Zákon České národní rady o státním plánu rozvoje národního hospodářství České socialistické republiky na léta 1981 - 1985 (zákon o pětiletém plánu)

ČÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ CÍLE A ÚKOLY PĚTILETÉHO PLÁNU

§ 1

Tento zákon stanoví základní cíle a úkoly státního plánu rozvoje národního hospodářství České socialistické republiky na léta 1981-1985 (dále jen „pětiletý plán“) a rozhodující podmínky pro jeho realizaci jako závaznou směrnici pro řídící činnost vlády, ústředních orgánů, národních výborů a jiných orgánů České socialistické republiky a pro hospodářskou činnost socialistických organizací.

§ 2

Stěžejním cílem pětiletého plánu, vycházejícím z hospodářské a sociální politiky Komunistické strany Československa, je i při podstatně obtížnějších vnějších a vnitřních podmínkách udržet a zkvalitňovat dosaženou vysokou životní úroveň obyvatelstva i jeho sociální jistoty, a to v souladu s výsledky, kterých bude dosaženo v rozvoji národního hospodářství.

§ 3

K dosažení tohoto cíle a k posílení socialistického státu se stanoví tyto základní úkoly:

• a) vytvářet podmínky pro postupný růst tempa společenské výroby a pro dynamickou rovnováhu v průběhu let pětiletky prosazením výrazné intenzifikace ekonomiky, efektivnosti a kvality veškeré práce, zejména vhodnými strukturálními změnami a maximálním využitím výsledků vědecko-technického rozvoje,

• b) vytvářet podmínky pro růst národního důchodu o 1,5 – 2,1 % ročně a jeho přírůstek krýt přírůstkem společenské produktivity práce zhruba z 92 – 97 %; dosáhnout předstihu růstu vytvořeného národního důchodu před jeho užitím,

• c) při tvorbě a užití společenského produktu a národního důchodu počítat s výraznějším předstihem růstu vývozu před dovozem, s úsporným vynakládáním prostředků pro výrobní spotřebu, zejména u dovážených surovin, materiálů a výrobků, s přiměřeným (ve vztahu k tvorbě zdrojů) uspokojováním společenské a osobní spotřeby obyvatelstva a s hospodárným používáním prostředků na investice a zásoby; snižovat podíl akumulace na vytvořeném národním důchodu proti předchozím letům,

• d) zabezpečovat další prohlubování účasti na mezinárodní dělbě práce, zejména se státy Rady vzájemné hospodářské pomoci a zvláště se Svazem sovětských socialistických republik,

• e) účinněji využívat socialistické ekonomické integrace, specializace, kooperace a vědeckotechnické spolupráce tak, aby přispěly k růstu technické úrovně výroby, produktivity práce, zvýšení sériovosti a efektivnosti a ke snížení energetické a materiálové náročnosti,

• f) zvýšit exportní výkonnost odvětví řízených vládou České socialistické republiky, snížit jejich dovozní náročnost a prosadit pružnější přizpůsobení výroby i zahraničního obchodu požadavkům světových trhů,

• g) v rozvoji národního hospodářství České socialistické republiky věnovat prvořadou pozornost řešení klíčových problémů jednotné československé ekonomiky; zajišťovat stanovené výrobní a těžební úkoly a celkový rozvoj hlavních průmyslových aglomerací, zejména v těžebních oblastech Severočeského a Severomoravského kraje; zabezpečovat další rozvoj hlavního města Prahy; optimálně využívat přírodní a ekonomické podmínky rozvoje, zejména výrobně technickou základnu a zdroje práceschopného obyvatelstva,

• h) podílet se na zabezpečování a upevňování obranyschopnosti Československé socialistické republiky,

• i) soustavně zvyšovat účinnost řízení a plánování národního hospodářství a na všech stupních cílevědomě reagovat na měnící se věcné podmínky a předpoklady. K tomu důsledně využívat a dále rozvíjet opatření ke zdokonalování soustavy plánovitého řízení národního hospodářství.

§ 4

K realizaci úkolů v růstu efektivnosti národního hospodářství a kvality veškeré práce a v prosazování hospodárnosti ve všech odvětvích národního hospodářství se stanoví zejména:

• a) zabezpečit trvalý růst produktivity práce v průmyslu, stavebnictví a zemědělství, uplatňovat progresívní výkonové normy a soustavně zvyšovat výkonnost v nevýrobní sféře; podstatně lépe využívat existujících zdrojů pracovních sil a zlepšit současnou strukturu zaměstnanosti,

• b) dosáhnout rozhodného obratu v intenzitě využívání základních a oběžných prostředků, zejména zásob,

• c) prosazovat vyšší využívání základních prostředků, úspornost a racionalizaci celého procesu investování, snížení rozestavěnosti, zmenšení počtu současně prováděných staveb, omezení rozsahu zahajování staveb a zkrácení lhůt výstavby; uplatňovat, zejména ve zpracovatelském průmyslu, investičně nenáročné, rychle návratné, modernizační a racionalizační akce,

• d) vytvářet racionální oblastní strukturu národního hospodářství a vyvážené hospodářské a sociální proporce v oblastním uspořádání výrobních a nevýrobních odvětví,

• e) účinněji přizpůsobovat výrobně technickou základnu a strukturu výroby požadavkům progresívních změn a potřebám v užití produkce,

• f) podstatně zvýšit kvalitu a technickou úroveň výrobků, zejména jejich užitkové a estetické vlastnosti a spolehlivost; zavádět náročné normy kvality výrobků a realizovat opatření k efektivnímu uplatňování nových technologií ve výrobě a službách,

• g) racionálně využívat přírodní zdroje, zejména zemědělský a lesní půdní fond a vodu, v souladu s danými možnostmi a potřebami,

• h) mobilizovat a využívat rezervy ve všech oblastech výroby, služeb a spotřeby.

§ 5

K dosažení vyšších úspor, zhodnocování a hospodárnějšího využívání všech druhů paliv a energie, surovin a materiálů a ke snížení materiálové náročnosti společenské výroby se stanoví zejména:

• a) dosáhnout v letech 1981 – 1985 v národním hospodářství minimálně 2 % průměrných ročních úspor a zhodnocování paliv a energie a 4,5 – 5 % ročních úspor a zhodnocování kovů ve výrobě a zvýšit využití kovového odpadu a ostatních druhotných surovin proti současnému stavu; přitom postupovat v souladu se státními cílovými programy racionalizace spotřeby paliv a energie a racionalizace spotřeby kovů a využívat k tomu i zavádění nových vysoce hospodárných technologií výroby,

• b) soustavně zavádět a zpevňovat normy spotřeby paliv a energií, surovin a materiálů a uplatňovat je v plánování, bilancování, při kontrole plnění plánu a v řízení na všech stupních v přímé odpovědnosti odvětvových ústředních orgánů a národních výborů.

§ 6

K podstatnému zvýšení technicko-ekonomické úrovně výroby a k rychlému uplatňování výsledků cílevědomého zaměření vědy a techniky se stanoví:

• a) soustředit výzkumné a vývojové kapacity na řešení nejdůležitějších úkolů ekonomiky s cílem urychlit práce a podstatně zvýšit efekty z realizace jejich výsledků ve společenské praxi; přitom dosáhnout podstatně vyššího podílu nových výrobků s vysokými technickoekonomickými parametry a přispět tak ke zvýšení rentabilního vývozu na světové trhy a k lepšímu uspokojování požadavků vnitřního trhu,

• b) bezodkladně realizovat přínosy z vědecko-technického rozvoje ve výrobě a v ostatní společenské praxi, a to přednostní orientací na řešení a zavádění nových výrobků a technologií s minimálními nároky na palivo-energetické, surovinové, materiálové, investiční a devizové zdroje; v realizaci vědecko-technického rozvoje účinněji uplatňovat i zahraniční poznatky vědy a techniky.

§ 7

V reprodukci základních prostředků se stanoví:

• a) účinně využívat základní prostředky, uskutečňovat jejich řádnou údržbu a opravy a v nově vybudovaných kapacitách zabezpečit dodržení plného projektovaného výkonu,

• b) novou investiční výstavbu realizovat s maximální úsporností vkládaných prostředků a řešit jí pouze nejnaléhavější potřeby rozvoje národního hospodářství; nezvyšovat v jednotlivých letech pětiletky rozsah investic nad současně dosahovaný objem,

• c) orientovat investiční výstavbu především na akce zajišťující zvýšení efektivního vývozu a zamezování ekonomicky neodůvodněného dovozu, na program racionalizace spotřeby paliv a energie a na nezbytný rozvoj jejich zdrojů, na modernizaci, na akce pro vyšší využití kapacit, úspor surovin a materiálů, zejména kovů, úspor pracovních sil, na realizaci přínosů z vědecko-technického rozvoje a na zvýšení soběstačnosti ve spotřebě potravin; zaměřit se na včasné uvádění kapacit do provozu a zkracování lhůt výstavby,

• d) nezahajovat investorsky a projektově nepřipravené stavby, zvyšovat hospodárnost urbanistického, architektonického a technického řešení projektů; více využívat typových podkladů a opakovatelných projektů.

§ 8

V rozvoji průmyslové a stavební výroby se stanoví:

• a) prvořadou pozornost v rozvoji průmyslové výroby věnovat struktuře výroby a jejímu užití; prosadit podstatné zvýšení hospodárnosti, kvality a technické úrovně výrobků, snížit energetickou a materiálovou náročnost vyráběné produkce a lépe zhodnocovat suroviny, včetně surovin domácího původu a druhotné surovinové zdroje; zvyšovat efektivnost výroby a usilovat o snižování jejích nákladů; celkový objem průmyslové výroby zvýšit v průběhu pětiletky v České socialistické republice o 12 až 16 %,

• b) zajistit další zvýšení produktivity práce ve všech průmyslových odvětvích, zejména zdokonalováním organizace výroby, práce a řízení, lepším využíváním a dalším zvyšováním technického vybavení práce, prohlubováním zapojení československé ekonomiky do mezinárodní dělby práce, rozvojem socialistického soutěžení, rušením zastaralých a nevyhovujících výrob a dalšími intenzifikačními faktory,

• c) koncentrací pracovních sil do moderních kapacit dosáhnout jejich lepšího využití vyšší směnností,

• d) vytvářet předpoklady pro těžbu uhlí a lignitu v roce 1985 v rozsahu 119 – 122 mil. tun,

• e) ve struktuře průmyslové výroby posilovat úlohu strojírenství, dosáhnout v pětiletce na území České socialistické republiky růstu strojírenské výroby o 24 – 28 %, a to při rychlejším rozvoji elektrotechnického průmyslu, zvláště elektroniky a kompletačních oborů ovlivňujících růst technické úrovně a kvality produkce a oborů zajišťujících realizaci státních cílových programů; lépe uspokojovat potřeby v náhradních dílech,

• f) rozvoj chemické výroby soustředit na obory kvalifikované chemie; účinnými opatřeními zabezpečovat v potřebném rozsahu snížení spotřeby ropných produktů,

• g) lépe využívat dřevní hmotu v národním hospodářství; zvýšit výrobu v dřevozpracujícím průmyslu o 19 – 22 %,

• h) rozvoj lehkého průmyslu zaměřit na zvyšování kvality a technické úrovně výrobků, intenzívnější inovací sortimentu a zásobování vnitřního trhu novinkami a luxusními výrobky; výrobu lehkého průmyslu zvýšit v pětiletce o 11 – 14 %,

• i) rozvoj stavební výroby a její strukturu podřídit potřebám investiční výstavby, oprav a údržby a zabezpečit dokončování staveb; stavební kapacity koncentrovat na rozhodující stavby a do oblastí soustředěné investiční výstavby, zkvalitňovat a zefektivňovat technologii stavění, snižovat jeho energetickou náročnost a orientovat se na využití místních zdrojů stavebních materiálů; usilovat o snižování nákladů a zdokonalovat řízení a organizaci práce.

§ 9

V rozvoji odvětví zabezpečujících výživu lidu se stanoví:

• 1. v rozvoji zemědělské výroby

• a) v období 1981 – 1985 zvýšit zemědělskou produkci proti předchozí pětiletce zhruba o 5 až 9 %; pokračovat v intenzifikaci jednotlivých výrobních úseků při přednostním zvyšování rostlinné produkce;

• b) postupně dosáhnout soběstačnosti ve výrobě zrnin a dále zvýšit celkovou soběstačnost ve výrobě potravin; k tomu vytvářet podmínky úsilím o harmonický rozvoj všech odvětví podílejících se na zabezpečování produkce potravin;

• c) v rostlinné výrobě plně využívat zemědělský půdní fond, zintenzivnit jeho ochranu a soustavně zvyšovat jeho úrodnost; zajistit přísný režim hospodaření s obilním fondem;

• d) živočišnou výrobu rozvíjet v souladu s reálnými možnostmi produkce krmiv a její přírůstek realizovat převážně rozvojem chovu skotu při zvyšování užitkovosti hospodářských zvířat;

• 1. ve výrobě potravin

• a) dosáhnout ve všech oborech vysokého stupně zhodnocení surovin a vedlejších produktů;

• b) zkvalitnit výrobky a urychlit zavádění nových výrobků a inovací; zvyšovat trvanlivost a nutriční hodnotu potravin;

• c) rozvíjet integrační vztahy mezi zemědělskou prvovýrobou, zpracovatelským průmyslem a obchodem;

• 1. v rozvoji a struktuře strojírenské a chemické výroby a v ostatních dodavatelských odvětvích zabezpečovat plánované potřeby zemědělství.

§ 10

V rozvoji lesního a vodního hospodářství se stanoví:

• a) zajistit předpoklady a podmínky pro další růst produkčních schopností a ostatních funkcí lesů a ochranu lesního fondu,

• b) těžbu dřeva provádět v souladu s produkčními schopnostmi lesů; zvýšit využití vytěžené dřevní hmoty, jakož i zhodnocení jejího odpadu,

• c) zvýšit počet obyvatel zásobovaných z veřejných vodovodů.

§ 11

V rozvoji dopravy a spojů se stanoví:

• a) uspokojovat plynule, kvalitně a efektivně přepravní potřeby hospodářství i obyvatelstva,

• b) snížit přepravní náročnost společenské produkce především racionalizačními opatřeními u přepravců a odstraněním neefektivních kooperací a nehospodárných přeprav zboží,

• c) rozvíjet progresívní přepravní systémy a podstatně snížit energetickou náročnost všech druhů dopravy,

• d) pokračovat v automatizaci telefonního provozu, zkvalitnit a zvýšit úroveň všech služeb spojů pro obyvatelstvo i pro socialistické organizace a zvýšit jejich pohotovost.

§ 12

V rozvoji životní úrovně a zaměstnanosti se stanoví:

• a) upevňovat životní úroveň obyvatelstva v oblasti osobní i společenské spotřeby v souladu s výsledky růstu efektivnosti společenské výroby a zvyšování produktivity práce,

• b) ve vývoji mezd důsledně prosazovat závislost na výsledcích práce kolektivů a jednotlivců a jejich přínosu pro společnost; ve všech oblastech zvýšit důraz na stimulaci vysoké výkonnosti veškeré společenské práce,

• c) zlepšovat bytové podmínky obyvatelstva výstavbou nových bytů, obnovou a modernizací bytového fondu, lepší občanskou vybaveností a důslednou regulací odpadu bytů; k tomu orientovat i účast obyvatelstva; v letech 1981 až 1985 dokončit výstavbu 295–340 tisíc bytů,

• d) při zachování dosavadního okruhu bezplatně poskytovaných služeb dále zdokonalovat rozvinutý systém péče o zdraví lidu a sociální péče, školskou a vzdělávací soustavu i péči o rozvoj kultury a tělovýchovy; v této oblasti zvýšit hospodárnost a účinněji využívat zdrojů pracovních sil,

• e) vývoj zaměstnanosti orientovat tak, aby bylo dosaženo dalšího zvýšení efektivnosti živé práce, a to zejména vytvořením systému zainteresovanosti a ekonomických podmínek pro racionálnější hospodaření se zdroji pracovních sil, modernizací a lepší organizací práce, zlepšením pracovní kázně a zvýšením úrovně řízení,

• f) zlepšovat životní prostředí především v průmyslových oblastech a pečovat o čistotu vodních toků a ovzduší,

• g) zlepšit organizaci a systém řízení zdravotnictví, racionalizovat síť zdravotnických zařízení a integrovat zdravotnické a hospodářskotechnické činnosti do optimálních spádových celků,

• h) za účasti odborových organizací zvyšovat péči o zlepšování pracovních podmínek a pracovního prostředí a o bezpečnost a ochranu zdraví při práci,

• i) rozvíjet osvědčené formy péče o děti předškolního a školního věku, o rodiny s dětmi a o starší a invalidní občany,

• j) zlepšit činnost vnitřního obchodu a placených služeb; zdokonalit spolupráci vnitřního obchodu a výroby, aby se pružněji reagovalo na uspokojování požadavků spotřebitelů.

ČÁST DRUHÁ

PODMÍNKY A PŘEDPOKLADY PRO REALIZACI PĚTILETÉHO PLÁNU

§ 13

Vláda České socialistické republiky

• a) zabezpečuje ve své řídící činnosti konkretizaci základních cílů a úkolů stanovených tímto zákonem,

• b) upřesňuje úkoly stanovené tímto zákonem a soustavně kontroluje jejich plnění,

• c) koordinuje v rámci své působnosti činnost orgánů státní správy a orgánů hospodářského řízení tak, aby úkoly stanovené tímto zákonem byly plněny racionálně a aby bylo přitom dosahováno nejpříznivějších hospodářských výsledků,

• d) organizuje práce na prováděcích (ročních) plánech s cílem zabezpečit plnění pětiletého plánu.

§ 14

(1) Orgány státní správy a orgány hospodářského řízení odpovídají za důslednou realizaci základních cílů a úkolů stanovených tímto zákonem, za stanovení konkrétních úkolů a povinností podřízeným orgánům a organizacím a za jejich soustavnou kontrolu a vyhodnocování.

(2) Hospodářské orgány a organizace jsou povinny aktivně a iniciativně hledat a uplatňovat nejúčinnější cesty, postupy a opatření při zabezpečování svých povinností a k tomu účelu využívat i vstřícného plánování.

(3) Národní výbory kromě úkolů uvedených v odstavci 1 zabezpečují stanovené směry hospodářské politiky na svém území a v místních podmínkách, zejména racionálním rozmisťováním a využíváním pracovních sil a materiální základny nevýrobních odvětví; rozvíjejí a organizují též účast občanů na dobrovolných zvelebovacích pracích.

(4) Realizaci plánovaných cílů musí orgány podle odstavce 1 uskutečňovat při důsledném dodržení zásady proporcionálního vývoje mezi tvorbou a použitím zdrojů v souladu s dodržením závislosti každé organizace na výsledcích jejího hospodaření. Uplatnění tohoto principu budou organizace v součinnosti s orgány Revolučního odborového hnutí napomáhat především zdokonalením mzdové praxe a zkvalitňováním norem spotřeby živé a zhmotnělé práce, jakož i využíváním všech potenciálních rezerv.

§ 15

(1) Vláda České socialistické republiky, ústřední orgány státní správy, národní výbory a orgány hospodářského řízení odpovídají za soustavné zvyšování úrovně řídící a organizátorské práce a kontroly na všech stupních řízení; potřebnou pozornost věnují zvyšování kvality a autority plánu jako základního nástroje řízení a předpokladu zabezpečování růstu společenské efektivnosti a výsledných národohospodářských efektů. Orgány hospodářského řízení odpovídají zejména za to, že hospodářské plány budou účinným nástrojem uplatňování výsledků vědecko-technického rozvoje a že zabezpečí zvyšování kvality výroby, snižování energetické a materiálové náročnosti, zvyšování exportní schopnosti a vyšší využívání základních prostředků a pracovních sil.

(2) Orgány a organizace jsou povinny na všech stupních usilovat o snížení administrativní náročnosti řízení a o racionalizaci a snižování řídícího a správního aparátu při současném zvyšování jeho odborné kvalifikace a schopností a aktivity řídících kádrů.