Vyhláška federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj o obecných technických požadavcích na výstavbu

ČÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Účel vyhlášky

Obecné technické požadavky na výstavbu (dále jen „obecné technické požadavky“) stanoví základní požadavky na územně technické a urbanistické řešení výstavby, účelové, architektonické a stavebně technické řešení staveb a jejich prostředí s cílem uplatnění zásad jednotné státní technické politiky ve výstavbě a péče o životní prostředí.

§ 2

Rozsah platnosti

(1) Podle vyhlášky postupují orgány, právnické osoby a fyzické osoby podnikající podle zvláštních předpisů a občané zejména v územně plánovací přípravě, při navrhování a povolování staveb, při provádění staveb, při kolaudaci, užívání, popřípadě odstraňování staveb a při výkonu státního stavebního dohledu.

(2) Při nástavbách, stavebních úpravách a udržovacích pracích na stavbách se postupuje podle této vyhlášky přiměřeně.

(3) Ustanovení části třetí této vyhlášky „Organizace území“ se uplatní při dostavbě, přestavbě nebo výstavbě sídelních útvarů, jejich zón a jejich sítí.

ČÁST DRUHÁ

OBECNÁ USTANOVENÍ O STAVBÁCH

§ 3

Stavby

(1) Stavby se navrhují, provádějí, upravují, užívají a udržují v souladu s požadavky na stanovený účel užívání a s požadavky na ochranu zájmů společnosti i právem chráněných zájmů právnických osob a fyzických osob podnikajících podle zvláštních předpisů a občanů. Musí spoluvytvářet zdravé, bezpečné a kulturní životní prostředí.

(2) Při navrhování a provádění staveb se uplatňují zejména

• a) zásady funkčního poslání,

• b) architektonické zásady a zásady urbanistického začleňování staveb do území,

• c) požadavky hygienické a ochrany životního prostředí,

• d) požadavky požární bezpečnosti a civilní obrany,

• e) požadavky bezpečnosti práce a technických zařízení,

• f) pokrokové směry v řešení a v použité technologii při plném využití typových a opakovaných projektů,

• g) vhodné výrobky a materiály,

• h) požadavky na užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu.

§ 4

Stavební pozemky

(1) Pozemky určené k zastavění musí svými vlastnostmi, zejména polohou, tvarem, velikostí a základovými poměry umožňovat účelnou i hospodárnou realizaci a bezpečné užívání staveb.

(2) Jako stavební pozemek se neurčí takový pozemek, jehož zastavění by způsobilo nepřiměřenou újmu na zájmech společnosti, popřípadě na právem chráněných zájmech právnických osob a fyzických osob podnikajících podle zvláštních předpisů nebo občanů (například porušení nebo ohrožení vodního hospodářství, porušení urbanistického a architektonického rázu krajiny, porušení životního prostředí, ohrožení zájmů obrany státu).

(3) Zeleň na nezastavěných plochách stavebních pozemků se musí v nejvýše možné míře zachovat a při provádění staveb náležitě ochraňovat.

(4) Nezastavěné plochy stavebních pozemků se vhodně upraví, zejména doplní novou zelení. Nová zeleň se musí založit nejpozději do kolaudace stavby, výjimečně před nejbližším vegetačním obdobím po kolaudaci stavby.

(5) Ornice, popřípadě hlouběji uložená zúrodnění schopná zemina stavebních pozemků se z ploch určených k zastavění odborně sejme a použije v souladu s požadavky na ochranu zemědělského půdního fondu.

(6) Stavební pozemky se mohou oplotit nebo ohradit, je-li to žádoucí zejména z důvodů bezpečnosti, ochrany majetku, zvláštní povahy stavby nebo celkového uspořádání při začlenění stavby v území.

(7) Pro určení stavebních pozemků pro jednotlivé druhy staveb se použije ustanovení části třetí a čtvrté této vyhlášky.

§ 5

Umisťování staveb

(1) Zasahují-li stavební pozemky do ochranného pásma nebo chráněného území nebo jsou-li na stavebních pozemcích jinak chráněná zařízení, musí stavba dodržet podmínky ochranného pásma, chráněného území nebo ochrany těchto zařízení.

(2) Zasahují-li stavební pozemky do ochranných pásem nebo chráněných území vzájemně se překrývajících, musí stavba splňovat podmínky všech dotčených ochranných pásem nebo chráněných území.

(3) Technické podmínky ochranných pásem staveb, technické podmínky pro stavby v ochranných pásmech a chráněných územích a zvláštní technické podmínky pro umisťování staveb na stavebních pozemcích v dosahu negativních účinků báňských těžeb nebo podzemních staveb se stanoví v územním rozhodnutí.

(4) Mimo stavební pozemky lze trvale umístit jen přípojky staveb na veřejné energetické, telekomunikační, vodovodní, kanalizační a dopravní sítě.

(5) Výšková poloha a výška staveb musí umožňovat jejich napojení na veřejné energetické, vodovodní a kanalizační sítě a na veřejné pozemní komunikace, popřípadě veřejná prostranství.

§ 6

Přístupy ke stavbám

(1) Všechny stavby musí mít zajištěn přístup z veřejné pozemní komunikace kapacitně vyhovující komunikační přípojkou.

(2) Komunikační přípojky a účelové komunikace musí svými vlastnostmi a způsobem napojení na veřejné pozemní komunikace vyhovovat požadavkům bezpečného, plynulého a hygienického provozu a podle druhu a potřeby stavby také přístupu požární techniky. Podle potřeby se opatří vyhovujícím umělým osvětlením.

(3) Komunikační přípojky a účelové komunikace staveb se musí dokončit před kolaudací stavby.

§ 7

Připojení staveb na rozvodné sítě a kanalizace

(1) Stavby podle druhu a potřeby se zajistí již před kolaudací pitnou, popřípadě požární nebo užitkovou vodou, energiemi a odpovídající kanalizací.

(2) Stavby se napojí na místní veřejný vodovod, kanalizaci a rozvod elektřiny, jsou-li kapacity těchto sítí v místě dostatečné. Podle potřeby se stavby napojí popřípadě i na jiné energetické sítě. Způsob připojení se stanoví podle požadavků příslušné oprávněné právnické osoby a fyzické osoby podnikající podle zvláštních předpisů.

(3) V místech, kde není veřejný vodovod nebo jeho kapacita nedostačuje, musí mít stavby dostatečný vlastní zdroj pitné vody, podle potřeby požární, popřípadě i užitkové vody.

(4) V místech, kde není veřejná kanalizace nebo její kapacita nedostačuje, musí mít stavby vlastní kapacitně a hygienicky vyhovující kanalizační zařízení.

(5) Odpadní vody vypouštěné do veřejné kanalizace musí splňovat požadavky na vlastnosti odpadních vod podle kanalizačního řádu.

(6) Stavby podle druhů a potřeby se napojí na veřejné nebo zvláštní telekomunikační sítě, popřípadě na samostatnou síť pro ohlašování požáru.

(7) Každá přípojka staveb na veřejný vodovod a energetické sítě musí být samostatně uzavíratelná nebo odpojitelná. Místa uzávěrů nebo odpojení musí být snadno přístupná, trvale označená a bezpečně vybavená.

§ 8

Ochrana životního prostředí

(1) Stavby podle druhů musí zabezpečovat požadované podmínky pohody prostředí vytvářené zejména umístěním, prostorovým a funkčním řešením, vybavením a zařízením.

(2) Negativní účinky a vlivy staveb a jejich zařízení, zejména škodlivé exhalace, hluk, teplo, otřesy, vibrace, prach, zápach, znečišťování vod, oslňování a zastínění nesmí zhoršovat životní prostředí ve stavbách a v okolí jejich dosahu nad přípustnou míru. Splnění těchto požadavků se prokazuje výsledky měření.

(3) Stavby, při jejichž provozu nebo užívání vznikají odpady nebo odpadky, se musí vybavit zařízením pro jejich zachycování, zneškodňování nebo odstraňování.

(4) Zařízení staveb uvedená v odstavcích 1 až 3 musí být spolehlivá, bezpečná, hygienicky nezávadná a musí se dokončit nejpozději se stavbou.

§ 9

Ochrana staveb

(1) Stavby se navrhují, provádějí a udržují tak, aby se náležitě ochránily před škodlivými vlivy a účinky, zejména:

• a) klimatickými,

• b) podzemních vod a zemní vlhkosti,

• c) bludných proudů,

• d) výbojů statické elektřiny,

• e) půdních otřesů a deformací,

• f) otřesů nebo chvění zařízení,

• g) hluku,

• h) chemického působení ovzduší.

(2) Stavby, při jejichž provozu mohou bludné proudy ohrozit jiné stavby a jejich zařízení, se vybaví zařízením aktivní ochrany.

(3) Stavby se musí navrhovat, provádět, užívat a udržovat tak, aby se předcházelo vzniku a šíření požáru a aby v případě požáru nebo jiného ohrožení staveb

• a) umožňovaly bezpečnou evakuaci osob, popřípadě zvířat nebo věcí,

• b) zabraňovaly šíření požáru mezi jednotlivými požárními úseky a mimo stavbu,

• c) umožňovaly účinný zásah při likvidaci požáru a při záchranných pracích.

(4) Stavby musí mít předepsané únikové cesty, popřípadě zvláštní vnitřní požární zařízení a vybavení.

(5) Stavby, u nichž vzhledem k jejich poloze, konstrukci nebo způsobu užívání je zvýšené nebezpečí zásahu bleskem, nebo u nichž zásah bleskem může vést k vážným následkům, se opatří ochrannou proti blesku.

§ 10

Staveniště

(1) Staveniště se musí zařídit, uspořádat a vybavit přísunovými cestami materiálu tak, aby se stavby mohly řádně a bezpečně provádět, upravovat nebo odstraňovat. Nesmí přitom docházet k ohrožování a nadměrnému nebo zbytečnému obtěžování okolí staveb, ke znečišťování komunikací, ovzduší a vod, k zamezování přístupů k přilehlým stavbám nebo pozemkům a k porušení podmínek ochranných pásem nebo chráněných území.

(2) Zařízení staveniště, pomocné konstrukce a jiná technická zařízení musí být bezpečná.

(3) Staveniště, popřípadě jeho oddělená pracoviště se vhodným způsobem oplotí nebo jinak zajistí, vyžadují-li to bezpečnost osob, ochrana majetku nebo jiné zájmy společnosti.

(4) Stavební výrobky a materiály se musí na staveništi řádně a bezpečně uskladňovat a ukládat a přitom dbát veřejného pořádku.

(5) Podzemní energetické, telekomunikační, vodovodní a kanalizační sítě v prostoru staveniště se vyznačí polohově a výškově nejpozději před předáním staveniště. Musí se, včetně měřických značek v prostoru staveniště, po dobu stavebních prací náležitě chránit a podle potřeby zpřístupnit.

(6) Stavby, veřejná prostranství, komunikace a zeleň, které jsou v dosahu účinků zařízení staveniště, se musí po dobu provádění nebo odstraňování stavby bezpečně ochránit.

(7) Veřejná prostranství a pozemní komunikace se pro staveniště použijí jen v nezbytném rozsahu a době. Před ukončením jejich užívání se musí uvést do původního stavu. Jestliže se užíváním narušuje plynulost dopravy, musí se včas zabezpečit náhradní dopravní řešení.

(8) Veřejná prostranství a pozemní komunikace dočasně užívané pro staveniště a současně ponechané v užívání veřejnosti (chodníky pod lešením, podchody, přechody apod.) se musí po dobu užívání bezpečně ochraňovat a udržovat.

(9) Nebezpečná místa staveniště se podle potřeby zabezpečí nebo označí výstražnými nápisy a zajistí proti přístupu nepovolaných osob.

(10) Staveniště, staveništní zařízení, oplocení stavenišť, která jsou zcela nebo zčásti umístěna na veřejných pozemních komunikacích a veřejných prostranstvích, se musí zabezpečit, výrazně označit a za snížené viditelnosti náležitě osvětlit a opatřit výstražnými světly.

(11) Staveništní zařízení v zastavěném území nesmí svými účinky, zejména exhalacemi, hlukem, otřesy, prachem, zápachem, oslňováním, zastíněním působit na okolí nad přípustnou míru. Nelze-li účinky na okolí omezit na tuto míru, smí se tato zařízení provozovat jen ve vymezené době.

(12) Provádí-li se stavební práce nebo jsou-li v provozu staveništní zařízení za snížené viditelnosti nebo v noci, musí se staveniště na všech potřebných místech dostatečně osvětlit.

ČÁST TŘETÍ

ORGANIZACE ÚZEMÍ

§ 11

Velké územní celky, sídelní útvary a jejich zóny musí na sebe vzájemně organicky navazovat a zabezpečovat trvalý soulad všech přírodních a civilizačních prvků a tím vytvářet vhodné společné podmínky pro jejich hospodářské využití a pro rozvoj životního prostředí.

DÍL PRVNÍ

SÍDELNÍ ÚTVARY

§ 12

Základní ustanovení

Urbanistický rozvoj sídelních útvarů a jejich velikostní proporce musí být v souladu s předpokládaným rozvojem osídlení.

§ 13

Vztahy sídelních útvarů k zájmovým územím

Rozvoj sídelního útvaru musí zabezpečovat vztahy a závislosti k zájmovému území tak, aby rozvoj sídelního útvaru byl cílevědomě koordinován s rozvojem území, zejména s ohledem na

• a) územně technické podmínky, hospodářsko-společenské cíle a demografické bilance,

• b) umísťování nových výrobních zařízení průmyslové a zemědělské výroby,

• c) utváření dopravní sítě,

• d) utváření občanského vybavení a optimální rozmístění staveb občanského vybavení nadmístního významu,

• e) utváření nadmístních systémů technických zařízení využívajících zdrojů území,

• f) utváření soustavy rekreačních zařízení,

• g) ochranu a tvorbu životního a přírodního prostředí,

• h) zájmy ochrany a bezpečnosti státu a civilní obrany.

§ 14

Struktura sídelních útvarů

(1) Sídelní útvary zahrnují zóny obytné, výrobní a rekreační. Rozsah a četnost jednotlivých zón se řídí zejména velikostí a povahou sídelního útvaru, jeho společenským a hospodářským významem, urbanistickým pojetím, přepravními vztahy, terénními, geologickými, hydrologickými a klimatickými podmínkami.

(2) V zónách musí být dopravní, energetické, telekomunikační, vodovodní a kanalizační sítě v rozsahu přiměřeném potřebám druhu zón.

(3) Zóny a jejich sítě musí vytvářet vyváženou strukturu sídelního útvaru ve všech etapách jeho rozvoje.

(4) Sídelní útvary s převažující funkcí rekreační a nezbytnou funkcí obytnou nesmí zahrnovat ucelenou zónu pro průmyslovou výrobu.

(5) Sídelní útvary, resp. jednotliví původci odpadů musí mít vyřešeno ukládání, likvidaci, popř. druhotné využití odpadů podle zvláštních předpisů.^1) Kapacita těchto prostorů a zařízení musí odpovídat potřebám sídelního útvaru, popř. potřebám seskupení sídelních útvarů nebo původců odpadů a umístění musí být v souladu s urbanisticko-provozními a hygienickými požadavky a s požadavky ochrany životního prostředí. Prostory vymezené pro řízenou skládku se musí postupně se zaplňováním prostoru rekultivovat.

§ 15

Zóny sídelních útvarů

(1) Zóny nemají vytvářet izolovaná území. Mají do sebe vzájemně pronikat těmi druhy staveb, které neruší funkci zón, ale vytvářejí komplexní podmínky pro bydlení, zaměstnání i rekreaci obyvatelstva.

(2) Stávající výrobní závody umístěné v obytných, popřípadě rekreačních zónách se mohou ponechat, pokud neruší funkci zón.

(3) Na území sídelních útvarů mohou se dočasně ponechat též pozemky pro zemědělskou rostlinnou výrobu do doby výstavby nebo dostavby funkčních zón.

§ 16

Dopravní a rozvodné sítě sídelních útvarů

(1) Kapacita a rozložení dopravních a rozvodných sítí musí odpovídat potřebám sídelních útvarů a jejich zón. Sítě sídelních útvarů se vhodně napojí na sítě mimo sídelní útvary. Vytvářejí s nimi ucelenou soustavu.

(2) Napojení místních komunikací sídelních útvarů na silniční síť musí umožnit plynulé rozptýlení intenzivního proudu motorových vozidel na přechodu mezi sídelními útvary a volnou krajinou.

(3) Dopravní síť spojující sídelní útvary se zájmovým územím musí kapacitně odpovídat špičkovým nárokům na přepravu osob a zboží.

DÍL DRUHÝ

OBYTNÉ ZÓNY SÍDELNÍCH ÚTVARŮ

§ 17

Struktura obytných zón

(1) Obytné zóny sídelních útvarů musí zahrnovat obytné části, stavby občanského vybavení, sítě místních komunikací, rozvodné sítě a zeleň. Struktura obytných zón musí zajišťovat funkční potřeby v každé etapě jejich rozvoje.

(2) Územní a kapacitní uspořádání jednotlivých složek obytné zóny musí vycházet ze struktury a požadavků obytné části, zejména z hustoty obyvatelstva, druhu staveb pro bydlení a jejich výškového uspořádání, docházkových vzdáleností a přístupnosti, z požadavků na vytváření klidných prostorů a snadné orientace.

(3) Dostavba obytných zón sídelních útvarů musí vhodně navazovat na stávající stavby pro bydlení, občanské vybavení a na síť místních komunikací a rozvodné sítě.

§ 18

Obytná část

(1) Obytná část musí odpovídat charakteru městského nebo venkovského sídelního útvaru, rázu krajiny a jejím klimatickým podmínkám a zajišťovat zdravé bydlení a pohodu životního prostředí.

(2) Hustota, členění a výška staveb pro bydlení musí umožňovat zejména dodržení odstupů a vzdáleností nutných pro oslunění bytů, pro zachování soukromí bydlení, pro požární ochranu a civilní obranu a pro vytváření zeleně.

§ 19

Občanské vybavení

(1) Občanské vybavení obytných zón zahrnuje v souladu s významem a potřebami sídelních útvarů stavby pro školství, kulturu, zdravotnictví a sociální péči, spoje, služby, obchod a veřejné stravování, dočasné ubytování, tělesnou výchovu, stavby pro správu a řízení, stavby pro veřejnou hygienu a stavby pro požární bezpečnost.

(2) Základní občanské vybavení musí skladbou a kapacitou odpovídat velikosti a funkci sídelního útvaru a některá občanská vybavení i potřebám zájmového území.

(3) Pro stavby občanského vybavení v obytné zóně se podle jejich druhů a potřeby zřizují ochranná pásma.

§ 20

Docházkové vzdálenosti

Při výstavbě, dostavbě nebo přestavbě obytných zón městských sídelních útvarů se přihlíží k přiměřeným docházkovým vzdálenostem ke stavbám občanského vybavení, zejména k jeslím, mateřským školám, základním školám, poštám, ke hřištím pro děti předškolního věku, ke hřištím pro děti s povinnou školní docházkou, ke zdravotnickým, obchodním a kulturním střediskům.

§ 21

Pozemní komunikace a rozvodné sítě

(1) Pozemní komunikace musí zabezpečovat přístup ke všem stavbám v obytné zóně.

(2) Odstavné a parkovací plochy pro motorová vozidla se musí zřizovat v kapacitě odpovídající potřebám obytné zóny a výhledovému stupni motorizace. Vzdálenost okraje odstavných ploch přilehlého k bytovým domům nesmí být menší než 15 m.

(3) Rychlostní silnice, rychlostní místní komunikace a průběžná dálková vedení nadřazených energetických sítí nesmí procházet obytnou částí obytné zóny.

§ 22

Ochranné pásmo

(1) Obytné zóny sídelních útvarů se mají izolovat od výrobních zón ochranným pásmem širokým nejméně 50 m.

(2) V ochranném pásmu se umísťuje především zeleň. Mohou se v něm umisťovat také hřiště, zahrádkové osady, odstavné plochy a garáže, místní komunikace a takové stavby pro výrobu a skladování, které esteticky nenarušují charakter přilehlé obytné zóny a svými účinky nesnižují působení ochranného pásma.

§ 23

Zeleň

Nedílnou součástí obytné zóny musí být zeleň v rozsahu odpovídajícím estetickým a hygienickým potřebám. V této zeleni se mohou umisťovat hřiště pro děti.

DÍL TŘETÍ

VÝROBNÍ ZÓNY SÍDELNÍCH ÚTVARŮ

§ 24

Zóny pro průmyslovou výrobu

(1) Zóny pro průmyslovou výrobu se zřizují v sídelních útvarech s velkým objemem průmyslové výroby a přepravy. Kapacita a řešení dopravních a rozvodných sítí v této zóně musí zabezpečovat požadavky výroby na přepravu osob, zboží, surovin a energií.

(2) V zóně pro průmyslovou výrobu se stavby s hygienicky nezávadným provozem a s největší koncentrací pracovních sil umisťují na straně přilehlé k obytné zóně. Do odlehlých poloh se umisťují stavby, jejichž provoz je sice hygienicky závadný, avšak míra závadnosti vzhledem k účinkům na okolí nevyžaduje odsunout stavbu až za hranice sídelního útvaru.

(3) V sídelních útvarech s intenzívní investiční výstavbou se umísťují v zóně pro průmyslovou výrobu také trvalé stavební dvory.