Vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví

ČÁST PRVNÍ

ODBORNÍ PRACOVNÍCI VE ZDRAVOTNICTVÍ

HLAVA PRVNÍ

Zdravotničtí pracovníci

Oddíl první

Kategorie a obory zdravotnických pracovníků

§ 1

Lékaři

Lékaři vykonávají činnost vyžadující vysokoškolské lékařské vzdělání, zejména provádějí vyšetřovací výkony, určují diagnózu, stanoví léčebný plán i plán hygienických a protiepidemických opatření, provádějí léčebné výkony, dozírají na vytváření a zabezpečování zdravých životních a pracovních podmínek, provádějí výběr osob, které mají být zařazeny do soustavné dispenzární péče, ukládají izolaci a karanténní opatření, vydávají posudky a předepisují léky.

§ 2

Farmaceuti

(1) Farmaceuti vykonávají činnost vyžadující vysokoškolské farmaceutické vzdělání, zejména vykonávají takovou činnost při přípravě, výrobě, výdeji, distribuci a kontrole léčiv a při speciálních laboratorních pracích.

(2) Farmaceuti v lékárnách zejména přijímají recepty a posuzují je, zda odpovídají příslušným předpisům, připravují léky, vydávají léky po provedení konečné kontroly a kontrolují farmaceutické suroviny pro přípravu léků.

§ 3

Dentisté

Dentisté poskytují ambulantní léčebně preventivní péči o chrup. Přitom jsou oprávněni ošetřovat chrup konzervačně a proteticky, provádět jednoduché extrakce zubů a kořenů a ošetřovat chronické záněty dásní. Zjistí-li, že je třeba lékařského zákroku, jsou povinni předat ošetřovaného k dalšímu odbornému ošetření, popřípadě mu toto ošetření zajistit.

§ 4

Střední zdravotničtí pracovníci

(1) Střední zdravotničtí pracovníci vykonávají odbornou činnost vyžadující úplné střední zdravotnické vzdělání, a to podle povahy vykonávané práce buď samostatně nebo podle pokynů lékaře, farmaceuta, popřípadě jiného vedoucího pracovníka.

(2) Střední zdravotničtí pracovníci vykonávají své povolání v těchto oborech: zdravotní sestra, dětská sestra, ženská sestra, dietní sestra, rehabilitační pracovník, asistent hygienické služby, zdravotní laborant, farmaceutický laborant, radiologický laborant, zubní laborant a oční optik.

§ 5

Nižší zdravotničtí pracovníci

(1) Nižší zdravotničtí pracovníci vykonávají podle pokynů lékaře nebo farmaceuta a pod vedením středních zdravotnických pracovníků odbornou činnost vyžadující střední zdravotnické vzdělání, popřípadě jiné zdravotnické vzdělání.

(2) Nižší zdravotničtí pracovníci vykonávají své povolání v těchto oborech: ošetřovatelka, pěstounka, zubní instrumentářka, masér, dezinfektor, laboratorní pracovník, pitevní laborant-preparátor.

§ 6

Pomocní zdravotničtí pracovníci

(1) Pomocní zdravotničtí pracovníci vykonávají pod vedením výše kvalifikovaných odborných pracovníků odbornou činnost vyžadující krátkodobé zdravotnické vzdělání.

(2) Pomocní zdravotničtí pracovníci vykonávají své povolání v oborech sanitáři a sanitářky pro jednotlivé úseky zdravotnických služeb stanovené ministerstvem zdravotnictví.

§ 7

Náplně činnosti jednotlivých kategorií a oborů zdravotnických pracovníků stanoví zvláštní předpis.

Oddíl druhý

Způsobilost k výkonu zdravotnických povolání

§ 8

Způsobilost k výkonu povolání lékaře

(1) Lékaři získávají způsobilost k výkonu povolání ukončením studia a složením předepsaných zkoušek na příslušných lékařských fakultách.

(2) Lékaři-absolventi lékařské fakulty hygienické mají způsobilost k výkonu povolání především v hygieně a epidemiologii a lékaři-absolventi fakulty dětského lékařství a fakulty všeobecného lékařství-dětského směru k výkonu povolání především v péči o děti. Lékaři-absolventi fakulty všeobecného lékařství-stomatologického směru mají způsobilost k výkonu povolání v péči o chrup, dutinu ústní a orgány s ní související.

(3) Organizace může podle kádrové situace výjimečně převést lékaře-absolventy lékařské fakulty hygienické, fakulty dětského lékařství a fakulty všeobecného lékařství-dětského směru k výkonu lékařského povolání v jiném úseku zdravotnických služeb po předchozím vyžádání si závazného stanoviska ministerstva zdravotnictví.

§ 9

Způsobilost k výkonu povolání farmaceuta

Farmaceuti získávají způsobilost k výkonu povolání ukončením studia a složením předepsaných zkoušek na farmaceutické fakultě.

§ 10

Způsobilost k výkonu povolání dentisty

Povolání dentisty mohou vykonávat zdravotničtí pracovníci, kteří získali způsobilost k výkonu tohoto povolání podle dřívějších předpisů.^*)

Způsobilost k výkonu povolání středního zdravotnického pracovníka

§ 11

(1) Střední zdravotničtí pracovníci získávají způsobilost k výkonu povolání ukončením studia a složením maturitních zkoušek předepsaných pro jednotlivé obory na střední zdravotnické škole.^**)

(2) Povolání zdravotního laboranta jsou oprávněny vykonávat též osoby, které absolvovaly nejméně čtyři semestry studia na lékařské fakultě, a povolání farmaceutického laboranta osoby, které absolvovaly nejméně čtyři semestry studia na farmaceutické fakultě.

§ 12

(1) Střední zdravotničtí pracovníci vykonávají odbornou činnost v oborech, pro které získali způsobilost k výkonu povolání.

(2) Střední zdravotničtí pracovníci oborů zdravotní sestra, dětská sestra a ženská sestra mohou pracovat ve všech těchto oborech bez rozšíření způsobilosti k výkonu povolání v dalším oboru s výjimkou úseků práce stanovených v příloze č. 1. Přitom jsou zdravotní sestry a ženské sestry vykonávající činnost v oboru dětských sester povinny absolvovat kurs psychologie a pedagogiky dítěte.

(3) Střední zdravotničtí pracovníci oborů zdravotní sestra, dětská sestra, ženská sestra, asistent hygienické služby a radiologický laborant mohou pracovat trvale v jiném oboru, než pro který získali způsobilost k výkonu povolání, v úsecích práce stanovených v příloze č. 2, jestliže do dvou let ode dne převedení na takový úsek práce vykonají na střední zdravotnické škole externí zkoušky z předmětů uvedených v této příloze.

§ 13

Způsobilost k výkonu povolání nižšího zdravotnického pracovníka

(1) Nižší zdravotničtí pracovníci získávají způsobilost k výkonu povolání v oboru ošetřovatelka, pěstounka a zubní instrumentářka ukončením studia a složením předepsaných zkoušek na zdravotnické odborné škole.^*) V ostatních oborech získávají způsobilost k výkonu povolání absolvováním dlouhodobého kursu podle osnov vydaných ministerstvem zdravotnictví a složením předepsaných zkoušek.

(2) Povolání nižšího zdravotnického pracovníka jsou oprávněny vykonávat též osoby, které absolvovaly část studia na střední zdravotnické škole, a to tři ročníky čtyřletého denního studia nebo pětiletého studia při zaměstnání, dva ročníky čtyřletého studia při zaměstnání nebo tříletého studia při zaměstnání pro absolventy středních škol anebo jeden ročník dvouletého studia pro absolventy středních škol.

§ 14

Způsobilost k výkonu povolání pomocného zdravotnického pracovníka

Pomocní zdravotničtí pracovníci získávají způsobilost k výkonu povolání absolvováním kursu podle osnov vydaných ministerstvem zdravotnictví a složením předepsaných zkoušek.

HLAVA DRUHÁ

Jiní odborní pracovníci ve zdravotnictví

§ 15

Úkoly ve zdravotnictví plní podle zásad účelné dělby práce vedle zdravotnických pracovníků též jiní odborní pracovníci, zejména z oboru pedagogiky, psychologie, přírodních a technických věd.

§ 16

Způsobilost k výkonu povolání získávají jiní odborní pracovníci působící ve zdravotnictví studiem na školách poskytujících vysokoškolské nebo úplné střední odborné vzdělání jiného než zdravotnického směru.

ČÁST DRUHÁ

DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ ODBORNÝCH PRACOVNÍKŮ VE ZDRAVOTNICTVÍ

HLAVA PRVNÍ

Společná ustanovení

§ 17

(1) Další vzdělávání odborných pracovníků ve zdravotnictví zahrnuje:

• a) nástupní praxi středních zdravotnických pracovníků,

• b) specializační průpravu lékařů, farmaceutů a středních zdravotnických pracovníků,

• c) další zdokonalování znalostí jak všech zdravotnických pracovníků, tak i jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví.

(2) Základní formou dalšího vzdělávání odborných pracovníků ve zdravotnictví je samostatné studium a získávání znalostí a dovedností pod vedením kvalifikovaného pracovníka.

§ 18

(1) Odborní pracovníci ve zdravotnictví jsou povinni prohlubovat a zdokonalovat své odborné znalosti a zkušenosti po dobu výkonu svého povolání.

(2) Vedoucí pracovníci ve zdravotnictví na všech stupních jsou povinni:

• a) zajistit pod vedením zkušeného pracovníka zaškolení odborných pracovníků na pracovišti (oddělení), kontrolovat a hodnotit jeho průběh; zaškolení se provádí zpravidla během prvních tří měsíců po nástupu a jeho součástí je též získání speciálních znalostí z provozu a z bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;

• b) vést své spolupracovníky k všestrannému zdokonalování odborných znalostí, k zvyšování ideové a odborné úrovně jejich práce a k dodržování morálky socialistického zdravotníka;

• c) řídit další vzdělávání odborných pracovníků ve zdravotnictví a navrhovat je na odpovídající školicí akce organizované Institutem pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů (dále jen „Institut“) nebo Ústavem pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků (dále jen „Ústav“), popřípadě zdravotnickými zařízeními v příslušném kraji.

HLAVA DRUHÁ

Další vzdělávání zdravotnických pracovníků

Oddíl první

Organizace a řízení

§ 19

(1) Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství řídí další vzdělávání zdravotnických pracovníků a stanoví pro ně hlavní zásady v souladu s rozvojem lékařských, farmaceutických, popřípadě jiných věd a v souladu s potřebami zdravotnických služeb.

(2) Podle zásad stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství organizují další vzdělávání zdravotnických pracovníků krajské národní výbory, v ústředně řízených zdravotnických organizacích ministerstvo zdravotnictví a v organizacích řízených jinými resorty příslušné ústřední orgány nebo orgány jimi pověřené.

§ 20

Ministerstvo zdravotnictví vykonává svou působnost na úseku dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků za odborné pomoci nebo prostřednictvím Institutu a Ústavu.

§ 21

Institut, Ústav i krajské ústavy národního zdraví vzájemně úzce spolupracují na úseku dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků; spolupracují přitom s příslušnými lékařskými fakultami a farmaceutickou fakultou.

§ 22

Specializační průprava lékařů, farmaceutů a středních zdravotnických pracovníků se koná zpravidla na pracovištích těchto pracovníků, pokud vyhovují požadavkům pro tyto účely. Je-li toho třeba, doplňuje se na zvlášť kvalifikovaných pracovištích vybraných pro tento účel v rámci kraje a školicími akcemi v Institutu nebo Ústavu.

Oddíl druhý

Specializační průprava lékařů

§ 23

Obecné ustanovení

(1) Specializační průpravou získává lékař hlubší znalosti k výkonu odborné činnosti, popřípadě k výkonu specializované činnosti vyššího stupně v některém ze stanovených specializačních oborů.

(2) Absolvování specializační průpravy pro specializaci I. stupně je pro lékaře vykonávající činnost v oborech uvedených v § 24 povinné. Zařazování do specializační průpravy pro specializaci vyššího stupně se provádí výběrově na základě komplexního hodnocení lékaře. Přitom se přihlíží především ke společenským potřebám zdravotnictví a ke zvláštním schopnostem a předpokladům uchazečů.

(3) Do specializační průpravy zařazují lékaře krajské národní výbory, lékaře pracující v ústředně řízených zdravotnických organizacích ministerstvo zdravotnictví a lékaře pracující mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené.

§ 24

Specializace I. a II. stupně

(1) Lékaři mohou získat specializaci I. stupně v oboru všeobecného lékařství.

(2) Specializaci I. a II. stupně mohou získat lékaři v těchto oborech:

interní lékařství

pediatrie

gynekologie a porodnictví

chirurgie

urologie

ortopedie

neurologie

psychiatrie

dermatovenerologie

stomatologie

otorinolaryngologie

oftalmologie

radiodiagnostika

radioterapie

patologická anatomie

lékařská mikrobiologie

hygiena a epidemiologie

anesteziologie a resuscitace

klinická biochemie

§ 25

Nástavbová specializace

Po dosažení specializace I. stupně mohou lékaři získat nástavbovou specializaci v těchto oborech:

Interní lékařství

přenosné nemoci

kardiologie

revmatologie

dorostové lékařství

tělovýchovné lékařství

endokrinologie

gastroenterologie

poruchy látkové přeměny a výživy

hematologie a transfúzní služba

tuberkulóza a respirační nemoci

hygiena práce a nemoci z povolání

fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace

alergologie

lékařská genetika

nukleární medicina

Pediatrie

přenosné nemoci

dětská kardiologie

dorostové lékařství

tělovýchovné lékařství

endokrinologie

hematologie a transfúzní služba

dětská tuberkulóza a respirační nemoci

alergologie

lékařská genetika

fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace

dětská neurologie

dětská psychiatrie

hygiena dětí a dorostu

nukleární medicina

Gynekologie a porodnictví

fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace

Chirurgie

dětská chirurgie

thorakochirurgie

neurochirurgie

ústní, čelistní a obličejová chirurgie

plastická chirurgie

fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace

nukleární medicina

Ortopedie

fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace

Neurologie

dětská neurologie

fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace

Psychiatrie

dětská psychiatrie

fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace

Stomatologie

ústní, čelistní a obličejová chirurgie

parodontologie

čelistní ortopedie

dětská stomatologie

Otorinolaryngologie

foniatrie

dětská otorinolaryngologie

Radioterapie

nukleární medicina

Patologická anatomie

soudní lékařství

Lékařská mikrobiologie

lékařská virologie

lékařská parazitologie

Hygiena a epidemiologie

hygiena všeobecná a komunální

hygiena práce a nemoci z povolání

hygiena dětí a dorostu

hygiena výživy a předmětů běžného užívání

hygiena záření

epidemiologie

Všeobecné lékařství

hygiena práce a nemoci z povolání

dorostové lékařství

§ 26

Další specializace

Po dosažení specializace I. stupně mohou lékaři získat další specializaci v oborech organizace a řízení zdravotnictví a posudkového lékařství.

§ 27

Příprava pro výkon funkce obvodního lékaře

(1) Funkci obvodního lékaře mohou vykonávat lékaři, kteří získali specializaci I. stupně v oboru všeobecného lékařství s označením „odborník všeobecného lékařství“.

(2) Lékaři, kteří získali specializaci I. stupně v některém z oborů uvedených v § 24 odst. 2 a vykonávají v den počátku účinnosti této vyhlášky funkci obvodního lékaře, mohou do 5 let od tohoto dne získat způsobilost k výkonu této funkce podle dosavadních předpisů.

Délka specializační průpravy a rozsah znalostí

§ 28

(1) Specializační průprava pro specializaci I. stupně trvá tři roky, v oboru urologie čtyři roky. Pro specializaci II. stupně, nástavbovou a další specializaci trvá tři až pět let; její délka je blíže určena ve specializačních náplních.

(2) Do specializační průpravy lze započítat jen dobu výkonu lékařského povolání v pracovním poměru v ČSSR. Ministerstvo zdravotnictví může v jednotlivých případech započítat práci lékaře v zahraničí.

§ 29

Základní rozsah odborných znalostí v jednotlivých specializačních oborech včetně znalostí potřebných z hlediska obrany státu, jakož i rozsah znalostí společensko-vědních a jazykových stanoví specializační náplně, které vydává ministerstvo zdravotnictví.

§ 30

Kvalifikační atestace

(1) Znalosti lékařů získané v průběhu specializační průpravy se ověřují kvalifikační atestací před zkušební komisí Institutu, který určuje místo, termín a způsob kvalifikační atestace.

(2) Lékaře ke kvalifikačním atestacím doporučují krajské národní výbory, lékaře pracující v ústředně řízených zdravotnických organizacích ministerstvo zdravotnictví a lékaře pracující mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené.

(3) Po úspěšně složené kvalifikační atestaci vydává Institut diplom o specializaci.

Získávání specializací ve zvláštních případech

§ 31

Institut

• a) výjimečně zařadí lékaře do specializační průpravy pro získání nástavbové nebo další specializace, i když získal specializaci I. stupně v jiném oboru, než u kterého je nástavbová nebo další specializace zavedena;

• b) vydá lékaři diplom o specializaci po vykonání kvalifikační atestace pro nástavbovou nebo další specializaci v oborech zavedených touto vyhláškou bez specializační průpravy, aniž získal příslušnou specializaci I. stupně, jestliže ke dni počátku účinnosti vyhlášky úspěšně pracuje v takovém oboru nejméně sedm let;

• c) vydá po úspěšně vykonaném politicko-odborném pohovoru diplom o specializaci bez kvalifikační atestace lékaři, který ke dni počátku účinnosti vyhlášky pracuje úspěšně nejméně deset let v oboru, pro nějž je touto vyhláškou zavedena specializace II. stupně, nástavbová specializace nebo další specializace, a vykonává vedoucí funkci.

§ 32

Ministerstvo zdravotnictví může

• a) povolit zařazení lékařů do specializační průpravy v oborech, v nichž lze získat nástavbovou specializaci, přímo do specializační průpravy v těchto oborech, pokud v nich trvá nedostatek lékařů; krajské národní výbory zajistí před kvalifikační atestací pro nástavbovou specializaci doplnění znalostí z příslušného oboru specializace I. stupně a vykonání kvalifikační atestace pro tuto specializaci;

• b) výjimečně přiznat po úspěšně vykonaném politicko-odborném pohovoru specializaci lékařům ve zvlášť úzkém oboru, i když není uveden ve specializační soustavě stanovené touto vyhláškou;

• c) v odůvodněných případech zhodnotit postgraduální vzdělání lékařů získané podle dřívějších předpisů a přiznat na jeho základě specializaci, popřípadě stanovit jiný termín nebo způsob vykonání kvalifikační atestace.

§ 33

Universitním profesorům a docentům, u nichž obor, v němž získali vědecko-pedagogický titul, odpovídá některému oboru, v němž lze získat specializaci II. stupně, nástavbovou nebo další specializaci, náleží specializace v tomto oboru. Diplom o specializaci vydá na základě oznámení o získání titulu Institut.

§ 34

Přerušení činnosti ve specializačním oboru

(1) Jestliže lékař nevykonává po dobu delší než pět let odbornou činnost v oboru, ve kterém získal specializaci, může dále pracovat jako specialista v tomto oboru jen po předchozím doplnění znalostí a jejich ověření kvalifikační atestací.

(2) Doplnění znalostí zajistí krajské národní výbory, u lékařů pracujících v ústředně řízených zdravotnických organizacích ministerstvo zdravotnictví a u lékařů pracujících mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené.

Oddíl třetí

Specializační průprava farmaceutů

§ 35