Zákon, kterým se mění zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění zákona č. 152/1995 Sb

Čl. I

Zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění zákona č. 152/1995 Sb., se mění takto:

• 1. V § 3 odst. 2 se slova „prvního stupně“ zrušují.

• 1. V § 9 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může vyšší soudní úředník provádět v občanském soudním řízení tyto úkony soudu:

• a) sepisování podání soudu včetně návrhů,

• b) vyřizování dožádání s výjimkou dožádání ve styku s cizinou,

• c) odstraňování vad podání,

• d) rozhodování o vrácení složených záloh,

• e) rozhodování ve věcech soudních poplatků, včetně rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a zrušení uvedeného rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy uložení povinnosti zaplatit poplatek souvisí s rozhodnutím ve věci samé.“.

• 1. § 10 zní:

㤠10

Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může podle povahy věci předseda senátu v občanském soudním řízení pověřit vyššího soudního úředníka provedením těchto úkonů soudu:

• a) zajištěním důkazu před zahájením řízení,

• b) přípravou jednání podle § 114 odst. 2 písm. a) a c) občanského soudního řádu,

• c) úkony soudu prvního stupně před předložením odvolání,

• d) úkony soudu prvního stupně před předložením dovolání,

• e) rozhodováním o pořádkové pokutě,

• f) rozhodováním o svědečném, znalečném a tlumočném,

• g) rozhodováním ve věcech soudních poplatků včetně rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a zrušení uvedeného rozhodnutí v případech, kdy uložení povinnosti zaplatit poplatek souvisí s rozhodnutím ve věci samé,

• h) úkony v řízení o dědictví, které není uvedeno v § 9 odst. 1 písm. b), s výjimkou jednání u soudu a rozhodování ve věci samé,

• i) úkony ve věcech péče soudu o nezletilé a v opatrovnických věcech osob zbavených způsobilosti k právním úkonům nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům a osob nepřítomných nebo neznámých, v nichž je třeba nařídit jednání, s výjimkou jednání a rozhodování ve věci samé,

• j) úkony v řízení o výkonu rozhodnutí, v nichž je třeba nařídit jednání, s výjimkou jednání a rozhodování ve věci samé,

• k) úkony v řízení konkurzním a vyrovnacím s výjimkou jednání a s výjimkou usnesení o prohlášení konkurzu.“.

• 1. V § 11 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena k) a l), která znějí:

• „k) účastí při návštěvách obviněných ve vazbě,

• l) kontrolou korespondence obviněných.“.

• 1. V § 15 odst. 2 se slova „z poloviny“ zrušují.

• 1. V § 15 odstavec 3 zní:

„(3) Ukončené vysokoškolské právnické vzdělání nahrazuje teoretickou výuku; jeho absolventi mohou vykonat závěrečnou zkoušku po praktické přípravě u soudu v délce 12 měsíců.“.

Čl. II

Přechodná ustanovení

• 1. Ke zkrácenému studiu vyšších soudních úředníků mohou být do 31. prosince 2002 přijati zaměstnanci soudu, kteří mají nejméně úplné střední vzdělání zakončené maturitní zkouškou, v době od 1. ledna 1990 do dne přijímací zkoušky získali nejméně tříletou praxi jako soudní tajemníci, byli ke studiu doporučeni příslušným předsedou krajského soudu nebo vrchního soudu anebo předsedou Nejvyššího soudu a úspěšně složili přijímací zkoušku.

• 1. Soudní tajemníci mohou do 31. prosince 2003 provádět úkony soudu, které podle zákona mohou provádět vyšší soudní úředníci, a to v rozsahu a za podmínek stanovených vyhláškou č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů.

Čl. III

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Klaus v. r.

Havel v. r.

Zeman v. r.