Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících

Čl. I

Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, se mění a doplňuje takto:

• 1. Poznámka č. 1) zní:

„^1) § 1 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.“.

• 1. § 3 zní:

㤠3

Postavení uprchlíka lze přiznat též manželu a nezletilým dětem cizince, kterému bylo postavení uprchlíka přiznáno podle § 2 odst. 1, i když nesplňují podmínky v něm stanovené.“.

• 1. § 5 odst. 2 zní:

„(2) Po prohlášení učiněném podle odstavce 1 orgán pasové kontroly vydá cizinci průkaz (příloha č. 2) opravňující k bezplatné přepravě do určeného uprchlického tábora. Průkaz je platný 24 hodin od doby jeho vydání.“.

• 1. V § 5 odst. 4 se slova „48 hodin“ nahrazují slovy „24 hodin“.

• 1. V § 5 odst. 5 se na konci připojuje tato věta: „Současně se zadrží cestovní, popřípadě jiný doklad, kterým cizinec prokázal svou totožnost.“.

• 1. § 5 odst. 6 včetně poznámky č. 2) zní:

„(6) Nedodrží-li cizinec stanovené podmínky, je jeho další pobyt na území České republiky posuzován podle zvláštních předpisů.^2)

^2) Zákon č. 123/1992 Sb.“.

• 1. V § 7 odst. 2 písm. a) se za slovo „prohlídkám,“ vkládají slova „karanténním opatřením, případně obdobným ze zdravotního hlediska nezbytným opatřením,“.

• 1. Dosavadní text § 11 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novými odstavci 2 a 3, které znějí:

„(2) Shledá-li při podání žádosti ministerstvo vnitra žádost jako zřejmě neodůvodněnou, rozhodne nejpozději do sedmi dnů ode dne podání žádosti o jejím zamítnutí. Před vydáním rozhodnutí je ministerstvo vnitra povinno vyzvat žadatele k pohovoru, aby podal vysvětlení k ověření důvodů, pro které lze žádost shledat jako zřejmě neodůvodněnou. Jestliže žadatel podal vysvětlení a jeho žádost poté nelze posuzovat jako zřejmě neodůvodněnou, postupuje se podle odstavce 1.

(3) Žádost je zřejmě neodůvodněná, jestliže:

• a) žadatel neposkytuje spolupráci ke spolehlivému zjištění jeho totožnosti, zvláště jeho státního občanství, nebo, nemá-li žádné státní občanství, jeho posledního stálého pobytu,

• b) žadatel je občanem státu nebo, nemá-li žádné státní občanství, měl poslední stálý pobyt na území státu, kde mu na základě obecně známých skutečností nehrozí pronásledování ve smyslu § 2 odst. 1,

• c) ministerstvu vnitra jsou známy důvody uvedené v § 4,

• d) žadatel odůvodňuje žádost pouze hospodářskou nouzí.“.

• 1. V § 14 odst. 1 písm. c) se slova „československé státní občanství“ nahrazují slovy „státní občanství České republiky“.

• 1. § 16 včetně poznámky č. 3) zní:

㤠16

(1) Proti rozhodnutí vydanému podle § 11 odst. 1, § 12 nebo § 14 má žadatel nebo uprchlík právo podat rozklad do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.

(2) Proti rozhodnutí vydanému podle § 11 odst. 2 má žadatel právo podat rozklad do tří dnů ode dne doručení rozhodnutí. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.

(3) O rozkladu podle odstavců 1 a 2 rozhoduje ministr vnitra.

(4) Návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem^3) lze podat do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí ministra vnitra o rozkladu.

^3) § 247 až 250k občanského soudního řádu.“.

• 1. Poznámka č. 4) zní:

„^4) § 33 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb.“.

• 1. V § 19 odst. 1 se slova „československý státní občan“ nahrazují slovy „státní občan České republiky“.

• 1. V § 19 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Pro účely zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení se uprchlík považuje za cizince s povoleným trvalým pobytem.“.

Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.

• 1. V § 19 odst. 3 se vypouštějí slova „nebo slovenského“.

• 1. V příloze č. 2 se vypouštějí slova „poučení, že po dobu 48 hodin od vydání slouží průkaz k prokazování totožnosti držitele“.

Čl. II

Kde se v zákoně č. 498/1990 Sb. užívá pojem

• a) „Česká a Slovenská Federativní Republika“, rozumí se tím Česká republika,

• b) „území, státní hranice nebo zmocněnec vlády České a Slovenské Federativní Republiky“, rozumí se tím území, státní hranice nebo zmocněnec vlády České republiky,

• c) „Sbor národní bezpečnosti“, rozumí se tím Policie České republiky,

• d) „federální ministerstvo vnitra“, rozumí se tím ministerstvo vnitra.

Čl. III

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.

Uhde v. r.

Havel v. r.

Klaus v. r.