Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

ČÁST PRVNÍ

Základní podmínky provozu vozidel

§ 1

Všeobecná ustanovení

(1) Na pozemních komunikacích ^1) se smí používat jen vozidel, která svou konstrukcí, provedením a technickým stavem splňují požadavky bezpečného a plynulého provozu, neohrožují bezpečnost a zdraví osob a neznečišťují a nepoškozují pozemní komunikace.

(2) Konstrukční a technicko-provozní podmínky, jimž musí vozidlo odpovídat v provozu na pozemní komunikaci, jsou uvedeny v části druhé až páté této vyhlášky. Přitom není rozhodující, zda vozidlo je zapsáno v evidenci motorových vozidel a opatřeno státní poznávací značkou, či nikoliv.

(3) Ustanovení platná pro motorová vozidla platí, pokud není stanoveno jinak,

• a) pro motorová vozidla,^2) která nejsou vázána na koleje ani na elektrické vedení, přičemž druh pohonu není rozhodující,

• b) pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí.

(4) Ustanovení platná pro osobní automobily platí, pokud není stanoveno jinak, i pro jejich modifikace (§ 84 odst. 8).

(5) Ustanovení platná pro autobusy platí pro motorová vozidla, zařízená pro dopravu více než osmi sedících osob (mimo řidiče); pokud není stanoveno jinak, platí tato ustanovení též pro trolejbusy. Pro tramvaje platí pouze ustanovení § 11, § 12 odst. 1 písm. a) až c), § 13 odst. 1 a 3, § 25 odst. 1 a 6, § 26 odst. 8, 10 až 16 (bez podmínek stanovených v odstavci 6), § 27 odst. 1, § 33 odst. 1, 2, 4 a 5, § 34 odst. 1, 2 a 7 až 11, § 45 odst. 1, 3, 4, 5 a 8, § 47 odst. 3, 4 a 6, § 48, § 49 s výjimkou odstavců 3, 4 a 11, § 50 s výjimkou odstavců 1 a 2, § 51 s výjimkou odstavce 3, § 52, § 53, § 56 odst. 1, 2 a 5 a § 58 odst. 1, 2, 5, 6 a 7.

(6) Ustanovení platná pro nákladní automobily platí pro vozidla zvlášť upravená pro dopravu nákladů, pro speciální vozidla, a pokud není stanoveno jinak, i pro silniční tahače a pro vozidla dodávková, používající hlavních skupin osobních automobilů a určená pro dopravu nákladů o užitečné hmotnosti do 1,5 t (§ 84 odst. 8).

§ 2

Způsobilost motorových a jejich přípojných vozidel k provozu

V provozu na pozemních komunikacích se smí užívat motorových a jejich přípojných vozidel jen:

• a) shodují-li se se schváleným typem (§ 3) nebo byla-li schválena jejich technická způsobilost k provozu,

• b) byla-li pro ně přidělena státní poznávací značka, pokud této povinnosti podléhají,

• c) pásových vozidel, jen jsou-li opatřena pryžovými pásy nebo ocelovými pásy s pryžovými polštáři na opěrných plochách; nosné kladky musí být samostatně odpruženy a opatřeny pryžovými obručemi o výšce nejméně 40 mm.

Schvalování technické způsobilosti typů motorových a jejich přípojných vozidel

§ 3

(1) O technické způsobilosti typů motorových a jejich přípojných vozidel, která mají být hromadně (podle typu) vyráběna nebo která mají být dovezena prostřednictvím organizace zahraničního obchodu, rozhoduje na žádost výrobce nebo dovozce republikové ministerstvo vnitra nebo jím pověřený orgán (dále jen „příslušný republikový orgán“), a to podle konečného provedení prototypu (nebo vozidla z ověřovací série) nebo dovezených vzorkových vozidel a příslušné technické dokumentace.^3) Jednou z podmínek schválení typu je důsledné zabezpečení výroby (dovozu) a distribuce náhradních dílů a celků pro daný typ a provedení vozidla, jakož i zabezpečení kompletních oprav a servisních a záručních služeb nejméně po dobu 10 let po ukončení jeho výroby (dovozu). Hromadnou výrobou se rozumí výroba více než 5 motorových vozidel stejného provedení celkem.

(2) Výrobce nebo dovozce je povinen k žádosti o schválení technické způsobilosti typu vozidla předložit zejména

• a) celkový technický popis vozidla s typovým listem,

• b) výkres s uvedením vnějších a vnitřních rozměrů, pohotovostní a celkové hmotnosti a jejího rozdělení na jednotlivé nápravy,

• c) výkres vnějšího a vnitřního osvětlení včetně vyznačení úhlů geometrické viditelnosti, typů svítidel a jejich charakteristiky,

• d) výkres s uvedením úhlu výhledu řidiče,

• e) schéma řízení vozidla s uvedením geometrie a ovládací síly,

• f) schéma brzdových zařízení s uvedením činnosti a ovládací síly,

• g) schéma elektrické instalace, včetně uvedení typu zařízení nebo přístrojů,

• h) charakteristiku doporučených pneumatik a jejich huštění a charakteristiku ráfků s potvrzením výrobce,

• i) seznam výbavy a výstroje vozidla,

• j) návod k obsluze a údržbě, směrná čísla kilometrických výkonů do jednotlivých druhů oprav vozidla, seznam náhradních dílů a dílenskou příručku (popřípadě další obchodně technickou dokumentaci dodávanou s vozidlem),

• k) protokoly o zkoušce vozidla a jeho částí a homologační protokoly; homologační zkoušky^4) provádějí organizace, které tím pověří federální ministerstvo dopravy po projednání s příslušnými republikovými orgány,

• l) technické údaje pro kontrolu a seřízení vozidla a jeho částí včetně zvláštních upozornění pro potřebu stanic technické kontroly,

• m) stanovisko příslušného orgánu státního odborného dozoru nad bezpečností práce a orgánu hygienické služby.

(3) Příslušný republikový orgán může předepsat předložení další technické dokumentace, zejména podrobných výkresů a výpočtů, stanoviska státního dozoru v oboru protipožární ochrany apod. a uložit provedení úplných typových a provozních zkoušek.

(4) Výrobce nebo dovozce je povinen na požádání zapůjčit příslušnému republikovému orgánu vozidlo, jehož typ má být schválen, k ověření v provozu na přiměřenou dobu, včetně soupravy dílů k zabezpečení dobrého technického stavu a provozuschopnosti během zkoušek.

(5) Příslušný republikový orgán při schválení technické způsobilosti typu motorového nebo přípojného vozidla rozhodne, zda vozidlo bude evidováno a opatřeno státní poznávací značkou nebo zda se připouští k provozu bez státní poznávací značky vzhledem k své konstrukci a jízdním vlastnostem. Vyžaduje-li to konstrukce nebo předpokládaný způsob používání vozidla, stanoví zvláštní podmínky provozu. Pro typ, jehož technickou způsobilost schválí, vystaví „Osvědčení o technické způsobilosti typu motorového vozidla“, jehož nedílnou součástí je „Základní technický popis schváleného typu vozidla“, který je pro výrobce nebo dovozce podkladem k vyplnění technického průkazu pro vozidlo, které bude evidováno a opatřeno státní poznávací značkou, nebo technického osvědčení pro vozidlo, které nebude opatřeno státní poznávací značkou.

(6) Výrobce je povinen předložit před zavedením do výroby příslušnému republikovému orgánu ke schválení každou změnu, kterou hodlá provést na typu již schváleném, jež se dotýká způsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích. Dovozce je povinen předložit ke schválení každou změnu provedenou na vozidle schváleného typu, jež se dotýká způsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích, ještě před dovozem takto upravených vozidel.

(7) Schválení technické způsobilosti typu motorového a přípojného vozidla platí pro všechna vyrobená nebo dovezená vozidla, která svým provedením a výbavou plně odpovídají schválenému typu; podléhá revizi, která se provádí v časových obdobích určených příslušným republikovým orgánem.

(8) Typové a provozní zkoušky vozidel (odstavec 3), ověřovací zkoušky (odstavec 4) a revizní zkoušky (odstavec 7) se provádějí na náklad výrobce, popřípadě dovozce vozidla.

§ 4

Zjistí-li se po schválení technické způsobilosti typu motorového nebo přípojného vozidla konstrukční nebo výrobní závady, uloží příslušný republikový orgán výrobci nebo dovozci jejich odstranění a určí k tomu přiměřenou lhůtu; může také podle závažnosti závad výrobci, popřípadě dovozci zakázat uvádění takových vozidel do provozu, popřípadě zakázat další provoz vozidel již uvedených do provozu do té doby, dokud závady nebudou odstraněny. Náklady spojené s odstraněním závad nese výrobce, popřípadě dovozce.

§ 5

(1) Příslušný republikový orgán zašle stejnopis rozhodnutí o schválení typu motorového nebo přípojného vozidla se „Základním technickým popisem schváleného typu vozidla“, rozhodnutí o změně tohoto schválení, jakož i opatření podle § 4 federálnímu ministerstvu dopravy.

(2) Příslušný republikový orgán, popřípadě v součinnosti s ním federální ministerstvo dopravy mohou kdykoliv u výrobce, dovozce, prodejní organizace nebo v opravně (servisu) překontrolovat, zda motorová a jejich přípojná vozidla odpovídají schválenému typu a zda jsou dodrženy podmínky stanovené při schválení technické způsobilosti.

§ 6

Údržba motorových a jejich přípojných vozidel

(1) Všechny socialistické organizace jsou povinny pečovat o to, aby motorová a jejich přípojná vozidla, která provozují, byla udržována v dobrém technickém i vzhledovém stavu; přitom postupují podle návodu k obsluze a údržbě, který jsou výrobci i dovozci povinni dodat ke každému vozidlu, a podle metodických pokynů, které vydá příslušný republikový orgán nebo s jeho souhlasem odvětvový ústřední orgán státní správy.

(2) Národní výbory kontrolují, zda organizace plní povinnosti uložené jim v odstavci 1.

§ 7

Stavby jednotlivých motorových vozidel

Souhlas ke stavbě jednotlivého motorového vozidla (§ 3 odst. 1) bude dán tehdy, jestliže stavěné vozidlo je odlišné od hromadně vyráběných nebo dovážených vozidel a jde-li o

• a) speciální vozidlo určené k plnění důležitých speciálních přepravních úkolů nebo k odstranění hygienicky závadných, namáhavých nebo nebezpečných ručních prací při nakládce a vykládce;

• b) sportovní vozidlo a motoristická organizace žádost doporučí; stavba sportovního vozidla se však nepovolí, je-li z přiložené dokumentace zřejmé, že úpravy, jimiž se vozidlo bude lišit od hromadně vyráběných nebo dovážených vozidel, jsou takového druhu, že zamýšleného cíle lze výhodněji dosáhnout úpravou takového vozidla;

• c) stavbu vozidla s novými konstrukčními prvky, jestliže žadatel předloží s technickou dokumentací doporučení Ústavu pro výzkum motorových vozidel; za nové konstrukční prvky nelze pokládat takové úpravy a změny, které je možné provést a vyzkoušet na hromadně vyráběných vozidlech nebo které se vyskytují na vozidlech zahraniční výroby;

• d) stavbu motorového vozidla (vozíku) pro tělesně postižené osoby, jejichž tělesný stav neumožňuje použít hromadně vyráběného nebo dováženého motorového vozidla, ani toto vozidlo nelze vhodně upravit.

§ 8

Přestavba motorového vozidla^5)

(1) Souhlas k přestavbě motorového vozidla nelze udělit, jde-li o

• a) přestavbu vozidla na autobus, s výjimkou speciálních vozidel s autobusovým strojovým spodkem nebo autobusovou karosérií,

• b) přestavbu sklápěcího vozidla na jiný druh.

(2) K hromadným přestavbám a modernizacím motorových vozidel (§ 3 odst. 1) je třeba souhlasu příslušného republikového orgánu, který zašle stejnopis svého souhlasného vyjádření federálnímu ministerstvu dopravy.

§ 9

Schvalování technické způsobilosti částí a příslušenství vozidel

(1) Technickou způsobilost částí a příslušenství vozidel důležitých pro bezpečnost silničního provozu schvaluje z hlediska použití na typu vozidla příslušný republikový orgán na základě předložených vzorků a na základě

• a) rozhodnutí příslušné státní zkušebny, jde-li o výrobky stanovené ke schvalování podle předpisů o státním zkušebnictví,^6)

• b) v ostatních případech osvědčení zkušebny, pověřené federálním ministerstvem dopravy po projednání s příslušnými republikovými orgány.^7)

(2) Typy hasicích přístrojů (§ 81) schvaluje republikové ministerstvo vnitra - hlavní správa požární ochrany.

§ 10

Vozidla pro hromadnou přepravu osob

(1) Autobusy a osobní autobusové přívěsy musí odpovídat zvláštním podmínkám stanoveným pro jejich konstrukci a provoz v části druhé a páté této vyhlášky.

(2) Nebylo-li při schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla nebo jeho typu k těmto podmínkám přihlédnuto, musí být technická způsobilost přezkoušena dopravním inspektorátem Veřejné bezpečnosti. Výsledek se poznamená v technickém průkaze vozidla.

(3) K hromadné přepravě osob je možno za podmínek stanovených zvláštními předpisy^8) použít též nákladního valníkového automobilu nebo valníkového traktorového přívěsu.

§ 11

Schvalování technické způsobilosti trolejbusů a tramvají

Schvalování technické způsobilosti typů trolejbusů a tramvají se řídí též předpisy platnými pro drážní vozidla.^9)

ČÁST DRUHÁ

Motorová a jejich přípojná vozidla

§ 12

Rozměry motorových a jejich přípojných vozidel a jejich jízdních souprav^10)

(1) Největší přípustné rozměry motorových a jejich přípojných vozidel a jejich jízdních souprav (dále jen „souprav“) včetně nákladu jsou:

a) celková šířka	2,50 m,
přívěsů za motocyklem	1,00 m,
zemědělských a lesnických strojů uvedených v § 72 a 73	3,00 m,
tramvají	2,65 m;
b) celková výška (včetně sběračů tramvají a trolejbusů v nejnižší pracovní poloze)	4,00 m;
c) celková délka vozidla jednotlivého (solo)	12,00 m,
- kloubového autobusu a trolejbusu	18,00 m,
- soupravy motorového vozidla s návěsem	15,00 m,
- soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem	18,00 m,
- soupravy motorového vozidla s dvěma přívěsy nebo s návěsem a jedním přívěsem	22,00 m,
- přípojných vozidel za osobní automobil (včetně oje)	8,00 m,
- tramvaje (solo) včetně spřáhel	18,00 m,
- soupravy tramvají a kloubové tramvaje včetně spřáhel	40,00 m;
d) největší přípustná délka převisu u autobusů a trolejbusů nesmí být větší než 1/3 celkové délky, nejvýše však	3,50 m.

(2) Největší šířku vozidla smí přesahovat dopředu i dozadu sklopné nebo snadno poddajné části zpětných zrcátek, pneumatiky v blízkosti styku s vozovkou, řetězy nebo jim podobné zařízení namontované na kolech vozidla; boční směrové svítilny nesmějí největší šířku vozidla přesahovat více než o několik málo centimetrů.

(3) Vozidla a soupravy - s výjimkou tramvají a jejich souprav - smějí při projíždění kruhové zatáčky o 360 stupňů s vnějším poloměrem 12 m zabírat obrysově nejvýše 6 m šířky vozovky; při nájezdu z přímé jízdy do uvedené zatáčky nesmí žádná část vozidla nebo soupravy přesahovat o více než 0,8 m tečnu vnějšího kruhu zatáčky. Střední hodnota z vnějších stopových průměrů zatáčení jednotlivého vozidla při zatáčení doleva a doprava smí být nejvýše 20 m.^11)

(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 13

Vnější povrchové plochy a vyznačení obrysů vozidel a souprav

(1) Z vnějších povrchových ploch vozidel - s výjimkou vozidel jednostopých - nesmí vyčnívat žádná jejich část (mimo spřáhla tramvají) tak, že by ohrožovala bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích a že by mohla způsobit případná další zranění nebo poškození při nehodě; zejména nesmějí být na přední, zadní a bočních částech vozidla, na karosérii, strojovém spodku a jejich součástech ostré hrany, hroty a výstupky (okrasné předměty, kování, uzávěry bočnic ap.). Dveřní kliky musí být konstruovány a namontovány na vozidlo tak, aby vylučovaly nebezpečí zachycení chodce, cyklisty nebo jiného účastníka provozu na pozemních komunikacích.

(2) Nákladní automobily a autobusy kapotového nebo polokapotového provedení o celkové hmotnosti nejméně 5,5 t musí mít vpředu v zorném poli řidiče zařízení (tykadla) pro vyznačení největší šířky vozidla nebo soupravy. Toto zařízení musí být alespoň ve směru jízdy vozidla snadno poddajné nebo poddajně upevněné na vozidle.^12)

(3) Vozidla, jejichž šířka je větší než 2,5 m, popřípadě 2,65 m u tramvají, samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje (§ 72), pojízdné pracovní stroje (§ 73) a pracovní stroje a speciální automobily vykonávající práci za jízdy nebo za stání v jízdní dráze [§ 53 odst. 1 písm. d)] musí být na předních a zadních čelních plochách co nejblíže k dolnímu a bočním obrysům vozidla označena červenými a bílými pruhy, stejně širokými, skloněnými pod úhlem 45° od svislé roviny. Šířka barevného pruhu musí být 70 až 80 mm. Minimální plocha tohoto označení musí být 0,1 m^2, přičemž tato plocha musí mít tvar pravoúhelníka o délce strany nejméně 250 mm. V případech, kdy konstrukce vozidla nedovoluje vyznačení výstražných barevných pruhů na pevné části vozidla, je možno označení provést na odnímatelných štítech, které musí být při přepravě na pozemních komunikacích na vozidle připevněny.

(4) Používání křídlových matic nábojů kol a jejich okrasných napodobenin po 1. 1. 1973 se zakazuje.

(5) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 14

Zatížení náprav a celková hmotnost vozidla; zatížení kladky u pásových vozidel^13)

(1) U motorových a jejich přípojných vozidel opatřených pneumatikami nesmí statické zatížení vozovky nápravou překročit

a) u jednoduché nápravy	10 t,
b) u dvounápravy s dílčím rozvorem
od 1,0 m do 1,1 m	11,5 t,
přes 1,1 m do 1,2 m	13 t,
přes 1,2 m do 1,3 m	14,5 t,
přes 1,3 m do 2,0 m	16 t,

přitom však statické zatížení vozovky jednou nápravou nesmí překročit 10 t.

Dvounápravou se rozumějí dvě za sebou umístěné jednoduché nápravy, jejichž středy při plném zatížení jsou od sebe vzdáleny (dílčí rozvor) alespoň 1 m, nejvýše však 2 m; je-li dílčí rozvor dvounápravy menší než 1 m, je považována za jednoduchou nápravu.

(2) Jestliže vozidlo má kola, která nejsou opatřena pneumatikami (např. plné pryžové obruče nebo obruče pružností jim rovnocenné), nesmí statické zatížení vozovky jednou nápravou být větší než 4 t.

(3) Největší přípustná celková hmotnost je:

a)	u vozidel se dvěma nápravami	16 t,
b)	u vozidel se třemi nápravami	22 t,
c)	u vozidel se čtyřmi a více nápravami	32 t,
d)	u kloubového autobusu	28 t,
e)	u jízdní soupravy	38 t,
f)	u pásových vozidel	18 t.

(4) U vozidel, pohybujících se zčásti nebo zcela na pryžových pásech, nesmí zatížení jedné vodící kladky na rovné vozovce překročit 1,5 t. U vozidel o celkové hmotnosti větší než 8 t musí být vodící kladky umístěny tak, aby u stojícího vozidla zatížení vodící kladky zvednuté o 60 mm nebylo větší než dvojnásobek zatížení vodící kladky přípustného na rovné vozovce.