Zákon o správním řízení (správní řád)

Část první

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

Oddíl 1

Rozsah působnosti

§ 1

(1) Tento zákon se vztahuje na řízení, v němž o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací rozhodují v oblasti státní správy národní výbory, ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy, orgány Slovenské národní rady a jiné orgány státní správy.

(2) Podle tohoto zákona postupují také orgány státních organizací, jestliže jim zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací v oblasti státní správy.

(3) Pokud se dále hovoří o správních orgánech, rozumějí se tím orgány uvedené v odstavcích 1 a 2.

§ 2

Ustanovení tohoto zákona se nevztahují

• a) na postup, v němž správní orgány rozhodují o právních poměrech organizací, pracovníků nebo funkcionářů, jestliže tyto poměry souvisí s jejich podřízeností orgánu, který o věci rozhoduje, nebo na postup, v němž správní orgány rozhodují o právních poměrech organizací při řízení jejich hospodářské činnosti,

• b) na projednávání a vyřizování stížností a podnětů občanů a organizací, kde platí zvláštní právní předpisy. Je-li však ze stížnosti nebo podnětu patrno, že je zcela nebo zčásti podáním ve smyslu tohoto zákona, postupuje se v tomto směru podle jeho ustanovení.

Oddíl 2

Základní pravidla řízení

§ 3

(1) Správní orgány postupují v řízení v souladu se zákony a jinými právními předpisy. Jsou povinny chránit zájmy státu a společnosti, práva a zájmy občanů a organizací a důsledně vyžadovat plnění jejich povinností.

(2) Správní orgány jsou povinny postupovat v řízení v úzké součinnosti s občany a organizacemi a dát jim vždy příležitost, aby mohli svá práva a zájmy účinně hájit, zejména se vyjádřit k podkladu rozhodnutí, a uplatnit své návrhy. Občanům a organizacím musí správní orgány poskytovat pomoc a poučení, aby pro neznalost právních předpisů neutrpěli v řízení újmu.

(3) Správní orgány jsou povinny svědomitě a odpovědně se zabývat každou věcí, která je předmětem řízení, vyřídit ji včas a bez zbytečných průtahů a použít nejvhodnějších prostředků, které vedou ke správnému vyřízení věci. Připouští-li to povaha věci, má se správní orgán vždy pokusit o její smírné vyřízení. Správní orgány dbají, aby řízení probíhalo hospodárně a bez zbytečného zatěžování občanů a organizací.

(4) Rozhodnutí správních orgánů musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Řízení je třeba vést tak, aby posilovalo důvěru občanů ve správnost rozhodování, aby přijatá rozhodnutí byla přesvědčivá a vedla občany a organizace k dobrovolnému plnění jejich povinností.

(5) Ustanovení o základních pravidlech řízení (odstavec 1 až 4) se přiměřeně použijí též při vydávání osvědčení, posudků, vyjádření, doporučení a jiných podobných opatření.

§ 4

(1) Účastníci řízení (§ 14) spolupracují se správními orgány v průběhu celého řízení.

(2) Všichni účastníci mají v řízení rovná procesní práva a povinnosti.

Část druhá

SPRÁVNÍ ORGÁNY A ÚČASTNÍCI ŘÍZENÍ

Oddíl 1

Příslušnost

§ 5

(1) K řízení jsou věcně příslušné správní orgány, které určuje zvláštní zákon; nestanoví-li zvláštní zákon, který orgán je věcně příslušný, rozhoduje národní výbor.

(2) Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, jsou k řízení před národními výbory v prvním stupni příslušné okresní národní výbory.

§ 6

(1) Je-li příslušný k řízení národní výbor, provádí řízení příslušný odbor národního výboru; není-li takový odbor zřízen, řízení provádí příslušná komise národního výboru, a není-li zřízena ani taková komise, řízení provádí rada národního výboru. Ustanovení § 39 odst. 3 a § 54 odst. 3 zákona o národních výborech zůstávají tímto nedotčena.

(2) Zvláštní právní předpisy stanoví, ve kterých věcech jsou příslušné k řízení správní komise národního výboru.

§ 7

(1) V řízení, v němž jde o činnost účastníka, řídí se místní příslušnost místem této činnosti; týká-li se řízení nemovitosti, místem, kde nemovitost je.

(2) V ostatních případech se místní příslušnost řídí trvalým pobytem účastníka řízení, a jde-li o organizaci, jejím sídlem nebo sídlem nižší složky organizace, týká-li se řízení této složky. Nemá-li účastník trvalý pobyt (sídlo) v Československé socialistické republice, řídí se místní příslušnost podle jeho posledního trvalého pobytu (sídla) v Československé socialistické republice.

(3) Je-li místně příslušných několik správních orgánů, koná řízení správní orgán, který řízení zahájil první, pokud se příslušné orgány nedohodly jinak.

(4) Je-li místně příslušných několik správních orgánů a pokud každý z nich odmítá provést řízení, správní orgán vyššího stupně jim nejblíže nadřízený určí, který z nich řízení provede.

(5) Nelze-li místní příslušnost určit podle předchozích ustanovení, stanoví ústřední orgán státní správy, do jehož působnosti věc patří, který věcně příslušný správní orgán řízení provede.

§ 8

Na žádost účastníka řízení nebo s jeho souhlasem může správní orgán příslušný podle § 7 odst. 2 postoupit věc k vyřízení jinému věcně příslušnému správnímu orgánu téhož stupně, v jehož obvodu má účastník řízení pracoviště nebo přechodný pobyt, souhlasí-li s tím ostatní účastníci řízení i orgán, kterému má být věc postoupena.

Oddíl 2

Vyloučení pracovníků nebo členů správního orgánu

§ 9

(1) Pracovník správního orgánu je vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

(2) Z projednávání a rozhodování před správními orgány je vyloučen také ten, kdo se v téže věci zúčastnil řízení jako pracovník správního orgánu jiného stupně.

§ 10

Účastník řízení oznámí správnímu orgánu skutečnosti nasvědčující vyloučení pracovníka správního orgánu (§ 9), jakmile se o nich dozví.

§ 11

(1) Jakmile se pracovník správního orgánu dozví o skutečnostech nasvědčujících jeho vyloučení (§ 9), oznámí to neprodleně svému nejblíže nadřízenému vedoucímu; vedoucí správního orgánu to oznámí vedoucímu nadřízeného správního orgánu a vedoucí odboru národního výboru tajemníkovi národního výboru.

(2) Podjatý pracovník správního orgánu provede pouze takové úkony, které nesnesou odkladu.

§ 12

(1) O tom, zda je pracovník správního orgánu z řízení vyloučen, rozhoduje orgán, jemuž byly důvody vyloučení oznámeny (§ 11 odst. 1); jestliže bylo rozhodnuto, že pracovník správního orgánu je vyloučen, učiní tento orgán opatření k zajištění řádného provedení dalšího řízení.

(2) Proti rozhodnutí o vyloučení pracovníka správního orgánu z řízení nelze podat samostatné odvolání.

§ 13

(1) Z týchž důvodů jako pracovník správního orgánu (§ 9) je z projednávání a rozhodování věci vyloučen i člen komise (správní komise) národního výboru, která provádí řízení.

(2) Jakmile se člen komise (správní komise) národního výboru dozví o skutečnostech nasvědčujících jeho vyloučení, oznámí to neprodleně radě národního výboru, která rozhodne, je-li člen komise (správní komise) z řízení vyloučen.

(3) Stane-li se komise (správní komise) vyloučením svých členů nezpůsobilou se usnášet, provede řízení rada národního výboru, pokud plenární zasedání národního výboru neučiní pro takový případ jiné opatření k zajištění dalšího řádného řízení.

(4) Ustanovení § 10, § 11 odst. 2 a § 12 odst. 2 platí obdobně.

Oddíl 3

Účastníci řízení

§ 14

(1) Účastníkem řízení je ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno nebo jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny; účastníkem řízení je i ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se prokáže opak.

(2) Účastníkem řízení je i ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává.

§ 15

Účastník může samostatně jednat v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti.

Oddíl 4

Zastupování

§ 16

(1) Účastníka řízení, který nemůže v řízení jednat samostatně, zastupuje zákonný zástupce; nemá-li zákonného zástupce, a je-li toho třeba k hájení práv, ustanoví mu správní orgán opatrovníka.

(2) Správní orgán ustanoví opatrovníka také účastníku řízení, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit písemnost na známou adresu v cizině a který si neustanovil zástupce, jakož i účastníku řízení, který je stižen duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemůže v řízení jednat, a nemá zákonného zástupce.

§ 17

(1) Účastníci řízení, jejich zákonní zástupci a opatrovníci se mohou dát zastupovat advokátem nebo jiným zástupcem, kterého si zvolí.

(2) Organizace jedná v řízení prostřednictvím svých orgánů nebo prostřednictvím svého zástupce.

(3) Dobrovolná společenská organizace může v řízení zastupovat svého člena na jeho žádost. Jménem organizace jedná v řízení za zastoupeného člen nebo pracovník organizace, který byl touto organizací zastupováním pověřen.

(4) Zmocnění k zastupování je třeba prokázat písemnou plnou mocí nebo plnou mocí prohlášenou do protokolu. Správní orgán může v nepochybných případech od průkazu plnou mocí upustit.

(5) Učinilo-li několik účastníků řízení společné podání, zvolí si společného zmocněnce pro doručování; jinak ho určí správní orgán.

Část třetí

PRŮBĚH ŘÍZENÍ

Oddíl 1

Obecná ustanovení

§ 18

Zahájení řízení

(1) Řízení se zahajuje na návrh účastníka řízení nebo z podnětu správního orgánu.

(2) Řízení je zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení došlo správnímu orgánu příslušnému ve věci rozhodnout. Pokud se řízení zahajuje z podnětu správního orgánu, je řízení zahájeno dnem, kdy tento orgán učinil vůči účastníku řízení první úkon.

(3) O zahájení řízení uvědomí správní orgán všechny známé účastníky řízení; jestliže mu účastníci řízení nebo jejich pobyt nejsou známi nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpis, uvědomí je o zahájení řízení veřejnou vyhláškou.

§ 19

Podání

(1) Podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem.^1) Za podmínky, že podání je do 3 dnů doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu.

(2) Podání se posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Zvláštní právní předpisy mohou stanovit jeho další náležitosti.

(3) Pokud podání nemá předepsané náležitosti, pomůže správní orgán účastníku řízení nedostatky odstranit, popřípadě jej vyzve, aby je ve stanovené lhůtě odstranil; zároveň ho poučí, jaký význam může mít neodstranění nedostatků pro další průběh řízení.

(4) Podání se činí u orgánu věcně a místně příslušného (§ 5 až 7); v řízení před národními výbory lze je však učinit též u místního (městského) národního výboru, v jehož obvodu má účastník řízení trvalý pobyt nebo pracoviště.

(5) Na žádost účastníka řízení musí být přijetí podání potvrzeno.

(6) Ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle odstavce 1 věty první, uvede současně poskytovatele certifikačních služeb, který jeho certifikát vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát připojí k podání.

§ 19a

(1) Správní orgán je povinen zveřejnit

• a) úřední hodiny, ve kterých je otevřena podatelna správního orgánu, kde je možno odevzdat podání, a úřední hodiny pro veřejnost, ve kterých je možno u něj učinit podání ústně do protokolu nebo nahlížet do spisu,

• b) elektronickou adresu své podatelny,

• c) formu technického nosiče pro doručování podání v elektronické podobě,

• d) seznam kvalifikovaných certifikátů zaměstnanců nebo elektronické adresy, na nichž se kvalifikované certifikáty nacházejí,^2) a

• e) další možnosti učinit podání pomocí jiných elektronických přenosových technik.

(2) Zveřejnění údajů podle odstavce 1 zajistí správní orgán na své úřední desce nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 20

Postoupení

Není-li správní orgán příslušný k rozhodnutí, je povinen podání neprodleně postoupit příslušnému správnímu orgánu a uvědomit o tom účastníka řízení. Je-li nebezpečí z prodlení, učiní správní orgán nezbytné úkony, zejména k odvrácení hrozící škody.

§ 21

Ústní jednání

(1) Správní orgán nařídí ústní jednání, vyžaduje-li to povaha věci, zejména přispěje-li se tím k jejímu objasnění, nebo stanoví-li to zvláštní právní předpis. Má-li být při ústním jednání provedeno ohledání, koná se ústní jednání zpravidla na místě ohledání.

(2) K ústnímu jednání přizve správní orgán všechny účastníky řízení a požádá je, aby při ústním jednání uplatnili své připomínky a náměty. Zvláštní právní předpisy stanoví, ve kterých případech se k později uplatněným připomínkám a námitkám nepřihlíží; na tuto skutečnost musí být účastníci řízení výslovně upozorněni.

(3) Ústní jednání je neveřejné, pokud zvláštní právní předpis nebo správní orgán nestanoví jinak.

§ 22

Protokol

(1) O ústních podáních a o důležitých úkonech v řízení, zejména o provedených důkazech, o vyjádřeních účastníků řízení, o ústním jednání a o hlasování sepíše správní orgán protokol.

(2) Z protokolu musí být zejména patrno, kdo, kde a kdy řízení prováděl, předmět řízení, které osoby se ho zúčastnily, jak řízení probíhalo, jaké návrhy byly podány a jaká opatření byla přijata; v protokolu o hlasování se uvede též výrok rozhodnutí a výsledek hlasování.

(3) Protokol podepisují po přečtení všechny osoby, které se jednání zúčastnily, a pracovník (člen) správního orgánu provádějícího řízení, protokol o hlasování všichni přítomní členové správního orgánu. Odepření podpisu, důvody tohoto odepření a námitky proti obsahu protokolu se v něm zaznamenají.

§ 23

Nahlížení do spisů

(1) Účastníci řízení a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisů s výjimkou protokolů o hlasování a pořizovat si z nich výpisy.

(2) Správní orgán může povolit nahlédnout do spisů i jiným osobám, pokud prokáží odůvodněnost svého požadavku.

(3) Správní orgán je povinen učinit opatření, aby nahlédnutím do spisů nebylo porušeno státní, hospodářské nebo služební tajemství, nebo zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.

Doručení do vlastních rukou

§ 24

(1) Důležité písemnosti, zejména rozhodnutí, se doručují do vlastních rukou.

(2) Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

(3) Odepřel-li adresát bezdůvodně písemnost přijmout, je doručena dnem, kdy její přijetí bylo odepřeno; na to musí doručovatel adresáta upozornit.

(4) Má-li účastník řízení, který se zdržuje v cizině nebo tam má sídlo, opatrovníka anebo zástupce v tuzemsku, doručí se písemnost tomuto opatrovníku nebo zástupci.

§ 25

(1) Písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo organizacím, doručují se pracovníkům oprávněným za orgány nebo organizace přijímat písemnosti. Není-li takových pracovníků, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo organizaci jednat.

(2) Písemnosti určené advokátům se doručují advokátní poradně.

(3) Má-li účastník řízení zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník řízení osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.

§ 26

Doručení veřejnou vyhláškou

(1) Doručení veřejnou vyhláškou použije správní orgán v případě, kdy mu účastníci řízení nebo jejich pobyt nejsou známi nebo pokud tak stanoví zvláštní právní předpis.

(2) Doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost vyvěsí po dobu 15 dnů způsobem v místě obvyklým. Poslední den této lhůty je dnem doručení.

Lhůty

§ 27

(1) Je-li to třeba, stanoví správní orgán k provedení úkonu v řízení přiměřenou lhůtu, pokud není určena tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.

(2) Do lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li takový den v měsíci, končí lhůta posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

(3) Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu uvedeného v § 19 odst. 4, nebo je-li prokazatelně podána poštovní zásilka obsahující podání.

(4) V pochybnostech se považuje lhůta za zachovanou, pokud se neprokáže opak.

§ 28

(1) Správní orgán promine ze závažných důvodů zmeškání lhůty, požádá-li o to účastník řízení do 15 dnů ode dne, kdy pominula příčina zmeškání, a učiní-li v téže lhůtě zmeškaný úkon. Správní orgán může této žádosti přiznat odkladný účinek.

(2) Zmeškání lhůty nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon učiněn, uplynul jeden rok.

(3) Proti rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškané lhůty se nelze odvolat.

§ 29

Přerušení řízení

(1) Správní orgán přeruší řízení, jestliže bylo zahájeno řízení o předběžné otázce (§ 40) nebo jestliže byl účastník řízení vyzván, aby ve stanovené lhůtě odstranil nedostatky podání (§ 19 odst. 3).

(2) Správní orgán může též přerušit řízení nejdéle na dobu 30 dnů, jestliže to z důležitých důvodů navrhnou shodně účastníci řízení.

(3) Proti rozhodnutí o přerušení řízení se nelze odvolat.

(4) Správní orgán v řízení pokračuje z vlastního podnětu nebo z podnětu účastníka řízení, jakmile pominuly překážky, pro které bylo řízení přerušeno, popřípadě jakmile uplynula lhůta uvedená v odstavci 2.

(5) Pokud je řízení přerušeno, lhůty podle tohoto zákona neběží.

§ 30

Zastavení řízení

Správní orgán zastaví řízení, vzal-li účastník návrh na jeho zahájení zpět a souhlasí-li s tím ostatní účastníci řízení, nebo odpadl-li důvod řízení zahájeného z podnětu správního orgánu.

§ 31

Náklady řízení

(1) Náklady řízení, které vznikly správnímu orgánu, nese tento orgán. Náklady, které v řízení vznikly účastníkovi řízení, nese účastník.

(2) Správní orgán může účastníkům řízení, svědkům a znalcům uložit, aby nahradili náklady, které vznikly správnímu orgánu jejich zaviněním; může jim také uložit, aby nahradili náklady, které vznikly jejich zaviněním, ostatním účastníkům řízení.

(3) Správní orgán nahradí svědkovi hotové výdaje a mzdu, která mu prokazatelně ušla. Nárok je třeba uplatnit do tří dnů po výslechu, jinak zaniká.

(4) Náklady spojené s předložením listiny nebo s ohledáním, které vznikly tomu, kdo není účastníkem řízení, hradí správní orgán.

(5) Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zvláštními právními předpisy.*)

Oddíl 2

Zjišťování podkladů pro rozhodnutí

Podklad rozhodnutí

§ 32