Vyhláška, kterou se stanoví požadavky na teploměry pro kontrolu teploty prostředí a teplé vody s dělením 0,1 °C a lepším, používané státními kontrolními orgány

§ 1

(1) Tato vyhláška stanoví požadavky, postup při schvalování typu a postup při ověřování pro

• a) elektronické teploměry pro kontrolu teploty prostředí s dělením 0,1 °C a lepším, používané státními kontrolními orgány (dále jen „teploměry pro kontrolu teploty prostředí“) a

• b) elektronické teploměry pro kontrolu teploty teplé vody s dělením 0,1 °C a lepším, používané státními kontrolními orgány (dále jen „teploměry pro kontrolu teploty teplé vody“).

(2) Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.

§ 2

Terminologie, požadavky na teploměry pro kontrolu teploty prostředí a teploměry pro kontrolu teploty teplé vody, postup při schvalování jejich typu a postup při jejich ověřování jsou stanoveny v příloze.

§ 3

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 2006.

Ministr:

Ing. Urban v. r.

Příloha k vyhlášce č. 383/2006 Sb.

• 1 TERMINOLOGIE

• 1.1 Celsiova teplota je teplota rovná rozdílu termodynamické teploty a teploty 273,15 K.

• 1.2 Celsiova teplotní stupnice je teplotní stupnice odvozená od Kelvinovy teplotní stupnice posunutím o teplotu 273,15 K, což je hodnota o 0,01 K nižší než termodynamická teplota trojného bodu vody.

• 1.3 Čidlo snímače teploty je základní funkční část teploměru nebo snímače teploty, převádějící teplotu v měřeném místě na veličinu vhodnou k vyhodnocení.

• 1.4 Doba odezvy je časový interval mezi okamžikem, kdy je snímač vystaven specifikované skokové změně, a okamžikem, kdy odezva specifikovaného měřicího řetězce dosáhne své stálé (ustálené) hodnoty ve stanovených mezích. Jedná se o čas, za který dosáhne indikovaná hodnota teploměru 90 % konečné ustálené hodnoty.

• 1.5 Etalonový teploměr je přesný teploměr, popřípadě snímač teploty, určený jako interpolační přístroj teplotní stupnice nebo k navazování jiných teploměrů, popřípadě snímačů teploty.

• 1.6 Chyba měření teploty je rozdíl mezi teplotou měřidlem naměřenou a skutečnou teplotou určenou etalonovým teploměrem.

• 1.7 Koeficient rozšíření k = 2 pro normální (Gaussovo) rozdělení znamená, že interval spolehlivosti odpovídá hodnotě koeficientu spolehlivosti 0,95 (tzn. že skutečná hodnota leží s pravděpodobností 0,95 v hranicích daných hodnotou rozšířené nejistoty).

• 1.8 Měřicí rozsah teploměru pro kontrolu teploty prostředí nebo teploměru pro kontrolu teploty teplé vody je obor teplot mezi největší a nejmenší hodnotou teploty, mezi nimiž je teploměr schopen měřit (v souladu se specifikací výrobce) a je zaručena dovolená chyba teploměru.

• 1.9 Nejistota je kvalifikovaný odhad přiřazený k výsledku měření a charakterizující interval hodnot, o němž se tvrdí, že uvnitř něho leží správná hodnota.

• 1.10 Ponor teploměru pro kontrolu teploty prostředí nebo teploměru pro kontrolu teploty teplé vody je délka snímače teploty, zasahující do prostoru anebo zařízení, v němž se měří teplota. Měří se od konce snímače teploty k místu, kde opouští zařízení do něhož je vložen, anebo prostor, v němž se měří teplota.

• 1.11 Porovnávací termostat (lázeň) je zařízení k udržování stálé teploty a k zajištění žádoucího rozložení teplot v pracovním prostoru sloužící k ověřování teploměrů pro kontrolu teploty teplé vody nebo teploměrů pro kontrolu teploty prostředí, popřípadě snímačů teploty. Může se jednat o vzduchový nebo kapalinový porovnávací termostat.

• 1.12 Snímač teploty je samostatná konstrukční součást zařízení k měření teploty, která obsahuje teplotní čidlo.

• 1.13 Stanovené pracovní podmínky jsou podmínky použití, pro něž mají být stanovené metrologické požadavky měřicího přístroje uvnitř stanovených mezí.

• 1.14 Teploměr pro kontrolu teploty teplé vody a teploměr pro kontrolu teploty prostředí jsou přístroje k měření teploty.

• 1.15 Termodynamická teplota je teplota, určená podle Kelvinovy termodynamické teplotní stupnice.

• 1.16 Úplný ponor je ponor teploměru pro kontrolu teploty prostředí nebo teploměru pro kontrolu teploty teplé vody, při němž celý je snímač teploty vystaven měřené teplotě.

• 1.17 Vnější snímač teploty (sonda) je snímač, který měří teplotu mimo těleso vlastního teploměru - indikačního zařízení.

Je-li snímač určen k měření teploty ovzduší, pak je takový snímač tzv. prostorovou sondou.

Je-li snímač určen k měření teploty kapaliny, pak je takový snímač tzv. ponornou sondou.

• 1.18 Vnitřní snímač teploty je snímač, který měří teplotu uvnitř tělesa teploměru pro kontrolu teploty prostředí.

• 1. POŽADAVKY NA TEPLOMĚRY PRO KONTROLU TEPLOTY TEPLÉ VODY A TEPLOMĚRY PRO KONTROLU TEPLOTY PROSTŘEDÍ

• 2.1 METROLOGICKÉ POŽADAVKY

• 2.1.1 Teploměry pro kontrolu teploty prostředí.

• 2.1.1.1 Rozsah měření je nejméně (-10 až +50) °C.

• 2.1.1.2 Rozlišovací schopnost teploměru pro kontrolu teploty prostředí je 0,1 °C a lepší.

• 2.1.1.3 Výška číslic indikační jednotky - displeje je nejméně 4 mm (pokud je displej součástí vyhodnocovací jednotky).

• 2.1.1.4 Nejvyšší dovolená chyba správnosti údaje měřidla (jako celku) může být ± 0,4 °C v rozsahu měření.

• 2.1.1.5 Indikační jednotka musí ukazovat měřenou teplotu ve stupních Celsia, což musí být na měřidle vyznačeno nápisem.

• 2.1.1.6 Doba odezvy teploměru pro kontrolu teploty prostředí je nejvýše 180 s.

• 2.1.2 Teploměry pro kontrolu teploty teplé vody (s ponornou sondou)

• 2.1.2.1 Rozsah měření je nejméně (0 až +100) °C.

• 2.1.2.2 Rozlišovací schopnost teploměru pro kontrolu teploty teplé vody je 0,1 °C a lepší.

• 2.1.2.3 Výška číslic indikačního zařízení - displeje je nejméně 4 mm.

• 2.1.2.4 Nejvyšší dovolená chyba správnosti údaje teploměru pro kontrolu teploty teplé vody (jako celku) může být ± 0,4 °C v rozsahu měření.

• 2.1.2.5 Indikační jednotka musí ukazovat měřenou teplotu ve stupních Celsia, což musí být na měřidle vyznačeno nápisem.

• 2.1.2.6 Doba odezvy teploměru pro kontrolu teploty teplé vody je nejvýše 60 s.

• 2.1.3 Záznamové zařízení použité pro registraci naměřených hodnot v časovém intervalu

• 2.1.3.1 Záznamové zařízení teploměru pro kontrolu teploty prostředí musí umožňovat v nastavené periodě zaznamenat naměřená data do vnitřní paměti měřidla.

• 2.1.3.2 Dovolená chyba doby záznamu smí dosáhnout maximálně 0,2 % doby záznamu.

• 2.1.3.3 Záznamové zařízení není povinnou součástí teploměru pro měření teploty prostředí.

• 2.2 TECHNICKÉ POŽADAVKY

• 2.2.1 Požadavky na konstrukci teploměru pro kontrolu teploty teplé vody a teploměru pro kontrolu teploty prostředí

• 2.2.1.1 Měřidlo musí být konstrukčně uzpůsobeno pro měření teploty vzduchu nebo pro měření teploty vody nebo pro měření oběma předchozími způsoby.

• 2.2.1.2 Měřidlo může být vybaveno komunikačním rozhraním, které umožňuje připojení přídavných zařízení (PC, tiskárna). Toto rozhraní nesmí ovlivnit jeho metrologické vlastnosti. Pomocí komunikačního rozhraní lze naměřená data přenášet do prostředků výpočetní techniky, nebo pomocí těchto prostředků ovládat četnost záznamu naměřených dat do vnitřní paměti teploměru pro kontrolu teploty prostředí nebo teploměru pro kontrolu teploty teplé vody. Musí se zajistit, aby nemohlo dojít ke změně metrologických vlastností měřidla nebo ke změně či vymazání zaznamenaných údajů běžnými prostředky výpočetní techniky na uživatelské úrovni.

• 2.2.1.3 Teploměr pro kontrolu teploty prostředí i teploměr pro kontrolu teploty teplé vody smí být kombinován jako jeden celek s dalšími měřidly, například vlhkoměrem nebo barometrem; jejich funkce nesmí ovlivnit či znemožnit funkci nebo správnost měření teploty.

• 2.2.2 Zvláštní požadavky na konstrukci teploměrů pro kontrolu teploty prostředí

• 2.2.2.1 Teploměr pro kontrolu teploty prostředí je určen k měření teploty vzduchu v uzavřených nebo otevřených prostorách.

• 2.2.2.2 Teploměr pro kontrolu teploty prostředí je tvořen elektronickou vyhodnocovací jednotkou, která je umístěna uvnitř tělesa přístroje, a snímačem teploty. Snímač teploty je tvořen čidlem, které pracuje na principu závislosti elektrického odporu na teplotě. Vyhodnocovací jednotka měří odpor čidla snímače teploty a provádí přepočet naměřeného elektrického odporu na teplotu. Teplota je zobrazována na indikačním zařízení - displeji. Pokud není měřidlo vybaveno displejem, mohou být naměřené údaje zobrazovány prostřednictvím komunikačního rozhraní.

• 2.2.2.3 Snímač teploty může být vnitřní (zabudovaný uvnitř tělesa přístroje), nebo vnější. Vnější snímač teploty se spojuje s vyhodnocovací jednotkou kabelem.

• 2.2.2.4 Vnější snímač teploty může s vyhodnocovací jednotkou tvořit jeden celek nebo může být odpojitelný, například pomocí konektoru. Odpojitelný snímač teploty musí být trvale identifikovatelný tak, aby byla vyloučena možnost záměny (například výrobním číslem).

• 2.2.2.5 Jestliže by délka spojovacího vedení mohla významně ovlivnit metrologické vlastnosti měřidla nebo je vnější snímač teploty obtížně identifikovatelný, musí být vnější snímač teploty trvale připojen k vyhodnocovací jednotce.

• 2.2.2.6 Konstrukční uspořádání teploměru pro kontrolu teploty prostředí musí umožňovat jeho ověření jako celku.

• 2.2.3 Zvláštní požadavky na konstrukci teploměrů pro kontrolu teploty teplé vody

• 2.2.3.1 Konstrukční uspořádání teploměru pro kontrolu teploty teplé vody musí umožňovat jeho ověření jako celku.

• 2.2.3.2 Teploměr pro kontrolu teploty teplé vody je tvořen elektronickou vyhodnocovací jednotkou, která je umístěna uvnitř tělesa tohoto teploměru a snímačem teploty. Snímač teploty je tvořen čidlem, které pracuje na principu závislosti elektrického odporu na teplotě. Vyhodnocovací jednotka měří odpor čidla snímače teploty a provádí přepočet naměřeného elektrického odporu na teplotu. Teplota je zobrazována na indikačním zařízení - displeji.

• 2.2.3.3 Konstrukční provedení snímače teploty musí být takové, aby při běžném používání a čištění nemohlo dojít k jeho poškození nebo ke změně jeho metrologických vlastností (zejména vodotěsné provedení, chemická a mechanická odolnost).

• 2.2.3.4 Snímač teploty musí být proveden tak, aby umožňoval bez poškození a změny vlastností během používání a v průběhu ověření ponoření do:

• a) teplé vody a

• b) pracovní kapaliny termostatické lázně (alkohol, voda, olej).

• 2.2.3.5 Snímač teploty, jehož čidlem je teplotně závislý odpor, je jako vnější snímač teploty buď zabudován pevně do měřidla, nebo může být spojen s vyhodnocovací jednotkou kabelem.

• 2.2.3.6 Vnější snímač teploty, který je spojen s vyhodnocovací jednotkou kabelem, může s ní tvořit jeden celek nebo může být odpojitelný, například pomocí konektoru. Odpojitelný snímač teploty musí být trvale identifikovatelný tak, aby byla vyloučena možnost záměny (například výrobním číslem).

• 2.2.3.7 Jestliže by délka spojovacího vedení mohla významně ovlivnit metrologické vlastnosti měřidla nebo je možná záměna vnějšího snímače, musí být vnější snímač teploty trvale připojen k vyhodnocovací jednotce.

• 2.2.4 Nápisy a značky

Indikace teploměru pro kontrolu teploty teplé vody i teploměru pro kontrolu teploty prostředí musí být vyměřena v Celsiově stupnici označené na měřidle písmenem °C. Toto se týká nejen vlastního displeje teploměru pro kontrolu teploty teplé vody a teploměru pro kontrolu teploty prostředí, který musí zobrazovat údaje o měřené teplotě v Celsiových stupních, ale i identifikace dat, jež mohou být z přístroje odečítány komunikačním rozhraním.

• 3 SCHVALOVÁNÍ TYPU

• 3.1 Postup při schvalování typu teploměrů pro kontrolu teploty teplé vody nebo teploměru pro kontrolu teploty prostředí.

• 3.1.1 Teploměry pro kontrolu teploty prostředí i teploměry pro kontrolu teploty teplé vody musí být odolné vůči ovlivňujícím faktorům, jako jsou zejména:

• a) kolísání napájecího střídavého napětí (je-li přístroj vybaven možností napájení síťovým adaptérem),

• b) změny kmitočtu napájecího střídavého napětí (je-li přístroj vybaven možností napájení síťovým adaptérem),

• c) kolísání napájecího stejnosměrného napětí,

• d) vlivy prostředí (teplota, vlhkost) a

• e) mechanické vibrace a rázy.

• 3.1.2 Teploměr pro kontrolu teploty teplé vody a teploměr pro kontrolu teploty prostředí musí vyhovovat základním požadavkům:

• a) požadavkům na elektromagnetickou kompatibilitu stanoveným zvláštním právním předpisem^1),

• b) základním zkouškám vlivu prostředí - údery,

• c) stupni ochrany krytím a

• d) technickým požadavkům na elektrická měřicí zařízení stanoveným zvláštním právním předpisem^2).

Metrologické zkoušky zařízení pro účely schválení typu lze zahájit po doložení plnění výše uvedených požadavků.

• 3.1.3 Předmětem posouzení při schvalování typu je mimo vlastního měřidla i posouzení dokumentace^3) předložené zadavatelem zkoušky pro schválení typu měřidla.

• 3.1.4 Zkouška metrologických vlastností měřidla se provádí podle bodu 4. Zkouška se provádí nejméně na třech exemplářích teploměru pro kontrolu teploty teplé vody nebo teploměru pro kontrolu teploty prostředí shodného typu. Měřidlo je vyhovující pro schválení typu, jestliže u všech teploměrů předložených ke zkoušce nepřesahuje chyba správnosti hodnoty stanovené bodě 4.3.

• 3.2 Certifikát schválení typu

• 3.2.1 Náležitosti certifikátu schválení typu stanoví zvláštní právní předpis.^4)

• 3.2.2 V příloze certifikátu o schválení typu, protokolu o technické zkoušce, se kromě údajů podle zvláštního právního předpisu uvedou teploty, v jejichž okolí se provádí prvotní a následné ověření.

• 4 OVĚŘOVÁNÍ

• 4.1 Požadavky na zkušební a etalonové zařízení

• 4.1.1 Teploměry pro kontrolu teploty prostředí i teploměry pro kontrolu teploty teplé vody se zkouší metodou porovnání jejich údajů s údaji etalonového teploměru. Etalonovým teploměrem může být pouze platinový odporový snímač teploty kalibrovaný v rozsahu (-39 až +156) °C, sekundární etalon druhého řádu spolu s měřicím a vyhodnocovacím zařízením. Nejistota určení teploty kapaliny v porovnávacím termostatu nesmí přesáhnout 0,03 °C pro koeficient rozšíření k=2 v rozsahu měření zkoušeného teploměru.

• 4.1.2 Vzduchová - prostorová sonda se zkouší buď ve vzduchovém porovnávacím termostatu (klimatizované komoře), nebo po vložení do vodotěsného obalu ponorně v kapalinové lázni.

• 4.1.3 Teploměr pro kontrolu teploty teplé vody se zkouší v kapalinovém porovnávacím termostatu, u něhož vnitřní prostor umožňuje realizovat měření při plném ponoru zkoušeného teploměru. Diference teplot v pracovním prostoru kapalinového porovnávacího termostatu smí být maximálně 0,03 °C.

• 4.1.4 Stopky, či jiné časoměrné zařízení s rozsahem nejméně do 10 h a relativní chybou menší než 0,02 %.

• 4.2 Obecné požadavky na ověřované měřidlo

• 4.2.1 Postup při prvotním a následném ověření teploměru pro kontrolu teploty teplé vody a teploměru pro kontrolu teploty prostředí je shodný.

• 4.2.2 Při vnější prohlídce teploměru pro kontrolu teploty teplé vody nebo teploměru pro kontrolu teploty prostředí se zjišťují závady zjistitelné vizuálně. Při kontrole plnění technických požadavků se zjišťuje, zda měřidlo splňuje požadavky podle bodu 2.2. Měřidla, která při vnější prohlídce a kontrole předepsaných náležitostí nevyhoví, se z dalších zkoušek vyřadí.

• 4.3 Postup při zkoušce správnosti měření zkoušeného měřidla

• 4.3.1 Teploměr pro kontrolu teploty teplé vody i teploměr pro kontrolu teploty prostředí se zkouší v pěti bodech předepsaného teplotního rozsahu, rovnoměrně rozdělených v celém intervalu rozsahu. První a poslední bod musí ležet v okolí mezí předepsaného teplotního rozsahu.

• 4.3.2 Snímač teploměru pro kontrolu teploty prostředí i snímač teploměru pro kontrolu teploty teplé vody (popřípadě celý teploměr s vnitřním snímačem) je umístěn v pracovním prostoru porovnávacího termostatu spolu s etalonovým teploměrem a nechá se temperovat po dobu potřebnou k ustálení teploty.

• 4.3.3 Teplota v porovnávacím termostatu je určována etalonovým teploměrem.

• 4.3.4 Každý odečet zkoušených teploměrů musí začínat a končit určením teploty etalonovým teploměrem.

• 4.3.5 V průběhu jedné zkoušky je možné zkoušet najednou nejvýše pět měřidel.

• 4.3.6 Odečty se realizují časově po sobě podle následujícího schématu:

1. odečet:		TE, T1, T2 ...................... T5, TE
2. odečet:		TE, T5, ........................... T2, T1, TE
3. odečet:		TE, T5,........................... T2, T1, TE
4. odečet:		TE, T1, T2 ...................... T5, TE

kde TE je údaj o teplotě určené etalonovým teploměrem,

T1 ...... T5 údaje o teplotě naměřené zkoušenými teploměry 1 .....5.

• 4.3.7 Z naměřených hodnot zkoušených měřidel se vypočte aritmetický průměr, pro každou sérii odečtů zvlášť. Z údajů etalonového teploměru se vypočte teplota kapaliny v porovnávacím termostatu pro každou sérii odečtů.

• 4.3.8 Chyba správnosti Δ údaje zkoušeného měřidla se vypočte ze vztahu

Δ = tT - tE

kde tT je aritmetický průměr údajů o teplotě naměřené zkoušeným měřidlem,

tE je konvenčně pravá hodnota teploty změřená etalonovým teploměrem.

• 4.3.9 Nejvyšší dovolená chyba správnosti údaje zkoušeného měřidla může být ± 0,4 °C.

• 4.4 Postup při zkoušce správnosti doby záznamu

• 4.4.1 Tato zkouška se provádí pouze u měřidel, která jsou vybaveny záznamovým zařízením. Při této zkoušce je kontrolována doba záznamu v rozsahu dovolené chyby stanovené technickými požadavky na záznamové zařízení. Kontrolu lze provést buď vyhodnocením zkušebního záznamu, nebo jiným postupem, pokud je výrobcem doporučený a je pro potřeby ověření použitelný.

• 4.4.2 Vnitřní záznamové zařízení se nastaví na svou největší rychlost (tj. na nejkratší záznamový interval). Skutečný čas se po dobu zkušebního záznamu měří pomocí stopek (viz bod 4.1.4) a porovná se s časovým intervalem naměřeným záznamovým zařízením. Záznamové zařízení se kontroluje při teplotě okolí.

• 4.4.3 Záznamové zařízení se uvede do chodu (aktivace pomocí tlačítek, či komunikačního rozhraní).