Zákon o sociálním zabezpečení

Rozsah sociálního zabezpečení

§ 1

(1) Sociální zabezpečení podle tohoto zákona zahrnuje:

• 1. důchodové zabezpečení

• a) pracovníků (pracujících v pracovním nebo v učebním poměru a členů výrobních družstev),

• b) pracujících, kteří mají podle tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení nebo podle jiných předpisů v důchodovém zabezpečení práva a povinnosti jako pracovníci, zejména funkcionářů národních výborů, funkcionářů komisí lidové kontroly a statistiky, soudců z povolání, advokátů - členů advokátních organizací, studentů a vědeckých a uměleckých aspirantů,

• c) příslušníků ozbrojených sil a příslušníků bezpečnostních sborů z povolání,

• d) ostatních občanů konajících službu v ozbrojených silách, příslušníků Lidových milicí, pomocníků Pohraniční stráže a členů Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, pokud nejsou zabezpečeni podle jiných předpisů*),

• e) bojovníků proti fašismu, obětí války a fašistické persekuce v době nesvobody, jakož i účastníků osvobozovacích bojů za první světové války (dále jen „účastníci odboje“) a účastníků přípravy k obraně Československé socialistické republiky, pokud nejsou zabezpečeni podle jiných předpisů.+)

• f) účastníků krátkodobých nebo neplacených brigád, dobrovolných požárníků, dobrovolných zdravotníků Československého červeného kříže, účastníků organizované tělesné výchovy a dalších pracujících, o nichž to stanoví prováděcí předpisy, a to pro případ pracovního úrazu,

• g) spisovatelů, hudebních skladatelů, výtvarných umělců, architektů, vědeckých pracovníků, novinářů, výkonných umělců a artistů (dále jen „umělci“);

• 1. zabezpečení členů rodin občanů konajících službu v ozbrojených silách, pokud nejsou zabezpečeni podle jiných předpisů*);

• 1. zabezpečení důchodců v nemoci;

• 1. služby sociálního zabezpečení.

(2) Sociální zabezpečení zahrnuje též důchodové zabezpečení pozůstalých po osobách uvedených v odstavci 1 č. 1.

§ 2

Zvláštní zákon upravuje sociální zabezpečení družstevních rolníků**).

ČÁST PRVNÍ

DŮCHODOVÉ ZABEZPEČENÍ PRACOVNÍKŮ

Díl první

Základní ustanovení

§ 3

Druhy dávek důchodového zabezpečení

Z důchodového zabezpečení se poskytují tyto dávky:

• 1. důchody

• a) starobní,

• b) invalidní a částečný invalidní,

• c) vdovský,

• d) sirotčí,

• e) manželky,

• f) osobní,

• g) sociální;

• 1. výchovné k důchodům;

• 1. zvýšení důchodu a výchovného pro bezmocnost.

§ 4

Všeobecná ustanovení o podmínkách dávek

(1) Podmínky, za nichž se poskytují dávky důchodového zabezpečení, jsou uvedeny v ustanoveních o jednotlivých dávkách.

(2) Nároky na důchod starobní a invalidní (částečný invalidní) se řídí především

• a) pracovní kategorií,

• b) délkou doby zaměstnání a

• c) výší výdělku.

§ 5

Pracovní kategorie

(1) Zaměstnání se pro účely důchodového zabezpečení zařazují podle druhů vykonávaných prací do tří pracovních kategorií:

• 1. do I. pracovní kategorie patří

• a) zaměstnání v hornictví pod zemí v hlubinných dolech,

• b) zaměstnání členů leteckých posádek a pracovníků soustavně činných v letadlech za letu,

• c) zaměstnání, v nichž se vykonávají zvlášť těžké a zdraví škodlivé práce v hutích nebo v těžkých chemických provozech,

• d) zaměstnání kesonářů a potápěčů,

• e) zaměstnání při konečném zpracování radioaktivních surovin,

• f) zaměstnání v hornictví vykonávaná pod spodní úrovní nadloží a na skrývce v povrchových dolech (lomech) na uhlí a na radioaktivní suroviny;

• 1. do II. pracovní kategorie patří ostatní zaměstnání, v nichž se vykonávají práce za zvlášť obtížných pracovních podmínek;

• 1. do III. pracovní kategorie patří všechna ostatní zaměstnání.

(2) Jako doby zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie se započítávají též náhradní doby (§ 7 odst. 1), bylo-li zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie přerušeno jen těmito dobami. Prováděcí předpisy stanoví, které doby odbojové činnosti a fašistické perzekuce a v jakém rozsahu se započítávají jako doby zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie.

(3) Vláda stanoví, které druhy prací odůvodňují, aby zaměstnání bylo zařazeno do I. nebo II. pracovní kategorie, a jak se zařazení provádí.

§ 6

Doba zaměstnání

(1) Kde se podle tohoto zákona požaduje pro vznik nebo výši nároku na důchod určitá doba zaměstnání, rozumí se jí tyto doby od vzniku československého státu:

• 1. doba pracovního (učebního) poměru, doba činnosti v poměru člena výrobního družstva a doba jiné činnosti, po kterou pracující mají v důchodovém zabezpečení práva a povinnosti jako pracovníci [§ 1 odst. 1 č. 1 písm. b)];

• 1. doba služby vojáka z povolání a příslušníka bezpečnostního sboru;

• 1. doba výluk, stávek a perzekuce pro činnost v revolučním dělnickém hnutí; jiná doba nezaměstnanosti se započítává v jednotlivých případech v rozsahu podle rozhodnutí okresního národního výboru;

• 1. doba studia na školách, včetně vysokých škol, potřebná k přípravě pro povolání po skončení povinné školní docházky; doba studia před 9. květnem 1945 se však započítává do doby zaměstnání jen pracovníku, z jehož celkové doby výdělečné činnosti od skončení studia do dne vzniku nároku na důchod připadají aspoň 3/4 na dobu zaměstnání;

• 1. doba pracovního (učebního) poměru (pracovní činnosti) v cizině, má-li pracovník ke dni vzniku nároku na důchod trvalý pobyt v Československé socialistické republice a je

• a) československým občanem nebo

• b) cizím státním příslušníkem, který byl na území Československé socialistické republiky zaměstnán aspoň 10 let, pokud nevyplývá něco jiného z mezistátních úmluv.

(2) Doba pracovního (učebního) poměru (pracovní činnosti) se hodnotí jako doba zaměstnání, pokud pracovní poměr (pracovní činnost) zakládá nebo zakládal nemocenské pojištění podle předpisů platných pro pracovníky; nebyl-li pracovník účasten nemocenského pojištění proto, že nebyl k pojištění přihlášen, nebo proto, že zaměstnání nezakládalo podle předpisů tehdy platných nemocenské pojištění, hodnotí se zaměstnání pro účely tohoto zákona, jestliže by zakládalo účast na nemocenském pojištění podle předpisů platných v době vzniku nároku na důchod.

(3) Prováděcí předpisy stanoví,

• a) které jiné doby se považují za dobu zaměstnání,

• b) jak se zhodnotí doba důchodového zabezpečení získaná podle předpisů o důchodovém zabezpečení družstevních rolníků nebo podle předpisů o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících.

§ 7

Náhradní doby

(1) Trvalo-li zaměstnání aspoň rok, započítávají se do doby zaměstnání též tyto doby (náhradní doby):

• a) doba služby v československých ozbrojených silách, pokud tato služba nebyla vykonávána jako povolání; doba jiné vojenské služby se započítává v rozsahu, který stanoví prováděcí předpisy;

• b) doba odbojové činnosti a věznění (internace) z politických, národnostních nebo rasových důvodů v době nesvobody*); tyto doby se započítávají v rozsahu, který stanoví prováděcí předpisy;

• c) doba, po kterou pracovník nebyl nebo nemohl být v pracovním poměru v době nesvobody z důvodu politického, národního nebo rasového útisku;

• d) doba, po kterou žena pečovala o dítě (i osvojené nebo jiné dítě, které převzala do péče nahrazující péči rodičů) ve věku do tří let anebo o invalidního nezletilce, který potřeboval stálé péče a nebyl umístěn v ústavu sociální péče; od 1. října 1948 též

• e) doba, po kterou měl pracovník nárok na peněžité dávky nemocenského pojištění poskytované místo mzdy;

• f) doba odborného nebo politického školení;

• g) doba přípravy pro povolání, která se provádí podle předpisů o pracovní rehabilitaci;

• h) doba pobírání invalidního důchodu nebo dávky, která se považuje od 1. ledna 1957 za invalidní důchod, avšak jen pro vznik nároku na důchod;

od 1. ledna 1957 též

• ch) doba pobírání částečného invalidního důchodu, po kterou byl vyplácen příspěvek před umístěním do zaměstnání.

(2) Kryje-li se doba zaměstnání a náhradní doba, započte se jen doba, jejíž zápočet je pro pracovníka výhodnější. Totéž platí, kryjí-li se navzájem doby zaměstnání nebo náhradní doby.

§ 8

Přerušení zaměstnání

(1) Bylo-li zaměstnání (§ 6 a 7) přerušeno po dobu nepřesahující pět roků, započítává se doba zaměstnání před přerušením; trvalo-li však přerušení zaměstnání déle než pět roků, započítává se doba zaměstnání před přerušením, jen jestliže zaměstnání trvalo po přerušení aspoň tři roky.

(2) Pokud bylo zaměstnání přerušeno z vážných důvodů, posuzují se nároky z důchodového zabezpečení tak, jakoby pracovník nepřerušil zaměstnání; doba přerušení se však nezapočítává do doby zaměstnání. O tom, zda zaměstnání bylo přerušeno z vážných důvodů, rozhoduje na žádost pracovníka okresní národní výbor. Žádost je nutno podat do dvou roků ode dne, kterým bylo zaměstnání přerušeno.

§ 9

Průměrný měsíční výdělek

(1) Starobní a invalidní (částečný invalidní) důchod se vyměřuje z průměrného měsíčního výdělku.

(2) Průměrný měsíční výdělek se zjišťuje z hrubých výdělků za posledních 10, popřípadě za posledních 5 kalendářních roků před rokem, v němž vznikl nárok na důchod, podle toho, co je pro pracovníka výhodnější. Byl-li pracovník po vzniku nároku na starobní důchod dále nepřetržitě zaměstnán, zjišťuje se průměrný měsíční výdělek pro vyměření starobního důchodu z hrubých výdělků za posledních 10 (5) kalendářních roků před rokem, v němž pracovník skončil zaměstnání, pokud je tento výpočet pro něj výhodnější než výpočet podle ustanovení první věty.

(3) Převyšuje-li průměrný měsíční výdělek vypočtený za dobu uvedenou v předchozím odstavci částku 2000 Kčs, bere se v počet částka 2000 Kčs v plné výši a z částky přesahující 2000 Kčs jedna třetina, nejvýše však částka 1000 Kčs.

(4) Starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod toho, kdo požívá nebo již požíval některý z těchto důchodů, nesmí být vyměřen z nižšího průměrného měsíčního výdělku, než kolik činil průměrný měsíční výdělek, z něhož byl vyměřen dřívější důchod.

Díl druhý

Dávky důchodového zabezpečení

Starobní důchod

§ 10

Pracovník má podle délky doby zaměstnání a podle dosaženého věku nárok na plný starobní důchod nebo na poměrný starobní důchod.

§ 11

Podmínky pro nárok na plný starobní důchod

(1) Na plný starobní důchod má nárok pracovník, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a v době trvání zaměstnání dosáhl věku aspoň 60 let.

(2) Na plný starobní důchod má nárok též pracovník, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku aspoň

• a) 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků zaměstnání uvedené v § 5 odst. 1 č. 1 písm. a) až e) a toto zaměstnání trvalo při dosažení uvedeného věku;

• b) 58 let, jestliže konal nejméně 20 roků zaměstnání uvedené v § 5 odst. 1 č. 1 písm. f) a toto zaměstnání trvalo při dosažení uvedeného věku.

(3) Žena má nárok na plný starobní důchod, jestliže byla zaměstnána nejméně 25 roků a v době trvání zaměstnání dosáhla věku aspoň

• a) 53 let a vychovala pět nebo více dětí,

• b) 54 let a vychovala tři nebo čtyři děti,

• c) 55 let a vychovala dvě děti,

• d) 56 let a vychovala jedno dítě,

• e) 57 let a nevychovala žádné dítě,

pokud pro ni není výhodnější ustanovení předchozího odstavce.

(4) Při posuzování nároku ženy na starobní důchod se přihlíží k jejím (i osvojeným) dětem a k dětem, které převzala do péče nahrazující péči rodičů.

(5) Vzniku nároku na starobní důchod podle předchozích odstavců nebrání, jestliže pracovník nebyl zaměstnán nejdéle po dobu dvou roků bezprostředně před dosažením věku potřebného pro nárok na tento důchod.

§ 12

Podmínky pro nárok na poměrný starobní důchod

(1) Na poměrný starobní důchod má nárok pracovník, který byl zaměstnán po dobu kratší než 25 roků, avšak nejméně 10 roků, jestliže v době trvání zaměstnání dosáhl věku aspoň 65 let.

(2) Žena má nárok na poměrný starobní důchod nejen podle předchozího odstavce, nýbrž též, jestliže byla zaměstnána po dobu kratší než 25 roků, avšak nejméně 20 roků, dosáhla v době trvání zaměstnání věku aspoň

• a) 60 let a vychovala aspoň jedno dítě, nebo

• b) 62 let a nevychovala žádné dítě.

(3) Ustanovení § 11 odst. 4 a 5 platí obdobně.

Výše starobního důchodu

§ 13

Výše plného starobního důchodu

(1) Základní výměra plného starobního důchodu pracovníka, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí

• a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, byl-li pracovník zaměstnán z potřebné doby zaměstnání 25 roků nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod;

• b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, byl-li pracovník zaměstnán z potřebné doby zaměstnání 25 roků nejméně 20 roků ve II. pracovní kategorii a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod;

• c) 50 % průměrného měsíčního výdělku v ostatních případech.

(2) K základní výměře podle předchozího odstavce se přičítají pracovníkům uvedeným pod písm. a) a b) od 21. roku zaměstnání a pracovníkům uvedeným pod písm. c) od 26. roku zaměstnání za každý rok zaměstnání

I. pracovní kategorie	2 %,
II. pracovní kategorie	1,5 % a
III. pracovní kategorie	1 %

průměrného měsíčního výdělku, avšak jen do výše stanovené v odstavci 4; přitom se započítává jen doba zaměstnání vykonávaného po dosažení věku 18 let.

(3) Jestliže byl pracovník zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení důchodu podle předchozího odstavce do prvých 25 roků zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání III. pracovní kategorie, poté doba zaměstnání II. pracovní kategorie a naposled doba zaměstnání I. pracovní kategorie.

(4) Starobní důchod činí ke dni vzniku nároku

• a) nejvýše 70 % průměrného měsíčního výdělku, byl-li pracovník z potřebné doby zaměstnání 25 roků zaměstnán nejméně 20 roků ve II. pracovní kategorii;

• b) nejvýše 60 % průměrného měsíčního výdělku, jestliže pracovník nesplňuje uvedenou podmínku.

(5) Byl-li pracovník z potřebné doby zaměstnání 25 roků zaměstnán nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii, není výše starobního důchodu omezena podle předchozího odstavce.

§ 14

Výše poměrného starobního důchodu

Poměrný starobní důchod činí za každý rok zaměstnání 2 % průměrného měsíčního výdělku*).

Nárok na starobní důchod při dalším zaměstnání

§ 15

(1) Rozvoj výrobních sil a stálé zvyšování životní úrovně a péče o zdraví pracujících umožňují, aby pracující, kteří splní podmínky pro nárok na starobní důchod, pokračovali podle svých fyzických a duševních schopností v dalším zaměstnání. Vzhledem k zájmu společnosti i k posílení hmotného zájmu pracujících na dalším zaměstnání zvyšuje se nárok na starobní důchod za dobu dalšího zaměstnání podle dalších ustanovení.

(2) Závody jsou povinny ve spolupráci se závodními výbory základních organizací Revolučního odborového hnutí vytvářet v souladu s potřebami národního hospodářství příznivé předpoklady pro další zaměstnávání těch pracovníků, kteří nepoužijí svého práva na odchod do důchodu a rozhodnou se pokračovat v práci i po vzniku nároku na starobní důchod.

(4) Starobní důchod se po dobu dalšího zaměstnání a pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu neposkytuje, pokud vláda nestanoví výjimky (§ 58).

§ 16

Zvýšení nároku na plný starobní důchod

(1) Pracovníku, který je zaměstnán po vzniku nároku na plný starobní důchod a nepobírá invalidní důchod, zvyšuje se nárok na plný starobní důchod za každý další rok zaměstnání o 4 % průměrného měsíčního výdělku a při neukončeném roku zaměstnání o 1 % průměrného měsíčního výdělku za každé tři měsíce zaměstnání.

(2) Plný starobní důchod činí po zvýšení podle předchozího odstavce nejméně

440 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň rok,

480 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň dva roky, a

520 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň tři roky.

(3) Do doby dalšího zaměstnání se nezapočítávají náhradní doby.

§ 17

Zvýšení nároku na poměrný starobní důchod

(1) Pracovníku, který je zaměstnán po vzniku nároku na poměrný starobní důchod a nepobírá invalidní důchod, zvyšuje se nárok na poměrný starobní důchod za každý další rok zaměstnání až do vzniku nároku na plný starobní důchod o 2 % průměrného měsíčního výdělku.

(2) Poměrný starobní důchod pracovníka, který byl zaměstnán do dne vzniku nároku na tento důchod nejméně 15 roků, činí po zvýšení podle předchozího odstavce nejméně

330 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň rok,

360 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň dva roky, a

400 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň tři roky.

(3) Po dovršení 25 roků zaměstnání zvyšuje se nárok na starobní důchod podle ustanovení o zvyšování nároku na plný starobní důchod.

(4) Do doby dalšího zaměstnání se nezapočítávají náhradní doby.

§ 18

Nejvyšší a nejnižší výměra starobního důchodu

(1) Starobní důchod spolu s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku

2200 Kčs měsíčně, byl-li pracovník zaměstnán celkem nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod;

1800 Kčs měsíčně, byl-li pracovník zaměstnán celkem nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a zaměstnání této kategorie netrvalo ke dni vzniku nároku na důchod, nebo byl-li zaměstnán celkem nejméně 20 roků ve II. pracovní kategorii;

1600 Kčs měsíčně v ostatních případech.

Částkou převyšující tyto výměry se starobní důchod vyměří, jen pokud jde o zvýšení starobního důchodu za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod; důchod spolu s tímto zvýšením a s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí však přesáhnout částku 2500 Kčs měsíčně.

(2) Plný starobní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

(3) Poměrný starobní důchod činí nejméně 300 Kčs měsíčně.

(4) Starobní důchod činí však nejvýše 90 % průměrného měsíčního výdělku neomezeného podle § 9 odst. 3 a sníženého o částku rovnou dani ze mzdy stanovené ke dni vzniku nároku na důchod.

(5) Je-li starobní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce, může být zvýšen na částku 550 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 550 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 900 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 900 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé (druh a družka), lze zvýšit jen důchod jednoho z nich o rozdíl mezi částkou 900 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky). Starobní důchod zvýšený podle předchozích vět lze vyměřit i nad 90 % průměrného měsíčního výdělku (odstavec 4).

(6) Důchod podle předchozího odstavce lze zvýšit, jen nemůže-li si důchodce (rodinný příslušník) pro stáří, zdravotní stav nebo jiné vážné důvody zvýšit životní úroveň vlastní prací. Při zvýšení důchodu podle uvedeného ustanovení se nehledí k výchovnému, zvýšení důchodu (výchovného) pro bezmocnost, k příspěvkům z doplňkové sociální péče, k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka z činnosti, která netrvá déle než 60 pracovních dnů v kalendářním roce, ani k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka staršího 70 let. Zvýšení důchodu se nezapočítává do výše důchodu rozhodné pro výpočet důchodů pozůstalých.

Invalidní (částečný invalidní) důchod

§ 19

(1) Socialistická společnost pečuje o zdraví pracovníků a rozvíjení jejich pracovní schopnosti. Pracovníkům, jejichž nepříznivý zdravotní stav působí změnu, pokles nebo ztrátu pracovní schopnosti, poskytují zdravotnické orgány a orgány sociálního zabezpečení ve spolupráci s orgány Revolučního odborového hnutí a v součinnosti se závody péči, aby potřebnou léčbou, převedením k vhodné práci, úpravou pracovních podmínek a účelnou pracovní rehabilitací (§ 68) si udrželi nebo získali vhodné zaměstnání a tím si zabezpečili dosavadní životní úroveň.

(2) Při dlouhodobém poklesu nebo ztrátě pracovní schopnosti se pracovníci zabezpečují invalidním (částečným invalidním) důchodem. Pokud povaha zdravotního poškození a věk pracovníků připouštějí zlepšení jejich zdravotního stavu a obnovení pracovní schopnosti, přiznává se invalidní (částečný invalidní) důchod na dobu trvání plné (částečné) invalidity a vhodnou pracovní rehabilitací se umožňuje, aby důchodci znovu získali pracovní schopnost, popřípadě mohli vhodně využít zbývající pracovní schopnosti.

§ 20

Podmínky pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží pracovníku, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na důchod (§ 21) a v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po jeho skončení se stal plně (částečně) invalidním.

(2) Invalidní důchod však nenáleží pracovníku, který v době vzniku plné invalidity již splnil podmínky pro nárok na starobní důchod, pokud plná invalidita není následkem pracovního úrazu (§ 22).

(3) Pracovník je plně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav

• a) je neschopen vykonávat jakékoli soustavné zaměstnání nebo výkon takového zaměstnání by vážně zhoršil jeho zdravotní stav, anebo

• b) je sice schopen vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního povolání.

(4) Pracovník je částečně invalidní, jestliže jeho výdělek podstatně poklesl proto, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je schopen vykonávat

• a) dosavadní nebo jiné stejně kvalifikované zaměstnání jen za zvlášť ulehčených pracovních podmínek anebo

• b) jen jiné zaměstnání méně kvalifikované.

§ 21

Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod

(1) Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod činí u pracovníků ve věku

do 20 let	méně než rok,
nad 20 let do 22 let	1 rok,
nad 22 let do 24 let	2 roky,
nad 24 let do 26 let	3 roky,
nad 26 let do 28 let	4 roky,
nad 28 let	5 roků.

Doba zaměstnání potřebná pro nárok pracovníka ve věku nad 28 let se zjišťuje z posledních 10 roků počítaných zpět od vzniku plné (částečné) invalidity.

(2) Získal-li pracovník potřebnou dobu zaměstnání v některém z věkových pásem uvedených v předchozím odstavci a byl-li dále zaměstnán, považuje se za získanou doba zaměstnání potřebná v nejblíže vyšším věkovém pásmu.

(3) Bez ohledu na délku doby zaměstnání vznikne nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod,

• a) stane-li se pracovník plně (částečně) invalidním následkem pracovního úrazu nebo

• b) stane-li se plně (částečně) invalidní vdova, která při vzniku plné (částečné) invalidity již nemá nárok na vdovský důchod, jestliže vstoupila nejpozději do jednoho roku po zániku nároku na vdovský důchod do zaměstnání a pokračovala v něm až do dne, kdy se stala plně (částečně) invalidní; toto ustanovení se však nevztahuje na vdovu, které z důvodu plné invalidity znovu vznikne nárok na vdovský důchod.

§ 22

Pracovní úraz

(1) Pracovním úrazem je úraz, který pracovník utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Stejné nároky jako při pracovním úrazu má též pracovník, který utrpěl úraz

• a) cestou do zaměstnání a zpět, jestliže jí podstatně nepřerušil z příčin nesouvisících se zaměstnáním,

• b) při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při odstraňování následků živelních pohrom nebo při záslužné činnosti konané bez právního závazku ve prospěch celku,

• c) při výkonu veřejné funkce,

• d) při některých zvláštních druzích činností stanovených prováděcími předpisy.

(2) Pracovním úrazům se kladou na roveň nemoci z povolání; které nemoci jsou nemocemi z povolání, stanoví prováděcí předpisy.

§ 23

(1) Byl-li pracovník zaměstnán přede dnem vzniku nároku na invalidní důchod nejméně 25 roků nebo po dobu, jež s přičtením doby od vzniku nároku na důchod do dosažení věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen dosahuje nejméně 25 roků, činí základní výměra invalidního důchodu

• a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, byl-li pracovník zaměstnán nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod, anebo stal-li se plně (částečně) invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním;

• b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, byl-li pracovník zaměstnán nejméně 20 roků ve II. pracovní kategorii a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod, anebo stal-li se plně (částečně) invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání II. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním;

• c) 50 % průměrného měsíčního výdělku v ostatních případech.

(2) K základní výměře podle předchozího odstavce se přičítají pracovníkům uvedeným pod písm. a) a b) od 21. roku zaměstnání a pracovníkům uvedeným pod písm. c) od 26. roku zaměstnání za každý rok

zaměstnání I. pracovní kategorie	2 %,
zaměstnání II. pracovní kategorie	1,5 %,
zaměstnání III. pracovní kategorie	1 %,
přičtené doby	1 %

průměrného měsíčního výdělku, avšak jen do výše stanovené v odstavci 4; přitom se započítává jen doba po dosažení věku 18 let.

(3) Jestliže byl pracovník zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení důchodu podle předchozího odstavce do prvých 25 roků zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání III. pracovní kategorie, poté doba zaměstnání II. pracovní kategorie a naposled doba zaměstnání I. pracovní kategorie.

(4) Invalidní důchod činí

• a) nejvýše 70 % průměrného měsíčního výdělku, byl-li pracovník zaměstnán nejméně 20 roků ve II. pracovní kategorii anebo stal-li se plně (částečně) invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání II. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním;

• b) nejvýše 60 % průměrného měsíčního výdělku, jestliže pracovník nesplňuje uvedenou podmínku.

(5) Byl-li pracovník zaměstnán nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii anebo stal-li se plně (částečně) invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním, není výše invalidního důchodu omezena podle předchozího odstavce.

§ 24

Nebyl-li pracovník zaměstnán přede dnem vzniku nároku na důchod nejméně 25 roků nebo jestliže doba jeho zaměstnání s přičtením doby od vzniku nároku na důchod do dosažení věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen nečiní nejméně 25 roků, činí invalidní důchod 2 % průměrného měsíčního výdělku za každý rok zaměstnání a přičtené doby.

§ 25

Výše částečného invalidního důchodu

Částečný invalidní důchod činí polovinu invalidního důchodu; přitom však neplatí ustanovení o nejnižší výměře invalidního důchodu (§ 28 odst. 2 a 4).

§ 26

Výše invalidního (částečného invalidního) důchodu při pracovním úrazu

(1) Invalidní důchod pracovníka, jehož plná invalidita je následkem pracovního úrazu, je o 10 % průměrného měsíčního výdělku vyšší než invalidní důchod vypočtený podle § 23 a 24.

(2) Částečný invalidní důchod pracovníka, jehož částečná invalidita je následkem pracovního úrazu, činí polovinu invalidního důchodu, který by náležel při pracovním úrazu; přitom však neplatí ustanovení o nejnižší výměře invalidního důchodu.

§ 27

Invalidní (částečný invalidní) důchod v mimořádných případech

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží ode dne podání žádosti též pracovníku, který se stal plně (částečně) invalidním

• a) před vstupem do zaměstnání, jestliže byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na důchod; jde-li však o pracovníka mladšího 24 let, činí potřebná doba zaměstnání aspoň dva roky;

• b) po vstupu do zaměstnání, nebyl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na důchod před vznikem plné (částečné) invalidity, byl však zaměstnán po potřebnou dobu v posledních 10 letech před podáním žádosti.

(2) Občanu, který pro plnou invaliditu vzniklou v mládí nemohl být zaměstnán vůbec nebo po dobu potřebnou pro nárok na důchod a dosáhl věku 25 let, může být přiznán invalidní důchod až do výše 400 Kčs měsíčně.

(3) Za částečně invalidního se považuje též pracovník, jemuž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky, i když jeho výdělek podstatně nepoklesl; takovému pracovníku může být přiznán částečný invalidní důchod.

§ 28

Nejvyšší a nejnižší výměra invalidního důchodu

(1) Invalidní důchod spolu s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku

2200 Kčs měsíčně, jestliže pracovník

byl zaměstnán v I. pracovní kategorii po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod, nebo

byl zaměstnán celkem nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod, anebo

se stal plně invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním;

1800 Kčs měsíčně, jestliže pracovník

byl zaměstnán celkem nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a zaměstnání této kategorie netrvalo ke dni vzniku nároku na důchod, nebo

byl zaměstnán ve II. pracovní kategorii po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod, nebo

byl zaměstnán celkem nejméně 20 roků ve II. pracovní kategorii, anebo

se stal plně invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání II. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním;

1600 Kčs měsíčně v ostatních případech.

(2) Invalidní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

(3) Invalidní důchod pracovníka staršího 20 let činí však nejvýše 90 % průměrného měsíčního výdělku neomezeného podle § 9 odst. 3 a sníženého o částku rovnou dani ze mzdy stanovené ke dni vzniku nároku na důchod.

(4) Je-li invalidní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce,

• a) může být invalidní důchod zvýšen, pokud pro důchodce není výhodnější ustanovení uvedené pod písm. b), na částku 550 Kčs měsíčně. Má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být invalidní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu činil 550 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 900 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být invalidní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 900 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé (druh a družka), lze zvýšit jen důchod jednoho z nich o rozdíl mezi částkou 900 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky). Invalidní důchod zvýšený podle předchozích vět lze vyměřit i nad 90 % průměrného měsíčního výdělku (odstavec 3) též pracovníku staršímu 20 let;

• b) může být invalidní důchod, na nějž není odkázán žádný rodinný příslušník důchodce, zvýšen až do výše 645 Kčs měsíčně, ne však nad 90 % uvedeného průměrného měsíčního výdělku.

Ustanovení § 18 odst. 6 platí obdobně.

Důchody pozůstalých

§ 29

Všeobecné podmínky

(1) Důchod vdovský a sirotčí náležejí:

• a) po pracovníku, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na invalidní nebo starobní důchod, jestliže neuplynuly od skončení zaměstnání do dne smrti více než dva roky, nebo po pracovníku, který zemřel následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání);

• b) po poživateli důchodu starobního nebo invalidního (částečného invalidního).

(2) Dítěti oboustranně osiřelému náleží sirotčí důchod, i když nikdo z rodičů, popřípadě z osob, na něž dítě bylo převážně odkázáno výživou (§ 33 odst. 2), nesplnil podmínky pro nárok na invalidní nebo starobní důchod.

§ 30

Vdovský důchod

(1) Vdovský důchod náleží vdově po dobu jednoho roku od smrti manžela.

(2) Po uplynutí této doby náleží vdovský důchod, jestliže vdova splňuje některou z těchto podmínek:

• a) je plně invalidní,

• b) pečuje aspoň o jedno dítě, jež má nárok na sirotčí důchod (§ 33),

• c) vychovala aspoň tři děti (§ 33),

• d) dosáhla věku 45 let a vychovala dvě děti,

• e) dosáhla věku 50 let,

• f) její manžel zemřel následkem pracovního úrazu (§ 22 odst. 1 první věta) utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie a vdova dosáhla ke dni jeho smrti aspoň věku 40 let.

(3) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá z podmínek uvedených v odstavci 2 písm. a) až e) do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod nebo do pěti roků, zemřel-li manžel následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie.

(4) Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním; při opětovném ovdovění vznikne však nárok na dřívější vdovský důchod znovu, jestliže by vdově náležel, kdyby se znovu neprovdala, a jestliže jí nenáleží nárok na vdovský důchod po posledním manželu.

(5) Vdovský důchod náleží za podmínek uvedených v předchozích odstavcích též rozvedené ženě, jestliže byla v době smrti bývalého manžela odkázána na příspěvek na výživu, až do skončení doby, do které měl bývalý manžel povinnost jej poskytovat; po této době může být vdovský důchod poskytován jen v případech hodných zřetele.

(6) Nárok na vdovský důchod nenáleží, jestliže manželství bylo uzavřeno po 60. roce věku pracovníka (důchodce) a netrvalo aspoň dva roky; to však neplatí, narodilo-li se z manželství nebo z předchozího soužití dítě anebo jestliže smrt nastala následkem úrazu.

(7) Žije-li vdova ve společné domácnosti s druhem, výplata vdovského důchodu se zastaví; o zastavení výplaty rozhoduje okresní národní výbor. V případech hodných zřetele, zejména jde-li o starší vdovu, může okresní národní výbor povolit další výplatu vdovského důchodu nebo s přihlédnutím k příjmům vdovy a druha povolit výplatu tohoto důchodu ve snížené výměře. Byla-li výplata vdovského důchodu zastavena nebo vdovský důchod vyplácen ve snížené výměře, výplata důchodu se obnoví v původní výši, jestliže druh zemře nebo dojde ke zrušení soužití a vdovský důchod by náležel, kdyby vdova nežila ve společné domácnosti s druhem.

(8) Vdově, která nežila s manželem delší dobu před jeho smrtí ve společné domácnosti a jejíž manželství přestalo plnit svou společenskou funkci, náleží vdovský důchod, jen byla-li vdova v době smrti manžela odkázána na něj výživou.

§ 31

Výše vdovského důchodu

(1) Vdovský důchod činí 60 % důchodu

• a) starobního nebo invalidního, na který by měl pracovník (pracující důchodce) nárok v době smrti, podle toho, který z těchto důchodů je vyšší;

• b) starobního nebo invalidního, na který měl nárok v době smrti nepracující důchodce.

(2) Vdovský důchod po poživateli částečného invalidního důchodu, který nebyl zaměstnán, se vyměřuje z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu nárok v době smrti, kdyby byl plně invalidní.

(3) Vdovský důchod činí nejméně 360 Kčs měsíčně, nesmí však být vyšší než důchod zemřelého.

(4) Rozvedené ženě (§ 30 odst. 5) a vdově, která nežila s manželem v době jeho smrti ve společné domácnosti (§ 30 odst. 8), náleží vdovský důchod jen do výše příspěvku na výživu, popřípadě výživného, a nesmí být vyšší než důchod zemřelého; ustanovení předchozího odstavce o nejnižší výměře vdovského důchodu tu neplatí.

(5) Je-li vedle vdovy, která má nárok na vdovský důchod, také rozvedená žena, která má nárok na vdovský důchod, nesmí úhrn vdovských důchodů převyšovat důchod zemřelého; pokud by úhrn byl vyšší, snižují se tyto důchody poměrně.

(6) Je-li vdovský důchod jediným zdrojem příjmu vdovy, může být zvýšen na částku 550 Kčs měsíčně; má-li vdova též jiný příjem (důchod), může být vdovský důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 550 Kčs měsíčně. Je-li však tímto jiným příjmem starobní nebo invalidní důchod, lze zvýšit jen tento důchod (§ 18 odst. 5 a § 28 odst. 4). Ustanovení § 18 odst. 6 platí obdobně.

§ 32

Souběh vdovského důchodu s příjmem z výdělečné činnosti

(1) Je-li vdova výdělečně činná, krátí se vdovský důchod o polovinu částky, o kterou úhrn vdovského důchodu a hrubého příjmu z výdělečné činnosti převyšuje měsíčně částku 1500 Kčs.

(2) Vdovský důchod se nekrátí výdělečně činné vdově

• a) po dobu jednoho roku od smrti manžela nebo

• b) jestliže vdova pečuje aspoň o jedno dítě (§ 11 odst. 4).

§ 33

Sirotčí důchod

(1) Sirotčí důchod náleží dítěti (i osvojenému) zemřelého pracovníka (důchodce).

(2) Sirotčí důchod náleží také dítěti, jestliže zemřel pracovník (důchodce), který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů, a dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou, kterou dítěti nemohou ze závažných příčin zajistit jeho rodiče.

(3) Sirotčí důchod náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 26. roku věku, jestliže dítě

• a) se soustavně připravuje na budoucí povolání předepsaným výcvikem anebo studiem, nebo

• b) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno se soustavně připravovat k budoucímu povolání anebo je schopno se k němu připravovat jen za mimořádných podmínek, nebo

• c) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno vykonávat soustavné zaměstnání (pracovní činnost) nebo výkon takového zaměstnání (pracovní činnosti) by vážně zhoršil jeho zdravotní stav.

(4) Po skončení povinné školní docházky se sirotčí důchod nevyplácí, má-li dítě vlastní hrubý měsíční příjem vyšší než 620 Kčs.

(5) Nárok na sirotčí důchod zaniká osvojením dítěte; nárok se obnovuje zrušením osvojení nebo smrtí osvojitele, jestliže dítě nemá po něm nárok na sirotčí důchod.

(6) Výplata sirotčího důchodu může být zastavena, uzavře-li poživatel sirotčího důchodu sňatek a je-li v rodině hrubý příjem na osobu vyšší než 620 Kčs měsíčně.

§ 34

Výše sirotčího důchodu

(1) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí 30 % důchodu

• a) starobního nebo invalidního, na který by měl zemřelý pracovník nebo pracující důchodce (§ 33 odst. 1 a 2) nárok v době smrti, podle toho, který z těchto důchodů je vyšší,

• b) starobního nebo invalidního, na který měl nárok v době smrti nepracující důchodce.

(2) Sirotčí důchod po poživateli částečného invalidního důchodu, který nebyl zaměstnán, se vyměřuje z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu nárok v době smrti, kdyby byl plně invalidní.

(3) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí nejméně 200 Kčs a nejvýše 450 Kčs měsíčně.

(4) Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte činí 450 Kčs měsíčně. Je-li však tento důchod jediným zdrojem příjmu dítěte, může být zvýšen na částku 550 Kčs měsíčně; má-li dítě též jiný příjem (důchod), může být sirotčí důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 550 Kčs měsíčně. Ustanovení § 18 odst. 6 platí obdobně.

(5) Jde-li o více dětí, nesmí být sirotčí důchod žádného z nich nižší než poměrný díl připadající na jedno dítě z úhrnu výchovného náležejícího k invalidnímu důchodu (§ 38 odst. 3).

Jiné důchody a dávky

§ 35

Důchod manželky

(1) Manželce pracovníka, který získal dobu zaměstnání potřebnou pro nárok na invalidní důchod nebo starobní důchod, může být přiznán důchod manželky, jestliže není výdělečně činna ani nemá nárok na jiný důchod a

• a) dosáhla věku 65 let nebo

• b) je plně invalidní.

(2) Důchod manželky může být přiznán za stejných podmínek také manželce poživatele důchodu starobního nebo invalidního (částečného invalidního).

(3) Důchod manželky se poskytuje ve výši 100 až 300 Kčs měsíčně podle sociálních poměrů rodiny.

§ 36

Osobní důchod

(1) Zvlášť zasloužilým pracovníkům v oboru hospodářství, vědy, kultury a obrany vlasti, v oboru správy a v jiných úsecích veřejné činnosti nebo pozůstalým po nich může být přiznán osobní důchod. Vláda stanoví podrobnosti.

(2) Osobní důchod nahrazuje jiné důchody podle tohoto zákona nebo jiných předpisů.

§ 37

Sociální důchod

(1) Sociální důchod může být přiznán potřebným občanům, jestliže nemají nárok na jiný důchod a

• a) dosáhli věku 65 let nebo

• b) jsou plně invalidní.

(2) Je-li sociální důchod jediným zdrojem příjmu důchodce, může být přiznán až do výše 550 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem, může být sociální důchod přiznán až do takové výše, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu činil 550 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod přiznán až do výše 900 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem, může být sociální důchod přiznán až do takové výše, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu činil 900 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro přiznání sociálního důchodu oba manželé (druh a družka), může jim být přiznán společný sociální důchod až do výše rozdílu mezi částkou 900 Kčs a úhrnem příjmů obou manželů (druha a družky).

§ 38

(1) Výchovné náleží na každé dítě (§ 33) poživatele důchodu starobního, invalidního (částečného invalidního), osobního a sociálního.

(2) Výchovné činí měsíčně

| | na jedno dítě | na dvě děti | na tři děti | na čtyři děti | | | Kčs | Kčs | Kčs | Kčs | | --- | --- | --- | --- | --- | | k důchodu invalidnímu | | | | | | 140 | 430 | 880 | 1280 | | | jinému | 90 | 430 | 880 | 1280 |

a zvyšuje se na každé další dítě o 240 Kčs měsíčně.

(3) Jde-li o nezaopatřené dítě, které je podle posudku orgánů sociálního zabezpečení invalidní a které vyžaduje stálé péče, poskytuje se k výchovnému na ně příplatek ve výši 300 Kčs měsíčně; podmínkou přitom je, že dítě není umístěno v ústavu pro takové děti a že se mu neposkytuje invalidní důchod.

(4) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik důchodců, náleží výchovné tomu, kdo má nárok na vyšší výchovné, a při stejné výši výchovného tomu, jemuž bylo dříve přiznáno.

(5) Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky, poté náleží a vyplácí se za stejných podmínek jako sirotčí důchod.

(6) Je-li dítě v přímém zaopatření jiné osoby než důchodce, vyplácí se výchovné této osobě; výchovné na dítě, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo o mládež z jiných důvodů než z důvodu léčení, se vyplácí tomuto ústavu.

(7) Má-li se výchovné na více dětí téhož oprávněného vyplácet různým příjemcům, rozdělí se celková částka připadající na všechny děti stejnou poměrnou částí na každé dítě. Přitom se haléřové částky zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.

§ 39

Zvýšení důchodu a výchovného pro bezmocnost

Je-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhy jinou osobou, může mu být důchod zvýšen o 100 Kčs až 400 Kčs měsíčně se zřetelem na stupeň jeho bezmocnosti a jeho sociální, rodinné a majetkové poměry; obdobně lze zvýšit pro bezmocnost dítěte od sedmého roku jeho věku sirotčí důchod a výchovné.

ČÁST DRUHÁ

ZABEZPEČENÍ OBČANŮ KONAJÍCÍCH SLUŽBU V OZBROJENÝCH SILÁCH A ČLENŮ JEJICH RODIN

Díl první

Důchodové zabezpečení občanů konajících službu v ozbrojených silách

§ 40

(1) Občanům konajícím službu v ozbrojených silách, kteří nejsou vojáky z povolání a stali se plně (částečně) invalidními následkem úrazu anebo onemocnění vzniklých při výkonu služby v ozbrojených silách nebo v přímé souvislosti s ním, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod ve zvýšené výměře, v jaké se poskytuje při pracovním úrazu, a podle ustanovení o tomto důchodu.

(2) Občanům uvedeným v předchozím odstavci, kteří se stali v době, kdy konali službu v ozbrojených silách, plně (částečně) invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých za jiných okolností, než je uvedeno v předchozím odstavci, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod podle ustanovení o tomto důchodu.

(3) Důchody se vyměřují z částky 1 000 Kčs měsíčně; jestliže byl občan bezprostředně před nástupem služby v ozbrojených silách důchodově zabezpečen podle tohoto zákona, vyměřuje se důchod z průměrného měsíčního výdělku, je-li to pro něj výhodnější.

§ 41

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží ve zvýšené výměře, v jaké se poskytuje při pracovním úrazu, a podle ustanovení o tomto důchodu též

občanům povolaným k osobním úkonům podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky, účastníkům civilní obrany, účastníkům přípravy k obraně Československé socialistické republiky*), příslušníkům Lidových milicí, pomocníkům Pohraniční stráže a členům Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který vznikl při plnění jejich úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží podle ustanovení o tomto důchodu též

• a) občanům uvedeným v odstavci 1, jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který vznikl v době plnění jejich úkolů bez přímé souvislosti s tímto plněním;

• b) občanům, kteří nekonají službu v ozbrojených silách, jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který byl bez jejich zavinění způsoben bojovým prostředkem; do skončení povinné školní docházky náleží však oprávněnému jen polovina důchodu.

(3) Ustanovení § 40 odst. 3 platí obdobně.

§ 42

(1) Invalidní důchod podle § 40 odst. 1 a § 41 odst. 1 se vyměřuje ve výši stanovené v § 23 odst. 1 písm. a) a v § 26 a činí nejméně 650 Kčs měsíčně; částečný invalidní důchod podle těchto ustanovení činí nejméně 450 Kčs měsíčně.

(2) Pozůstalým po občanech, kteří zemřeli následkem poškození zdraví utrpěného způsobem uvedeným v § 40 a 41 nebo byli poživateli důchodů podle těchto ustanovení, náleží důchody pozůstalých.

Díl druhý

Zabezpečení členů rodin občanů konajících službu v ozbrojených silách

§ 43

(1) Členové rodiny občana konajícího službu v ozbrojených silách (dále jen „voják“), s výjimkou služby vojáků z povolání, mají nárok na zaopatřovací příspěvek, pokud voják nemá nárok na náhradu mzdy.

(2) Zaopatřovací příspěvek se poskytuje též některým jiným osobám, které jsou závislé výživou na vojákovi.

§ 44

(1) Nárok na zaopatřovací příspěvek mají

• a) nezaopatřené děti (§ 11 odst. 4) vojáka;

• b) manželka vojáka, která s ním žije ve společné domácnosti a pečuje o nezaopatřené dítě ve věku do tří let nebo je plně invalidní anebo nemůže být výdělečně činná z jiných vážných důvodů;

• c) manželka vojáka, která s ním nežije ve společné domácnosti, rozvedená manželka a matka dítěte vojáka, která není za něj provdána, přiznal-li jim soud vůči němu výživné, popřípadě příspěvek na výživu;

• d) družka vojáka, která s ním žila do dne jeho nastoupení služby v ozbrojených silách aspoň tři měsíce ve společné domácnosti, nadále v ní setrvává a pečuje v ní o nezaopatřené dítě vojáka ve věku do tří let nebo je plně invalidní anebo nemůže být výdělečně činná z jiných vážných důvodů;

• e) zletilá příbuzná vojáka, která s ním žije ve společné domácnosti, vede mu tuto domácnost a pečuje v ní o jeho nezaopatřené dítě ve věku do tří let;

• f) manžel, jehož manželka nastoupila službu v ozbrojených silách, je-li plně invalidní a odkázán výživou na příjem manželky.

(2) Prováděcí předpisy stanoví,

• a) kterým jiným osobám závislým výživou na vojákovi může být poskytován zaopatřovací příspěvek a v jaké výši;

• b) za jakých podmínek a v jaké výši může být vojákovi poskytován příspěvek na úhradu za užívání bytu.

§ 45

(1) Zaopatřovací příspěvek pro nezaopatřené dítě činí 170 Kčs měsíčně.

(2) Zaopatřovací příspěvek pro nezaopatřené dítě se krátí o částku, o kterou vlastní hrubý příjem dítěte převyšuje částku 620 Kčs měsíčně.

(3) Zaopatřovací příspěvek pro nezaopatřené dítě se poskytuje vedle přídavků na děti, vedle výchovného i vedle sirotčího důchodu.

§ 46

(1) Zaopatřovací příspěvek pro manželku, družku vojáka, jeho zletilou příbuznou a manžela vojákyně činí 500 Kčs měsíčně.

(2) Manželce, která nežije s vojákem ve společné domácnosti, rozvedené manželce a matce dítěte vojáka, která není za něj provdána, se poskytuje zaopatřovací příspěvek ve výši výživného, popřípadě příspěvku na výživu přiznaného soudem, nejvýše však ve výši 500 Kčs měsíčně.

(3) Má-li manželka, zletilá příbuzná, družka vojáka nebo manžel vojákyně jiný příjem z výdělečné činnosti a nepečuje o dítě (§ 11 odst. 4), krátí se zaopatřovací příspěvek o polovinu částky, o kterou úhrn zaopatřovacího příspěvku a hrubého příjmu převyšuje měsíčně částku 1500 Kčs.

§ 47

Úhrn zaopatřovacích příspěvků nesmí přesahovat 80 % průměru čistých výdělků vojáka za posledních 12 kalendářních měsíců přede dnem nastoupení služby v ozbrojených silách. Přesahoval-li by úhrn zaopatřovacích příspěvků tuto výši, poskytuje se manželce zaopatřovací příspěvek v plné výši, nejvýše však ve výši 80 % měsíčního průměru čistých výdělků vojáka. Je-li nejvyšší výměra vyčerpána zaopatřovacím příspěvkem pro manželku, nelze tento příspěvek poskytnout dalším osobám; jinak se zaopatřovací příspěvek každé z těchto dalších osob snižuje o stejnou částku.

§ 48

(1) Nárok na zaopatřovací příspěvek náleží od prvního dne služby v ozbrojených silách; splní-li se předpoklady pro nárok na zaopatřovací příspěvek (např. uzavření sňatku, narození dítěte) teprve po nástupu služby v ozbrojených silách, vzniká nárok ode dne, kdy se tak stalo. Má-li však voják nárok na náhradu mzdy za dobu po nástupu této služby, náleží zaopatřovací příspěvek až ode dne následujícího po dni, za který ještě náležela tato náhrada mzdy.

(2) Nárok na zaopatřovací příspěvek zaniká dnem, kterým pominula některá z podmínek pro trvání nároku. Skončí-li však služba v ozbrojených silách nebo pomine-li některá z podmínek trvání nároku až po 25. dni v měsíci, zaniká nárok na zaopatřovací příspěvek až posledním dnem téhož kalendářního měsíce.

§ 49

(1) Je-li oprávněný umístěn v léčebném ústavu po dobu delší dvou měsíců, vyplácí se počínajíc třetím měsícem polovina zaopatřovacího příspěvku.

(2) Zaopatřovací příspěvek se nevyplácí, je-li oprávněný déle než jeden měsíc

• a) v cizině,

• b) v ochranné výchově,

• c) ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě; byl-li oprávněný propuštěn z vazby, aniž byl odsouzen, vyplatí se mu zaopatřovací příspěvek zpětně za celou dobu vazby.

§ 50

Vláda může stanovit zvláštní úpravu zaopatřovacího příspěvku pro dobu branné pohotovosti státu.

ČÁST TŘETÍ

ZABEZPEČENÍ DŮCHODCŮ V NEMOCI

§ 51

(1) Důchodci, jeho manželce a dětem, jakož i dalším osobám převážně odkázaným výživou na důchodce, o kterých to stanoví prováděcí předpisy, se poskytuje léčebně preventivní péče, podpora při narození dítěte a pohřebné za podmínek a v rozsahu jako pracovníkům podle předpisů o nemocenském pojištění; může jim být poskytnuta též lázeňská péče a příspěvek na dětskou rekreaci.

(2) Léčebně preventivní péči poskytují zdravotnická zařízení; lázeňskou péči poskytují na účet sociálního zabezpečení.

(3) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují

• a) na důchodce, kteří jsou zabezpečeni v nemoci nebo v mateřství podle jiných předpisů*),

• b) na manželku důchodce, jeho děti a osoby převážně odkázané výživou na důchodce, pokud jsou samy zabezpečeny v nemoci nebo v mateřství podle jiných předpisů*),

• c) na osoby, které se trvale zdržují mimo území Československé socialistické republiky.

ČÁST ČTVRTÁ

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O DÁVKÁCH

§ 52

Povinnosti oprávněných osob

(1) Byl-li příjemce dávky nebo jiný oprávněný vyzván, aby osvědčil okolnosti rozhodné pro výplatu dávky nebo její výši, je povinen výzvě vyhovět; neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, může být výplata dávky zastavena, jestliže oprávněný byl ve výzvě upozorněn na tyto následky.

(2) Příjemce dávky nebo jiný oprávněný je povinen ohlásit do 8 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu. Neohlásí-li poživatel starobního důchodu vstup do zaměstnání nebo započetí pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu, nemá nárok na zvýšení důchodu za dobu, po kterou nesplnil ohlašovací povinnost; tím není dotčena jeho povinnost vrátit dávky přijaté neprávem (§ 53 odst. 2).

(3) Výplata dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem může být zastavena, jestliže občan, jehož zdravotní stav je třeba zjistit, se nepodrobí lékařskému vyšetření přesto, že byl upozorněn na možné zastavení výplaty dávky.

§ 53

Změny dávky a její vrácení

(1) Zanikne-li nárok na dávku nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána neprávem nebo v nesprávné výši, anebo změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo její výplatu, dávka se odejme, zvýší, sníží anebo se její výplata zastaví. Odnětí, snížení a zastavení výplaty dávky se provede ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které byla již vyplacena. Zvýšení dávky nesprávně vyměřené se provede ode dne, od něhož zvýšení náleží, nejvýše však za tři roky nazpět, a na doplatku se vyplatí celkem nejvýše částka 12 000 Kčs.

(2) Příjemce dávky, který vědomě způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen vrátit dávku ode dne, od něhož nenáležela vůbec nebo v poskytované výši; to platí zejména, jestliže dávku vylákal, zamlčel některou rozhodnou skutečnost nebo nesplnil některou povinnost uloženou mu tímto zákonem nebo prováděcími předpisy anebo jestliže vědomě přijímal dávku vyplácenou neprávem nebo v nesprávné výši. O povinnosti vrátit přeplatek rozhoduje orgán, který je příslušný rozhodovat o přiznání nebo odnětí dávky anebo její části. Částky neprávem přijaté mohou být sráženy též z běžně vyplácené nebo později přiznané dávky anebo ze mzdy oprávněného; přitom platí obdobně předpisy o částkách, které nelze zabavit při výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy*).

§ 54

Omezení výplaty dávek

(1) Starobní důchod se nevyplácí po dobu, po kterou se oprávněnému poskytuje nemocenské, pokud vláda nestanoví výjimky. Invalidní (částečný invalidní) důchod se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského pojištění (sociálního zabezpečení) z doby před vznikem nároku na důchod. Invalidní (částečný invalidní) důchod podle § 40 se vyplácí nejdříve po skončení služby v ozbrojených silách, za jejíhož vykonávání došlo k poškození zdraví.

(2) Je-li důchodce, který neplní vůči nikomu vyživovací povinnost, umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší dvou měsíců, důchod se počínajíc třetím měsícem nevyplácí; má-li důchodce jen povinnost poskytovat výživné, popřípadě příspěvek na výživu, přiznané soudem, vyplácí se část důchodu, které je třeba k úhradě tohoto výživného (příspěvku). Důchodci nebo jeho opatrovníku se vyplácí část důchodu, které je třeba na úhradu jiných závazků a osobních potřeb důchodce. Po návratu z psychiatrické léčebny se doplatí důchodci důchod zpětně za poslední dva měsíce.

(3) Je-li důchodce, který neplní vůči nikomu vyživovací povinnost, umístěn v jiném léčebném ústavu než v psychiatrické léčebně po dobu delší dvou měsíců, vyplácí se počínajíc třetím měsícem polovina důchodu, nejvýše však 500 Kčs měsíčně. Vyšší částka se vyplácí, jen vyžaduje-li to úhrada závazků a osobních potřeb důchodce.

(4) Je-li občanu se změněnou pracovní schopností, který požívá jiný než částečný invalidní důchod a neplní vůči nikomu vyživovací povinnost, poskytováno po dobu přípravy pro povolání bezplatné ubytování a stravování, vyplácí se mu po dobu přípravy pro povolání polovina důchodu, nejvýše však 500 Kčs měsíčně. Vyšší částka se vyplácí, jen vyžaduje-li to úhrada závazků a osobních potřeb důchodce.

§ 55

Výplata dávek jiné osobě

(1) Kdyby se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo účelu, kterému dávka má sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je povinen vyživovat, určí místní národní výbor jeho bydliště na návrh manžela nebo opatrovníka dětí anebo z vlastního podnětu občana, kterému má být dávka vyplácena místo oprávněnému; příjemce dávky je povinen použít jí toliko ve prospěch oprávněného a osob, které je oprávněný povinen vyživovat. Místní národní výbor sleduje a dozírá, zda příjemce dávky tuto povinnost plní.

(2) Po dobu, po kterou důchodce odpykává trest odnětí svobody delší jednoho měsíce nebo je ve vazbě, důchod se nevyplácí. Byl-li důchodce odsouzen k trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu tři měsíce, vyplatí se mu důchod zpětně za jeden měsíc; byl-li propuštěn z vazby, aniž byl odsouzen, vyplatí se mu důchod zpětně za celou dobu vazby. Manželce a dětem důchodce se vyplácí část důchodu, které je třeba k úhradě jeho závazků a osobních potřeb členů jeho rodiny; výchovné se však vyplácí neomezeně. Vyplácela-li se manželce a dětem část důchodu a doplácí-li se důchodci důchod zpětně, vyplatí se mu jen rozdíl.

§ 56

Souběh nároků na důchody

(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na důchod starobní a invalidní (částečný invalidní) nebo podmínky pro nárok na dva důchody téhož druhu z jakéhokoli sociálního zabezpečení (pojištění), náleží jen důchod vyšší, pokud se nestanoví jinak v § 20 odst. 2.

(2) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na důchod starobní nebo invalidní (částečný invalidní) a na důchod vdovský nebo sirotčí anebo na důchod vdovský a sirotčí, náleží důchod vyšší a z ostatních důchodů po jedné polovině.

(3) Je-li poživateli důchodu vyplácen současně z ciziny stejně vysoký nebo vyšší důchod ze sociálního zabezpečení (pojištění), zastaví se výplata důchodu z československého sociálního zabezpečení (pojištění); je-li tento důchod vyšší než důchod vyplácený z ciziny, vyplácí se snížený o částku rovnou důchodu vyplácenému z ciziny. To platí též pro souběh dvou vdovských nebo sirotčích důchodů a pro souběh vdovského důchodu se sirotčím. Jestliže však při souběhu důchodu z československého sociálního zabezpečení s důchodem vypláceným z ciziny je jen jeden z těchto důchodů důchodem vdovským nebo sirotčím a důchod z československého sociálního zabezpečení je nižší, sníží se důchod z československého sociálního zabezpečení na polovinu; je-li tento důchod vyšší než důchod vyplácený z ciziny, vyplácí se snížený o polovinu částky rovné důchodu vyplácenému z ciziny. V případech hodných zřetele může Státní úřad sociálního zabezpečení povolit výjimky. Předchozí ustanovení tohoto odstavce platí, jen nestanoví-li jinak mezistátní úmluva.

§ 57

Přechod nároku při úmrtí oprávněného

(1) Zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manželka (manžel), děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.

(2) Jde-li o dávky přiznané před smrtí oprávněného, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti, členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínek stanovených v předchozím odstavci.

(3) Nároky přecházející na pozůstalé podle předchozích odstavců nejsou součástí dědictví.

§ 58

Výplata důchodu při dalším zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti

(1) Vláda může stanovit,

• 1. za jakých podmínek a v jaké výši se poskytuje

• a) starobní důchod při zaměstnání nebo při pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu,

• b) starobní důchod a bez ohledu na výši výdělku vdovský a sirotčí důchod při kampaňovém, sezónním anebo jiném krátkodobém zaměstnání nebo pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu;

• 1. že se poskytuje část starobního důchodu, aby se umožnil postupný přechod do starobního důchodu pracovníkům, kteří jsou zaměstnáni po vzniku nároku na tento důchod, jestliže se věkem změnila jejich pracovní schopnost tak, že jejich výdělek poklesl v důsledku zmenšeného pracovního úvazku.

(2) Vláda může též stanovit, při jaké jiné výdělečné činnosti se neposkytuje starobní důchod.

§ 59

Výplata dávek

(1) Důchody se zaokrouhlují na celé koruny nahoru. Důchody a ostatní dávky se vyplácejí dopředu v měsíčních lhůtách.

(2) Dávky zkrácené pro souběh s jiným příjmem mohou být vypláceny zálohou, pozadu, a nedosahují-li průměrně 50 Kčs měsíčně, v delších než měsíčních obdobích; zúčtování záloh se provádí za období nepřesahující šest měsíců.

§ 60

Výplata dávek při pobytu oprávněného v cizině

Nestanoví-li jinak mezistátní úmluva, dávky se do ciziny nevyplácejí a za dobu, po kterou se oprávněný zdržuje v cizině trvale, nenáležejí; Státní úřad sociálního zabezpečení a ministerstva národní obrany a vnitra však mohou v dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními orgány povolit výjimky a stanovit podmínky pro výplatu dávek, zdržuje-li se oprávněný ve státě, s nímž není uzavřena úmluva.

§ 61

Postoupení a zabavení dávek

(1) Nároky na dávky mohou být postoupeny jen pro pohledávky na výživné, popřípadě na příspěvek na výživu, a to až do poloviny dávek. Zabavení nároku na dávky se řídí předpisy o výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy.

(2) Přijetím důchodce do zaopatření ústavu sociální péče přechází jeho nárok na důchod na tento ústav do výše příspěvku na úhradu nákladů ústavní péče.

§ 62

Promlčení

(1) Nárok na dávku se nepromlčuje.

(2) Nárok na jednotlivou splátku dávky se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti.

(3) Právo požadovat vrácení jednotlivých splátek dávek poskytnutých neprávem (§ 53 odst. 2) se promlčuje v deseti letech od jejich výplaty. Promlčecí lhůta neběží, jsou-li prováděny srážky z dávky na úhradu dávky vyplacené neprávem.

Zvláštní daň z důchodu

§ 63

(1) Starobní a invalidní (částečné invalidní) důchody, na něž vznikne nárok po 30. červnu 1964, vdovské důchody z nich vyměřené a osobní důchody přiznané po tomto dni podléhají zvláštní dani z důchodu, jestliže přesahují částku

• a) 700 Kčs měsíčně,

• b) 900 Kčs měsíčně, náleží-li důchodci výchovné na jedno dítě,

• c) 1100 Kčs měsíčně, náleží-li důchodci výchovné na dvě děti.

Náleží-li důchodci výchovné na tři děti, nepodléhá důchod zvláštní dani z důchodu. Této dani nepodléhají ani starobní a invalidní důchody zvýšené nad 700 Kčs měsíčně z toho důvodu, že důchod ani spolu s jiným příjmem nedosáhl částky 900 Kčs měsíčně (§ 18 odst. 5 a § 28 odst. 4).

(2) Jde-li o vdovský důchod, posuzuje se zdanění tohoto důchodu podle toho, zda vdova pečuje o dítě, které má nárok na sirotčí důchod.

(3) Zvláštní daň z důchodu je odstupňována podle výše důchodu od 1 % do 12,5 % důchodu; přitom se důchody uvedené v odstavci 1 písm. a), b) a c) podrobují stejné základní procentní sazbě. Daň se zaokrouhluje na celé koruny směrem dolů.

§ 64

Základ pro vyměření zvláštní daně z důchodu

(1) Zvláštní daň z důchodu se vyměřuje a sráží ze základu pro vyměření této daně. Základem pro vyměření zvláštní daně z důchodu je důchod vypočtený ke dni vzniku nároku spolu se zvýšením důchodu získaným v dřívějším veřejném penzijním zaopatření, s důchodem z penzijního nadlepšení, s příplatkem ze závazků rozpočtových a hospodářských organizací a s jakýmkoli jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) bez omezení na hranici 70 %, popřípadě 60 % průměrného měsíčního výdělku (§ 13 odst. 4, § 23 odst. 4, § 100 odst. 3), avšak po jeho snížení na nejvyšší výměru důchodu stanovenou pevnými částkami (§ 18 odst. 1, § 28 odst. 1, § 101 odst. 1, § 103 odst. 1, § 107 g) odst. 1), pokud by tuto nejvyšší výměru přesahoval; do základu pro vyměření zvláštní daně z důchodu se nezapočítává zvýšení důchodu za dobu odbojové činnosti, výchovné a zvýšení důchodu pro bezmocnost.

(2) Požívá-li důchodce dva nebo více důchodů z důchodového zabezpečení (pojištění), podléhá zvláštní dani z důchodu úhrn všech důchodů.

(3) Zvýšení důchodu za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na důchod vykonávaného po 30. červnu 1964 nepodléhá zvláštní dani z důchodu.

(4) Vdovské a sirotčí důchody se vyměřují ze starobního (invalidního) důchodu nesníženého o zvláštní daň z důchodu; poté se posoudí zdanění vdovského důchodu podle předchozích ustanovení.

(5) Poskytuje-li se důchodci jen část důchodu, stanoví se tato část z důchodu sníženého o zvláštní daň z důchodu; obdobně se postupuje při krácení důchodu pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti.

§ 65

(1) Zvláštní daň z důchodu vyměřuje a sráží při výplatě důchodu Státní úřad sociálního zabezpečení.

(2) Státní úřad sociálního zabezpečení vydá tabulky pro výpočet zvláštní daně z důchodu a stanoví podrobnosti k provedení ustanovení o této dani; bude-li to vyžadovat potřeba automatizovaného způsobu výpočtu zvláštní daně z důchodu, může být tato daň vyměřena odchylně v mezích stanovených daňových pásem.

ČÁST PÁTÁ

SLUŽBY SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

Díl první

Všeobecná ustanovení

§ 66

(1) Služby sociálního zabezpečení se poskytují občanům, kteří potřebují pomoc společnosti k překonání nepříznivých životních poměrů.

(2) Nově vytvořené socialistické společenské vztahy vyžadují, aby si občané a v rodině zejména děti a rodiče vzájemně pomáhali. Národní výbory působí soustavnou výchovou občanů k tomu, aby pomáhali spoluobčanům starým a těžce poškozeným na zdraví a aby se upevňovaly rodinné vztahy, zejména aby se děti podílely na dalším zvyšování životní úrovně svých rodičů a pečovaly o ně, jestliže takovou péči potřebují.

Díl druhý

Péče o občany se změněnou pracovní schopností

§ 67

Občané se změněnou pracovní schopností

Občané se změněnou pracovní schopností jsou osoby, které mají pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podstatně omezený výběr zaměstnání; jsou jimi též poživatelé důchodů podmíněných nepříznivým zdravotním stavem, pokud jim jejich zachovaná pracovní schopnost dovoluje pracovní uplatnění.

§ 68

Pracovní rehabilitace

Občanům se změněnou pracovní schopností se poskytuje bezplatně pracovní rehabilitace jako souvislá péče směřující k tomu, aby si udrželi nebo získali vhodné zaměstnání.

§ 69

Pracovní uplatnění

(1) Občanům se změněnou pracovní schopností se umožňuje pracovní uplatnění na místech vhodných pro ně se zřetelem na jejich zdravotní stav, schopnosti a kvalifikaci. Závody provádějí za součinnosti orgánů Revolučního odborového hnutí a podle pokynů národních výborů výběr vhodných pracovních míst pro tyto občany a sestavují seznamy takto vybraných pracovních míst.

(2) Národní výbory sestavují za součinnosti závodů každoročně plán zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností. Závody provádějí technická a organizační opatření, která umožňují co nejširší pracovní uplatnění občanům se změněnou pracovní schopností.

(3) Plán zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností a technická a organizační opatření závodů tvoří součást jejich hospodářských plánů. Při hodnocení, jak závod plní úkoly vyplývající ze státního plánu rozvoje národního hospodářství, se přihlíží též k plnění plánu zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností; v závažných případech neplnění tohoto plánu zastaví okresní národní výbor závodu nábor z ostatních zdrojů pracovních sil.

(4) Ústřední komise lidové kontroly a statistiky stanoví v dohodě se Státní plánovací komisí a se Státním úřadem sociálního zabezpečení, jak závody vykazují občany se změněnou pracovní schopností pro účely kontroly plnění hospodářského plánu.

§ 70

Péče o mladistvé

Občanům se změněnou pracovní schopností mladším 18 let se po ukončení povinné školní docházky umožňuje příprava pro vhodné povolání v učebním poměru nebo studiem, pokud možno spolu se zdravou mládeží; nemají-li mladiství předpoklady pro takovou přípravu pro povolání, umístí se do vhodného zaměstnání. Národní výbory vyhradí každoročně v plánech rozmístění dorostu počet učebních míst, míst ve školách a počet pracovních míst potřebný pro mladistvé se změněnou pracovní schopností.

§ 71

Sledování vlivu práce na zdravotní stav

(1) Národní výbory sledují v součinnosti s orgány Revolučního odborového hnutí a jiných společenských organizací, jaký vliv má příprava pro povolání, výkon zaměstnání a pracovní prostředí na zdravotní stav občanů se změněnou pracovní schopností a zda tito občané nepotřebují další pomoci.

(2) Občanům se změněnou pracovní schopností se poskytuje soustavná dispenzární péče podle předpisů o léčebně preventivní péči.

§ 72

Hmotné zabezpečení

Hmotné zabezpečení občanů se změněnou pracovní schopností zahrnuje příspěvek před umístěním do zaměstnání, příspěvek po dobu přípravy pro povolání a náhradu nutných výloh spojených s touto přípravou.

§ 73

Zajištění pracovního poměru

(1) Sjednání pracovního poměru s občanem se změněnou pracovní schopností nelze odmítnout s poukazem na jeho zdravotní stav, jestliže národní výbor doporučil přijetí občana na místo, které je uvedeno v seznamu vhodných pracovních míst pro občany se změněnou pracovní schopností. Obdobně nesmí škola odmítnout přijetí mladistvého se změněnou pracovní schopností ke studiu s poukazem na jeho zdravotní stav, jestliže takovou přípravu pro povolání označil národní výbor za vhodnou.

§ 74

Povinnosti závodů

(1) Závody zabezpečují občanům se změněnou pracovní schopností vhodné pracovní uplatnění a jsou zejména povinny

• a) přednostně obsazovat místa uvedená v seznamu vhodných pracovních míst pro občany se změněnou pracovní schopností těmito občany, především pracovníky, jejichž pracovní schopnost se změnila v době zaměstnání v závodě, a svými bývalými pracovníky, u nichž došlo ke změně pracovní schopnosti,

• b) provádět přípravu pro povolání a věnovat zvláštní péči zvyšování kvalifikace občanů se změněnou pracovní schopností,

• c) upravovat občanům se změněnou pracovní schopností pracovní dobu, pracoviště, pomůcky a ostatní pracovní podmínky, jestliže to vyžaduje zdravotní stav těchto občanů,

• d) zřizovat nebo vyhrazovat zvláštní dílny (pracoviště) pro občany se změněnou pracovní schopností, kteří nejsou schopni pracovat za běžných podmínek v závodě,

• e) vést evidenci všech občanů se změněnou pracovní schopností pracujících v závodě a vyznačovat v ní okolnosti významné pro provádění péče o tyto občany.

(2) Doporučení vhodného pracovního uplatnění občana se změněnou pracovní schopností, které dá okresní národní výbor závodu, je pro závod závazné a závod je povinen vyhovět mu bez průtahů.

§ 75

Společné ustanovení

Kde se v tomto dílu mluví o pracovním poměru, rozumí se jím i učební poměr a členský poměr k výrobnímu družstvu; pokud by však z ustanovení tohoto dílu vyplynula povinnost k přijetí občana se změněnou pracovní schopností za člena výrobního družstva nebo omezení možnosti zrušit členství, provádějí se tato ustanovení v souladu se stanovami výrobního družstva.

Díl třetí

Péče o občany těžce poškozené na zdraví a staré občany

Péče o občany těžce poškozené na zdraví

§ 76

(1) Občanům s těžkým tělesným nebo smyslovým poškozením, zejména nevidomým a občanům s těžkým poškozením pohybového nebo nosného ústrojí, se poskytují služby, popřípadě peněžité příspěvky k překonání obtíží, jež jim způsobují uvedené vady. Umožňuje se jim zejména účast na společném stravování, poskytuje se jim pečovatelská služba v jejich bytech a poskytují se jim pomůcky potřebné k odstranění, zmírnění nebo překonání následků jejich poškození; místo těchto pomůcek může být poskytnut peněžitý příspěvek na jejich opatření.

(2) Občanům s těžkým tělesným nebo smyslovým poškozením, které podstatně omezuje jejich pohybovou schopnost, se poskytují podle druhu a stupně poškození zvláštní výhody (např. v dopravě nebo při potřebě průvodce).

(3) Občanům, kteří pro velmi těžké tělesné nebo smyslové poškození anebo pro duševní vady potřebují ústavní péči, se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a kulturní péče, jakož i příležitost k přiměřenému pracovnímu uplatnění, popřípadě i jiné služby v ústavech sociální péče pro dospělé osoby tělesně (smyslově) vadné, popřípadě v ústavech sociální péče pro dospělé osoby duševně vadné.

§ 77

(1) Dětem a mladistvým s těžkým tělesným poškozením, které znemožňuje nebo podstatně ztěžuje normální způsob výchovy, vzdělání a pracovního výcviku, se poskytuje ubytování, zaopatření, školní vzdělání, výchova, zdravotní péče a příprava pro povolání v ústavech sociální péče pro tělesně vadnou mládež.

(2) Dětem a mladistvým, kteří nejsou schopni vzdělávání pro duševní vadu, se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a výchovná péče a zácvik pro výkon přiměřené práce v ústavech sociální péče pro duševně vadnou mládež.

(3) Dětem a mladistvým, kteří nejsou schopni vzdělávání pro duševní vadu a žijí v rodinách, se poskytuje stravování a zdravotní a výchovná péče v zařízeních pro denní, popřípadě týdenní pobyt.

§ 78

Péče o staré občany

(1) Starým občanům se poskytují služby, kterými se usnadňuje život ve stáří a umožňuje uspokojování zvláštních potřeb odůvodněných stářím. Práce v domácnosti se jim usnadňuje účastí na společném stravování a poskytováním pečovatelské služby v jejich bytech. Vytvářením vhodných podmínek se jim usnadňuje účast na společenském a kulturním životě, jakož i pracovní i veřejná činnost podle jejich zájmů a zdravotního stavu.

(2) Ubytování, zaopatření, zdravotní a kulturní péči a jiné služby lze poskytnout starým občanům, zejména občanům s trvale upravenými chorobnými stavy, v ústavech sociální péče pro staré občany (domovech důchodců), pokud chorobný stav nevyžaduje léčení v lůžkovém zdravotnickém zařízení.

Díl čtvrtý

Péče o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc

§ 79

Občanům, kteří se přechodně ocitli nebo žijí v mimořádně obtížných životních poměrech, se poskytují služby, jichž je třeba k překonání těchto poměrů, pokud je občané nemohou překonat vlastním přičiněním, ani za pomoci své rodiny.

Díl pátý

Společná ustanovení

§ 80

(1) Národní výbor může požadovat od příjemce služby plnou nebo částečnou úhradu nákladů na služby poskytované podle dílu třetího a čtvrtého této části zákona. Národní výbor může uložit příjemci služby úhradu nákladů podle jeho hospodářských poměrů.

(2) Nemůže-li příjemce služby uhradit náklady na službu, může národní výbor požadovat úhradu postupně od manžela, dětí nebo rodičů příjemce služby, kteří jsou povinni vyživovat příjemce služby; nedojde-li k dohodě, rozhoduje soud na návrh národního výboru.

§ 81

Pro poskytování služeb sociálního zabezpečení platí společná ustanovení o dávkách uvedená v § 52 a 53 a v § 55 odst. 1.

ČÁST ŠESTÁ

ORGANIZACE A ŘÍZENÍ

Díl první

Organizace sociálního zabezpečení

§ 82

Orgány sociálního zabezpečení

Sociální zabezpečení provádějí Státní úřad sociálního zabezpečení a národní výbory.

§ 83

Státní úřad sociálního zabezpečení

(2) Státní úřad sociálního zabezpečení řídí a kontroluje provádění sociálního zabezpečení a zajišťuje, aby úkoly sociálního zabezpečení byly plněny v souladu s možnostmi a potřebami společnosti; odpovídá za účelné vynakládání prostředků na sociální zabezpečení a za odbornou výchovu pracovníků na tomto úseku a rozhoduje o dávkách důchodového zabezpečení. Vláda může přenést rozhodování o těchto dávkách na národní výbory.

§ 84

Úkoly národních výborů

(1) Národní výbory zabezpečují ve svých obvodech úkoly na úseku sociálního zabezpečení v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství a se zřetelem na jeho potřeby a odpovídají za to, že prostředky určené na sociální zabezpečení budou vynakládány účelně a hospodárně.

(2) Národní výbory při provádění sociálního zabezpečení organizují služby sociálního zabezpečení, rozhodují o těchto službách, o zaopatřovacím příspěvku členů rodin občanů konajících službu v ozbrojených silách, o zaopatřovacím příspěvku umělců po dobu vojenského cvičení, ve věcech jejich zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení důchodců v nemoci; spolupůsobí v řízení o dávkách důchodového zabezpečení a rozhodují o těchto dávkách v rozsahu na ně přeneseném*); rozvíjejí všestrannou péči o invalidy a občany se změněnou pracovní schopností a pečují o vytváření podmínek pro prodlužování pracovní činnosti starších pracovníků a pro aktivní účast důchodců v hospodářském, kulturním a veřejném životě.

(3) Národní výbory zabezpečují co nejširší účast pracujících na provádění sociálního zabezpečení a jeho kontrole zejména přibíráním pracujících k přímé účasti na rozhodování v komisích sociálního zabezpečení a užších komisích, které zřizují při komisích sociálního zabezpečení.

§ 85

(1) Krajské a okresní národní výbory zřizují při komisích sociálního zabezpečení posudkové komise sociálního zabezpečení jako jejich užší komise, které rozhodují zejména o tom, zda zdravotní stav nebo pracovní schopnost posuzovaného odůvodňuje poskytnutí dávky nebo služby sociálního zabezpečení. Krajské posudkové komise sociálního zabezpečení podávají též znalecké posudky v soudním řízení ve věcech důchodového zabezpečení, jestliže nárok závisí na zdravotním stavu žadatele o dávku.

(2) Státní úřad sociálního zabezpečení může zřídit jako svůj orgán posudkovou komisi sociálního zabezpečení k rozhodování v případech, v nichž zjišťování zdravotního stavu nebo pracovní schopnosti vyžaduje zvláštních odborných znalostí. Podává-li tato komise znalecký posudek v soudním řízení, projedná jej v jiném složení, než ve kterém rozhodla.

§ 86

(1) Zásady uspořádání a působnosti orgánů národních výborů ve věcech sociálního zabezpečení stanoví vláda; podrobnosti stanoví Státní úřad sociálního zabezpečení.

(2) Vláda může též stanovit odchylky od tohoto zákona, pokud jde o působnost, organizaci a řízení posudkové služby ve věcech plné (částečné) invalidity.

§ 87

Součinnost orgánů Revolučního odborového hnutí

Orgány sociálního zabezpečení plní své úkoly v úzké součinnosti s orgány Revolučního odborového hnutí.

Díl druhý

Řízení

§ 88

Žádost o dávku (službu)

O poskytnutí dávky (služby) se rozhoduje zpravidla na žádost, která se podává u národního výboru, v jehož obvodu žadatel bydlí; žádá-li o dávku z důchodového zabezpečení pracovník nebo pozůstalý po něm, podává se žádost v závodě u orgánů základní organizace Revolučního odborového hnutí. Člen výrobního družstva nebo pozůstalý po něm podává žádost v družstvu.

§ 89

Povinnost závodů vést záznamy a podávat hlášení pro účely sociálního zabezpečení

(1) Závody jsou povinny vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku a její výši, zejména o době a druhu zaměstnání, o výši výdělku svých pracovníků, o sjednání a skončení pracovního poměru s důchodcem, jakož i okolnostech rozhodných pro provádění péče o občany se změněnou pracovní schopností, a hlásit je orgánům sociálního zabezpečení. Na vyzvání těchto orgánů jsou závody povinny podat taková hlášení kdykoliv. Orgány sociálního zabezpečení mají právo přezkoumat správnost a úplnost hlášení.

(2) Zavinil-li závod nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, zejména neoznámením vstupu poživatele důchodu do zaměstnání (přijetí za člena výrobního družstva, započetí pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu), že dávka byla poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinen nahradit neprávem vyplacené částky. O povinnosti nahradit neprávem vyplacené částky rozhoduje orgán sociálního zabezpečení, který je příslušný rozhodnout o dávce; tento orgán také může od požadování náhrady zcela nebo zčásti upustit.

(3) Nárok na náhradu se promlčuje do tří let ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení zjistil, že dávka byla poskytnuta neprávem.

§ 90

Vstup do závodu

Pověření funkcionáři a pracovníci orgánů sociálního zabezpečení jsou oprávněni vstupovat do závodů a na pracoviště, pokud je toho třeba pro účely tohoto zákona nebo ke zjištění skutečností rozhodných pro nárok na náhradu dávek důchodového zabezpečení.

§ 91

Součinnost zdravotnických zařízení

Zdravotnická zařízení jsou povinna na požádání orgánu sociálního zabezpečení provést vyšetření zdravotního stavu v řízení o dávkách (službách), podávat lékařské nálezy, posudky, zprávy o průběhu nemoci, vydávat výpisy z chorobopisů a podávat potřebná hlášení, jichž je třeba k rozhodování o dávce (službě).

§ 92

Rozhodnutí a opravné prostředky ve věcech dávek důchodového zabezpečení

(1) Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového zabezpečení se vydává vždy písemně.

(2) O opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských národních výborů jako odvolacích orgánů a Státního úřadu sociálního zabezpečení o zákonných nárocích ve věcech důchodového zabezpečení rozhoduje soud. Proti rozhodnutí okresního národního výboru, které je toliko podkladem rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení, se nelze odvolat ke krajskému národnímu výboru. Soud přezkoumává toto rozhodnutí jen při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení. Zruší-li soud rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení i rozhodnutí národního výboru, vydá Státní úřad sociálního zabezpečení nové rozhodnutí, i pokud jde o otázky řešené v rozhodnutí národního výboru.

(3) Bylo-li rozhodnutí okresního národního výboru, které je toliko podkladem rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení, vydáno před 1. červencem 1964, platí pro opravné řízení správní dosavadní předpisy. Ustanovení odstavce 2 věty třetí a čtvrté platí i v tomto případě; tato ustanovení platí rovněž při soudním přezkoumávání rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení, jestliže soud nevydal rozhodnutí o opravném prostředku do 30. června 1964.

(4) Nemá-li navrhovatel obecný soud v Československé socialistické republice, je příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který rozhodnutí vydal.

(5) Požádá-li účastník řízení před uplynutím lhůty k opravnému prostředku o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, počíná běžet nová lhůta k opravnému prostředku ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady doručeny.

(6) Opravný prostředek je podán včas i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u okresního národního výboru příslušného podle místa bydliště.

(7) Opravný prostředek, o němž rozhoduje soud, lze vzít zpět bez jeho souhlasu, jestliže navrhovateli bylo novým rozhodnutím příslušného orgánu plně vyhověno.

(8) O odvoláních proti jiným rozhodnutím národního výboru ve věcech důchodového zabezpečení se rozhoduje jen ve správním řízení.

(9) Opravný prostředek proti rozhodnutí o snížení, odnětí nebo o zastavení výplaty dávek nemá odkladný účinek.

§ 93

Náklady řízení

(1) Náklady řízení o dávky (služby) hradí stát.

(2) Stát též uhrazuje cestovné, stravné a nocležné, popřípadě i jiné nutné výlohy a ušlý výdělek občanům, kteří se podrobí vyšetření zdravotního stavu nebo se na vyzvání dostaví k jednání posudkové komise sociálního zabezpečení.

§ 94

Obecné předpisy o řízení

Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.

ČÁST SEDMÁ

SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ VOJÁKŮ Z POVOLÁNÍ A PŘÍSLUŠNÍKŮ BEZPEČNOSTNÍCH SBORŮ

§ 95

Úvodní ustanovení

(1) Pro sociální zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů platí obdobně ustanovení části první, čtvrté, páté a osmé tohoto zákona, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Kde se v tomto zákoně mluví o vojácích z povolání a o službě v ozbrojených silách, rozumějí se tím též příslušníci bezpečnostních sborů a jejich služba.

Díl první

Důchodové zabezpečení

§ 96

Kategorie funkcí

(1) Služba vojáků z povolání vykonávaná po 31. prosinci 1964 se zařazuje pro účely důchodového zabezpečení do I. nebo II. kategorie podle druhů vykonávaných funkcí.

(2) Ministři národní obrany a vnitra určí v oborech své působnosti, které funkce vojáků z povolání se zařazují do I. kategorie; přitom mohou stanovit, v jakém rozsahu se započítává doba výkonu některých těchto funkcí do doby zaměstnání.

(3) Ministři národní obrany a vnitra stanoví, které druhy služeb se hodnotí jako doby zaměstnání III. pracovní kategorie.

§ 97

Přerušení zaměstnání

O tom, zda zaměstnání vojáků z povolání bylo přerušeno z vážných důvodů (§ 8 odst. 2), rozhodují v oborech své působnosti orgány ministerstev národní obrany a vnitra.

§ 98

Průměrný měsíční výdělek

Při vyměření důchodu podle tohoto dílu se vypočítává průměrný měsíční výdělek též z hrubých výdělků za posledních 5 (10) kalendářních roků před propuštěním ze služby v ozbrojených silách, jestliže je to pro oprávněného výhodnější.

§ 99

Starobní důchod

(1) Na starobní důchod má nárok voják z povolání, který má nejméně 25 roků doby zaměstnání a v době služby v ozbrojených silách dosáhl věku aspoň

• a) 57 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu ve II. kategorii;

• b) 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu v I. kategorii.

(2) Na starobní důchod podle tohoto dílu má nárok též občan, který byl vojákem z povolání, měl ke dni propuštění ze služby v ozbrojených silách nejméně 25 roků doby zaměstnání a dosáhl v době trvání zaměstnání (pracovní činnosti) věku aspoň

• a) 60 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu v I. (II.) kategorii v ozbrojených silách;

• b) 55 let, jestliže konal v ozbrojených silách nejméně 20 roků službu výkonného letce; službě výkonného letce se klade naroveň výkon funkcí zvláštní povahy a stupně nebezpečnosti, které stanoví ministři národní obrany a vnitra.

(3) Ustanovení § 11 odst. 3 až 5 platí obdobně.

§ 100

Výše starobního důchodu

(1) Základní výměra starobního důchodu vojáka z povolání nebo občana uvedeného v § 99 odst. 2, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí

• a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nebo občan uvedený v § 99 odst. 2 z potřebné doby zaměstnání 25 roků nejméně 20 roků službu v I. kategorii v ozbrojených silách;

• b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nebo občan uvedený v § 99 odst. 2 z potřebné doby zaměstnání 25 roků nejméně 20 roků službu ve II. kategorii v ozbrojených silách.

(2) K základní výměře podle předchozího odstavce se přičítají od 21. roku zaměstnání za každý rok služby v ozbrojených silách (zaměstnání)

I. kategorie	2 %,
II. kategorie	1,5 % a
III. kategorie	1 %

průměrného měsíčního výdělku, avšak jen do výše stanovené v následujícím odstavci; přitom se započítává jen doba služby v ozbrojených silách (zaměstnání) vykonávané po dosažení věku 18 let.

(3) Starobní důchod podle odstavce 1 písm. b) činí ke dni vzniku nároku nejvýše 70 % průměrného měsíčního výdělku.

(4) Ustanovení § 13 odst. 3 a 5 platí obdobně.

§ 101

Nejvyšší a nejnižší výměra starobního důchodu

(1) Starobní důchod spolu s jakýmkoli jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku

2200 Kčs měsíčně, jde-li o vojáka z povolání nebo občana, který byl vojákem z povolání, jestliže konali nejméně 20 roků službu výkonného letce nebo službu jí postavenou naroveň [§ 99 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b)];

2000 Kčs měsíčně, konal-li voják z povolání nejméně 20 roků jinou službu v I. kategorii v ozbrojených silách [§ 99 odst. 1 písm. b)];

1800 Kčs měsíčně v ostatních případech [§ 99 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a)].

Částkou převyšující tyto výměry se starobní důchod vyměří, jen pokud jde o zvýšení starobního důchodu za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod; důchod spolu s tímto zvýšením a s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí však přesáhnout částku 2500 Kčs měsíčně.

(2) Ustanovení § 18 odst. 2 až 6 platí obdobně.

§ 102

Výše invalidního důchodu

(1) Konal-li voják z povolání službu v ozbrojených silách (zaměstnání) přede dnem vzniku nároku na invalidní důchod nejméně 25 roků anebo po dobu, jež s přičtením doby od vzniku nároku na důchod do dosažení věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen dosahuje nejméně 25 roků, činí základní výměra invalidního důchodu

• a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, trvala-li služba v ozbrojených silách v I. kategorii nejméně 20 roků nebo stal-li se voják z povolání plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu této služby anebo v přímé souvislosti s ním,

• b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, trvala-li služba v ozbrojených silách ve II. kategorii nejméně 20 roků nebo stal-li se voják z povolání plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu této služby anebo v přímé souvislosti s ním,

• c) 50 % průměrného měsíčního výdělku v ostatních případech.

(2) Ustanovení § 23 odst. 2 až 5 platí obdobně.

§ 103

Nejvyšší a nejnižší výměra invalidního důchodu

(1) Invalidní důchod spolu s jakýmkoli jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku

2200 Kčs měsíčně, jde-li o vojáka z povolání, který konal službu výkonného letce nebo službu jí postavenou naroveň

po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod a trval-li výkon této služby ke dni vzniku nároku na důchod, nebo

po dobu nejméně 20 roků anebo

se stal plně invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu této služby anebo v přímé souvislosti s ním;

2000 Kčs měsíčně, jestliže voják z povolání konal službu v ozbrojených silách v I. kategorii

po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod a trval-li výkon této služby ke dni vzniku nároku na důchod, nebo

po dobu nejméně 20 roků anebo

se stal plně invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu této služby anebo v přímé souvislosti s ním;

1800 Kčs měsíčně v ostatních případech.

(2) Ustanovení § 28 odst. 2 až 4 platí obdobně.

§ 104

Výplata dávek

Důchody a ostatní dávky se vyplácejí ve stanoveném výplatním termínu na běžný kalendářní měsíc.

Díl druhý

§ 105

Služby sociálního zabezpečení