Nařízení vlády, kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství^1) stanoví

• a) hodnoty emisních stropů podle § 6 odst. 9 zákona pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, těkavé organické látky a amoniak pro území České republiky na rok 2010 (dále jen „národní emisní stropy“) a pro území krajů (dále jen „krajské emisní stropy“) na rok 2010,

• b) směrné cílové hodnoty pro omezení acidifikace a zatížení přízemním ozonem,

• c) náležitosti provádění emisních inventur a emisních projekcí.

(2) Toto nařízení se nevztahuje na emise z mezinárodní námořní dopravy a z leteckého provozu, s výjimkou startování a přistávání letadel.

§ 2

Základní pojmy

Pro účely tohoto nařízení se rozumí

• a) kritickou zátěží – kvantitativní odhad expozice jedné nebo více znečišťujícím látkám, pod kterou lze na základě současného stupně poznání vyloučit významné negativní dopady na citlivé složky životního prostředí,

• b) územní jednotkou sítě – čtverec území o rozměru 150 km x 150 km, který se používá pro mapování kritických zátěží v evropském měřítku a také pro monitorování emisí a depozic látek znečišťujících ovzduší prováděných na základě mezinárodní úmluvy, k níž Česká republika přistoupila, a protokolů této úmluvy,^2)

• c) kritickou úrovní – taková koncentrace znečišťující látky, nad kterou se podle současného stupně poznání projevuje přímý účinek na receptory, jako jsou člověk, rostliny, ekosystémy, materiály,

• d) zkratkou AOT 40 – součet rozdílů mezi hodinovými koncentracemi přízemního ozonu většími než 80 µg/m^3 (40 ppb) a 80 µg/m^3 během denních hodin, kdy svítí slunce, akumulovaný od května do července každého roku,

• e) zkratkou AOT 60 – součet rozdílů mezi hodinovými koncentracemi přízemního ozonu většími než 120 µg/m^3 (60 ppb) a 120 µg/m^3 akumulovaný v průběhu celého roku,

• f) přistáváním a startem letadla – provozní cyklus daný následujícími časy: přistání 4 minuty, pojíždění 26 minut, start 0,7 minuty a vzlet 2,2 minuty,

• g) národním emisním stropem – nejvyšší množství znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek vyjádřené v kilotunách, které může být v České republice emitováno během daného kalendářního roku,

• h) krajským emisním stropem – doporučené nejvyšší množství znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek vyjádřené v kilotunách, které může být na území kraje emitováno během jednoho kalendářního roku,

• i) oxidy dusíku (NOx) – oxid dusnatý a oxid dusičitý, vyjádřené jako oxid dusičitý,

• j) přízemním ozonem – ozon v nejnižší vrstvě troposféry,

• k) směrnou cílovou hodnotou – hodnota, která udává procento nebo poměrnou část snížení výměry území, na kterém byla v roce 1990 překročena kritická zátěž nebo kritická úroveň, jako výsledný efekt uplatnění emisních stropů podle tohoto nařízení,

• l) emisní inventurou – postup při stanovení celkové roční emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek na vymezeném území, z vymezené skupiny zdrojů, případně podle jiného vymezení. Zahrnuje zajištění potřebných údajů, způsob jejich ověřování a zpracování, stanovení výsledků a jejich zpřístupnění veřejnosti,

• m) emisní projekcí – postup, kterým se stanovují předpokládané celkové roční emise znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin v budoucnosti. Slouží ke zpracování prognóz vývoje kvality ovzduší na území České republiky, krajů a oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší,

• n) acidifikací – proces okyselování složek a dalších objektů životního prostředí působeného emisemi látek znečišťujících ovzduší.

§ 3

Dosažení a závaznost hodnot emisních stropů

(1) Hodnot emisních stropů podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení je nutné na území České republiky dosáhnout nejpozději v roce 2010. V následujících letech musí být tyto hodnoty dále snižovány tak, aby v roce 2020 nebyly překročeny kritické zátěže.

(2) Hodnoty emisních stropů jsou pro Českou republiku a provozovatele zdrojů závazné podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona.

(3) Směrné doporučené hodnoty emisních stropů pro jednotlivé kraje jsou stanoveny v příloze č. 2 k tomuto nařízení.

§ 4

Směrné cílové hodnoty

Emisní stropy podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení přispívají k dosažení směrných cílových hodnot podle přílohy č. 3 k tomuto nařízení do 31. prosince 2010.

§ 5

Emisní inventury a projekce emisí

(1) Emisní inventury zajišťuje každoročně pro znečišťující látky, pro které jsou v příloze č. 1 k tomuto nařízení stanoveny emisní stropy, Ministerstvo životního prostředí nebo jím zřízená právnická osoba. Spolu s emisními inventurami vypracuje také emisní projekce těchto látek pro období do roku 2020 (§ 6 odst. 9 zákona). Současně provede vyhodnocení plnění směrných cílových hodnot.

(2) Při provádění emisních inventur a zpracování jejich výsledků se postupuje podle metodiky schválené v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.^2)

(3) Emisní inventury se provádějí pro stacionární a mobilní zdroje znečišťování ovzduší, a to pro veškeré zdroje nebo skupiny zdrojů vymezené územním uspořádáním nebo technickou specifikací. Emise z provozu letadel se započítávají pouze v provozním cyklu vymezeném v § 2 písm. f). Podklady pro inventury se provádí s využitím údajů Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (§ 13 odst. 1 zákona).

(4) Emisní inventury se provádějí pro zvláště velké, velké a střední zdroje z údajů souhrnné provozní evidence (§ 13 odst. 4 a 5 zákona). Množství emisí znečišťujících látek zjišťují provozovatelé zdrojů způsobem uvedeným v § 9 odst. 10 zákona a v prováděcím právním předpisu.^3)

(5) Emisní inventura malých zdrojů znečišťování ovzduší používajících rozpouštědla se provádí s využitím údajů evidence těchto zdrojů.

(6) Výsledky emisních inventur a projekcí se zpřístupňují veřejnosti.^4)

§ 6

Národní programy snižování emisí

(1) Národní programy snižování emisí jednotlivých znečišťujících látek do roku 2010, pro něž jsou v příloze č. 1 k tomuto nařízení stanoveny emisní stropy, případně integrovaný národní program snižování emisí, se připravují podle osnovy v příloze č. 2 zákona.

(2) Národní programy podle odstavce 1 zpracované v souladu s § 6 odst. 2 zákona slouží, kromě cíle dosáhnout hodnot emisních stropů podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, také k dosažení cílových hodnot podle § 4.

(3) Jednotlivé ústřední správní úřady a jejich příslušné příspěvkové nebo rozpočtové organizace spolupracují při zpracování emisních inventur a emisních projekcí poskytováním údajů a informací podle § 5 odst. 2 až 5.

(4) Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s dalšími ústředními správními úřady a institucemi podle odstavce 3 předloží vládě do 1. května 2004 souhrnnou informaci o Národních programech podle odstavců 1 a 2, do 31. října 2006 souhrnnou informaci o aktualizovaných Národních programech podle odstavce 2, počínaje rokem 2004 každoročně do 31. října zprávu o emisních inventurách za předchozí rok a emisních projekcích podle § 5 a do 31. prosince 2007 zprávu o stavu zajištění splnění emisních stropů podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

§ 7

Účinnost

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.

Předseda vlády:

Ing. Zeman v. r.

Ministr životního prostředí:

RNDr. Kužvart v. r.

Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 351/2002 Sb.

Hodnoty národních emisních stropů v roce 2010 (kt/rok)

Hodnoty jsou stanoveny podle Smlouvy o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska k Evropské unii, která byla podepsána 16. dubna 2003.

Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 351/2002 Sb.

Doporučené hodnoty krajských emisních stropů v roce 2010 (kt/rok)

Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 351/2002 Sb.

Směrné cílové hodnoty

Směrná cílová hodnota pro acidifikaci se stanoví jako snížení výměry území, kde je překročena kritická zátěž pro acidifikaci, o nejméně 50 % vzhledem k roku 1990 (pro každou územní jednotku sítě).

Směrná cílová hodnota pro lidské zdraví se stanoví jako snížení výměry území, kde zátěž ozonem překračuje kritickou úroveň pro lidské zdraví (AOT60 = 0), ve všech územních jednotkách sítě o dvě třetiny vzhledem k roku 1990. Zatížení přízemním ozónem v žádné územní jednotce sítě nesmí překročit absolutní limit 2,9 ppm.h.

Směrná cílová hodnota pro úrodu a vegetaci se stanoví jako snížení výměry území, kde zátěž ozonem překračuje kritickou úroveň pro úrodu a vegetaci (AOT40 = 3 ppm.h), ve všech územních jednotkách sítě o jednu třetinu vzhledem k roku 1990. Zatížení přízemním ozonem v žádné územní jednotce sítě nesmí překročit absolutní limit 10 ppm.h, vyjádřený jako překročení kritické úrovně 3 ppm.h.

^1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/81/EEC, o národních emisních stropech pro některé látky znečišťující ovzduší.

^2) Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států, vyhlášená pod č. 5/1985 Sb. Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (z roku 1979) o dlouhodobém financování Kooperativního programu pro monitorování a vyhodnocování dálkového šíření látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP), vyhlášený pod č. 215/1994 Sb.

^3) Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu. Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu. Vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování.

^4) Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb. a zákona č. 39/2001 Sb. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb.