Zákon o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Zákon upravuje podmínky provozování silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství, jakož i práva a povinnosti organizací a občanů a působnost orgánů státní správy na tomto úseku.

§ 2

(1) Silniční doprava je souhrn činností, jimiž se zajišťuje přemísťování osob (osobní doprava) a věcí (nákladní doprava) silničními vozidly (silničními dopravními prostředky), jakož i přemísťování silničních vozidel samých po pozemních komunikacích, dopravních plochách a volném terénu.

(2) Silniční přeprava je vlastní přemístění osob a věcí silničními vozidly po pozemních komunikacích, dopravních plochách a volném terénu.

(3) Provozovatelem motorového nebo přípojného silničního vozidla je organizace nebo osoba, která je zapsána v technickém průkazu vozidla jako jeho držitel.

(4) Vnitrostátní zasílatelství je obstarávání vnitrostátní dopravy věcí a výkonů spojených s dopravou vlastním jménem a na cizí účet pro československou organizaci nebo občana, anebo pro zahraniční právní subjekt, pokud mají sídlo (trvalý pobyt) na území Československé socialistické republiky.

§ 3

(1) Organizace provozující silniční dopravu nebo vnitrostátní zasílatelství jsou povinny vytvářet takové organizační, provozní a technické podmínky, aby jimi vykonávané činnosti mohly plnit svou funkci při plánovitém, hospodárném a efektivním uspokojování přepravních potřeb národního hospodářství a obyvatelstva, zejména z hlediska bezpečné, plynulé, včasné a kulturní dopravy osob a věcí, v souladu s ochranou životního prostředí, rozvojem životní úrovně a s potřebami obrany a ochrany státu.

(2) Ostatní organizace a osoby zúčastněné v silniční dopravě jsou povinny kázní, pozorností a opatrností přiměřenou povaze jejího provozu přispívat k její bezpečnosti, plynulosti a hospodárnosti a zdržet se všeho, co by ji mohlo ohrozit.

§ 4

Orgány státní správy dbají v souladu s potřebami československého národního hospodářství o optimální rozvoj a plánovité, hospodárné a efektivní provozování silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství.

ČÁST PRVNÍ

SILNIČNÍ DOPRAVA

HLAVA PRVNÍ

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

§ 5

Označování silničních vozidel

(1) Silniční vozidla určená pro nákladní dopravu a silniční vozidla určená pro hromadnou osobní dopravu, jakož i silniční vozidla určená pro nehromadnou osobní dopravu, pro něž to stanoví tento zákon [§ 16 odst. 1 písm. d) a § 23 odst. 1], musí být označena názvem (jménem) nebo všeobecně známou zkratkou nebo znakem, jakož i sídlem (trvalým pobytem) provozovatele dopravy.

(2) Ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy České socialistické republiky^1) nebo ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy Slovenské socialistické republiky^2) (dále jen „ústřední orgán republiky“) může v odůvodněných případech na návrh příslušného ústředního orgánu povolit výjimku z označení vozidel; na návrh příslušného ústředního orgánu může také povolit výjimku z označení sídla orgánu nebo organizace, které působí na celém území České socialistické republiky, Slovenské socialistické republiky nebo Československé socialistické republiky.

(3) Prováděcí předpis stanoví podrobnosti o označování silničních vozidel; může též stanovit povinnost označování jiných silničních vozidel určených pro nehromadnou osobní dopravu, než jsou uvedena v odstavci 1.

§ 6

Záznam o provozu silničního motorového vozidla

(1) Organizace, které provozují silniční dopravu motorovými vozidly, a občané, kteří na základě povolení provozují silniční dopravu motorovými vozidly pro cizí potřeby, jsou povinni vést o provozu vozidla záznam, jehož vzor stanoví Federální statistický úřad v součinnosti s federálním ministerstvem dopravy podle zvláštních předpisů.^3)

(2) Řidič je povinen na vyzvání oprávněných orgánů^4) se vykázat záznamem při provozu vozidla.

(3) Organizace a občané uvedení v odstavci 1 a ostatní organizace a osoby zúčastněné v silniční dopravě jsou odpovědni za správnost a úplnost údajů, které zapsali nebo potvrdili v záznamu o provozu vozidla.

(4) Podrobnější úpravu vedení záznamu o provozu vozidla stanoví prováděcí předpis.

§ 7

Bezpečnost a plynulost provozu v místě nakládky a vykládky

Organizace, která má ve správě, vlastnictví nebo užívání místo a zařízení pro nakládku a vykládku, je povinna v tomto místě a zařízení vytvořit podmínky pro bezpečnost a plynulost provozu a hospodárné využívání silničních dopravních prostředků; zejména je povinna udržovat toto místo a zařízení ve stavu, který umožňuje bezpečnou, plynulou a rychlou nakládku a vykládku, zajistit řádné osvětlení, dostatečné zpevnění všech ploch používaných k jízdě vozidel, včetně příjezdných cest, a jejich udržování v bezpečně sjízdném stavu.

§ 8

Doprava osob silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu

(1) V ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu se smí bez povolení přepravovat nejvýše šest osob starších 15 let

• a) na pracoviště a zpět, je-li to nezbytně nutné k plnění hospodářsky důležitých úkolů, nebo

• b) jde-li o osoby určené k naložení nebo vyložení nákladu;

přitom musí být zajištěna bezpečnost přepravovaných osob.

(2) Doprava více než šesti osob v ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu je dovolena jen na povolení příslušného orgánu státní správy (§ 29 odst. 1, 2), které může být uděleno, jen jsou-li splněny tyto podmínky:

• a) doprava je nezbytně nutná k plnění hospodářsky důležitých úkolů,

• b) nelze užít vozidla určeného k dopravě osob,

• c) je zajištěna bezpečnost přepravovaných osob a

• d) byla přezkoušena technická způsobilost vozidla podle zvláštních předpisů^5) a od přezkoušení neuplynula doba delší, než stanoví prováděcí předpis.

(3) V ložném prostoru nákladního přívěsu zemědělského a lesnického traktoru je dovoleno přepravovat osoby jen na pracoviště a zpět, jestliže je to nezbytně nutné k plnění hospodářských úkolů a je-li zajištěna bezpečnost přepravovaných osob.

(4) Pro dopravu osob při živelní pohromě neplatí ustanovení odstavců 1 až 3; pro dopravu osob k účelům civilní obrany a při plnění úkolů Svazu pro spolupráci s armádou neplatí ustanovení odstavce 1 a odstavce 2 písm. a) a b).

(5) Podrobnější podmínky dopravy osob v ložném prostoru silničních vozidel určených pro nákladní dopravu stanoví prováděcí předpis.

§ 9

Doprava nebezpečných věcí

(1) Věci, pro jejichž vlastnosti může být v silniční dopravě ohrožena bezpečnost osob a věcí, a věci vzbuzující odpor (dále jen „nebezpečné věci“) je dovoleno podávat k přepravě a přepravovat jen při dodržení zvláštních podmínek stanovených prováděcím předpisem a zvláštními předpisy, ^6) zejména pro druh a konstrukci vozidel, jejich příslušenství, výstroj a výbavu, pro jejich zkoušení a označení, pro balení a označení nebezpečných věcí, pro způsob provádění ložných operací, uložení a upevnění nebezpečných věcí ve vozidle, pro osádku vozidla a doprovázející osoby, pro způsob jízdy, zastavování, parkování a ostrahu vozidel.

(2) V osobní dopravě pro cizí potřeby je dovoleno vzít jako zavazadlo do vozidla jen ty nebezpečné věci a v tom rozsahu, v němž to stanoví přepravní řád (§ 14). Přepravní řád stanoví též způsob zajištění věcí, způsob jejich umístění ve vozidle a další podmínky přepravy.

(3) Nebezpečné věci stanovené prováděcím předpisem lze přepravovat jen na povolení, které udělí příslušný orgán státní správy [§ 29 odst. 1 písm. b), § 39 odst. 1], pokud žadatel osvědčí, že

• a) jsou splněny podmínky stanovené pro jejich přepravu podle odstavce 1 nebo vyplývající z vlastností nebezpečné věci,

• b) jsou učiněna opatření proti uvolňování nebo unikání nebezpečných věcí během přepravy.

§ 10

Doprava živých zvířat silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu

(1) Dopravu živých zvířat silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu lze uskutečnit jen vozidly, jejichž konstrukce a provedení zajišťují bezpečnost řidiče, obsluhy a ostatních účastníků silničního provozu i bezpečnost přepravovaných zvířat a zabraňují znečištění pozemní komunikace a obtěžování jejich uživatelů.

(2) Prováděcí předpis stanoví pro dopravu živých zvířat silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu podrobnější podmínky.

§ 11

Mimořádné úkoly

(1) Vyžaduje-li to zdolání mimořádných naléhavých přepravních potřeb, může okresní národní výbor, a přesahuje-li rozsah těchto potřeb obvod působnosti okresního národního výboru, krajský národní výbor uložit provozovatelům motorových nebo přípojných silničních vozidel na dobu nezbytně nutnou a v nezbytně nutném rozsahu povinnost, aby

• a) provedli za úhradu určité přepravní výkony, a to i mimo obvod působnosti okresního, popřípadě krajského národního výboru,

• b) omezili provoz svých vozidel.

(2) Tarifní úhrady a případné náhrady škod vzniklých provozovatelům silničních vozidel ze splnění uložených povinností je povinen zaplatit ten, v jehož prospěch byla povinnost uložena, pokud ekonomické vyrovnání neprovedl podle zvláštních předpisů^7) národní výbor, který povinnost uložil.

(3) Odvolání podané proti rozhodnutí o uložení povinnosti podle odstavce 1 nemá odkladný účinek.

HLAVA DRUHÁ

SILNIČNÍ DOPRAVA PRO CIZÍ POTŘEBY

Oddíl 1

Všeobecná ustanovení

§ 12

Vymezení pojmů

(1) Silniční doprava pro cizí potřeby je doprava, při níž vzniká mezi provozovatelem silniční dopravy a organizací nebo osobou, jejichž přepravní potřeba se uspokojuje, právní vztah založený smlouvou, jejímž předmětem je přeprava osob nebo věcí. Silniční dopravou pro cizí potřeby je též doprava uskutečňovaná při poskytování ubytovacích, rekreačních a jiných služeb.

(2) Silniční doprava pro cizí potřeby provozovaná k uspokojování obecných přepravních potřeb a přístupná pro každého podle předem vyhlášených podmínek je veřejnou dopravou; jiná silniční doprava pro cizí potřeby je dopravou neveřejnou.

§ 13

Přepravní listina

(1) V nákladní silniční dopravě pro cizí potřeby doprovází zásilku přepravní listina, která je dokladem o přepravě zásilky; odesílatel je povinen odevzdat přepravní listinu provozovateli silniční dopravy nejpozději při podání zásilky k přepravě.

(2) Provozovatelé silniční dopravy a jiné organizace a osoby zúčastněné na přepravě jsou odpovědni za správnost a úplnost údajů, které zapsali nebo ověřili v přepravní listině.

§ 14

Přepravní řád

(1) Podrobnější úpravu podmínek stanovených tímto zákonem, za kterých se provádí přeprava osob a jejich zavazadel a přeprava věcí v silniční dopravě pro cizí potřeby, stanoví přepravní řád.

(2) Přepravní řád podrobněji upraví

• a) práva a povinnosti organizací a osob zúčastněných na přepravě,

• b) ve kterých případech jsou cestující, odesílatel nebo příjemce povinni zaplatit provozovateli dopravy za porušení ustanovení přepravního řádu nebo tarifu, poškození nebo znečištění vozidla nebo jiného zařízení provozovatele dopravy nebo způsobení poruchy v dopravě peněžitou částku, jejíž výši stanoví přepravní řád až do 500 Kčs; zaplacením této částky není dotčeno právo provozovatele dopravy na náhradu způsobené škody,

• c) podmínky, za kterých lze odepřít osobám přístup do vozidla nebo je vyloučit z přepravy,

• d) která zavazadla a zásilky jsou vyloučeny z přepravy,

• e) ve kterých případech lze osoby, jejich zavazadla a zásilky přepravovat jen za zvláštních podmínek, jakož i zvláštní podmínky pro tuto přepravu,

• f) závazný obsah přepravní listiny (§ 13), kdo je povinen zapsat nebo ověřit jednotlivé údaje v přepravní listině a za jakých podmínek lze od vyhotovení přepravní listiny upustit.

(3) Přepravní řád může stanovit, od kterých jeho ustanovení a za jakých podmínek jsou přípustné odchylné místní úpravy a za jakých podmínek je možno upustit od uplatnění práva na zaplacení částky podle odstavce 2 písm. b).

§ 15

Tarify a náhrady

(1) Sazby za výkony v silniční dopravě pro cizí potřeby a podmínky pro jejich použití jsou uvedeny v tarifech a jiných cenových opatřeních. Prováděcí předpis nebo zvláštní předpis^8) mohou stanovit, že za výkony v silniční dopravě pro cizí potřeby se poskytuje náhrada nákladů, a určit podmínky a výši nebo způsob výpočtu této náhrady.

(2) Pro tvorbu, schvalování a vyhlašování tarifů platí zvláštní předpisy.^9) Tarify, které jsou jednotné pro celé území Československé socialistické republiky, vyhlašuje po jejich schválení federální ministerstvo dopravy.

(3) Obecně závazným právním předpisem mohou být stanoveny pevné částky náhrad škod za malé poruchy v provozu, znečištění nebo poškození vozidla nebo zařízení určeného k provozu, popřípadě zvláštní způsob výpočtu určitých náhrad.

Oddíl 2

Veřejná silniční doprava

§ 16

Povinnosti provozovatelů veřejné silniční dopravy

(1) Provozovatel veřejné silniční dopravy je povinen

• a) oznámit zahájení provozování dopravy nebo sdělit důvody, proč nebylo provozování dopravy ke stanovenému dni zahájeno nebo nebylo zahájeno ve stanoveném rozsahu, okresnímu národnímu výboru, a udělil-li povolení k provozování veřejné silniční dopravy krajský národní výbor nebo jde-li o provozovatele oprávněného k provozování veřejné silniční dopravy přímo na základě tohoto zákona, též krajskému národnímu výboru;

• b) provozovat dopravu ve stanoveném, popřípadě povoleném rozsahu a za stanovených podmínek po celou dobu trvání oprávnění; k zastavení provozu (přechodnému nebo trvalému) nebo k jeho omezení je povinen si vyžádat souhlas orgánu státní správy, který udělil povolení k provozování dopravy, a jde-li o provozovatele oprávněného k provozování veřejné silniční dopravy přímo na základě tohoto zákona, souhlas krajského národního výboru;

• c) provozovat dopravu vlastním jménem;

• d) označit silniční vozidla užívaná v provozu podle § 5;

• e) vytvořit a udržovat technickou základnu odpovídající co do rozsahu a vybavenosti potřebám dopravního provozu;

• f) užívat v provozu jen vozidla, jejichž technický stav byl shledán vyhovujícím při technické prohlídce, od níž neuplynula doba delší než 1 rok, popř. kratší doba stanovená orgánem státní správy, který provozování silniční dopravy povolil;

• g) při provozu vozidel dodržovat bezpečnostní přestávky, doby odpočinku a doby řízení stanovené pro řidiče silničních motorových vozidel zvláštními předpisy.^1)

(2) Provozovatel veřejné pravidelné osobní silniční dopravy je dále povinen

• a) udržovat autobusová nádraží, která jsou v jeho správě,

• b) vybavit zastávky na provozovaných linkách, popřípadě čekárny a přístřešky na těchto zastávkách označením zastávky a jízdními řády a toto vybavení udržovat,

• c) udržovat čekárny zřízené v jeho objektech,

• d) opatřit vozidla označením příslušné linky, z něhož je patrna výchozí a konečná zastávka,

• e) sestavit a včas vyhlásit pro linky jím provozované jízdní řády a jejich změny a podle těchto jízdních řádů dopravu provozovat.

(3) Provozovatel veřejné silniční dopravy je povinen provádět dopravu příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů a jejich zásilek podle zvláštních podmínek dohodnutých mezi ústředními orgány republik a mezi ústředními orgány, jichž se tato doprava týká.

§ 17

Oprávnění pracovníků provozovatelů veřejné autobusové dopravy

(1) Ve veřejné autobusové dopravě jsou pracovníci dopravní služby ve stejnokroji a pracovníci pověření kontrolou dopravní služby a opatření kontrolním odznakem nebo kontrolním průkazem při výkonu svých úkolů oprávněni

• a) dávat cestujícím pokyny v zájmu bezpečnosti a plynulosti dopravy,

• b) vyloučit z přepravy osobu, která narušuje nebo ohrožuje bezpečnost a plynulost dopravy, bezpečnost života nebo zdraví osob, majetek nebo se neoprávněně zdržuje v autobusu, popřípadě jí uložit zaplacení částky stanovené podle § 14 odst. 2 písm. b),

• c) požadovat, aby osoba uvedená v ustanovení písmena b) prokázala svou totožnost, a odmítne-li nebo nemůže-li totožnost prokázat, vyzvat ji, aby je následovala k nejbližšímu útvaru nebo příslušníku Veřejné bezpečnosti.

(2) Za podmínek stanovených v odstavci 1 mají stejné oprávnění, pokud jde o udržování pořádku v provozních zařízeních a prostorách provozovatele dopravy sloužících veřejnosti, jeho pracovníci odpovědní za dohled v těchto zařízeních.

Jízdní řády

§ 18

(1) Jízdní řády vycházejí z hospodářských a kulturních potřeb společnosti i jednotlivých územních oblastí; obsahují veškeré údaje o pravidelné silniční dopravě, na kterou se vztahují, a zajišťují optimální vzájemnou návaznost a návaznost na jízdní řády ostatních provozovatelů veřejné osobní dopravy.

(2) Jízdní řády veřejné pravidelné autobusové dopravy a jejich změny podléhají schválení

• a) ústředního orgánu republiky, jde-li o linky dálkové a mezinárodní; ústřední orgán republiky rozhodne po projednání s dotčenými krajskými národními výbory, a jde-li o linky, které procházejí oběma republikami, v dohodě s ústředním orgánem druhé republiky;

• b) krajského národního výboru, jde-li o ostatní linky; krajský národní výbor rozhodne po projednání s dotčenými okresními národními výbory, a jde-li o linky, které procházejí územím dvou nebo více krajů, v dohodě s dotčenými krajskými národními výbory; nedojde-li k dohodě mezi zúčastněnými krajskými národními výbory, rozhodne příslušný ústřední orgán republiky, popřípadě v dohodě s ústředním orgánem druhé republiky.

(3) Orgán státní správy příslušný ke schválení jízdního řádu může ve veřejném zájmu uložit provedení změny jízdního řádu, jestliže se po schválení jízdního řádu podstatně změnily rozhodné okolnosti nebo jsou předpoklady pro lepší uspořádání dopravy v určité územní oblasti, jimž je možno změnou jízdního řádu vyhovět.

(4) Změní-li se při provozování linky veřejné pravidelné autobusové dopravy délka dopravní cesty v důsledku uzavírky provozu na pozemní komunikaci nebo nařízení objížďky na dobu delší než 7 dní, vyhlásí provozovatel dopravy nový jízdní řád pro tuto linku odpovídající její skutečné délce; krajský národní výbor může na žádost provozovatele dopravy povolit výjimku z této povinnosti.

§ 19

(1) Schvalování jízdních řádů a ukládání jejich změn se neřídí obecnými předpisy o správním řízení.

(2) Prováděcí předpis stanoví náležitosti, způsob projednávání a vyhlašování jízdních řádů.

§ 20

(1) Umístění zastávky veřejné pravidelné autobusové dopravy uvedené v jízdním řádu stanoví okresní národní výbor, v jehož územním obvodu se zastávka nově zřizuje nebo přemísťuje, v souladu s požadavky provozu a s konkrétní přepravní situací; učiní tak se souhlasem příslušného útvaru Veřejné bezpečnosti a po projednání s orgánem (organizací), jemuž náleží správa příslušné pozemní komunikace, a provozovatelem silniční dopravy, popřípadě dalšími orgány nebo organizacemi, jejichž zájmy jsou umístěním zastávky dotčeny.

(2) Řízení o umístění zastávky se neřídí obecnými předpisy o správním řízení.

§ 21

Sdružená doprava