Vyhláška Slovenského úřadu bezpečnosti práce a Slovenského báňského úřadu, kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti

§ 1

Rozsah platnosti

(1) Vyhláška je závazná pro organizace, na které se vztahuje působnost orgánů státního odborného dozoru nad bezpečností práce,^1) a pro organizace, které provádějí činnost náležející do působnosti orgánů státní báňské správy.^2)

(2) Vyhláška se nevztahuje na technická zařízení podléhající dozoru orgánů uvedených v § 3 odst. 2 písm. b) zákona.

§ 2

Vyhrazená tlaková zařízení

(1) Vyhrazená tlaková zařízení podle § 4 písm. d) až g) zákona (dále jen „zařízení“) jsou:

• a) parní a kapalinové kotle (dále jen „kotle“), jejichž konstrukční přetlak přesahuje 0,07 MPa a teplota pracovní látky převyšuje při tomto přetlaku bod varu,

• b) tlakové nádoby stabilní (dále jen „tlakové nádoby“), jejichž nejvyšší pracovní přetlak přesahuje 0,07 MPa a které obsahují plyny, páry nebo žíravé, jedovaté a výbušné kapaliny o jakékoliv teplotě nebo jakékoliv kapaliny o teplotě převyšující jejich bod varu při přetlaku 0,07 MPa,

• c) kovové tlakové nádoby k přepravě plynů (dále jen „nádoby na plyny“), jejichž kritická teplota je nižší než + 50 °C, nebo plynů, u nichž při teplotě + 50 °C je absolutní tlak (tenze) par vyšší než 0,3 MPa.

(2) Kotle se dělí do čtyř tříd:

• a) 1. třída – parní kotle s jmenovitým množstvím vyráběné páry nad 115 t/h,

• b) 2. třída – parní kotle s jmenovitým množstvím vyráběné páry nad 50 t/h do 115 t/h (včetně) nebo horkovodní kotle s tepelným výkonem nad 35 MW,

• c) 3. třída – parní kotle s jmenovitým množstvím vyráběné páry nad 8 t/h do 50 t/h (včetně) nebo horkovodní kotle s tepelným výkonem nad 5,8 MW do 35 MW (včetně),

• d) 4. třída – parní kotle s jmenovitým množstvím vyráběné páry do 8 t/h (včetně) nebo horkovodní kotle s tepelným výkonem do 5,8 MW (včetně) a všechny ostatní kotle kapalinové.

(3) Tlakové nádoby se člení do skupin podle nejvyššího pracovního přetlaku (p) v MPa a součinu nejvyššího pracovního přetlaku a objemu (v) v litrech (dále jen „bezpečnostní součin“) takto:

• a) skupinu A tvoří tlakové nádoby s nejvyšším pracovním přetlakem přesahujícím 0,2 MPa, jejichž bezpečnostní součin má hodnotu vyšší než 10^3,

• b) skupinu B tvoří ostatní tlakové nádoby.

(4) Má-li zařízení několik tlakových prostorů, posuzuje se bezpečnostní součin každého prostoru zvlášť a zařízení se zařazuje do skupiny, která odpovídá nejvyššímu bezpečnostnímu součinu.

(5) Objem v litrech je celkový prostor určený pro pracovní látku (popřípadě látky), která je v zařízení pod přetlakem. Část tlakového prostoru, kterou zaujímají vestavby, vyzdívky, výplně a podobně, se při výpočtu objemu neodpočítává.

§ 3

Za zařízení podle této vyhlášky se nepovažují:

• a) kotle pracující s radioaktivními látkami nebo kotle umístěné v prostředí s neutronovým tokem,

• b) kotle o objemu do 10 litrů (včetně), u nichž bezpečnostní součin z konstrukčního přetlaku v MPa a objemu v litrech nepřesahuje 10,

• c) tlakové nádoby pracující s radioaktivními látkami nebo tlakové nádoby umístěné v prostředí s neutronovým tokem,

• d) tlakové nádoby do 10 litrů (včetně), u nichž bezpečnostní součin nepřevyšuje 10,

• e) tlakové nádoby z trubek i nekruhových průřezů o nejvyšším vnitřním rozměru do 100 mm (včetně) bez sběračů, popřípadě se sběrači, pokud sběrač z trubky i nekruhového průřezu nemá vnitřní rozměr větší než 150 mm (včetně),

• f) topná tělesa pro parní a vodní (kapalinové) vytápění,

• g) potrubí, jeho rozšířené části a tlakové nádoby do něho vestavěné (určené např. k uvolňování tlaku nebo jako zásobníky), jejichž vnitřní průměr (D) nepřesahuje trojnásobek vnitřního průměru (d) největší připojené trubky (D<3d), jakož i všechny rozšířené části potrubí a tlakové nádoby do něho vestavěné, pokud slouží jen k dopravě pracovní látky (např. rozdělovače, odlučovače, sběrače),

• h) tlakové části strojů a technických zařízení, které nejsou samostatnými tlakovými nádobami (např. válce pístových strojů, skříně parních turbín, větrníky pístových kapalinových čerpadel, chladiče kompresorů, tlaková pouzdra zapouzdřených rozvoden),

• i) ohřívače vzduchu, prašníky a čističe plynů vysokých pecí,

• j) nafukovací nekovová zařízení, u nichž vnitřní přetlak stlačeného plynu zajišťuje jejich tvar a tuhost (např. pneumatiky, pneumatické nosníky, plováky),

• k) nádoby na plyny o tlakovém objemu do 0,22 litru (včetně),

• l) nevratné tlakové nádoby pro aerosoly a podobné použití.

§ 4

Oprávnění organizací

(1) Vyrábět, montovat, opravovat a rekonstruovat zařízení a provádět periodické zkoušky nádob na plyny smějí organizace pouze na základě oprávnění (dále jen „oprávněná organizace“).

(2) Oprávnění vydává inspektorát bezpečnosti práce, popřípadě obvodní báňský úřad (dále jen „orgán dozoru“), v jehož obvodu má organizace sídlo, a to na základě písemné žádosti organizace, doložené stanoviskem jejího nadřízeného orgánu.

(3) Organizace v žádosti uvede:

• a) přesný název a adresu,

• b) název a adresu závodu (provozovny), pro nějž oprávnění žádá, pokud není v sídle organizace,

• c) název a adresu svého nadřízeného orgánu,

• d) označení druhu žádaného oprávnění a jeho rozsahu,

• e) zajištění výkonu činnosti, k níž oprávnění požaduje, po stránce technického vybavení a odborné kvalifikace pracovníků.

(4) Zjistí-li orgán dozoru nedodržování podmínek nebo porušování předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení při činnosti podle oprávnění, omezí rozsah oprávnění nebo je organizaci odejme.

§ 5

Individuální vyzkoušení

(1) Každý dohotovený kotel a tlakovou nádobu musí výrobce podrobit stavební a první tlakové zkoušce. Tyto zkoušky zajišťuje a provádí výrobce, pokud písemně nezmocnil jejich provedením organizaci, která je oprávněna k montáži kotle nebo tlakové nádoby. Ke každému kotli nebo tlakové nádobě musí výrobce vyhotovit průvodní dokumentaci včetně pasportu (revizní knihy) v rozsahu stanoveném technickými normami.

(2) Po úspěšné stavební a první tlakové zkoušce revizní technik výrobce, popřípadě organizace, která provádí montáž, označí nýty továrního štítku kulatým razidlem o průměru 10 mm se značkou nebo zkráceným názvem své organizace. Otiskem téhož razidla označí i příslušné místo pasportu (revizní knihy).

(3) Výrobci, popřípadě organizace, které provádějí montáž, jsou povinni písemně oznámit orgánům dozoru alespoň 15 dnů předem dobu a místo prováděných zkoušek kotlů s konstrukčním přetlakem přesahujícím 1.6 MPa a tlakových nádob skupiny A s nejvyšším pracovním přetlakem přesahujícím 2,5 MPa.

(4) Každou vyrobenou nádobu na plyny musí výrobce podrobit první zkoušce.

(5) Po úspěšné první zkoušce označí zkušební orgán nádobu na plyny razidlem^3) a datem zkoušky.

§ 6

Zkoušky po opravách a rekonstrukcích

(1) Po opravě nebo rekonstrukci kotle nebo tlakové nádoby je oprávněná organizace povinna provést stavební a tlakovou zkoušku předepsaným přetlakem. Hodnota přetlaku je uvedena v průvodní dokumentaci zařízení.

(2) O zkoušce vyhotoví oprávněná organizace protokol, který se stává nedílnou součástí průvodní dokumentace zařízení spolu s technickou dokumentací opravy nebo rekonstrukce.

(3) Oprávněná organizace je povinna oznámit písemně do 15 dnů předem orgánům dozoru, v jejichž obvodu působnosti se zařízení nachází, datum provedení zkoušek kotlů s konstrukčním přetlakem přesahujícím 1,6 MPa a tlakových nádob skupiny A s nejvyšším pracovním přetlakem přesahujícím 2,5 MPa.

§ 7

Revize a zkoušky provozovaných kotlů a tlakových nádob

(1) Revize a zkoušky provozovaných kotlů a tlakových nádob smí provádět pouze revizní technik (§ 8). Způsob, termíny a případy provedení revizí a zkoušek těsnosti stanoví technické normy.

(2) Tlakovou zkoušku provádí revizní technik zpravidla vodou, popřípadě olejem nebo jinou nežíravou, nejedovatou a nevýbušnou kapalinou. Výsledek zkoušky zapíše do revizního záznamu. Hodnota zkušebního přetlaku je uvedena v průvodní dokumentaci zařízení.

(3) Došlo-li v důsledku nového seřízení pojistného ventilu ke změně nastavených hodnot, opraví revizní technik příslušné údaje v pasportu (revizní knize) zařízení.

(4) Tlaková zkouška musí být provedena

• a) určí-li to orgány dozoru,

• b) nejpozději do 9 let od provedení předchozí tlakové zkoušky zkušebním přetlakem, pokud v průvodní dokumentaci není stanovena lhůta kratší.

(5) Kromě případů uvedených v odstavci 4 musí být tlaková zkouška u kotlů stabilních provedena vždy po jejich přemístění před opětovným zahájením provozu a u všech kotlů vždy po provozní přestávce delší dvou let.

(6) V jednotlivých technicky odůvodněných případech může orgán dozoru lhůtu tlakových zkoušek prodloužit, popřípadě navrhnout místo tlakové zkoušky jiný způsob zkoušení.

(7) Organizace provozující kotel (dále jen „provozovatel“) je povinna písemně oznámit orgánům dozoru alespoň 30 dnů předem datum tlakové zkoušky.

§ 8

Revizní technik a zkušební orgán

(1) Revizní technik je pracovník pověřený organizací revizemi a zkouškami kotlů a tlakových nádob, který má pro tuto činnost osvědčení vydané orgánem dozoru na základě vykonané zkoušky. Pracovníka přihlašuje ke zkoušce organizace, k níž je v pracovním poměru.

(2) Uchazeč o osvědčení revizního technika musí mít ukončené úplné střední odborné vzdělání strojní a nejméně pětiletou praxi v oboru tlakových zařízení. Pro uchazeče o osvědčení revizního technika kotlů 4. třídy postačí výuční list ve strojním oboru a nejméně sedmiletá odborná praxe v oboru tlakových zařízení.

(3) Zkušebním orgánem je pracovník pověřený oprávněnou organizací prováděním prvních a periodických zkoušek nádob na plyny.

(4) Zkušební orgán provádějící první zkoušky musí mít ukončené úplné střední odborné vzdělání strojní, nejméně pětiletou odbornou praxi v oboru tlakových zařízení a osvědčení vydané orgánem dozoru na základě vykonané zkoušky. Uchazeče přihlašuje ke zkoušce organizace, k níž je v pracovním poměru.

(5) Zkušební orgán provádějící periodické zkoušky musí mít alespoň výuční list v oboru strojním a nejméně pětiletou odbornou praxi v oboru tlakových zařízení.

(6) Má-li uchazeč odborné strojní vzdělání vyšší, než je předepsáno v odstavcích 2 a 4, postačí odborná praxe dvouletá. Má-li uchazeč jiné odborné vzdělání, rozhodnou o době trvání odborné praxe orgány dozoru.

(7) Revizní technik a zkušební orgán provádějící první zkoušky jsou povinni uvádět v záznamu o úkonech, které provedli, evidenční číslo svého osvědčení.

Kontrolní prohlídky a zkoušky

§ 9

(1) Pro účely státního odborného dozoru je provozovatel povinen připravit kotle a tlakové nádoby ke kontrolní prohlídce nebo zkoušce na sjednaný den a za podmínek stanovených orgánem dozoru.

(2) Technické úkony nutné k řádnému provedení prohlídky nebo zkoušky řídí a provádí revizní technik nebo jiný odborně způsobilý pracovník určený provozovatelem.

§ 10

(1) Stavební a první tlakové zkoušky vyrobených, smontovaných, opravených nebo rekonstruovaných kotlů a tlakových nádob smí vykonávat pouze revizní technik oprávněné organizace (§ 8).

(2) První zkoušky a periodické zkoušky nádob na plyny smí vykonávat pouze zkušební orgán oprávněné organizace (§ 8).

§ 11

Topiči kotlů

(1) Kotel je dovoleno provozovat, je-li jeho obsluhou pověřen odborně způsobilý pracovník (dále jen „topič“), jemuž byl po úspěšně vykonané základní zkoušce vydán topičský průkaz příslušným inspektorátem bezpečnosti práce (dále jen „inspektorát“). Základní zkouška opravňuje topiče k samostatné obsluze kotlů 4. třídy.

(2) Topič může samostatně obsluhovat kotle 1. až 3. třídy nebo kotle na jiné než v topičském průkaze uvedené palivo až po vykonání příslušné doplňkové zkoušky.

(3) Poruší-li topič závažným způsobem své povinnosti, může mu inspektorát topičský průkaz odejmout.

(4) Neobsluhuje-li topič kotel po dobu 5 let, pozbývá jeho topičský průkaz platnosti.

(5) Opětovné získání průkazu je podmíněno vykonáním nové základní zkoušky.

(6) Topičského průkazu není třeba k obsluze kotlů 4. třídy

• a) plně automatizovaných s jmenovitým množstvím vyráběné páry do 0,5 t/h,

• b) plně automatizovaných kapalinových s tepelným výkonem do 0,35 MW,

• c) s konstrukčním přetlakem do 0,3 MPa a o objemu do 100 litrů,

• d) průtočných o objemu do 100 litrů.

Topiči těchto kotlů musí být poučeni o obsluze a zacvičeni, o čemž musí provozovatel pořídit zápis.

§ 12

Základní zkoušky

(1) Základní topičské zkoušky (zkoušky odborné způsobilosti topiče), se vykonávají na inspektorátech.

(2) Přihlášky k základním zkouškám podávají uchazeči na předepsaném formuláři prostřednictvím provozovatele na inspektorátu, v jehož obvodě se kotel nachází.

(3) K základní zkoušce smějí být připuštěni uchazeči

• a) starší 18 let,

• b) tělesně i duševně způsobilí vykonávat práci topiče,^4)

• c) kteří podle potvrzení provozovatele kotle mají šestiměsíční odborný zácvik v obsluze kotle alespoň 4. třídy pod dohledem topiče s platným topičským průkazem,

• d) kteří se prokáží potvrzením o absolvování odborného kursu provozu a obsluhy kotlů v délce alespoň 20 vyučovacích hodin, včetně vykonané zkoušky,

• e) kteří prokáží kvalifikaci požadovanou zvláštním předpisem v případě, že mají obsluhovat kotel s plynovým otopem.^5)

(4) Úlevu z předepsaného zácviku podle odstavce 3 písm. c) může v mimořádných případech povolit na žádost provozovatele inspektorát.

(5) Inspektorát uvědomí provozovatele o dni a místě konání zkoušky nejméně 15 dnů předem. Provozovatel informuje přihlášeného uchazeče a zajistí jeho účast.

(6) Po úspěšně vykonané základní zkoušce vydá inspektorát uchazeči topičský průkaz.

§ 13

Doplňkové zkoušky

(1) Uchazeči o doplňkové zkoušky musí absolvovat šestiměsíční odborný zácvik v obsluze kotle příslušné třídy pod dohledem topiče s platným topičským průkazem a odborný kurs, a to v délce 30 hodin pro kotle 3. třídy, 50 hodin pro kotle 2. třídy a 100 hodin pro kotle 1. třídy. V případě doplňkové zkoušky pro obsluhu kotlů nejbližší vyšší třídy nebo kotlů na jiná paliva v rámci téže třídy kotle rozhoduje o délce odborného zácviku a nutnosti odborného kursu provozovatel podle vyjádření revizního technika, ale odborný zácvik musí trvat nejméně dva měsíce.

(2) Doplňkové zkoušky se skládají před zkušební komisí jmenovanou a svolanou provozovatelem, který je povinen oznámit písemně inspektorátu termín a místo konání zkoušky nejméně 15 dnů předem.

(3) Zkušební komise se skládá z předsedy, kterým musí být zmocněný zástupce provozovatele, a nejméně ze dvou členů, z nichž jeden musí být revizní technik kotlů alespoň příslušné třídy a jeden zástupce příslušného závodního výboru Revolučního odborového hnutí.

(4) Topič předloží zkušební komisi před zahájením zkoušky doklady o tom, že splňuje stanovené požadavky. O průběhu zkoušky sepíše komise zápis, který podepíše předseda a ostatní členové komise.

(5) Úspěšné složení doplňkové zkoušky zapíše předseda zkušební komise do topičského průkazu.

(6) Seznamy zkoušených a zápisy o výsledku zkoušek uschovává organizace, která zkušební komisi jmenovala.

(7) Na jednotný způsob provádění doplňkových zkoušek dozírají inspektoráty.

Společná a závěrečná ustanovení

§ 14

(1) Provozovatelé zařízení jsou povinni do jednoho roku ode dne účinnosti této vyhlášky písemně hlásit orgánům dozoru do evidence počty provozovaných zařízení rozdělených podle § 2 odst. 2 a 3, jakož i způsob zajištění jejich revizí a zkoušek.

(2) Organizace provozující činnost uvedenou v § 4 dosud bez oprávnění jsou povinny požádat o ně do šesti měsíců od účinnosti této vyhlášky.

(3) Osvědčení vydaná orgány dozoru revizním technikům a zkušebním orgánům k provedení prvních zkoušek nádob na plyny před účinností této vyhlášky zůstávají v platnosti.

(4) Topičské průkazy vydané před účinností této vyhlášky zůstávají v platnosti, pokud odpovídají novému třídění kotlů. V ostatních případech musí topič složit předepsanou zkoušku nejpozději do jednoho roku ode dne účinnosti této vyhlášky.

§ 15

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1979.^6)

Předseda

Slovenského báňského úřadu:

Ing. Baran CSc. v. r.

Ředitel

Slovenského úřadu bezpečnosti práce:

Ing. Kováč v. r.

^1) § 3 odst. 1 zákona.

^2) § 37 zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon), § 3 zákona č. 42/1972 Sb., o organizaci a o rozšíření dozoru státní báňské správy.

^3) ČSN 07 8305 Kovové tlakové nádoby k dopravě plynu. Technická pravidla.

^4) Směrnice ministerstva zdravotnictví č. 49/1967 Věstníku ministerstva zdravotnictví o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, ve znění směrnice ministerstva zdravotnictví SSR č. 17/1970.

^5) Vyhláška č. 26/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.

^6) Tímto dnem pozbývají účinnosti ustanovení vyhlášky č. 133/1973 Sb., týkající se vyhrazených tlakových zařízení, která byla zrušena vyhláškou č. 22/1979 Sb.