Vyhláška Státní plánovací komise a Státní arbitráže Československé socialistické republiky o hmotném bilancování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ A SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Úvodní ustanovení

(1) Tato vyhláška upravuje postupy ústředních orgánů a orgánů středního článku řízení (dále jen „orgány hospodářského řízení“) a organizací^1) při hmotném bilancování produkce a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu, a to zejména v obdobích přípravy střednědobých a prováděcích státních a hospodářských plánů, včetně zvláštních částí státních plánů, a některé postupy při vzniku hospodářských závazkových vztahů. Současně vyhláška stanoví způsob uplatňování bilančních a dovozních odbytových gescí, podrobněji upravuje projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů na úsecích dodávek pro investiční výstavbu, pro vývoz a z dovozu, pro tržní fondy, pro vybrané obory služeb a činností v místním hospodářství a výrobních družstvech, pro rozvoj vědy a techniky, přepravních výkonů, jakož i v některých dalších případech (§ 46) a stanoví případy a způsob vydávání plánovacích aktů.

(2) Obdobně jako organizace postupují koncernové podniky a koncernové účelové organizace, pokud v souladu se statutem koncernu vystupují v hospodářských vztazích^2) svým jménem; funkci středního článku řízení podle této vyhlášky plní v tomto případě koncern.

(3) Dodavatelsko-odběratelské vztahy v procesu tvorby střednědobých a prováděcích státních a hospodářských plánů se projednávají na příslušná období těchto plánů a ve zvlášť určených případech^3) i na víceleté období.

Společná ustanovení

§ 2

(1) Projednáváním dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu^4) (dále jen „dodavatelsko-odběratelské vztahy“) se podle této vyhlášky rozumějí jednání dodavatelů s odběrateli, zaměřená na přípravu návrhů státních plánů a hospodářských plánů organizací a orgánů hospodářského řízení a na konkretizaci a zabezpečení jejich úkolů^5) hospodářskými smlouvami.

(2) Projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů probíhá postupně tak, aby zabezpečilo zejména

• a) vnitřní soulad hmotných proporcí připravovaných plánů a cíle i konkrétní úkoly těchto plánů dodávkami surovin, materiálů, výrobků a jejich souborů, výkonů, prací a služeb (dále jen „výrobky“),

• b) včasné vytváření podmínek pro řešení dlouhodobého souladu mezi uplatňovanými potřebami a zdroji národního hospodářství, především racionalizací spotřeby, efektivním rozšiřováním kapacit a využíváním mezinárodní dělby práce,

• c) vytváření předpokladů pro dlouhodobou stabilizaci vztahů mezi dodavateli a odběrateli.

§ 3

(1) Jako přípravu pro projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů provádějí organizace a orgány hospodářského řízení průzkum potřeb, předběžná jednání a výměnu informací o vývoji potřeb národního hospodářství a o možnostech jejich zabezpečení.

(2) Průzkum potřeb je souhrn zjišťovacích a analytických činností, jejichž účelem je odhalit stav a vývoj objektivně existujících národohospodářských potřeb a působení činitelů, které jejich existenci, vývoj a uspokojování podmiňují a určují.

(3) Orgány hospodářského řízení a organizace zabezpečují a provádějí průzkum potřeb diferencovaně v závislosti na stupni hospodářského řízení a charakteru výroby a odbytu.

§ 4

(1) Orgány hospodářského řízení jsou povinny organizovat ve vzájemné součinnosti projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů tak, aby výsledky mohly být zapracovány do návrhů hospodářských plánů na všech stupních řízení. Dále jsou povinny se zřetelem ke specifickým podmínkám hospodářských odvětví a oborů, které řídí, sledovat a analyzovat vývoj dodavatelsko-odběratelských vztahů, zejména s ohledem na zabezpečení úkolů státních plánů a řešit rozpory, popřípadě navrhovat způsob jejich řešení příslušným orgánům.

(2) Dodavatelsko-odběratelské vztahy v procesu tvorby střednědobých a prováděcích plánů projednávají organizace, pokud nadřízené orgány hospodářského řízení nedohodnou, že jednání povedou na své úrovni, nebo pokud není něco jiného stanoveno.

(3) Jde-li o výrobky, u kterých se uplatňuje bilanční gesce, projednává ve spolupráci s příslušnými dodavatelskými organizacemi, popřípadě orgány hospodářského řízení dodavatelsko-odběratelské vztahy bilanční gestor a jemu stupněm hospodářského řízení odpovídající odběratelský orgán nebo organizace.

(4) Pokud se dodavatelsko-odběratelské vztahy projednávají na jiné úrovni než na úrovni organizací, jsou orgány projednávající tyto vztahy povinny výsledky svých jednání dovést na podřízené, nebo na bilanční gesci zúčastněné organizace, pro které jsou závazné (§ 7 odst. 5).

(5) Dodavatelsko-odběratelské vztahy se povinně projednávají, jde-li o

• a) dodávky k zabezpečení realizace úkolů stanovených jako státní cílové programy,

• b) dodávky výrobků, které jsou předmětem hmotného bilancování podle § 11 až 15, a to mezi dodavateli a těmi odběrateli, jejichž nadřízené orgány jsou určeny jmenovitě jako odběratelské orgány (dále jen „držitel fondu“),

• c) dodávky na vývoz, dodávky pro vývozní investiční celky v rozsahu podle § 332 hospodářského zákoníku a další rozhodující poddodávky pro vývozní investiční celky a dodávky z dovozu,

• d) dodávky a rozhodující poddodávky projektových prací, stavebních prací, strojů, zařízení (jejich souborů), popřípadě i jiných rozhodujících výrobků a montážních prací pro stavby uvedené v § 25 odst. 3 a 7 a v § 26 a 27,

• e) rozhodující dodávky pro tržní fondy (§ 35 odst. 4),

• f) rozhodující dodávky náhradních dílů a další rozhodující dodávky pro vybrané obory služeb a činností v místním hospodářství a výrobních družstvech (§ 37 odst. 3),

• g) dodávky pro rozvoj vědy a techniky (§ 38 až 41),

• h) rozhodující dodávky nutné pro zahájení výroby výrobků, které jsou výsledkem výzkumu a vývoje,

• i) dodávky a rozhodující poddodávky pro zabezpečení úkolů obrany a bezpečnosti státu,

• j) dodávky pro výrobu léčiv a rozhodující dodávky pro zdravotnickou výrobu,

• k) dodávky pro federální hmotné rezervy,

• l) dodávky pro odbytové a zásobovací organizace,

• m) dodávky rozsáhlých oprav rozhodujících výrobních zařízení,

• n) dodávky přepravních výkonů (§ 42 až 45).

(6) Orgány hospodářského řízení mohou ve vzájemné dohodě stanovit další případy, kdy jimi řízené orgány nebo organizace jsou povinny projednat dodavatelsko-odběratelské vztahy i v případech, na něž se ustanovení odstavce 5 nevztahuje. Tímto postupem jsou povinny uložit zejména projednání dalších rozhodujících dodávek pro výrobní spotřebu.

(7) Rozpory mezi organizacemi o tom, které dodávky a poddodávky, popřípadě která výrobní zařízení podle odstavců 5 a 6 jsou rozhodující, jsou povinny rozhodnout ve vzájemné dohodě nadřízené orgány středního článku řízení, a to nejpozději do 10 dnů poté, co byly o rozhodnutí požádány.

(8) Povinnost projednávat dodavatelsko-odběratelské vztahy podle odstavce 5 se vztahuje též na odbytové a zásobovací organizace. Tyto organizace, pokud jsou přímo řízeny ústředními orgány, mají v procesu projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů současně postavení orgánu středního článku řízení.

§ 5

(1) Dodavatelské a odběratelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů zabezpečovat v rámci přípravy střednědobých plánů úkoly stanovené pro jejich přípravu a v rámci přípravy prováděcích plánů úkoly vyplývající pro příslušné období ze střednědobého plánu a úkoly uložené za účelem jejich konkretizace nebo přijaté k jejich zpřesnění (dále jen „úkoly pro přípravu návrhů plánů“). V souladu s nimi vycházejí z vlastních znalostí potřeb a z uzavřených hospodářských smluv.

(2) Dodavatelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny využívat všech možností racionálního rozšiřování výroby k zabezpečení potřeb odběratelů, ke zvýšení dodávek a dodávkové pohotovosti, kvality dodávek a odůvodněných požadavků na inovace výrobků; jsou povinny včas informovat své odběratele o svých nových záměrech týkajících se rozvoje výrobních a odbytových programů, o změnách dodacích možností a podle potřeby je s hlavními odběrateli konzultovat.^6)

(3) Dodavatelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou oprávněny vyžadovat od příslušných odběratelských organizací a orgánů hospodářského řízení spolupráci při řešení problémů dodavatelsko-odběratelských vztahů a informace o vývoji a cyklech spotřeby, stavech spotřebitelských zásob apod.; nemohou však ve své pravomoci zavádět požadavkový systém (požadavkové řízení). Povinnost spolupráce se netýká odběratelů, jejichž ústřední orgány jsou v jednotných metodických pokynech pro vypracování státních a hospodářských plánů (dále jen „jednotné metodické pokyny“)^7) zvlášť označeny.^8)

(4) Odběratelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny své potřeby uplatňovat tak, aby včas a racionálně zabezpečily stanovené, popřípadě připravované úkoly státních a hospodářských plánů. Jsou povinny využívat všech možností ke snižování měrné spotřeby výrobků, jejich účelných záměn, používat pro výpočty spotřeby aktualizovaných a progresívních norem spotřeby, udržovat pouze nezbytné spotřebitelské zásoby, uplatňovat požadavky na inovaci výrobků a neprodleně informovat své dodavatele o závažných změnách svých potřeb v množství, sortimentu i čase. O potřebě dodávek pro předpokládané inovace jsou odběratelé povinni včas informovat v úvahu přicházející dodavatele, i když s nimi dosud nejsou v dodavatelsko-odběratelských vztazích.

(5) Odběratelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou oprávněny vyžadovat od příslušných dodavatelských organizací a orgánů hospodářského řízení spolupráci při řešení svých odběratelských problémů (např. poradenské a podobné obchodně technické služby, konzultace v otázkách normování zásob a racionalizace výrobních zásob).

(6) Jestliže organizace nesplní povinnost vzájemně se informovat podle odstavců 2 a 4, má se za to, jde-li o dlouhodobé dodavatelsko-odběratelské vztahy, že dodávky budou uskutečňovány v návaznosti na jejich dosavadní vývoj rozsahu a sortimentu.

§ 6

Dodavatelsko-odběratelské vztahy u výrobků, které jsou předmětem hmotného bilancování podle § 11 až 15, se projednávají v hloubce a struktuře vymezené jednotlivými položkami stanovené bilanční nomenklatury.^9) V ostatních případech [§ 4 odst. 5 písm. a) až m)] se tyto vztahy projednávají v hloubce a struktuře diferencované podle konkrétních podmínek a potřeb [např. generální, hlavní^10) a finální dodávky, finální poddodávky a složité kusové dodávky individuálně, výrobky sériové alespoň v oborovém členění apod.].

§ 7

(1) O výsledcích projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů se pořizují protokoly, není-li dále stanoveno jinak. Protokoly musejí obsahovat nejméně údaje umožňující zpracování příslušných částí návrhů hospodářských plánů a rozbor případných rozporů spolu s návrhy na jejich řešení. Organizace v protokolu zpravidla též uvedou, jak jsou nebo budou projednané dodavatelsko-odběratelské vztahy smluvně zabezpečeny. Organizace jsou povinny pořídit protokol ve lhůtě stanovené zvláštními opatřeními pro příslušné plánovací období.^11)

(2) V případech, kdy projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů je povinné (§ 4 odst. 5 a 6) a nepodaří se rozpory odstranit jednáním, popřípadě zvláštními postupy stanovenými nadřízenými orgány, jsou organizace povinny předložit je k rozhodnutí orgánům středního článku řízení. Orgány středního článku řízení jsou povinny tyto rozpory řešit; předpokladem je, že jsou rozpory podrobně specifikovány, že obsahují návrhy na řešení [§ 2 odst. 2 písm. b)] a že o nich předtím bezúspěšně jednaly statutární orgány těchto organizací nebo jimi pověření vedoucí pracovníci.

(3) Rozpory, které vzniknou při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů na úrovni orgánů středního článku řízení nebo rozpory, které tyto orgány nevyřeší, musejí být předloženy k rozhodnutí ústředním orgánům. Ústřední orgány jsou povinny rozpory řešit; předpokladem je, že o nich bezúspěšně jednaly statutární orgány nebo jimi pověření vedoucí pracovníci. Pokud alespoň na jedné ze stran nevystupuje orgán středního článku řízení nebo organizace v postavení orgánu středního článku řízení (§ 4 odst. 8 a § 29 odst. 3), rozhodují rozpory ve vzájemné dohodě pouze nadřízené ústřední orgány.

(4) Rozpory předkládané k rozhodnutí nadřízeným orgánům jsou tyto orgány povinny rozhodnout ve vzájemné dohodě na základě prozkoumání zdrojů a zdůvodněnosti konkrétních potřeb bez zbytečného prodlení, nejpozději však ve lhůtách stanovených pro jednotlivé etapy plánovacího procesu; rozhodnutí sdělí zúčastněným organizacím.

(5) Protokol v rozsahu, ve kterém není rozporný, je dokladem o tom, že v době jeho pořízení byla dodávka v souladu s možnostmi dodavatele a potřebou odběratele.^12) Požádá-li o to některá organizace, je protokol pořízený na základě úkolů pro přípravu návrhů plánů též podkladem, na jehož základě je druhá organizace povinna uzavřít smlouvu o přípravě dodávek, pokud příslušné předpisy^13) nestanoví další podmínky. To platí obdobně pro rozhodnutí nadřízených orgánů.

(6) Povinnost pořídit protokol o projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi organizacemi je splněna též tehdy, jestliže organizace namísto protokolu uzavřou ve stanovené lhůtě smlouvu o přípravě dodávek, pokud tato smlouva obsahuje náležitosti protokolu a vyhovuje postupům a potřebám sestavení plánu.

§ 8

Po schválení státního plánu upraví příslušné dodavatelské a odběratelské orgány hospodářského řízení a organizace projednané dodavatelsko-odběratelské vztahy v souladu s rozpisem jeho úkolů a s rozpisem úkolů hospodářských plánů.

§ 9

Organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny vyvinout veškeré úsilí k zabezpečení všech dodávek potřebných ke splnění stanovených, popřípadě připravovaných úkolů plánů, zejména úkolů státních plánů. Zanedbají-li řádné projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů podle této vyhlášky, popřípadě jiných právních předpisů, zejména poruší-li povinnost vycházet při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů především z úkolů pro přípravu návrhů plánů, má se za to, že k případnému nesplnění úkolů v důsledku nezajištění potřebných dodávek došlo jejich zaviněním.^14)

ČÁST DRUHÁ

HMOTNÉ BILANCOVÁNÍ A SOUSTAVA HMOTNÝCH BILANCÍ

Oddíl první

HMOTNÉ BILANCOVÁNÍ

§ 10

(1) Hmotné bilancování zdrojů a potřeb výrobků je důležitým nástrojem plánovitého řízení materiálně technického zásobování na jednotlivých stupních hospodářského řízení. V tomto směru je především nástrojem racionalizace spotřeby, rozvoje výroby v souladu s potřebou a její strukturou, jakož i strukturních změn a zapojení do mezinárodní dělby práce, nástrojem vnitřní specializace a kooperace výroby a formování výrobní základny cestou realizace investiční politiky.

(2) Dodavatelské organizace v rámci své odpovědnosti za uspokojování potřeb bilancují všechny výrobky z vlastní hospodářské činnosti^15) a vytvářejí přitom i přiměřené bilanční rezervy.

(3) Hmotné bilance obsahují v závislosti na stupni hospodářského řízení, na kterém se příslušné hmotné bilance schvalují, v části zdrojů tyto základní položky: výroba, dovoz,^16) jiné zdroje a stav zásob na počátku plánovacího období; v části potřeb: dodávky pro výrobu a provoz, pro investiční výstavbu, pro tržní fondy, pro vývoz, pro ostatní užití,^17) rezervy a stav zásob na konci plánovacího období.

(4) Součástí hmotných bilancí schvalovaných vládami a orgány hospodářského řízení (§ 11 až 15) je plán rozdělení, který stanoví dodávkové fondy pro jednotlivé držitele fondu.

Oddíl druhý

HMOTNÉ BILANCE SCHVALOVANÉ VLÁDAMI A ORGÁNY HOSPODÁŘSKÉHO ŘÍZENÍ

§ 11

(1) Hmotné bilance schvalované vládami a orgány hospodářského řízení se uplatňují u

• a) vybraných výrobků, jejichž bilance jsou stanoveny státními plány^18) (dále jen „státní bilance“),

• b) vybraných výrobků, jejichž bilance stanoví pověřené^19) dodavatelské ústřední orgány^20) (dále jen „ústřední bilance“),

• c) vybraných výrobků, jejichž bilance stanoví pověřené^19) dodavatelské orgány středního článku řízení^21) (dále jen „podnikové bilance“).

(2) Orgány hospodářského řízení, popřípadě organizace pověřené hmotným bilancováním podle odstavce 1 (dále jen „bilanční orgány“) jsou odpovědny v oblasti své působnosti za vybilancovanost plánu hmotnými zdroji a spolu s příslušnými držiteli fondů odpovídají za soulad mezi hmotnými bilancemi a ostatními částmi plánu.

(3) Ve státních, ústředních a podnikových bilancích se stanoví dodávkové fondy s vydělením případných dodávek z dovozu pro držitele fondů. Držiteli fondů jsou

• a) v případech podle odstavce 1 písm. a) a písm. b) odběratelské ústřední orgány stanovené jednotnými metodickými pokyny,

• b) v případech podle odstavce 1 písm. c) odběratelské orgány středního článku řízení podřízené odběratelským ústředním orgánům stanoveným jednotnými metodickými pokyny, popřípadě pokyny příslušných dodavatelských ústředních orgánů.

(4) V případech, kde u státních a ústředních bilancí nejsou některé odběratelské ústřední orgány držiteli fondů, vykonává pro ně funkci držitele fondu dodavatelský ústřední orgán. V příslušných státních a ústředních bilancích se dodávkový fond uvádí a souhrnně účelově váže v položce „ostatní odběratelé“.

(5) V případech, kde u podnikových bilancí nejsou některé odběratelské orgány středního článku řízení držiteli fondů, vykonává pro ně funkci držitele fondu dodavatelský orgán středního článku řízení. V dalším platí obdobně ustanovení odstavce 4.

§ 12

Postup při uplatňování a projednávání potřeb

(1) Potřeby dodávek výrobků, které jsou předmětem státních, ústředních a podnikových bilancí (dále jen „bilancovaná produkce“), se uplatňují a projednávají v rámci projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů a pořizují se o tom protokoly podle této části vyhlášky s výjimkou případů uvedených v § 11 odst. 4 a 5.

(2) Návrh protokolu, který je současně dokladem o uplatněných potřebách dodávek bilancované produkce, předkládá odběratelská organizace; návrh musí být komplexní a musí obsahovat:

• a) objem dodávek uskutečněných v předcházejícím období,

• b) objem dodávek (očekávané plnění) v běžném období,

• c) uplatňovanou potřebu dodávek na plánované období celkem

a dále v tomto členění:^22)

• ca) pro investice celkem,

z toho: pro stavby stanovené jako závazné úkoly státního plánu,

pro ostatní stavby nad 2 mil. Kčs rozpočtových nákladů,

• cb) pro vývoz,^23)

• cc) pro tržní fondy,^24)

• cd) ostatní dodávky celkem,

z toho: pro výrobní spotřebu,

pro kompletaci vyšších dodávek (generálních, hlavních a finálních dodávek a finálních poddodávek),

z toho: pro tuzemskou investiční výstavbu,

pro vývozní investiční celky,

• d) zdůvodnění potřeby.

(3) Potřeby dodávek bilancované produkce pro kompletaci generálních, hlavních, finálních dodávek a finálních poddodávek uplatňují příslušní vyšší dodavatelé,^25) pokud není v jednotných metodických pokynech stanoveno jinak.