Vyhláška ministerstva zdravotnictví o poskytování léčebně preventivní péče

Část první

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1

(1) Stát poskytuje občanům bezplatně plynulou a soustavnou léčebně preventivní péči ve zdraví i v nemoci, v mateřství a při jiných stavech vyžadujících lékařskou pomoc.

(2) Dětem ve věku do 3 let se poskytuje též péče o jejich všestranný rozvoj v kojeneckých ústavech, dětských domovech a jeslích.

§ 2

Příplatky, popřípadě úhrady vyžadované výjimečně za některé služby léčebně preventivní péče a příplatky za péči o děti podle § 1 odst. 2 se platí podle ustanovení části čtvrté.

Část druhá

AMBULANTNÍ A ÚSTAVNÍ PÉČE

Oddíl I

Ambulantní péče

Obvodní služby

§ 3

(1) O zdraví obyvatel v územním a závodním obvodu pečuje kolektiv zdravotnických pracovníků pod vedením územního nebo závodního obvodního lékaře. Spolu s plněním úkolů ve zdravotní výchově obyvatelstva a v hygieně a boji proti přenosným nemocem poskytuje všem obyvatelům ambulantní péči v obvodu a zprostředkuje jim další odbornou péči; přitom provádí aktivně preventivní prohlídky a poskytuje ve spolupráci s příslušnými odborníky soustavnou dispenzární péči vybraným skupinám obyvatelstva včetně občanů se změněnou pracovní schopností, příslušníků ozbrojených sil, kteří bojovali za druhé světové války, a obětí nacistické persekuce (vězňů).

(2) Obvodní služby se poskytují nejen ve zdravotnických zařízeních, ale podle potřeby i v bytě nebo na jiném místě, kde je nutno nemocnému péči poskytnout. Úpravou ordinační doby a provozu zdravotnických zařízení se zabezpečuje, aby pracující mohli tato zařízení navštěvovat především mimo svou pracovní dobu.

§ 4

(1) Občan, který potřebuje lékařskou pomoc, vyžaduje si ji u svého územního obvodního lékaře, a jde-li o péči o dítě, u územního obvodního dětského lékaře; ředitel ústavu národního zdraví určí podle místních podmínek, do kterého věku poskytuje dětem péči územní obvodní dětský lékař.

(2) V oboru péče o ženy a péče o chrup poskytují obyvatelstvu územního obvodu ambulantní péči odborníci určení pro příslušný obvod.

(3) V době, kdy není v územním obvodu zajištěna péče o ženy a děti příslušnými odbornými lékaři, poskytuje nutnou péči územní obvodní lékař; tím nejsou dotčena další ustanovení o lékařské službě první pomoci.

(4) Obvodní služby poskytují zdravotničtí pracovníci určení pro územní obvod, ve kterém má občan místo trvalého pobytu. Občan si může v rámci vymezeného spádového území^1) zvolit jiného územního obvodního lékaře. Tento lékař může odmítnout přijetí dalších nemocných z cizích obvodů, pokud by jejich přijetím bylo překročeno jeho únosné pracovní zatížení.

(5) Osoby, které se přechodně zdržují mimo místo trvalého pobytu, jsou oprávněny vyžadovat péči, kterou potřebují v době svého přechodného pobytu, ve zdravotnických zařízeních příslušných pro místo tohoto pobytu.

(6) Občanům umístěným v ústavech sociální péče mohou poskytovat obvodní služby též lékaři sociálního zabezpečení podle dohody ministerstva zdravotnictví a Státního úřadu sociálního zabezpečení.

§ 5

(1) Pracovníci ze závodů, v nichž je zřízeno závodní zdravotnické zařízení, mohou postupovat podle § 4. Povinnost pracovníků podrobovat se vstupním periodickým, mimořádným a výstupním preventivním prohlídkám u závodního obvodního lékaře zůstává nedotčena.^2)

(2) Osoby, které pravidelně dojíždějí za prací, školením nebo obdobnou činností z větší vzdálenosti a pro značnou časovou ztrátu nemohou navštěvovat zdravotnická zařízení v místě pobytu, jsou oprávněny vyžádat si potřebnou péči v zařízeních příslušných pro pracoviště (místo), v němž vykonávají uvedenou činnost. Do soustavné péče těchto zařízení však mohou být převzaty jen ve zvlášť odůvodněných případech a s vědomím územního obvodního lékaře příslušného podle místa jejich pobytu.

§ 6

(1) Lékařská služba první pomoci zajišťuje v nezbytném rozsahu ambulantní péči občanům v případech ohrožení života, náhlého onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu vzniklého v době mimo pravidelný provoz zdravotnických zařízení poskytujících obvodní služby. Tato služba není určena pro běžné vyšetřovací nebo léčebné výkony, které lze vyžádat v době provozu zdravotnických zařízení.

(2) Záchranná služba, pokud je ve velkých městech zřízena, zajišťuje lékařskou pomoc ve zvlášť závažných případech, kdy je bezprostředně ohrožen život nemocného.

(3) Není-li možno včas dosáhnout příslušného lékaře nebo lékařské pohotovostní, popřípadě záchranné služby, lze si vyžádat první pomoc od kteréhokoliv dosažitelného zdravotnického zařízení nebo pracovníka, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen život nebo vážně ohroženo zdraví nemocného.

§ 7

Obvodní služby doplňuje pečovatelská služba, organizovaná a obstarávaná příslušnými orgány národních výborů ve spolupráci s Československým červeným křížem a se zdravotnickými zařízeními.

Další odborné ambulantní služby

§ 8

(1) Ošetřující lékař zprostředkuje nemocnému poskytnutí dalších odborných ambulantních služeb, jež nemocný potřebuje vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. Odborné vyšetřovací a léčebné výkony, jichž je třeba k ošetření v naléhavých případech podle povahy onemocnění nebo k zjištění schopnosti k práci, se provádějí přednostně.

(2) Nemocný se může obrátit přímo na příslušné odborné oddělení polikliniky, jde-li o ošetření vážnějšího úrazu, předpis brýlí a vyšetření nebo léčení pohlavního onemocnění; přímo na takové oddělení se též nemocný odesílá z ústřední evidence polikliniky, jde-li o vyhraněné onemocnění spadající do určitého oboru.

§ 9

(1) Ošetřující lékař posílá nemocného k odbornému vyšetření nebo léčení zpravidla na odborné oddělení té polikliniky, v jejímž spádovém území poskytuje služby. Je-li to však v zájmu účelného poskytování léčebně preventivní péče nebo v oprávněném zájmu nemocného, může jej výjimečně poslat ošetřující lékař ze zdravotnického zařízení příslušného podle místa pobytu nemocného na oddělení polikliniky, v jejímž spádovém území je pracoviště nemocného, popřípadě naopak ze zařízení příslušného podle pracoviště do zařízení příslušného podle místa pobytu nemocného.

(2) Nelze-li provést požadované odborné vyšetření nebo léčení v poliklinice příslušné podle předchozího odstavce, pošle lékař nemocného do polikliniky, která je vybavena potřebnými odbornými službami a je příslušná pro jejich poskytování podle stanovené rajonizace. Pokud je toho podle povahy onemocnění třeba, provede se napřed vyšetření na odborném oddělení vysílající polikliniky.

(3) Pro poskytování dalších odborných ambulantních služeb osobám, které se přechodně zdržují mimo místo trvalého pobytu, a osobám, které dojíždějí za prací nebo obdobnou činností, jsou zdravotnická zařízení příslušna obdobně podle § 4 odst. 5 a § 5 odst. 3.

(4) Ustanovení § 4 odst. 4 platí obdobně i o poskytování dalších odborných ambulantních služeb jinými lékaři v rámci téže nemocnice s poliklinikou, popřípadě v rámci vymezeného spádového území.

(5) V jiném zdravotnickém zařízení, než které je příslušné podle předchozích ustanovení, mohou být další odborné ambulantní služby poskytnuty v odůvodněných případech se souhlasem vedoucího lékaře tohoto zařízení.

§ 10

(1) V místě, kde jsou lázeňská zařízení, mohou být v těchto zařízeních poskytovány výkony léčebné rehabilitace, které nemůže zajistit ústav národního zdraví ve svých zařízeních. Rozhoduje o tom ředitel ústavu národního zdraví v dohodě s ředitelem lázeňské organizace, popřípadě s vedoucím lázeňské léčebny.

(2) Poskytování ambulantní lázeňské péče místo lázeňské péče ústavní na základě poukazu se řídí ustanovením § 19.

Oddíl II

Ústavní péče

Nemocniční péče

§ 11

(1) Do nemocnice jsou nemocní přijímáni zpravidla na doporučení ošetřujícího lékaře; pokud je to možné, provedou se před přijetím do nemocnice potřebná vyšetření ambulantně.

(2) Nemocný musí být přijat do nemocnice i bez lékařského doporučení, jestliže by odložením nástupu byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo jeho zdraví; bez lékařského doporučení musí být do nemocnice přijata i rodička.

§ 12

(1) Je-li nemocniční léčení odůvodněno, avšak z provozních důvodů nelze nemocného ihned přijmout, poskytne mu lékař nemocnice potřebnou první pomoc a stanoví mu pozdější dobu nástupu. O odložení nástupu vyrozumí ošetřujícího lékaře.

(2) Přijetí do nemocnice nesmí být odepřeno, jde-li o povinné léčení anebo o případy uvedené v § 11 odst. 2. V ostatních případech musí být přednostně přijímáni pracující neschopní práce a pracující, kteří byli do nemocnice odesláni k vyšetření pro posudkové účely.

(3) Je-li to nutné vzhledem k zdravotnímu stavu dítěte, povolí ředitel nemocnice, aby s ním byl přijat do nemocnice průvodce. Výjimečně může ve zvlášť odůvodněných případech povolit přijetí průvodce i u starší osoby. Je-li přijat průvodce k dítěti mladšímu 6 let, považuje se jeho pobyt v ústavu za ústavní ošetřování.

(4) Po přijetí do nemocnice je nemocný povinen podrobit se potřebným hygienickým a protiepidemickým opatřením. Během ústavní péče je nemocný povinen dodržovat domácí řád ústavu, který upravuje též styk s rodinou, návštěvy nemocných a informování příbuzných o zdravotním stavu nemocných.

§ 13

(1) Nemocniční péči poskytuje zpravidla nemocnice, která je podle stanovené rajonizace příslušná pro místa trvalého pobytu nemocného, popřípadě pro místo, v němž má nemocný přechodný pobyt z důvodu výkonu práce. Je-li nemocný ošetřován v závodním zdravotnickém zařízení, může mu nemocniční péči, pokud to je v zájmu účelného poskytování léčebně preventivní péče nebo v oprávněném zájmu nemocného, poskytovat nemocnice, v jejímž obvodu je závodní zdravotnické zařízení. Pracujícím ze závodu, v němž je zřízena závodní nemocnice, poskytuje nemocniční péči především tato nemocnice. V případech uvedených v § 11 odst. 2 poskytne potřebnou péči kterákoli nemocnice.

(2) Nemůže-li poskytnout potřebnou péči nemocnice uvedená v předchozím odstavci, posílá se nemocný do nemocnice, která je vybavena potřebnými odbornými službami a je pro jejich poskytování příslušná podle stanovené rajonizace. Pokud je toho podle povahy onemocnění třeba, provedou se napřed potřebná vyšetření a ošetření na příslušném oddělení vysílající nemocnice nebo její polikliniky.

(3) Do nemocnice, která není příslušná podle předchozích odstavců, může být nemocný přijat v odůvodněných případech se souhlasem jejího ředitele nebo na základě jeho zmocnění.

§ 14

(1) Do fakultních nemocnic a klinik ostatních zdravotnických zařízení mohou být nemocní přijímáni také v souvislosti s výukovými a vědeckovýzkumnými úkoly těchto zařízení bez ohledu na stanovenou rajonizaci za předpokladu, že je řádně zabezpečena léčebně preventivní péče o nemocné z jejich spádového území.

(2) Do výzkumných ústavů se nemocní přijímají na podkladě výběru prováděného podle vědeckovýzkumných úkolů těchto pracovišť.

§ 15

(1) Nemocný se propouští z nemocniční péče po provedení potřebných vyšetření a ošetření nebo po uzdravení, popřípadě po takovém zlepšení zdravotního stavu, že další léčení lze provést ambulantně nebo v jiných zdravotnických zařízeních. Nejde-li o povinné léčení, může být nemocný předčasně propuštěn z nemocniční péče na revers. Nemocný, který soustavně porušuje domácí řád nemocnice a svým chováním ohrožuje kázeň v nemocnici, může být z nemocniční péče propuštěn tehdy, nebude-li tím vážně ohrožen jeho zdravotní stav.

(2) Po propuštění z nemocniční péče se nemocný ohlásí u svého ošetřujícího lékaře, který mu zajistí další péči; je-li neschopen práce, je nutno provést ohlášení do tří dnů po propuštění.

Péče v odborných léčebných ústavech

§ 16

(1) Ústavní péče v odborných léčebných ústavech se poskytuje na základě návrhů, které podávají zpravidla lékaři odborných oddělení nemocnic s poliklinikou, popřípadě poliklinik; jde-li o péči o děti, podávají návrhy též lékaři poskytující obvodní služby a lékaři školní zdravotní služby.

(2) Návrhy se podávají v souladu se seznamem indikací, vydaným ministerstvem zdravotnictví, které též může určit způsob odborného přezkoumání návrhů.

§ 17

(1) Výběr nemocných na léčení v odborných léčebných ústavech se provádí především podle naléhavosti potřeby péče se zřetelem na zdravotní stav.

(2) K nástupu léčení do odborného léčebného ústavu povolává nemocné ředitel ústavu s výjimkou lázeňské péče na poukaz podle § 18 a léčení v nočním sanatoriu.

(3) Výběr nemocných do nočních sanatorií provádí vedoucí lékař závodního zdravotnického zařízení, při němž je noční sanatorium zřízeno, v dohodě se závodním výborem Revolučního odborového hnutí pracoviště nemocného.

(4) Propouštění z péče odborných léčebných ústavů se řídí obdobně ustanovením § 15.

§ 18

(1) Ústavní lázeňskou péči lze poskytnout nemocnému, u něhož je tato péče indikována, na návrh ošetřujícího lékaře, který má nemocného v soustavné péči; poskytuje se zpravidla na základě poukazu na lázeňskou péči. Ústavní lázeňskou péči povolují orgány uvedené v § 19 zákona. Při přijímání do výzkumných ústavů pro fyziatrii, balneologii a klimatologii se postupuje podle ustanovení § 14 odst. 2; přitom se u nemocných, kteří jsou v pracovním poměru, přihlíží též k vyjádření závodního výboru Revolučního odborového hnutí pracoviště nemocného.

(2) Návrhy na ústavní lázeňskou péči pro osoby stižené vleklými nemocemi musí být pro příští období podány ke stanovenému termínu. Tato lhůta se nevztahuje na návrhy podávané při pozdějším vzniku potřeby lázeňské péče anebo jde-li o osoby neschopné práce nebo osoby stižené závažnými nemocemi zvlášť označenými v indikačním seznamu pro poskytování lázeňské péče.

(3) Ústavní lázeňská péče se poskytuje pracovníkům v rámci dovolené na zotavenou s výjimkou případů, kdy se poskytuje pro léčení závažných nemocí zvlášť označených v indikačním seznamu pro poskytování lázeňské péče. Pracovníci, kteří nastoupili ústavní lázeňskou péči v rámci dovolené na zotavenou, mohou být během této péče uznáni neschopnými práce pro nemoc, nelze-li jim z tohoto důvodu poskytovat lázeňské procedury.

§ 19

(1) Nemocnému, u něhož je indikována ústavní lázeňská péče, která mu však nemůže být poskytnuta, lze náhradou za tuto péči povolit ambulantní lázeňskou péči. Tato péče se poskytuje v rámci dovolené na zotavenou a na návrh ošetřujícího lékaře, který má nemocného v soustavné péči, a to na základě poukazu na vyšetření a léčení, popřípadě též stravování.

(2) Ústav národního zdraví může ve zvlášť odůvodněných případech uhradit poukaz na vyšetření a léčení. Jinak může být poukaz na ambulantní lázeňskou péči uhrazen podle § 63.

Oddíl III

Posudková činnost

§ 20

Druhy a způsob posudkové činnosti

(1) Významným úsekem posudkové činnosti je posuzování způsobilosti k práci, popřípadě rozhodování o ní; při něm se hodnotí

• a) zdravotní způsobilost k výkonu povolání, a to lékařskou prohlídkou v souvislosti s volbou povolání,

• b) zdravotní způsobilost k výkonu určité práce v pracovním poměru nebo k výkonu jiné pracovní činnosti, popřípadě potřeba změny nebo vyřazení z práce ze zdravotních důvodů; tyto posudky se vydávají zejména při vstupních a dalších prohlídkách,

• c) dočasná neschopnost k práci pro nemoc a úraz,

• d) dlouhodobá nezpůsobilost k práci (§ 27 a 28).

V zájmu jednotného postupu při vydávání posudků nebo rozhodnutí o způsobilosti k práci jsou lékaři povinni vystavovat příslušná potvrzení na předepsaných tiskopisech.

(2) Posudky a potvrzení v jiných stanovených případech se vydávají zpravidla na žádost orgánů a organizací a výjimečně i z podnětu občana, jde-li o jeho závažný společensky odůvodněný zájem.*)

(3) Vydávání znaleckých posudků a posudků pro účely náhrad při úrazech a nemocech z povolání se řídí zvláštními předpisy. Také posuzování způsobilosti k práci v zájmu ochrany proti vzniku a šíření přenosných nemocí a jiné posuzování zdravotního stavu v této souvislosti se řídí zvláštními předpisy.

§ 21

Posuzování způsobilosti při volbě povolání

(1) Zdravotní způsobilost k budoucímu povolání musí být lékařsky posouzena u žáků škol poskytujících základní vzdělání i škol poskytujících střední a vyšší vzdělání, a to před ukončením školní docházky. Posouzení způsobilosti k budoucímu povolání je nutné též před nástupem do školy poskytující střední a vyšší vzdělání, jestliže nejde o přechod bezprostředně ze školy poskytující základní vzdělání.

(2) Posudky o způsobilosti k budoucímu povolání podávají dorostoví lékaři ve spolupráci s lékaři školní zdravotní služby, popřípadě jde-li o žáky se změněnou pracovní schopností, posudkové komise sociálního zabezpečení.

Posuzování způsobilosti při nástupu nebo změně práce

§ 22

(1) Při náboru pracovníků prováděném národními výbory posuzuje zdravotní způsobilost uchazeče k práci v zamýšleném odvětví příslušný obvodní lékař, popřípadě odborná komise podle § 30.

(2) U pracovníka získaného při náboru prováděném národními výbory je nutno včas před vznikem pracovního poměru posoudit při vstupní prohlídce jeho způsobilost k práci, která mu má být přidělena; posudek vydává závodní obvodní lékař v závodě, v němž má pracovník práci nastoupit, popřípadě odborná komise podle § 30.

§ 23

(1) Při náboru pracovníků prováděném podniky, pokud je v závodě zřízeno závodní zdravotnické zařízení, musí zdravotní způsobilost pracovníka k zamýšlené práci posoudit včas před vznikem pracovního poměru závodní obvodní lékař při vstupní prohlídce. V závodech, v nichž není zřízeno závodní zdravotnické zařízení, posuzuje zdravotní způsobilost pracovníka při vstupní prohlídce územní obvodní lékař, a to v případech, kdy jde o zařazení na místa, na nichž jsou pracovníci vystaveni zvlášť nepříznivým vlivům pracovního prostředí, a v dalších případech určených ministerstvem zdravotnictví v dohodě s příslušnými ústředními orgány.

(2) Posudky o změněné pracovní schopnosti občanů vydávají posudkové komise sociálního zabezpečení.

§ 24

(1) Zdravotní stav pracovníka musí být posouzen

• a) před jeho převedením na místo, kde je vystaven zvlášť nepříznivým vlivům pracovního prostředí, a při skončení práce na takovém místě,

• b) před jeho převedením na místo, pro něž je vyžadována zvláštní zdravotní způsobilost,

• c) před jeho převedením na jinou práci, před úpravou pracovních podmínek nebo před rozvázáním pracovního poměru, jestliže se taková opatření provádějí z důvodů zdravotních.

(2) Posudek vydává příslušný obvodní lékař, popřípadě jiný lékař, který má nemocného v soustavné péči, a to z vlastního podnětu nebo z podnětu pracovníka, závodu nebo odborové, popřípadě jiné společenské organizace. Má-li některý z těchto účastníků námitky proti doporučovanému opatření nebo jde-li o rozvázání pracovního poměru z důvodů zdravotních, vydává posudek odborná komise podle § 30. Ustanovení § 23 odst. 2 platí obdobně.

(3) Lékaři (odborné komise) uvedení v odstavci 2 posuzují také zdravotní důvody pro převedení těhotných žen a matek do 9 měsíců po porodu na jinou práci a vydávají o tom potřebná potvrzení.

Posuzování dočasné neschopnosti k práci

§ 25

(1) Dočasnou neschopnost k práci v souladu s předpisy o nemocenském pojištění posuzuje a rozhoduje o ní příslušný obvodní lékař, popřípadě jiný lékař, který je příslušný k poskytnutí léčebně preventivní péče. Rozhodl-li, že pracovník je neschopen práce, vystaví o tom potvrzení na předepsaném tiskopisu; potvrzení je dokladem o omluvené nepřítomnosti v práci a podkladem pro přiznání nemocenského.