Zákon o některých služebních poměrech vojáků

§ 1

Zákon upravuje některé právní poměry občanů České a Slovenské Federativní Republiky, konajících službu v ozbrojených silách České a Slovenské Federativní Republiky od počátku výkonu a po celou dobu trvání i po ukončení jejich vojenské činné služby.

DÍL I

Vojenská přísaha, občanská a politická práva vojáků

§ 2

(1) Vojenská přísaha je slavnostním závazkem k plnění povinností při obraně státu, vyplývajících pro vojáky zejména z ústavy, zákonů, vojenských řádů a rozkazů.

(2) Vojáci jsou povinni vykonat přísahu:

„Já, voják ozbrojených sil, vědom si svých občanských a vlasteneckých povinností, slavnostně prohlašuji, že budu věrný Československé socialistické republice.

Budu vojákem statečným a ukázněným a budu plnit ustanovení vojenských řádů. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně a připravovat se pro obranu svobody a nezávislosti Československé socialistické republiky.

Pro obranu vlasti jsem připraven nasadit i svůj život.

Tak přísahám!“.

§ 2a

Petiční právo

Petiční právo vojáků v činné službě ve věcech souvisejících s výkonem služby (§ 11 odst. 1) se omezuje na žádosti, návrhy a stížnosti jednotlivých osob.

Sdružovací právo

§ 2b

(1) Zákazem činnosti politických stran a politických hnutí (dále jen „strany a hnutí“)^1) v ozbrojených silách se pro účely tohoto zákona rozumí zejména zákaz pořádání politických shromáždění, provádění politické agitace ve vojenských objektech a při činnosti ozbrojených sil mimo vojenské objekty. Právo vyjádřit v rozhovoru politické přesvědčení zůstává nedotčeno.

(2) Vojáci z povolání nesmějí být členy stran a hnutí.

(3) Při politické činnosti nesmějí vojáci v činné službě a v záloze nosit vojenský stejnokroj.

(4) V zaměstnání (§ 11 odst. 3) nesmějí vojáci v činné službě provádět politickou agitaci; nadřízení nesmějí ovlivňovat vojáky v činné službě svými politickými názory a bránit jim ve vyjadřování politického přesvědčení.

§ 2c

(1) Sdružování vojáků v činné službě ve sdruženích, která nemají politický charakter (dále jen „sdružení“), se řídí zvláštními zákony,^2) pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Činnost ve sdruženích mohou vojáci v činné službě vykonávat pouze mimo zaměstnání.

(3) Při činnosti ve sdruženích mimo vojenské objekty nesmějí vojáci v činné službě a v záloze nosit vojenský stejnokroj, pokud nestanoví federální ministerstvo obrany nebo federální ministerstvo vnitra jinak.

(4) Federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra jsou oprávněny pozastavit

• a) členství vojáka v činné službě ve sdružení, pokud jeho činnost ve sdružení narušuje službu nebo je v rozporu s obecně závaznými právními předpisy,

• b) činnost sdružení vojáků v činné službě, pokud narušuje službu nebo je v rozporu s obecně závaznými právními předpisy.

Díl II

Vojenské hodnosti

§ 3

(1) Vojenská hodnost (dále jen „hodnost“) je výrazem morálních kvalit, vojenských znalostí, zkušeností a schopnosti velet vojskům nebo vykonávat funkce ve štábech a zařízeních ozbrojených sil.

(2) Hodnosti se udělují vojákům s přihlédnutím k jejich morálním a odborným kvalitám, výsledkům služební činnosti, zásluhám, funkčnímu zařazení a délce vojenské služby.

§ 4

Stanoví se tyto hodnosti:

• a) mužstva: vojín a svobodník,

• b) poddůstojníků: desátník, četař, rotný,

• c) praporčíků: rotmistr, nadrotmistr, podpraporčík, praporčík, nadpraporčík,

• d) důstojníků: podporučík, poručík, nadporučík, kapitán, major, podplukovník, plukovník,

• e) generálů: generálmajor, generálporučík, generálplukovník, armádní generál.

§ 5

Jmenování a povýšení do hodnosti

(1) Vojákům v činné službě a v záloze, kteří nebyli jmenováni nebo povýšeni do vyšších hodností, přísluší hodnost vojína.

(2) Do vyšších hodností mohou být jmenováni nebo povýšeni jen vojáci s potřebnými duševními schopnostmi a tělesnou zdatností, kteří splňují odborné požadavky stanovené obecně závaznými právními předpisy vydanými federálním ministerstvem obrany a federálním ministerstvem vnitra.

(3) Do hodností generálů jmenuje a povyšuje na návrh vlády Československé socialistické republiky president republiky. Do hodností důstojníků, praporčíků a poddůstojníků jmenují a povyšují ministr národní obrany a ministr vnitra Československé socialistické republiky nebo orgány jimi k tomu zmocněné.

§ 6

Odnětí vyšší hodnosti

(1) Vyšší hodnost

• a) bude odňata vojákovi za zvlášť závažné porušení povinností a jednání směřující proti ústavnímu zřízení České a Slovenské Federativní Republiky a jejím ozbrojeným silám;

• b) může být odňata vojákovi, který se dopustil závažného jednání, jež je v rozporu s ustanovením vojenské přísahy, morálními a odbornými požadavky kladenými na příslušníka ozbrojených sil.

(2) Vojákům, jimž byla vyšší hodnost odňata, přísluší hodnost vojína.

(3) Odnětí hodnosti navrhují komise zřízené ministrem národní obrany a ministrem vnitra Československé socialistické republiky.

(4) Generálům odnímá hodnost president republiky na návrh vlády Československé socialistické republiky. Ostatním vojákům odnímají hodnost ministr národní obrany a ministr vnitra Československé socialistické republiky, praporčíkům a poddůstojníkům též orgány jimi k tomu zmocněné.

(5) Ustanovení trestního zákona o ztrátě vojenské hodnosti zůstávají nedotčena.

§ 7

Propůjčení hodnosti

(1) Vojákům lze propůjčit vyšší hodnost, než kterou skutečně mají, na dobu, po kterou toho vyžaduje funkce nebo služební úkol, jimiž byli pověřeni.

(2) Propůjčením hodnosti se nemění branný poměr.

(3) Vojákům, jimž byla hodnost propůjčena, příslušejí práva a povinnosti, spojené s touto hodností; propůjčení hodnosti však nezakládá nárok na úpravu služebních příjmů nebo dávek nemocenské péče a důchodového zaopatření.

(4) Hodnost propůjčují orgány, které jsou oprávněny do ní jmenovat.

§ 8

Podrobnosti k ustanovením tohoto dílu zákona stanoví ministr národní obrany a ministr vnitra Československé socialistické republiky.

Díl III

Vojenský stejnokroj

§ 9

(1) Vojáci v činné službě jsou povinni nosit vojenský stejnokroj, odznaky, jakož i jinou předepsanou výstroj, pokud ministr národní obrany nebo ministr vnitra Československé socialistické republiky nestanoví jinak.

(2) Vojáci z povolání mohou nosit mimo dobu zaměstnání občanský oděv.

(3) Předpisy o vojenském stejnokroji, odznacích a jiné výstroji vydají ministr národní obrany a ministr vnitra Československé socialistické republiky, kteří stanoví též zásady pro nošení vojenského stejnokroje vojáky mimo činnou službu a určí přitom jejich práva a povinnosti.

Díl IV

Ustanovování vojáků do funkcí

§ 10

(1) Vojáci jsou vybíráni a ustanovováni do funkcí v souladu s potřebami ozbrojených sil podle odborných kvalit, velitelských a organizačních schopností se zřetelem k osobním vlastnostem, občanské bezúhonnosti a odpovídajícímu vzdělání a praxi. Ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky a ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky stanoví, do kterých funkcí se ustanovení spojuje s podmínkou výběrového řízení. Výběrové řízení vyhlašuje ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky nebo ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky a zároveň určí komisi, která vybere vojáky z povolání pro výkon stanovené funkce. Podrobnosti stanoví federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra obecně závazným právním předpisem.

(2) Vojáky ustanovují do funkcí a odvolávají je z nich prezident České a Slovenské Federativní Republiky, ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky a ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky nebo orgány jimi k tomu zmocněné. Vojáky lze ustanovit jen do volných funkcí.

(3) Prezident České a Slovenské Federativní Republiky ustanovuje:

• a) na návrh ministra obrany České a Slovenské Federativní Republiky náčelníka Generálního štábu Československé armády, velitele vojenských velitelství Západ, Střed a Východ, velitele letectva a protivzdušné obrany České a Slovenské Federativní Republiky a náčelníka Civilní obrany České a Slovenské Federativní Republiky;

• b) na návrh ministra obrany České a Slovenské Federativní Republiky a ministra dopravy České a Slovenské Federativní Republiky velitele železničního vojska;

• c) na návrh ministra vnitra České a Slovenské Federativní Republiky velitele vojsk ministerstva vnitra.

(4) Ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky může pověřit vojáky z povolání dočasným výkonem funkcí v ustanovovací pravomoci prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, jsou-li takové funkce volné a jejich obsazení nestrpí odklad.

(5) Ustanovení odstavců 2 až 4 se nevztahuje na funkce, do kterých jsou vojáci ustanovováni podle zvláštních předpisů.^3)

(6) Vojáci z povolání mohou být ustanoveni z vyšších funkcí do nižších:

• a) při snížení počtů ozbrojených sil nebo v důsledku organizačních změn,

• b) ze zdravotních důvodů podle doporučení vojenské lékařské komise,

• c) na základě výsledku hodnocení,

• d) na vlastní žádost,

• e) jestliže nesplňují podmínku plánovaného vzdělání pro výkon funkce a jeho získání odmítají nebo započaté studium bez závažných důvodů nedokončili.

Při ustanovení vojáka z povolání do nižší funkce z důvodů uvedených v písmenech a) a b) se mu zachová po dobu jednoho roku plat z předchozí vykonávané funkce, pokud je to pro něj výhodnější.

§ 10a

Odvolání z funkce

Vojáci se odvolávají z funkce, do které byli ustanoveni, vždy před ustanovením do jiné funkce, při vyslání k internímu studiu a před propuštěním z vojenské činné služby. Z funkce nelze odvolat při zproštění výkonu funkce nebo přerušení výkonu funkce.

§ 10b

Zproštění výkonu funkce

(1) Při důvodném podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchání trestného činu, pokud by další ponechání ve funkci ohrožovalo důležitý zájem služby (§ 11 odst. 1), může být voják dočasně zproštěn výkonu funkce velitelem, který ho do funkce ustanovil, nebo jiným svým přímým nadřízeným nejméně o dva stupně vyšším. Velitel, který vojáka do funkce ustanovil, do sedmi dnů buď rozhodnutí potvrdí s uvedením doby trvání zproštění nebo je zruší.

(2) Dočasně zprostit výkonu funkce lze nejdéle na dobu nepřesahující tři měsíce, a jsou-li důvody zproštění výkonu funkce předmětem trestního stíhání vojáka, do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé.

Přerušení výkonu funkce

§ 10c

(1) Vojákům z povolání se přeruší výkon funkce na dobu nepřesahující tři měsíce, a déle jen se souhlasem ministra obrany České a Slovenské Federativní Republiky nebo ministra vnitra České a Slovenské Federativní Republiky, při vojenskoodborné nezpůsobilosti na základě hodnocení, při skončení funkčního období ve volených funkcích^4) a při vyloučení ze studia nebo zanechání studia, nebylo-li současně rozhodnuto o jejich ustanovení do jiné funkce anebo o propuštění ze služebního poměru.

(2) Vojákyním z povolání se do nástupu mateřské dovolené přeruší výkon funkce, nemohou-li ji z důvodu těhotenství vykonávat.

(3) Vojákům z povolání lze přerušit výkon funkce:

• a) při studiu v kursech přesahujících dobu pěti měsíců;

• b) při plnění úkolů v zahraničí nesouvisejících s výkonem funkce, do které jsou ustanoveni, přesahuje-li dobu tří měsíců;

• c) při neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz delší než tři měsíce nejdéle do uplynutí podpůrčí doby;

• d) po dobu mateřské (další mateřské) dovolené;

• e) po dobu dovolené bez nároku na peněžní náležitosti delší než 30 dnů.

(4) Vojákům z povolání přerušuje výkon funkce ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky nebo ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky anebo orgány jimi k tomu zmocněné.

(5) Po dobu přerušení výkonu funkce podle odstavců 1 a 2 plní vojáci z povolání úkoly podle rozhodnutí velitele, který o přerušení rozhodl.

§ 10d

(1) Při přerušení výkonu funkce lze jejím výkonem pověřit jiného vojáka z povolání nebo do ní ustanovit jiného vojáka z povolání. Oprávnění k tomu má velitel, který o přerušení rozhodl.

(2) Nemůže-li voják vykonávat funkci, do které byl ustanoven, po dobu přesahující jeden měsíc a nejde-li o přerušení výkonu funkce podle § 10c, lze výkonem této funkce pověřit jiného vojáka. Ustanovení věty druhé odstavce 1 platí obdobně.

§ 10e

Hodnocení

(1) Hodnocení je jedním z podkladů pro rozhodování ve věcech průběhu služby vojáka. Hodnocení zpracovává nejbližší nadřízený velitel nejméně jednou za dva roky a při skončení vojenské činné služby. Hodnotí se vojenskoodborná způsobilost a služební výsledky. S výsledkem hodnocení musí být voják seznámen.

(2) Proti hodnocení má voják právo se odvolat do sedmi dnů od seznámení se s hodnocením. O odvolání rozhoduje nadřízený velitele, který hodnocení zpracoval.

(3) Při skončení vojenské činné služby má voják právo na vydání písemného vyhotovení hodnocení, ve kterém musí být zhodnocen celý průběh služby.

Díl V

Doba zaměstnání a dovolená

§ 11

Služba a zaměstnání

(1) Služba zahrnuje výkon zaměstnání a všechny ostatní úkony, které je voják povinen plnit k zabezpečení připravenosti ozbrojených sil; trvá po celou dobu vojenské činné služby. Služba vojáků vychází z požadavku připravenosti ozbrojených sil, kterou se rozumí jejich schopnost bezprostředně plnit stanovené úkoly.

(2) Pohotovostí se rozumí přítomnost vojáků ve vojenských objektech nebo na místech určených k plnění stanovených úkolů. Dosažitelností se rozumí povinnost vojáků hlásit svému veliteli místo pobytu v době mimo zaměstnání a jejich připravenost na stanovený signál a ve stanovené době se dostavit na určené místo. Pohotovost a dosažitelnost nařizuje velitel.

(3) Zaměstnání je činnost vojáka přesně vymezená místem a dobou; jeho obsahem je plnění povinností vyplývajících z funkce, do které je voják ustanoven nebo pro kterou je připravován.

(4) Doba zaměstnání vojáka z povolání je nejvýše 43 hodiny v týdnu. Do doby zaměstnání se zahrnuje také výkon nepřetržité směny. Na základě rozhodnutí velitele je voják z povolání povinen konat zaměstnání i nad tuto dobu. Za dobu zaměstnání přesahující 43 hodiny v týdnu lze udělit náhradní volno; za dobu zaměstnání přesahující 48 hodin v týdnu a za dobu zaměstnání ve dnech pracovního klidu, náleží náhradní volno. Ustanovení předchozí věty se nevztahuje na nepřetržitý vojenský výcvik; za každé ukončené tři dny takovéhoto zaměstnání náleží jeden den náhradního volna. Náhradní volno stanoví velitel tak, aby bylo poskytnuto v jiný pracovní den do jednoho měsíce od vzniku nároku.

(5) Rozvržení doby zaměstnání v týdnu určuje velitel tak, aby dny nepřetržitého odpočinku v týdnu připadly podle možnosti na sobotu a neděli; pokud to povaha zaměstnání vyžaduje, může být rozvržena nerovnoměrně.

(6) Délka nepřetržité směny nesmí přesáhnout 24 hodin. Voják má nejdéle po každých šesti hodinách nepřetržitého výkonu směny nárok na přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Jde-li o směnu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být vojákům zajištěna přiměřená doba pro jídlo a oddech. Přestávky na jídlo a oddech se započítávají do doby směny. Mezi dvěma směnami se stanoví doba nepřetržitého odpočinku tak, aby mezi koncem nepřetržité směny a počátkem následujícího zaměstnání bylo nejméně 12 hodin a ve zvláštních nebo režimových provozech alespoň šest hodin.

Dovolená

§ 12

(1) Vojáci v základní službě mají nárok na řádnou dovolenou v délce 21 dnů za každých devět měsíců služby. Řádnou dovolenou lze čerpat po splnění nejméně tří měsíců služby, přičemž za každé tři měsíce lze čerpat její poměrnou část. Nástup řádné dovolené určuje velitel tak, aby byla vyčerpána do konce služby. Řádná dovolená se přerušuje, je-li voják v době dovolené uznán neschopným služby pro nemoc nebo úraz; jestliže tato neschopnost trvá do konce služby a voják z tohoto důvodu řádnou dovolenou nevyčerpal, nárok na ni zaniká.

(2) Vojákům v základní (náhradní) službě a na vojenském cvičení se uděluje zvláštní dovolená v délce dvou dnů při úmrtí rodičů, manžela, druha, dětí, sourozenců, pěstounů, osvojitelů a na vlastní svatbu a v jiných závažných případech; zvláštní dovolenou lze udělit v délce až sedmi dnů při živelní pohromě, která postihla osoby vojáku blízké.^5) Vojákům v základní službě přijatým ke studiu na vojenské škole a vojákům v základní službě před přijetím do služebního poměru vojáka z povolání se uděluje zvláštní dovolená v délce 14 dnů.

(3) Vojákům v základní (náhradní) službě lze udělit dovolenou bez nároku na peněžní náležitosti v délce do 30 dnů za celou dobu služby ze zvlášť závažných rodinných a osobních důvodů.

(4) Řádná a zvláštní dovolená se započítává do doby služby. Dovolená bez nároku na peněžní náležitosti se do doby služby nezapočítává. Do doby dovolené se započítávají dny pracovního klidu.^6)

§ 12a

(1) Vojáci z povolání mají nárok na řádnou dovolenou v délce 37 dnů v kalendářním roce. Do doby dovolené se započítává pět sobot a pět nedělí: Svátky^7) se do délky dovolené nezapočítávají. Vojákům z povolání, kteří nebyli ve služebním poměru vojáka z povolání po celou dobu kalendářního roku, náleží poměrná část řádné dovolené, která se určí tak, že za každý kalendářní měsíc trvání služebního poměru v kalendářním roce náleží jedna dvanáctina řádné dovolené. Vznikne-li služební poměr nejpozději nebo zanikne-li nejdříve 15. den v měsíci, náleží vojákovi z povolání poměrná část řádné dovolené i za tento kalendářní měsíc.

(2) Nástup řádné dovolené určuje velitel podle stanovených úkolů a s přihlédnutím k požadavku vojáka z povolání tak, aby ji voják z povolání mohl vyčerpat zpravidla do konce kalendářního roku. Velitel je povinen udělit vojákovi z povolání v příslušném kalendářním roce nejméně dva týdny z jeho nároku na řádnou dovolenou. Plánovaný nástup řádné dovolené oznámí velitel vojáku z povolání nejpozději do 15. ledna kalendářního roku. Řádnou dovolenou nevyčerpanou v kalendářním roce je velitel povinen poskytnout nejpozději do konce následujícího kalendářního roku.

(3) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může velitel změnit vojákovi z povolání původně určený nástup řádné dovolené nebo ho z ní odvolat; voják z povolání má nárok na náhradu nákladů, které mu tím bez jeho zavinění vznikly. Udělení řádné dovolené v jiném než původně určeném termínu oznámí velitel vojákovi z povolání nejpozději 14 dnů před jejím nástupem; se souhlasem vojáka z povolání lze tuto lhůtu zkrátit.

(4) Řádná dovolená se přerušuje, jestliže voják z povolání je v době čerpání řádné dovolené uznán neschopným služby pro nemoc nebo úraz, je-li mu udělena krátká dovolená k ošetřování člena rodiny a u vojákyně z povolání dnem nástupu mateřské dovolené.