Nařízení vlády Československé socialistické republiky o informační soustavě organizací

Oddíl I

Úvodní ustanovení

§ 1

(1) Tímto nařízením se stanoví zásady pro vytváření a využívání informační soustavy organizací^*) (dále jen „informační soustava“).

(2) Každá socialistická a jiná organizace (dále jen „organizace“) je povinna vytvářet vlastní informační soustavu v rozsahu stanoveném tímto nařízením jako součást jednotné soustavy sociálně ekonomických informací.

§ 2

(1) Účetnictví, statistiku a operativní evidenci je povinna vést každá organizace.

(2) Rozpočetnictví jsou povinny vést státní hospodářské organizace (s výjimkou organizací peněžnictví a pojišťovnictví), organizace zahraničního obchodu, výrobní a spotřební družstva, družstevní podniky a podniky a hospodářská zařízení společenských organizací.

(3) Povinnost kalkulovat platí pro organizace uvedené v odstavci 2, a to jen je-li předmětem jejich hlavní činnosti průmyslová a stavební výroba, projektové, geologické, geodetické a kartografické práce, zemědělská a lesní výroba, osobní a nákladní doprava, zahraniční obchod, veřejné a závodní stravování, nákup zemědělských výrobků, komunální služby a ubytovací služby.

(4) Povinnost organizovat zvláštní evidence, pasporty nebo rejstříky a povinnost vytvářet jiné informace sociálně ekonomického charakteru^) se řídí předpisy vydávanými Federálním statistickým úřadem.

§ 3

Třídění a seskupování informací je organizace povinna provádět v souladu s jednotnou soustavou sociálně ekonomických klasifikací a číselníků a s rozpočtovou klasifikací.

§ 4

Z prvotních záznamů a z běžných zápisů v účetnictví, v operativní evidenci, popř. v jiných oborech informační soustavy se v organizaci sestavují účetní a statistické výkazy, které tvoří výkaznictví organizace.

§ 5

(1) Na podkladě údajů získávaných v oborech a okruzích informační soustavy je organizace povinna provádět rozbory své činnosti. Rozbory jsou jednak dílčí, zaměřené na určitý úsek činnosti organizace, jednak souhrnné, vztahující se k činnosti organizace jako celku.

(2) Výsledky rozborů se shrnují do závěrů, v nichž se navrhují opatření k zlepšení činnosti organizace.

§ 6

Organizace je povinna vytvářet svou informační soustavu tak, aby zajistila jak informace pro vlastní potřebu a potřebu nadřízených orgánů, tak informace pro orgány státní statistiky nebo federální ministerstvo financí a finanční orgány republik, jakož i jiné oprávněné orgány.

§ 7

(1) Informační soustava musí být v organizaci jednotně metodicky řízena, aby její jednotlivé obory a okruhy byly vzájemně spjaty a propojeny.

(2) Organizace je povinna vytvářet předpoklady k tomu, aby informace byly v informační soustavě získávány včas, úplně, pravdivě a racionálně; přitom je třeba

• a) zajišťovat návaznost a srovnatelnost souvisících údajů získávaných z různých podkladů,

• b) zajišťovat dodržování zásady jednoho čísla o týchž skutečnostech sledovaných ve více oborech informační soustavy,

• c) kombinovat zpracování údajů prováděné různými metodami a využívat přitom účelně výpočetní techniky,

• d) zajišťovat při sledování a zpracovávání informací v nejvyšší možné míře soulad mezi hledisky organizačními, ekonomickými, územními, popř. dalšími hledisky důležitými pro řízení a plánování,

• e) organizovat podle možnosti víceúčelové využívání informací.

(3) Organizace je povinna zajišťovat správnost informací vnitřním kontrolním systémem.

§ 8

Vedoucí organizace odpovídá

• a) za vytváření podmínek pro hospodárný a racionální chod informační soustavy v organizaci,

• b) za všestranné využívání informační soustavy k řízení a rozhodování,

• c) za správné a včasné poskytování sociálně ekonomických informací příslušným orgánům.

§ 9

Informační soustavy se využívá především

• a) k objektivnímu poznávání a hodnocení stavu a činnosti organizace a národního hospodářství a tendencí jejich vývoje,

• b) k hodnocení účinnosti soustavy řízení národního hospodářství,

• c) k vypracovávání koncepcí rozvoje organizace, podkladů pro sestavování státních plánů rozvoje národního hospodářství, státních rozpočtů, hospodářských plánů, popř. jiných národohospodářských plánů a ke kontrole jejich plnění,

• d) k běžnému řízení a k rozhodování na všech organizačních stupních,

• e) k ochraně socialistického vlastnictví, k prosazování hospodárnosti a efektivnosti, k uplatňování hmotné zainteresovanosti, k rozvíjení iniciativy pracujících, jejich účasti na řízení, jakož i k vymezení a kontrole jejich hmotné odpovědnosti,

• f) ke kontrole a revizi hospodářské činnosti organizace, zejména jejích vztahů ke státním rozpočtům a k rozpočtům národních výborů,

• g) k zjišťováním prováděným orgány státní statistiky nebo jinými k tomu oprávněnými orgány a k opatřování podkladů pro pasporty, rejstříky (registry) a evidence jednotně organizované těmito orgány.

Oddíl II

Účetnictví

§ 10

(1) V účetnictví se sleduje stav a pohyb hospodářských prostředků, zjišťuje se výsledek hospodaření za organizaci jako celek a ve stanovených případech i v podrobnějším členění a hodnotí se její hospodaření v rozborech, v nichž se z hodnotové stránky zkoumá zejména činnost organizace, její dosažené výsledky a jejich příčiny.

(2) Účetnictví se musí vést tak, aby poskytovalo informace především pro vypracovávání a kontrolu plnění národohospodářských plánů, zejména státních rozpočtů, finančních plánů a plánů vývoje cen, pro sestavování národohospodářských bilancí, k ochraně socialistického vlastnictví, pro kalkulaci a rozpočetnictví, k uplatňování hmotné zainteresovanosti, k zjišťování a revizi vztahů organizace k státním rozpočtům a k rozpočtům národních výborů, k běžnému řízení a ke kontrole a revizi hospodaření organizace.

(3) Hospodářské prostředky se v účetnictví rozlišují se zřetelem na jejich složení (aktiva) a zdroje (pasíva).

§ 11

(1) Účetnictví zahrnuje účetní doklady, účetní knihy, účetní výkazy a jiné účetní písemnosti.

(2) Účetnictví se musí vést podle účtové osnovy a směrnic k ní, které stanoví podle § 35 odst. 3 zákona federální ministerstvo financí v dohodě s Federálním statistickým úřadem.

(3) Účetnictví se vede v zásadě v peněžních jednotkách.

(4) Účetnictví se musí vést dochvilně, průkazným způsobem a podle podvojné soustavy; musí být úplné a pravdivé.

§ 12

(1) Zápisy v účetních knihách (účetní zápisy) musí být doloženy doklady, jimiž se ověřují uskutečněné hospodářské nebo účetní operace (účetní doklady).

(2) Účetní doklady se účtují v zásadě do období, s nímž ověřované operace hospodářsky souvisí (účetní období); základním účetním obdobím je kalendářní měsíc.

§ 13

Organizace jsou povinny přezkušovat správnost účetnictví. Účetní doklady a účetní zápisy se přezkušují soustavně jak po věcné, tak i po formální stránce.

§ 14

(1) Na podkladě přezkoušených účetních zápisů se sestavují účetní výkazy.

(2) Základními účetními výkazy, které tvoří účetní závěrku organizace, jsou ve všech organizacích s výjimkou rozpočtových rozvaha a výsledovka a v rozpočtových organizacích rozvaha a výkazy o plnění rozpočtu.

(3) Roční účetní závěrka a účetní závěrka sestavená ke dni zrušení organizace musí být prověřeny a schváleny způsobem stanoveným federálním ministerstvem financí v dohodě s Federálním statistickým úřadem.

Oddíl III

Rozpočetnictví

§ 15

(1) V rozpočetnictví se na podkladě plánu a hodnocení skutečnosti vytvářejí při využívání hodnotových vztahů předpoklady k měření, kontrole a hodnocení hospodaření organizace podle vnitropodnikových hledisek.

(2) Rozpočetnictví se musí uspořádat tak, aby především zajišťovalo plnění úkolů finančního plánu, poskytovalo informace pro kalkulace a stanovení cen a zúčtovacích sazeb, k operativní kontrole hospodaření a k uplatňování vnitropodnikové hmotné zainteresovanosti a aby podporovalo rozvíjení iniciativy pracujících a jejich účast na řízení.

§ 16

V rozpočetnictví se vychází

• a) z ukazatelů hospodářského plánu organizace (zejména z úkolů stanovených finančním plánem) a z jeho rozpracování na vnitropodnikové útvary,

• b) z technicko-hospodářských norem,

• c) z hodnocení dosažených výsledků činnosti organizace.

§ 17

(1) Rozpočetnictví se organizuje v souladu s potřebami vnitropodnikového řízení a v návaznosti na účetnictví a kalkulaci.

(2) Údaje v rozpočetních písemnostech se vyjadřují v peněžních jednotkách a podle potřeby i v jednotkách množství.

§ 18

Pro účely hodnocení výsledků činnosti jednotlivých útvarů organizace porovnávají se rozpočetní údaje s výsledky zjištěnými v účetnictví.

Oddíl IV

Kalkulace

§ 19

(1) V kalkulaci se vyčíslují jednotlivé složky ceny výkonů (výrobků, prací a služeb) a jejich úhrn na kalkulační jednici a hodnotí hospodárnost a efektivnost výkonů; kalkulační jednicí jsou odbytové a vnitropodnikové výkony vymezené množstvím, časem nebo jiným způsobem.

(2) Kalkulace ceny výkonů se musí uspořádat tak, aby poskytovala včasné informace především pro plánování, tvorbu a kontrolu cen výkonů, k oceňování nedokončené výroby a výrobků, k sledování rentability výkonů a k běžnému rozhodování.

§ 20

(1) Kalkulace ceny výkonů se člení do položek

• a) typových kalkulačních vzorců pro jednotlivá odvětví národního hospodářství, popř. pro skupiny těchto odvětví a

• b) oborových kalkulačních vzorců, které se odvozují z typových kalkulačních vzorců pro potřebu jednotlivých oborů národního hospodářství, popř. skupin oborů.

(2) Federální ministerstvo financí v dohodě s Federálním statistickým úřadem a s Federálním cenovým úřadem stanoví podle § 35 odst. 3 zákona typové kalkulační vzorce a směrnice k nim a na návrh ústředních orgánů, popř. orgánů středního článku řízení schvaluje oborové kalkulační vzorce a pokyny k nim. Ve směrnicích k typovým kalkulačním vzorcům a v pokynech k oborovým kalkulačním vzorcům se také stanoví rozsah kalkulační povinnosti, pokud jej neurčí zvláštní předpisy.

§ 21

(1) Kalkulace ceny výkonů se sestavuje

• a) před provedením výkonů jako předběžná kalkulace,

• b) po provedení výkonů jako výsledná kalkulace.

(2) Předběžná kalkulace vychází z technicko-hospodářských norem, normativů, zúčtovacích sazeb použitých v rozpočetnictví, popř. z technicko-hospodářských propočtů a z výsledných kalkulací. Výsledná kalkulace vychází z údajů účetnictví, popř. operativní evidence.

(3) Předběžná a výsledná kalkulace téže kalkulační jednice musí být věcně a formálně srovnatelné.

§ 22

Údaje jednotlivých položek kalkulačního vzorce se stanoví v předběžné kalkulaci nebo zjišťují ve výsledné kalkulaci na kalkulační jednici ve výši, v jaké s ní věcně a časově souvisí.

§ 23

(1) Kalkulace se sestavuje na kalkulačních listech, pokud je nenahrazují rozpočetní nebo účetní písemnosti, popř. výjimečně i písemnosti operativní evidence. Zápisy v kalkulačních listech musí být doloženy doklady (kalkulační doklady).

(2) Kalkulace se sestavuje v peněžních jednotkách a podle potřeby se v ní uvádějí i jednotky množství.

Oddíl V

Statistika

§ 24

(1) Ve statistice se s použitím statistických, popř. matematicko-statistických metod shromažďují a zpracovávají údaje o hromadných sociálně ekonomických jevech všeho druhu, vyhotovují se statistické sestavy, popř. bilance, a výsledky se hodnotí v rozborech, v nichž se zkoumá zejména minulý a očekávaný vývoj sledovaných jevů, jeho příčiny a důsledky, vzájemné vztahy a závislosti mezi jevy a jejich struktura.

(2) Statistika se musí v organizaci uspořádat tak, aby poskytovala informace především k vypracovávání koncepcí rozvoje organizace a její činnosti, k vypracovávání národohospodářských plánů a ke kontrole jejich plnění, k běžnému řízení a rozhodování, k rozvíjení pracovní iniciativy a k statistickým zjišťováním prováděným orgány státní statistiky, popř. jinými oprávněnými orgány.

§ 25

Pro svou statistickou činnost čerpá organizace údaje zejména

• a) z ostatních oborů a okruhů informační soustavy, především z operativní evidence a z účetnictví,

• b) z vlastních statistických zjišťování,

• c) z informací od orgánů státní statistiky nebo jiných orgánů o vnějších podmínkách důležitých pro řízení organizace.

§ 26

Ze zápisů operativní evidence, popř. jiných oborů informační soustavy se sestavují statistické výkazy.

§ 27

Sociálně ekonomické jevy se sledují ve statistice z hlediska množství (rozsahu), z hlediska peněžního (hodnotového), z hlediska časového, z hlediska vynaložené práce, popř. z dalších hledisek a jejich kombinací.

§ 28

Ukazatele důležité pro sledování dlouhodobého vývoje vede organizace v časových (vývojových) řadách. Přitom je organizace povinna vést časové řady těch ukazatelů, jež určí Federální statistický úřad v součinnosti s příslušnými ústředními orgány, a provádět způsobem stanoveným tímto úřadem i jejich přepočty při změnách organizačních, při změnách metodiky, cen, popř. jiných podmínek majících vliv na jejich srovnatelnost. Vedení časových řad některých ukazatelů může organizaci uložit též příslušný ústřední orgán.

Oddíl VI

Operativní evidence

§ 29

(1) V operativní evidenci se plynule sledují sociálně ekonomické jevy především pro účely běžného řízení a rozhodování a k ochraně socialistického vlastnictví. Vedle toho slouží operativní evidence k sledování ukazatelů potřebných pro výkaznictví, není-li jejich sledování zajištěno v jiných oborech informační soustavy.

(2) Předmět operativní evidence určuje podle vlastních potřeb organizace sama. Sledování některých skutečností v této evidenci mohou však organizaci uložit též nadřízené orgány nebo Federální statistický úřad.

§ 30

(1) Zápisy v operativní evidenci se opírají o doklady nebo se provádějí na základě přímého pozorování nebo zjištění.

(2) Operativní evidence se vede v peněžních jednotkách nebo v jednotkách množství, popř. v obojích těchto jednotkách.

§ 31

(1) Operativní evidenci usměrňuje podle potřeby Federální statistický úřad.

(2) Které sociálně ekonomické jevy z oboru účetnictví, popř. kalkulace je racionálnější sledovat v operativní evidenci, stanoví společně Federální statistický úřad a federální ministerstvo financí.

Oddíl VII

Zvlášť organizované evidence, pasporty a rejstříky

§ 32

(1) Organizace vytvářejí podle konkrétních potřeb řízení okruhy informací ve formě zvlášť organizovaných evidencí, pasportů nebo rejstříků. Seskupují v nich účelově některé údaje z oborů informační soustavy, popř. je vytvářejí zcela nebo zčásti z údajů o jevech v informační soustavě jinak nesledovaných.

(2) Informace podle odstavce 1 slouží především k zjišťováním prováděným orgány státní statistiky nebo jinými k tomu oprávněnými orgány a k opatřování podkladů pro evidence, pasporty nebo rejstříky (registry) vedené za soubory organizací.

(3) Ustanovení § 30 odst. 2 platí obdobně.

§ 33

(1) Rozsah, způsob a techniku vedení zvlášť organizovaných evidencí, pasportů a rejstříků i způsob, formu a lhůty pro poskytování informací z nich oprávněným orgánům určuje pro konkrétní případy Federální statistický úřad v součinnosti s věcně příslušnými ústředními orgány.

(2) Zvlášť organizované evidence, pasporty nebo rejstříky mohou podle svých specifických potřeb zavádět i organizace samy, jsou však povinny dbát přitom zásad uvedených v § 7.

Oddíl VIII

Oceňování hospodářských prostředků

§ 34

(1) V účetnictví se hospodářské prostředky oceňují jednotně podle těchto zásad:

• a) základní prostředky se oceňují pořizovacími cenami; opotřebení základních prostředků v organizacích, v nichž se tyto prostředky odpisují, se vyjadřuje oprávkami,

• b) investice se oceňují náklady vynaloženými na jejich pořízení,

• c) předměty postupné spotřeby, materiál, zvířata a zboží se oceňují cenami, za něž byly opatřeny, popř. průměrnými cenami stanovenými na základě těchto cen; opotřebení předmětů postupné spotřeby v používání se vyjadřuje oprávkami,

• d) nedokončená výroba, polotovary vlastní výroby a výrobky se oceňují cenami stanovenými podle předběžné kalkulace v určených položkách, výjimečně skutečnými vlastními náklady nebo velkoobchodními cenami,

• e) valuty, devizy, zahraniční cenné papíry, ceniny, pohledávky a závazky, majetkové účasti a nemovitosti v zahraničí a jiné hodnoty, jejichž ocenění je vyjádřeno v cizí měně se přepočítávají na československou měnu podle zvláštních předpisů,

• f) peněžní prostředky, tuzemské cenné papíry, ceniny, pohledávky a závazky a ostatní aktiva a pasíva, které znějí na československou měnu, se uvádějí jmenovitými částkami.

(2) Podrobnější ustanovení pro oceňování hospodářských prostředků uvedených v odstavci 1 obsahují směrnice k účtové osnově.

§ 35

(1) Změny v ocenění hospodářských prostředků lze provádět jen v odůvodněných případech (např. při všeobecné změně cen); odůvodněnost změn musí být vždy řádně prokázána. Není dovoleno provádět v účetnictví změny v ocenění hospodářských prostředků, které by vedly k záměrnému zkreslování výsledků hospodaření mezi jednotlivými účetními obdobími.

(2) Způsob ocenění hospodářských prostředků v účetnictví je dovoleno měnit jen k 1. lednu.

(3) Rozdíly ze změn cen, jimiž jsou v účetnictví oceněny hospodářské prostředky, jakož i ze změn způsobu jejich ocenění, se zúčtují pokud není stanoveno zvláštními předpisy jinak, do hospodářského výsledku organizace.

§ 36

(1) V rozpočetnictví a v kalkulaci se pro oceňování používá přiměřeně zásad stanovených v § 34 a 35; přitom se musí zajišťovat návaznost na způsoby oceňování použité v účetnictví.

(2) Zásad stanovených v § 34 odst. 1 a v § 35 se použije přiměřeně i pro oceňování ve statistice a v operativní evidenci, pokud Federální statistický úřad nestanoví jinak.

Oddíl IX

Inventarizace hospodářských prostředků

§ 37

Věcná správnost zápisů o stavech hospodářských prostředků v účetnictví a v operativní evidenci se ověřuje inventarizacemi hospodářských prostředků.

§ 38

(1) Hospodářské prostředky se musí v zásadě inventarizovat alespoň jednou za kalendářní rok; pokladní hotovosti a ceniny se však musí inventarizovat alespoň jednou za čtvrtletí. Lhůty pro inventarizace peněz, valut, deviz a ostatních hodnot v pokladnách a v trezorech peněžních ústavů upravují zvláštní předpisy.

(2) Odchylně od zásady uvedené v odstavci 1 mohou nadřízené orgány pro přímo řízené organizace

• a) jednoroční (čtvrtletní) lhůtu zkrátit a stanovit, aby se inventarizace prováděly vícekrát za rok (čtvrtletí),

• b) jednoroční lhůtu prodloužit u základních prostředků, u předmětů postupné spotřeby v používání a u zboží v prodejnách, jehož inventarizace je časově zvlášť náročná, až na dva roky za předpokladu, že tím nedojde k narušení ochrany národního majetku,

• c) stanovit lhůtu pro provádění inventarizací podle vlastního uvážení u hospodářských prostředků vedených v operativní evidenci.