Branný zákon

ČÁST 1.

Ozbrojené síly Československé republiky.

§ 1.

Úkoly ozbrojených sil

(1) K obraně svobody a nezávislosti Československé socialistické republiky a ochraně jejího ústavního zřízení vytváří československý stát ozbrojené síly.

(2) Úkolem ozbrojených sil je

• a) odvrátit ozbrojenou silou napadení nebo ohrožení Československé republiky vnějším nepřítelem,

• b) bojovat za samostatnost, celistvost a jednotu státu a ústavní zřízení proti vnějším nepřátelům a plnit vojenské úkoly plynoucí ze spojeneckých závazků Československé socialistické republiky a

• c) spolupůsobit při udržování bezpečnosti uvnitř státu v případě přímého násilného útoku proti ústavnímu zřízení Československé socialistické republiky.

(3) Vojáků v činné službě smí být použito také při pohromách ohrožujících lidské životy nebo důležité hospodářské statky. Podrobnosti, zejména pokud jde o právní poměry vznikající z takového použití, stanoví vláda nařízením.

(4) Vojáků v činné službě smí být se souhlasem vlády České a Slovenské Federativní Republiky použito také při střežení objektů zvláštního významu a k ochraně státních hranic. Vojáci při střežení mají práva a povinnosti jako policisté.^1) Podrobnosti stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.

§ 2.

Složení ozbrojených sil.

(1) Ozbrojené síly tvoří vojsko (odstavec 2) jako její základ a veřejné ozbrojené sbory, které určí vláda, části těchto sborů nebo jednotliví jejich příslušníci, pokud podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů podléhají vojenskému velení; v době mimořádných opatření podle tohoto zákona (§§ 46 až 50) po příslušném povolání (§ 46, odst. 2) též veřejné ochranné sbory určené zvláštními předpisy, jejich části nebo jednotliví příslušníci, a jednotky složené z těchto osob, jakož i osoby povolané k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil (§ 45).

(2) Vojsko je souhrn vojáků. Vojáky se rozumějí osoby, které byly odvedeny (§ 15, odst. 1) a mají služební povinnost (§ 20).

§ 3.

Organisace ozbrojených sil.

(1) Útvary ozbrojených sil se doplňují bez rozdílu národnosti. Služebním jazykem je jazyk český a slovenský; ve styku s mužstvem neznalým služebního jazyka lze užít také jeho mateřského jazyka.

(2) Podrobnosti o právních poměrech příslušníků ozbrojených sil, plynoucích z jejich příslušnosti k nim, zejména z nadřízenosti nebo podřízenosti vůči jiným jejich příslušníkům, o způsobu, jakým se vojenský výcvik a vojenská služba vůbec vykonávají, jakož i o organisaci ozbrojených sil, upraví v mezích tohoto zákona, popřípadě v mezích vládních nařízení vydaných k jeho provedení, v oboru své působnosti ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra služebními předpisy, pokud tato úprava nenáleží presidentu republiky jako vrchnímu veliteli ozbrojených sil.

(3) Počty vojska stanoví vláda na návrh ministra národní obrany, předložený, pokud jde o vojska ministerstva vnitra, v dohodě s ministrem vnitra.

ČÁST 2.

Branná povinnost.

Oddíl I.

Všeobecná ustanovení.

§ 4.

Obsah branné povinnosti.

Branná povinnost záleží v povinnosti

• a) odvodní (§ 10),

• b) služební (§ 20),

• c) k zvláštní službě (§ 41),

• d) k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil (§ 45).

§ 5.

Osobní rozsah branné povinnosti.

(1) Branné povinnosti podléhají v mezích ustanovení odstavce 2 občané Československé republiky, vyjímajíc ty, kteří požívají na jejím území práva exteritoriality.

(2) Branná povinnost vzniká 1. lednem roku, v němž občan dovrší 17 let, byla-li však převzata dobrovolně (§ 6, odst. 1), dnem převzetí. Trvá do 31. prosince roku, v němž občan dovrší 60 let. Osoby starší mají brannou povinnost jen, konají-li činnou službu v době mimořádných opatření (§ 46, odst. 4) nebo byla-li jim na jejich žádost doba trvání branné povinnosti prodloužena (§ 22, odst. 3).

(3) Ženám může být uložena odvodní a služební povinnost jen v době branné pohotovosti státu, pokud ji nepřevzaly dobrovolně.

(4) Osobní rozsah branné povinnosti může být upraven ústavním činitelům České a Slovenské Federativní Republiky a generálnímu inspektorovi ozbrojených sil České a Slovenské Federativní Republiky na základě tohoto zákona.

§ 6.

Dobrovolné převzetí a rozšíření branné povinnosti.

(1) Osoby, které nepodléhají branné povinnosti, mohou počínajíc 1. lednem roku, v němž dovrší 17 let, za branné pohotovosti státu (§ 57 zákona o obraně státu) bez ohledu na věk, se svolením potřebným podle tohoto zákona dobrovolně převzít brannou povinnost, jsou-li u nich splněny podmínky stanovené tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení.

(2) Osoby podléhající branné povinnosti mohou za podmínek uvedených v odstavci 1 převzít dobrovolně plnění těch způsobů branné povinnosti, které by jinak od nich nebylo lze požadovat, a může jim být na jejich žádost prodloužena doba trvání branné povinnosti, která by jinak zanikla.

(3) Služební povinnost lze dobrovolně převzít zásadně jen v celém jejím rozsahu. Předem mohou však tuto povinnost omezit

• a) příslušníci cizích států,

• b) občané Československé republiky za branné pohotovosti státu na dobu války, nejde-li o muže, kteří mají ještě pravidelnou odvodní povinnost (§ 11) nebo kterým tato povinnost ještě nevznikla.

§ 7.

Úlevy v plnění branné povinnosti.

Vláda stanoví nařízením, jaké úlevy v plnění branné povinnosti příslušejí občanům Československé republiky, kteří dlí trvale v cizině.

§ 8.

Zhodnocení výkonu branné povinnosti.

Tam, kde pro posouzení platových, mzdových nebo jakýchkoli jiných nároků plynoucích z pracovního poměru rozhoduje doba strávená v dotčeném zaměstnání nebo povolání, započítává se do této doby doba, po kterou dotčená osoba konala vojenskou činnou službu (§ 20 odst. 2), při čemž zvláštní předpisy stanoví podrobnosti; nedotčena zůstávají ustanovení zvláštních předpisů o započítávání vojenské činné služby pro účely nemocenského pojištění zaměstnanců, sociálního zabezpečení a placené dovolené na zotavenou.

§ 9

Ústavní práva a svobody vojáků v činné službě

(1) Výkon ústavou zaručených práv a svobod vojáků v činné službě může být omezen jen na základě zákona.

(2) Vojákům v činné službě je zaručena svoboda projevu náboženského vyznání, včetně účasti na náboženských obřadech a umožnění vstupu do vojenských objektů duchovním státem uznaných církví, pokud tomu nebrání povinnosti při výkonu služby.

Oddíl II.

Odvodní povinnost.

§ 10.

Obsah a vznik odvodní povinnosti.

(1) Odvodní povinnost záleží v povinnosti podrobit se úřednímu řízení, jehož účelem je rozhodnout o povinnosti k vojenské činné službě. Vzniká buď ze zákona jako odvodní povinnost (§ 11) nebo mimořádná (§ 12) nebo projevem vůle jako odvodní povinnost dobrovolná (§ 13).

(2) Odvodní povinnost obsahuje povinnost dostavit se k zápisu a odvodu (§ 15), popřípadě k přezkoušení (§ 18), a podrobit se předepsanému řízení, počítajíc v to potřebné lékařské, popřípadě i nemocniční vyšetření, jakož i vyšetření zvláštních osobních schopností a vlastností dotčené osoby (výběrové vyšetření). Osoba, která má odvodní povinnost, nazývá se branec.

(3) Osoby, které svou odvodní povinnost nesplnily, mohou být k odvodu předvedeny.

(4) Povinnosti dostavit se k odvodu jsou zproštěny osoby

• a) bez končetiny,

• b) nevidomé,

• c) hluchoněmé, hluché a němé,

• d) zbavené způsobilosti k právním úkonům,

• e) stižené vadou, která je činí trvale neschopnými samostatně se pohybovat,

• f) postižené nevyléčitelnou a život ohrožující nemocí.

(5) Skutečnosti uvedené v odstavci 4 jsou zjišťovány při zápisu (§ 15). Náčelník okresní vojenské správy brance vyzve, aby pro účely zápisu předložil doklady, na jejichž základě je možno rozhodnout, že osoba uvedená v odstavci 4 se nemusí dostavit k odvodu.

§ 11.

Pravidelná odvodní povinnost.

(1) Pravidelná odvodní povinnost vzniká s výhradou ustanovení odstavce 4 mužům 1. lednem roku, v němž dovrší 18 let, nejsou-li již vojáky na podkladě mimořádného nebo dobrovolného odvodu. Pravidelná odvodní povinnost trvá, nejde-li o některý z případů uvedených v odstavci 3 nebo 4 nebo o přezkoušení (§ 18), do konce odvodního řízení, jemuž se osoba této povinnosti podléhající podrobila v roce, v němž dovršila 20 let, nezanikla-li vydáním konečného odvodního rozhodnutí (§ 15 odst. 3) již dříve.

(2) Občané, kteří v době stanovené v odstavci 1 pro trvání pravidelné odvodní povinnosti nesplnili z jakýchkoli důvodů tuto povinnost, podléhají jí až do vydání konečného odvodního rozhodnutí, nejdéle však do 31. prosince roku, v němž dovrší 60 let.

(3) Osoby, které nabyly státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky po dni stanoveném v odstavci 1 pro vznik pravidelné odvodní povinnosti, podléhají této povinnosti od doby nabytí tohoto občanství až do doby uvedené v odstavci 3.

§ 12.

Mimořádná odvodní povinnost.

Mimořádné odvodní povinnosti podléhají občané Československé republiky, kteří nejsou vojáky, za podmínek stanovených v § 49, odst. 1.

§ 13.

Dobrovolná odvodní povinnost.

Dobrovolné odvodní povinnosti podléhají osoby, kterým byl povolen dobrovolný vstup do vojska (§ 14).

§ 14.

Dobrovolný vstup do vojska.

(1) Do vojska dobrovolně vstoupí, kdo na sebe dobrovolně vezme služební povinnost, kterou by jinak neměl, bylo-li mu to na jeho žádost povoleno. Kdo chce dobrovolně převzít tuto povinnost, musí s výhradou ustanovení odstavce 2 na sebe vzít také povinnost podrobit se odvodu, které by jinak nepodléhal (dobrovolná odvodní povinnost). Dobrovolná služební povinnost vznikne, jen je-li dotčená osoba uznaná za schopnou k vojenské činné službě. Povolení k dobrovolnému vstupu do vojska může být uděleno občanu počínajíc 1. lednem roku, v němž dovrší 17 let. Nezletilí potřebují k dobrovolnému vstupu do vojska souhlas zákonného zástupce.

(2) Nastanou-li za branné pohotovosti státu mimořádné okolnosti, které znemožňují provedení odvodu, lze dobrovolně vstoupit do vojska i bez odvodu. Osoby, které takto do vojska vstoupily, se pokládají za odvedené dnem nastoupení vojenské činné služby. Podrobnosti stanoví ministerstvo národní obrany služebním předpisem.

(3) O náležitostech a závaznosti žádostí o dobrovolný vstup do vojska platí obecná ustanovení občanského práva o projevu vůle, pokud tento zákon nebo nařízení vydané vládou k jeho provedení nestanoví další podmínky.

(4) Osoby, které nejsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, mohou dobrovolně vstoupit do vojska jen se svolením prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, vyhovují-li podmínkám stanoveným pro dobrovolný vstup. Žádosti se podávají u federálního ministerstva obrany.

K žádosti se připojují:

• a) rodný (křestní) list nebo doklady jej nahrazující,

• b) písemné svolení příslušného úřadu nebo orgánu domovského státu žadatele k dobrovolnému vstupu do vojska, neprominulo-li federální ministerstvo obrany předložení tohoto dokladu,

• c) prohlášení, kterým se uchazeč zavazuje k vojenské činné službě,

• d) doklady o dosaženém vzdělání.

§ 15.

Zápis a odvody

(1) Zápis je úřední řízení, jehož účelem je vzít brance do vojenské evidence, zjistit předběžně jejich způsobilost k vojenské činné službě a učinit opatření k zlepšení zdravotní a jiné způsobilosti branců pro výkon vojenské činné služby.

(2) Odvody jsou pravidelné, mimořádné nebo dobrovolné. Účelem odvodu je rozhodnout o povinnosti branců k vojenské činné službě podle zjištěné tělesné a duševní způsobilosti branců k této službě. Rozhodnutí, že branec je povinen vojenskou činnou službou (odveden), nazývá se odvedením.

(3) Odvody provádějí okresní odvodní komise. Odvodní rozhodnutí činí zástupce vojenské správy. Dobrovolné odvody mohou provádět též vojenské odvodní komise. Proti odvodnímu rozhodnutí, že branec je nebo není odveden (konečné odvodní rozhodnutí) nebo že se má dostavit k odvodu v příštím roce (odvod odročen), se může branec odvolat. Odvolání proti odvodnímu rozhodnutí je možné pouze na základě nových skutečností, které v době odvodního řízení nebyly známé; podání odvolání nemá odkladný účinek. Odvod může být odročen ze zdravotních nebo jiných důvodů na jeden rok, nejvýše však po dobu tří let. Po této době rozhodne komise s konečnou platností o schopnosti nebo neschopnosti brance k vojenské činné službě. Brancům, kterým byl odročen odvod ze zdravotních důvodů, se poskytuje zdravotní péče podle zvláštních předpisů.^2a)

(4) K provádění pravidelných odvodů se zřizují u okresních vojenských správ okresní odvodní komise ve složení:

• a) předseda-náčelník okresní vojenské správy nebo zástupce jím určený,

• b) členové

• 1. zástupce okresního úřadu nebo jemu na roveň postaveného územního orgánu státní správy,

• 1. dva lékaři, které zajistí příslušný orgán státní zdravotní správy na žádost náčelníka okresní vojenské správy; federální ministerstvo obrany může v dohodě s ministerstvem zdravotnictví České republiky nebo s ministerstvem zdravotnictví Slovenské republiky určit místo jednoho lékaře státní zdravotní správy lékaře vojenské správy.

(5) Odvodnímu řízení mohou být přítomni též zástupci orgánů obcí, z nichž jsou branci předvoláváni k odvodu.

(6) Mimo osob uvedených v odstavcích 4 a 5 a brance, který se dostavil k odvodu, smějí být v odvodní místnosti přítomny jen osoby, které k tomu dostanou pověření orgánů nadřízených okresní vojenské správě.

(7) Okresní úřad nebo jemu na roveň postavený územní orgán státní správy zajistí na žádost náčelníka okresní vojenské správy materiální prostředky a potřebný personál k provádění lékařských prohlídek.

(8) Složení vyšší odvodní komise^2) určí orgán nadřízený okresním vojenským správám. Jejími členy jsou zástupci územního orgánu vojenské správy a lékaři vojenské správy.

(9) Vyšší odvodní komise

• a) řídí a kontroluje činnost okresních odvodních komisí,

• b) rozhoduje o odvolání odvedenců proti odvodnímu rozhodnutí,

• c) rozhoduje o stížnostech členů okresních odvodních komisí proti odvodnímu rozhodnutí těchto komisí,

• d) přezkoumává konečné odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, je-li důvodná domněnka, že toto rozhodnutí je nesprávné,

• e) řeší stížnosti na neurčení k náhradní službě a odvolání proti nepovolení odkladu základní (náhradní) služby.

(10) Předseda vyšší odvodní komise vyhlašuje rozhodnutí komise. Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.

§ 16.

Pravidelné odvody.

(1) Pravidelnému odvodu se podrobují osoby podléhající pravidelné odvodní povinnosti.

(2) Pravidelné odvody se konají jako hlavní nebo dodatečné. Hlavní odvody se konají každoročně zpravidla v měsících září a říjnu, nestanoví-li ministerstvo národní obrany jinak. Dodatečné odvody se konají podle potřeby.

(3) Okresní vojenské správy zapisují k pravidelnému odvodu každoročně občany, kteří do 31. prosince běžného roku dovrší 18 let.

(4) Seznamy občanů podle odstavce 3, na něž se vztahuje pravidelná odvodní povinnost, pořizují každoročně k 1. lednu obce pověřené výkonem státní správy, v jejichž obvodu jsou občané přihlášeni k trvalému pobytu. Seznam obsahuje jméno a příjmení, den, měsíc a rok narození, místo narození, rodné číslo, adresu trvalého pobytu a předkládá se příslušné okresní vojenské správě do 15. ledna.

(5) Seznamy občanů podle odstavce 3, na něž se vztahuje pravidelná odvodní povinnost a kteří mají trvalý pobyt v zahraničí, pořizují zastupitelské úřady, v jejichž obvodu občané žijí. Seznam s údaji podle odstavce 4 zasílá se prostřednictvím federálního ministerstva zahraničních věcí federálnímu ministerstvu obrany do 31. ledna každého roku.

(6) O tom, že se mají dostavit k odvodu, uvědomují se občané povolávacím rozkazem, popřípadě veřejnou vyhláškou. Občané podléhající odvodu jsou povinni dostavit se k němu na místo a v době stanovené povolávacím rozkazem nebo ve veřejné vyhlášce a prokázat svou totožnost.

(7) Za vážné příčiny, které nedovolují občanu dostavit se k odvodu, lze považovat jen

• a) nemoc občana, která je podle lékařského potvrzení překážkou, aby se dostavil,

• b) trvalý pobyt v zahraničí,

• c) zajištění, zadržení, zatčení, vazbu a výkon trestu odnětí svobody,

• d) jiné překážky vzniklé nezávisle na něm, které mu brání dostavit se včas; o tom však musí občan předložit potvrzení obecního úřadu, policie nebo jiného příslušného orgánu místa, kde překážka vznikla.

Občané, kteří podléhají odvodní povinnosti, jsou povinni neodkladně hlásit okresní vojenské správě místa jejich trvalého pobytu pominutí překážek, které jim bránily dostavit se k odvodu. Odvodu se podrobí dodatečně.

(8) Branci povolaní k odvodu se podrobí lékařské prohlídce, kterou provádějí lékaři-členové okresní odvodní komise. Nemohou-li lékaři zjistit přesně zdravotní stav brance odešlou ho k doplňujícímu odbornému lékařskému vyšetření. U branců, kteří se dlouhodobě léčí, zabezpečí státní zdravotní správa nejpozději do 14 dnů před zahájením odvodního řízení odborné vyšetření tak, aby odvodní komise mohla komplexně posoudit jejich zdravotní stav. Výsledky zdravotního vyšetření s příslušným návrhem odevzdá lékař okresní vojenské správě místa trvalého pobytu brance. Brance, u kterých lékaři zjistí dočasnou neschopnost k vojenské činné službě pro chorobu (vadu), určuje náčelník okresní vojenské správy k léčebné péči. Těmto brancům se poskytuje bezplatná léčebná péče v rozsahu a způsobem, které stanoví ministerstvo zdravotnictví České republiky nebo ministerstvo zdravotnictví Slovenské republiky v dohodě s federálním ministerstvem obrany.

(9) Podle výsledku lékařské prohlídky vyhlásí předseda komise odvodní rozhodnutí:

• a) o schopnosti brance k vojenské činné službě, nebo

• b) o trvalé neschopnosti brance k vojenské činné službě, nebo

• c) o odročení odvodu při dočasné neschopnosti brance pro chorobu (vadu).

(10) Branci jsou po dobu svého trvalého pobytu v zahraničí osvobozeni od povinnosti dostavit se do České a Slovenské Federativní Republiky, aby splnili pravidelnou odvodní povinnost. Odvodu se podrobí po návratu k trvalému pobytu do České a Slovenské Federativní Republiky.

§ 17.

Mimořádné a dobrovolné odvody.

(1) Mimořádným odvodům se podrobují osoby podléhající mimořádné odvodní povinnosti. Není-li možno pro mimořádné okolnosti provést takové odvody způsobem stanoveným tímto zákonem, upraví způsob jejich provedení ministerstvo národní obrany se zřetelem k daným okolnostem. Proti odvodnímu rozhodnutí není opravného prostředku.

(2) O mimořádných odvodech platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech. Nařizují-li se mimořádné odvody, jsou osoby jim podléhající povinny přihlásit se k nim u orgánu obce pověřené výkonem státní správy příslušné podle místa trvalého pobytu.

(3) Dobrovolným odvodům se podrobují osoby, kterým byl povolen dobrovolný vstup do vojska. Dobrovolné odvody se konají podle potřeby. O dobrovolných odvodech platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech.

§ 18.

Přezkoušení.