Vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 33/1968 Sb., o ověřování zbraní a schvalování střeliva pro civilní potřebu

Článek I

Vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 33/1968 Sb., o ověřování zbraní a schvalování střeliva pro civilní potřebu (dále jen „vyhláška“), se mění a doplňuje takto:

• 1. § 3 odst. 4 písm. c) zní:

• „c) opravna po provedení opravy, která mohla mít vliv na bezpečnost zbraně, popřípadě shledá-li, že na zbrani byla provedena oprava nepřípustná.“

• 1. Za § 3 se vkládá § 3a tohoto znění:

㤠3a

Opravy, které mohou mít vliv na bezpečnost zbraně, a opravy nepřípustné

(1) Opravami, které mohou mít vliv na bezpečnost zbraně, jsou:

• a) založení nových hlavní,

• b) jakákoliv úprava nábojové komory a přechodového kužele,

• c) převrtání vývrtu nebo odstranění jamek po rzi na vnějším či vnitřním povrchu hlavně nebo na vnitřním povrchu brokové hlavně,

• d) chromování vývrtu,

• e) oprava nebo úprava hlavně nebo závěru, při níž došlo k pájení natvrdo nebo ke sváření,

• f) úprava zahrdlení (nejde-li o jeho rozšíření) nebo úprava ústí hlavně pro měnitelné zahrdlení,

• g) vyrovnání deformací hlavně, pokud tuto opravu zkušebna připustila,

• h) montáž puškového dalekohledu, je-li jí zeslabena hlaveň nebo snížena bezpečnost pouzdra závěru,

• i) zvětšení otvoru pro vytahovač nebo vyhazovač u zbraní se sklopnými hlavněmi,

• j) zmenšení spáry mezi čelem hlavně a závěru, mohla-li tím být snížena bezpečnost zbraně,

• k) jiné opravy, které zkušebna prohlásí za závažné.

(2) Nepřípustnými opravami zbraní jsou:

• a) zhotovení vložkované nábojové komory brokové hlavně,

• b) zhotovení nesamonosných vložek nábojové komory kulové hlavně nebo nesamonosných vložných hlavní, přičemž nesamonosnými se rozumějí ty, jež nejsou schopny samy o sobě trvale snášet provozní tlak,

• c) přestavby, u nichž

• nová ráže zbraně namáhá závěr větší zpětnou silou, přičemž není v jeho pevnosti dostatečná rezerva,

• nová ráže zbraně namáhá hlaveň vyšším tlakem, přičemž není v její pevnosti dostatečná rezerva,

• vývrt hlavně neodpovídá svými rozměry nové ráži zbraně.“

• 1. § 4 odst. 3 se doplňuje další větou:

„U zbraní se sklopnými hlavněmi se navíc vyrazí na hlavně údaje o průměrech vývrtů a o váze hlavní.“

• 1. V § 4 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec, označený jako odst. 4, tohoto znění:

„(4) Nevyhoví-li při ověřování nová zbraň z dovozu, vrátí ji státní zkušebna dovozci, aniž ji jakkoli označila.“

a další odstavce se příslušně přečíslují.

• 1. § 5 odstavec 1 zní:

„(1) Zkouška zbraně spočívá v její prohlídce před zkušební střelbou, ve zkušební střelbě a v prohlídce po zkušební střelbě. Technické podmínky zkoušky jsou uvedeny v příloze II. této vyhlášky. Státní zkušebna nesmí ověřit zbraň, u které shledá závady obsažené v technických podmínkách zkoušky nebo na které byla provedena nepřípustná oprava.“

• 1. § 5 odstavec 2 se na konci doplňuje slovy: „popřípadě, kde bude zkouška provedena.“

• 1. V § 5 se dosavadní odstavec 3 přečísluje na odstavec 4 a před tento odstavec se zařadí nový odstavec 3 tohoto znění:

„(3) Výrobce je povinen dát státní zkušebně k dispozici bezplatně své zařízení a střelivo potřebné k provedení zkoušky, zajistit její bezpečnost a vypomoci při ní svými pracovníky, jestliže o to státní zkušebna požádá.“

• 1. Nadpis „Závady zbraní“ se umístí nad označení § 6.

• 1. V § 6 odstavci 1 se vypouští věta za středníkem.

• 1. Za § 6 se vkládá § 6a, který zní:

㤠6a

(1) Zjistí-li se při zkoušce neopravitelné závady, učiní státní zkušebna zbraň před jejím vrácením přihlašovateli trvale nezpůsobilou k užívání, a to zpravidla deformací hlavně nebo závěru podle toho, která část zbraně při zkoušce nevyhověla. Má-li u zbraně s více hlavněmi jen některá z hlavní neopravitelnou závadu, navrhne státní zkušebna přihlašovateli odborné zaslepení vadné hlavně, které znemožní vložení náboje do hlavně. Nesouhlasí-li přihlašovatel s tímto návrhem, znepotřební státní zkušebna celý svazek hlavní.

(2) Neopravitelnými závadami jsou:

• a) hlavně a závěry prasklé a v nebezpečných místech zavařované,

• b) hlavně s místy porézními nebo necelými a hlavně celkově nebo místně zeslabené,

• c) hlavně deformované (s výjimkou drobných deformací připuštěných technickými podmínkami zkoušky),*)

• d) kulové hlavně s příliš zvětšeným vývrtem,

• e) nepřípustné opravy podle § 3a odstavce 2,

• f) jiné závažné závady, u nichž v zájmu bezpečnosti zkušebna rozhodne, že nemohou být odstraněny opravou.

(3) Přihlašovatel může předem požádat státní zkušebnu o odborné zaslepení nábojových komor hlavní.“

• 1. § 12 se doplňuje odstavcem 4 tohoto znění:

„(4) Výrobce je povinen ponechat na hlavních a závěrech měkké místo pro vyražení značky a předepsaných údajů. Polohu a velikost tohoto místa stanoví státní zkušebna.“

• 1. Dosavadní znění § 13 se označuje jako jeho odstavec 2 a před tento odstavec se vkládá nový odstavec 1 tohoto znění:

„(1) Státní zkušebna provádí v organizacích, které zbraně vyrábějí, skladují, prodávají nebo opravují, kontrolu zbraní podléhajících ověřování.“

Článek II

Dosavadní příloha vyhlášky se označuje jako „Příloha I“. Tato příloha se na konci doplňuje o větu: „Ověřovací značky pro zbraně jsou vysoké 3 mm nebo 5 mm.“

Článek III

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Předseda:

Ing. Vyskoč v. r.

náměstek pověřený vedením úřadu

Příloha II

Technické podmínky zkoušky zbraní při jejich ověřování

Oddíl A

Ověřování nových zbraní a tuzemské výroby

I. Prohlídka zbraně před zkušební střelbou

Každá zbraň je při prohlídce před zkušební střelbou podrobena

• a) celkové prohlídce, při které jsou odmítnuty zbraně rezivé nebo nedostatečně vyleštěné na vnějším povrchu a zbraně s poškozenou pažbou. Rovněž jsou odmítnuty zbraně, které mají:

• výrobní vady ve vývrtu a v nábojové komoře,

• nedostatečně vyleštěný vývrt hlavně včetně nábojové komory, který nedovoluje účelnou kontrolu,

• praskliny či porézní nebo necelá a zavařovaná místa na hlavni a na závěru,

• nedostatečně dimenzovaný závěr,

• ohnutou hlaveň,

• vadnou funkci zabraňující bezpečnému provedení zkušební střelby;

• b) kontrole rozměrů vývrtu a nábojové komory mezními kalibry, při které jsou odmítnuty hlavně, jejichž rozměry vývrtu a nábojové komory neodpovídají mezinárodním či tuzemským předpisům nebo továrním údajům vyrytím na zbrani;

• c) kontrole tloušťky stěny hlavně, při které jsou odmítnuty hlavně s místně nebo celkově zeslabenými stěnami (které nemají státní zkušebnou předepsanou minimální tloušťku stěny hlavně), jakož i nedostatečně spojené hlavňové svazky. Excentrický vývrt se posuzuje jako zeslabení stěny hlavně. Brokové hlavně se kontrolují poklepem měděného kladívka o hmotě 50 g a tloušťkoměrem v přechodovém kuželu a před zahrdlením. Považuje-li to státní zkušebna za nutné, kontrolují se přiměřeným způsobem i tloušťky stěn hlavní ostatních zbraní;

• d) kontrole závěrové vůle lístkovými měrkami u zbraní se sklopnými hlavněmi a uzamykacími kalibry u ostatních zbraní. Jsou odmítnuty zbraně, jejichž spára mezi čelem hlavně a závěru je 0,1 mm a větší u zbraní se sklopnými hlavněmi nebo jejichž závěrová vůle je větší než 0,15 mm u ostatních zbraní. Jsou odmítnuty též zbraně, jejichž hlavně se viklají;

• e) kontrole bicího a spouštěcího ústrojí, při které jsou odmítnuty zbraně, jejichž zápalník příliš přečnívá, je příliš krátký, má velkou vůli nebo je příliš ostrý. Rovněž jsou odmítnuty zbraně, jejichž odpor spouště je příliš nízký nebo neodpovídá předepsaným hodnotám, zbraně, které jsou náchylné k samospuštění, jejichž kohouty dostatečně nedrží v záchytech nebo jejichž pojistka (popřípadě výstražníky) nemá správnou funkci.

II. Zkušební střelba

(1) Po prohlídce před zkušební střelbou se zbraně podrobí zkušební střelbě, která se provádí na zbraních ve vnějších a vnitřních rozměrech úplně dohotovených, a to buď ve stavu ještě bílém nebo již černém; v každém případě před první střeleckou zkouškou. Státní zkušebna stanoví, zda bude ověřovat zbraň ve stavu bílém nebo černém.

(2) Zkušební náboje musí odpovídat svým provedením technickým podmínkám a smějí být použity při teplotě prachové náplně + 15 °C až + 25 °C, jestliže střední hodnota jejich tlaků ze série měření splňuje předepsané hodnoty.

(3) Tlaky zkušebních nábojů se měří měděnými tlakoměrnými válečky o průměru 3 mm a výšce 4,9 mm v tlakoměrných hlavních při teplotě prachové náplně + 20 °C s tolerancí ± 2 °C a odečítají se ze staticky získané tarážní tabulky. Tlaky zkušebních nábojů pro expanzní přístroje mohou být v případě potřeby měřeny takovým způsobem, který je pro daný přístroj nejschůdnější nebo nejvěrohodnější.

(4) Tlakoměrné hlavně musí odpovídat mezinárodním předpisům a doporučením.

(5) Jednotlivé druhy zbraní a jejich samostatné části se podrobí střelbě zkušebními náboji takto:

• a) Zbraně s hladkým vývrtem určené na brokové náboje a polotovary hlavní brokovnic (jimiž se rozumí hlaveň v bílém stavu s definitivními vnitřními a vnějšími rozměry s výjimkou háků a hákových plošin) se zkoušejí dvěma výstřely zkušebních nábojů na hlaveň, které dávají předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) na předepsaných místech a poté nejméně jedním výstřelem spotřebního náboje pro ověření funkce opakovací nebo samočinné zbraně.

Předepsané tlaky v kp/cm^2 (v barech) a předepsaná místa jsou:

Ráže	Délka nábojové komory
menší než 76 mm
	1. tlakoměr	2. tlakoměr
---	---	---
16 a větší	920 (900)	510 (500)
20 a menší	1020 (1000)	510 (500)
Ráže	Délka nábojové komory
---	---	---
76 mm a delší
	1. tlakoměr	2. tlakoměr
---	---	---
16 a větší	1020 (1000)	510 (500)
20 a menší	1120 (1110)	510 (500)

Poznámka:

• b) Zbraně s drážkovaným vývrtem určené na kulové náboje se zkoušejí dvěma výstřely zkušebních nábojů na nábojovou komoru a poté nejméně jedním výstřelem náboje spotřebního na nábojovou komoru pro ověření funkce opakovací nebo samočinné zbraně. Zkušební náboje vyvíjejí tlak, jehož střední hodnota je nejméně o 30 % vyšší než je střední hodnota tlaku zjištěného vypálením dostatečné skupiny nejsilnějších spotřebních nábojů.

• c) Zbraně určené na náboje Flobert se zkoušejí dvěma výstřely zkušebního náboje na nábojovou komoru. Zkušební náboje s kulí jsou plněny prachem v celém objemu nábojnice a mají nejtěžší spotřební střelu; zkušební náboje s broky mají zvýšenou náplň broků.

• d) Expanzní přístroje se zkoušejí stejným způsobem jako zbraně ad b) s tím rozdílem, že se ověřuje funkce každého přístroje nejméně jedním výstřelem spotřebního náboje.

• e) Balistické zbraně se zkoušejí jako jim odpovídající druh zbraně; přitom se přihlíží k tomu, že zkušební náboje pro ověřování zbraní mohou být v balistických zbraních používány jako náboje spotřební.

• f) Výměnné hlavně se zkoušejí pomocí svého vlastního závěru způsobem, který odpovídá danému druhu zbraně.

• g) Samostatně dodávané hlavně a závěry se zkoušejí jako jim odpovídající druh zbraně. Závěry použitelné k hlavním různých ráží se zkoušejí jako brokovnice, přísluší-li k nim nejméně jedna hlaveň broková, i jako kulovnice, přísluší-li k nim nejméně jedna hlaveň kulová. Je-li závěr určen pro více různých brokových nebo kulových ráží, zkouší se nejvíce namáhajícími zkušebními náboji. Kritériem namáhání je síla působící na závěr.

• h) Plynové zbraně, které se ve své koncepci blíží nebezpečnosti palných zbraní, se zkoušejí tlakem o 30 % vyšším než je největší tlak provozní.

(6) Zkušební střelby se provádějí pomocí lafet, které bezpečně chrání obsluhu a v nichž jsou zbraně upnuty tak, aby to co nejvíce odpovídalo podmínkám jejich použití. Zkušební střelba se koná u vícehlavňových zbraní postupně, tj. hlaveň po hlavni.

(7) Dojde-li při zkušební střelbě ke snížení tlaku zkušebního náboje únikem plynů, náboj se nahrazuje. Dojde-li k poruše i u náhradního náboje, může jej zkušebna nahradit znovu podle potřeby i vícekrát.

III. Prohlídka po zkušební střelbě

Při prohlídce po zkušební střelbě jsou odmítnuty zbraně:

• a) které nebylo možno nabít a odpálit,

• b) u kterých nelze odstranit vystřelenou nábojnici vytahovacím ústrojím,

• c) jejichž hlavně mají kdekoliv v jejich délce deformace nebo trhliny,

• d) u nichž došlo k poruše se spojení hlavní, plošin a háků,

• e) u kterých se zvětšila závěrová vůle nad dovolenou mez,

• f) u nichž došlo k porušení závěru nebo jiného ústrojí zbraně,

• g) u kterých nábojnice svědčí o závadě v opracování nábojové komory nebo v úderu zápalníku (proražení zápalky, slabý úder zápalníku nebo nesprávná poloha zápalníkového důlku).

Oddíl B

Ověřování zbraní z dovozu

Zbraně dovezené z ciziny, jejichž ověřovací značky nejsou v Československé socialistické republice uznávány, se ověřují podle oddílu A této přílohy s tím rozdílem, že se u zbraní se sklopnými hlavněmi:

• a) měří délka hlavní s přesností na 1 mm,

• b) měří průměr vývrtu brokové hlavně s přesností na 0,1 mm,

• c) váží hlavně bez předpažbí s přesností na 1 g,

• d) zjišťuje Brinellovou zkouškou pevnost materiálu hlavně a z této zkoušky se stanoví, zda je tloušťka stěny hlavně vyhovující.

Oddíl C

Nové ověřování zbraní

Nové ověřování zbraní (§ 3 odst. 4 vyhlášky) se provádí stejně jako ověřování zbraní z dovozu (oddílu B této přílohy).

Státní zkušebna může však tolerovat:

• a) menší poškození pažby,

• b) slabou korozi vně i uvnitř zbraně,

• c) malé přestoupení rozměrů vývrtů a nábojové komory,

• d) spáru mezi čelem hlavní a čelem závěru u zbraní se sklopnými hlavněmi 0,1 mm a větší (nesmí však být 0,2 mm a větší),

• e) nepatrné deformace v horní třetině brokové hlavně (při ústí),

• f) menší prohnutí hlavní.

Oddíl D

Ověřování plynových zbraní z tuzemské výroby

Plynové zbraně z tuzemské výroby, na které se vztahuje povinnost ověření (§ 3 odst. 2 vyhlášky) se ověřují tak, že se zkušebna přesvědčí:

• a) u každého kusu plynové zbraně i o správnosti její základní funkce,

• b) u 3 % kusů z předložené dávky plynových zbraní o tom, že parametry těchto namátkou vybraných kusů a schváleného vzorku jsou shodné.

*) oddíl C přílohy II této vyhlášky.