Zákon o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic)

ČÁST PRVNÍ

OCHRANA STÁTNÍCH HRANIC ČESKÉ REPUBLIKY

HLAVA I

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje

• a) ochranu státních hranic České republiky (dále jen „ochrana hranic“) proti jejich nedovolenému překračování a zajištění plnění některých závazků, vyplývajících z mezinárodních úmluv o odstraňování kontrol na společných hranicích,^1) (dále jen „schengenská dohoda“),

• b) oprávnění Policie České republiky (dále jen „policie“) při zajišťování ochrany hranic,

• c) správní delikty na úseku ochrany hranic.

§ 2

Ochrana hranic

(1) Ochranou hranic se rozumí soubor opatření organizačního a technického charakteru, jehož cílem je zabránit nedovolenému překračování státních hranic České republiky (dále jen „hranice“); tato opatření se provádějí

• a) na hraničních přechodech^2) a

• b) mimo hraniční přechody

• 1. v blízkosti hranic, to znamená do vzdálenosti 5 kilometrů od hranic, a dále

• 1. ve vzdálenosti do 25 kilometrů od hranic.

(2) Ochranu hranic zajišťuje policie soustavně po celé délce hranic.

§ 3

Překračování hranic

(1) Hranice lze překračovat za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem^2) nebo mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána,^3) (dále jen „mezinárodní smlouva“).

(2) Každá osoba překračující hranice je povinna se na vyzvání policie podrobit kontrole, stanoví-li tak zvláštní právní předpis^2) nebo mezinárodní smlouva.^3)

(3) Za nedovolené překročení hranic se považuje

• a) jejich překročení mimo hraniční přechod,

• b) jejich překročení na hraničním přechodu v jiné než stanovené provozní době nebo překročení v rozporu s účelem hraničního přechodu,

• c) úmyslné vyhnutí se kontrole na hraničním přechodu,

pokud zvláštní právní předpis^2) nebo mezinárodní smlouva^3) nestanoví jinak.

HLAVA II

OPRÁVNĚNÍ PŘI ZAJIŠŤOVÁNÍ OCHRANY HRANIC

§ 4

Oprávnění při zajišťování ochrany hranic

(1) Při zajišťování ochrany hranic na hraničním přechodu je příslušník policie (dále jen „policista“) oprávněn provést prohlídku osoby, zavazadel a dopravního prostředku.

(2) Při zajišťování ochrany hranic je policista v jejich blízkosti oprávněn

• a) vyzvat k prokázání totožnosti osobu, má-li důvodné podezření, že páchá trestný čin nebo přestupek v souvislosti s ochranou hranic,

• b) provést prohlídku osoby, zavazadel a dopravního prostředku, má-li důvodné podezření, že osoba nedovoleně překročila hranice nebo je hodlá nedovoleně překročit, anebo má-li důvodné podezření, že se tato osoba svým jednáním dopouští trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice,

• c) vstupovat a vjíždět na jiný než veřejně přístupný pozemek za součinnosti s jeho vlastníkem nebo oprávněným uživatelem; je-li to nezbytně nutné k plnění úkolů souvisejících s ochranou hranic a hrozí-li nebezpečí z prodlení, lze na tyto pozemky vstupovat a vjíždět bez součinnosti s vlastníkem nebo oprávněným uživatelem,

• d) vstupovat v provozovnách^4) do všech prostor, má-li důvodné podezření, že se zde nachází osoba, která spáchala trestný čin nebo přestupek v souvislosti s ochranou hranic.

(3) Odmítne-li osoba uvedená v odstavci 2 písm. a) prokázat svoji totožnost nebo nemůže-li ji prokázat, je policista oprávněn takovou osobu předvést za účelem zjištění její totožnosti. Nemůže-li policista zjistit totožnost předvedené osoby na základě sdělených údajů, postupuje podle zvláštního právního předpisu.^5) Po zjištění totožnosti policista předvedenou osobu propustí, nebrání-li tomu zákonné důvody.

(4) Při zajišťování ochrany hranic je policista oprávněn do vzdálenosti 25 kilometrů od hranic

• a) vstupovat a vjíždět na jiný než veřejně přístupný pozemek při pronásledování osoby podezřelé ze spáchání trestného činu nebo přestupku souvisejícího s ochranou hranic; po provedení služebních úkonů, souvisejících se vstupem nebo vjezdem na jiný než veřejně přístupný pozemek, je policista povinen neprodleně vyrozumět vlastníka nebo uživatele tohoto pozemku,

• b) provést prohlídku dopravního prostředku, má-li důvodné podezření, že je v něm přepravována osoba, která nedovoleně překročila hranice.

(5) Při provádění služebních úkonů a služebních zákroků podle odstavců 1 až 4 je policista povinen ve zvýšené míře dbát, aby osobám v souvislosti s těmito opatřeními nevznikla újma a případný zásah do jejich práv a svobod nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo služebním úkonem.

§ 5

Oprávnění umístit bezpečnostní prostředek k zabránění nedovolenému překračování hranic

(1) Při zajišťování ochrany hranic je policie oprávněna používat technické prostředky zabraňující nedovolenému překračování hranic dopravními prostředky (dále jen „bezpečnostní prostředek“).

(2) Policie je oprávněna umísťovat bezpečnostní prostředky ve vzdálenosti do 50 metrů od hranic, ve výjimečných případech lze tak učinit i nad tuto vzdálenost.

(3) Před umístěním bezpečnostního prostředku je policie povinna vyrozumět vlastníka pozemku o tomto záměru a písemně ho poučit o právech a povinnostech, která mu umístěním bezpečnostního prostředku vznikají.

(4) Umísťování bezpečnostního prostředku se považuje za stavbu pro bezpečnost státu podle zvláštního právního předpisu,^7) nevyplývá-li z charakteru bezpečnostního prostředku něco jiného. V hraničním pruhu^6) se bezpečnostní prostředek umísťuje jen výjimečně.

(5) Při umístění bezpečnostního prostředku je policie povinna šetřit práva a majetek vlastníka, jakož i užívací práva a majetek uživatele. Při odstranění bezpečnostního prostředku je povinna uvést, pokud je to možné, pozemek do původního stavu.

(6) Bezpečnostní prostředek, pokud to jeho charakter dovoluje, se označuje nápisem „Majetek Policie České republiky, jeho zničení, poškození nebo neoprávněné odstranění se trestá“.

HLAVA III

POVINNOSTI OSOB V SOUVISLOSTI S OCHRANOU HRANIC

§ 6

Povinnosti osob

(1) V blízkosti hranic je každý povinen na výzvu policie prokázat svou totožnost.^8)

(2) Každý je povinen zdržet se činnosti, jež může poškodit, zničit nebo jinak znehodnotit bezpečnostní prostředek nebo ztížit jeho využívání.

(3) Vlastník pozemku nebo jeho oprávněný uživatel je povinen strpět umístění bezpečnostního prostředku za náhradu.

HLAVA IV

ZAJIŠŤOVÁNÍ OCHRANY HRANIC PŘI PLNĚNÍ NĚKTERÝCH ZÁVAZKŮ VYPLÝVAJÍCÍCH ZE SCHENGENSKÉ DOHODY

§ 7

Vymezení základních pojmů

(1) Vnitřními hranicemi jsou hranice České republiky se státem, pro který jsou závazná ustanovení schengenské dohody, (dále jen „smluvní stát“). Vnitřními hranicemi se rozumí také letiště na území České republiky určené výhradně pro lety mezi smluvními státy.

(2) Vnějšími hranicemi jsou hranice České republiky s jiným než smluvním státem. Vnějšími hranicemi se rozumí také mezinárodní letiště na území České republiky určené pro lety, jejichž místo odletu, mezipřistání nebo příletu není na území smluvního státu.

(3) Letem na vnitřní letecké lince je let, jehož místo odletu a příletu je na území České republiky nebo na území smluvního státu, pokud se neuskuteční mezipřistání na území jiného než smluvního státu, (dále jen „vnitřní letecká linka“).

§ 8

Ochrana vnějších hranic

(1) Ochrana vnějších hranic se provádí v rozsahu a způsobem stanoveným v § 2 a zahrnuje též provedení dotazu v informačním systému vytvořeném a vedeném smluvními státy za účelem prověření, zda osoba, věci nebo vozidlo nepředstavují riziko z hlediska bezpečnosti nebo ohrožení oprávněného zájmu smluvních států.

(2) Při ochraně vnějších hranic musí být zohledněny oprávněné zájmy smluvních států, zejména z hlediska ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti.

§ 9

Ochrana vnitřních hranic

(1) Na vnitřních hranicích se neprovádí ochrana hranic podle ustanovení § 2 a lze je překračovat na kterémkoli místě.

(2) Vyžaduje-li to ochrana veřejného pořádku nebo bezpečnosti státu, může vláda České republiky po projednání s ostatními smluvními státy nařízením stanovit, že po omezenou dobu budou na vnitřních hranicích prováděna opatření podle § 2, a to v rozsahu a způsobem odpovídajícím dané situaci. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, přijme vláda tato opatření bez předchozího projednání s ostatními smluvními státy. V obou případech o těchto opatřeních informuje vláda ostatní smluvní státy.

§ 10

Bezpečnostní podmínky mezinárodního letiště

(1) K zajištění ochrany vnějších hranic na mezinárodním letišti musí být splněny tyto bezpečnostní podmínky:

• a) provozně technologické, bezpečnostní nebo stavebně technické podmínky k zajištění oddělené kontroly osob cestujících na vnitřních leteckých linkách a osob cestujících na leteckých linkách z jiných a do jiných než smluvních států,

• b) zabezpečení prostor mezinárodního letiště, které nejsou veřejně přístupné, včetně tranzitního prostoru, před neoprávněným vstupem nebo opuštěním,

• c) vytvoření podmínek pro policii k provádění opatření podle § 4 odst. 1 a § 8 odst. 2,

• d) vymezení prostor pro zřízení přijímacího střediska podle zvláštního právního předpisu^8a); tyto prostory je provozovatel letiště povinen přenechat k bezplatnému užívání Ministerstvu vnitra (dále jen „ministerstvo“).

(2) Náklady podle odstavce 1 písm. a), b) a d) nese provozovatel letiště.

(3) Splnění podmínek uvedených v odstavci 1 posuzuje ministerstvo.

(4) Při porušení nebo nedodržení podmínek uvedených v odstavci 1 ministerstvo dočasně uzavře hraniční přechod pro vstup osob na území České republiky nebo pro opuštění jejího území, a je-li to potřeba, učiní opatření ke zrušení hraničního přechodu na tomto letišti.

HLAVA V

SANKCE A NÁHRADY

§ 11

Správní delikty na úseku ochrany hranic

(1) Porušení pořádku na úseku ochrany státních hranic se dopustí právnická osoba nebo fyzická osoba při výkonu své podnikatelské činnosti, jestliže znemožní umístění bezpečnostního prostředku nebo takový prostředek zničí, poškodí, neoprávněně přemístí nebo neoprávněně odstraní.

(2) Za porušení pořádku podle odstavce 1 může obecní úřad obce s rozšířenou působností uložit pokutu do výše 20 000 Kč.

(3) Pokutu lze uložit do 1 roku ode dne, kdy se obecní úřad obce s rozšířenou působností o porušení pořádku na úseku ochrany hranic dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k porušení došlo.

(4) Při ukládání pokut se přihlíží zejména k závažnosti porušení, způsobu provedení, době trvání a následkům protiprávního jednání.

(5) Pokutu vymáhá a vybírá orgán, který ji uložil.

(6) Výnos pokut je příjmem obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

(7) Na řízení o správním deliktu se vztahuje správní řád.^9)

§ 12

Náhrady majetkové újmy a úplata za omezení vlastnického práva

(1) Vznikla-li vlastníku či oprávněnému uživateli pozemku v důsledku umístění bezpečnostního prostředku majetková újma, má právo na její náhradu, pokud není možné pozemek uvést do původního stavu. Právo na náhradu majetkové újmy musí být uplatněno u ministerstva do 60 dnů od jejího vzniku, jestliže jde o újmu na polních kulturách, v ostatních případech do 1 roku ode dne jejího vzniku, jinak zaniká.

(2) Jestliže je vlastník pozemku omezen umístěním bezpečnostního prostředku v obvyklém využívání pozemku, má právo na přiměřenou náhradu za toto omezení. Náhradu za omezení hradí ministerstvo, u něhož je nutno toto právo uplatnit do 1 roku ode dne oznámení o umístění bezpečnostního prostředku na pozemku, jinak zaniká.

(3) Nedojde-li k dohodě o náhradě majetkové újmy nebo o náhradě za omezení využívání pozemku do 3 měsíců ode dne podání návrhu na uzavření dohody s ministerstvem nebo do 3 měsíců ode dne uplatnění práva na náhradu vlastníkem nebo oprávněným uživatelem pozemku, lze se náhrady domáhat u soudu.

(4) Neposkytuje se náhrada škody vzniklé na majetku státu. Náhrada za majetkovou újmu podle odstavce 1 nebo náhrada za omezení užívání pozemku podle odstavce 2 se neposkytuje, jde-li o pozemek ve vlastnictví státu.

(5) Stát odpovídá za škodu způsobenou policií nebo policistou v souvislosti s plněním jejich úkolů stanovených tímto zákonem.

(6) Náhradu majetkové újmy poskytuje v zastoupení státu ministerstvo.

ČÁST TŘETÍ

Změna zákona o přestupcích

§ 14

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 361/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 52/2001 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 312/2001 Sb., zákona č. 6/2002 Sb., zákona č. 62/2002 Sb. a zákona č. 78/2002 Sb., se mění takto:

• 1. Za § 44 se vkládá nový § 44a, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 3c) zní:

㤠44a

Přestupky na úseku ochrany státních hranic

(1) Přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně znemožní umístění bezpečnostního prostředku zabraňujícího nedovolenému překračování státních hranic dopravními prostředky nebo úmyslně takový prostředek označený podle zvláštního právního předpisu^3c) zničí, poškodí, neoprávněně přemístí anebo jej neoprávněně odstraní.

(2) Přestupku se dopustí občan České republiky, který při vstupu na území České republiky

• a) překročí státní hranice mimo hraniční přechod,

• b) se úmyslně vyhne kontrole na hraničním přechodu,

• c) užije k překročení státních hranic hraniční přechod v jiné než stanovené provozní době nebo v rozporu s účelem hraničního přechodu,

pokud zvláštní právní předpis nebo mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

(3) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do výše 10 000 Kč a za přestupek podle odstavce 2 pokutu do výše 5 000 Kč.

^3c) § 5 odst. 6 zákona č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic).“.

• 1. V § 86 písm. a) se slova „a § 44“ nahrazují slovy „, § 44 a § 44a“.

ČÁST ČTVRTÁ

ÚČINNOST

§ 15

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2003 s výjimkou ustanovení části první hlavy IV, které nabývají účinnosti dnem odstranění kontrol na státních hranicích stanoveným v rozhodnutí Rady Evropské unie o vstupu v platnost Úmluvy podepsané dne 19. června 1990 v Schengenu mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích pro Českou republiku.

Klaus v. r.

Havel v. r.

v z. Rychetský v. r.

^1) Dohoda mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, podepsaná v Schengenu v Lucemburském velkovévodství dne 14. června 1985. Úmluva podepsaná dne 19. června 1990 v Schengenu mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích.

^2) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech).

^3) Například Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o hraničních přechodech, přechodech na turistických stezkách protínajících státní hranice a zásadách překračování státních hranic mimo hraniční přechody a Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o zrušení vízové povinnosti.

^4) § 7 odst. 3 obchodního zákoníku.

^5) § 13 odst. 6 až 8 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 265/2001 Sb.

^6) Zákon č. 312/2001 Sb., o státních hranicích a o změně zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o státních hranicích).

^7) Stavební zákon.

^8) § 13 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., ve znění zákona č. 26/1993 Sb.

^8a) § 73 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. a zákona č. 379/2007 Sb.

^9) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.