Vyhláška ministerstva financií České socialistické republiky kterou se provádí zákon České národní rady o notářských poplatcích

VYHLÁŠKA

ministerstva financí České socialistické republiky

ze dne 18. prosince 1984,

Ministerstvo financí České socialistické republiky v dohodě s ministerstvem spravedlnosti České socialistické republiky stanoví podle § 41 odst. 1 zákona České národní rady č. 146/1984 Sb., o notářských poplatcích (dále jen „zákon“):

Oddíl první

Notářský poplatek za úkony

§ 1

Předmět a sazby poplatků

Notářské úkony a sazby poplatků, které se za ně vybírají, jsou uvedeny v sazebníku notářských poplatků za úkony (příloha).

§ 2

Základ poplatku

(1)

Jde-li o smlouvu o výměně„ nemovitostí, je základem poplatku cena nemovitosti, jejíž cena je nejvyšší.

(2)

Je-li předmětem notářského úkonu opětující se plnění, je základem poplatku součet cen všech opětujících se plnění. Jde-li o plnění na dobu neurčitou, na dobu života nebo na dobu delší než pět let, považuje se za jeho cenu pětinásobek ceny ročního plnění. Totéž platí o ceně práv, která lze vykonávat opětovně.

(3)

Nelze-li cenu předmětu notářského úkonu určit, je základem poplatku cena 3000 Kčs.

Oddíl druhý

Notářský poplatek z převodu nebo přechodu nemovitostí

§ 3

Předmět poplatku

(1)

Převod nebo přechod nemovitosti je úplatný tehdy, jestliže úplata za nemovitost byla skutečně poskytnuta nebo je-li nabyvatel zavázán ji poskytnout. Přitom je nerozhodné v jakém plnění a v jaké výši se úplata poskytuje.

(2)

Nabývá-li spoluvlastník při reálném rozdělení společné nemovitosti její část v ceně převyšující hodnotu jeho podílu, považuje se nabytí nemovitosti nad tuto hranici, pokud je úplatné, za úplatný převod nemovitosti.

§ 4

Základ poplatku

(1)

Pro zjištění výše základu poplatku je rozhodná cena nemovitosti ke dni, kterým vlastnictví k ní přešlo.

(2)

Ustanovení § 2 odst. 2 o určení ceny opětujícího se plnění platí obdobně.

Oddíl třetí

Notářský poplatek z dědictví

§ 5

Předmět poplatku

(1)

Majetkem se pro účely notářských poplatků z dědictví rozumějí věci, pohledávky a jiná

práva, získaná děděním nebo jinak nabytá bezúplatně úmrtím občana.

(2)

Z nemovitého majetku, který je v tuzemsku, se vybírá poplatek bez zřetele na státní příslušnost nebo bydliště zůstavitele; z nemovitého majetku, který je v cizině, se poplatek nevybírá.

(3)

Byl-li zůstavitel v době své smrti československým státním občanem, vybírá se poplatek z veškerého jeho movitého majetku včetně movitého majetku, který je v cizině. Nebyl-li zůstavitel v době své smrti československým státním občanem, vybírá se poplatek z jeho movitého majetku, pokud je v tuzemsku.

(4)

Ustanovení odstavců 2 a 3 platí, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

§ 6

Základ poplatku

(1)

Základem poplatku je cena dědického podílu každého dědice po srážce dluhů zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí, dále přiměřených nákladů spojených s pohřbem zůstavitele a ceny jiných povinností uložených v řízení o dědictví, jakož i po srážce dědické dávky, které se musí prokazatelně platit jinému státu z majetku v cizině, byl-li též předmětem poplatku.

(2)

Do základu poplatku se nezapočte cena pozemků a hospodářských budov užívaných socialistickou organizací podle zvláštních předpisů.1)

(3)

Ustanovení § 2 odst. 2 o určení ceny opětujícího se plnění platí obdobně.

§ 7

Ohlašovací povinnost

(1)

Poplatník je povinen ohlásit k vyměření poplatku ve lhůtě stanovené zákonem i majetek,. který státní notářství v řízení o dědictví neprojednává.

(2)

Ohlášení není třeba, jestliže byl ve lhůtě stanovené zákonem sepsán podle notářského řádu protokol o předběžném šetření nebo protokol o projednání dědictví, a obsahuje-li protokol potřebné údaje o majetku zůstavitele.

Oddíl čtvrtý

Notářský poplatek z darování

§ 8

Předmět poplatku

(1)

Poplatek z darování se vybírá z nabytí vlastnictví, pohledávek a jiných majetkových práv, pokud k němu dochází zcela nebo zčásti bezúplatně, a z jiného majetkového prospěchu na základě právního úkonu. Plnění na základě zákonné povinnosti není předmětem poplatku.

(2)

Nabývá-li spoluvlastník při reálném rozdělení společné věci mezi spoluvlastníky věci její část v ceně převyšující hodnotu jeho podílu bez úplaty, považuje se bezúplatné nabytí věcí nad tuto hranicí za darování.

(3)

Poplatek se vybírá i z movitých věcí darovaných z ciziny nabyvateli v tuzemsku nebo

z tuzemska na nabyvatele v cizině nebo movitých věcí dovezených nabyvatelem z ciziny do tuzemska, které byly pořízeny z prostředků darovaných v cizině.

§ 9

Základ poplatku

(1)

U movitých věcí převedených bezúplatně z ciziny se od ceny věci odečítá clo zaplacené při dovozu.

(2)

Ustanovení § 2 odst. 2 o určení ceny opětujících se plnění platí obdobně.

(3)

Ustanovení § 6 odst. 2 platí pro poplatek z darování obdobně.

§ 10

Ohlašovací povinnost

(1)

Ohlásí-li poplatník skutečnost, která je předmětem poplatku a k níž došlo na základě listiny, je současně s ohlášením povinen předložit státnímu notářství i prvopis této listiny s jejím opisem.

(2)

Má-li ohlašovací povinnost více osob, stačí, splní-li ji alespoň jedna z nich.

(3)

Písemné ohlášení učiněné ve lhůtě nepříslušnému státnímu notářství se považuje za učiněné státnímu notářství příslušnému. Ohlášení se postoupí příslušnému státnímu notářství.

(4)

Ohlašovací povinnosti nepodléhá majetek, který je od poplatku z dědictví nebo z darování osvobozen.

§ 11

Způsob placení

Nepřevyšuje-li notářský poplatek částku 1000 Kčs, platí se kolkovými známkami. Je-li poplatek vyšší než 1000 Kčs, popřípadě nebyl-li poplatek v kolkových známkách včas zaplacen, platí se na účet okresního soudu, v jehož obvodu je státní notářství, jež poplatek vyměřilo; na účet tohoto okresního soudu se platí poplatky z prodlení a náhrady nákladů bez zřetele na jejich výši.

§ 12

Vracení poplatků

Má-li být vrácen poplatek (přeplatek poplatku) zaplacený kolkovými známkami, zašle státní notářství opis pravomocného rozhodnutí o jeho vrácení Obvodní finanční správě v Praze 1, která příslušnou částku vrátí.

§ 13

Místní příslušnost státního notářství

(1)

K vyměření poplatku je příslušné:

a)

u poplatku za úkony státní notářství, které provádí řízení nebo notářský úkon, z něhož je poplatek vybírán,

b)

u poplatku z převodu nemovitosti nebo darování nemovitosti státní notářství, které smlouvu o převodu nemovitosti registrovalo, popřípadě je k registraci příslušné,2)

c)

u poplatku z dědictví státní notářství, které “projednalo dědictví nebo bylo příslušné s jeho

projednání,3)

d)

u poplatku z darování státní notářství, v jehož obvodu má bydliště nabyvatel, a u darů do ciziny státní notářství, v jehož obvodu má bydliště převodce.

(2)

K vyměření penále a k určení výše náhrady nákladů je příslušné státní notářství, které poplatek vyměřilo.

§ 14

Při převodu nebo přechodu vlastnictví obytného domu4) s nejvíce třemi byty, u kterých úhrn podlahové plochy obytných místností5) nepřesahuje 180 m2, se sazby poplatku podle § 23 odst. 5 zákona nezvyšují.

§ 15

Při převodu nebo přechodu vlastnictví rodinného domku, rekreační chaty a zahrádkářské chaty, rekreačního domku a rekreační chalupy nebo obytného domu uvedeného v § 14, se při převodu nebo přechodu pozemků těmito budovami zastavěných, popř. přilehlých pozemků, nepřesahuje-li úhrnná výměra těchto pozemků výměru stanovenou v § 200 občanského zákoníku, sazby poplatku podle § 23 odst. 5 zákona nezvyšují. Při překročení této výměry se vybere zvýšený poplatek z úhrnu výměr všech těchto pozemků.

§ 16

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1985.

Ministr: Ing. Tlapák v. r.