Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 409/2005 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody, ve znění pozdějších předpisů

Typ Vyhláška

Publikace 2021-12-08

Stav Platný

Zdroj e-Sbírka

Čl. I

Vyhláška č. 409/2005 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody, ve znění vyhlášky č. 352/2013 Sb. a vyhlášky č. 339/2015 Sb., se mění takto:

1. V § 2 písm. w) se slova „ ; za plasty se také považují polymerní materiály vzniklé na bázi jiných prvků než uhlík, například silikony“ zrušují.

1. V § 3 odst. 2 se slova „TOC a CHSKMn“ nahrazují slovy „TOC, CHSKMn a rtuť“ a za slova „a u CHSKMn“ se vkládají slova „a rtuti“.

1. V § 3 odstavec 6 zní:

„(6) Pro účely této vyhlášky se pro ukazatele neuvedené ve vyhlášce, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, stanoví tyto další hygienické limity pro pitnou vodu:

a)	ftaláty (DEPH)	0,008 mg/l,
b)	fenoly (těkající s vodní parou)	0,05 mg/l,
c)	baryum	0,7 mg/l,
d)	cín (anorganický)	3,0 mg/l,
e)	cín (tributylcínoxid)	0,002 mg/l,
f)	zinek	3,0 mg/l,
g)	sloučeniny s NH2 skupinou	0,3 mg/l,
h)	primární aromatické aminy	< 0,01 mg/l (mez detekce),
i)	styren	0,02 mg/l,
j)	ethylbenzen	0,02 mg/l,
k)	xyleny	0,2 mg/l,
l)	toluen	0,2 mg/l,
m)	vanad	0,05 mg/l,
n)	kobalt	0,01 mg/l.“.

1. V § 7 odst. 1 se slova „zvláštním právním předpisem^5)“ nahrazují slovy „čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS.“.

1. § 10 včetně nadpisu zní:

„§ 10

Výrobky z plastů

Pro výrobu plastů a výrobků z plastů pro styk s vodou lze použít pouze monomery a jiné výchozí látky a přísady uvedené v seznamu monomerů a jiných výchozích látek podle článku 11 nařízení Komise (EU) č. 10/2011 ze dne 14. ledna 2011 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami, v platném znění.“.

1. V § 14 odstavec 3 zní:

„(3) Podle jakosti surové vody v konkrétní lokalitě se musí aplikovat postup úpravy ověřený zkouškou upravitelnosti této vody podloženou laboratorní, poloprovozní nebo provozní zkouškou, jejíž trvání musí být prokázáno požadovanou účinností úpravy vody. Pro úpravu vody lze použít tyto technologické postupy:

a) odstraňování organismů na mikrosítech,

b) provzdušňování vody,

c) filtrace na vhodném materiálu,

d) stabilizace vody pomocí filtrace vody přes vápenec nebo jinou odkyselovací hmotu nebo dávkováním vápna, případně dávkováním oxidu uhličitého,

e) jedno nebo dvoustupňové odželezování a odmanganování vody,

f) jednostupňová separace, zejména filtrací přes vrstvu zrnitého materiálu,

g) dvoustupňová separace zařazením prvního separačního stupně před filtraci vrstvou zrnitého materiálu,

h) membránová separace za podmínky dodržení požadavků uvedených v odstavci 2,

i) adsorpce na práškovém nebo granulovaném aktivním uhlí a jiných sorpčních materiálech,

j) oxidace anorganických složek s použitím chloru, chlornanu sodného, chlornanu vápenatého, oxidu chloričitého, manganistanu draselného, peroxidu vodíku nebo ozonu,

k) oxidace organických složek s použitím ozonu, manganistanu draselného nebo jejich kombinací v pokročilých oxidačních procesech s peroxidem vodíku, Fentonovým činidlem, katalyzátory nebo UV zářením; po těchto procesech musí kvůli zachování biologické stability vody následovat sorpce oxidačních produktů na aktivním uhlí nebo pomalá biologická filtrace,

l) pomalá biologická filtrace,

m) úprava pH,

n) dezinfekce vody s použitím chloru, chlornanu sodného, chlornanu vápenatého, oxidu chloričitého, chloraminu nebo ozonu,

o) ozařování ultrafialovým zářením o vlnové délce 250 – 270 nm a minimální dávce 400 J/m^2 v celém objemu vody s tím, že 85 % radiačního výkonu musí být při vlnové délce 253,7 nm u monochromatické nízkotlaké lampy, nebo o vlnové délce v rozmezí 200 – 400 nm a minimální dávce 400 J/m^2 u polychromatické středotlaké lampy a při dodržení ostatních podmínek uvedených v ČSN 75 5050-3 Hospodářství pro dezinfekci vody ve vodohospodářských provozech - Část 3: Dezinfekce prováděná UV zářením,

p) úprava na principu iontové výměny, nebo

q) protikorozní ochrana dávkováním inhibitorů koroze za podmínky dodržení požadavků uvedených v části F přílohy č. 2.“.

1. V příloze č. 1 bodu 3 písm. b) se slovo „vodivostí“ nahrazuje slovem „konduktivitou“.

1. V příloze č. 1 bodu 3 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena d) a e), která znějí:

„d) porovnávací voda pro senzorické hodnocení – voda, která je popsána zkušebním panelem jako zcela prostá pachu a chuti a která se používá při senzorickém hodnocení vody pitné. Porovnávací voda může být vodovodní voda, balená pitná, pramenitá nebo kojenecká voda, popřípadě balená přírodní minerální voda s nízkým obsahem minerálních látek nebo voda připravená podle přílohy D v ČSN EN 1622:2007,

e) karbonatační roztok – zkušební voda s přídavkem (222 ± 2) mg chloridu vápenatého bezvodého a (336 ± 2) mg hydrogenuhličitanu sodného na 1 litr zkušební vody; hodnota pH musí být upravena na 7,4 ± 0,1 probubláváním vzduchem a/nebo CO2 podle ČSN EN 14944-1; používá se pro simulaci stárnutí výrobků na bázi cementu.“.

1. V příloze č. 1 bodu 5 písmeno b) zní:

„b) zkušební vzorky výrobků na bázi cementu musí být připraveny ve formě trámků (40 x 40 x 160 mm) a musí se uchovávat způsobem stanoveným v ČSN EN 196-1 Metody zkoušení cementu - Část 1: Stanovení pevnosti; maximální doba zrání, neurčí-li výrobce kratší dobu zrání, je 28 dní, z toho posledních 8 dní se zkušební vzorky musí uložit do karbonatačního roztoku; uložení do karbonatačního roztoku neplatí pro zkušební vzorky materiálů vysprávkového typu (stěrky, torkrety), u kterých výrobce předpokládá kratší dobu mezi aplikací a uvedením do provozu. Po uplynutí této doby je nutné ihned začít s předčištěním a se zkoušením vzorků; zkušební vzorky stěrkových hmot na bázi cementu se musí připravit nanesením stěrkové hmoty na trámky připravené podle ČSN EN 196-1 nebo destičky s pískem matovaného skla nebo kompaktně odlité destičky ze stěrkové hmoty. Přísady do výrobků na bázi cementu se musí zkoušet tak, že se porovná hodnota koncentrací stanovovaných složek z referenčních vzorků, připravených podle ČSN EN 196-1, s hodnotou koncentrací stanovovaných složek ze stejně připravených vzorků, do kterých byla přidána přísada,“.

1. V příloze č. 1 bodu 7 písmeno c) zní:

„c) migrace stanovovaných látek z materiálů používaných na vnitřní cementové vystýlky potrubí a vodojemů se musí stanovit za použití zkušebních vzorků a zkušební vody tak, aby byl zachován následující poměr povrchu vzorku k objemu testovací vody S (cm^2) : V (cm^3):

1 : 1 u potrubí o průměru menším než 80 mm;

1 : 2 u potrubí o průměru od 80 mm do 300 mm;

1 : 8 u potrubí o průměru větším než 300 mm nebo vnitřních cementových vystýlek vodojemů,“.

1. V příloze č. 1 bodu 7 písm. g) se za slovo „množství“ vkládají slova „zkušebních vzorků a“.

1. V příloze č. 1 bodu 8 písm. a) ve druhém odstavci se za slovo „objemu“ vkládá slovo „vody“.

1. V příloze č. 1 bodu 9 se na konci písmene b) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno c), které zní:

„c) senzorická zkouška se provede s jedním zkušebním vzorkem a jednou kontrolou. Vyluhování se provedou bezprostředně po předčištění zkušebních vzorků, a to ponořením povrchu zkušebního vzorku určeného pro styk s vodou nebo celých zkušebních vzorků do porovnávací vody pro senzorické hodnocení o předepsané zkušební teplotě podle písmene a). Po prvním a druhém vyluhovacím intervalu se vždy odlije veškerý výluh do odpadu a ihned se nahradí stejným objemem čerstvé porovnávací vody pro senzorické hodnocení o předepsané zkušební teplotě. Senzorické hodnocení se provádí pouze ze třetího výluhu.“.

1. V příloze č. 1 bodu 14 písmeno b) zní:

„b) zařízení se dále zkouší jako celek při provozu, a to při průtoku vody za výrobcem stanovených podmínek a s použitím čerstvé vody z vodovodu podle bodu 3 písm. a), aby se ověřilo, zda

ba) zařízení nezhoršuje kvalitu vstupní vody v mikrobiologických a základních chemických ukazatelích – za tímto účelem se porovnává kvalita vstupní a výstupní vody; zkouška musí být provedena u zařízení po nejméně dvoutýdenním provozu; pro stanovení stříbra nebo jiného použitého bakteriostatického prostředku se odebírá první podíl vody (cca 100 ml) po 16 hodinovém odstavení zařízení mimo provoz; pro stanovení počtu kolonií při 22 °C a 36 °C se odebírá první podíl upravené vody (100 ml) po 16 hodinovém odstavení zařízení mimo provoz a odtočení 1 litru vody, hned poté se provede další odtočení vody po dobu 1 minuty a zařízení se nechá 2 hodiny mimo provoz, poté se opět odebere první podíl upravené vody (100 ml) po odtočení 1 litru vody na stanovení počtu kolonií při 22 °C a 36 °C; výsledky počtů kolonií pří 22 °C ve vstupní vodě nesmí přesáhnout 200 KTJ/ml a počty kolonií při 36 °C 40 KTJ/ml, jinak je nutné zkoušku opakovat; popsaný způsob odběru se provádí u průtočných zařízení, ale pokud je součástí zařízení nádrž, ve které se upravená voda akumuluje a odtud se podle potřeby odebírá, provede se odběr vzorku vody na výtoku z akumulační nádrže a to po 16 hodinovém odstavení zařízení mimo provoz,

bb) zařízení má požadovaný 99,99 % dezinfekční účinek; ověřuje se pouze v případě, že výrobcem je dezinfekční účinek deklarován.

Hodnocení: Hodnoty počtů při 22 °C a 36 °C ve vodě na výstupu ze zařízení nesmí být vyšší než 1000 KTJ/ml. Přídavek cizorodých látek nesmí být větší než 10 % hygienického limitu sledovaného ukazatele pitné vody stanoveného zvláštním právním předpisem^3). Obsah vápníku a hořčíku nesmí být nižší o více než 10 % vůči hodnotě ve vstupní vodě. V případě použití technologie snižující obsah rozpuštěných látek a tvrdost vody, která může být použita jen v případě, kdy obsah vápníku a hořčíku je výrazně vyšší než horní hranice doporučeného rozmezí hodnot stanovených zvláštním právním předpisem^3), musí být dodržena minimální hodnota obsahu vápníku a hořčíku ve vodě stanovená zvláštním právním předpisem^3) a obsah rozpuštěných látek musí být větší než 150 mg/l.“.

1. V příloze č. 1 bod 15 zní:

„15. Minimální rozsah stanovovaných ukazatelů pro jednotlivé okruhy nejpoužívanějších druhů materiálů (výběr ostatních stanovovaných ukazatelů se provádí na základě předloženého specifického složení každého výrobku; v případě, že laboratoř nezařadí do vyšetření některou ze složek minimálního rozsahu, uvede v protokolu důvod):

a) Litina, železo:

Cr, Ni, Mn, Fe, Pb, As, Cd, pH, barva, zákal

b) Galvanizovaná (pozinkovaná) ocel:

Pb, Cr, Cd, Ni, Zn, pH, barva, chuť

c) Nerezová ocel:

Pb, Cr, Cd, Ni, Mn, pH, chuť

d) Měď:

Pb, As, Cu, Cr, pH, chuť, TOC (u měděných trubek)

e) Mosaz:

Pb, Zn, Cd, Sb, Cu, Ni, Sn, pH, chuť

f) Bronz:

Pb, Zn, Cu, Cr, Cd, Ni, Sn, pH, chuť, Al (u hliníkového bronzu)

g) Pryž:

TOC, CHSKMn, Cd, Pb, Zn, Ba, fenoly, pH, primární aromatické aminy, pach, chuť, barva, zákal, PAU v případě použití sazí jako plniva