Vyhláška federálního ministerstva vnitra o pravidlech silničního provozu

§ 1

Politický, hospodářský a kulturní vývoj, jakož i rychlý rozvoj motorismu a cestovního ruchu v naší socialistické společnosti nezbytně vyžadují zajištění bezpečné, rychlé a spolehlivé silniční přepravy. Splnění tohoto požadavku umožňuje vedle jiných činitelů účelná úprava pravidel provozu na silnicích, která přispívá k plnění všech náročných úkolů i k zabezpečení ochrany života a zdraví osob a majetku.

ČÁST I

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

§ 2

Základní ustanovení

(1) Silničním provozem se rozumí provoz na pozemních komunikacích^1) (dále jen „silnice“).

(2) Každý účastník silničního provozu je povinen chovat se ukázněně, pozorně a ohleduplně, neohrožovat bezpečnost a plynulost silničního provozu, jeho účastníky ani sebe nebo majetek. Přitom je povinen přizpůsobit svoje chování stavebnímu stavu a povaze silnice^2) a situaci v silničním provozu.

(3) Každý účastník silničního provozu je povinen dbát dopravních značek a dopravních zařízení, uposlechnout pokynů a výzev příslušníků Sboru národní bezpečnosti (dále jen „příslušník“) a pokud je to v této vyhlášce dále stanoveno, i pokynů jiných osob.

(4) Dopravními značkami a dopravními zařízeními, jejichž vyobrazení, čísla a význam jsou uvedeny v příloze, která tvoří součást této vyhlášky, může být silniční provoz upraven odchylně od pravidel silničního provozu. Přitom pokyny světelných signálů mají přednost před dopravními značkami a pokyny příslušníka, popřípadě orgánů vojenské pořádkové služby, mají přednost též před pokyny světelných signálů.

(5) Osoba, která by pro svůj věk, sníženou tělesnou nebo duševní schopnost mohla ohrozit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, popřípadě bezpečnost vlastní, se smí zúčastnit silničního provozu jen tehdy, je-li vhodně postaráno o to, aby k ohrožení nedošlo.

§ 3

Řidiči

(1) Řidičem může být jen osoba k řízení dostatečně tělesně a duševně schopná, která v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla a předpisy o silničním provozu; řidič motorového vozidla nebo tramvaje je povinen mít u sebe doklady předepsané pro řízení a provoz vozidla.

(2) Řidič smí předat řízení vozidla jen osobě, která splňuje podmínky ustanovení odstavce 1 a jejíž schopnost k řízení není snížena (§ 4 odst. 2).

(3) Nemůže-li vozidlo bezpečně ovládat jen řidič a vyžaduje-li to bezpečnost silničního provozu, je řidič povinen, pokud tuto povinnost nemá provozovatel vozidla (§ 6 odst. 3), přibrat potřebný počet způsobilých a náležitě poučených osob.

§ 4

Základní povinnosti řidiče

(1) Řidič je povinen:

• a) užít k jízdě jen vozidla, které splňuje stanovené podmínky provozu vozidel na silnicích a jehož náklad odpovídá podmínkám stanoveným pro jeho přepravu (§ 35);

• b) věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v silničním provozu;

• c) neomezovat plynulost silničního provozu zejména bezdůvodně pomalou jízdou, nepřekážet v jízdě rychleji jedoucím vozidlům a umožnit jim předjetí;

• d) nesnižovat náhle rychlost jízdy ani náhle nezastavovat vozidlo, pokud to nevyžaduje bezpečnost silničního provozu;

• e) brát ohled na osoby uvedené v § 2 odst. 5, zejména ty, které užívají zvláštního označení (č. O 1a, č. O 1b nebo č. O 1c), popřípadě bílé hole, na řidiče označených vozidel (č. O 2a, č. O 2b nebo č. O 3) i na řidiče označených cvičných motorových vozidel;

• f) nevyhazovat předměty z vozidla a neobtěžovat ostatní účastníky silničního provozu ani jiné osoby, zejména nadměrným hlukem, znečišťováním ovzduší, rozstřikováním kaluží nebo bláta, zbytečným ponecháním motoru stojícího vozidla v chodu anebo bezdůvodným pojížděním s vozidlem v obci.

(2) Řidič nesmí řídit vozidlo, je-li jeho schopnost k řízení snížena požitím alkoholického nápoje před jízdou nebo během jízdy. Totéž platí, je-li jeho schopnost k řízení snížena požitím narkotik nebo léků, únavou, nevolností, úrazem, nemocí apod.

(3) Řidič je povinen na výzvu příslušníka podrobit se dechové zkoušce, zda nepožil alkoholický nápoj a podle výsledku této zkoušky popřípadě i lékařskému vyšetření a odběru krve. Lékařskému vyšetření a odběru krve je řidič povinen se podrobit i bez dechové zkoušky, je-li nepochybné, že požil alkoholický nápoj. Řidiči motorového vozidla, který odmítne podrobit se dechové zkoušce nebo lékařskému vyšetření či bezdůvodně odmítne odběr krve, zadrží příslušník do dalšího rozhodnutí řidičský průkaz.

(4) Zjistí-li řidič během jízdy, že vozidlo nebo náklad nesplňuje podmínky ustanovení odstavce 1 písm. a), je povinen pokud možno závadu odstranit na místě. Nemůže-li tak učinit, smí v jízdě pokračovat přiměřenou rychlostí jen do nejbližšího místa, kde lze závadu odstranit nebo kde vyřadí vozidlo z provozu. Přitom je povinen učinit taková opatření, aby během jízdy nebyla ohrožena bezpečnost ani plynulost silničního provozu, bezpečnost osob nebo majetku a nedošlo k poškozování silnice.

§ 5

Povinnosti řidičů a spolujezdců některých druhů vozidel

(1) Řidič motocyklu a jeho spolujezdec nesmějí za jízdy kouřit. Řidič motocyklu je povinen chránit si za jízdy zrak vhodným způsobem (brýlemi, ochranným štítem apod.), pokud tím není snížena bezpečnost jízdy (v mlze, při sněžení, v dešti apod.). Řidič motocyklu o objemu válců vyšším než 50 cm3 je povinen vždy užívat za jízdy řádně upevněné ochranné přilby. Jeho spolujezdec je povinen ochranné přilby užívat za jízdy mimo obec; pro spolujezdce v postranním vozíku tato povinnost neplatí.

(2) Řidič motorového vozidla a osoby sedící na sedadlech povinně vybavených bezpečnostními pásy jsou povinni se připoutat těmito pásy za jízdy mimo obec.

(3) Řidič motorového vozidla o celkové hmotnosti vyšší než 3500 kg a řidič jízdní soupravy nebo zvláštního motorového vozidla je povinen jet ze svahu vždy se zařazeným rychlostním stupněm. Řidič jiného motorového vozidla je povinen tak učinit, vyžaduje-li to bezpečnost jízdy.

(4) Sněhových řetězů nesmí řidič motorového vozidla užít, pokud vozovka není pokryta takovou sněhovou vrstvou, aby ji sněhové řetězy nepoškozovaly. Pneumatik s protiskluzovými hroty může řidič užívat jen za stanovených podmínek.

§ 6

Povinnosti provozovatele vozidla

(1) Provozovatel vozidla je povinen udržovat vozidlo v řádném technickém stavu. Nesplňuje-li vozidlo a náklad stanovené podmínky [§ 4 odst. 1 písm. a)], nesmí provozovatel přikázat ani dovolit, aby ho bylo užito k jízdě.

(2) Provozovatel vozidla nesmí svěřit řízení vozidla osobě, která nesplňuje podmínky ustanovení § 3 odst. 1 a § 4 odst. 2.

(3) Pokud je provozovateli známo, že během jízdy nebude moci vozidlo ovládat jen řidič a že to bude vyžadovat bezpečnost silničního provozu, je povinen zajistit, aby k jízdě byl přibrán potřebný počet způsobilých a náležitě poučených osob.

(4) Provozovatel vozidla odpovídá za to, že barevné provedení a označení jeho vozidla bude provedeno tak, aby nebylo zaměnitelné s barevným provedením a označením vozidel Sboru národní bezpečnosti.^3)

§ 7

Výklad některých pojmů

Pro účely této vyhlášky mají dále uvedené pojmy tento význam:

(1) „Účastníkem silničního provozu“ se rozumí osoba, která se přímým způsobem na tomto provozu podílí (řidiči, spolujezdci, chodci, jezdci na zvířatech, osoby přibrané k zajištění bezpečnosti silničního provozu nebo některých jízdních úkonů apod.).

(2) „Řidičem“ se rozumí osoba, která řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj.

(3) „Motorovým vozidlem“ se rozumí vozidlo určené pro přepravu osob nebo nákladů všeho druhu pohybující se motorickou silou po silnici.

(4) „Zvláštním motorovým vozidlem“ se rozumí zemědělské a lesnické traktory (dále jen „traktory“), jednonápravové kultivační traktory a jejich přívěsy, samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje, pojízdné pracovní stroje a motorové ruční vozíky.

(5) „Nemotorovým vozidlem“ se rozumí vozidlo pohybující se pomocí lidské nebo zvířecí síly (jízdní kolo, potahové vozidlo, ruční vozík apod.).

(6) „Jízdní soupravou“ se rozumí souprava složená z tažného nebo z tažného a tlačného motorového vozidla a jednoho nebo dvou přípojných vozidel.

(7) „Veřejným prostředkem hromadné přepravy osob“ se rozumí autobus veřejné hromadné přepravy osob, trolejbus a tramvaj.

(8) „Tramvají“ se rozumí samostatně jedoucí kolejový motorový vůz nebo souprava složená z více motorových vozů anebo z motorového vozu a jednoho nebo více připojených vlečných vozů.

(9) „Vozovkou“ se rozumí část silnice určená především pro provoz motorových vozidel; zpravidla je ohraničena vodorovnou dopravní značkou č. V 4.

(10) „Krajnicí“ se rozumí část silnice od okraje vozovky k okraji silnice.

(11) „Tramvajovým pásem“ se rozumí část vozovky určená především pro provoz tramvají. „Zvýšený tramvajový pás“ je pás oddělený obrubníky určený jen pro provoz tramvají.

(12) „Chodníkem“ se rozumí komunikace v obci určená především pro chodce, oddělená od silnice výškově nebo jiným způsobem.

(13) „Křižovatkou“ se rozumí místo, v němž se protínají nebo stýkají trasy dvou nebo více silnic. Za křižovatku se nepovažuje vyústění polní nebo lesní cesty na silnici.

(14) „Křižovatkou s řízeným provozem“ se rozumí křižovatka, kde je provoz řízen světelnými signály, příslušníkem, popřípadě orgánem vojenské pořádkové služby.

(15) „Hranicí křižovatky“ se rozumí příčná čára přerušovaná (č. V 5a, č. V 5b a č. V 5c) nebo příčná čára souvislá (č. V 6a a č. V 6b); kde taková čára není, tvoří hranici křižovatky kolmice k ose vozovky v místě, kde pro křižovatku začíná zakřivení vozovky.

(16) „Obcí“ se rozumí zastavěná oblast, jejíž začátek a konec je vyznačen dopravními značkami (č. D 39a a č. D 39b).

(17) „Překážkou silničního provozu“ se rozumí vše, co by mohlo ohrozit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu (náklad, materiál nebo jiné předměty, popřípadě i vozidlo ponechané na silnici, závady ve sjízdnosti silnice, znečištěná silnice apod.).

(18) „Sníženou viditelností“ se rozumí období, kdy účastníci silničního provozu dostatečně zřetelně nevidí sebe navzájem ani předměty na silnici (od soumraku do svítání, za mlhy, sněžení, hustého deště apod.).

(19) „Dát přednost v jízdě“ se rozumí povinnost řidiče počínat si tak, aby řidič vozidla, který má přednost v jízdě, nemusel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy.

(20) „Neohrozit jiného účastníka silničního provozu“ se rozumí povinnost řidiče počínat si tak, aby jinému účastníkovi nevzniklo žádné nebezpečí.

„Neomezit jiného účastníka silničního provozu“ se rozumí povinnost řidiče počínat si tak, aby jinému účastníkovi nijak nepřekážel.

(21) „Zastavením“ se rozumí uvedení vozidla do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu.

„Zastavením vozidla“ se rozumí přerušení jízdy z důvodů vyvolaných silničním provozem a nezávislých na vůli řidiče.

„Stáním“ se rozumí uvedení vozidla do klidu nad dobu dovolenou pro zastavení.

(22) „Dopravní nehodou“ se rozumí událost v silničním provozu, při níž dojde k usmrcení nebo zranění osob anebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla.

(23) Konstrukční a provozně technické podmínky, jimž musí vozidla odpovídat v silničním provozu, stanoví vyhláška o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, z jejíchž ustanovení vyplývá i vysvětlení příslušných pojmů. Pro tramvaje platí též příslušná ustanovení Pravidel technického provozu městských drah.^4)

ČÁST II

JÍZDA VOZIDLY

§ 8

Směr jízdy a jízda v jízdních pruzích

(1) Na silnici se jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky.

(2) Na krajnici smí řidič motorového vozidla vjet jen při zastavení a stání a jestliže je to nutné při objíždění a vyhýbání; přitom je povinen dbát zvýšené opatrnosti.

(3) Na silnici s vozovkou o třech jízdních pruzích vyznačených na vozovce podélnými čarami přerušovanými se jezdí v pravém jízdním pruhu; střední jízdní pruh slouží k předjíždění v obou směrech, popřípadě k objíždění. To platí obdobně vždy, je-li na vozovce vyznačen podélnými čarami přerušovanými lichý počet jízdních pruhů.

(4) Mimo obec se na silnici s vozovkou o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy jezdí v pravém jízdním pruhu. V ostatních jízdních pruzích smí řidič jet, jestliže je to nutné k objíždění nebo k předjíždění. Při odbočování vlevo je řidič povinen užít levého jízdního pruhu.

(5) V obci smí řidič motorového vozidla na silnici s vozovkou o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy užívat k jízdě kteréhokoliv jízdního pruhu. Pak se nepovažuje za předjíždění, jedou-li vozidla v jednom z jízdních pruhů rychleji než vozidla v jiném jízdním pruhu.

(6) Je-li mimo obec na silnici s vozovkou o dvou nebo více jízdních pruzích v jednom směru jízdy taková hustota provozu, že se vytvoří souvislé proudy vozidel, v nichž řidič motorového vozidla může jet jen takovou rychlostí, která závisí na rychlosti vozidel jedoucích před ním, mohou řidiči jet souběžně, aniž by se považovalo za předjíždění, jedou-li vozidla v jednom z jízdních pruhů rychleji než vozidla v jiném jízdním pruhu (dále jen „souběžná jízda“). Totéž platí i v obci, kde jízdní pruhy na vozovce vyznačeny nejsou.

(7) Na silnici s vozovkou o třech nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy smí řidič nákladního automobilu o celkové hmotnosti vyšší než 3500 kg, řidič jízdní soupravy, jejíž celková délka přesahuje 7 m a řidič zvláštního motorového vozidla užít k jízdě výhradně dvou jízdních pruhů nejbližších k pravému okraji vozovky.

(8) Přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého smí řidič jen tehdy, neohrozí-li řidiče vozidel jedoucích v jízdním pruhu, do kterého přejíždí; přitom je povinen vždy dát znamení o změně směru jízdy. Tam, kde se dva jízdní pruhy sbíhají v jeden, aniž by bylo jasné, který z nich je průběžný, nesmí řidič jedoucí v levém jízdním pruhu ohrozit řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu. Průběžným jízdním pruhem se rozumí ten, ve kterém řidič pokračuje v jízdě, aniž by měnil její směr.

(9) Nejsou-li jízdní pruhy na vozovce vyznačeny, rozumí se pro účely ustanovení odstavců 6 a 8 jízdním pruhem část vozovky dovolující jízdu vozidel o třech a více kolech v jízdním proudu za sebou.

(10) Je-li provoz ve vyznačeném jízdním pruhu řízen světelnými signály střídavě pro jeden i druhý směr jízdy, řídí se řidič světelnými signály uvedenými v ustanovení § 39 odst. 5. Řidič nesmí přejíždět do jízdního pruhu, do kterého byl pro něho světelným signálem vjezd zakázán.

§ 9

Jízda ve zvláštních případech

(1) Podél nástupního nebo ochranného ostrůvku je řidič povinen jet vpravo; vlevo smí jet jen tehdy, brání-li jízdě vpravo překážka nebo jestliže je to bezpečnější s ohledem na rozměry vozidla anebo nákladu. Při jízdě podél nástupního nebo ochranného ostrůvku je řidič povinen dbát zvýšené opatrnosti.

(2) Na tramvajový pás smí řidič motorového nebo nemotorového vozidla vjet v podélném směru jen tehdy, vyžadují-li to zvláštní okolnosti zejména při objíždění, předjíždění, odbočování nebo vjíždění na silnici; zvýšený tramvajový pás smí přejíždět jen v příčném směru, a to na místě k tomu přizpůsobeném. Přitom nesmí tramvaj ohrozit ani omezit v jízdě.

(3) Za vozidlem veřejného prostředku hromadné přepravy osob, které zastavilo v obci v zastávce bez nástupního ostrůvku nebo bez nástupiště na zvýšeném tramvajovém pásu, je řidič jiného vozidla povinen zastavit vozidlo; jsou-li v zastávce vozidla dvě, je povinen zastavit za druhým vozidlem. V jízdě smí řidič pokračovat teprve tehdy, neohrozí-li již cestující, kteří nastupují nebo vystupují. To neplatí, zastavuje-li autobus, popřípadě trolejbus u okraje vozovky.

(4) Je-li jízdní pruh vyhrazen pro autobusy nebo trolejbusy městské hromadné přepravy osob tak, že je na vozovce vyznačen dopravní značkou č. V 14 s nápisem „BUS“ a řidiči ostatních vozidel jsou na to předem upozorněni dopravní značkou č. D 32a, platí pro řidiče ostatních vozidel přiměřeně ustanovení odstavce 2 o vjíždění na tramvajový pás i ustanovení § 15 odst. 4 a 5.

(5) Zařazují-li se řidiči autobusu nebo trolejbusu, pro které je jízdní pruh vyhrazen podle odstavce 4, opět do proudu ostatních vozidel, jsou řidiči těchto vozidel povinni jim to umožnit, a to snížením rychlosti jízdy, popřípadě i zastavením vozidla; přitom je řidič autobusu nebo trolejbusu povinen dbát zvýšené opatrnosti, dát vždy znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit řidiče ostatních vozidel. Je-li vyhrazený jízdní pruh vybaven zvláštními světelnými signály, zejména je-li vyznačen na tramvajovém pásu, řídí se řidič autobusu nebo trolejbusu těmito signály.

(6) Kde tramvaj jede po zvýšeném tramvajovém pásu nebo kde tramvaj, autobus nebo trolejbus městské hromadné přepravy osob jedou po vyznačeném jízdním pruhu vyhrazeném pro autobusy nebo trolejbusy městské hromadné přepravy osob, nejde o předjíždění, jedou-li řidiči ostatních vozidel rychleji nebo pomaleji.

§ 10

Objíždění

Řidič, který při objíždění vozidla, jež zastavilo nebo stojí, vozidla veřejného prostředku hromadné přepravy osob, které zastavilo v zastávce, nebo při objíždění překážky silničního provozu vybočuje vlevo ze směru své jízdy, nesmí ohrozit ani omezit protijedoucí řidiče ani ohrozit řidiče jedoucí za ním nebo jiné účastníky silničního provozu; přitom je povinen dát znamení o změně směru jízdy.

§ 11

Předjíždění

(1) Předjíždí se vlevo. Vpravo se předjíždí jen vozidlo, které mění směr jízdy vlevo, není-li již pochybnosti o dalším směru jeho jízdy. Tramvaj se předjíždí vždy vpravo.

(2) Řidič nesmí předjíždět:

• a) nemá-li jistotu, že se bude moci bezpečně zařadit před vozidlo nebo vozidla, která hodlá předjet;

• b) dává-li vpředu jedoucí řidič znamení o změně směru jízdy vlevo a není-li možné předjetí vpravo podle odstavce 1, popřípadě nelze-li předjet v dalším volném jízdním pruhu v témže směru jízdy vyznačeném na vozovce;

• c) na křižovatce a v těsné blízkosti před ní; tento zákaz neplatí, přijíždí-li řidič ke křižovatce po hlavní silnici nebo jde-li o předjíždění vpravo podle ustanovení odstavce 1; na křižovatce s řízeným provozem smí řidič předjíždět jen při světelném signálu, popřípadě pokynu příslušníka „Volno“;

• d) na železničním přejezdu a v těsné blízkosti před ním;

• e) nemá-li před sebe rozhled na takovou vzdálenost, aby s ohledem na rozdíl rychlosti svého vozidla a vozidla předjížděného neohrozil ani neomezil protijedoucí řidiče a neohrozil jiné účastníky silničního provozu.

(3) Řidič, který při předjíždění vybočuje ze směru své jízdy, je povinen dát znamení o změně směru jízdy a nesmí přitom ohrozit řidiče jedoucí za ním.

(4) Řidič, který při předjíždění vybočil ze směru své jízdy, je povinen se zařadit co nejdříve před vozidlo nebo vozidla, která předjel; přitom je povinen dát znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit ani omezit řidiče vozidla nebo vozidel, které předjel.

(5) Řidič předjížděného vozidla nesmí zvyšovat rychlost jízdy ani jinak bránit předjíždění.

§ 12

Rychlost jízdy

(1) Rychlost jízdy je řidič povinen přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které může předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Přitom smí jet řidič

• a) motocyklu rychlostí nejvýše 80 km za hodinu,