Nařízení vlády o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí

§ 1

Rozsah působnosti

Toto nařízení upravuje poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací, jejichž platové poměry upravuje zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č. 40/1994 Sb., kteří mají místo výkonu práce v zahraničí určeno jako pravidelné pracoviště^1) (dále jen „výkon práce v zahraničí“).

§ 2

Druhy náhrad

(1) Zaměstnanci uvedenému v § 1 (dále jen „zaměstnanec“) přísluší náhrada zvýšených životních nákladů.

(2) Zaměstnavatel může poskytovat zaměstnanci i náhradu

• a) zvýšených vybavovacích výdajů,

• b) jízdních výdajů a výdajů za ubytování,

• c) výdajů spojených s přepravou osobních věcí.

§ 3

Náhrada zvýšených životních nákladů

(1) Zaměstnanci přísluší náhrada zvýšených životních nákladů od prvního do posledního dne přidělení k výkonu práce v zahraničí. Tato náhrada se poskytuje v měně stanovené v příloze k tomuto nařízení (dále jen „stanovená měna“). Pokud z důvodu změny v měnové politice příslušné země místa výkonu práce není možné nebo účelné poskytovat náhradu ve stanovené měně, postupuje zaměstnavatel do změny stanovené měny způsobem stanoveným v příloze k tomuto nařízení.

(2) Základ pro určení měsíční výše náhrady zvýšených životních nákladů stanoví zaměstnavatel v rozmezí 25 % až 52 % z platu stanoveného zaměstnanci. Tato částka se násobí přepočítací relací pro zemi výkonu práce. Způsob určení přepočítací relace je stanoven v příloze k tomuto nařízení.

(3) Zaměstnanci, kterého manželka nebo manžel následuje do místa výkonu práce v zahraničí, přísluší náhrada podle odstavce 2, zvýšená o 5 % až 20 %; toto zvýšení zaměstnanci nenáleží

• a) za dobu pobytu manželky nebo manžela mimo zemi, která je určena jako místo výkonu práce v zahraničí, přesahující 49 kalendářních dnů v běžném roce u evropských zemí a 63 kalendářních dnů v běžném roce u mimoevropských zemí,

• b) má-li manželka nebo manžel po dobu výkonu práce v zahraničí příjem ze závislé činnosti nebo jako osoba samostatně výdělečně činná.

(4) Rozhodne-li zaměstnavatel z bezpečnostních důvodů o evakuaci rodinných příslušníků zaměstnanců, přísluší každému zaměstnanci, který nadále plní pracovní povinnost v místě výkonu práce v zahraničí za mimořádného rizika, náhrada podle odstavce 2 zvýšená o 20 %. Zvýšená náhrada přísluší zaměstnanci ode dne stanoveného v rozhodnutí zaměstnavatele o evakuaci do dne pominutí mimořádného rizika, o němž rozhodne zaměstnavatel.

(5) Pokud zaměstnanci vznikají mimořádné výdaje, protože děti nemají možnost v místě výkonu práce v zahraničí získávat bezplatné základní nebo střední vzdělání^2) při zastupitelském úřadě České republiky (dále jen „zastupitelský úřad“) nebo jiným způsobem získávat bezplatné vhodné základní nebo střední vzdělání v místě výkonu práce v zahraničí, zvýší se náhrada podle předchozích odstavců o částku účelně vynaložených výdajů podle odstavce 6.

(6) Rozsah úhrady mimořádných výdajů podle odstavce 5 určí zaměstnavatel zaměstnanci na základě jeho písemné žádosti, doložené vyjádřením zastupitelského úřadu. Zaměstnavatel uhradí pouze prokazatelně vynaložené výdaje na zápisné, školné a zkušebné, popř. výdaje jim na roveň postavené. Výdaje na individuální nebo dodatečnou výuku, na školní učebnice a pomůcky, pojistné, školní úbor, stravu, dopravu do školy a zpět, za nepovinné lekce, za školní akce apod. zaměstnavatel nehradí.

(7) Pokud zaměstnanci vznikají výdaje z důvodu nemoci nebo úrazu zaměstnance nebo jeho rodinných příslušníků, zvýší se náhrada podle odstavců 2 až 4 o účelně vynaložené výdaje spojené s léčením v zahraničí. Pokud zaměstnankyně nebo manželka zaměstnance neodcestuje za účelem porodu do České republiky, může zaměstnavatel zaměstnanci jednorázově zvýšit náhradu podle § 3 odst. 2 až 4, a to až o částku, která odpovídá výši obvyklých výdajů za cestu do České republiky a zpět.

(8) Náhrada mimořádných výdajů podle odstavců 5 a 7 se poskytuje v měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, které se mu nahrazují. Pokud je tato měna odlišná od stanovené měny a zaměstnavatel ji nemá k disposici nebo pokud se tak se zaměstnancem dohodne, může poskytnout zaměstnanci náhradu též ve stanovené měně nebo v české měně. Při určení výše náhrady použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený směnný kurz stanovené měny ke měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, a kurzy vyhlášené Českou národní bankou a platné v den poskytnutí náhrady.

(9) Náhrada zvýšených životních nákladů podle odstavců 1 až 4 za poslední měsíc přidělení k výkonu práce v zahraničí se poskytuje ve stanovené měně, pokud se neposkytne ve měně, na které se dohodne zaměstnavatel se zaměstnancem. Při určení výše náhrady použije zaměstnavatel kurzy vyhlášené Českou národní bankou a platné v den výpočtu výše náhrady.

§ 4

Náhrada zvýšených vybavovacích výdajů

(1) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout jednorázovou náhradu prokázaných zvýšených vybavovacích výdajů v Kč.

(2) Výše náhrady podle odstavce 1 může činit nejvýše čtyřnásobek měsíčního platu určeného zaměstnanci zaměstnavatelem pro výkon práce v zahraničí.

§ 5

Náhrada jízdních výdajů a výdajů za ubytování

(1) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu do České republiky a zpět za účelem lékařské prohlídky, porodu, z důvodu nemoci, úrazu, dovolené a pohřbu manželky nebo manžela, rodičů nebo dětí. Ze stejného důvodu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu do jiné země a zpět, nejvýše však v částce odpovídající výši obvyklých výdajů za cestu do České republiky a zpět.

(2) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout i náhradu ve výši prokazatelně vynaložených výdajů za cestu podle odstavce 1, které vznikly jeho rodinným příslušníkům, a též náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu do České republiky jeho dítěte bezprostředně po skončení studia na střední škole nebo za cestu do jiné země, nejvýše však v částce odpovídající výši obvyklých výdajů za cestu do České republiky.

(3) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu z České republiky a zpět jeho dítěte studujícího na základní nebo střední škole v České republice, a to jedenkrát ročně. Ze stejného důvodu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu z jiné země a zpět, nejvýše však v částce odpovídající výši obvyklých výdajů za cestu z České republiky a zpět.

(4) Náhrada podle odstavců 1, 2 a 3 se poskytuje v měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, které se mu nahrazují. Pokud je tato měna odlišná od stanovené měny a zaměstnavatel ji nemá k dispozici nebo pokud se tak se zaměstnancem dohodne, může poskytnout zaměstnanci náhradu též ve stanovené měně nebo v české měně. Při určení výše náhrady použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený směnný kurz stanovené měny ke měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, a kurzy vyhlášené Českou národní bankou a platné v den poskytnutí náhrady.

§ 6

Náhrada výdajů spojená s přepravou osobních věcí

(1) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů spojených s přepravou jeho osobních věcí, popřípadě i osobních věcí jeho rodinných příslušníků do místa výkonu práce a zpět. Způsob přepravy určí zaměstnavatel.

(2) Zaměstnavatel může v jím uznané výši uhradit v souvislosti s přepravou osobních věcí podle odstavce 1 zaměstnanci i prokazatelně vynaložené výdaje za

• a) pořízení přepravního obalu,

• b) správní poplatky spojené s přepravou,

• c) pojistné spojené s přepravou přepravovaných osobních věcí.

(3) Náhrada podle odstavců 1 a 2 se poskytuje v měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, které se mu nahrazují. Pokud je tato měna odlišná od stanovené měny a zaměstnavatel ji nemá k dispozici nebo pokud se tak se zaměstnancem dohodne, může poskytnout zaměstnanci náhradu též ve stanovené měně nebo v české měně. Při určení výše náhrady použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený směnný kurz stanovené měny ke měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, a kurzy vyhlášené Českou národní bankou a platné v den poskytnutí náhrady.

§ 7

Náhrady podle tohoto nařízení se poskytnou poprvé za měsíc březen 1994.

§ 8

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Předseda vlády:

Doc. Ing. Klaus CSc. v. r.

Ministr práce a sociálních věcí:

Ing. Vodička v. r.

Příloha k nařízení vlády č. 62/1994 Sb.

Způsob určení přepočítací relace

Čl. I

Přepočítací relace je podíl objektivizovaného přepočítacího koeficientu a vyhlášeného kurzu Kč ke stanovené měně. Výchozí úroveň přepočítací relace, objektivizovaného přepočítacího koeficientu, vyhlášeného kurzu Kč ke stanovené měně a stanovená měna jsou součástí této přílohy. Zaměstnavatel určí přepočítací relaci podle postupu dále stanoveného. Nová přepočítací relace se použije pro určení výše náhrady zvýšených životních nákladů od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po jejím určení.

Čl. II

• 1. Objektivizovaný přepočítací koeficient je součtem hodnot 20 % koeficientu změny spotřebitelských cen a životních nákladů podle cenové dokumentace (A), 20 % koeficientu změny spotřebitelských cen podle údajů Mezinárodního měnového fondu (B), 30 % koeficientu změny životních nákladů podle údajů Organizace spojených národů (C) a 30 % koeficientu vyrovnání kupní síly (D).

• 1. Koeficient změny spotřebitelských cen a životních nákladů (A) podle cenové dokumentace je dán vztahem

A=H1×KaH2×Kb×ko; kde

A je koeficient změny spotřebitelských cen a životních nákladů v zemi výkonu práce,

H1 je hodnota vybraných druhů zboží a služeb v zemi výkonu práce ve stanovené měně za poslední měsíc před určením nové přepočítací relace,

H2 je hodnota stejných druhů zboží a služeb jako v H1 použitá při předchozím určení přepočítací relace,

Ka je vyhlášený kurz Kč ke stanovené měně (k prvnímu dni v měsíci) za poslední měsíc před určením nové přepočítací relace,

Kb je vyhlášený kurz Kč ke stanovené měně (k prvnímu dni v měsíci) použitý při předchozím určení přepočítací relace,

ko je objektivizovaný přepočítací koeficient použitý při předchozím určení přepočítací relace.

Pro určení hodnoty H1 a hodnoty H2 se používají údaje cenové dokumentace zastupitelských úřadů o spotřebitelských cenách vybraných druhů zboží a služeb v zemi výkonu práce.

• 1. Koeficient změny spotřebitelských cen (B) podle údajů Mezinárodního měnového fondu je dán vztahem

B=100+S100×k0; kde

B je koeficient změny spotřebitelských cen v zemi výkonu práce,

S je změna (zvýšení +, snížení -) úrovně spotřebitelských cen v procentech mezi posledním měsícem před určením nové přepočítací relace a měsícem, který byl výchozím při předchozím určení přepočítací relace.

Pro určení hodnoty S se používají údaje o vývoji spotřebitelských cen publikované v měsíčním statistickém přehledu International Financial Statistics of Monetary Fund.

• 1. Koeficient změny životních nákladů (C) podle údajů Organizace spojených národů je dán vztahem

C=Ž100×kO USA; kde

C je koeficient změny životních nákladů v zemi výkonu práce,

k0 USA je objektivizovaný přepočítací koeficient USA použitý při předchozím určení přepočítací relace,

Ž je index životních nákladů v zemi výkonu práce (bez výdajů na bydlení).

Pro určení hodnoty Ž se používají aktuální indexy, uvedené ve čtvrtletní statistické informaci United Nations Monthly Bulletin of Statistics, porovnávající úroveň životních nákladů v různých městech světa k úrovni životních nákladů v New Yorku, který byl vybrán jako základ porovnání.

• 1. Koeficient vyrovnání kupní síly (D) je dán vztahem

D=PRo×Kc; kde

D je koeficient vyrovnání kupní síly,

PRo je objektivizovaná přepočítací relace v USD vypočtená jako aritmetický průměr všech přepočítacích relací v USD platných při předchozím určení přepočítací relace,

Kc je vyhlášený kurz Kč k USD (k prvnímu dni v měsíci) za poslední měsíc před určením nové přepočítací relace.

Koeficient vyrovnání kupní síly objektivizuje část náhrady zvýšených životních nákladů realizovanou mimo zemi výkonu práce.

Čl. III

Pokud pro výpočet objektivizovaného přepočítacího koeficientu nejsou k dispozici všechny nezbytné údaje, činí jeho hodnota 100 % hodnoty koeficientu změny životních nákladů (C) vypočteného podle čl. II bodu 4.

Čl. IV

• 1. Pokud změny v hodnotách koeficientů uvedených v čl. II bodu 2 až 4, které byly použity při předchozím výpočtu objektivizovaného přepočítacího koeficientu, znamenají zvýšení jeho hodnoty o 5 a více procent nebo snížení jeho hodnoty o 10 a více procent, zaměstnavatel určí novou výši přepočítací relace.

• 1. Při změně Českou národní bankou vyhlášeného kurzu Kč ke stanovené měně o 5 a více procent zaměstnavatel upraví o stejné procento výši objektivizovaného přepočítacího koeficientu.

Čl. V

V případě stanoveném v § 3 odst. 1 větě třetí se postupuje při určení přepočítací relace podle čl. I až IV s tím, že i v tomto případě se určí výchozí úroveň hodnot uvedených v čl. VI.

Čl. VI

Výchozí úroveň přepočítací relace, objektivizovaného přepočítacího koeficientu, vyhlášeného kurzu Kč ke stanovené měně a stanovená měna (podle stavu k 1. září 2005)

^1) § 2 odst. 3 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách.

^2) Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 171/1990 Sb., zákona č. 522/1990 Sb., zákona č. 134/1993 Sb., zákona č. 190/1993 Sb. a zákona č. 331/1993 Sb.