Vládní nařízení o plánovitém řízení národního hospodářství

Úvodní ustanovení

§ 1

Toto nařízení vymezuje pojetí a funkci plánu i ekonomických nástrojů, stanoví zásady jejich uplatňování a určuje pravomoc i odpovědnost jednotlivých orgánů hospodářského řízení a organizaci při plánovitém řízení národního hospodářství, jakož i zásady účasti pracujících.

§ 2

(3) Úlohou ekonomických nástrojů je zejména vytvářet příznivé podmínky pro soulad podnikových a celospolečenských zájmů a pro dlouhodobý zájem podniků na optimálním rozvoji a vzbuzovat účinný ekonomický tlak na racionální rozhodování podniků, jiných organizací a výrobních hospodářských jednotek.

(4) Orgány hospodářského řízení jsou povinny uplatňovat nástroje plánovitého řízení tak, aby působily ve vzájemném souladu k uspokojování potřeb společnosti v množství, skladbě, technické a jakostní úrovni výrobků a služeb a k zabezpečování maximální efektivnosti a hospodárnosti. Přitom respektují potřeby obrany a bezpečnosti státu.

§ 3

(1) Ustanoveními části první a šesté se řídí všechny orgány hospodářského řízení a všechny socialistické organizace.

(2) Ustanovení části druhé platí pro státní hospodářské organizace v průmyslu a stavebnictví, popř. pro další státní hospodářské organizace, které určí vláda.

(3) Ustanovení části třetí platí pro státní hospodářské organizace v působnosti ministerstva zemědělství a lesního hospodářství na úseku zemědělství, s výjimkou oborového ředitelství Zemědělských staveb, projektových organizací, vydavatelství a strojně početních stanic.

(4) Pro hospodaření ostatních státních organizací platí příslušná ustanovení části čtvrté.

(5) Část pátá platí pro hospodaření národních výborů a organizací jimi řízených.

(6) Způsob hospodaření organizace se řídí ustanoveními vztahujícími se na její hlavní činnost, pokud dále není stanoveno jinak. Pro rozsáhlejší ucelené vedlejší činnosti organizací (např. maloobchodní činnost výrobních organizací) může ministerstvo financí, jestliže je to nezbytné pro vytvoření rovnosti ekonomických podmínek, stanovit, že se tyto vedlejší činnosti řídí způsobem platným pro příslušná odvětví.*) Ve sporných případech určí ministerstvo financí, která ustanovení části druhé až páté se vztahují na příslušnou organizaci.

(7) Ustanovení § 40 odst. 1 písm. a) platí i pro účelové dotace na stavby výrobních a spotřebních družstev.

§ 4

(1) Orgány hospodářského řízení se rozumějí ústřední orgány, oborová ředitelství a národní výbory.

(2) Výrobní hospodářskou jednotkou se rozumí pro účely tohoto nařízení oborový podnik s přidruženými národními podniky a účelovými organizacemi, nebo trust podniků sestávající z oborového (generálního) ředitelství a podřízených národních podniků a účelových organizací. Oborový podnik bez přidružených národních podniků a účelových organizací se za výrobní hospodářskou jednotku považuje pouze z hlediska plánovacího stupně; vytváří pouze podnikové fondy a oborový fond technického rozvoje.

(3) Oborovým ředitelstvím se rozumí podle tohoto nařízení ředitelství výrobní hospodářské jednotky.

(4) Podnikem ve smyslu části druhé až páté se rozumí oborový podnik bez přidružených národních podniků a účelových organizací, hospodářská organizace podřízená oborovému ředitelství nebo národnímu výboru, národní podnik nebo účelová organizace přidružená k oborovému podniku, jakož i hospodářská organizace přímo řízená ústředním orgánem. Ustanovení o podnicích se obdobně vztahují na oborová ředitelství, pokud jde o jejich vlastní činnost.

(5) Krajské národní výbory plní vůči hospodářství řízenému národními výbory všech stupňů na území kraje funkci obdobnou funkci ústředního orgánu. Národní výbory všech stupňů vůči podnikům jimi přímo řízeným plní obdobné funkce jako oborová ředitelství (dále jen „řídící národní výbory“).

ČÁST PRVNÍ

SOUSTAVA NÁRODOHOSPODÁŘSKÝCH PLÁNŮ

ČÁST DRUHÁ

EKONOMICKÉ NÁSTROJE V PRŮMYSLU A STAVEBNICTVÍ

Hlava 1

Ekonomické nástroje, hrubý důchod a zisk

§ 17

Orgány hospodářského řízení jsou povinny používat ekonomických nástrojů tak, aby v podnicích vytvářely hmotný zájem zdokonalovat a rozšiřovat výrobu, pružně ji přizpůsobovat potřebám společnosti a zvyšovat produktivitu práce, opírající se o soustavné využívání nové techniky.

§ 18

(1) Dlouhodobými ekonomickými nástroji jsou:

• a) odvod z hrubého důchodu nebo odvod ze zisku (§ 23),

• b) odvod ze základních prostředků (§ 24),

• c) odvod ze zásob (§ 24),

• d) stabilizační odvod (§ 25),

• e) odvod z odpisů základních prostředků (§ 26).

(2) Dlouhodobé ekonomické nástroje se stanoví před vypracováním návrhu plánu.

§ 19

Operativními ekonomickými nástroji jsou zejména:

• ceny, cenové přirážky a srážky, dotace a daň z obratu,

• mzdové tarify, mzdové formy, normy spotřeby práce a jiné nástroje mzdových soustav,

• dodatkové odvody a slevy z odvodů,

• příspěvky,

• stanovení přídělů do jednotlivých fondů,

• účelové dotace,

• provozní a investiční úvěry,

• vnitřní devizové úvěry,

• úroky,

• nástroje zajišťování oblastní proporcionality,

• nástroje hmotné zainteresovanosti na zvyšování efektivnosti zahraničního obchodu a na tvorbě a úsporách devizových prostředků,

• odvody k odčerpání neoprávněně získaných prostředků,

• penále, pokuty, náhrady škod a jiné postihy.

§ 20

Hrubý důchod

(1) Hrubý důchod organizace tvoří tržby z výrobních činností, předání výrobků, prací a služeb, aktivování investic, aktivování materiálu, tržby z nevýrobních činností, ostatní výnosy, jakož i cenové přirážky (srážky) a dotace zvyšující tržby po odečtení

• a) nákupní ceny prodaných zásob, daně z obratu, tržby z prodaných základních prostředků, přídělů do rizikového fondu podniků (v případech, kdy se rizikový fond tvoří z tržeb) a ostatních položek zkracujících tržby a výnosy,

• b) materiálních nákladů (spotřeba materiálu, výkony výrobní povahy, odpisy základních prostředků včetně zůstatkové ceny při jejich vyřazení a odpisy z předmětů postupné spotřeby),

• c) nákladů na služby a výdajů nevýrobní povahy (včetně příspěvků oborovému ředitelství na úhradu nákladů vlastní činnosti oborového ředitelství).

(2) Pokud vláda nestanoví jinak, připočítává se k hrubého důchodu přírůstek, popř. odečítá se úbytek stavu nedokončených výrobků, zásob polotovarů vlastní výroby, výrobků a zvířat a změny zůstatků časového rozlišení výnosů a materiálních nákladů.

(3) Podrobnou náplň jednotlivých složek tvorby hrubého důchodu podle odstavců 1 a 2 stanoví předpisy o účetnictví.*)

(4) Za dotace zvyšující tržby se považují dotace k cenám a intervence k prodejním cenám. Dotace, intervence a příspěvky poskytnuté na základě faktur jsou součástí tržeb. Oborové ředitelství zahrnuje do ostatních výnosů též příspěvky od podniků na úhradu nákladů své činnosti.

§ 21

Zisk

Zisk organizace tvoří hrubý důchod vypočtený podle § 20 po odečtení mzdových nákladů.

Hlava 2

Použití hrubého důchodu nebo zisku a odpisů v podnicích

§ 22

Použití hrubého důchodu nebo zisku

(1) Hrubého důchodu nebo zisku je podnik povinen použít nejprve ke splnění svých povinností, a to

• a) především k odvodům do státního rozpočtu nebo do rozpočtu národního výboru,

• b) k úhradě pojistného,**) poplatků, úroků mank, škod a obdobných závazků, jakož i pokut, penále a jiných sankcí,

• c) k úhradě závazků vyplývajících z úvěrů na mzdy,

• d) k odvodům oborovému ředitelství.

(2) Po provedení úhrad podle odstavce 1 používá podnik hrubého důchodu nebo zisku zejména k tvorbě a k doplňování

• a) rezervního fondu,

• b) fondu kulturních a sociálních potřeb,

• c) fondu výstavby,

• d) dalších účelových fondů,

• e) fondu pracujících (u podniků, které provádějí odvod z hrubého důchodu) nebo fondu odměn (u podniků, které provádějí odvod ze zisku).

§ 22a

Použití zisku u poplatníků daně ze zisku

(1) Organizace, která podléhá dani ze zisku a dani z jmění, je povinna použít zisku*) nejprve ke splnění svých povinností, a to

• a) především k úhradě daní a odvodů do státního rozpočtu nebo do rozpočtu národního výboru,

• b) k odvodům oborovému ředitelství,

• c) ke splnění ostatních svých povinností.

(2) Po provedení úhrad podle odstavce 1 používá organizace zisku zejména k tvorbě a k doplnění

• a) rezervního fondu,

• b) fondu kulturních a sociálních potřeb,

• c) fondu výstavby,

• d) dalších účelových fondů,

• e) fondu odměn.

Odvody podniků

§ 23

Odvod z hrubého důchodu nebo ze zisku

(1) Základem pro výpočet odvodu z hrubého důchodu podle § 5 zákona č. 83/1966 Sb., o čtvrtém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky (dále jen „zákon“) *) je hrubý důchod (§ 20) snížený o odvody ze základních prostředků a ze zásob, o odvod zemědělské daně, o placené pojistné, ) o odvody oborovému ředitelství do fondů technického rozvoje, geologických prací a škod a náhrad a o odvod za odnětí zemědělské půdy podle § 28 odst. 2, jakož i o odvody do silničního fondu. Náhrada ztráty závodního stravování se započítává způsobem, který stanoví ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitřního obchodu a Ústřední radou odborů.

(2) V případech, kdy ústřední orgán podle § 5 odst. 2 zákona rozhodne, že podnik bude provádět odvod ze zisku, je základem pro výpočet odvodu:

• a) zisk (§ 21) snížený o příděly ze zisku do fondu odměn do stanovené minimální výše fondu a o odvody ze základních prostředků a ze zásob, o odvod zemědělské daně, o placené pojistné,+) o odvody oborovému ředitelství do fondu technického rozvoje, geologických prací a škod a náhrad a o odvod za odnětí zemědělské půdy podle § 28 odst. 2 jakož i o odvody do silničního fondu; náhrada ztráty závodního stravování se započítává způsobem, který stanoví ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitřního obchodu a Ústřední radou odborů;

• b) objem veškerých výplat z fondu pracujících.++)

(3) Odvody z hrubého důchodu nebo ze zisku provádějí podniky zálohově měsíčně z hrubého důchodu nebo zisku dosaženého od počátku roku do konce předcházejícího měsíce po odečtení odvodů za předchozí měsíce, s výjimkou zálohy za leden; součástí odvodu ze zisku je též odvod vypočtený z úhrnu veškerých výplat z fondu pracujících, provedený od počátku roku do konce předcházejícího měsíce. V měsíci lednu odvede podnik zálohu ve výši odvodu z hrubého důchodu nebo ze zisku za leden minulého roku. Tyto zálohy se zúčtují podle ustanovení § 29.

(4) Odvody z hrubého důchodu nebo ze zisku platí podniky do státního rozpočtu.

(6) Dodatkové odvody a dotace za účelem nezbytného přerozdělení prostředků upravuje § 39.

(7) Součástí odvodu z hrubého důchodu nebo ze zisku je pojistné nemocenského pojištění.

§ 24

Odvody ze základních prostředků a ze zásob

(1) Odvody ze základních prostředků podle § 6 zákona*) provádí podnik ze zůstatkové ceny základních prostředků (včetně základních prostředků v rezervě), z ceny užívaných investic a z nedokončených investic, jejichž výstavba byla uložena jako státní úkol, které nebyly ve stanovené lhůtě ukončeny (§ 10 odst. 1 písm. b)).

(2) Podniky nejsou povinny provádět odvod:

• a) ze základních prostředků sloužících jako samostatná zařízení**) převážně bytovým, zdravotnickým, rehabilitačním, výchovným, kulturním a tělovýchovným účelům, pro rekreaci vlastních zaměstnanců (včetně pionýrské rekreace ROH) a pro závodní stravování a ubytování,

• b) ze samostatných základních prostředků sloužících výlučně ke zlepšení čistoty vody a ovzduší, k zajištění bezpečnosti a k ochraně zdraví pracujících,

• c) ze základních prostředků sloužících výlučně pro účely civilní obrany a zvláštní úkoly a ze samostatných investic rozpočtového plánu a civilní obrany, pokud nejsou využívány při plnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství,

• d) ze základních prostředků v konzervaci,

• e) z pozemků,

• f) z části ceny základních prostředků, která byla v roce 1966 (u experimentujících podniků i v roce 1965) uhrazena do výše přídělu z hrubého důchodu nebo ze zisku, popř. z investičního úvěru, který byl do konce roku 1966 z těchto zdrojů splacen, a to do konce roku 1970,

• g) ze silničních komunikací s veřejným provozem,

• h) ze základních prostředků pronajatých a použitých pro účely uvedené v písmenech a) až c).

(3) O slevách z odvodu ze základních prostředků poskytovaných k zajištění oblastní proporcionality platí § 40 odst. 1 písm. b).

(4) Odvod ze zásob podle § 7 zákona provádí podnik ze všech zásob včetně zůstatkové ceny předmětů postupné spotřeby v používání a z nákladů příštích období.

(5) Odvod ze základních prostředků a odvod ze zásob provádí podnik měsíčně do státního rozpočtu ve výši jedné dvanáctiny procentní sazby stanovené pro roční odvod podle stavu k poslednímu dni předcházejícího měsíce.

§ 25

Stabilizační odvod

(1) Stabilizační odvod podle § 8 odst. 1 a 2 zákona***) platí do státního rozpočtu podniky, které provádějí odvod z hrubého důchodu nebo odvod ze zisku.

(2) Průměrná roční mzda podle § 8 odst. 1 zákona se odvozuje z počtu pracovníků a z objemu tvorby mzdových prostředků (bez plánovaných ostatních osobních výdajů) vyplývajících z plánu podniku upraveného na základě rozpisu státního plánu a státního rozpočtu na rok 1966 k 31. prosinci 1965.+) Průměrnou roční mzdu ověří a podniku potvrdí přímo nadřízený orgán v dohodě s bankou.

(3) Objemem vyplacených mezd podle § 8 odst. 1 a 2 zákona se rozumí úhrn všech prostředků skutečně vyplacených podnikem v běžném roce z fondu pracujících bez ostatních osobních výdajů.

(4) Ročním přírůstkem (úbytkem) počtu pracovníků podle § 8 odst. 2 zákona se rozumí rozdíl mezi skutečným průměrným počtem pracovníků v běžném a předcházejícím roce.*)

(5) Ze zvýšení (snížení) stabilizačního odvodu podle § 8 odst. 2 se stanoví tyto odchylky:

• a) pro určení ročního přírůstku (úbytku) počtu pracovníků podniku se nezapočítává přírůstek (úbytek) počtu pracovníků v oblastech stanovených vládou a přírůstek (úbytek) počtu pracovníků se změněnou pracovní schopností;

• b) ve stavební výrobě prováděné v místech soustředěné investiční výstavby a v úzkoprofilových oborech výroby stavebních hmot činí zvýšení stabilizačního odvodu 0,3 % objemu vyplacených mezd za každé 1 % ročního přírůstku počtu pracovníků;

• c) v okresech s mimořádně nízkou intenzitou zaměstnanosti obyvatelstva stanovených vládou činí zvýšení stabilizačního odvodu 0,5 % objemu vyplacených mezd za každé 1 % ročního přírůstku počtu pracovníků.

(6) Zvýšení stabilizačního odvodu podle § 8 odst. 2 zákona činí nejvýše 4 % a v případech, na které se vztahuje ustanovení odstavce 5 písm. b) a c) nejvýše 2 % objemu vyplacených mezd. Vláda může na návrh ministerstva financí projednaný s ústředním orgánem nadřízeným podniku zvýšit stabilizační odvod nad toto omezení u podniků, které neúměrně zvyšují zaměstnanost na úkor efektivnosti hospodaření nebo jinak v rozporu se společenským zájmem.

(7) Podmínky stabilizačního odvodu pro nově budované velké podniky a velké závody stanoví vláda individuálně při schvalování projektového (investičního) úkolu na návrh příslušného ústředního orgánu s přihlédnutím k ekonomické efektivnosti nových kapacit, a to na dobu jejich uvádění do provozu. Pro ostatní nově budované podniky a velké závody, u nichž vláda projektový (investiční) úkol neschvaluje, a při velkých rekonstrukcích a modernizacích stávajících závodů stanoví podmínky stabilizačního odvodu ministerstvo financí na návrh příslušného ústředního orgánu.

(8) Orgán přímo nadřízený podniku může v dohodě s bankou upravit průměrnou roční mzdu podle odstavce 2, popřípadě základ pro výpočet přírůstku (úbytku) počtu pracovníků podle odstavce 4, v případech odůvodněných podstatnými organizačními změnami.

(9) Stabilizační odvod se platí měsíčně zálohově (§ 29 odst. 2) ve výši jedné dvanáctiny plánované částky ročního odvodu. Orgán přímo nadřízený podniku může v dohodě s ministerstvem financí povolit změnu výše měsíčních záloh, zejména z důvodů sezónních výkyvů.

(10) Podmínky pro stanovení přirážek ke stabilizačnímu odvodu jsou uvedeny v § 41.

§ 26

Odvod z odpisů základních prostředků

(1) Podnik odvádí na zvláštní účet státu částku odpisů základních prostředků ve výši vypočtené ze základu (odstavec 2) 1,5 násobkem průměrné podnikové sazby odpisů v roce 1966, snížené o průměrnou sazbu odpisů připadající na generální opravy. Odvod se provádí v každém roce stejnou částkou, dokud celková částka odvedených odpisů nedosáhne základu.

(2) Základem pro stanovení ročního odvodu je zůstatková cena základních prostředků a objem nedokončené výstavby podle stavu k 31. prosinci 1966 (v cenách a podle metodiky na rok 1966). Tento základ může podnik snížit:

• a) o částku vynaloženou na investiční výstavbu v roce 1966 (u schválených experimentů i v roce 1965) do výše přídělu z hrubého důchodu nebo ze zisku a z investičního úvěru,

• b) o zůstatkovou cenu k 31. prosinci 1966 (v cenách a metodice roku 1966) základních prostředků, převedených k 1. lednu 1967 do zásob,

• c) o zůstatkovou cenu základních prostředků sloužících výlučně pro účely civilní obrany a zvláštní úkoly a samostatných investic rozpočtového plánu a civilní obrany, pokud nejsou využívány při plnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství,

• d) o zůstatkovou cenu základních prostředků v konzervaci, které se neodepisují; v případě zrušení konzervace po 1. lednu 1967 se zůstatková cena těchto základních prostředků připočte k základu pro stanovení ročního odvodu,

• e) o zůstatkovou cenu základních prostředků pořízených z prostředků Revolučního odborového hnutí, podnikového fondu pracujících nebo pobídkového fondu bez ohledu na dobu pořízení a fondu kulturních a sociálních potřeb (do výše převodu z tohoto fondu do fondu obnovy, popř. oborové výstavby),

• f) o cenu pozemků, je-li v základu obsažena.

(3) Odvod z odpisů základních prostředků provádí podnik měsíčně ve výši jedné dvanáctiny ročního odvodu.

(4) Při převodu základních prostředků zůstává předávajícímu podniku povinnost platit odvod z odpisů základních prostředků, pokud se s přejímající organizací nerozhodne o převzetí této povinnosti.

(5) Podnik neprovádí odvod z odpisů základních prostředků, činí-li zůstatková cena jeho základních prostředků méně než 40 % jejich pořizovací ceny.

(6) Ministerstvo financí může v souladu se záměry státní hospodářské politiky na návrh příslušných ústředních orgánů nebo krajských národních výborů (ve Slovenské socialistické republice okresních národních výborů) snížit, popř. prominout podniku povinnost platit odvod z odpisů základních prostředků.

(7) Podnik není povinen odvést částku odvodu z odpisů základních prostředků přesahující 95 % vytvořených odpisů.