Vyhláška ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o plemenitbě hospodářských zvířat

§ 1

Způsobilost odborných zootechnických pracovníků

(k § 4 zákona)

Podmínkou pro způsobilost odborných zootechnických pracovníků plemenářských organizací k výkonu úkolů státní péče o rozvoj plemenářství je dokončené studium na vysoké škole zemědělské nebo na jiné vysoké škole se zaměřením odpovídajícím těmto úkolům. Ve výjimečných případech, zejména jde-li o méně významné úkoly státní péče o rozvoj plemenářství, mohou plemenářské organizace tyto úkoly plnit pracovníky se středoškolským vzděláním zemědělského směru ukončeným maturitou, popřípadě i pracovníky, kteří mají dlouholetou úspěšnou zootechnickou praxi.

§ 2

Uznaná a povolená plemena a užitkové typy

(k § 6 zákona)

(1) Na území České socialistické republiky jsou uznanými plemeny

1. u skotu:	české strakaté (včetně plemen podobného fylogenetického původu),
2. u prasat:	bílé ušlechtilé, přeštické černostrakaté, landrace,
3. u koní:	český teplokrevník, chladnokrevník, anglický plnokrevník, anglický polokrevník, kladrubský kůň,
4. u ovcí:	merino, zušlechtěná valaška, cigája,
5. u koz:	bílá bezrohá krátkosrstá, hnědá bezrohá krátkosrstá.

(2) Na území České socialistické republiky jsou

• a) povolenými plemeny

1. u skotu:	dánské červené, nížinné černostrakaté, ayrshirské,
2. u prasat:	pietrain, cornwall, hampshire, duroc,
3. u koní:	lipický kůň, arabský kůň, horský kůň, pony, klusák,
4. u ovcí:	zušlechtěná šumavka, romanovské, finské;

• b) povolenými užitkovými typy drůbeže

1. u slepic:	nosný, masný,
2. u krůt:	velký, střední, malý,
3. u perliček:	modrý – masný,
4. u hus:	masný,
5. u kachen:	masný.

(3) Úroveň hospodářsky významných užitkových vlastností a tělesných znaků jednotlivých plemen a užitkových typů (dále jen „plemena“) hospodářských zvířat, která nebyla určena a vyhlášena za uznaná nebo povolená, avšak jsou se souhlasem ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky (dále jen „ministerstvo zemědělství a výživy“) na území České socialistické republiky chována, popřípadě dovážena pro experimentální nebo speciální účely, ověřují z hlediska vhodnosti jejich dalšího chovu výzkumné ústavy pověřené ministerstvem zemědělství a výživy a plemenářské organizace. Tyto ústavy a organizace podávají ministerstvu zemědělství a výživy návrhy na určení a vyhlášení dalších plemen hospodářských zvířat za uznaná nebo povolená.

Inseminace a přirozená plemenitba a jejich zabezpečení

(k § 7 až 9 zákona)

§ 3

Odborná způsobilost inseminačních techniků

(1) Osvědčení o způsobilosti k inseminování vydá plemenářská organizace pracovníku staršímu 18 let, který úspěšně složil zkoušku z inseminace hospodářských zvířat podle zkušebního řádu vydaného ministerstvem zemědělství a výživy. Zkoušku nahrazuje dokončené studium oboru zootechnického na vysoké škole zemědělské, je-li v něm vyučovacím předmětem porodnictví a inseminace hospodářských zvířat.

(2) Inseminační technici jsou povinni se podrobovat pravidelným lékařským prohlídkám; nesmějí inseminovat, jsou-li vylučovateli zárodků nebezpečných nákaz přenosných z lidí na zvířata. Při inseminování jsou inseminační technici povinni používat ochranné oděvy a pracovní pomůcky.^1)

Inseminace skotu

§ 4

(1) Připařovací plány pro připařovací obvody sestavují plemenářské organizace v součinnosti se socialistickými organizacemi a jednotlivými chovateli (dále jen „chovatelé“) nejméně jednou za dva roky. Přihlížejí přitom zejména k příslušnosti plemenic k jednotlivým plemenům, výsledkům kontroly užitkovosti, hodnocení plemenic a jejich zdraví, potřebám zabezpečení a výsledkům kontroly dědičnosti užitkových vlastností plemenných býků, výsledkům kontroly zdraví a kontroly dědičnosti zdraví plemenných býků, požadavkům chovatelů a k tomu, aby se zabránilo nežádoucí blízké příbuzenské plemenitbě a křížení.

(2) Připařovací plány též stanoví, kteří plemeníci jsou určeni k inseminaci plemenic jednotlivých chovatelů. Plemenářské organizace oznámí připařovací plány místním národním výborům a vyhlašují je způsobem v místě obvyklým.

(3) Připařovací plány jsou podkladem pro uzavírání smluv o provádění inseminace mezi plemenářskými organizacemi a chovateli.

§ 5

(1) Inseminovat lze jen plemenice zařazené do inseminace připařovacím plánem a na základě veterinárního potvrzení o jejich zdravotní způsobilosti k chovu, jakož i veterinárního osvědčení o nákazové situaci v obci.

(2) Plemenářské organizace jsou povinny podle požadavku chovatelů zajišťovat každodenně inseminaci plemenic.

§ 6

(1) Na každou plemenici zařazenou do inseminace vydá plemenářská organizace chovateli průkaz plemenice.

(2) Inseminační technik zapíše do průkazu plemenice údaje o inseminacích a výsledky vyšetření březosti.

(3) Při veterinárním vyšetření plemenice zapisuje veterinární lékař do průkazu plemenice výsledek tohoto vyšetření a léčení; uvádí v něm též doporučení pro chovatele a inseminačního technika.

§ 7

Chovatelé plemenic zařazených do inseminace jsou povinni:

• a) využívat plně reprodukčních schopností plemenic,

• b) sledovat příznaky říje,

• c) oznámit plemenářské organizaci (popřípadě, jde-li o jednotlivé chovatele, socialistické organizaci, která provádí inseminaci jejich plemenic) začátek říje způsobem s ní dohodnutým; tuto povinnost nemají socialistické organizace, které provádějí inseminaci vlastních plemenic svými inseminačními techniky,

• d) postarat se o to, aby inseminační technik byl při inseminování chráněn před nepohodou, zajistit mu dostatečné množství teplé vody, mycích prostředků, možnost osušení a dále mu umožnit bezpečné a nezávadné provedení inseminace a vyšetření březosti a při těchto úkonech mu pomáhat,^2)

• e) podávat inseminačním technikům a veterinárním lékařům informace potřebné k plnění jejich úkolů,

• f) uchovávat pečlivě průkazy plemenic, nejpozději do 24 hodin po porodu je doplňovat údaji o narození telat a předkládat je na požádání inseminačním technikům a veterinárním lékařům,

• g) provést v průkazu plemenice záznam o změně chovatele, předat průkaz novému chovateli a o změně vyrozumět plemenářskou organizaci; tuto změnu ohlásí plemenářské organizaci i nový chovatel,

• h) vyznačit při změně místa ustájení plemenice v průkazu plemenice den přemístění, místo nového ustájení a vyrozumět o tom plemenářskou organizaci,

• ch) vyznačit při dodávce plemenice na jatky nebo při jejím uhynutí v průkazu plemenice den a důvod vyřazení z chovu a průkaz uschovat po dobu jednoho roku,

• i) zřídit při volném ustájení na pastvinách pro letní období jednoduchý přístřešek s vyhovujícím připouštědlem a pro zimní období vhodnou místnost pro inseminování.^2)

§ 8

(1) Inseminační technik je povinen:

• a) vyšetřit pohlavní orgány plemenice týž den, kdy se na základě oznámení chovatele plemenářské organizaci, popřípadě socialistické organizaci [§ 7 písm. d)] dověděl o začátku říje a podle výsledku vyšetření ji inseminovat spermatem plemenného býka určeného připařovacím plánem,

• b) vyšetřit březost inseminovaných plemenic nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce po poslední inseminaci a o výsledku vyšetření informovat chovatele,

• c) zapsat do průkazu plemenice údaje o inseminování a výsledky vyšetření březosti.

(2) Inseminační technik nesmí inseminovat plemenice s příznaky onemocnění pohlavního ústrojí nebo s příznaky poruch celkového zdravotního stavu; v těchto případech učiní o tom záznam do průkazu plemenice a bezodkladně vyrozumí chovatele a veterinárního lékaře. Inseminovat plemenice nesmí také při zjištění nepravé říje nebo ukončené říje; záznam o tom učiní do průkazu plemenice.

§ 9

Bližší podrobnosti o zajišťování inseminace skotu stanoví technické normy.^3)

§ 10

Inseminace ostatních hospodářských zvířat

Při inseminaci prasat, koní, ovcí a koz se postupuje obdobně jako při inseminaci skotu (§ 4 až 8); bližší podrobnosti stanoví technické normy.^4)

Přirozená plemenitba

§ 11

Socialistické organizace sestavují nejméně jednou za rok návrhy připařovacích plánů k zabezpečení přirozené plemenitby skotu, prasat, ovcí a koz, které schvalují plemenářské organizace.

§ 12

(1) K zabezpečení přirozené plemenitby skotu, prasat, ovcí a koz jednotlivých chovatelů sestavují plemenářské organizace připařovací plány nejméně jednou za rok; činí tak po projednání s místními národními výbory, a jde-li o plemenitbu ovcí a koz i s organizací Českého svazu chovatelů drobného zvířectva, je-li tato organizace v místě ustavena. Připařovací plány oznámí plemenářské organizace místním národním výborům a vyhlašují je způsobem v místě obvyklým.

(2) Plemenářské organizace jsou povinny zajistit, aby připařovací obvody byly stanoveny na každých nejméně 30 zapouštění schopných plemenic skotu a ovcí a na každých nejméně 10 zapouštění schopných plemenic prasat a koz jednotlivých chovatelů; vzdálenost od místa ustájení plemeníka nemá při tom zpravidla přesahovat 10 km u skotu a prasat a 7 km u ovcí a koz.

(3) K zajištění přirozené plemenitby skotu, prasat, ovcí a koz jednotlivých chovatelů mohou plemenářské organizace dohodnout se socialistickými organizacemi, aby svými plemeníky prováděly plemenitbu i pro plemenice těchto chovatelů.

(4) Za podmínek stanovených ministerstvem zemědělství a výživy mohou plemenářské organizace přenechat na základě smlouvy o užívání své plemeníky jednotlivým chovatelům k provádění přirozené plemenitby prasat, ovcí a koz.

§ 13

Plemenářské organizace musí při schvalování připařovacích plánů (§ 11) a při jejich sestavování (§ 12 odst. 1) dbát, aby v přirozené plemenitbě skotu, prasat, ovcí a koz působil dostatečný počet plemeníků tak, aby zpravidla připadlo na 1 plemenného býka 100 krav a přes 1 rok starých jalovic, na 1 plemenného kance 30 prasnic, na 1 plemenného berana 40 bahnic a na 1 plemenného kozla 45 koz.

§ 14

(1) Přirozená plemenitba koní se zabezpečuje podle připařovacích plánů, které na dobu 1 roku sestavují plemenářské organizace. Připařovací plány oznámí plemenářské organizace místním národním výborům a vyhlašují je způsobem v místě obvyklým.

(2) Vyhlášené připařovací plány jsou podkladem pro uzavírání smluv o provádění přirozené plemenitby mezi plemenářskými organizacemi, popřípadě socialistickými organizacemi a chovateli.

(3) Plemenářské organizace rozmísťují plemenné hřebce podle připařovacích plánů do připařovacích obvodů; hranice připařovacího obvodu mají zpravidla být vzdáleny nejvýše 25 km od místa ustájení hřebce, je-li v tomto obvodu chováno alespoň 10 klisen určených k zapouštění.

(4) Plemenné hřebce pro zapouštění klisen chovatelů umísťují plemenářské organizace ve vlastních připouštěcích stanicích nebo je za podmínek stanovených ministerstvem zemědělství a výživy mohou na základě smlouvy o užívání přenechat socialistickým organizacím.

§ 15

Plemenice skotu, prasat, koní, ovcí a koz lze zapouštět jen v místech ustájení plemeníků.

§ 16

Chovatelé plemenných býků, kanců, hřebců, beranů a kozlů jsou povinni:

• a) postarat se o jejich řádné ustájení, krmení a ošetřování,

• b) určit k jejich ošetřování jen osoby, které nejsou vylučovateli zárodků nebezpečných nákaz přenosných z lidí na zvířata a které splňují podmínky stanovené předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci,^5)

• c) zřídit vyhovující připouštědlo,

• d) nepřipouštět plemeníky a nezapouštět plemenice s příznaky onemocnění pohlavního ústrojí nebo s příznaky poruch celkového zdravotního stavu s výjimkou případů, kdy veterinární lékař připouštění povolí,

• e) provádět záznamy o každém připuštění plemeníka do připouštěcího rejstříku,

• f) vydat o každém připuštění plemeníka chovateli plemenice připouštěcí lístek,

• g) bylo-li osvědčení k použití v přirozené plemenitbě zrušeno, odevzdat toto osvědčení a připouštěcí rejstřík plemenářské organizaci.

§ 17

Chovatelé plemenic skotu, prasat, koní, ovcí a koz jsou povinni:

• a) využívat plně reprodukčních schopností plemenic,

• b) postarat se o řádné ustájení, krmení a ošetřování plemenic,

• c) určit k ošetřování plemenic jen osoby, které nejsou vylučovateli zárodků nebezpečných nákaz přenosných z lidí na zvířata a splňují podmínky stanovené předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci,^6)

• d) sledovat příznaky říje plemenic a dbát o jejich pravidelné a včasné zapouštění,

• e) dbát, aby byly zapouštěny jen plemenice zdravé; o příznacích onemocnění pohlavního ústrojí a o příznacích poruch celkového zdravotního stavu plemenice ihned vyrozumět veterinárního lékaře, který podle výsledku vyšetření, popřípadě léčby plemenice stanoví vhodnost dalšího zapouštění,

• f) uchovávat připouštěcí lístek po dobu 1 roku od zapuštění plemenice.

Metody plemenitby

(k § 10 zákona)

§ 18

Čistokrevná plemenitba^7) je

• a) připařování hospodářských zvířat téhož plemene, popřípadě příbuzných plemen podobného fylogenetického původu,

• b) připařování kříženců plemeníků nebo plemenic ve stupni odpovídajícím cílům dlouhodobého programu zušlechťování hospodářských zvířat.

§ 19

(1) Meziplemenné křížení^7) je vzájemné připařování čistokrevných plemeníků a plemenic různých plemen nebo jejich kříženců s výjimkou hospodářských zvířat uvedených v § 18 písm. b).

(2) Cílem meziplemenného křížení je zlepšení vlastností uznaných, popřípadě povolených plemen nebo produkce užitkových kříženců k výrobním účelům. Meziplemenné křížení lze zavádět jen za předpokladu, že bylo výzkumně vyhodnoceno nebo doporučeno k využití; u skotu může být prováděno pouze inseminací.

§ 20

Výběr plemeníků a použití spermatu

(k § 11 zákona)

(1) Výběr plemenných býků, kanců, beranů a kozlů se provádí na trzích plemenných a chovných zvířat, v odchovnách plemenářských organizací, popřípadě ve stájích chovatelů; výběr plemenných hřebců zpravidla v plemenářských organizacích po výkonnostních zkouškách koní.

(2) Výsledky výběrového řízení včetně posudku výběrové komise se zapisují do osvědčení k použití v inseminaci nebo v přirozené plemenitbě.

(3) V osvědčení k použití v přirozené plemenitbě uvádí plemenářská organizace také bližší podmínky využití plemeníka.

(4) Osvědčení k použití v inseminaci se vztahuje i na skladované sperma plemeníků.

(5) Plemenářská organizace je povinna zajistit každoroční přezkoušení vhodnosti a způsobilosti plemeníků, pro něž vydala osvědčení k použití v inseminaci nebo v přirozené plemenitbě; podle výsledků přezkoušení může toto osvědčení změnit nebo zrušit.

§ 21

Plemenitba drůbeže

(k § 12 zákona)

(1) K plemenitbě drůbeže se používá přirozené plemenitby nebo inseminace. K oběma způsobům plemenitby lze použít pouze plemeníků (jejich spermatu) a plemenic pocházejících ze šlechtitelských chovů povolených užitkových typů drůbeže.

(2) Připařovací plány ve šlechtitelských a rozmnožovacích chovech drůbeže sestavené pro každou její generaci socialistickými organizacemi schvalují plemenářské organizace.

Kontrola užitkovosti a kontrola dědičnosti užitkových vlastností

(k § 15 zákona)^8)

§ 22

Rozsah provádění kontroly užitkovosti a stanovení užitkové hodnoty

(1) Kontrola užitkovosti hospodářských zvířat se provádí v rozsahu potřebném pro jejich šlechtění tak, aby zahrnovala nejméně

• a) u skotu 50 % z celkového počtu krav,

• b) u prasat 10 % z celkového počtu prasnic,

• c) u koní 10 % z celkového stavu koní,

• d) u ovcí 10 % ze stavu bahnic a jehnic starších 1 roku,

• e) u koz 2 % z celkového stavu koz.

(2) Pro účely provádění kontroly užitkovosti jsou socialistické organizace, v jejichž chovech se provádí tato kontrola a které chovají více než 150 krav, povinny soustřeďovat krávy po dobu I. laktace ve stájích prvotelek nebo v samostatné skupině ve stáji (stání prvotelek).

(3) Užitkovou hodnotu hospodářských zvířat stanoví plemenářské organizace na základě výsledků kontroly užitkovosti.

§ 23

Provádění kontroly užitkovosti u skotu

(1) Kontrola užitkovosti se provádí v chovech socialistických organizací.

(2) U krav se kontrolou užitkovosti zjišťuje dojivost, obsah tuku, popřípadě bílkovin v mléce, plodnost, živá váha a údaje o podmínkách odchovu a vývinu potomstva; dojitelnost se zjišťuje pouze u krav určených plemenářskými organizacemi.

(3) U mladých býků se kontrolou užitkovosti zjišťuje váhový přírůstek, vzrůst a vývin.

(4) Bližší podrobnosti o provádění kontroly užitkovosti u skotu stanoví technické normy.^9)

§ 24

Provádění kontroly užitkovosti u prasat

(1) Kontrola užitkovosti se provádí v chovech socialistických organizací.

(2) Kontrolou užitkovosti se zjišťuje plodnost, živá váha a tělesné rozměry kanců a prasnic a vlastní užitkovost jejich potomstva, dále váha vrhu a jeho vyrovnanost v 21 dnech stáří, počet a pohlaví odchovaných selat. V šlechtitelských chovech, popřípadě v rozmnožovacích chovech určených plemenářskými organizacemi se dále zjišťuje i výkrmnost a jatečná hodnota potomstva kontrolovaných kanců a prasnic.

(3) Bližší podrobnosti o provádění kontroly užitkovosti u prasat stanoví technická norma.^10)

§ 25

Provádění kontroly užitkovosti u koní

(1) Kontrola užitkovosti se provádí

• a) u plemen anglický plnokrevník, klusák, dále arabský kůň a anglický polokrevník (s jednostrannou sportovní užitkovostí) chovaných socialistickými organizacemi,

• b) v šlechtitelských a rozmnožovacích chovech u všech hřebců a klisen uznaných a povolených plemen kromě koní plemen uvedených pod písm. a),

• c) u sportovních koní^11) chovatelů.

(2) Kontrolou užitkovosti se zjišťuje vývin, krmitelnost, temperament, charakter, plodnost, konstituce a výkonnost.

(3) Kontrola užitkovosti se provádí u koní uvedených v odstavci 1 písm. a) při dostizích a u koní uvedených v odstavci 1 písm. b) a c) zkouškou výkonnosti; bližší podrobnosti stanoví technická norma.^12)

§ 26

Provádění kontroly užitkovosti u ovcí

(1) Kontrola užitkovosti se provádí zejména v šlechtitelských chovech socialistických organizací.

(2) Kontrolou užitkovosti se zjišťuje množství a jakost vlny, živá váha ovcí, dále mléčnost, dojivost a plodnost bahnic a růstové schopnosti jehňat.

(3) Bližší podrobnosti o provádění kontroly užitkovosti u ovcí stanoví technická norma.^13)

§ 27

Provádění kontroly užitkovosti u koz

(1) Kontrola užitkovosti se provádí v chovech socialistických organizací i jednotlivých chovatelů.

(2) Kontrolou užitkovosti se zjišťuje množství a tučnost mléka, plodnost a živá váha koz.