Vyhláška ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o veterinární péči

Výklad některých pojmů

§ 1

Podle této vyhlášky se rozumí pod pojmem:

• 1. „zvířata“ - skot, prasata, ovce, kozy, hrabavá a vodní drůbež, jednokopytníci, psi, kočky, králíci, kožešinová a laboratorní zvířata, zvěř, divoce žijící a zdomácnělé druhy zvířat, včely, ryby, měkkýši a korýši;

• 1. „hospodářská zvířata“ - skot, prasata, ovce, kozy, hrabavá a vodní drůbež, jednokopytníci, králíci, kožešinová zvířata, včely a ryby;

• 1. „nákaza zvířat“ - nemoc zvířat, která má přenosný charakter;

• 1. „velmi nebezpečná nákaza zvířat“ - slintavka a kulhavka, mor skotu, plicní nákaza skotu, vesikulární choroba prasat, africký mor prasat, neštovice ovcí, mor koní, klasický mor drůbeže;

„nebezpečná nákaza zvířat“ - sněť šelestivá, tuberkulóza, brucelóza, sněť slezinná, vzteklina, Aujeszkyho choroba, salmonelóza, Q horečka, prašivina skotu, ovcí a koní, opar lysivý (trichofytóza), puchýřovitý zánět dutiny ústní, vibrióza skotu, trichomonádová nákaza skotu, leukóza skotu, infekční rinotracheitida skotu, mor prasat, červenka prasat, sípavka prasat, nakažlivá obrna prasat, virový zánět žaludku a střev prasat, puchýřovitá vyrážka prasat, pseudomor drůbeže, cholera drůbeže, ornitóza, neštovice drůbeže, nakažlivý zánět jater kachen, vozhřivka, hřebčí nákaza, nakažlivá chudokrevnost jednokopytníků, tularemie, myxomatóza, furunkulóza lososovitých ryb, nakažlivá vodnatelnost ryb, mor včelího plodu, hniloba včelího plodu, roztočová nákaza včel;

„jiné hromadné onemocnění zvířat“ - onemocnění více zvířat za týchž nebo obdobných příznaků, způsobující hromadné hynutí zvířat nebo jiné hospodářsky významné ztráty (např. záněty mléčné žlázy dojnic, hromadné poruchy plodnosti skotu a prasat, onemocnění dýchacích cest);

• 1. „zvířata nákazou nemocná“ - zvířata, u nichž podle výsledku vyšetření byla nákaza zjištěna;

• 1. „zvířata podezřelá z nákazy“ - zvířata, která projevují příznaky vzbuzující podezření, že jde o určitou nákazu, anebo u nichž podle výsledku vyšetření je nutno mít za to, že jsou podezřelá z nákazy;

• 1. „zvířata podezřelá z nakažení“ - zvířata bez příznaku nákazy, u nichž lze mít za to, že přišla přímo nebo nepřímo do styku se zdrojem nákazy;

• 1. „zvířata podezřelá“ - zvířata podezřelá z nákazy i zvířata podezřelá z nakažení;

• 1. „potravina a surovina živočišného původu“ - všechny části těl zvířat, zejména maso, tuky, kůže, kosti, krev, střeva, rohy, paznehty, kopyta, vlna, srst a peří, dále mléko, vejce, med, a vosk a výrobky z nich určené k výživě lidí, popřípadě ke krmení zvířat;

• 1. „nutná porážka“ - poražení jatečného zvířete v nebezpečí z prodlení bez předchozí veterinární prohlídky zaživa nebo naléhavé poražení nemocného zvířete po prohlídce zaživa;

• 1. „utracení“ - usmrcení zvířete za účelem jeho neškodného odstranění;

• 1. „chovatel“ - každý - organizace i fyzická osoba - kdo zvíře ať z jakéhokoliv důvodu, třebas jen přechodně, chová nebo ošetřuje;

• 1. „odborně způsobilý veterinární pracovník“ - veterinář nebo veterinární technik okresního veterinárního zařízení, pověřený okresním národním výborem činit opatření podle § 13 odst. 2 zákona č. 66/1961 Sb., o veterinární péči.

• 1. „medikované krmné přípravky“ - léčivé přípravky, které obsahují farmakologicky účinné látky a které samy o sobě nebo po přimísení do krmiva mají léčebný nebo profylaktický účinek, popřípadě vyvolávají změny fyziologických funkcí u zvířat, a bez odborné veterinární kontroly mohou poškozovat zdraví zvířat nebo nepříznivě působit na zdraví lidí.

Oddíl I

PREVENCE

Ochrana před onemocněním zvířat

§ 2

Hygiena prostředí

(1) Okresní národní výbory, popřípadě místní národní výbory zajišťují, aby při řízení o přípustnosti stavby objektů a zařízení pro zvířata bylo dbáno požadavků veterinární péče. K tomuto účelu si investorské organizace vyžadují posudky veterinárních zařízení.

(2) Chovatel je povinen objekty a zařízení pro zvířata používat jen pro takový počet zvířat, který odpovídá jejich kapacitě a pečovat v nich o čistotu a pořádek, vyhovující teplotu, vlhkost, složení a výměnu vzduchu, řádné osvětlení, a opatřovat jejich vchody dezinfekčními zařízeními podle pokynů odborně způsobilého veterinárního pracovníka okresního veterinárního zařízení (dále jen „veterinární pracovník“).

(3) Místa pro konání svodů, trhů a výstav zvířat určuje okresní národní výbor; přitom stanoví, jaká opatření při nich musí být provedena z hlediska ochrany zdraví zvířat. Den konání svodů, trhů a výstav je jejich pořadatel povinen včas oznámit okresnímu a místnímu národnímu výboru a okresnímu veterinárnímu zařízení, příslušným podle místa jejich pořádání.

§ 3

Hygiena výživy zvířat

(1) Chovatel je povinen zajistit

• a) dostatečné množství krmiv ve skladbě a kvalitě zajišťující dobrý zdravotní stav a užitkovost zvířat,

• b) dostatečné množství zdravotně nezávadné vody a nápojů pro zvířata,

• c) zachování biologické hodnoty a zdravotní nezávadnosti krmiv při jejich získávání, přípravě a úpravě, jakož i skladování, konzervování a přepravě,

• d) úpravu dávek a vzájemný poměr jednotlivých druhů krmiv a živin, jakož i způsob krmení podle zásad správné výživy zvířat,

• e) důsledné dodržování předpisů o zacházení s jedy a s látkami škodlivými zdraví.*)

(2) Nově vyvíjená krmiva a krmné směsi je dovoleno vyrábět a uvádět do oběhu jen za podmínek stanovených ministerstvem zemědělství a výživy republiky; to platí i o zavádění nové krmné technologie.

(3) Medikované krmné přípravky, antibiotické doplňky, vitaminové a minerální přísady, jakož i neobvyklá krmiva a látky ovlivňující fyziologickou funkci nebo užitkovost zvířat, podávané v krmivu k léčbě a prevenci, mohou být vyráběny, ověřovány a uváděny do oběhu jen se souhlasem ministerstva zemědělství a výživy republiky, daným v dohodě s ministerstvem zdravotnictví republiky; jejich používání podléhá odborné veterinární kontrole.

(4) Není dovoleno vyrábět a uvádět do oběhu krmiva a krmné směsi obsahující estrogenní a tyreostatické látky, arsen a antimon.

(5) Závadná krmiva (např. zapařená, nahnilá) nesmějí být zkrmována. Výjimečně se mohou zkrmovat jen po úpravě nebo způsobem zkrmování stanoveným veterinárním pracovníkem.

(6) Ke krmení zvířat lze použít jen mléka mlékárensky ošetřeného nebo převařeného; mléka syrového jen, pokud pochází od zdravých zvířat.

§ 3a

Veterinární biopreparáty a léčiva mohou být vyráběny, ověřovány a uváděny do oběhu jen se souhlasem ministerstva zemědělství a výživy republiky, daným v dohodě s ministerstvem zdravotnictví republiky; jejich používání podléhá odborné veterinární kontrole.

§ 4

Hygiena ošetřování

(1) Chovatel je povinen

• a) udržovat zvířata v čistotě, dbát o správné ošetření paznehtů nejméně jednou do roka a kopyt každodenně a zpravidla za 6 až 8 týdnů tažné jednokopytníky podkovat, zabezpečit dostatek pohybu zvířatům, především zvířatům určeným k plemenitbě; zvýšenou péči musí věnovat zvířatům v době březosti, při porodu a po porodu, jakož i narozeným mláďatům a jejich odchovu,

• b) umožnit bezpečné a nezávadné provedení veterinárního zákroku a poskytnout veterinárním pracovníkům potřebnou pomoc, zejména při držení zvířat, a mycí prostředky.

(2) Týrání zvířat je nepřípustné.

§ 5

(1) Při posuzování zdravotní způsobilosti plemeníků a plemenic k inseminaci a přirozené plemenitbě hospodářských zvířat se z hlediska požadavků veterinární péče vychází zejména z toho, zda plemeníci a plemenice pocházejí od rodičů prostých závažných konstitučních a dědičných vad, ovlivňujících zdraví a užitkové vlastnosti, a dále, jde-li o plemeníky, zda jsou zdraví, bez závažných konstitučních a dědičných vad a vlastností, ovlivňujících zdraví a užitkové vlastnosti, jde-li o plemenice, zda jsou bez závažných poruch zdravotního stavu a nejeví trvale závažné tvarové nebo funkční úchylky na pohlavním ústrojí a mléčné žláze.

(2) K inseminaci se používá jen sperma mikrobiologicky nezávadné s předpokladem dobré oplozovací schopnosti.

(3) V pochybnostech o zdravotním stavu plemeníka nebo plemenice je chovatel povinen dát zvíře vyšetřit veterinářem okresního veterinárního zařízení (dále jen „veterinář“).

§ 6

Povinné očkování

(1) Okresní národní výbor může nařídit povinné očkování zvířat (ochranné, léčebné, diagnostické) v rozsahu, který stanoví ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v celostátním plánu profylaktických akcí, nebo vyžaduje-li to nákazová situace.

(2) Chovatel je povinen umožnit očkování svých zvířat a poskytnout přitom veterinárním pracovníkům potřebnou pomoc.

§ 7

Další opatření z hlediska veterinární péče

(1) Je zakázáno společně chovat zvířata zdravá se zvířaty nákazou nemocnými nebo zvířaty podezřelými.

(2) Chovatel je povinen zajistit ustájovací prostory stavebně a provozně oddělené pro

• a) karanténování nově přemístěných zvířat určených k dalšímu chovu,

• b) izolování zvířat nákazou nemocných nebo zvířat podezřelých,

• c) porody zvířat.

(3) Ve velkochovech hospodářských zvířat musí být jednotlivé druhy, popřípadě i věkové skupiny zvířat ustájeny odděleně a provoz v nich uspořádán tak, aby do zařízení velkochovu neměla volný přístup zvířata jiného druhu.

(4) Vstupovat do objektů a zařízení pro zvířata mohou pouze chovatelé a osoby chovatelem určené, popřípadě osoby pověřené v nich zvláštními úkoly. Do objektů velkochovů zvířat mohou vstupovat i jiné osoby než uvedené v předchozí větě, avšak jen se souhlasem veterináře.

(5) V součinnosti s okresním veterinárním zařízením vypracovávají organizace, které chovají skot, prasata, ovce, koně, hrabavou a vodní drůbež, jakož i organizace, které zpracovávají potraviny a suroviny živočišného původu nebo průmyslově vyrábějí krmiva, vlastní pohotovostní plány pro případ vzniku velmi nebezpečné nákazy a dbají o jejich pravidelné prověřování a doplňování; předkládají je příslušným nákazovým komisím.

§ 8

Obstarávání úkolů veterinární péče pracovníky zemědělských a zpracovatelských podniků

(1) Vedoucí zemědělských podniků, jakož i podniků zpracovávajících, ošetřujících, uchovávajících, dopravujících a skladujících potraviny a suroviny živočišného původu a krmiva (dále jen „zpracovatelské podniky“) ustanovují k obstarávání úkolů veterinární péče způsobilé pracovníky; tyto pracovníky oznámí okresnímu veterinárnímu zařízení.

(2) Určení pracovníci (odstavec 1) jsou povinni osvojit si znalosti k plnění úkolů veterinární péče. Za tím účelem zařídí okresní národní výbor školení těchto pracovníků.

Ochrana před šířením nákaz

Přemísťování zvířat

§ 9

(1) Přemísťovat hospodářská zvířata mezi objekty a zařízeními pro zvířata uvnitř obce i mimo obec lze jen se souhlasem veterináře.

(2) K přemístění skotu, prasat, ovcí, koz a koní mimo obec je třeba kromě souhlasu veterináře průvodního listu. Průvodní listy vydává místní národní výbor. Pro skot mladší 1 roku, prasata, ovce a kozy lze vydat hromadný průvodní list, jde-li o společné přemístění zvířat téhož druhu a téhož chovatele do téhož místa určení.

(3) K přemístění

• a) plemenných a užitkových hospodářských zvířat mimo obec,

• b) krav a jalovic starších jednoho roku určených k jatečným účelům,

• c) ostatních hospodářských zvířat určených k jatečným účelům, pokud se přemísťují mimo okres,

• d) zvířat, která pocházejí z ohniska nebezpečné nebo velmi nebezpečné nákazy nebo ochranného pásma,

• e) nemocných zvířat určených k nutné porážce,

• f) hospodářských zvířat při svodech do společného ustájení

je třeba písemného veterinárního osvědčení okresního veterinárního zařízení. Místní národní výbor v těchto případech, kdy se vydává průvodní list, vydá jej jen na základě tohoto veterinárního osvědčení.

(4) Průvodní list osvědčuje původ a totožnost zvířete a opravňuje k přemístění zvířete jen do místa určení v něm uvedeného, popřípadě i zpět. Vystavuje se dvojmo, přičemž jedno vyhotovení obdrží chovatel a druhé uschová národní výbor po dobu 1 roku.

(5) Přemísťuje-li se zvíře mimo obec a mění-li se zároveň chovatel, odevzdá dosavadní chovatel průvodní list novému chovateli, který je povinen průvodní list bezodkladně odevzdat příslušnému místnímu národnímu výboru, do jehož obvodu bylo zvíře přemístěno; průvodní listy a veterinární osvědčení zvířat dodaných na jatky odevzdá provozovatel jatek veterináři pověřenému prohlídkou masa na jatkách, kde se uschovají po dobu 1 roku. Chovatel je povinen v každém případě oznámit přemístění zvířete, s výjimkou zvířete dodaného na jatky, neprodleně veterinárnímu středisku příslušnému podle místa nového stanoviště zvířete a odevzdat mu na požádání veterinární osvědčení.

(6) Veterinární osvědčení osvědčuje nákazovou situaci v místě dosavadního ustájení zvířete, jeho zdravotní stav a údaje důležité z hlediska ochrany zdraví. Doba platnosti veterinárního osvědčení musí být v něm vždy zvlášť vyznačena.

(7) O vystavení průvodního listu je chovatel povinen požádat místní národní výbor nejméně 24 hodin předem; dodržení této lhůty se nevyžaduje v případech nutných porážek.

(8) O vystavení veterinárního osvědčení požádá chovatel okresní veterinární zařízení u plemenného skotu 10 týdnů, u ostatních plemenných zvířat 6 týdnů, u užitkového skotu 6 týdnů, u ostatních zvířat 4 týdny, u jatečných zvířat 1 týden předem, u jatečných krav a jalovic starších 1 roku 4 týdny předem; dodržení této lhůty se nevyžaduje v případech nutných porážek.

§ 10

(1) Dopravní prostředky a zařízení určené k přepravě zvířat, musí vyhovovat příslušným předpisům*) a být upraveny tak, aby se zamezilo vypadávání steliva, krmiva, trusu, peří a vytékání moče a jiných výměšků.

(2) Dopravce je povinen používat pro přepravu zvířat dopravní prostředky a zařízení řádně vyčištěné a po skončení přepravy neprodleně je na náklad přepravce vyčistit a dezinfikovat.

(3) Vedoucí zpracovatelských podniků a pořadatelé svodů, trhů a výstav zvířat jsou povinni umožnit dopravcům zvířat provedení dezinfekce dopravních prostředků na náklad přepravce; za tím účelem zajistí dopravcům s výjimkou železnice místo, potřebné zařízení a dezinfekční prostředky.

(4) Průvodci zvířat nemocných nákazou a zvířat podezřelých jsou povinni po skončení dopravy se dezinfikovat.

(5) Přemísťují-li se hospodářská zvířata určená k dalšímu chovu, je chovatel povinen dočasně je ustájit do stavebně a provozně odděleného ustájovacího prostoru (karanténa) po dobu 1 měsíce po přemístění. Vedoucí okresního veterinárního zařízení může tuto lhůtu zkrátit, popřípadě prodloužit.

(6) Do nově budovaných objektů a zařízení pro zvířata, a do objektů, v nichž jsou zdravá zvířata, nesmějí být přemísťována zvířata nemocná nebezpečnou nebo velmi nebezpečnou nákazou nebo zvířata podezřelá.

(7) Zvířata před vstupem do míst svodu, trhu a výstavy musí být vyšetřena veterinářem.

§ 11

(1) K dovozu, průvozu a vývozu zvířat, potravin a surovin živočišného původu a krmiv, popřípadě předmětů, které mohou obsahovat zárodky nákaz, jsou organizace zahraničního obchodu i ostatní dovozci, průvozci i vývozci povinni si včas vyžádat od ministerstva zemědělství a výživy republiky veterinární povolení. Při dovozu, průvozu a vývozu zvířat, potravin a surovin živočišného původu krmiv, popřípadě předmětů, které mohou obsahovat zárodky nákaz, musí být dodržovány veterinární podmínky stanovené federálním ministerstvem zemědělství a výživy v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány, především pak ministerstvy zdravotnictví republik, popřípadě i doplňující (zvláštní) veterinární podmínky stanovené podle okolností případu ve veterinárním povolení, vydaném ministerstvem zemědělství a výživy republiky.

(2) Dovážená, provážená a vyvážená zvířata, potraviny a suroviny živočišného původu a krmiva, popřípadě předměty, které mohou obsahovat zárodky nákaz, podléhají veterinární kontrole v pohraničních vstupních (výstupních) místech; kontrolu provádí veterinář pohraniční veterinární stanice. Provádění veterinárních kontrol organizuje, řídí a usměrňuje ministerstvo zemědělství a výživy republiky, které také určí, kdy se provádí veterinární vyšetření při vývozu. Byla-li uzavřena dohoda o společném provádění pohraniční veterinární kontroly, mohou být tyto kontroly prováděny i v pohraničních vstupních (výstupních) místech na území sousedního státu.

(3) Dovezená zvířata, popřípadě i potraviny a suroviny živočišného původu a krmiva, jakož i předměty, které mohou obsahovat zárodky nákaz, se umísťují v karanténě po dobu a za podmínek stanovených federálním ministerstvem zemědělství a výživy, popřípadě po dobu a za podmínek stanovených v jednotlivých odůvodněných případech ministerstvem zemědělství a výživy republiky.

§ 12

Používání předmětů, které mohou obsahovat zárodky nákaz

(1) Krmivo, stelivo, dopravní prostředky, obaly a nářadí, jakož i předměty používané při obsluze hospodářských zvířat, které pocházejí z ohniska nebezpečné nebo velmi nebezpečné nákazy, nesmějí být používány v místech prostých této nákazy; výjimečně, pokud nebyly zneškodněny, mohou být použity jen tehdy, byly-li řádně dezinfikovány nebo jinak ošetřeny, a to podle pokynů veterinárního pracovníka.

(2) Chovatelé a vedoucí zpracovatelských podniků jsou povinni se postarat o neškodné odstraňování odpadů z objektů a zařízení pro zvířata a z objektů pro zpracování potravin a surovin živočišného původu.

§ 13

Ošetřovatelé zvířat

(1) Osoby, které vylučují zárodky nebezpečných nebo velmi nebezpečných nákaz přenosných na příslušný druh zvířat, nesmějí být ošetřovateli těchto zvířat a ani jinak s nimi přicházet do styku. Osoby, které jako ošetřovatelé, krmiči, dojiči nebo jinak přicházejí do styku se zvířaty, jsou proto povinny podrobovat se lékařským prohlídkám.

(2) Osoby pracující v ohniscích nákaz, jakož i osoby pracující v karanténách nesmějí vykonávat práce v objektech a zařízeních, v nichž jsou zvířata zdravá, a osoby pracující v těchto objektech a zařízeních nesmějí současně vykonávat práci v ohniscích nákaz.

(3) Chovatel je povinen pro pracovníky přicházející do styku se zvířaty opatřit ochrannou obuv, oděv a ochranné pracovní pomůcky, jakož i hygienická zařízení v potřebném rozsahu.**)

§ 14

Dezinfekce, dezinsekce, deratizace

(1) Chovatel je povinen na vlastní náklad

• a) postarat se o to, aby v objektech a zařízeních pro zvířata byla alespoň dvakrát do roka (na jaře a na podzim) provedena preventivní dezinfekce,

• b) zabezpečovat soustavné hubení škodlivých hlodavců a hmyzu (deratizace, dezinsekce),

• c) připravit objekty a zařízení pro zvířata a jejich okolí pro provedení závěrečné dezinfekce a pro provedení nařízené dezinsekce a deratizace, a poskytnout přitom potřebnou pomoc.