Nařízení vlády Československé socialistické republiky o finančním hospodaření státních a dalších hospodářských organizací

Úvodní ustanovení

§ 1

Finanční hospodaření je součástí soustavy plánovitého řízení hospodářství. Finanční plány, finanční ekonomické nástroje a zásady finančního hospodaření aktivně působí při sestavování státního plánu a hospodářských plánů na jejich efektivnost, po sestavení plánu zajišťují jeho realizaci a reagují na odchylky vznikající v průběhu plnění plánu. Finanční hospodaření je uspořádáno tak aby spoluvytvářelo hmotnou zainteresovanost na dobrých výsledcích hospodaření.

§ 2

(1) Ustanovení části první platí pro státní hospodářské organizace v průmyslu a stavebnictví, popřípadě pro další státní hospodářské organizace, které určí příslušná vláda.

(2) Ustanovení části druhé platí pro státní hospodářské organizace v oboru působnosti ministerstev zemědělství a výživy na úseku zemědělství s výjimkou oborového ředitelství Zemědělských staveb, projektových organizací, vydavatelství a strojně početních stanic.

(3) Pro hospodaření ostatních státních organizací platí příslušná ustanovení části třetí.

(4) Ustanovení části čtvrté platí pro hospodaření organizací řízených národními výbory.

(5) Ustanoveními části páté se řídí všechny orgány hospodářského řízení a všechny socialistické organizace.

(6) Způsob hospodaření organizace se řídí ustanoveními vztahujícími se na její hlavní činnost, pokud dále není stanoveno jinak. Ve sporných případech určí příslušné ministerstvo financí, která ustanovení části první až čtvrté se vztahují na příslušnou organizaci.

(7) Ekonomické nástroje k zajišťování oblastní proporcionality stanoví zvláštní předpisy.^*)

§ 3

(1) Orgány hospodářského řízení se pro účely tohoto nařízení rozumějí ústřední orgány, oborová ředitelství a národní výbory.

(2) Výrobní hospodářskou jednotkou se pro účely tohoto nařízení rozumí oborový podnik s přidruženými národními podniky a účelovými organizacemi nebo trust podniků sestávající z oborového (generálního) ředitelství a podřízených národních podniků a účelových organizací. Oborový podnik bez přidružených národních podniků a účelových organizací se za výrobní hospodářskou jednotku považuje pouze z hlediska plánovacího stupně; vytváří pouze podnikové fondy a oborový fond technického rozvoje.

(3) Oborovým ředitelstvím se pro účely tohoto nařízení rozumí ředitelství výrobní hospodářské jednotky.

(4) Podnikem se pro účely tohoto nařízení (část první až čtvrtá) rozumí oborový podnik bez přidružených národních podniků a účelových organizací, hospodářská organizace podřízená oborovému ředitelství nebo národnímu výboru, národní podnik nebo účelová organizace přidružená k oborovému podniku, jakož i hospodářská organizace přímo řízená ústředním orgánem. Ustanovení o podnicích se obdobně vztahují na oborová ředitelství, pokud jde o jejich vlastní činnost.

(5) Krajské národní výbory plní vůči hospodářství řízenému národními výbory všech stupňů na území kraje funkci obdobnou funkci ústředního orgánu. Národní výbory všech stupňů vůči podnikům jimi přímo řízeným plní obdobné funkce jako oborová ředitelství (dále jen „řídící národní výbory“).

(6) Pokud toto nařízení stanoví povinnost provádět odvody do státního rozpočtu, rozumí se tím pro odvody podniků řízených federálními orgány státní rozpočet federace, pro odvody podniků řízených orgány republik státní rozpočet České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky podle sídla podniku.

ČÁST PRVNÍ

STÁTNÍ HOSPODÁŘSKÉ ORGANIZACE V PRŮMYSLU A STAVEBNICTVÍ

Hlava 1

Použití zisku nebo hrubého důchodu a odpisů v podnicích

§ 4

Základní finanční zdroje podniků

(1) Podniky vytvářejí finanční zdroje, z nichž se část odvádí formou daní a odvodů pro potřeby společnosti, část se ponechává pro potřeby podniků.

(2) Základním finančním zdrojem podniků, které jsou poplatníky daně ze zisku^) nebo důchodové daně,^*) je zisk ve smyslu příslušných daňových zákonů.

(3) Základním finančním zdrojem podniků provádějících odvody z hrubého důchodu je hrubý důchod, který se vypočítává takto:

• a) hrubý důchod podniku tvoří tržby z výrobních činností, předání výrobků, prací a služeb, aktivování investic, aktivování materiálu, tržby z nevýrobních činností, ostatní výnosy, jakož i cenové přirážky (srážky pevné odvody) a dotace zvyšující tržby po odečtení:

• nákupní ceny prodaných zásob, daně z obratu, tržby za prodané základní prostředky, přídělů do rizikového fondu podniků (v případech, kdy se rizikový fond tvoří z tržeb) a ostatních položek zkracujících tržby a výnosy,

• materiálních nákladů (spotřeba materiálu, výkony výrobní povahy, odpisy základních prostředků včetně zůstatkové ceny při jejich vyřazení a odpisy z předmětů postupné spotřeby),

• nákladů na služby a výdajů nevýrobní povahy (včetně příspěvků oborovému ředitelství na úhradu nákladů vlastní činnosti oborového ředitelství);

• b) pokud vláda ČSSR nestanoví jinak, připočítává se k hrubému důchodu přírůst k, popř. odečítá se úbytek stavu nedokončených výrobků, zásob polotovarů vlastní výroby, výrobků a zvířat a změny zůstatků časového rozlišení výnosů a materiálních nákladů;

• c) podrobnou náplň jednotlivých složek tvorby hrubého důchodu podle písmen a) a b) stanoví předpisy o účetnictví^*);

• d) za dotace zvyšující tržby se považují dotace k cenám a intervence k prodejním cenám. Dotace, intervence a příspěvky poskytnuté na základě faktur jsou součástí tržeb. Oborové ředitelství zahrnuje do ostatních výnosů též příspěvky od podniků na úhradu nákladů své činnosti.

(4) Základním finančním zdrojem podniků provádějících odvod ze zisku^**) je zisk, který tvoří hrubý důchod vypočtený podle odstavce 3 po odečtení mzdových a ostatních osobních nákladů.

§ 5

Použití zisku u podniků, které jsou poplatníky daně ze zisku nebo důchodové daně

(1) Podnik, který je poplatníkem daně ze zisku nebo důchodové daně, je povinen použít zisku nejprve ke splnění svých povinností, a to

• a) především k úhradě daní a odvodů do státního rozpočtu nebo do rozpočtu národního výboru,

• b) k odvodům oborovému ředitelství,

• c) ke splnění ostatních svých povinností.

(2) Po provedení úhrad podle odstavce 1 používá podnik zisku zejména k tvorbě a doplnění

• a) rezervního fondu,

• b) fondu výstavby,

• c) obratového fondu,

• d) fondu kulturních a sociálních potřeb,

• e) fondu odměn,

• f) dalších účelových fondů.

§ 6

Použití hrubého důchodu nebo zisku u podniků, které provádějí odvod z hrubého důchodu nebo ze zisku

(1) Hrubého důchodu nebo zisku je podnik povinen použít nejprve ke splnění svých povinností, a to

• a) především k odvodům do státního rozpočtu nebo do rozpočtu národního výboru,

• b) k úhradě pojistného,^***) poplatků, úroků, mank, škod a obdobných závazků, jakož i pokut, penále a jiných sankcí,

• c) k úhradě závazků vyplývajících z úvěrů na mzdy,

• d) k odvodům oborovému ředitelství.

(2) Po provedení úhrad podle odstavce 1 používá podnik hrubého důchodu nebo zisku zejména k tvorbě a doplňování

• a) rezervního fondu,

• b) fondu výstavby,

• c) obratového fondu,

• d) fondu kulturních a sociálních potřeb,

• e) dalších účelových fondů,

• f) fondu odměn (u podniků, které provádějí odvod ze zisku) nebo fondu pracujících a v jeho rámci fondu odměn (u podniků, které provádějí odvod z hrubého důchodu).

§ 7

Použití odpisů základních prostředků

Odpisů základních prostředků používají podniky:

• a) k odvodu z odpisů základních prostředků (§ 12),

• b) k přídělům do fondu výstavby (§ 18),

• c) k odvodu pro přerozdělení prostředků podle § 24 a § 25.

Odvody podniků

§ 8

(1) Podniky, které jsou poplatníky daně ze zisku nebo důchodové daně, provádějí z vytvořeného zisku a z odpisů pouze tyto odvody:

• a) odvod z odpisů základních prostředků (§ 12),

• b) dodatkové odvody a odvody oborovému ředitelství (§ 13),

• c) odvod za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě (§ 14).

(2) Ostatní podniky provádějí z vytvořeného hrubého důchodu (§ 4 odst. 3) nebo ze zisku (§ 4 odst. 4) a z odpisů tyto odvody:

• a) odvod z hrubého důchodu nebo ze zisku (§ 9),

• b) odvod ze základních prostředků a ze zásob (§ 10),

• c) stabilizační odvod (§ 11),

• d) odvod z odpisů základních prostředků (§ 12),

• e) dodatkové odvody a odvody oborovému ředitelství (§ 13),

• f) odvod za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě (§ 14).

§ 9

Odvod z hrubého důchodu nebo ze zisku

(1) Základem pro výpočet odvodu z hrubého důchodu podle § 5 zákona č. 83/1966 Sb., o čtvrtém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky (dále jen „zákon“) je hrubý důchod (§ 4) snížený o odvody ze základních prostředků a ze zásob, o odvod zemědělské daně, o placené pojistné^*), o odvody oborovému ředitelství do fondů technického rozvoje, geologických prací a škod a náhrad a o odvod za odnětí zemědělské půdy podle § 14 odst. 2, jakož i o odvody do silničního fondu.

(2) V případech, kdy podnik provádí odvod ze zisku, je základem pro výpočet odvodu:

• a) zisk (§ 4) snížený o příděly ze zisku do fondu odměn do stanovené minimální výše fondu a o odvody ze základních prostředků a ze zásob, o odvod zemědělské daně, o placené pojistné^*), o odvody oborovému ředitelství do fondů technického rozvoje, geologických prací a škod a náhrad a o odvod za odnětí zemědělské půdy podle § 14 odst. 2, jakož i o odvody do silničního fondu;

• b) objem veškerých výplat z fondu pracujících.

(3) Odvody z hrubého důchodu nebo ze zisku provádějí podniky zálohově měsíčně z hrubého důchodu nebo ze zisku dosaženého od počátku roku do konce předcházejícího měsíce po odečtení odvodů za předchozí měsíce, s výjimkou zálohy za leden; součástí odvodu ze zisku je též odvod vypočtený z úhrnu veškerých výplat z fondu pracujících, provedených od počátku roku do konce předcházejícího měsíce. V měsíci lednu odvede podnik zálohu ve výši odvodu z hrubého důchodu nebo ze zisku za leden minulého roku. Tyto zálohy se zúčtují podle ustanovení § 15.

(4) Odvody z hrubého důchodu nebo ze zisku platí podniky do státního rozpočtu.

(5) Součástí odvodu z hrubého důchodu nebo ze zisku je pojistné nemocenského pojištění.

§ 10

Odvody ze základních prostředků a ze zásob

(1) Odvody ze základních prostředků podle § 6 zákona provádí podnik ze zůstatkové ceny základních prostředků (včetně základních prostředků v rezervě), z ceny užívaných investic a z nedokončených investic, jejichž výstavby byla uložena jako státní úkol, které nebyly ve stanovené lhůtě ukončeny.

(2) Podniky nejsou povinny provádět odvod:

• a) ze základních prostředků sloužících jako samostatná zařízení^**) převážně bytovým, zdravotnickým, rehabilitačním, výchovným, kulturním a tělovýchovným účelům, pro rekreaci vlastních zaměstnanců (včetně pionýrské rekreace ROH) a pro závodní stravování a ubytování,

• b) ze samostatných základních prostředků sloužících výlučně ke zlepšení čistoty vody a ovzduší, k zajištění bezpečnosti a k ochraně zdraví pracujících,

• c) ze základních prostředků sloužících výlučně pro účely civilní obrany a zvláštní úkoly a ze samostatných investic rozpočtového plánu a civilní obrany, pokud nejsou využívány při plnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství,

• d) ze základních prostředků v konzervaci,

• e) z pozemků,

• f) ze silničních komunikací s veřejným provozem,

• g) ze základních prostředků pronajatých a použitých pro účely uvedené v písmenech a) až c).

(3) Odvod ze zásob podle § 7 zákona provádí podnik ze všech zásob včetně zůstatkové ceny předmětů postupné spotřeby v používání a z nákladů příštích období.

(4) Odvod ze základních prostředků a odvod ze zásob provádí podnik měsíčně do státního rozpočtu ve výši jedné dvanáctiny procentní sazby stanovené pro roční odvod podle stavu k poslednímu dni předcházejícího měsíce.

§ 11

Stabilizační odvod

(1) Stabilizační odvod podle § 8 odst. 1 a 2 zákona platí do státního rozpočtu podniky, které provádějí odvod z hrubého důchodu nebo odvod ze zisku.

(2) Průměrná roční mzda podle § 8 odst. 1 zákona se odvozuje z počtu pracovníků a z objemu tvorby mzdových prostředků (bez plánovaných ostatních osobních výdajů) vyplývajících z plánu podniku upraveného na základě rozpisu státního plánu a státního rozpočtu na rok 1966 k 31. prosinci 1965.

(3) Objemem vyplacených mezd podle § 8 odst. 1 a 2 zákona se rozumí úhrn všech prostředků skutečně vyplacených podnikem v běžném roce z fondu pracujících bez ostatních osobních výdajů.

(4) Ročním přírůstkem (úbytkem) počtu pracovníků podle § 8 odst. 2 zákona se rozumí rozdíl mezi skutečným průměrným počtem pracovníků v běžném a předcházejícím roce^*).

(5) Ze zvýšení (snížení) stabilizačního odvodu podle § 8 odst. 2 zákona se stanoví tyto odchylky:

• a) pro určení ročního přírůstku (úbytku) počtu pracovníků podniku se nezapočítává přírůstek (úbytek) počtu pracovníků v oblastech stanovených vládou republiky a přírůstek (úbytek) počtu pracovníků se změněnou pracovní schopností;

• b) ve stavební výrobě prováděné v místech soustředěné investiční výstavby a v úzkoprofilových oborech výroby stavebních hmot činí zvýšení stabilizačního odvodu 0,3 % objemu vyplacených mezd za každé 1 % ročního přírůstku počtu pracovníků;

• c) v okresech s mimořádně nízkou intenzitou zaměstnanosti obyvatelstva stanovených vládou republiky činí zvýšení stabilizačního odvodu 0,5 % objemu vyplacených mezd za každé 1 % ročního přírůstku počtu pracovníků.

(6) Zvýšení stabilizačního odvodu podle § 8 odst. 2 zákona činí nejvýše 4 % a v případech, na které se vztahuje ustanovení odstavce 5 písm. b) a c), nejvýše 2 % objemu vyplacených mezd. Vláda ČSR nebo SSR může na návrh ministerstva financí ČSR nebo SSR projednaný s ústředním orgánem nadřízeným podniku zvýšit stabilizační odvod nad toto omezení u podniků, které neúměrně zvyšují zaměstnanost na úkor efektivnosti hospodaření nebo jinak v rozporu se společenským zájmem. U podniků řízených federálními orgány přísluší toto oprávnění vládě ČSSR na návrh federálního ministerstva financí projednaný s ústředním orgánem nadřízeným podniku.

(7) Podmínky stabilizačního odvodu pro nově budované velké podniky a velké závody stanoví vláda ČSR nebo SSR individuálně při schvalování projektového (investičního) úkolu na návrh příslušného ústředního orgánu s přihlédnutím k ekonomické efektivnosti nových kapacit, a to na dobu jejich uvádění do provozu. U nově budovaných velkých podniků a velkých závodů řízených federálními orgány přísluší toto oprávnění vládě ČSSR. Pro ostatní nově budované podniky a velké závody, u nichž vláda projektový (investiční) úkol neschvaluje, a při velkých rekonstrukcích a modernizacích stávajících závodů stanoví podmínky stabilizačního odvodu federální ministerstvo financí, jde-li o podniky a závody řízené federálními orgány, v ostatních případech ministerstvo financí ČSR nebo ministerstvo financí SSR, a to vždy na návrh příslušného ústředního orgánu.

(8) Orgán přímo nadřízený podniku může v dohodě s příslušnou finanční správou upravit průměrnou roční mzdu podle odstavce 2, popřípadě základ pro výpočet přírůstku (úbytku) počtu pracovníků podle odstavce 4, v případech odůvodněných podstatnými organizačními změnami.

(9) Stabilizační odvod se platí měsíčně zálohově (§ 15) ve výši jedné dvanáctiny plánované částky ročního odvodu. Orgán přímo nadřízený podniku může v dohodě s příslušným ministerstvem financí povolit změnu výše měsíčních záloh, zejména z důvodů sezónních výkyvů.

§ 12

Odvod z odpisů základních prostředků

(1) Podnik odvádí na zvláštní účet státu částku odpisů základních prostředků ve výši výpočtené ze základu (odstavec 2) 1,5násobkem průměrné podnikové sazby odpisů v roce 1966, snížené o průměrnou sazbu odpisů připadající na generální opravy. Odvod se provádí v každém roce stejnou částkou, dokud celková částka odvedených odpisů nedosáhne základu; do této celkové částky se započítávají i odvody z odpisů provedené před účinností tohoto nařízení.

(2) Základem pro stanovení ročního odvodu je zůstatková cena základních prostředků a objem nedokončené výstavby podle stavu k 31. prosinci 1966 (v cenách a podle metodiky na rok 1966). Tento základ může podnik snížit:

• a) o částku vynaloženou na investiční výstavbu v roce 1966 (u schválených experimentů i v roce 1965) do výše přídělu z hrubého důchodu nebo ze zisku a z investičního úvěru,

• b) o zůstatkovou cenu k 31. prosinci 1966 (v cenách a metodice roku 1966) základních prostředků, převedených k 1. lednu 1967 do zásob,

• c) o zůstatkovou cenu základních prostředků sloužících výlučně pro účely civilní obrany a zvláštní úkoly a samostatných investic rozpočtového plánu a civilní obrany, pokud nejsou využívány při plnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství,

• d) o zůstatkovou cenu základních prostředků v konzervaci, které se neodepisují; v případě zrušení konzervace po 1. lednu 1967 se zůstatková cena těchto základních prostředků připočte k základu pro stanovení ročního odvodu,

• e) o zůstatkovou cenu základních prostředků pořízených z prostředků Revolučního odborového hnutí, podnikového fondu pracujících nebo pobídkového fondu bez ohledu na dobu pořízení a fondu kulturních a sociálních potřeb (do výše převodu z tohoto fondu do fondu obnovy, popř. oborové výstavby),

• f) o cenu pozemků, je-li v základu obsažena.

(3) Odvod z odpisů základních prostředků provádí podnik měsíčně ve výši jedné dvanáctiny ročního odvodu.

(4) Při převodu základních prostředků zůstává předávajícímu podniku povinnost platit odvod z odpisů základních prostředků, pokud se s přejímající organizací nedohodne o převzetí této povinnosti.

(5) Podnik neprovádí odvod z odpisů základních prostředků, činí-li zůstatková cena jeho základních prostředků k 31. prosinci předcházejícího roku méně než 40 % jejich pořizovací ceny. Toto ustanovení se nevztahuje na povolené odklady odvodů z odpisů.

(6) Ministerstvo financí ČSR nebo SSR může v souladu se záměry státní hospodářské politiky na návrh příslušných ústředních orgánů nebo krajských národních výborů snížit, popř. prominout podniku povinnost platit odvod z odpisů základních prostředků; u podniků řízených federálními orgány přísluší toto oprávnění federálnímu ministerstvu financí.

(7) Podnik není povinen odvést částku odvodu z odpisů základních prostředků přesahující 95 % odpisů vytvořených v běžném roce. ustanovení odstavce 5 druhé věty platí obdobně.

§ 13

Dodatkové odvody a odvody oborovému ředitelství

(1) Podnikům mohou být uloženy pouze tyto dodatkové odvody:

• a) k odčerpání prostředků, které podnik získal porušením cenových předpisů; podrobnosti stanoví cenové předpisy;