Vyhláška ministerstva dopravy o silničním přepravním řádu

Obecná ustanovení

§ 1

(1) Silniční přepravní řád (dále jen „přepravní řád“) podrobně upravuje práva a povinnosti i odpovědnost při přepravě silničními vozidly pro cizí potřebu mezi organizacemi a osobami zúčastněnými na přepravě (§ 3); neupravuje ceny a cenové podmínky*)

(2) Přepravní řád neplatí

• a) pro hromadnou přepravu osob autobusy zahrnutou do městské hromadné přepravy osob,**)

• b) pro silniční přepravu prováděnou v rámci sdružené přepravy společně s jiným druhem dopravy, pokud byly pro sdruženou přepravu vydány samostatné přepravní podmínky,***)

• c) pro přepravy, pro něž platí mezinárodní úmluvy.

(3) Pro přepravu pro cizí potřebu provedenou při stavu nouze nebo jako občanská výpomoc platí ustanovení přepravního řádu, jen bylo-li tak dohodnuto.

§ 2

Ustanovení přepravního řádu musí být uplatňována tak, aby byl zajišťován zájem celé společnosti a aby úkoly silniční dopravy plánované k uspokojování přepravních potřeb občanů a organizací byly plněny s největší hospodárností.

§ 3

Organizacemi a osobami zúčastněnými na přepravě silničním vozidlem pro cizí potřebu jsou

• a) organizace nebo osoba, která provádí přepravu osob a věcí pro cizí potřebu (dále jen „dopravce“),

• b) v přepravě osob cestující, a pokud jde o nepravidelnou hromadnou přepravu osob, objednatel a účastníci této přepravy,

• c) v nákladní dopravě přepravce, tj.

organizace, která je povinna uplatňovat v návrzích přepravních plánů požadavky na přepravu,

odesílatel (osoba nebo organizace, která uzavírá přepravní smlouvu s dopravcem) a

příjemce zásilky.

§ 4

Ministerstvo dopravy může po projednání se zúčastněnými ústředními orgány vydat k jednotlivým ustanovením přepravního řádu podrobnější přepravní podmínky, které uveřejní v Přepravním a tarifním věstníku ministerstva dopravy.

ČÁST PRVNÍ

PŘEPRAVA OSOB

Základní ustanovení

§ 5

Přeprava osob se provádí jako hromadná nebo nehromadná a jako pravidelná nebo nepravidelná, a to zásadně vozidly, která jsou pro přepravu osob vyrobena a zařízena. Na nákladních automobilech a na nákladních přívěsech a návěsech lze přepravovat osoby jen výjimečně (§ 33).

§ 6

(1) Cestující, který splní podmínky stanovené přepravním řádem a tarifem, má právo, aby ho dopravce do místa určení přepravil řádně a včas. V nepravidelné hromadné přepravě osob má právo na včasnou a řádnou přepravu objednatel přepravy, pokud splní sám i účastníci přepravy sjednané podmínky a podmínky stanovené přepravním řádem.

(2) Cestující a v nepravidelné hromadné přepravě její účastníci jsou povinni uvědomělou kázní, dbáním pokynů dopravce, zachováním ustanovení přepravního řádu a ostatních předpisů souvisejících s přepravou osob, jakož i všeobecných pravidel socialistického soužití přispívat k pořádku, bezpečnosti a plynulosti osobní přepravy.

(3) Pracovníci dopravce pověření kontrolou dopravní služby a opatření kontrolním odznakem nebo kontrolním průkazem a pracovníci dopravce ve stejnokroji při výkonu dopravní služby (dále jen „oprávnění pracovníci“) mohou dávat cestujícím a účastníkům přepravy pokyny v zájmu bezpečnosti a plynulosti dopravy. Jde zejména o pokyny týkající se nastupování a vystupování, umístění cestujících ve vozidlech, uvolnění určitého prostoru ve vozidlech, připuštění zavazadel k přepravě a jejich uložení a zachování klidu a pořádku ve vozidlech.

(4) Oprávnění pracovníci mohou dále provádět úkony, jimiž se zajišťuje a kontroluje plnění přepravních a tarifních podmínek.

§ 7

Vyloučení osob z přepravy

(1) Do vozidla nemají přístup nebo z přepravy mohou být vyloučeny osoby opilé a osoby, které pro nemoc, mimořádné znečištění oděvů nebo z jiných důvodů mohou být cestujícím na obtíž.

Dopravce je oprávněn vyloučit dále z přepravy

• a) osoby bez platné jízdenky, které nesplní povinnost zaplatit jízdné a přepravné, popř. přirážky a pokuty,

• b) osoby, které ohrožují bezpečnost provozu, svou vlastní nebo ostatních cestujících, a osoby, které přes upozornění oprávněného pracovníka nezachovávají ustanovení přepravního řádu.

(2) Vyloučení z přepravy po započetí jízdy je nutno uskutečnit tak, aby nedošlo k ohrožení zdraví nebo bezpečnosti osoby z přepravy vylučované.

(3) Cestující, který byl z přepravy vyloučen neprávem, má právo na vrácení jízdného, popř. dovozného.

HLAVA PRVNÍ

HROMADNÁ PŘEPRAVA OSOB

Oddíl první

Pravidelná přeprava osob

§ 8

Provádění pravidelné přepravy

(1) Pravidelná hromadná přeprava osob se provádí zásadně na autobusových tratích, které jsou uvedeny v platných jízdních řádech nebo jinak zveřejněny.

(2) Autobusové tratě musí být vedeny tak, aby při zachování hospodárnosti dopravy byly přepravní potřeby občanů uspokojeny v největší možné míře.

(3) Na autobusových tratích může být zaveden provoz, v němž cestující je povinen některé úkony spojené s placením jízdného (dovozného), popř. s opatřením nebo znehodnocením (označením) jízdenky provést sám.

§ 10

Základní podmínky přepravy

(1) Cestující má právo na přepravu určitým spojem autobusové tratě jen tehdy, jestliže má platnou místenku (§ 16) nebo není-li vozidlo plně obsazeno. Při nedostatku místa ve vozidle je dopravce

• a) povinen přednostně přijmout k přepravě cestující patřící ke skupině, které je jízdním řádem zajištěna přednostní přeprava, např. pracujících do zaměstnání a zpět, žáků do školy a zpět apod.,

• b) povinen přednostně přijmout k přepravě cestující, kteří si opatřili předem platnou jízdenku (zpáteční jízdenku v rekreačních spojích a podobně),

• c) oprávněn přednostně přijmout cestující, kteří prokáží vážné důvody pro přednostní přijetí k přepravě nebo kteří cestují do vzdálenějších zastávek anebo do míst, do kterých není spojení jiným veřejným hromadným dopravním prostředkem.

(2) Přeprava dětí do šesti let bez doprovodu cestujícího staršího 10 roků není dovolena. Jsou-li místa k sezení ve vozidle plně obsazena, může cestující s bezplatně přepravovaným dítětem zaujmout jen jedno místo; kdy mají cestující právo na bezplatnou přepravu spolu jedoucích dětí, stanoví tarif.

(3) Cestující má právo po nastoupení do vozidla obložit po jednom místě k sezení pro sebe a pro dalšího cestujícího jedoucího s ním z téže zastávky; zakupuje-li jízdenku mimo vozidlo, musí mít platnou jízdenku i pro dalšího cestujícího. Za obložené se pokládá místo, na které cestující položil část oděvu nebo jiný vhodný předmět. Kdo obloží místo neoprávněně, je povinen je ihned uvolnit. Cestující který opustí své místo, aniž je obložil, ztrácí na ně právo; toto ustanovení se netýká místa, na které byla vydána místenka (§ 16).

(4) Cestující může zaujmout místo k sezení, pro které byla vydána jinému cestujícímu místenka z nácestné zastávky podle ustanovení § 16 odst. 1 a které je označeno podle § 16 odst. 6. Při příjezdu do této nácestné zastávky je však povinen místo uvolnit cestujícímu, který se prokáže platnou místenkou pro toto místo.

(5) Není-li uskutečněn některý spoj podle jízdního řádu nebo je-li vozidlo plně obsazeno anebo je-li dopravci znemožněno pokračovat v započaté jízdě, má cestující s platnou jízdenkou právo na přepravu do cílové zastávky jiným spojem téže, popř. i jiné tratě téhož dopravce. Nemůže-li dopravce pokračovat v započaté jízdě, má cestující právo také na bezplatnou přepravu zpět do nástupní zastávky spojem téhož dopravce.

(6) Oprávnění podle odst. 5 může cestující využít jen v den, ve kterém byla jízdenka vydána. Nemůže-li být cestující do cílové popř. zpět do nástupní zastávky přepraven v tento den, je povinen si vyžádat o tom písemné potvrzení dopravce, které jej opravňuje k bezplatné přepravě ještě následující den.

§ 11

Jízdné

(1) Cestující, pokud nemá podle tarifu nebo zvláštních předpisů právo na bezplatnou nebo úvěrovanou přepravu, je povinen zaplatit jízdné za jednotlivou jízdu do cílové zastávky nebo za právo přepravovat se v určitém časovém období, a to bez vyzvání nejpozději po nastoupení do vozidla. Platí-li cestující ve vozidle, je třeba, aby přispíval k plynulému odbavení včasným připravením vhodných platidel.

(2) Výši jízdného i rozsah a podrobné podmínky pro přiznání nároků na slevu jízdného stanoví tarif. Uplatňuje-li cestující právo na zlevněné jízdné, je povinen své právo bez vyzvání prokázat.

(3) Kterým cestujícím a za jakých podmínek se jízdné úvěruje, stanoví zvláštní dohody sjednané ministerstvem dopravy s dotčenými ústředními orgány.

(4) Cestující, který byl při znemožnění započaté jízdy přepraven zpět do nástupní zastávky, má právo na vrácení zaplaceného jízdného. Není-li cestující v takovém případě přepraven do cílové zastávky nebo zpět do nástupní zastávky, má právo na vrácení rozdílu mezi zaplaceným jízdným a jízdným za projetý úsek mezi nástupní zastávkou a zastávkou, kde byla jízda znemožněna, popř. poslední projetou zastávkou. Cestující s platnou jízdenkou pro jednotlivou jízdu má právo na vrácení zaplaceného jízdného také tehdy, upustil-li od přepravy z důvodů uvedených v § 10 odst. 5 a 6 a v § 16 odst. 4.

§ 12

Průkazy na slevu jízdného

(1) Právo na slevu jízdného prokazuje cestující zvláštním průkazem; pro mimořádné slevy může ministerstvo dopravy stanovit jinou úpravu. Druhy a vzory průkazů na slevu jízdného stanoví tarif.

(2) Má-li dopravce pochybnosti o splnění podmínek pro poskytnutí slevy jízdného, je oprávněn požadovat od žadatele další doklady; pokud není právo na slevu prokázáno, je dopravce oprávněn poskytnutí slevy odepřít. Porušil-li cestující hrubě nebo opětovně ustanovení tohoto řádu nebo tarifu o získání slevy jízdného a o používání průkazu na slevu jízdného, může mu dopravce odmítnout potvrzení průkazu až na dobu jednoho roku.

(3) Žadatel o slevu je povinen předložit dopravci průkaz na slevu jízdného řádně vyplněný podle předtisku a potvrzený příslušnými organizacemi (např. zaměstnavatelem nebo školou).

(4) Dobu platnosti průkazu na slevu jízdného stanoví tarif; doba musí být na průkazu vyznačena.

(5) Průkaz je neplatný,

• a) byl-li vydán na základě nesprávných údajů,

• b) uplynula-li doba jeho platnosti,

• c) je-li tak poškozen nebo pošpiněn, že zaznamenané údaje nelze s určitostí zjistit,

• d) chybí-li podobenka, ačkoli je předepsána, nebo byla-li neoprávněně vyměněna,

• e) použije-li jej neoprávněná osoba nebo je-li zneužit jiným způsobem,

• f) neodpovídají-li jeho údaje již skutečnosti,

• g) není-li řádně vyplněn nebo potvrzen nebo je-li v něm neoprávněně mazáno, škrtáno nebo přepisováno.

§ 13

Jízdenky a základní podmínky jejich použití

(1) V pravidelné přepravě osob se používají jízdenky pro jednotlivou jízdu a za podmínek stanovených tarifem též jízdenky platící v určitém časovém období - jízdenky časové (dělnické a žákovské jízdenky, jízdní průkazy apod.). Vzory jízdenek stanoví tarif.

(2) Z jízdenky pro jednotlivou jízdu musí být patrná výše jízdného a údaje umožňující podle povahy provozu kontrolu její platnosti a správnosti jejího použití.

(3) Z časové jízdenky musí být patrny zejména tyto údaje:

• a) druh časové jízdenky,

• b) doba platnosti,

• c) provozní rozsah platnosti (jednotlivá trať, úsek tratě apod.),

• d) výše jízdného,

• e) název organizace, která jízdenku vydala.

(4) Jízdenka pro jednotlivou jízdu platí pro cestovní úsek a pro spoj, pro který byla průvodčím nebo výdejnou vystavena. Na jízdenku vydanou ve výdejně musí cestující nastoupit v den, pro který byla vydána.

(5) Časové jízdenky platí pro časové období a cestovní úsek vyznačený na nich nebo na příslušných průkazech; tarif může stanovit pro jednotlivé druhy časových jízdenek odchylku.

(6) Cestující nesmí postoupit jízdenku jiné osobě, jakmile nastoupil do vozidla nebo zní-li jízdenka na jeho jméno. Na jízdenku pro jednotlivou jízdu zakoupenou mimo vozidlo musí cestující nastoupit do vozidla spoje, pro který byla jízdenka vydána a to ve lhůtě stanovené místní úpravou dopravce.

(7) Časová jízdenka je neplatná,

• a) byla-li vydána na podkladě nesprávných údajů,

• b) neodpovídají-li její údaje již skutečnosti,

• c) nebyla-li řádně vyplněna nebo byly-li její údaje neoprávněně změněny,

• d) nelze-li z ní s určitostí zjistit potřebné údaje, zejména pro její poškození nebo pošpinění,

• e) uplynula-li doba její platnosti,

• f) bylo-li jí použito neoprávněnou osobou.

(8) Jízdenka pro jednotlivou jízdu je neplatná,

• a) je-li tak poškozena nebo pošpiněna, že z ní nejsou patrny potřebné údaje, nebo

• b) nedodržel-li cestující podmínky stanovené pro její použití.

(9) Zlevněná jízdenka se považuje za platnou jen ve spojení s platným průkazem na slevu jízdného.

(10) Cestující musí mít u sebe platnou jízdenku po celou dobu přepravy i v okamžiku vystoupení z vozidla. Má-li cestující platnou jízdenku již při nastoupení do vozidla, je povinen ji ihned a bez vyzvání předložit k nahlédnutí, popř. k vyznačení jejího použití; jde-li o zlevněnou jízdenku, předloží zároveň průkaz na slevu jízdného. Jízdenky nesmějí být předkládány k nahlédnutí složené nebo vložené do neprůhledných obalů nebo jinak nečitelné.

§ 14

Výdej jízdenek

(1) Jízdenku vydává průvodčí nebo řidič a v některých zastávkách též výdejna jízdenek. Cestující, který vstoupí do vozidla bez platné jízdenky, je povinen si bez vyzvání zakoupit jízdenku u průvodčího (řidiče).

(2) Cestující, který v jízdě pokračuje týmž spojem za zastávku, do které má platnou jízdenku, je povinen si bez vyzvání obstarat jízdenku pro další jízdu, a to nejpozději před odjezdem z této zastávky. Ve vozidlech nebo spojích, u kterých je vyloučena přeprava stojících cestujících, vydá dopravce jízdenku pro další jízdu jen je-li volné místo k sezení.

(3) Časovou jízdenku je cestující povinen opatřit si předem; v prvních dnech její platnosti se mu vydá jízdenka ve vozidle jen tehdy, nemohl-li si opatřit jízdenku předem pro nemoc, dovolenou apod.

(4) Jízdenka může být vydána jen pro přepravu do zastávky uvedené v jízdním řádu použitého spoje.

(5) Výše jízdného vyznačená na jízdence musí souhlasit s cenou zaplaceného jízdného. Cestující je povinen při přejímání jízdenky se přesvědčit, zda mu byla vydána podle jeho údajů, zejména zda zaplacené jízdné odpovídá ceně vyznačené na jízdence; na pozdější reklamaci cestujícího nebere dopravce zřetel.

§ 15

Kontrola jízdenek

(1) Cestující je povinen na vyzvání oprávněného pracovníka kdykoliv během přepravy nebo v okamžiku vystoupení z vozidla předložit k nahlédnutí jízdenku, popř. průkaz na slevu jízdného. Cestující, který se nemůže prokázat platnou jízdenkou, je povinen zaplatit obyčejné jízdné z nástupní zastávky do cílové zastávky a přirážku Kčs 30,-. Není-li možné nástupní zastávku spolehlivě zjistit, počítá se jízdné z výchozí zastávky spoje.

(2) Zjistí-li oprávněný pracovník, že se cestující vykazuje neplatnou časovou jízdenkou nebo neplatným průkazem na slevu jízdného, je povinen je odebrat. Za odebranou časovou jízdenku nemá cestující nárok na vrácení zaplaceného jízdného. Dopravce může, jde-li o méně závažný nedostatek časové jízdenky nebo průkazu na slevu jízdného, cestujícímu tyto doklady ponechat, popř. vrátit a uložit odstranění nedostatku.

(3) Odepře-li nebo nemůže-li cestující zaplatit částky podle odst. 1, ztrácí právo na přepravu a může být z přepravy vyloučen. Vyloučením z přepravy pro nezaplacení uvedených částek není dotčena povinnost cestujícího příslušnou částku dopravci zaplatit.

§ 16

Místenky

(1) Jízdním řádem nebo vývěskou může být stanoveno, že u určitých spojů je nutné nebo možné zajistit si předem místo k sezení zakoupením místenky z výchozí nebo výjimečně jiné (nácestné) zastávky spoje. Náhradu za zajištění místa k sezení ve vozidle stanoví tarif.

(2) Místenky se prodávají ve vybraných výdejnách jízdenek; řidič místenky neprodává. Cestující si může zakoupit místenku nejdříve deset kalendářních dnů před datem odjezdu příslušného spoje z výchozí zastávky. U vybraných a dopravcem vyhlášených spojů se provádí rezervace místenek, a to na telefonické nebo osobní vyžádání. Na jedno vyžádání lze rezervovat nejvýše čtyři místenky. Místenky se rezervují nejdříve deset kalendářních dnů a nejpozději dva kalendářní dny před datem odjezdu spoje z výchozí zastávky. Rezervované místenky je nutno odebrat nejpozději v den vyhlášený dopravcem.

(3) Cestující s místenkou ztrácí právo na své místo, neobsadí-li je před odjezdem spoje ze zastávky, z které byla místenka vydána. Stanovil-li dopravce podle § 23, že místo je nutno zaujmout do určité doby před odjezdem spoje, ztrácí cestující právo na své místo, neobsadí-li je do této doby. Pokud cestující nedodrží tuto dobu, ale dostaví se k vozidlu ještě před odjezdem spoje podle jízdního řádu, zůstává mu zachováno právo na přepravu, popřípadě práva stanovená v § 10 odst. 5 nebo v § 11 odst. 4.

(4) Jestliže cestujícímu s platnou místenkou nebylo zajištěno ve vozidle místo k sezení, vrátí mu dopravce částku přijatou za místenku.

(5) Vzdá-li se cestující jízdy, ačkoliv vyhrazené místo bylo volné, nebo přeruší-li jízdu, částku zaplacenou za místenku dopravce nevrací.

(6) Místa, na která jsou prodány místenky podle odstavce 1, dopravce označí tabulkou, na které uvede, že místo je obsazeno a zastávku, z které je místo obsazeno. Označení může být provedeno i jiným vhodným způsobem.

(7) Má-li být přepravován cestující, který je mladší než 12 let, cestující, který s sebou do vozidla bere psa bez schrány, nebo nesložený čtyřkolečkový dětský kočárek, musí být tyto skutečnosti ohlášeny při koupi nebo rezervaci místenky.

§ 17

Přeprava zavazadel

(1) Cestující má právo vzít s sebou jako zavazadlo

• a) věci, které je možno vzhledem k jejich objemu, úpravě, délce nebo váze rychle a bez obtíží naložit a umístit ve vozidle nebo na střeše vozidla, popř. ve zvláštním zařízení pro zavazadla;

• b) živá zvířata, pokud jsou splněny zvláštní podmínky stanovené pro jejich přepravu (§ 18).

(2) Cestujícímu není dovoleno brát s sebou do vozidla

• a) věci, jejichž přeprava je zakázána všeobecnými právními předpisy nebo opatřeními orgánů státní správy;

• b) věci nebezpečné, a to v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy (§ 76);

• c) nabité střelné zbraně, s výjimkou střelných zbraní příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, pro jejichž přepravu platí zvláštní předpisy;

• d) věci, které mohou ohrozit bezpečnost provozu nebo poškodit, popř. znečistit cestující nebo vozidlo, zejména pro nevhodný způsob balení;

• e) věci, které svým zápachem, odpuzujícím vzhledem apod. by mohly být cestujícím na obtíž;

• f) zavazadla, jejichž celková váha přesahuje 50 kg.

(3) Cestující může vzít s sebou do vozidla nejvýše tři zavazadla; mimo dobu zvýšených nároků na přepravu může cestující se souhlasem průvodčího vzít s sebou do vozidla ještě další zavazadla. Místní úpravou dopravce (§ 23) může být u některého spoje omezen počet zavazadel přepravovaných s cestujícími nebo vyloučena přeprava některých zavazadel.