Vyhláška Státní plánovací komise o projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu

ČÁST PRVNÍ

Úvodní a společná ustanovení

Úvodní ustanovení

§ 1

(1) Tato vyhláška upravuje postupy ústředních orgánů, orgánů středního článku řízení a organizací^1) při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu (dále jen „dodavatelsko-odběratelské vztahy“), zejména v období přípravy prováděcích státních a hospodářských plánů, včetně zvláštní části státních plánů;^2) současně stanoví způsob vydávání plánovacích aktů a uplatňování bilančních gescí a podrobněji upravuje dodavatelsko-odběratelské vztahy na úsecích dodávek

• a) pro investiční výstavbu,

• b) pro vývoz a z dovozu,

• c) pro vnitřní obchod,

• d) ostatních, zejména dodávek pro výrobu, kompletaci a údržbu.

(2) Dodavatelsko-odběratelské vztahy se projednávají plynule tak, aby zabezpečily zejména

• a) vnitřní soulad hmotných proporcí prováděcích plánů v návaznosti na hlavní směry, cíle a úkoly pětiletých plánů, a to na základě směrnic pro přípravu prováděcích plánů (dále jen „směrnice“),

• b) realizaci úkolů plánu dodávkami surovin, materiálů, výrobků, prací a služeb (dále jen „výrobky“),

• c) včasné odhalení a řešení případného nesouladu mezi uplatňovanými potřebami národního hospodářství a zdroji,

• d) vytváření předpokladů pro dlouhodobou stabilizaci vztahů mezi dodavateli a odběrateli.

(3) Přípravou pro projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů jsou předběžná jednání (výměna informací) o směrech dalšího formování potřeb národního hospodářství a zdrojů a s tím spojeného formování dodavatelsko-odběratelských vztahů na jednotlivých stupních řízení s ohledem na potřeby přípravy plánů.

(4) Projednáváním dodavatelsko-odběratelských vztahů podle této vyhlášky se rozumějí jednání o nich, směřující k zabezpečení potřeb národního hospodářství zdroji v prováděcích státních a hospodářských plánech, zejména jednání po vydání směrnic.^3)

(5) Ústřední orgány a orgány středního článku řízení (dále jen „orgány hospodářského řízení“) jsou povinny organizovat ve vzájemné součinnosti projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů^4) tak, aby výsledky mohly být zapracovány do prováděcích hospodářských plánů na všech stupních řízení. Dále jsou povinny se zřetelem ke specifickým podmínkám hospodářských odvětví a úseků, které řídí, sledovat a analyzovat vývoj dodavatelsko-odběratelských vztahů, zejména s ohledem na zabezpečení úkolů prováděcích státních plánů a řešit rozpory, popř. navrhovat způsob jejich řešení příslušným orgánům (§ 3 odst. 4 a 5).

§ 2

(1) Dodavatelské a odběratelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů vycházet především ze směrnic a rozpisu prováděcích státních plánů. Projednávají-li se tyto vztahy po uzavření smluv o přípravě dodávek, popřípadě až po uzavření hospodářských smluv o dodávkách, vychází se též z těchto smluv.

(2) Dodavatelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny využívat všech možností komplexní socialistické racionalizace, zaměřené na zvýšení dodávkové pohotovosti (dodavatelské zásoby apod.) a kvality dodávek; jsou povinny včas informovat své odběratele o svých záměrech v rozvoji výrobních a odbytových programů a podle potřeb je s hlavními odběrateli konzultovat.^5)

(3) Dodavatelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou oprávněny vyžadovat od příslušných partnerských odběratelských organizací a orgánů hospodářského řízení spolupráci při řešení problémů materiálně technického zásobování a dodavatelsko-odběratelských vztahů (informace o vývoji a cyklech spotřeby, spotřebitelských zásob atd.); nemohou však ve své pravomoci zavádět požadavkový systém (požadavkové řízení).

(4) Odběratelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny své potřeby uplatňovat tak, aby včas a racionálně zabezpečily stanovené, popřípadě připravované úkoly prováděcích státních a hospodářských plánů. Jsou povinny dodržovat vyhlášené normy a standardy, využívat možnosti komplexní socialistické racionalizace ke snižování měrné spotřeby výrobků, udržovat pouze nezbytné spotřebitelské zásoby a neprodleně informovat své dodavatele o závažných změnách svých potřeb v množství, sortimentu i čase.

(5) Odběratelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou oprávněny vyžadovat od příslušných partnerských dodavatelských organizací a orgánů hospodářského řízení spolupráci při řešení svých odběratelských problémů (např. poradenské a podobné obchodně technické služby).

§ 3

(1) Dodavatelsko-odběratelské vztahy se projednávají v hloubce a struktuře diferencované podle podmínek jednotlivých hospodářských odvětví a úseků (technologická povaha výrobků, směry jejich užití a okruhy spotřebitelů, organizace odbytových cest, rozhodovací stupně atd.).

(2) Jde-li o výrobky, u kterých vláda ČSSR stanovila bilančního gestora, projednávají dodavatelsko-odběratelské vztahy odběratelské, popřípadě dodavatelské orgány středního článku řízení^6) s příslušným bilančním gestorem. Ve spojitosti s tím probíhají i potřebná jednání po dodavatelské i odběratelské linii. Je-li bilančním gestorem ústřední orgán, jednají s ním ústřední orgány odběratelů, popřípadě dodavatelů; v návaznosti na to probíhají jednání na nižších stupních řízení.

(3) O výsledcích projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů se pořizují protokoly, není-li dále stanoveno jinak. Protokoly musí obsahovat nejméně údaje umožňující zpracování příslušných částí návrhů hospodářských plánů a rozbor případných rozporů spolu s návrhy na jejich řešení.

(4) Rozpory vzniklé při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi organizacemi, které se nepodaří odstranit běžným jednáním, popřípadě zvláštními postupy stanovenými nadřízenými orgány, mohou být předloženy k rozhodnutí orgánům středního článku řízení za předpokladu, že o nich předtím bezúspěšně jednaly statutární orgány^7) těchto organizací. Ústředním orgánům mohou být rozpory předloženy k rozhodnutí za předpokladu, že se týkají zabezpečení připravovaných úkolů prováděcích státních plánů a že o nich předtím bezúspěšně jednaly statutární orgány středního článku řízení. Ústřední orgány mohou stanovit další případy, v nichž jim mají být rozpory předloženy. Rozpory předkládané k rozhodnutí nadřízeným orgánům musí být doloženy protokoly.

(5) Zprávy o výsledcích projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů spolu se závěry, včetně návrhů na řešení případných rozporů, předávají

• organizace nadřízeným orgánům ve stanovených lhůtách,^8) nestanoví-li nadřízené ústřední orgány ve vzájemné dohodě lhůty kratší; zprávy a protokoly musí být podepsány statutárními orgány;

• ústřední orgány plánovacím komisím ve stanovených lhůtách;^8) zprávy a protokoly musí být podepsány vedoucími ústředních orgánů nebo jejich náměstky.

Zprávy musí obsahovat zejména komplexní zhodnocení a rozbor rozporů v dodavatelsko-odběratelských vztazích, které se nepodařilo odstranit ani jednáním ústředních orgánů podle odstavce 4 a které se týkají zabezpečení připravovaných úkolů prováděcích státních plánů.

(6) Tento postup platí obdobně pro závazné úkoly výroby a dodávek zvláštní části státních plánů - obrana a bezpečnost.

§ 4

Organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny vyvinout veškeré úsilí o zabezpečení všech dodávek potřebných ke splnění stanovených, popřípadě připravovaných úkolů plánů, zejména úkolů prováděcích státních plánů. Zanedbají-li řádné projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů podle této vyhlášky, popřípadě jiných právních předpisů, má se za to, že k případnému nesplnění úkolů v důsledku nezajištění potřebných dodávek došlo jejich zaviněním.^9)

§ 5

Objednávky (poptávky) musí být označeny tak, aby z nich byla patrna důležitost a naléhavost potřeby odběratele. Jde-li o dodávky určené pro zabezpečení připravovaných, popřípadě stanovených úkolů prováděcích státních plánů, musí být tato skutečnost v objednávce uvedena spolu s bližší charakteristikou úkolu.

§ 6

(1) Úkoly plánu v dodavatelsko-odběratelských vztazích ukládají orgány hospodářského řízení

• a) formou rozpisu úkolů prováděcích státních plánů; za tento rozpis se považují též jmenovitě uložené úkoly dodávek souborů strojů a zařízení nebo dodávek stavebních částí;^10)

• b) formou uložení úkolů svých prováděcích hospodářských plánů, popřípadě rozpisem úkolů prováděcích hospodářských plánů uložených nadřízeným orgánem hospodářského řízení;

• c) ve výjimečných případech po rozpisu prováděcích státních a hospodářských plánů stanovením nových úkolů nebo změnou úkolů dosavadních.^11)

(2) Po rozpisu prováděcích státních a hospodářských plánů příslušné dodavatelské a odběratelské orgány hospodářského řízení a organizace dokončí jednání o dodavatelsko-odběratelských vztazích; projednají zejména úpravy dodavatelsko-odběratelských vztahů vyplývající z potřeb zabezpečení prováděcích státních plánů.

Plánovací akty

§ 7

(1) Plánovací akty se vydávají v případech uvedených v § 115 odst. 2 hospodářského zákoníku, jde-li o úkoly prováděcího státního plánu podle § 24 odst. 1 zákona o národohospodářském plánování, a to podle konkrétních podmínek a potřeb zabezpečení těchto úkolů. Na úkoly směrnic se plánovací akty nevydávají.

(2) Plánovacími akty jsou za podmínek dále stanovených

• a) rozpisy úkolů prováděcích státních plánů provedené na dodavatele příslušnými orgány hospodářského řízení;

• b) v případech, kdy je zřízena bilanční gesce, rozpisy na dodavatele a odběratele provedené bilančním gestorem na základě rozpisu plánů rozdělení stanovených prováděcími státními plány.

(3) Plánovací akt musí stanovit předmět a čas (období) plnění dodávky, a to v hloubce nomenklatury výrobků prováděcích státních plánů, s výjimkou ustanovení odstavce 4, a označit jejího odběratele po dohodě s jeho nadřízeným orgánem, pokud již z předmětu plnění nevyplývá jednoznačně, která organizace je odběratelem. U rozpisu úkolů dodávek souborů strojů a zařízení nebo dodávek stavebních částí se předmět vymezuje v návaznosti na souhrnné projektové řešení.

(4) U úkolů prováděcího státního plánu stanovených shodně dodavatelským a odběratelským ústředním orgánům v souhrnném hodnotovém vyjádření, u nichž je zároveň uložena povinnost shodného rozpisu na dodavatelské a odběratelské orgány středního článku řízení a organizace, upraví uplatňování plánovacích aktů zvláštní opatření.

§ 8

(1) Orgány hospodářského řízení vydávají plánovací akty pro podřízené dodavatelské organizace

• a) jako součást rozpisu prováděcích státních plánů,

• b) po rozpisu prováděcích státních plánů (v průběhu jejich realizace), jsou-li pro to důležité důvody. V těchto případech musí být doklad o tom vydaný výslovně označen jako plánovací akt.

(2) Pro změny nebo zrušení plánovacích aktů platí obdobné podmínky a postup jako při jejich vydávání.^12)

§ 9

(1) Rozpis úkolu prováděcího státního plánu, z něhož sice vyplývá pro dodavatele dodávková povinnost vůči určitému odběrateli, který však nemá náležitosti podle § 7 odst. 3 a 4, není plánovacím aktem; osvědčuje však, že jde o zabezpečení potřeb, které jsou ve státním plánu uvedeny jako přednostní.^13)

(2) Úkol prováděcího hospodářského plánu, jímž příslušný orgán hospodářského řízení uloží dodavateli dodávkovou povinnost vůči určitému odběrateli s vymezením předmětu a času plnění dodávky, není plánovacím aktem; je však opatřením podle § 118 hospodářského zákoníku.

§ 10

Orgány hospodářského řízení, popřípadě bilanční gestoři, informují oprávněné odběratele o vydání plánovacích aktů podle § 8 a provedení rozpisů nebo uložení úkolů podle § 9, není-li již informovanost odběratelů zabezpečena rozpisem plánu.

Bilanční gesce

§ 11

(1) Bilanční gescí u výrobků se rozumí soustředění činností spojených s průzkumem, rozborem, ověřováním a aktivním ovlivňováním potřeb národního hospodářství a jejich optimálním zabezpečením zdroji z tuzemské výroby a z dovozu, zpravidla na jednom místě v celé ČSSR. Tímto místem je zpravidla orgán středního článku řízení (oborové nebo generální ředitelství).

(2) Bilanční gesce se uplatňuje u vybraných výrobků, jejichž hmotné bilance a plány rozdělení jsou stanoveny jako závazné prováděcími státními plány.

(3) Funkci bilančního gestora může též vykonávat

• a) ústřední orgán, je-li to z hlediska specifických podmínek nezbytné,

• b) organizace, jde-li o produkci, na jejíž výrobě se rozhodujícím způsobem podílí a má i ostatní předpoklady,

• c) společný orgán organizací zúčastněných na gesci.

§ 12

(1) Bilanční gesce je nástrojem zvláště intenzivní a kvalifikované spolupráce bilančního gestora s organizacemi na gesci zúčastněnými. Cílem bilanční gesce je optimálně zabezpečit uspokojení odůvodněných potřeb národního hospodářství, především potřeb označených v prováděcích státních plánech a právních předpisech jako přednostní, dodávkami výrobků v náležitém množství, sortimentu, jakosti a čase. K dosažení tohoto cíle jsou bilanční gestor a na gesci zúčastněné organizace povinni usilovat především o zvýšení efektivnosti využití dané zdrojové základny pomocí racionalizačních opatření.

(2) Zřízením bilanční gesce nejsou dotčeny platné vztahy organizační nadřízenosti a podřízenosti. Úkoly plánu se ukládají po organizační linii. Bilanční gestor nemá přikazovací právo vůči organizacím, které mu nejsou organizačně podřízeny; je však oprávněn požadovat řešení vyskytujících se problémů.

(3) Hlavním úkolem bilančního gestora je organizování dodavatelsko-odběratelských vztahů a propojení dodavatelů a odběratelů, především z hlediska sortimentní skladby dodávek, a to podle hmotných bilancí a plánů rozdělení schválených v prováděcích státních plánech a podle jejich rozpisu.

(4) Formy a způsob provádění bilanční gesce musí odpovídat specifickým podmínkám jednotlivých případů a určují se smlouvou, kterou bilanční gestor a organizace na gesci zúčastněné spolu uzavřou podle platných předpisů. Uzavření takové smlouvy mohou příslušné orgány podle potřeby nařídit.^14) Smlouvou se především vymezí rozsah a způsob spolupráce bilančního gestora s organizacemi na gesci zúčastněnými

• při provádění průzkumu, rozboru, ověřování a aktivním ovlivňování potřeb národního hospodářství,

• při zabezpečování uspokojení potřeb národního hospodářství zdroji z tuzemské výroby a z dovozu, a to jak opatřeními, která jsou jednotliví partneři povinni provést ve své pravomoci, tak opatřeními, která doporučí příslušným nadřízeným orgánům a spotřebitelům,

• při zpracování konkrétní zakázkové náplně (objednávek), jejím zabezpečování ve výrobě a dovozem a při jednáních se spotřebiteli a dodavateli s tím spojených,

• při rozpisu prováděcími státními plány stanovených závazných hmotných bilancí a plánů rozdělení na zúčastněné dodavatele a odběratele, jakož i při konkrétním rozhodování o využití prostředků na dovoz. Smluvně vymezený rozsah a způsob spolupráce musí přitom vycházet ze způsobu provedení rozpisu závazných hmotných bilancí a plánů rozdělení.

(5) Bilanční gestor je povinen a oprávněn vyžadovat aktivní spolupráci hlavních odběratelů, zejména při ověřování národohospodářské efektivnosti rozsahu, sortimentní skladby, kvality a času jimi požadovaných dodávek, jakož i jejich odběratelských zásob. Toto ustanovení se netýká odběratelů, jejichž ústřední orgány jsou v Jednotných metodických pokynech zvlášť označeny.^15)

ČÁST DRUHÁ

Dodávky pro investiční výstavbu

§ 13

(1) Projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v investiční výstavbě se zaměřuje především na jejich soustavné a postupné vyjasnění při zabezpečování přípravy a realizace staveb. Přitom se postupuje diferencovaně, s ohledem na konkrétní stupeň připravenosti nebo rozestavěnosti jednotlivých akcí. Z tohoto hlediska se projednávání zaměří

• a) u staveb ve stadiu prací na projektovém úkolu, na zpřesnění požadavků pro plán rozvoje vědy a techniky, popřípadě na dovoz licencí, dodávek a prací;^16)

• b) u staveb ve stadiu schváleného projektového úkolu na zajištění aktivní spolupráce v úvahu přicházejících vyšších dodavatelů na projektové a organizační přípravě stavby, na vyjasnění budoucího dodavatelského systému a na projednání objemů projektových prací;^17)

• c) u staveb plánovaných k zahájení, u nichž bylo zpracováno souhrnné projektové řešení, na zabezpečení hmotných dodávek pro provozní soubory a objekty na celé období výstavby a na celý rozsah staveb; u staveb podle odstavce 3a) se tento rozsah potvrdí v režimech staveb;^18)

• d) u staveb rozestavěných a zahajovaných na ověření postupu výstavby s ohledem na jejich dodávkové zabezpečení a na včasnou přípravu a provedení dílčích úprav dodavatelsko-odběratelských vztahů, které z toho vyplynou.

(2) U staveb, stanovených jako úkoly státního plánu k zahájení v dalších letech, určí dodavatelské ústřední orgány hospodářského řízení na základě zpracovaného projektového úkolu na žádost investorských ústředních orgánů hospodářského řízení do jednoho měsíce v úvahu přicházející budoucí dodavatele; současně určí rozsah, ve kterém mají tito dodavatelé povinnost zabezpečovat přípravu staveb.

V úvahu přicházející budoucí dodavatelé se však neurčují v případech, kdy mají být rozhodující dodávky strojů a zařízení zabezpečeny dovozem, a v případech předpokládaných kusových dodávek.

Dodavatelské ústřední orgány mohou v průběhu prací na souhrnném projektovém řešení změnit dodavatelskou organizaci nebo navrhnout odůvodněnou změnu dodavatelského systému. Za odůvodněnou změnu dodavatelského systému se považuje též případ, kdy se v průběhu dalších prací prokáže, že dodávky rozhodujících strojů a zařízení, původně uvažované k dodání z tuzemska, musí být zabezpečeny dovozem.

(3) Dodávky a práce pro stavby projednají investorské organizace s dodavatelskými organizacemi v tomto pořadí:

• a) úkoly státního plánu

• stavby stanovené jako závazné úkoly (po investorské i dodavatelské linii) a stavby stanovené jako závazné úkoly zvláštní části státního plánu - obrana a bezpečnost,

• komplexní bytová výstavba;

• b) stavby prováděné v rámci závazných objemů stavebních prací v oblastech soustředěné výstavby, stanovených státním plánem, pokud již nebyly projednány podle písmene a);

• c) ostatní stavby

• rozestavěné,

• zahajované, a to v pořadí: jmenovitě uložené vládami investorským ústředním orgánům k zabezpečení,^19) centrálně posuzované, stavby zvláštní části státního plánu, nejsou-li zahrnuty v písmenu a), jiné stavby.

(4) Při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů platí též příslušná ustanovení Jednotných metodických pokynů a dále:

• a) u staveb stanovených jako závazné úkoly státního plánu, s výjimkou komplexní bytové výstavby, Směrnice č. 1 federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj ze dne 10. února 1971 o režimech staveb;

• b) u všech staveb komplexní bytové výstavby

• na území ČSR Pokyny č. 2 federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj ze dne 31. srpna 1971 pro zpracování režimů a realizačních programů komplexní bytové výstavby,

• na území SSR Směrnice ministerstva výstavby a techniky SSR ze dne 1. července 1970 pro vypracování režimů komplexní bytové výstavby a podmiňujících investic.