Vyhláška, kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby

§ 1

Úvodní ustanovení

(1) Tato vyhláška^1) zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství^2) a upravuje

• a) maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu,

• b) postup při kontrole průvodních dokladů partie rozmnožovacího materiálu, technologický postup a způsob odběru vzorků, postupy pro hodnocení množitelských porostů a metody zkoušení rozmnožovacího materiálu ke zjištění jeho vlastností.

(2) Pro účely této vyhlášky se rozumí

• a) dílčím vzorkem – malé, přibližně stejné množství osiva nebo sadby, které se odebírá jednorázově z náhodně vybraných míst partie,

• b) souhrnným vzorkem – vzorek vzniklý sesypáním a promícháním všech dílčích vzorků z jedné partie,

• c) laboratorním vzorkem – vzorek o předepsané minimální hmotnosti uvedené v příloze č. 5, vytvořený dělením ze souhrnného vzorku a určený k zaslání do laboratoře; laboratorním vzorkem může být i souhrnný vzorek,

• d) rezervním vzorkem – vzorek určený k uložení pro případné další zkoušky, připravený stejným způsobem jako laboratorní vzorek; musí mít označení „Rezervní vzorek“ se symbolem „R“,

• e) revizním vzorkem – vzorek pro opětovné posouzení zdravotního stavu sadby brambor,

• f) úředním vzorkem – vzorek odebraný a adjustovaný vzorkovatelem,

• g) vzorkem na vegetační zkoušku – vzorek určený pro vegetační zkoušku ke stanovení druhové a odrůdové čistoty a pravosti, zdravotního stavu nebo hybridnosti,

• h) společným vzorkem – vzorek společně odebraný a adjustovaný dodavatelem a odběratelem,

• i) soukromým vzorkem – vzorek, který neodpovídá požadavkům na úřední nebo společný vzorek,

• j) standardním vzorkem – vzorek odrůdy, který je ve vegetačních zkouškách a laboratorních zkouškách odrůdové pravosti určen k porovnání,

• k) kontrolním vzorkem – vzorek odebraný úředním vzorkovatelem za účelem kontroly kvality rozmnožovacího materiálu uváděného do oběhu nebo pro účely úředního dozoru podle § 17 odst. 11 zákona,

• l) zkušebním vzorkem – vzorek o hmotnosti stanovené v příloze č. 5 a určený ke stanovení příměsí jiných rostlinných druhů v kusech,

• m) základním zkušebním vzorkem – vzorek o hmotnosti stanovené v příloze č. 5 a určený ke stanovení čistoty osiva v procentech,

• n) homogenitou osiva (stejnorodostí) – jednotnost partie osiva v rámci přirozené variability,

• o) heterogenitou osiva (různorodostí) – nejednotnost partie osiva, ve které jednotlivé složky, charakterizující jakost, nejsou rozloženy rovnoměrně,

• p) egalizací – míchání partií osiva nebo jejich částí stejného druhu a odrůdy,

• r) vzorkem pro stanovení zdravotního stavu sadby brambor – počet hlíz odebraný po ukončení vegetace uvedený v příloze č. 1,

• s) vzorkovnicí – obal úředního nebo rezervního vzorku,

• t) adjustací – úkony zahrnující balení, uzavírání a označování vzorku nebo partie osiva,

• u) úředním vzorkovatelem – zaměstnanec Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále jen „Ústav“) oprávněný k odběru úředního vzorku nebo fyzická osoba pověřená Ústavem k odběru vzorků podle § 17 odst. 3 zákona,

• v) úředním přehlížitelem (dále jen „přehlížitel“) – zaměstnanec Ústavu oprávněný k provádění přehlídek množitelských porostů nebo fyzická osoba pověřená Ústavem k provádění přehlídek množitelských porostů podle § 17 odst. 2 zákona.

§ 2

Postup při kontrole průvodních dokladů

Před vzorkováním dodavatel vzorkovateli předloží tyto doklady:

• a) vyplněnou a podepsanou žádost podle § 6 odst. 1 zákona,

• b) průvodní doklady partie (doklad o uznání množitelského porostu),

• c) záznamy podle § 7 odst. 1 zákona,

• d) evidenci použitých návěsek podle přílohy č. 2,

• e) vyplněné údaje na vzorkovnici podle přílohy č. 2,

• f) u sadby brambor vyplněné návěsky na tiskopise podle přílohy č. 2.

Technologický postup a způsob odběru vzorků

[K § 4 odst. 15 a § 7 odst. 6 písm. l) zákona]

§ 3

(1) Při odběru vzorků (dále jen „vzorkování“) osiva a sadby se postupuje tak, aby pro laboratorní nebo mechanické rozbory a vegetační zkoušky byl k dispozici vzorek o stanovené hmotnosti uvedený v příloze č. 5, v němž jsou všechny složky obsaženy ve stejném poměru jako v celé partii, z níž je vzorek odebrán.

(2) Vzorkování za účelem vystavení úředních dokladů smí vykonávat jen vzorkovatel.

(3) Partie připravená ke vzorkování musí být homogenní a nesmí překročit hmotnost stanovenou v příloze č. 5 o více než 5 %. Větší množství se rozdělí na více samostatných partií.

(4) Při vzorkování osiva a sadby prováděném v rámci uznávacího řízení, kontroly výroby a oběhu osiva a sadby a dozoru Ústavu podle § 17 odst. 11 zákona se používají technologické postupy uvedené v příloze č. 1.

(5) Pro vzorkovatele připraví dodavatel potřebné technické pomůcky ke vzorkování stanovené v příloze č. 1.

§ 4

(1) Minimální hmotnost laboratorních vzorků osiv jednotlivých druhů je uvedena v příloze č. 5 a u směsi se určí podle druhu, který má ve směsi nejvyšší hmotnostní podíl.

(2) Minimální velikost vzorků sadby brambor je uvedena v příloze č. 5.

(3) Minimální velikost vzorků sadby sazečky cibule a sadby česneku je uvedena v příloze č. 5.

(4) Minimální velikost vzorku sazenic zeleniny je uvedena v příloze č. 1.

(5) Minimální velikost vzorků pro vegetační zkoušky je uvedena v příloze č. 5.

(6) Maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu je stanovena v příloze č. 5.

(7) U partií osiva specielních druhů odrůd nebo hybridů, jejichž hmotnost se rovná nebo je menší než 1 % stanovené nejvyšší hmotnosti partie, může být hmotnost laboratorního vzorku snížena až na úroveň hmotnosti uvedené v příloze č. 5 pro zkušební vzorek na rozbor čistoty. V tomto případě nelze provést početní stanovení příměsí jiných rostlinných druhů. Toto pravidlo platí rovněž pro vzorky odebírané na vegetační zkoušku.

(8) V případě hybridních odrůd zeleniny první filiální generace může být minimální hmotnost laboratorního vzorku osiva snížena na čtvrtinu hmotnosti uvedené v příloze č. 5, přičemž vzorek musí mít alespoň 5 g a skládat se alespoň ze 400 semen.

(9) Nemá-li laboratorní vzorek předepsanou hmotnost, laboratorní zkoušky se odloží do doby doručení nového vzorku dostatečné hmotnosti. Výjimku tvoří případ nedodržení hmotnosti podle odstavců 7 a 8. V tomto případě může být rozbor proveden ze vzorku nižší hmotnosti nebo z nižšího počtu semen (např. klíčivost jen z 200 semen). V dokumentu o provedeném rozboru bude pak uvedena následující poznámka: „Zkoušeno ze vzorku snížené hmotnosti nebo z nižšího počtu semen, než je stanoveno“.

(10) Pro stanovení vlhkosti osiva je předepsána minimální hmotnost zkušebního vzorku

• a) 100 g u obilnin (vyjma prosa), luskovin, kukuřice a čiroků,

• b) 50 g u ostatních druhů,

přičemž podmínkou je, že vzorkovnice musí být zcela naplněna a pevně uzavřena. V odůvodněných případech (měření vlhkosti na elektrickém vlhkoměru) může být vyžadována vyšší hmotnost vzorku.

(11) Pro stanovení obsahu kyseliny erukové a glukosinolátů u osiva řepky je předepsána minimální hmotnost zkušebního vzorku 100 g.

(12) Pro zkoušku odrůdové pravosti a čistoty elektroforeticky je minimální hmotnost zkušebního vzorku osiva 100 g, u sadby brambor pro určení pravosti odrůdy minimální velikost vzorku 10 hlíz a pro určení čistoty partie 100 hlíz.

§ 5

(1) Při vzorkování osiv nesmí být zjištěny příznaky heterogenity v partii osiva. Vzorkování lze odmítnout, vykazuje-li partie znaky heterogenity. V případě pochybnosti může být zkouška heterogenity osiva provedena podle postupu uvedeného v příloze č. 1.

(2) Partie osiva musí být uložena tak, aby každý jednotlivý obal partie, a to i při uložení na paletách, byl přístupný kontrole a vzorkování. V opačném případě vzorkování nelze provést.

(3) Jsou-li splněny požadavky uvedené v § 2 až 4 a odstavcích 1 a 2, provede vzorkovatel odběr vzorku v souladu s technologickým postupem uvedeným v příloze č. 1.

§ 6

(1) Partie sadby připravená ke vzorkování může být uložena v pytlích, velkoobjemových vacích, ohradových paletách nebo může být volně ložená. U volně ložené sadby, případně u velkoobjemových vaků, kdy nebude možné odebrat zkušební vzorek po konečné úpravě, musí vzorkovatel odebrat dílčí vzorky v průběhu třídění. V těchto případech je dodavatel povinen oznámit termín zahájení třídění vzorkovateli nejméně 24 hodin předem. Obaly musí být vzorkovatelem opatřeny úřední návěskou a pojistkou; u volně ložené sadby musí být návěska přiložena k průvodnímu dokladu.

(2) Vzorkování sadby brambor se provádí podle postupů uvedených v příloze č. 1.

(3) Vzorkování sazečky cibule a sadby česneku se provádí podle postupů uvedených v příloze č. 1.

(4) Vzorkování sazenic zeleniny na kontrolu druhové a odrůdové pravosti, případně čistoty nebo zdravotního stavu se provádí podle postupů uvedených v příloze č. 1.

§ 7

(1) Pro úřední vzorky se používají tyto obaly:

• a) vícevrstvé papírové vzorkovnice se zcela podlepeným dnem, slepenými bočními spoji, a s údaji předepsanými v příloze č. 2 tak, aby se zamezilo nežádoucí manipulaci se vzorkem,

• b) vzorkovnice z neprodyšného materiálu vzduchotěsně uzavřené pro zkoušku vlhkosti a ke zjišťování přítomnosti živočišných škůdců a pro vzorky osiv záměrně podsušených k balení do plynotěsných obalů,

• c) nové pytle z husté tkaniny určené pro vzorky sadby brambor,

• d) pytle pro sazečku cibule a sadbu česneku zajišťující prodyšnost obalu.

(2) Každý úřední vzorek musí být označen tak, aby byla zřejmá souvislost mezi množitelským porostem, partií a vzorkem. Úřední doklady o výsledcích rozboru vydá Ústav nebo pověřená osoba jen na základě rozboru úředního vzorku.

(3) Plomby určené k plombování úředních vzorků vydává Ústav pouze vzorkovateli, který zajistí, aby nedošlo k jejich neoprávněnému použití.

(4) Úřední vzorky musí být vzorkovatelem řádně uzavřeny a opatřeny plombou tak, aby nebyla možná manipulace se vzorkem bez zjevného porušení plomby. Žádosti, které jsou nedílnou součástí vzorků, jsou vzorkovatelem nebo pod jeho dohledem vkládány do samostatné obálky, kterou vzorkovatel zapečetí a označí svým razítkem a podpisem a přiloží je do hromadného obalu.

(5) Vzorky osiva musí být zabaleny tak, aby bylo zabráněno jejich poškození při přepravě. Vzorkovatel připraví vzorky k odeslání, zaplombuje obal, v případě odesílání poštou jej přelepí a označí razítkem a podpisem. Vzorky ve vícevrstvých papírových sáčcích, které mají být odeslány poštou, vzorkovatel vloží jednotlivě do plátěných sáčků a celý obsah zaplombuje.

(6) Laboratorní vzorky musí být bez zbytečného prodlení odeslány k laboratorním zkouškám. Laboratorní vzorky z partií, na které budou vystaveny mezinárodní certifikáty, odesílá vzorkovatel na náklady dodavatele.

(7) Ustanovení odstavce 1 písm. a), c) a d) a odstavců 2 až 5 platí též pro vzorky odebrané na vegetační zkoušky.

(8) Vzorky na vegetační zkoušky odesílá dodavatel bez zbytečného prodlení na zkušební stanice podle pokynů Ústavu.

(9) Vzorky sadby brambor určené ke zjištění zdravotního stavu nebo pro mechanický rozbor zasílá dodavatel na místo určené Ústavem.

§ 8

(1) Při příjmu doručených vzorků se kontroluje

• a) označení obalu vzorkovatelem,

• b) druh plomby nebo pečeti, jejich neporušenost a neporušenost obalu vzorku (u společných vzorků se popíše druh uzavření),

• c) shoda údajů, zejména čísla partie, na sáčku a na přiloženém dokladu a úplnost údajů na dokladu.

(2) Zjistí-li pracovník Ústavu při příjmu doručených vzorků nesplnění podmínek podle odstavce 1, oznámí tuto skutečnost bezodkladně dodavateli.

(3) Při zjištění závad podle

• a) odstavce 1 písm. a) a c) je vzorek zkoušen po odstranění těchto závad,

• b) odstavce 1 písm. b) není vzorek přijat ke zkoušení a dodavatel musí požádat o nové vzorkování.

(4) Přijatému vzorku se přidělí evidenční číslo, které se současně uvede na rozborovou kartu nebo jiný průvodní doklad ke zkouškám. Tyto doklady provází vzorek po celou dobu zkoušek.

(5) Po provedení zkoušek se laboratorní vzorky osiva a vzorky osiva na vegetační zkoušky skladují nejméně do konce nejbližšího vegetačního období příslušné plodiny. Podmínky při skladování musí být takové, aby nedošlo ke snížení jakosti osiva ve vzorcích. Je-li nutno některé vzorky předčasně likvidovat, musí být o jejich likvidaci proveden záznam v příslušné evidenci vzorků.

(6) Rezervní vzorek osiva se ukládá na místě a podle podmínek určených Ústavem po dobu 2 let, není-li na návěsce osiva uvedeného do oběhu stanoveno jinak.

(7) Vzorky sadby brambor včetně vzorků na vegetační zkoušky se likvidují po ukončení předepsaných zkoušek.

Postupy a metody zkoušení množitelských porostů a rozmnožovacího materiálu

§ 9

(1) Přehlídky množitelských porostů provádí přehližitel v souladu s postupem uvedeným v příloze č. 3.

(2) Dodavatel může Ústav požádat o zastavení řízení o uznání množitelského porostu pouze do termínu provedení přehlídek podle postupu uvedeného v příloze č. 3.

(3) Nevyhovuje-li množitelský porost svými vlastnostmi podmínkám stanoveným pro kategorii uvedenou v žádosti o jeho uznání, lze jej uznat v nižší kategorii nebo stupni, a to na žádost dodavatele podle postupu uvedeného v příloze č. 3.

(4) Vegetační zkoušky prováděné podle přílohy č. 4 se používají

• a) ke kontrole odrůdové a druhové pravosti a čistoty,

• b) ke stanovení procenta hybridnosti,

• c) ke kontrole zdravotního stavu osiva nebo sadby brambor,

• d) ke stanovení procenta výskytu plevelných řep v osivu cukrovky a krmné řepy,

• e) k následné kontrole standardních osiv zelenin,

• f) jako vstupní a výstupní zkoušky v rámci certifikace osiv podle systému Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj,

• g) jako možná součást reklamačního řízení.

(5) Postup při provádění vegetačních zkoušek je uveden v příloze č. 4. Ústav o výsledku vegetační zkoušky vyhotoví zápis podle vzoru uvedeného v příloze č. 2.

§ 10

(1) Vzorky ke stanovení vlhkosti a vzorky ke stanovení škůdců se zkoušejí ihned po doručení do laboratoře a po ukončení rozboru se likvidují. Ostatní vzorky se zkoušejí postupně a bez zbytečného prodlení.

(2) K laboratornímu zkoušení osiva a sadby se používají postupy zkoušení, které jsou kompatibilní s metodami vydanými Mezinárodní asociací pro zkoušení semen (ISTA), pokud pro určité stanovení takové postupy existují.

(3) V příloze č. 5 jsou uvedeny metody zkoušení rozmnožovacího materiálu ke zjišťování vlastností osiva, sadby brambor, sazečky cibule a sadby česneku.

(4) Doklady o kvalitě osiva a sadby se vydávají po ukončení všech zkoušek stanovených pro daný druh osiva a sadby.

§ 11

(1) Vzorky pro následnou kontrolu rozmnožovacího materiálu zemědělských, zeleninových a ovocných druhů, révy a sazenic zeleniny odrůd druhů uvedených v druhovém seznamu a okrasných druhů, která se provádí formou srovnávacích pokusů a zkoušek v rámci zemí Evropských společenství, se odebírají z rozmnožovacího materiálu

• a) pocházejícího ze třetích zemí,

• b) vhodného pro ekologické zemědělství,

• c) uváděného do oběhu k zachování genetické rozmanitosti.

(2) Tyto zkoušky jsou určeny ke kontrole dodržování podmínek, za kterých je osivo a sadba uváděna do oběhu, a k harmonizaci metod zkoušení a vydávání osvědčení. U rozmnožovacího materiálu ovocných a okrasných druhů a u sazenic zeleniny se kontroluje rovněž dodržování rostlinolékařských předpisů.

(3) Odběr vzorků se provádí v souladu s s ustanoveními § 3 až 7.

(4) Odběr vzorků a pokusy a zkoušky uvedené v odstavcích 1 až 3 provádí Ústav.

§ 12

(1) Egalizovat je možné partie osiva stejného druhu a odrůdy, a to celé nebo jejich části, za předpokladu, že již byly v uznávacím řízení. Pokud je egalizováno osivo partií různých kategorií nebo generací, bude výslednou kategorie nebo generace nejnižší z použité řady.

(2) Egalizovaná partie bude označena číslem partie v rámci přidělené číselné řady a první číslice v čísle partie bude označovat rok egalizace.

(3) Egalizovaná partie podléhá novému uznávacímu řízení.

§ 13

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení.

Ministr:

Ing. Palas v. r.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.

Technologické postupy a způsoby odběru vzorků osiva a sadby

• 1. Technické pomůcky

• a) vzorkovací zařízení (bodcové vzorkovadlo, tyčové dvouplášťové vzorkovadlo, automatické vzorkovadlo),

• b) dělidlo,

• c) kbelík a lopatka na promíchání vzorku,

• d) váhy,

• e) prošívací jehla, motouz,

• f) vzorkovnice (vícevrstvý papírový sáček),

• g) neprodyšný obal (např. PE, či PP lahvička) pro odběr osiva na stanovení vlhkosti, popřípadě zjištění výskytu skladištních škůdců,

• h) plátěný sáček,

• i) pracovní plocha (stůl) pro adjustaci vzorku a administrativní činnost při vzorkování.

• 1. Metody odběru dílčích vzorků

• 2.1 Ruční odběr vzorků

(1) U většiny druhů semen s výjimkou těžce se sypajících, se dílčí vzorky odebírají

• a) z uzavřených obalů - bodcovým (Nobbeho) vzorkovadlem, které musí být tak dlouhé, aby jeho oválný otvor blízko špičatého konce dosáhl alespoň do středu obalu, pokud není obal přístupný z protilehlých stran, musí být vzorkovadlo tak dlouhé, aby dosáhlo protější stěny obalu.

• 1. Pro obiloviny činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 14 mm,

• 1. pro větší semena (kukuřice) činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 20 mm,

• 1. pro jeteloviny a podobná semena činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 10 mm.

Šířka otvoru v plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvoru je dvojnásobek až pětinásobek šířky otvoru. Maximální průměr vzorkovadla je pětinásobek maximálního průměru vzorkovaných semen.

• b) z otevřených obalů a z osiva volně loženého - dvouplášťovým tyčovým vzorkovadlem v délce, která odpovídá alespoň výšce obalu nebo výšce naskladněného osiva.

Doporučené rozměry vzorkovadla jsou: délka 762 mm, minimální vnitřní průměr 25 mm, šířka otvorů ve vnějším plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvorů je minimálně dvojnásobek šířky otvoru, maximální délka otvoru není stanovena, otvor může být stejně dlouhý jako celé vzorkovadlo.

Toto vzorkovadlo se vpichuje vertikálně. Vnitřní prostor trubky rozdělují přihrádky, na několik (nejméně tři) samostatných komor.