Nařízení vlády, kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství^1) stanoví emisní limity a provozní podmínky pro spalovny odpadu a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu (dále jen „spoluspalovací zařízení“) a stanoví způsob jejich zařazování do kategorií zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování podle § 4 odst. 8 zákona.

(2) Toto nařízení se nevztahuje na

• a) zařízení, kde je spalován pouze

• 1. odpad rostlinných pletiv ze zemědělství nebo lesnictví,^2)

• 1. odpad rostlinných pletiv z potravinářského průmyslu, pokud je využito vznikající teplo,

• 1. vlákninový rostlinný odpad z výroby a zpracování celulózy nebo papíru na místě vzniku, pokud je využito vznikající teplo,

• 1. vlákninový rostlinný odpad ze zpracování dřeva, s výjimkou dřeva ošetřeného konzervačními a ochrannými prostředky nebo povrchovými úpravami s obsahem halogenovaných uhlovodíků nebo těžkých kovů a takto ošetřeného dřeva ze stavebnictví a z demolic,

• 1. odpadní korek,

• 1. odpad vyjmutý z působnosti zvláštního právního předpisu.^3)

Odpad uvedený pod body 2 až 5 se zařazuje postupem podle zvláštního právního předpisu,^2)

• b) pokusná zařízení využívaná k výzkumu, vývoji nebo zkoušení s cílem zlepšit proces spalování, která zpracují méně než 50 tun odpadu za rok a jsou jako pokusná zařízení povolena Českou inspekcí životního prostředí (dále jen „inspekce“).

(3) Požadavky stanovené v tomto nařízení pro nebezpečné odpady se nevztahují na tyto nebezpečné odpady

• a) spalitelné kapalné odpady, včetně odpadních olejů^3a), pokud splňují tyto podmínky:

• 1. celkový obsah polychlorovaných aromatických uhlovodíků nebo jejich derivátů, zejména polychlorovaných bifenylů (PCB), nebo pentachlorfenolu (PCP), není vyšší než 50 mg/kg,

• 1. neobsahují jiné složky, které činí odpad nebezpečným podle zvláštního právního předpisu^3b), a které by bránily využití odpadu způsobem obdobným jako paliva, a

• 1. jejich výhřevnost je nejméně 30 MJ/kg,

• b) spalitelné kapalné odpady, jejichž spálením nemohou vzniknout jiné nebo větší emise, než jaké vznikají ze spalování plynového oleje^4).

§ 2

Základní pojmy

Pro účely tohoto nařízení se rozumí

• a) odpadem – tuhý nebo kapalný odpad podle zvláštního právního předpisu,^5)

• b) nebezpečným odpadem – tuhý nebo kapalný odpad podle zvláštního právního předpisu,^5)

• c) komunálním odpadem – odpad podle zvláštního právního předpisu^5) s vyloučením druhů odpadů uvedených v podskupinách 2001 katalogu odpadu,^6) které jsou sbírány separovaně u původce a s vyloučením odpadů uvedených pod kódy 2002 katalogu odpadu,^6)

• d) spalovnou odpadu – technická jednotka se zařízením určeným ke spalování odpadu s využitím nebo bez využití vzniklého tepla, přímým oxidačním spalováním, jakož i se zařízením určeným pro jiné způsoby tepelného zpracování, zejména pyrolýzu, zplyňování nebo plazmové procesy, pokud jsou vzniklé látky následně spáleny. Spalovna odpadu zahrnuje kromě všech spalovacích linek, zařízení pro příjem, skladování a předzpracovávání odpadu na místě, systémy přívodu odpadu, paliva a vzduchu, kotle, zařízení k čištění odpadních plynů, komíny, místní zařízení pro skladování tuhých zbytků a vod, zařízení a systémy pro řízení spalovacího procesu a pro monitorování a zaznamenávání spalovacích podmínek a emisí,

• e) spoluspalovacím zařízením – zařízení, jehož hlavním účelem je využití energie nebo výroba hmotných výrobků a které používá odpad způsobem obdobným jako základní nebo přídavné palivo. Pokud ke spoluspalování dochází tak, že hlavním účelem zařízení není využití energie nebo výroba hmotných výrobků, ale tepelné zpracování odpadů spalováním, je takové zařízení pokládáno za spalovnu odpadu podle písmene d). Toto zařízení zahrnuje kromě všech spoluspalovacích linek, zařízení pro příjem, skladování a předzpracovávání odpadu na místě, systémy přívodu odpadu, paliva a vzduchu, zařízení k čištění odpadních plynů, komíny a výduchy vztahující se ke spoluspalování odpadu, místní zařízení pro skladování tuhých zbytků a vod, zařízení a systémy pro řízení spalovacího procesu a pro monitorování a zaznamenávání spalovacích podmínek a emisí,

• f) stávající spalovnou odpadu nebo stávajícím spoluspalovacím zařízením – spalovna odpadu nebo spoluspalovací zařízení, které je v provozu a bylo povoleno do 28. prosince 2002 podle právních předpisů platných přede dnem nabytí účinnosti zákona, nebo které není v provozu, bylo ale povoleno pro spalování nebo spoluspalování odpadu do 28. prosince 2002 podle právních předpisů platných přede dnem nabytí účinnosti zákona a bude uvedeno do provozu do 28. prosince 2003, nebo které není v provozu, avšak je pro ně podle stanoviska inspekce podána do 28. prosince 2002 žádost o povolení provozu podle právních předpisů platných před dnem nabytí účinnosti zákona za předpokladu, že zařízení bude uvedeno do provozu do 28. prosince 2004,

• g) jmenovitou provozní kapacitou – součet kapacit spalování odpadu všech pecí nebo topenišť, z nichž se spalovna odpadu nebo spoluspalovací zařízení skládá, podle specifikace výrobce a potvrzení provozovatele, v případě spoluspalování i podle technického a technologického uspořádání schváleného v povolení podle § 17 odst. 2 písm. c) zákona, vyjádřená jako hmotnostní množství odpadu spáleného za hodinu, s přihlédnutím k jeho výhřevnosti,

• h) dioxiny a furany – polychlorované dibenzodioxiny (PCDD) a polychlorované dibenzofurany (PCDF) uvedené včetně jejich ekvivalentů toxicity v příloze č. 1 k tomuto nařízení.

§ 3

Zařazování spoluspalovacích zařízení do kategorií zdrojů znečišťování

(1) Do kategorie zvláště velkých zdrojů znečišťování se zařazují spoluspalovací zařízení podle jmenovité provozní kapacity a kategorie odpadu takto

• 1. větší než 10 tun za den nebezpečného odpadu,

• 1. větší než 3 tuny za hodinu komunálního odpadu a

• 1. větší než 50 tun za den jiného než nebezpečného a komunálního odpadu.

(2) Do kategorie zvláště velkých zdrojů znečišťování se zařazují spoluspalovací zařízení podle použitých technologií uvedených ve zvláštním právním předpisu^7) bez přihlédnutí ke jmenovité provozní kapacitě podle odstavce 1.

(3) Velkými zdroji znečišťování jsou ostatní spoluspalovací zařízení neuvedená v odstavci 1.

§ 4

Předávání a přebírání odpadu

(1) Provozovatel spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení činí taková opatření při předání a převzetí odpadu, aby v nejvyšší možné míře předcházel negativním účinkům na lidské zdraví a životní prostředí nebo tyto negativní účinky omezil, zejména pokud jde o znečišťování ovzduší, půdy, povrchových i podzemních vod a hluk.

(2) Provozovatel spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení před přijetím odpadu zjišťuje hmotnost každé jednotlivé kategorie a druhu odpadu.

(3) Před přijetím nebezpečného odpadu do spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení je nutné, aby měl provozovatel od předávajícího dostupné informace o odpadu potřebné k ověření, zda přijetím odpadu neporuší podmínky povolení podle § 17 odst. 1 písm. c) nebo d) a odst. 2 písm. c) nebo f) zákona. Tyto informace zahrnují především

• a) veškeré evidenční údaje o původu odpadu nebo jiné údaje obsažené v dokumentech uvedených v odstavci 4 písm. a),

• b) fyzikální vlastnosti, případně podle možnosti i chemické složení odpadu a všechny další nezbytné informace nutné pro posouzení, zda je možno s tímto odpadem dále nakládat, a

• c) nebezpečné vlastnosti odpadu, látky, které s ním nesmějí být smíšeny, a preventivní opatření nutná při manipulaci s daným odpadem.

(4) Převzetí nebezpečného odpadu do spalovny odpadu nebo do spoluspalovacího zařízení je možné pouze při splnění požadavků přejímky odpadů do zařízení uvedených ve zvláštním právním předpisu^8) a je dále podmíněno provedením

• a) kontroly dokumentů požadovaných podle zvláštních právních předpisů^9) včetně dokumentů požadovaných v předpisech o dopravě nebezpečného zboží a

• b) odběru reprezentativních vzorků, pokud možno před vyložením odpadu, tak, aby se následnými kontrolními zkouškami mohla ověřit shoda s popisem odpadu požadovaným podle odstavce 3. Odběr vzorků infekčního odpadu ze zdravotnické a veterinární péče uzavřeného v ochranných obalech této povinnosti nepodléhá. Záruku složení tohoto odpadu zajistí původce odpadu včetně vyznačení na průvodní dokumentaci. Odebrané vzorky se uchovávají nejméně 1 měsíc po spálení příslušného odpadu způsobem, který je stanoven v souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření spalovny (dále jen „provozní řád“).

§ 5

Provozní podmínky

(1) Spalovny odpadu se projektují, staví, vybavují a provozují způsobem, který zaručuje, že

• a) se zajistí dostatečná doba setrvání spalovaného odpadu ve spalovacím prostoru k dokonalému vyhoření a je dosaženo takové úrovně vyhoření, že škvára a popel po spálení odpadu obsahuje méně než 3 % celkového organického uhlíku nebo ztráta žíháním je menší než 5 % hmotnosti suchého materiálu. Pokud je to k dosažení tohoto požadavku nutné, použijí se vhodné techniky předúpravy odpadu,

• b) se na nejmenší možnou míru potlačí obtěžování zápachem. V zásobníku odpadu spaloven komunálního odpadu se trvale udržuje podtlak a odsávaný vzduch se přivádí do ohniště. Pokud neprobíhá spalování, vzduch odsávaný ze zásobníku odpadu se odvádí do výduchu projednaného s inspekcí,

• c) plyn vznikající při procesu se za posledním přívodem spalovacího vzduchu řízeným způsobem ohřeje ve všech místech profilu toku spalin, a to i za nejméně příznivých podmínek, na teplotu nejméně 850 °C po dobu nejméně 2 sekund, měřeno v blízkosti vnitřní stěny nebo v jiném reprezentativním místě spalovací komory projednaném s inspekcí,

• d) pokud se spaluje nebezpečný odpad s obsahem halogenovaných organických sloučenin (vyjádřených jako chlor) vyšším než 1 %, odpadní plyn se ohřeje na teplotu nejméně 1100 °C po dobu nejméně 2 sekund,

• e) každá linka spalovny odpadu se vybaví alespoň jedním pomocným hořákem, který automaticky udržuje teplotu ve spalovací komoře za posledním přívodem spalovacího vzduchu na hodnotě 850 °C nebo 1100 °C podle spalovaného odpadu. Tento hořák je v činnosti i během spouštění provozu tak, aby byla zajištěna stanovená nejnižší teplota po celou dobu operace, kdy se vkládá odpad, nebo při zastavování provozu po celou dobu, kdy se ve spalovací komoře ještě nachází nespálený odpad,

• f) během spouštění a zastavování provozu nebo když teplota spalin klesne pod stanovenou nejnižší teplotu, nesmějí se k pomocným hořákům přivádět paliva, která mohou způsobovat jiné nebo větší emise znečišťujících látek, než jaké vznikají při spalování plynového oleje,^4) zkapalněného plynu nebo zemního plynu.

(2) Spoluspalovací zařízení se projektují, staví, vybavují a provozují způsobem, aby plyn za posledním přívodem spalovacího vzduchu v kontrolovaném a homogenním stavu, a to i při nejméně příznivých podmínkách, měl nejméně po dobu 2 sekund teplotu alespoň 850 °C. Jestliže jsou spoluspalovány nebezpečné odpady s obsahem halogenovaných organických sloučenin vyšším než 1 % v přepočtu na chlor, tato teplota dosahuje nejméně po dobu 2 sekund alespoň 1100 °C.

(3) Spalovny odpadu a spoluspalovací zařízení se vybavují automatickým systémem, který zabraňuje přívodu odpadu

• a) při spouštění provozu, pokud není dosaženo stanovené nejnižší přípustné teploty 850 °C nebo 1100 °C nebo teploty stanovené podle odstavce 4,

• b) vždy během provozu, když není dosahováno nejnižší přípustné teploty 850 °C nebo 1100 °C nebo teploty stanovené podle odstavce 4, a

• c) vždy během provozu, když kontinuální měření podle § 10 odst. 2 písm. a) ukazují, že kterákoliv hodnota emisního limitu se překračuje v důsledku poruchy nebo chybné funkce čisticího zařízení.

(4) Na žádost provozovatele a za předpokladu, že jsou splněny ostatní požadavky stanovené tímto nařízením, lze v povolení podle § 17 zákona uvést

• a) provozní podmínky pro určité kategorie a druhy odpadu a určité technologické postupy odlišně od ustanovení odstavce 1 a odlišně od stanovených hodnot teplot v odstavci 3. Příslušné změny provozních podmínek nesmí vést k produkci většího množství škváry a popela nebo k vyššímu obsahu organických látek ve škváře a popelu, než které by bylo možno očekávat v případě splnění všech podmínek stanovených v odstavci 1,

• b) podmínky odlišné od provozních podmínek stanovených v odstavci 2 a u teplot v odstavci 3. V povolení se specifikují kategorie a druhy odpadu přípustné pro daný spalovací proces. Upravené podmínky obsahují emisní limity podle přílohy č. 5 k tomuto nařízení pro celkový organický uhlík a oxid uhelnatý.

(5) V případě spoluspalování odpadu na místě jeho vzniku v papírnách a celulózkách ve stávajících kotlích na kůru se v povolení podle odstavce 4 písm. a) nebo b) uvede ustanovení o emisních limitech podle přílohy č. 5 k tomuto nařízení pro celkový organický uhlík.

(6) Povolení s podmínkami stanovenými podle odstavce 4 a údaje o jejich dodržování jsou evidovány Ministerstvem životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) podle § 13 odst. 1 zákona.

(7) Spalovny odpadu a spoluspalovací zařízení se projektují, staví, vybavují a provozují tak, aby emisemi významně neznečišťovaly přízemní vrstvy ovzduší. Odpadní plyny vznikající při procesu se do ovzduší vypouští řízeným způsobem pomocí komínu.

(8) Veškeré využitelné teplo, které vzniká při spalování nebo spoluspalování odpadů, se podle možností dále využívá.

(9) Odpady ze zdravotnické a veterinární péče,^2) na jejichž sběr a odstraňování jsou kladeny zvláštní požadavky, se přikládají přímo do pece bez toho, aby byly nejdříve smíšeny s jinými druhy odpadu nebo s nimi bylo jinak manipulováno.

(10) Provoz spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení je pod dozorem autorizované osoby podle § 15 odst. 1 písm. c) zákona.

§ 6

Emisní limity

(1) Spalovny odpadu se projektují, staví, vybavují a provozují tak, aby obsah znečišťujících látek v odpadním plynu byl v souladu se specifickými emisními limity stanovenými podle přílohy č. 5 k tomuto nařízení.

(2) Spoluspalovací zařízení se projektují, staví, vybavují a provozují tak, aby obsah znečišťujících látek v odpadním plynu byl v souladu se specifickými emisními limity stanovenými podle přílohy č. 2 k tomuto nařízení.

(3) Pro spoluspalovací zařízení, kde více než 40 % tepla vzniká spalováním nebezpečného odpadu, platí pro stanovení emisních limitů přílohy č. 5 k tomuto nařízení.

(4) V případě spoluspalování směsného komunálního odpadu platí pro stanovení emisních limitů přílohy č. 5 k tomuto nařízení.

(5) Výsledky měření provedených k ověření toho, zda jsou splněny emisní limity, se vyhodnocují v souladu s požadavky stanovenými v § 10.

§ 7

Podmínky provozování zařízení na čistění odpadních plynů

(1) Povolení k provozu spaloven odpadů a spoluspalovacích zařízení podle § 17 odst. 2 písm. c) zákona se uděluje za předpokladu, že jsou splněny požadavky na kvalitu odpadních vod ze zařízení na čištění odpadních plynů a další podmínky stanovené podle zvláštních právních předpisů.^11)

(2) Požadavky podle odstavce 1 jsou součástí povolení příslušného vodoprávního úřadu k vypouštění odpadních vod do vod povrchových stanovujícího emisní limity pro znečišťující látky, soubor provozních parametrů, způsob a četnost měření, podmínky plnění emisních limitů a podmínky pro vypouštění těchto vod.

§ 8

Odpady z provozu spalovny

(1) Při provozování spalovny odpadu se zajistí vznik nejmenšího možného množství odpadu, který se znovu využije nebo odstraní podle zvláštního právního předpisu.^5)

(2) Postupy pro odstranění nebo opětovné využití odpadu ze spalování se stanoví na základě fyzikálních a chemických vlastností, zejména z hlediska obsahu rozpustných látek a těžkých kovů.

(3) Na přepravu a dočasné skladování suchých prachových odpadů se vztahuje zvláštní právní předpis.^5)

§ 9

Kontrola a monitorování

(1) K monitorování provozních parametrů, podmínek a hmotnostních koncentrací stanovených pro spalování nebo spoluspalování odpadů jsou instalována příslušná měřicí zařízení.

(2) Autorizovaná osoba podle § 5 odst. 10 dohlíží na správnou funkci zařízení emisních měřicích systémů pro emise do ovzduší a do vod a zajišťuje postupem podle zvláštního právního předpisu^10) nejméně jednou za rok ověření správnosti jejich měření a nejméně jednou za tři roky jejich kalibraci.

(3) Součástí kolaudačního nebo obdobného rozhodnutí je schválení měřicího místa. Popis měřicího místa je uveden v provozním řádu spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení. Vzorkovací a měřicí místa pro vody ze zařízení na čištění odpadních plynů stanoví příslušný vodoprávní úřad podle zvláštního právního předpisu.^11)

(4) Jednorázová měření emisí se provádějí podle zvláštního právního předpisu^10) a v souladu s podmínkami podle bodů 1 a 2 přílohy č. 3 k tomuto nařízení.

(5) Jednorázová měření zajišťují provozovatelé prostřednictvím autorizované osoby podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona.

§ 10

Požadavky na měření

(1) Podmínky a požadavky na měření se uvádí v povolení podle § 17 odst. 1 písm. c) a d) a odst. 2 písm. c) zákona.

(2) Ve spalovnách odpadu a spoluspalovacích zařízeních se v souladu s přílohou č. 3 k tomuto nařízení a zvláštním právním předpisem^10) provádějí měření provozních parametrů a měření hmotnostních koncentrací znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší takto

• a) kontinuální měření látek, a to oxidů dusíku (oxidu dusnatého a oxidu dusičitého) vyjádřených jako oxid dusičitý (NOx), oxidu uhelnatého (CO), tuhých znečišťujících látek (TZL), celkového organického uhlíku (TOC), anorganických sloučenin chloru v plynné fázi vyjádřených jako chlorovodík (HCl), anorganických sloučenin fluoru v plynné fázi vyjádřených jako fluorovodík (HF) a oxidu siřičitého (SO2),

• b) kontinuální měření provozních parametrů procesu, a to teploty spalin v blízkosti vnitřní stěny nebo v jiném reprezentativním místě spalovací komory schváleném inspekcí a koncentrace kyslíku, tlaku, teploty a vlhkosti v odváděném vyčištěném odpadním plynu,

• c) jednorázové měření těžkých kovů obsažených v tuhé, kapalné a plynné fázi včetně jejich sloučenin, pro něž jsou stanoveny emisní limity podle příloh č. 2 a č. 5 k tomuto nařízení, a dioxinů a furanů, a to nejméně dvakrát za rok v intervalech ne kratších než 3 měsíce. Nejméně 1 měření se provádí každé 3 měsíce během prvních 12 měsíců provozu,