Nařízení vlády o oblastech vzdělávání ve vysokém školství

§ 1

Předmět úpravy

Toto nařízení stanoví vymezení jednotlivých oblastí vzdělávání uvedených v příloze č. 3 k zákonu o vysokých školách, obsahující

• a) základní tematické okruhy, které jsou pro danou oblast vzdělávání charakteristické a určující,

• b) výčet typických studijních programů spadajících pod danou oblast vzdělávání,

• c) rámcový profil absolventů v dané oblasti vzdělávání s uvedením hlavních cílů vzdělávání, zahrnujících odborné znalosti, dovednosti a další kompetence a charakteristických profesí, zejména pak profesí regulovaných, které jsou relevantní.

§ 2

Oblasti vzdělávání

Vymezení jednotlivých oblastí vzdělávání je uvedeno v příloze k tomuto nařízení.

§ 3

Účinnost

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. září 2016.

Předseda vlády:

Mgr. Sobotka v. r.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy:

Mgr. Valachová, Ph.D., v. r.

Příloha k nařízení vlády č. 275/2016 Sb.

Vymezení oblastí vzdělávání

ČÁST PRVNÍ

ARCHITEKTURA A URBANISMUS

A. Základní tematické okruhy

• a) Ateliérová a výtvarná tvorba,

• b) Navrhování, nástroje a metody projektování,

• c) Urbanismus a územní plánování,

• d) Krajinářská architektura,

• e) Stavitelství - stavební materiály, konstrukce a technologie, statika a dynamika,

• f) Teorie a dějiny architektury a umění,

• g) Památková péče a ochrana životního prostředí,

• h) Technické zařízení a technika prostředí staveb, infrastruktura sídel, krajinné plánování,

• i) Příprava a realizace staveb.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Architektura a urbanismus,

• b) Územní plánování,

• c) Krajinářská architektura.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti architektonických disciplín a konkrétní odborné specializace (architektura, urbanismus, krajinářská architektura), a to včetně širších kulturních a environmentálních souvislostí,

• 1. znalosti technických a technologických, uměleckých, ekologických, sociologických, demografických a ekonomických disciplín, včetně disciplín seznamujících s psychickými a fyzickými potřebami uživatele architektonického díla, relevantní pro architektonickou praxi,

• 1. znalosti právních předpisů relevantní pro architektonickou praxi,

• 1. znalosti o užívání prostředí osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. analyzovat a syntetizovat problémy v rámci stavební organizace a stavební výroby a v rámci architektonické praxe,

• 1. vykonávat projektové a plánovací činnosti v souvislosti s poskytováním souvisejících odborných služeb,

• 1. vypracovávat územně plánovací dokumentaci včetně územně plánovacích podkladů,

• 1. vypracovávat projektovou dokumentaci staveb, s výjimkou staveb inženýrských,

• 1. vypracovávat projektovou dokumentaci zahradních a krajinářských úprav včetně územně plánovacích podkladů a příslušných částí územně plánovací dokumentace,

• 1. provádět stavebně architektonické nebo urbanistické průzkumy,

• 1. vydávat odborná stanoviska,

• 1. zpracovávat dokumentaci a posudky pro dílčí hodnocení vlivu staveb na životní prostředí, a to i pro účely řízení před státními orgány,

• 1. vypracovávat projektovou dokumentaci interiéru staveb,

• 1. provádět autorský nebo technický dozor nad realizací stavby.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. jako autorizovaný architekt po složení zkoušky odborné způsobilosti nebo v kanceláři autorizovaného architekta,

• 1. na stavebních úřadech,

• 1. u pořizovatelů,

• 1. na úřadech památkové péče,

• 1. v orgánech ochrany přírody a krajiny,

• 1. ve vedení realizace jednoduché stavby, při provádění geodetického měření pro projektovou činnost,

• 1. v zastupování stavebníka, popřípadě navrhovatele při územním, stavebním nebo kolaudačním řízení,

• 1. při výkonu odborné funkce v orgánech veřejné správy na úseku územního plánování nebo stavebního řádu.

D. Relevantní charakteristické profese^1)

autorizovaný architekt.

ČÁST DRUHÁ

BEZPEČNOSTNÍ OBORY

A. Základní tematické okruhy

• a) Bezpečnostní politika státu,

• b) Metodologie posuzování rizik,

• c) Hospodářská opatření pro krizové stavy,

• d) Bezpečnostní hrozby vojenského a nevojenského charakteru,

• e) Vedení operací vojenského a nevojenského charakteru,

• f) Řízení bezpečnosti ve veřejném a soukromém sektoru,

• g) Krizové řízení,

• h) Právní systém České republiky v oblasti bezpečnosti,

• i) Ochrana kritické infrastruktury,

• j) Ochrana obyvatelstva,

• k) Kybernetická bezpečnost,

• l) Aplikovaná informatika pro bezpečnostní sbory,

• m) Informační a komunikační systémy pro podporu krizového řízení,

• n) Ochrana ekonomiky,

• o) Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek,

• p) Civilní nouzová připravenost EU a NATO,

• q) Prevence závažných havárií,

• r) Integrovaný záchranný systém,

• s) Požární ochrana,

• t) Preventivně výchovná činnost v oblasti obrany a ochrany obyvatelstva,

• u) Kriminalistika a forenzní disciplíny.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Požární ochrana a průmyslová bezpečnost,

• b) Ochrana obyvatelstva,

• c) Bezpečnost společnosti,

• d) Bezpečnostní management,

• e) Technologie pro obranu a bezpečnost,

• f) Bezpečnostně právní studia,

• g) Kriminalistika a forenzní disciplíny,

• h) Řízení a použití ozbrojených sil a bezpečnostních sborů

• i) Policejní činnosti,

• j) Bezpečnostní aspekty ve veřejné správě.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti bezpečnostní politiky státu, organizace anebo jiného celku, a jejích principů a konceptů,

• 1. znalosti metod pro posuzování rizik,

• 1. znalosti právního systému České republiky v oblasti bezpečnosti,

• 1. znalosti konkrétní bezpečnostní specializace, včetně hrozeb ekologických,

• 1. znalosti zásad interpersonální komunikace, psychologických aspektů bezpečnosti a vedení lidí,

• 1. znalosti globálních bezpečnostních hrozeb, jejich souvislostí a příčin,

• 1. znalosti vedení operací vojenského a nevojenského charakteru,

• 1. znalosti metod školení a ověřování znalostí,

• 1. znalosti specializovaného softwaru pro podporu analýzy rizik a prevence rizik a počítačových systémů řízení.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. definovat a odpovídajícím způsobem řešit činnosti spojené s oblastí globálních bezpečnostních hrozeb, jejich souvislostí a příčin,

• 1. definovat a odpovídajícím způsobem řešit činnosti spojené s vedením operací vojenského a nevojenského charakteru,

• 1. definovat a stanovit prvky preventivního, materiálního, technického, personálního a finančního zabezpečení řešení mimořádných událostí a krizových situací nebo narušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, včetně zajištění připravenosti pro toto řešení,

• 1. navrhnout a koordinovat odpovídající odbornou pomoc při řešení mimořádných událostí a krizových situací vojenského a nevojenského charakteru,

• 1. navrhnout, realizovat a zhodnotit logistické zdrojové zajištění bezpečnosti, pro případy vojenského i nevojenského ohrožení,

• 1. navrhnout a realizovat podle potřeb, možností, podmínek a omezení využití počítačových systémů při hodnocení bezpečnostních hrozeb a posuzování rizik,

• 1. zhodnotit možnosti zneužití zbraní hromadného ničení,

• 1. definovat personální politiku organizace pro oblast bezpečnosti, vycházející z principů podnikové ekonomiky a managementu,

• 1. komunikovat v rámci krizového řízení ve své organizaci,

• 1. organizovat vzdělávání a výchovu v oblasti obrany a ochrany obyvatelstva.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v orgánech veřejné správy nebo právnických osob,

• 1. v bezpečnostních sborech a ozbrojených silách České republiky,

• 1. v povoláních, u kterých je pracovní činnost vázána na znalost a správnou aplikaci právních předpisů České republiky a mezinárodních závazků České republiky ve věcech veřejného pořádku a bezpečnosti.

D. Relevantní charakteristické profese^2)

• 1. osoba odborně způsobilá pro hodnocení vlastností zdrojů ionizujícího záření řízením a vykonáváním zkoušek,

• 1. osoba odborně způsobilá pro nakládání se zdroji ionizujícího záření,

• 1. osoba odborně způsobilá pro požární ochranu a technicko- organizační činnosti v oblasti požární ochrany,

• 1. autorizovaný inženýr,

• 1. autorizovaný technik,

• 1. osoba odborně způsobilá k zajišťování úkolů v prevenci rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

• 1. osoba odborně způsobilá pro zpracovávání hodnocení rizika,

• 1. osoba odborně způsobilá pro nakládání s vysoce nebezpečnými látkami zneužitelnými k porušování zákazu chemických zbraní,

• 1. osoba odborně způsobilá pro poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob,

• 1. osoba odborně způsobilá pro ostrahu majetku a osob,

• 1. bezpečnostní technik,

• 1. osoba odborně způsobilá pro nákup a prodej, půjčování, vývoj, výrobu, opravy, úpravy, uschovávání, skladování, přepravu, znehodnocování a ničení bezpečnostního materiálu,

• 1. osoba odborně způsobilá pro hodnocení rizik ukládání odpadů nebezpečných vlastností,

• 1. koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví na staveništi,

• 1. profesionální hasič,

• 1. osoba odborně způsobilá pro zajišťování úkolů v prevenci rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

ČÁST TŘETÍ

BIOLOGIE, EKOLOGIE A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

A. Základní tematické okruhy

• a) Fyziologie a anatomie živočichů a rostlin,

• b) Molekulární biologie a genetika,

• c) Buněčná biologie,

• d) Vývojová biologie,

• e) Evoluční biologie,

• f) Systémová biologie,

• g) Botanika,

• h) Mykologie,

• i) Zoologie,

• j) Hydrobiologie,

• k) Mikrobiologie,

• l) Parazitologie,

• m) Protistologie,

• n) Virologie,

• o) Imunologie,

• p) Antropologie,

• q) Biotechnologie,

• r) Bioinformatika,

• s) Biochemie,

• t) Ekologie a ochrana životního prostředí,

• u) Environmentální vědy.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Biologie,

• b) Zoologie,

• c) Botanika,

• d) Fyziologie živočichů,

• e) Mikrobiologie,

• f) Experimentální biologie,

• g) Teoretická a evoluční biologie,

• h) Molekulární a buněčná biologie,

• i) Antropologie,

• j) Parazitologie,

• k) Hydrobiologie,

• l) Ekologie a ochrana prostředí,

• m) Inženýrská ekologie,

• n) Environmentální vědy.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti základních systematických i experimentálních biologických disciplín, zejména botaniky, zoologie, mikrobiologie, genetiky,

• 1. znalosti chemie, geologie, fyziky, matematiky a aplikovaných věd, zejména zemědělských, lesnických a vodohospodářských, relevantní pro zkoumání živé přírody,

• 1. znalosti vztahů a propojenosti živé a neživé přírody a porozumění přírodě jako integrovanému celku,

• 1. znalosti konkrétní odborné specializace, biologického, nebo ekologického oboru, s přesahem do příbuzných disciplín,

• 1. znalosti předpisů o bezpečnosti práce v laboratoři i v terénu,

• 1. znalosti moderních informačních technologií,

• 1. znalosti etických principů souvisejících s danými obory; zásady pro manipulaci s živými objekty a pro ochranu přírody.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. navrhnout, zorganizovat a realizovat biologické, ekologické, biotechnologické a další experimenty a diagnostické postupy, případně tyto postupy modifikovat pro konkrétní podmínky a adekvátní formou prezentovat výsledky své práce,

• 1. formulovat výzkumné hypotézy, navrhnout postup při jejich ověřování s využitím standardních metod a hypotézy ověřovat,

• 1. aplikovat moderní instrumentální metody a experimentálně biologické, ekologické a biomedicínské techniky,

• 1. provádět výzkum v terénu i v laboratořích, pracovat s laboratorním vybavením.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. jako technik, laborant nebo jiný pracovník v laboratořích,

• 1. jako autorizovaná osoba v rámci posuzování vlivů záměrů a koncepcí na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti,

• 1. v procesu biologického hodnocení,

• 1. při výkonu odborné funkce v orgánech veřejné správy na úseku ochrany životního prostředí, ochrany přírody a krajiny,

• 1. ve specializovaných laboratořích a průmyslu.

D. Relevantní charakteristické profese^3)

• 1. odborný pracovník v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků,

• 1. osoba odborně způsobilá pro biologické hodnocení,

• 1. osoba odborně způsobilá pro posouzení vlivů záměrů a koncepcí na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti,

• 1. osoba odpovědná za péči o handicapovaná zvířata,

• 1. osoba odborně způsobilá pro provádění pokusů na zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat.

ČÁST ČTVRTÁ

DOPRAVA

A. Základní tematické okruhy

• a) Bezpečnost dopravy,

• b) Dopravní prostředky,

• c) Dopravní infrastruktura,

• d) Elektrotechnické a elektronické systémy v dopravě,

• e) Ekonomika a management v dopravě,

• f) Aplikovaná mechanika a materiály,

• g) Inteligentní dopravní systémy,

• h) Logistika,

• i) Modelování dopravy,

• j) Plánování, projektování a výstavba dopravní infrastruktury,

• k) Provoz a řízení dopravy,

• l) Teorie dopravy,

• m) Analýza dopravních nehod, řízení rizik v dopravě,

• n) Legislativa a právo v dopravě,

• o) Udržitelná doprava a mobilita.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Dopravní infrastruktura,

• b) Dopravní inženýrství a spoje,

• c) Technika a technologie v dopravě a spojích,

• d) Inteligentní dopravní systémy,

• e) Logistika a řízení dopravních procesů,

• f) Provoz a řízení letecké dopravy,

• g) Dopravní systémy a technika,

• h) Dopravní prostředky.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti plánování, provozu a konstrukce dopravních prostředků a cest různých druhů dopravy,

• 1. znalosti operativního řízení a optimalizace dopravního a přepravního provozu inteligentních dopravních systémů, řízení a vyhodnocování projektů dopravních systémů,

• 1. znalosti stochastických systémů a operačního výzkumu, systémové analýzy a rozhodování, strategie dopravy, krizového a rizikového managementu,

• 1. orientaci v dopravním řešení územního plánování, provozu na pozemních komunikacích nebo inženýrských sítích,

• 1. znalosti tvorby, funkce a řízení logistických řetězců,

• 1. znalosti technických i ekonomických aspektů dopravy a možných vlivů dopravy na životní prostředí,

• 1. znalosti geografických systémů (geografický informační systém),

• 1. znalosti právních předpisů v oblasti dopravy,

• 1. porozumění společenským souvislostem dopravy a jejímu dopadu na životní prostředí,

• 1. znalosti o užívání dopravy osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. ovládat informační, komunikační a zabezpečovací techniku v dopravě, včetně automatizace dopravních technologií s využitím robotiky a umělé inteligence,

• 1. měřit parametry přemisťovacích systémů, kontrolovat jejich přínosy různým uživatelům,

• 1. vzájemně integrovat vozidlové systémy a jejich začlenění do vyšších inteligentních systémů s důrazem na jejich bezpečnost a spolehlivost,

• 1. navrhovat rozsáhlé inteligentní systémy pro silniční, kolejovou a multimodální dopravu a vyhodnocovat jejich účinnost a bezpečnost,

• 1. navrhovat a posuzovat systémy dopravního zařízení velkých územních celků,

• 1. koordinovat a řídit technologické procesy u jednotlivých druhů dopravy.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. jako manažer nebo ekonom ve zhotovitelských firmách realizujících dopravní problematiku,

• 1. jako odborník v dopravních podnicích organizujících a řídících dopravní systémy,

• 1. jako projektant v projektových organizacích,

• 1. v oborech telematiky a dopravní informatiky,

• 1. jako dispečer městských a tunelových řídicích systémů,

• 1. jako specialista při návrhu a vývoji vozidlové techniky a inteligentních systémů pro bezpečnost a podporu řízení vozidel,

• 1. v České republice i v evropských státech v řadě provozních, technických a ekonomických funkcí v oblasti letecké dopravy,

• 1. jako bezpečnostní manažer nebo jako designér bezpečnostních technologií a procesů,

• 1. jako manažer logistiky v řízení logistických a dodavatelských řetězců.

D. Relevantní charakteristické profese^4)

• 1. autorizovaný inženýr,

• 1. auditor bezpečnosti pozemních komunikací,

• 1. provozovatel letiště,

• 1. provozovatel dráhy,

• 1. provozovatel drážní dopravy.

ČÁST PÁTÁ

EKONOMICKÉ OBORY

A. Základní tematické okruhy

• a) Management,

• b) Účetnictví,

• c) Ekonometrie, operační výzkum, statistika, datové vědy,

• d) Finance,

• e) Mikroekonomie,

• f) Makroekonomie,

• g) Veřejná ekonomie,

• h) Marketing a obchod,

• i) Odvětvové a průřezové ekonomiky,

• j) Podniková ekonomika,

• k) Regionální rozvoj.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Ekonomické teorie,

• b) Ekonomika a management,

• c) Hospodářská politika a správa,

• d) Kvantitativní metody v ekonomice,

• e) Podniková ekonomika,

• f) Management,

• g) Marketing,

• h) Finance a účetnictví,

• i) Bankovnictví, peněžnictví a pojišťovnictví,

• j) Finance,

• k) Veřejné finance,

• l) Mezinárodní ekonomické vztahy,

• m) Cestovní ruch a turismus.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti klíčových ekonomických pojmů a kategorií a souvislostí mezi nimi v kontextu hlavních ekonomických teorií a ekonomických škol,

• 1. znalosti finanční a účetní problematiky obecně a v návaznosti na svou užší profilaci,

• 1. znalosti matematicko-statistických metod využitelných při zpracování ekonomických dat,

• 1. znalosti světového dění z ekonomického a geopolitického hlediska, se zaměřením na klíčové světové regiony,

• 1. znalosti legislativního rámce fungování ekonomických právnických osob, včetně daňového rámce a způsobů účetního zachycení dat,

• 1. znalosti principů investičního a finančního rozhodování ve vazbě na společenskou odpovědnost ekonomických právnických osob,

• 1. znalosti aktuálních manažerských přístupů, podnikových činností a procesů, včetně metod, nástrojů a technologií (IT) k jejich řízení,

• 1. znalosti relevantní pro přípravu na vrcholné manažerské funkce; rovněž znalosti širších souvislostí a dopadů ekonomické činnosti a principů udržitelného rozvoje,

• 1. znalosti v oblasti regionálního rozvoje.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. kriticky porovnat pohledy standardních ekonomických modelů na klíčové ekonomické kategorie a mechanismy a zhodnotit jejich aplikace na aktuální hospodářsko-politické problémy,

• 1. identifikovat, třídit a interpretovat ekonomická data včetně jejich explicitních a implicitních předpokladů při použití základních konceptů lineární algebry, matematicko-statistické analýzy a pravděpodobnostní metody,

• 1. provádět kvantitativní a kvalitativní analýzu ekonomických dat,

• 1. využívat informační technologie a softwarové podpory pro organizační, prezentační a analytické práce.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. jako ekonom,

• 1. jako analytik, manažer, konzultant, účetní, poradce, bankéř, auditor, znalec nebo odhadce,

• 1. v oblasti cestovního ruchu.

D. Relevantní charakteristické profese^5)

• 1. statutární auditor,

• 1. daňový poradce,

• 1. insolvenční správce,

• 1. investiční zprostředkovatel,

• 1. osoba odborně způsobilá pro oceňování majetku - věcí movitých, věcí nemovitých, nehmotného majetku, finančního majetku, obchodního závodu,

• 1. pojišťovací agent.

ČÁST ŠESTÁ

ELEKTROTECHNIKA

A. Základní tematické okruhy

• a) Teorie obvodů,

• b) Analogová technika,

• c) Materiály a technologie v elektrotechnice,

• d) Elektrotechnické součástky,

• e) Elektrické stroje, přístroje a pohony,

• f) Elektromagnetické pole,

• g) Telekomunikační technika,

• h) Radiotechnika, mikrovlnná technika,

• i) Optická technika, optoelektronika,

• j) Mikroelektronika,

• k) Výkonová elektronika,

• l) Projektování elektrických zařízení.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Elektrotechnika a informatika,

• b) Elektrotechnika, energetika a management,

• c) Komunikace, multimédia a elektronika,

• d) Elektrotechnika, elektronika, komunikační a řídicí technika,

• e) Projektování elektrických zařízení,

• f) Elektrotechnika,

• g) Aplikovaná elektrotechnika.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. matematické a fyzikální znalosti elektrických a elektronických obvodů,

• 1. znalosti komunikačních systémů a systémů automatického řízení,

• 1. znalosti návrhu i provozu elektrotechnických systémů,

• 1. znalosti bezpečnostních pravidel elektrotechnické praxe.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. identifikovat přednosti a nedostatky konkrétního přístroje nebo systému,

• 1. rozhodnout o vhodnosti konkrétního výrobku k požadované činnosti,

• 1. navrhnout a sestavit elektrický nebo elektronický systém,

• 1. navrhnout, realizovat a organizovat opravy elektrotechnických a elektronických zařízení.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v oblasti odborné činnosti ve výrobních nebo obchodních organizacích,

• 1. ve vývojových a projekčních týmech,

• 1. jako testovací technik.

D. Relevantní charakteristické profese^6)

• 1. osoba odborně způsobilá provádět montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení,

• 1. osoba odborně způsobilá provádět výrobu, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení.

ČÁST SEDMÁ

ENERGETIKA

A. Základní tematické okruhy

• a) Elektrotechnika v energetice,

• b) Termomechanika,

• c) Hydromechanika,

• d) Materiály,

• e) Energetické stroje a zařízení,

• f) Jaderná energetika,

• g) Technika prostředí,

• h) Technická zařízení budov,

• i) Obnovitelné zdroje energie,

• j) Klasická energetika,

• k) Využívání vedlejších produktů a odpadů.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Energetika,

• b) Elektroenergetika.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti z oblasti využívání zdrojů energie, její produkce a transformace,

• 1. znalosti hydromechaniky, termomechaniky, elektrotechniky a energetických strojů a zařízení,

• 1. znalosti konkrétní odborné specializace,

• 1. znalosti ekonomiky energetiky a řízení průmyslových systémů,

• 1. znalosti ekologie energetiky a porozumění dopadu energetické praxe na životní prostředí,

• 1. porozumění společenským souvislostem energetické praxe.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. řídit tepelná nebo elektrická zařízení a sítě,

• 1. navrhnout, realizovat a hodnotit energetická díla, včetně energetických systémů a posuzovat jejich účinnost,

• 1. analyzovat potřeby a stanovit požadavky na zařízení vytvářená v oblasti energetiky,

• 1. provádět energetická měření a prezentovat je formou odborné zprávy.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. jako provozní, projekční a řídicí pracovník v elektrárnách a teplárnách, v útvarech energetiky ve všech typech průmyslových podniků i v nevýrobní sféře,

• 1. jako výpočtář, konstruktér nebo vývojový pracovník ve výrobních závodech, energetických společnostech a také v projekčních ateliérech,

• 1. jako projektant energetických rozvodů systémů zásobování teplem, úpraven a čistíren odpadních vod,

• 1. jako revizní a zkušební technik,

• 1. jako kvalifikovaný prodejce a odborník v marketingu v oblasti nakládání s energií.

D. Relevantní charakteristické profese^7)

• 1. osoba odborně způsobilá pro dohled nad tepelným zpracováním odpadu,

• 1. energetický specialista.

ČÁST OSMÁ

FARMACIE

A. Základní tematické okruhy

• a) Botanika a zoologie,

• b) Všeobecná a anorganická chemie,

• c) Organická chemie,

• d) Analytická chemie,

• e) Farmaceutická chemie (včetně analýzy léčiv),

• f) Všeobecná a aplikovaná (lékařská) biochemie,

• g) Anatomie a fyziologie,

• h) Mikrobiologie,

• i) Farmakologie a farmakoterapie,

• j) Farmaceutická technologie,

• k) Toxikologie,

• l) Farmakognozie,

• m) Právní úprava a profesní etika ve farmaceutickém uplatnění,

• n) Lékárenství (včetně farmaceutické péče),

• o) Klinická farmacie,

• p) Farmakovigilance.

B. Výčet typických studijních programů

Farmacie.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti léčiv a léčivých prostředků,

• 1. znalosti technologických postupů při výrobě léků na základě vlastností použitých látek,

• 1. znalosti indikací, dávkování, mechanismů účinku a možností interakcí léků současně podávaných, včetně nežádoucích účinků,

• 1. znalosti ekologické likvidace biologicky aktivních látek,

• 1. právní a ekonomické znalosti relevantní pro lékárenskou praxi.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. připravovat léčiva a léčivé prostředky,

• 1. aplikovat farmakologické a základní farmakoterapeutické znalosti při dispenzační péči a konzultační a informační činnosti v lékárnách i dalších zdravotnických zařízeních,

• 1. uplatňovat znalosti léků i lékové politiky v komunikaci s pacienty, s lékaři, se spolupracovníky a s dalšími občany,

• 1. likvidovat biologicky aktivní látky,

• 1. hodnotit vědecké údaje týkající se léčiv a léků,

• 1. spolupracovat s dalšími odborníky v oblastech biologických i chemických věd, s psychology i odborníky z potřebných oblastí lékařských věd v lékárenské praxi i ve výzkumu a vývoji léků.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. jako lékárník,

• 1. jako klinický farmaceut v nemocnici,

• 1. jako bioanalytik v laboratořích zdravotnického charakteru,

• 1. v laboratořích pro vývoj, výzkum a kontrolu léčiv,

• 1. ve farmaceutických výrobních a distribučních společnostech,

• 1. jako odborník v řídících strukturách zdravotnictví.

D. Relevantní charakteristické profese^8)

farmaceut.

ČÁST DEVÁTÁ

FILOLOGIE

A. Základní tematické okruhy

• a) Obecná lingvistika,

• b) Synchronní a diachronní struktura konkrétních jazyků nebo jazykových skupin,

• c) Aplikovaná lingvistika,

• d) Literární věda,

• e) Literární a kulturní historie dané jazykové oblasti,

• f) Reálie dané jazykové oblasti,

• g) Překladatelství a tlumočnictví,

• h) Rozvoj komunikační kompetence.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Filologie,

• b) Překladatelství a tlumočnictví.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti předmětného jazyka,

• 1. společenské, kulturní a historické znalosti prostředí, v němž se příslušný jazyk uplatňuje,

• 1. znalosti stěžejních disciplín příslušné filologie, zejména fonetiky a fonologie, morfologie, syntaxe, teorie textu a lexikologie a literární historie,

• 1. znalosti metodologie teoretických lingvistických, mezních lingvistických a literárněvědných disciplín.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. ústně i písemně komunikovat v předmětném cizím jazyce,

• 1. provádět jazykovědnou analýzu textu, a to z hlediska všech jazykových plánů a vybraných jazykovědných disciplín,

• 1. analyzovat literární text,

• 1. analyzovat složité jazykové struktury,

• 1. posuzovat jazykové a literární dějiny v základních mezioborových souvislostech a v kulturních a mediálních kontextech.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v oblasti interkulturní komunikace, ve vnitřní a vnější firemní komunikaci,

• 1. v kulturních a vzdělávacích institucích,

• 1. jako překladatel nebo redaktor v překladatelských agenturách a překladatelských odděleních národních i mezinárodních institucí firem, jako redaktor v mediální sféře, v nakladatelstvích a vydavatelstvích,

• 1. jako lektor cizích jazyků a literatur,

• 1. jako analytik v marketingových firmách, v oblasti reklamy nebo firemního poradenství,

• 1. jako literární historik.

ČÁST DESÁTÁ

FILOZOFIE, RELIGIONISTIKA A TEOLOGIE

A. Stěžejní tematické okruhy

• a) Historie filozofie,

• b) Systematická filozofie,

• c) Religionistika,

• d) Biblická věda a historická teologie,

• e) Systematická a praktická teologie,

• f) Pramenné jazyky.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Filozofie,

• b) Religionistika,

• c) Humanitní studia,

• d) Teologie.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti základních primárních textů oboru,

• 1. znalosti sekundární literatury konkrétního problematického okruhu,

• 1. znalosti dějinného vývoje oboru a jeho soudobého stavu,

• 1. znalosti dějin myšlení a tradičních otázek evropské duchovní tradice.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. pracovat s primárními i sekundárními texty v originálním znění,

• 1. tvůrčím způsobem interpretovat text, analyzovat a kriticky zhodnotit jeho argumentační strukturu,

• 1. analyzovat a kriticky zhodnotit komplexní i kontroverzní problémy v jejich kontextech.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v kulturních institucích,

• 1. v diplomatické sféře,

• 1. v případě absolventů teologie v rámci pastorační služby.

D. Relevantní charakteristické profese^9)

učitel náboženství.

ČÁST JEDENÁCTÁ

FYZIKA

A. Základní tematické okruhy

• a) Mechanika,

• b) Termodynamika a kinetická teorie,

• c) Elektřina a magnetismus,

• d) Optika,

• e) Akustika,

• f) Základní struktura látek,

• g) Základy kvantové teorie,

• h) Principy fyzikálního měření,

• i) Experimentální metody,

• j) Zpracování dat,

• k) Teoretická mechanika,

• l) Teorie kontinua,

• m) Elektrodynamika,

• n) Teorie relativity, kvantová mechanika,

• o) Statistická fyzika,

• p) Matematická analýza,

• q) Lineární algebra a geometrie,

• r) Statistika a pravděpodobnost.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Fyzika,

• b) Aplikovaná fyzika.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. matematické znalosti v rozsahu dostatečném pro chápání teorií klasické i moderní fyziky,

• 1. znalosti obecné fyziky a experimentálních metod, na kterých je založena,

• 1. znalosti hlavních fyzikálních teorií založených na klasickém i kvantovém popisu,

• 1. znalosti konkrétní specifické oblasti oboru, zejména astrofyziky a astronomie, teorie gravitace, fyziky vysokých energií, atomové, částicové a jaderné fyziky, teorie pole, fyziky povrchů, fyziky plazmatu, fyziky kondenzovaných látek a materiálů, nanotechnologie a fyziky nanostruktur, optiky a optoelektroniky, biofyziky, geofyziky, meteorologie a fyziky atmosféry, chemické fyziky, matematické fyziky a modelování, počítačové fyziky,

• 1. znalosti statistiky,

• 1. znalosti programování a numerického řešení matematických úloh,

• 1. porozumění možnostem, podmínkám a omezením různých metod experimentálního měření a omezením, která jsou spojena s jeho přesností,

• 1. znalosti rizik vyplývajících zejména z nakládání s radioaktivními či jadernými materiály.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. zpracovávat experimentální data a vytvářet analytické a počítačové modely analyzující tato data,

• 1. navrhovat a obsluhovat experiment,

• 1. vyhodnocovat výsledky experimentu nebo počítačových modelací,

• 1. obsluhovat technicky náročná zařízení.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v průmyslu a ve specializovaných laboratořích.

D. Relevantní charakteristické profese^10)

• 1. osoba odborně způsobilá pro dovoz nebo vývoz jaderných položek nebo průvoz jaderných materiálů a vybraných položek,

• 1. osoba odborně způsobilá pro hodnocení vlastností zdrojů ionizujícího záření řízením a vykonáváním zkoušek v rozsahu a způsoby stanovenými prováděcím předpisem,

• 1. kontrolní fyzik,

• 1. kontrolní fyzik při testování spouštění výzkumného jaderného reaktoru,

• 1. osoba odborně způsobilá pro mezinárodní přepravu radioaktivních odpadů v rozsahu a způsoby stanovenými zvláštním právním předpisem,

• 1. osoba odborně způsobilá pro nakládání s jadernými materiály,

• 1. osoba odborně způsobilá pro nakládání s radioaktivními odpady v rozsahu a způsoby stanovenými prováděcím právním předpisem,

• 1. osoba odborně způsobilá pro nakládání se zdroji ionizujícího záření v rozsahu a způsoby stanovenými prováděcím právním předpisem,

• 1. osoba odborně způsobilá pro odbornou přípravu vybraných pracovníků,

• 1. operátor primární části reaktorového bloku,

• 1. operátor sekundární části reaktorového bloku,

• 1. operátor výzkumného reaktoru,

• 1. osoba odborně způsobilá pro opětovné uvedení jaderného reaktoru do kritického stavu po výměně jaderného paliva,

• 1. osoba odborně způsobilá pro provádění osobní dozimetrie a dalších činností v oblasti radiační ochrany,

• 1. osoba odborně způsobilá pro provádění rekonstrukce nebo jiných změn ovlivňujících jadernou bezpečnost jaderné elektrárny,

• 1. osoba odborně způsobilá pro provoz jaderného zařízení nebo pracoviště III. a IV. kategorie,

• 1. osoba odborně způsobilá pro přepravu jaderných materiálů a radioaktivních látek stanovených prováděcím právním předpisem,

• 1. osoba odborně způsobilá pro přidávání radioaktivních látek do spotřebních výrobků při jejich výrobě nebo přípravě nebo k dovozu či vývozu takových výrobků,

• 1. osoba odborně způsobilá pro přímé řízení provádění jednotlivých kroků testů fyzikálního a energetického spouštění na blokové dozorně reaktorového bloku jaderné elektrárny (provozní fyzik),

• 1. osoba odborně způsobilá pro řízení služeb měření a hodnocení obsahu přírodních radionuklidů ve stavebních materiálech, ve vodě určené k veřejnému zásobování pitnou vodou a v balené vodě,

• 1. osoba odborně způsobilá pro řízení služeb měření a hodnocení výskytu radonu a produktů přeměny radonu ve stavbách a stanovení radonového indexu pozemku,

• 1. osoba odborně způsobilá pro řízení služeb monitorování na pracovištích III. a IV. kategorie podle příslušných předpisů,

• 1. osoba odborně způsobilá pro řízení služeb osobní dozimetrie,

• 1. směnový inženýr při řízení a provozu celé jaderné elektrárny,

• 1. osoba odborně způsobilá pro umístění jaderného zařízení nebo úložiště radioaktivních odpadů,

• 1. osoba odborně způsobilá pro uvádění jaderného zařízení do provozu,

• 1. osoba odborně způsobilá pro uvádění radionuklidů do životního prostředí v rozsahu a způsoby stanovenými prováděcím právním předpisem,

• 1. vědecký vedoucí spouštění výzkumného reaktoru,

• 1. vedoucí reaktorového bloku,

• 1. vedoucí směny výzkumného reaktoru,

• 1. osoba odborně způsobilá pro vykonávání soustavného dohledu na dodržování radiační ochrany na pracovištích III. a IV. kategorie,

• 1. osoba odborně způsobilá pro vykonávání soustavného dohledu na dodržování radiační ochrany při lékařském ozáření na pracovištích II. a vyšší kategorie,

• 1. osoba odborně způsobilá pro vykonávání soustavného dohledu s přímou zodpovědností za zajištění radiační ochrany při vykonávání radiačních činností,

• 1. osoba odborně způsobilá pro vyřazování z provozu jaderného zařízení nebo pracoviště III. nebo IV. kategorie v jednotlivých etapách a v rozsahu a způsoby stanovenými zvláštním právním předpisem,

• 1. osoba odborně způsobilá pro výstavbu jaderného zařízení nebo pracoviště IV. kategorie,

• 1. osoba odborně způsobilá pro zpětný dovoz radioaktivních odpadů vzniklých při zpracování materiálů vyvezených z České republiky.

ČÁST DVANÁCTÁ

HISTORICKÉ VĚDY

A. Základní tematické okruhy

• a) Historiografie a filozofie dějin,

• b) Národní a zemské dějiny v obecném kontextu,

• c) Dějiny pravěku, starověku, středověku, novověku a soudobé dějiny,

• d) Hospodářské a sociální dějiny,

• e) Kulturní dějiny,

• f) Etnologie a etnografie,

• g) Pomocné vědy historické a archivnictví,

• h) Politické dějiny.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Historické vědy,

• b) Archeologie,

• c) Etnologie.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti historických skutečností, jevů a procesů od pravěku až do soudobých dějin,

• 1. znalosti základních pramenných textů, včetně jejich typologie a způsobů vyhledávání a uchovávání,

• 1. znalosti umění a kultury v historickém vývoji,

• 1. znalosti historiografie, filozofie dějin, teorie, směrů a škol historického výzkumu,

• 1. znalosti institucionálního zajištění historického bádání zahrnující znalosti institucí uchovávajících zdroje informací o dějinách i znalosti základních výzkumných pracovišť.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. samostatně identifikovat a kriticky interpretovat klíčové historické jevy a reflektovat jejich vzájemné souvislosti,

• 1. studovat pramenné materiály a odbornou literaturu v originálním znění,

• 1. vnímat historické skutečnosti, jevy a procesy v kontextu výsledků výzkumu dalších vědních oborů.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v oblasti památkové péče,

• 1. v archivnictví,

• 1. v muzejnictví,

• 1. v knihovnictví,

• 1. v oblasti cestovního ruchu,

• 1. ve školství, orgánech veřejné správy a samosprávy (archiváři).

D. Relevantní charakteristické profese^11)

• 1. osoba odborně způsobilá pro provádění archeologických výzkumů,

• 1. osoba odborně způsobilá pro provádění stavebně-historických výzkumů.

ČÁST TŘINÁCTÁ

CHEMIE

A. Základní tematické okruhy

• a) Obecná chemie,

• b) Anorganická chemie,

• c) Organická chemie,

• d) Fyzikální chemie,

• e) Analytická chemie,

• f) Biochemie,

• g) Chemické technologie,

• h) Chemie materiálů,

• i) Toxikologie a ekotoxikologie,

• j) Chemické inženýrství,

• k) Chemická informatika,

• l) Jaderná chemie.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Anorganická chemie,

• b) Organická chemie,

• c) Analytická chemie,

• d) Fyzikální chemie,

• e) Makromolekulární chemie,

• f) Biochemie,

• g) Chemie,

• h) Jaderná chemie,

• i) Chemie a chemické technologie,

• j) Chemie a technická chemie,

• k) Chemie a technologie ochrany životního prostředí,

• l) Chemické a procesní inženýrství,

• m) Chemie a technologie materiálů,

• n) Chemie a technologie paliv a prostředí,

• o) Technologie vody,

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. chemické, matematické a fyzikální znalosti molekulárních a makroskopických transformací a dalších komplexních jevů uplatňujících se v různých chemických procesech a výrobách,

• 1. chemické, matematické a fyzikální znalosti vlastností prvků, jejich sloučenin a struktur,

• 1. porozumění možnostem, podmínkám a omezením různých metod experimentálního měření a omezením, která jsou spojena s jeho přesností,

• 1. porozumění souvislostem chemické praxe se zdravím a výživou lidí a zvířat, s riziky pro životní prostředí a s udržitelným rozvojem.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. řešit problémy související s provozem chemických výrob a technologií,

• 1. shromažďovat a hodnotit data včetně výsledků svých vlastních experimentálních měření,

• 1. bezpečně pracovat v laboratoři a zodpovědně posuzovat rizika takové práce.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v chemickém a v dalších oblastech průmyslu,

• 1. ve specializovaných laboratořích.

D. Relevantní charakteristické profese^12)

• 1. osoba odborně způsobilá pro výrobu nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických směsí a prodej chemických látek a chemických směsí klasifikovaných jako vysoce toxické a toxické,

• 1. osoba odborně způsobilá pro výrobu chemických látek a chemických směsí nebo předmětů a kosmetických přípravků,

• 1. osoba odborně způsobilá pro výzkum, vývoj, výrobu, zpracování, zkoušení, ničení a zneškodňování výbušnin,

• 1. osoba odborně způsobilá pro měření emisí a měření úrovně znečištění,

• 1. osoba odborně způsobilá k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů,

• 1. poskytovatel odborných vyjádření podle zákona o integrované prevenci.

ČÁST ČTRNÁCTÁ

INFORMATIKA

A. Základní tematické okruhy

• a) Teorie informace,

• b) Diskrétní matematika, kombinatorika a teorie grafů,

• c) Matematická logika

• d) Programování,

• e) Algoritmizace, teorie algoritmů,

• f) Teorie složitosti a teorie vyčíslitelnosti,

• g) Číslicové a vestavné systémy,

• h) Počítačové systémy, sítě a komunikační technologie,

• i) Webové a mobilní technologie,

• j) Paralelní a distribuované algoritmy a systémy,

• k) Informační a počítačová bezpečnost, kódy a kryptologie,

• l) Uživatelská rozhraní,

• m) Zpracování přirozeného jazyka, textové, obrazové a multimediální informace,

• n) Zpracování velkých dat a vytěžování znalostí z dat,

• o) Umělá inteligence a strojové učení, softcomputing,

• p) Optimalizace a operační výzkum,

• q) Počítačové modelování a simulace,

• r) Počítačové architektury,

• s) Operační systémy,

• t) Databázové systémy a datové sklady,

• u) Formální jazyky, gramatiky a automaty,

• v) Programovací jazyky a paradigmata,

• w) Překladače a programovací technologie,

• x) Softwarové inženýrství,

• y) Informační systémy,

• z) Počítačová grafika a animace,

• aa) Inteligentní plánování, rozvrhování, predikce a diagnostika, spolehlivost.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Informatika,

• b) Teoretická informatika,

• c) Aplikovaná informatika,

• d) Informační technologie,

• e) Počítačové inženýrství,

• f) Výpočetní technika,

• g) Softwarové inženýrství,

• h) Informační systémy,

• i) Počítačová grafika,

• j) Počítačová lingvistika,

• k) Informační a komunikační technologie,

• l) Systémové inženýrství a informatika.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti matematiky, teoretické informatiky, počítačových a komunikačních systémů, algoritmů a datových struktur, programování, analýzy a zpracování strukturovaných i nestrukturovaných dat a principů umělé inteligence,

• 1. znalosti matematických modelů a příslušných informačních a komunikačních technologií,

• 1. znalosti jednotlivých úrovní architektur počítačových systémů (číslicové obvody, procesory, operační a databázové systémy, úložiště dat a počítačové sítě),

• 1. znalosti teorie formálních jazyků, automatů a překladačů,

• 1. znalosti softwarového inženýrství, tvorby informačních systémů, počítačové bezpečnosti, počítačové grafiky a uživatelského rozhraní,

• 1. znalosti technik návrhu a analýzy algoritmů s ohledem na výpočetní složitost a praktickou řešitelnost úloh.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. navrhovat, realizovat a hodnotit řešení odpovídající technickým možnostem, cílovým provozním podmínkám a hlubším potřebám uživatelů,

• 1. používat techniky algoritmizace, modelování počítačových architektur a softwarových technologií,

• 1. vyvíjet systémové i aplikační programové vybavení,

• 1. vytvářet výpočetní systémy,

• 1. efektivně komunikovat s uživateli,

• 1. koordinovat práci širšího týmu technických a analytických pracovníků,

• 1. zpracovávat data, provádět analýzy a vizualizovat znalosti.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. při vytváření, správě a provozování výpočetních nebo informačních systémů,

• 1. jako analytik a návrhář výpočetních a informačních systémů,

• 1. jako programátor a vývojář aplikací,

• 1. jako vývojář počítačových her nebo řídících aplikací,

• 1. v realizačním týmu IT řešení, systémových integrátorů, business analytiků,

• 1. ve všech oblastech informatiky počínaje vývojovou prací v průmyslu, v provozu, údržbě, prodeji, servisu počítačových a informačních systémů, jako pracovníci informačních a komunikačních technologií oddělení a datových center podniků, organizací, nebo institucí ve veřejné správě.

ČÁST PATNÁCTÁ

KYBERNETIKA

A. Základní tematické okruhy

• a) Teorie informace,

• b) Diskrétní matematika, kombinatorika a teorie grafů,

• c) Matematická logika,

• d) Programování,

• e) Algoritmizace, teorie algoritmů,

• f) Teorie složitosti a teorie vyčíslitelnosti,

• g) Číslicové a vestavné systémy,

• h) Počítačové systémy, sítě a komunikační technologie,

• i) Webové a mobilní technologie,

• j) Paralelní a distribuované algoritmy a systémy,

• k) Informační a počítačová bezpečnost, kódy a kryptologie,

• l) Uživatelská rozhraní,

• m) Zpracování přirozeného jazyka, textové, obrazové a multimediální informace,

• n) Zpracování velkých dat a vytěžování znalostí z dat,

• o) Umělá inteligence a strojové učení, softcomputing,

• p) Optimalizace a operační výzkum,

• q) Počítačové modelování a simulace,

• r) Řídicí systémy,

• s) Teorie automatického řízení,

• t) Teorie systémů, systémy systémů,

• u) Měření a zpracování signálů,

• v) Kyberneticko-fyzikální systémy,

• w) Strojové vnímání a inteligentní robotika,

• x) Inteligentní plánování, rozvrhování, predikce a diagnostika, spolehlivost.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Umělá inteligence,

• b) Kybernetika a robotika,

• c) Automatické řízení,

• d) Interakce člověk - stroj,

• e) Technická kybernetika,

• f) Řídicí technika.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti matematiky, teoretické informatiky, počítačových a komunikačních systémů, algoritmů a datových struktur, programování, analýzy a zpracování strukturovaných i nestrukturovaných dat a principů umělé inteligence,

• 1. znalosti matematických modelů a příslušných informačních a komunikačních technologií,

• 1. znalosti z oblasti měření a zpracování signálů,

• 1. znalosti modelování systémů,

• 1. znalosti rozhodování a řízení procesů technického i netechnického charakteru, včetně navrhování a realizace řídicích systémů s podporou umělé inteligence,

• 1. znalosti strojového vnímání a robotiky.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. navrhovat, realizovat a hodnotit řešení odpovídající aktuálním technickým možnostem, cílovým provozním podmínkám a hlubším potřebám uživatelů,

• 1. provádět dekompozice technických i netechnických procesů a struktur, a uskutečňovat jejich identifikaci, monitorování, diagnostiku a automatické řízení,

• 1. navrhovat optimalizaci či náhradu technických i netechnických procesů a struktur,

• 1. aplikovat techniky strojového vnímání, robotiky a znalostního inženýrství.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. při vytváření, správě a provozování výpočetních nebo řídicích systémů,

• 1. při analýze a návrhu výpočetních a řídicích systémů,

• 1. jako programátor a vývojář počítačových nebo řídicích aplikací,

• 1. v realizačních týmech IT řešení, systémových integrátorů, business analytiků,

• 1. ve všech oblastech kybernetiky počínaje vývojovou prací v průmyslu, v provozu, údržbě, prodeji, servisu počítačových a řídicích systémů, jako pracovníci informačních a komunikačních technologií oddělení a datových center podniků, organizací, nebo institucí ve veřejné správě.

ČÁST ŠESTNÁCTÁ

LESNICTVÍ A DŘEVAŘSTVÍ

A. Základní tematické okruhy

• a) Botanika (včetně dendrologie), fytocenologie a lesnická typologie,

• b) Genetika a fyziologie lesních dřevin,

• c) Pěstování a ochrana lesa,

• d) Ekologie lesa,

• e) Hospodářská úprava lesa a geoinformační technologie,

• f) Technika a mechanizace v lesním hospodářství,

• g) Myslivost, lesnická zoologie a konzervace přírodnin,

• h) Ekonomika, správní služba a řízení lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu,

• i) Podnikání a management v lesním hospodářství, dřevozpracujícím a nábytkářském průmyslu,

• j) Nauka o dřevě, zpracování dřeva a technologie zpracování dřeva,

• k) Dřevěné konstrukce a dřevostavby,

• l) Projektování, tvorba a výroba nábytku,

• m) Arboristika,

• n) Krajinářství a hospodaření s vodou v krajině.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Lesní inženýrství,

• b) Lesnictví,

• c) Dřevařské inženýrství,

• d) Dřevařství,

• e) Krajinné inženýrství,

• f) Krajinářství,

• g) Stavby na bázi dřeva,

• a) Nábytek,

• b) Arboristika,

• c) Nábytkové inženýrství.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. přírodovědné a technické znalosti disciplín spojených s dřevinami a lesními ekosystémy, dřevinami mimo lesní prostředí na nelesních půdách a intravilánech obcí,

• 1. znalosti zpracování dřeva a navazujících výrob, včetně návrhu těchto výrobků,

• 1. znalosti postupů řízení jakosti, zkušebnictví výrobků a materiálů,

• 1. znalosti konstrukce, provozu a údržby dřevařských strojů se zaměřením na jejich mechanismy a technologické možnosti,

• 1. znalosti péče a managementu dřevin, včetně managementu zvěře a konzervace přírodnin,

• 1. znalosti managementu přírodního a krajinného prostředí s důrazem na trvalou udržitelnost, polyfunkčnost a diferencovanost přístupů,

• 1. znalosti podnikatelského prostředí odvětvové ekonomiky a obchodu s lesnickými a dřevařskými komoditami,

• 1. znalosti legislativy relevantní pro lesnickou praxi.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. realizovat běžné i specializované lesnické, krajinářské a dřevařské činnosti ve výrobní, legislativně-správní, ekonomické, projektově-plánovací a organizačně-řídící oblasti,

• 1. rozvíjet nové koncepce a strategie vedoucí k optimalizaci dřevní i mimodřevní produkce lesních ekosystémů a zajištění mimoprodukčních funkcí lesa, a to v dlouhodobém (udržitelném) horizontu,

• 1. vyhledat oborové obecně závazné právní předpisy a předpisy souvisejících oborů a správně je použít, popřípadě navrhovat jejich změny,

• 1. používat výpočetní techniku pro lesnické plánování, geografický informační systém, plánování dřevařské výroby nebo pro návrhy výrobků ze dřeva.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. jako manažer lesního hospodářství, myslivosti, dřevařského a nábytkářského průmyslu,

• 1. v administrativě a odborných funkcích ve státní a komunální správě lesů a zeleně,

• 1. ve veřejně prospěšných organizacích ochrany přírody a krajiny nebo památkové péče,

• 1. jako odborný lesní hospodář,

• 1. v odborných funkcích v zemích mírného, tropického a subtropického pásma v oborech lesního hospodářství, ochrany přírody a managementu krajiny,

• 1. jako technologický pracovník, projektant, provozní, administrativní a obchodní pracovník v oblasti zpracování dřeva, a to zejména v dřevařských nebo nábytkářských výrobních, projekčních a obchodních organizacích,

• 1. jako konstruktér dřevěných částí a prvků výrobních i obytných objektů ve stavebnictví,

• 1. jako návrhář nábytku,

• 1. v soukromých taxačních, arboristických a poradenských právnických osobách,

• 1. ve vodohospodářských organizacích, projekčních, geodetických i stavebních firmách.

D. Relevantní charakteristické profese^13)

• 1. odborný lesní hospodář,

• 1. autorizovaný inženýr, autorizovaný technik,

• 1. osoba odborně způsobilá pro zpracování lesního hospodářského plánu a lesních hospodářských osnov.

ČÁST SEDMNÁCTÁ

MATEMATIKA

A. Základní tematické okruhy

• a) Algebra a teorie čísel,

• b) Geometrie a topologie,

• c) Diskrétní matematika a matematická logika,

• d) Matematická analýza,

• e) Numerická matematika,

• f) Matematické modelování,

• g) Pravděpodobnost a matematická statistika,

• h) Finanční a pojistná matematika,

• i) Aplikovaná matematika.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Matematika,

• b) Aplikovaná matematika.

C. Rámcový profil absolventů

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti základních matematických disciplín, zejména matematické analýzy a lineární algebry,

• 1. znalosti konkrétní odborné specializace,

• 1. znalosti principů matematického uvažování, logického a kritického myšlení,

• 1. znalosti vztahů a souvislostí mezi jednotlivými odvětvími matematiky,

• 1. znalosti programování a matematického softwaru.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. vytvářet matematické modely praktických úloh a podle jejich charakteru vyhledávat a rozpracovávat vhodné matematické nástroje a postupy pro jejich řešení,

• 1. používat matematický software a osvojené programátorské dovednosti.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v oblasti informatiky, techniky, zpracování dat,

• 1. ve finanční sféře, v pojišťovnictví,

• 1. v oblasti programování.

ČÁST OSMNÁCTÁ

MEDIÁLNÍ A KOMUNIKAČNÍ STUDIA

A. Základní tematické okruhy

• a) Dějiny médií a komunikace,

• b) Teorie médií a komunikace,

• c) Teorie mediální kultury,

• d) Filozofie médií a kultury,

• e) Sémiotika médií,

• f) Metody a techniky výzkumu médií a publika,

• g) Mediální systémy, legislativy a politiky,

• h) Mediální výchova,

• i) Tvorba a distribuce mediálních obsahů,

• j) Nová média.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Mediální studia,

• b) Komunikační studia,

• c) Žurnalistika,

• d) Kulturální studia,

• e) Marketingová komunikace a public relations.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti společenských věd a společenských jevů,

• 1. znalosti médií a mediální komunikace,

• 1. znalosti metod analýzy společenských jevů,

• 1. znalosti metod analýzy médií,

• 1. porozumění profesně etickým normám upravujícím výkon jednotlivých mediálních profesí,

• 1. porozumění roli médií v jednotlivých etapách moderních dějin a poslání jednotlivých mediálních profesí v daném sociopolitickém kontextu,

• 1. znalosti mediální legislativy.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. kriticky reflektovat a promýšlet společenské jevy,

• 1. získávat a zpracovávat empirická data, včetně jejich analýzy, interpretace a zasazení do kontextu,

• 1. vytvářet a distribuovat mediální obsahy.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. ve výzkumu médií, mediálního trhu a užívání médií,

• 1. jako novinář, manažer, redaktor, nebo dramaturg v médiích,

• 1. v reklamě, public relations a v mediálním poradenství.

ČÁST DEVATENÁCTÁ

NEUČITELSKÁ PEDAGOGIKA

A. Základní tematické okruhy

• a) Pedagogika,

• b) Andragogika,

• c) Sociální pedagogika,

• d) Speciální pedagogika.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Pedagogika,

• b) Vychovatelství,

• c) Speciální pedagogika,

• d) Andragogika,

• e) Pedagogika volného času,

• f) Sociální pedagogika,

• g) Logopedie.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti pojmů, teorií a metodických přístupů v oblasti pedagogiky a příbuzných oborů, zejména psychologie a sociologie,

• 1. znalosti metodických a koncepčních přístupů k poznávání a pedagogickému ovlivňování procesů a jevů pedagogické reality,

• 1. znalosti metod poznávání a pedagogické i pedagogicko-psychologické diagnostiky osobnosti,

• 1. znalosti pojmů, teorií a metodických přístupů v oblasti speciálně pedagogické diagnostiky a metod u jedinců s vrozenými či získanými smyslovými poruchami vývoje řeči a komunikace celé věkové škály,

• 1. znalosti komunikačních strategií a přístupů, včetně edukačních a komunikačních postupů u jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami,

• 1. znalosti historických i současných širších souvislostí konkrétního pedagogického oboru i pedagogiky jako celku.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. navrhnout, vést a systematicky hodnotit realizaci způsobů pedagogicky adekvátního řešení pedagogických problémů a situací s ohledem na specifický ráz a potřeby řešení těchto problémů a situací,

• 1. aplikovat základní diagnostické a komunikační strategie a přístupy, včetně edukačních, poradenských a komunikačních postupů u jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami,

• 1. aplikovat speciálně pedagogické, diagnostické, terapeutické a kompenzační strategie a přístupy včetně edukačních, poradenských a komunikačních postupů u jedinců se smyslovými poruchami, poruchami vývoje řeči a komunikace od raného věku v celé věkové škále,

• 1. využívat poznatky z jiných oborů v mnohostranné pedagogické činnosti,

• 1. vést ostatní při řešení mnohostranné pedagogické problematiky.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v institucích zabývajících se výchovou, vzděláváním, poradenstvím a sociální péčí i ve zdravotnictví,

• 1. v podnikovém vzdělávání, personalistice a v neziskových organizacích.

D. Relevantní charakteristické profese^14)

• 1. pedagogický pracovník - vedoucí pedagogický pracovník, pedagog v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků,

• 1. vychovatel,

• 1. pedagog volného času,

• 1. speciální pedagog, asistent pedagoga,

• 1. jiný odborný pracovník- logoped,

• 1. jiný odborný pracovník- oftalmoped.

ČÁST DVACÁTÁ

POLITICKÉ VĚDY

A. Základní tematické okruhy

• a) Politické myšlení,

• b) Politická teorie,

• c) Metodologie politických věd,

• d) Politické systémy,

• e) Mezinárodní vztahy,

• f) Evropský integrační proces,

• g) Mezinárodní a vnitřní bezpečnost,

• h) Politické chování a politická komunikace,

• i) Veřejné politiky.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Politologie,

• b) Mezinárodní teritoriální studia,

• c) Mezinárodní vztahy,

• d) Evropská studia,

• e) Bezpečnostní studia,

• f) Politická filozofie,

• g) Veřejná politika.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti podstaty a významu politiky,

• 1. znalosti politických systémů, podstaty a rozdělení moci v těchto systémech, jakož i jejich sociálních, ekonomických, historických, prostorových a kulturních kontextů,

• 1. znalosti dějin politické filozofie.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. analyzovat politické jevy, instituce, aktéry a ideje,

• 1. spojovat studium politických teorií s praktickými otázkami fungování politických institucí a jednání politických aktérů na různých úrovních politiky,

• 1. posoudit a zhodnotit odlišné intepretace politických jevů,

• 1. vyhodnotit strategie aktérů v politickém procesu.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v politickém managementu, public relations a poradenství,

• 1. jako redaktor, komentátor, politický analytik v médiích,

• 1. v zájmových skupinách, politických stranách a lobbingu,

• 1. ve strukturách Evropské unie.

ČÁST DVACÁTÁ PRVNÍ

POTRAVINÁŘSTVÍ

A. Základní tematické okruhy

• a) Chemie potravin,

• b) Biochemie potravin,

• c) Mikrobiologie potravin,

• d) Analýza potravin a počítačové zpracování dat,

• e) Senzorická analýza a zbožíznalství,

• f) Výživa člověka,

• g) Produkce surovin pro potravinářství,

• h) Technologie potravin rostlinného původu,

• i) Technologie potravin živočišného původu,

• j) Hygiena potravin,

• k) Kontrola a legislativa potravin (systémy jakosti a principy zajištění bezpečnosti potravin),

• l) Potravinářské inženýrství a procesy.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Chemie a technologie potravin,

• b) Výživa a potraviny.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti biologie zemědělských rostlin a hospodářských zvířat potřebné k rozpoznání jejich kvality a bezpečnosti pro potravinářskou výrobu,

• 1. znalosti složení a struktury surovin a potravin, jejich fyzikálních a koloidních vlastností,

• 1. znalosti chemických a mikrobiologických procesů probíhajících v potravinách,

• 1. znalosti kvality, hygieny, zdravotní nezávadnosti, analýzy a kontroly potravin,

• 1. znalosti získávání, výroby, zpracování, skladování, distribuce a prodeje potravin,

• 1. znalosti z oblasti výživy člověka,

• 1. znalosti ekonomiky podniku, managementu a marketingu v potravinářství,

• 1. znalosti legislativy relevantní pro potravinářskou praxi.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. řídit či podílet se na řízení technologických procesů získávání, výroby, zpracování, skladování, distribuce a prodeje potravin,

• 1. aplikovat postupy správné výrobní, hygienické a laboratorní praxe v potravinářských podnicích a kontrolních laboratořích,

• 1. kontrolovat a posuzovat potraviny z hlediska jejich kvality a zdravotní nezávadnosti,

• 1. odebírat vzorky z prostředí zacházení s potravinami a z potravin, vyšetřit je a interpretovat výsledky tohoto šetření na úrovni kvalitativních, hygienických a zdravotních parametrů.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v soukromé sféře zaměřené na zpracování potravinářských surovin, produkci, analýzu a distribuci potravin,

• 1. v oblasti analýzy a kontroly potravin u orgánů státní správy a dalších orgánů, které mají ve své působnosti analýzu a kontrolu potravinářských surovin a potravin.

ČÁST DVACÁTÁ DRUHÁ

PRÁVO

A. Základní tematické okruhy

• a) Teorie práva,

• b) Římské právo,

• c) Dějiny práva,

• d) Státověda,

• e) Občanské právo,

• f) Ústavní právo,

• g) Evropské právo,

• h) Civilní právo procesní,

• i) Mezinárodní právo soukromé,

• j) Mezinárodní právo veřejné,

• k) Obchodní právo,

• l) Trestní právo,

• m) Správní právo,

• n) Pracovní právo,

• o) Finanční právo,

• p) Právo životního prostředí,

• q) Právo sociálního zabezpečení.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Teoretické právní vědy,

• b) Právo a právní věda.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti teorie práva, včetně právní metodologie,

• 1. znalosti historických kořenů, pramenů práva a systému práva včetně pojmů, teorií a metod tvorby, výkladu a používání práva,

• 1. znalosti právních institutů, principů a pravidel právního odvětví odborného zaměření, a to včetně vybraných meziodvětvových souvislostí a souvislostí s evropským a mezinárodním právem,

• 1. znalosti metod potřebných pro samostatný výkon odborných právních a jiných profesních činností daného odborného zaměření, a to včetně právně výzkumných metod,

• 1. porozumění etickým aspektům právní praxe a společenské odpovědnosti při jejím výkonu.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. v rámci konkrétního odborného zaměření vést právní agendy: připravovat a formulovat právní listiny; činit podání k orgánům veřejné moci a vystupovat v jednáních před těmito orgány; opatřovat, shromažďovat a hodnotit podklady a připravovat formulační návrhy pro rozhodnutí a jiné úkony orgánů veřejné moci,

• 1. vyhledat, utřídit, analyzovat a interpretovat právní normy, soudní rozhodnutí a další informace potřebné pro řešení právních a jiných problémů spojených s právní praxí,

• 1. analyzovat, formulovat a prezentovat (ústně i písemně) právní argument a protiargument,

• 1. přizpůsobit se změně právní úpravy v oblasti odborného zaměření,

• 1. v rámci konkrétního odborného zaměření identifikovat a analyzovat právní problémy v konkrétních praktických situacích a navrhovat jejich řešení.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. jako právník,

• 1. v odpovídajících regulovaných profesích.

D. Relevantní charakteristické profese^15)

• 1. notář,

• 1. notářský koncipient,

• 1. notářský kandidát,

• 1. exekutor,

• 1. exekutorský koncipient,

• 1. exekutorský kandidát,

• 1. advokát,

• 1. advokátní koncipient,

• 1. soudce,

• 1. asistent soudce,

• 1. justiční čekatel,

• 1. přísedící senátu kárného soudu,

• 1. státní zástupce,

• 1. právní čekatel,

• 1. asistent státního zástupce,

• 1. asistent Veřejného ochránce práv,

• 1. vyšší soudní úředník,

• 1. vyšší úředník státního zastupitelství,

• 1. předseda komise k projednávání přestupků nebo komise rady obce, která je pověřena projednáváním přestupků,

• 1. nucený správce a zástupce nuceného správce pojišťovny nebo zajišťovny,

• 1. likvidátor pojišťovny nebo zajišťovny,

• 1. rozhodce.

ČÁST DVACÁTÁ TŘETÍ

PSYCHOLOGIE

A. Základní tematické okruhy

• a) Obecná psychologie,

• b) Psychologie osobnosti,

• c) Vývojová psychologie,

• d) Sociální psychologie,

• e) Pedagogická psychologie,

• f) Psychologická metodologie,

• g) Psychologie práce a organizace,

• h) Psychopatologie,

• i) Psychologická diagnostika a intervence,

• j) Klinická psychologie,

• k) Teoretické základy psychoterapie.

B. Výčet typických studijních programů

Psychologie.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti psychologických disciplín, zejména obecné psychologie, neuropsychologie, kognitivní psychologie, vývojové psychologie, patopsychologie,

• 1. znalosti dějin psychologie,

• 1. znalosti příbuzných oborů, zejména epistemologie, filozofie, sociologie, antropologie, relevantní pro psychologickou praxi,

• 1. znalosti psychologické metodologie, zejména kvantitativní i kvalitativní metody a experimentální metody,

• 1. znalosti výzkumných postupů používaných v psychologii,

• 1. znalosti psychodiagnostických metod,

• 1. znalosti intervenčních postupů,

• 1. porozumění etickému rozměru psychologické praxe.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. analyzovat, reflektovat a hodnotit efektivitu a kvalitu vlastní profesní činnosti,

• 1. plánovat, realizovat a hodnotit psychologickou intervenci,

• 1. plánovat, realizovat a hodnotit empirické výzkumy a intervenovat v laboratorních podmínkách,

• 1. aplikovat zásady etiky práce s lidmi.

• c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

• 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

• 1. v oblasti personalistiky a řízení lidských zdrojů,

• 1. ve školství,

• 1. ve zdravotnictví,

• 1. jako asistent psychologa,

• 1. jako psycholog.

D. Relevantní charakteristické profese^16)

• 1. jiný odborný pracovník - psycholog,

• 1. psycholog ve zdravotnictví,

• 1. psycholog,

• 1. osoba odborně způsobilá pro psychologické poradenství a diagnostiku,

• 1. psycholog provádějící dopravně psychologické vyšetření.

ČÁST DVACÁTÁ ČTVRTÁ

SOCIÁLNÍ PRÁCE

A. Základní tematické okruhy

• a) Teorie a metody sociální práce,

• b) Metody a techniky sociálního výzkumu,

• c) Filozofie a etika,

• d) Sociologické teorie,

• e) Psychologické teorie,

• f) Právní teorie a praxe,

• g) Sociální politika,

• h) Ohrožené skupiny a rizikové chování,

• i) Menšinové skupiny,

• j) Zdraví a nemoc,

• k) Odborné praxe a supervize,

• l) Pedagogika a speciální pedagogika.

B. Výčet typických studijních programů

• a) Sociální politika a sociální práce,

• b) Sociální práce.

C. Rámcový profil absolventa

• a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

• 1. znalosti sociální politiky, teorií a metod sociální práce, metod sociologického výzkumu, práva, psychologie, filozofie, etiky, sociologie, pedagogiky a speciální pedagogiky, teorie etnických a menšinových skupin a teorie zdraví a nemoci relevantní pro výkon sociální práce,

• 1. porozumění cíli a významu sociální práce z hlediska společnosti, zadavatele a klientů,

• 1. porozumění odlišnostem sociální práce od jiných pomáhajících oborů,

• 1. znalosti postupů budování a udržení pomáhajícího vztahu ke klientovi, znalosti rizik tohoto vztahu a jejich prevence,

• 1. znalosti etických teorií a principů relevantních pro sociální práci, včetně způsobu jejich aplikace při reflexi činnosti sociálních pracovníků,

• 1. znalosti základních postupů managementu,

• 1. porozumění možnostem, podmínkám a omezením aplikace teoretických přístupů a metod sociální práce a příbuzných oborů při práci s klienty nebo při zajišťování podmínek sociální práce s klienty.

• b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti: