Vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření o ověřování zbraní a kontrole střeliva pro civilní potřebu

§ 1

Rozsah platnosti

(1) Tato vyhláška se vztahuje na ověřování zbraní a kontrolu střeliva, které je oprávněna provádět organizace pověřená Úřadem pro normalizaci a měření (dále jen „státní zkušebna“).^1)

(2) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují:

• a) na zbraně a střelivo

– provážené československým celním územím,

– patřící cizincům, používají-li jich oprávněně při přechodném pobytu v Československu ke své osobní potřebě,

– dovezené pro účely výzkumu, vývoje a zkoušení;

• b) na zbraně znehodnocené a zbraně, které byly odborně učiněny trvale nezpůsobilými ke střelbě;

• c) na střelivo pro ruční plynové zbraně, které bylo dovezeno z ciziny, neobsahuje-li přídavný zdroj hnací energie (např. slož ve střele).

ČÁST PRVNÍ

Zbraně

§ 2

Základní ustanovení

(1) Za zbraně se pro účely této vyhlášky považují zbraně a jejich samostatně dodávané části:

• a) ruční palné zbraně

– s hladkým vývrtem,

– s drážkovaným vývrtem,

– kulobrokové,

– nízkého úsťového výkonu a zbraně pro jedno použití;

• b) vložné hlavně a vložné nábojové komory;

• c) balistické zbraně určené k zjišťování balistických hodnot, jako například tlaku, rozptylu a rychlosti střely;

• d) poplašné, signální a narkotizační zbraně a ostatní expanzní přístroje, u nichž je zdrojem energie střelivina nebo nárazová slož (jateční, omračovací a vstřelovací přístroje, palné lisy apod.);

• e) ruční plynové zbraně (vzduchovky, plynovky, větrovky), pokud mohou být pro uživatele nebezpečné (zbraně s přídavným zdrojem hnací energie, s nekontrolovatelnou kompresí plynu v tlakové nádobě apod.);

• f) hlavní části zbraní, jimiž jsou hlavně a závěry a další samostatně dodávané části zbraní, kterými jsou hlavně, nábojové komory, jestliže nejsou součástí hlavně (např. revolverové válce), závěry a dnové šrouby;

• g) historické zbraně a jejich napodobeniny.

(2) U zbraní a samostatně dodávaných částí zbraní (dále jen „zbraně“), s výjimkou historických zbraní, podléhá ověřování každý kus (kusové ověřování); zbraně smějí být uváděny do oběhu a používány ke střelbě jen tehdy, jsou-li označeny kusovou ověřovací značkou.

(3) Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na zbraně sestavené bez jakéhokoli přizpůsobení z již ověřených částí a na zbraně, jejichž typ byl ověřen (homologován) a byla mu přidělena homologační značka.

§ 3

Přihlašování a předkládání zbraní k ověřování

(1) Zbraně je jejich tuzemský výrobce povinen přihlásit státní zkušebně k ověřování a k označení příslušnou ověřovací značkou; jejich dovozce^2) je tak povinen učinit do 60 dnů po dovezení z ciziny. K ověřování se zbraně předkládají ve lhůtách stanovených státní zkušebnou.

(2) Pokud se zjistí, že zbraň není označena příslušnou ověřovací značkou, má povinnost podle odstavce 1:

• a) opravna, jíž byla taková zbraň svěřena k opravě;

• b) každý vlastník.

(3) Na žádost uživatele může být kusově ověřena a označena kusovou ověřovací značkou historická zbraň, má-li být použita ke střelbě,^3) splňuje-li požadavky a podmínky zkoušky a je-li žádost doporučena základní organizací Svazu pro spolupráci s armádou.

(4) Zbraně již označené ověřovací značkou jsou povinni přihlásit a předložit státní zkušebně k novému kusovému ověření:

• a) vlastník zbraně na výzvu státní zkušebny. Návrh na výzvu může státní zkušebně předložit národní výbor, Sbor národní bezpečnosti, Svaz pro spolupráci s armádou a myslivecká organizace;

• b) vlastník zbraně, má-li za to, že bezpečnost zbraně utrpěla používáním nebo jiným způsobem;

• c) opravna po provedení opravy, která mohla mít vliv na bezpečnost zbraně, popřípadě shledá-li, že na zbrani byla provedena nepřípustná úprava.

(5) Nové ověření zbraně může být rovněž uskutečněno na žádost vlastníka.

(6) Pokud odpadnou důvody pro nové kusové ověření zbraně, státní zkušebna ověření neprovádí. Tuto skutečnost je povinna vlastníkovi zbraně nebo opravně oznámit.

§ 4

Opravy, které mohou mít vliv na bezpečnost zbraně, a nepřípustné úpravy

(1) Opravami, které mohou mít vliv na bezpečnost zbraně, jsou:

• a) výměna namáhané části, při které bylo uskutečněno přizpůsobení;

• b) oprava, při níž došlo k změně rozměrů důležitých z hlediska bezpečnosti zbraně;

• c) oprava, která může vyvolat sníženou odolnost zbraně vůči namáhání tlakem při výstřelu.

(2) V případě pochybnosti opravny o charakteru opravy zbraně je opravna povinna vyžádat si závazný posudek státní zkušebny.

(3) Nepřípustnými úpravami zbraní jsou:

• a) zhotovení vložkované nábojové komory brokové hlavně;

• b) zhotovení nesamonosných vložek nábojové komory kulové hlavně nebo nesamonosných vložných hlavní; nesamonosnými díly se rozumějí ty, jež nejsou schopny samy o sobě trvale snášet provozní tlak;

• c) přestavby, u nichž

– nová ráž zbraně namáhá závěr větší zpětnou silou a v jeho pevnosti přitom není dostatečná rezerva;

– nová ráž zbraně namáhá hlaveň vyšším tlakem a v její pevnosti přitom není dostatečná rezerva;

– vývrt hlavně neodpovídá svými rozměry nové ráži hlavně.

§ 5

Kusové ověřování zbraní

(1) Ve zkušebním protokole uvede státní zkušebna datum a pořadové číslo zkoušky, identifikační údaje o zbrani, povahu zkoušky a závady zjištěné na zbrani.

(2) Zbraň, která vyhověla požadavkům a podmínkám zkoušky, označí státní zkušebna kusovou ověřovací značkou a posledním dvojčíslím letopočtu provedení zkoušky.

(3) Výrobce je povinen opatřit zbraně předkládané k ověřování svým názvem nebo známkou, výrobním číslem a označením ráže použitelného střeliva, a to na každé hlavni, jde-li o hlavně rozdílné ráže. Každá broková hlaveň musí být navíc označena údajem o měřeném průměru vývrtu nebo normalizovanou značkou oceli, může být označena i údajem o své hmotnosti. Každá hlaveň určená výhradně pro použití černého prachu musí být, pokud státní zkušebna nestanoví jinak, označena tak, aby bylo nesporné, že jde o hlaveň určenou k použití černého prachu.

(4) Na zbraň předloženou jiným přihlašovatelem než výrobcem vyrazí státní zkušebna nezávisle na výsledku zkoušky také pořadové číslo zkoušky, a je-li to nutné, i označení ráže. U zbraní se sklopnými hlavněmi se navíc vyrazí na hlavně údaje o průměrech vývrtů a o hmotnosti hlavňového svazku.

(5) Nevyhoví-li při ověřování nová dovezená zbraň, která může být předmětem reklamace organizace zahraničního obchodu, vrátí ji státní zkušebna bez označení podle odstavce 4.

§ 6

Zkoušky zbraní při kusovém ověřování

(1) Zkouška zbraně spočívá v její prohlídce před zkušební střelbou, ve zkušební střelbě a v prohlídce po zkušební střelbě. Státní zkušebna nesmí ověřit zbraň, u které shledá závady obsažené v požadavcích a podmínkách zkoušky nebo na které byla provedena nepřípustná úprava. Požadavky a podmínky zkoušky zbraní při kusovém ověřování jsou uvedeny v příloze II této vyhlášky.

(2) Přihlašovatel je povinen předložit zbraň ke zkoušce v takovém stavu, aby byla schopna bezpečné střelby, a s pažbou. Státní zkušebna může v odůvodněných případech povolit tuzemskému výrobci předložení zbraně bez pažby. Jde-li o samostatnou hlaveň, je přihlašovatel povinen předložit závěr umožňující provedení zkoušky, nebo hlaveň, jde-li o samostatný závěr.

(3) Jiný přihlašovatel než výrobce je povinen u zbraně s kulovou hlavní dodat ke zkoušce státní zkušebně zároveň se zbraní spotřební náboje, popřípadě nábojnice opatřené zápalkou a střely, a to v množství stanoveném státní zkušebnou.

(4) Na žádost přihlašovatele může být zkouška brokovnice nahrazena zkouškou s vyšším tlakem (vyšší zkouška).

§ 7

Závady zbraní při kusovém ověřování

(1) Zjistí-li se při zkoušce závady, jež lze opravit, vrátí státní zkušebna zbraň přihlašovateli, který je povinen dát závadu odstranit a do 6 měsíců znovu předložit zbraň státní zkušebně ke zkouškám.

(2) Přihlašovatel, jemuž byla zbraň vrácena k opravě, ji nesmí používat, pokud nebyla opravena a označena příslušnou kusovou ověřovací značkou.

(3) Zjistí-li se při zkoušce neopravitelné závady, učiní státní zkušebna zbraň, s výjimkou historických zbraní, zbraní dovezených organizací zahraničního obchodu, pokud jsou nebo mohou být předmětem reklamace, před jejím vrácením přihlašovateli trvale nezpůsobilou ke střelbě. Má-li u zbraně s více hlavněmi jen některá z hlavní neopravitelnou závadu, navrhne státní zkušebna přihlašovateli odborné zaslepení vadné hlavně, které znemožní vložení náboje do hlavně. Nesouhlasí-li přihlašovatel s tímto návrhem, učiní státní zkušebna celý svazek hlavní trvale nezpůsobilým ke střelbě. Tyto své úkony oznamuje státní zkušebna příslušné okresní správě Sboru národní bezpečnosti nebo národnímu výboru.

(4) Neopravitelnými závadami jsou:

• a) hlavně a závěry prasklé a v nebezpečných místech zavařované;

• b) hlavně s místy porézními nebo necelými a hlavně celkově nebo místně zeslabené;

• c) hlavně deformované (s výjimkou drobných deformací připuštěných požadavky a podmínkami zkoušky);

• d) kulové hlavně s příliš zvětšeným vývrtem;

• e) nepřípustné úpravy podle § 4 odst. 3;

• f) jiné závažné závady, u nichž v zájmu bezpečnosti státní zkušebna rozhodne, že nemohou být odstraněny opravou.

§ 8

Homologace zbraní

(1) Homologace zbraní je ověřování shodnosti typu zbraně s požadavky a podmínkami homologační zkoušky, při kterém se vydává osvědčení o homologaci a homologační značka.

(2) Úřad pro normalizaci a měření (dále jen „Úřad“) oznámí, které druhy zbraní podléhají homologaci. Oznámení uveřejňuje Úřad ve Věstníku Úřadu pro normalizaci a měření.

(3) Na základě kladného výsledku homologační zkoušky provedené státní zkušebnou Úřad vystaví tuzemskému přihlašovateli homologační zkoušky osvědčení o homologaci. Přihlašovatel je povinen označovat každou zbraň, pro kterou bylo vydáno osvědčení o homologaci, homologační značkou a číslem osvědčení o homologaci. Zbraně smějí být uváděny do oběhu a používány ke střelbě jen tehdy, jsou-li označeny homologační značkou.

(4) Státní zkušebna periodickými kontrolami zjišťuje, zda přihlašovatel dodržuje požadavky a podmínky homologační zkoušky.

(5) Zjistí-li se, že požadavky a podmínky nejsou dodrženy, odejme Úřad osvědčení o homologaci. Kopii osvědčení zasílá Úřad Stálé kanceláři,^4) kterou rovněž informuje o odejmutí tohoto osvědčení.

(6) Požadavky a podmínky homologační zkoušky zbraní, pokud nejsou upraveny touto vyhláškou, stanoví příslušná technická norma. Osvědčení o homologaci nesmí být vydáno na zbraň, která nevyhověla požadavkům a podmínkám zkoušky.

(7) Představuje-li některá série homologovaných zbraní nebezpečí pro uživatele a další osoby, rozhodne Úřad o stažení této série z oběhu, a to vždy na náklad domácího výrobce nebo dovozce.

(8) Zbraně nepodléhající homologaci může státní zkušebna homologovat jen na žádost jejich výrobce nebo dovozce.

ČÁST DRUHÁ

Střelivo

§ 9

Základní ustanovení

(1) Za střelivo se podle této vyhlášky považují náboje a nábojky pro ruční palné zbraně a pro expanzní přístroje, střelivo pro ruční plynové zbraně a jeho samostatně dodávané hlavní části. Hlavními částmi střeliva jsou zejména střely, nábojnice a zápalky.

(2) Za střelivo se podle této vyhlášky považuje i střelivina určená pro použití ve zbraních.

§ 10

Kontrola střeliva

(1) Střelivo smí být uváděno do oběhu a používáno, pouze je-li označeno příslušnou kontrolní značkou.

(2) Střelivo smí označit příslušnou kontrolní značkou oprávněný výrobce, oprávněný dovozce nebo státní zkušebna pouze za předpokladu, že střelivo vyhovělo typové kontrole a kontrolou jednotlivých výrobních dávek bylo zjištěno, že tyto dávky vyhovují požadavkům a podmínkám zkoušky.

(3) Typovou kontrolou zjišťuje státní zkušebna, zda střelivo jako typ splňuje požadavky a podmínky zkoušky. Výsledky kontroly se uvádějí v protokole o typové zkoušce.

(4) Pověření k označování střeliva kontrolní značkou uděluje organizaci Úřad za podmínky technického a personálního vybavení příslušné organizace k provedení kontrol jednotlivých výrobních dávek v souladu s požadavky a podmínkami zkoušky a za předpokladu kladného výsledku typové kontroly daného typu střeliva.

(5) Udělení (odnětí) pověření k označování střeliva kontrolní značkou oznamuje Úřad Stálé kanceláři.

(6) Dovozci, který hodlá dovézt střelivo neoznačené rovnocennou cizozemskou kontrolní značkou, může Úřad vydat pověření k označování střeliva kontrolní značkou za předpokladu, že dovozce prokáže, že na tomto střelivu byly provedeny kontroly výrobních dávek a tyto dávky vyhověly požadavkům a podmínkám zkoušky.

(7) Úřad odejme pověření k označování střeliva kontrolní značkou, jestliže státní zkušebna inspekční kontrolou zjistí, že střelivo nesplňuje požadavky a podmínky zkoušky, nebo se zjistí, že nejsou splněny podmínky a předpoklady pro udělení pověření.

§ 11

Zkouška střeliva

(1) Požadavky a podmínky zkoušky střeliva upravují příslušné technické normy.

(2) Vznikne-li pochybnost, že některé výrobní dávky střeliva uváděné do oběhu neodpovídají požadavkům a podmínkám zkoušky, Úřad nařídí státní zkušebně provedení doplňující zkoušky. Organizace, která tyto výrobní dávky vlastní, je povinna předložit vzorek střeliva z těchto výrobních dávek v množství požadovaném státní zkušebnou.

(3) Zjistí-li se doplňující zkouškou, že některé výrobní dávky neodpovídají požadavkům a podmínkám zkoušky střeliva, a není-li možné zjednat bezprostřední nápravu, Úřad rozhodne o tom, zda tyto výrobní dávky ponechá v oběhu, nebo je z oběhu stáhne, a to vždy na náklad domácího výrobce nebo dovozce.

(4) Jestliže bylo doplňující zkouškou zjištěno, že byly překročeny pouze přípustné hodnoty maximálního tlaku, Úřad může povolit vrácení stažených výrobních dávek znovu do oběhu s podmínkou jejich označení jako vysokovýkonného střeliva. Způsob označení musí být schválen státní zkušebnou. Takto označené střelivo se považuje za nový typ.

(5) Ohrožují-li některé výrobní dávky střeliva uživatele nebo další osoby, Úřad nařídí stažení těchto dávek z oběhu a učiní potřebná opatření k zajištění bezpečnosti uživatelů. O svém rozhodnutí bezprostředně informuje Stálou kancelář.

ČÁST TŘETÍ

Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

§ 12

Osvobození

(1) Náboje do loveckých brokových zbraní, které pro vlastní potřebu zhotovily osoby oprávněné k tomu podle zvláštních předpisů,^5) nemusí být podrobeny typové kontrole ani označeny kontrolní značkou, byly-li zhotoveny z dílů, jež byly buď samostatně nebo v sestavě továrně vyrobeného náboje podrobeny s kladným výsledkem typové kontrole, anebo byly podle dřívějších předpisů schváleny, popřípadě jim byla udělena zkušební značka.

(2) Zkušební střelivo zhotovené pro potřebu státní zkušebny a pokusné spotřební střelivo nemusí být podrobeno typové kontrole a označeno kontrolní značkou.

(3) Podle této vyhlášky se neověřují a neoznačují příslušnou ověřovací značkou zbraně a nekontroluje se a neoznačuje kontrolní značkou střelivo:

• a) zbraně, které byly dovezeny z ciziny a jsou označeny cizozemskými ověřovacími, homologačními a střelivo kontrolními značkami podle mezinárodních úmluv o vzájemném uznávání značek, uzavřených Československou socialistickou republikou,^6)

• b) zbraně, které byly dovezeny z ciziny a jsou označeny cizozemskými ověřovacími, homologačními a střelivo kontrolními značkami za podmínek vzájemnosti;^6) Úřad po projednání s federálním ministerstvem zahraničního obchodu stanoví, zda jsou tyto podmínky splněny.

(4) Ustanoveními odstavců 1 a 3 není dotčena povinnost předložit zbraně k novému ověření a střelivo k doplňující zkoušce.

§ 13

Označování zbraní a střeliva

(1) Tvary kusových ověřovacích, homologačních a kontrolních značek jsou uvedeny v příloze I.

(2) Veškeré označení zbraní a střeliva musí být viditelné a trvanlivé.

(3) Kusové ověřovací značky se vyrážejí na každou hlaveň a lůžko nebo dnový šroub, na rám nebo na důležité části závěru. U revolverů se kusové ověřovací značky vyrážejí na hlaveň, válec a rám. Jde-li o zbraně, jejichž nábojová komora není součástí hlavně, vyrážejí se kusové ověřovací značky na hlaveň, každou nábojovou komoru a na důležité části závěru.

(4) Není-li při novém ověření zbraně již místo pro ověřovací značku, státní zkušebna na zbraň vyrazí jen poslední dvojčíslí letopočtu a pořadové číslo zkoušky.

(5) Při novém ověřování se kusové ověřovací značky, jde-li o zbraně s více hlavněmi, vyrážejí na každou hlaveň pouze v případě, že nemůže dojít k poškození zbraně.

(6) Nevyhoví-li zbraň zkoušce při novém ověření, státní zkušebna přerazí přes dříve udělené československé nebo cizozemské ověřovací značky písmeno X.

(7) Historická zbraň umělecké hodnoty může být na žádost přihlašovatele označena jen na skrytých místech.

(8) Homologační značka se vyráží na alespoň jednu podstatnou část zbraně.

(9) Kontrolní značka musí být umístěna na vnější straně nejmenšího spotřebitelského obalu střeliva.

(10) Výrobní, tovární nebo obchodní značky a ochranné známky na zbraních a střelivu a jejich samostatně dodávaných částech se nesmějí zaměnitelně podobat značkám uvedeným v příloze I této vyhlášky.

(11) Výrobce je povinen ponechat na hlavních, závěrech a válcích měkké místo pro vyražení kusové ověřovací značky a předepsaných údajů. Polohu a velikost tohoto místa musí předem projednat se státní zkušebnou.

§ 14

Ustanovení společná

(1) Státní zkušebna provádí v organizacích, které zbraně a střelivo vyrábějí, skladují, prodávají, popřípadě též opravují, kontrolu zbraní podléhajících ověřování a střeliva podléhajícího typové kontrole.

(2) Uživatelé zbraní a střeliva, zejména organizace Svazu pro spolupráci s armádou a organizace myslivecké, jsou povinni oznámit státní zkušebně všechny závažné závady zbraní a střeliva, které se při jejich používání vyskytují opakovaně.

§ 15

(1) Státní zkušebna určí, v jakém počtu a termínech musí být zbraně a střelivo předloženy ke zkouškám. Státní zkušebna rovněž stanoví místo zkoušky.

(2) Výrobce, popřípadě jiný přihlašovatel je povinen dát státní zkušebně k dispozici bezplatně své zařízení a střelivo potřebné k ověření zbraně, zajistit bezpečnost zkoušek a vypomoci při nich svými pracovníky, jestliže o to státní zkušebna požádá.

(3) Státní zkušebna udržuje sbírku zbraní a střeliva v rozsahu nezbytném k zajištění objektivity prováděných zkoušek.

(4) Výše úhrady za ověřování zbraní a kontrolu střeliva se určí podle ceníku. Není-li výše úhrady ceníkem stanovena, určí se na základě individuální kalkulace, při níž je možno použít i předem vypracovaného ceníku dílčích výkonů nebo předem vypracované sazby za zkušební hodinu.

§ 16

Přechodné ustanovení

Rozhodnutí o schválení nebo ověření výrobku a osvědčení vydaná státní zkušebnou před účinností této vyhlášky nejsou touto vyhláškou dotčena.

§ 17

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 33/1968 Sb., o ověřování zbraní a schvalování střeliva pro civilní potřebu, ve znění vyhlášky č. 12/1970 Sb.

§ 18

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1984.

Předseda:

Ing. Hill CSc. v. r.

Příloha I

k vyhlášce Úřadu pro normalizaci a měření č. 104/1984 Sb., o ověřování zbraní a kontrole střeliva pro civilní potřebu

Způsob označování zbraní a střeliva

Jednotlivé druhy zbraní a střeliva se označují těmito značkami:

• Č. 1 – kusová ověřovací značka pro signální, poplašné a narkotizační zbraně a ostatní expanzní přístroje

[image omitted]

• Č. 2 – kontrolní značka pro střelivo do ručních plynových zbraní

[image omitted]

• Č. 3 – kusová ověřovací značka pro předovky na černý prach

[image omitted]

• Č. 4 – kusová ověřovací značka pro zadovky s hladkým vývrtem na bezdýmný prach

[image omitted]

• Č. 5 – kusová ověřovací značka brokovnic – vyšší zkouška

[image omitted]

• Č. 66 – kusová ověřovací značka pro zadovky s drážkovaným vývrtem na bezdýmný prach

[image omitted]

• Č. 7 – homologační značka pro zbraně a expanzní přístroje

[image omitted]

• Č. 8 – kontrolní značka pro střelivo

[image omitted]

• Č. 9 – kontrolní značka pro střelivinu

[image omitted]

Příloha II

k vyhlášce Úřadu pro normalizaci a měření č. 104/1984 Sb., o ověřování zbraní a kontrole střeliva pro civilní potřebu

Požadavky a podmínky zkoušky zbraní při kusovém ověřování

ODDÍL A

Ověřování nových zbraní z tuzemské výroby

I. Prohlídka zbraně před zkušební střelbou

Každá zbraň je při prohlídce před zkušební střelbou podrobena

• a) celkové prohlídce, při které jsou odmítnuty zbraně rezivé a se stopami černicí nebo jiné lázně, zbraně s poškozenou pažbou a zbraně, jejichž označení neodpovídá ustanovení § 5 odst. 3 vyhlášky. Rovněž jsou odmítnuty zbraně, které mají:

– výrobní vady ve vývrtu a v nábojové komoře, jako jsou prohlubně, rysky, prolomeniny a jiné nesprávnosti viditelné pouhým okem,

– nedostatečně vyleštěný vývrt hlavně a povrch nábojové komory a tím ztěžují odhalení případných závad vzniklých zkušební střelbou; v případě pochybností se kontroluje dodržení přípustné drsnosti povrchu Ra, která smí být nanejvýš 1 mikrometr ve vývrtu hlavně a 1,8 mikrometru v nábojové komoře,

– ohnutou hlaveň nebo hlaveň s náznaky vydutí a jiných deformací,

– vměstky, praskliny, porézní nebo necelá a dodatečně zavařovaná místa na hlavních částech zbraně,

– nesprávně ustavené nebo spájené hlavně, háky a lišty,

– vady způsobené mechanickými a tepelnými výrobními operacemi, které mohou nepříznivě působit na pevnost a funkci zbraně,

– závěr nebo dnový šroub, jejichž konstrukce, dimenzování a materiál neodpovídá účelu zbraně;

• b) kontrole rozměrů, při které jsou odmítnuty zbraně, jejichž důležité rozměry z hlediska bezpečnosti, uzamykací vůle a tloušťky stěn hlavně neodpovídají mezinárodně normovaným nebo doporučeným hodnotám. Rovněž jsou odmítnuty zbraně nabíjené ústím hlavně, jejichž průměr zátravky neodpovídá mezinárodně normovaným hodnotám. Mezinárodně normované a doporučené hodnoty a prostředky k jejich ověření se stanoví technickými normami;

• c) kontrole funkce, při které jsou odmítnuty zbraně mající:

– nesprávnou funkci závěrového, spoušťového, bicího, pojistného, výstražného, zásobovacího a vytahovacího nebo vyhazovacího ústrojí (u zbraní nabíjených zezadu),

– nesprávnou funkci a chod revolverového válce,

– nesprávnou funkci zažehovacího ústrojí (u zbraní nabíjených ústím hlavně),

– sklon k samospuštění při nabíjení,

– příliš nízký odpor spouště (s výjimkou terčových zbraní) neodpovídající předepsaným hodnotám,

– závady v provedení, opracování a chodu úderníku a zápalníku,

– nedostatečné držení kohoutu nebo podobného bicího prvku v jeho záchytu.

Předepsané hodnoty odporu spouště stanoví technické normy.

II. Zkušební střelba

• 1. Po prohlídce před zkušební střelbou se zbraně podrobí zkušební střelbě, která se provádí na úplně dohotovených zbraních před první střeleckou zkouškou. Za úplně hotové se též považují zbraně, na kterých bude ještě provedena rybina nebo povrchová úprava černěním nebo jiným způsobem. Státní zkušebna stanoví zda bude ověřovat zbraň s povrchovou úpravou nebo bez této úpravy. Zbraně nabíjené ústím hlavně musí být vybavené zažehovacím ústrojím a jejich samostatně dodávané hlavně musejí mít zátravku a definitivní dnový šroub.

• 1. Zkušební náboje musejí svými tlaky, popřípadě energiemi střely odpovídat jak jmenovitými hodnotami, tak statistickými nerovnostmi mezinárodně stanoveným hodnotám. Zkušební náboje pro ověřování brokovnic musejí navíc splňovat stanovený průměr a hmotnost náplně broků obsažených v náboji. Zkušební náboje smějí být použity při teplotě ovzduší 15 až 25 °C. Provedení zkušebních nábojů a jejich tlaky, popřípadě energie jsou stanoveny technickými normami.

• 1. Tlaky zkušebních nábojů se měří buď tlakoměrnými válečky nebo elektromechanickými snímači při teplotě prachové náplně (20±2) °C. Je-li místo hodnoty tlaku udána energie střely, měří se při téže teplotě úsťová rychlost střely, z níž se vypočte úsťová energie. Vlastnosti a rozměry tlakoměrných válečků a elektromechanických snímačů (včetně vlastností měřicích souprav), jakož i metodika měření, způsob kalibrování a vyhodnocování výsledků měření jsou stanoveny technickými normami.

• 1. Použité tlakoměrné hlavně musejí svými rozměry, konstrukcí a vlastnostmi odpovídat mezinárodním požadavkům, které jsou stanoveny technickými normami.

• 1. Jednotlivé druhy zbraní a jejich samostatně dodávané hlavní části se podrobí střelbě zkušebními náboji takto:

• a) Zbraně s hladkým vývrtem nabíjené zezadu a určené na brokové náboje se zkoušejí dvěma výstřely na hlaveň, které dávají předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) na předepsaných místech. Pro ověření funkce opakovací nebo samonabíjecí zbraně se navíc vystřelí nejméně jeden spotřební náboj z každé hlavně. Předepsané tlaky v MPa (rozumí se střední hodnota maximálního tlaku zjišťovaná tlakoměrnými válečky) a předepsaná místa jsou:

| Ráž | Tlak na tlakoměru v MPa č. | | | | | 1. | 2. | 1. | 2. | | | při zkoušce | | | | | | běžné | vyšší | | | | | --- | --- | --- | --- | --- | | 12 a větší | 85 | 50 | 120 | 50 | | 16 | 90 | 50 | 120 | 50 | | 20 a menší | 95 | 50 | 120 | 50 |

Poznámka:

Tlakoměrem č. 1 se rozumí měřicí místo vzdálené 17 až 32 mm od dna lůžka závěru. Tlakoměrem č. 2 se rozumí měřicí místo vzdálené (162±2) mm od tohoto dna.

Vyšší zkouška se uplatní, jestliže mají být ve zkoušené zbrani použity spotřební náboje, jejichž střední hodnota maximálního tlaku převýší při měření tlakoměrnými válečky:

65 MPa u ráže 12 a větší,

68 MPa u ráže 16,

72 MPa u ráže 20 a menší.

• b) Zbraně s drážkovaným vývrtem (kulovnice, malorážky, pistole a revolvery) nabíjené zezadu se zkoušejí zkušebními náboji, které dávají na předepsaných místech předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) a nejméně jedním spotřebním nábojem na nábojovou komoru pro ověření funkce opakovací nebo samonabíjecí zbraně. Zkušební náboje vyvíjejí maximální tlak, jehož střední hodnota je nejméně o 30 % vyšší, než je přípustná střední hodnota maximálního tlaku spotřebního náboje dané ráže.

Počet zkušebních nábojů je:

– 2 náboje na každou hlaveň u dlouhých zbraní s provozním tlakem 180 MPa a více,

– 1 náboj na každou hlaveň u dlouhých zbraní s provozním tlakem menším než 180 MPa,

– 2 náboje na každou hlaveň u pistolí bez ohledu na výši jejich provozního tlaku,

– 1 náboj na každou nábojovou komoru, jestliže je od hlavně oddělena (např. u revolverů), bez ohledu na velikost provozního tlaku.

Hodnotami provozních tlaků se rozumí střední hodnoty maximálních tlaků zjišťované tlakoměrnými válečky. Předepsaná místa se stanovují technickými normami.

• c) Expanzní přístroje a zbraně, u nichž je tlak spotřebního střeliva nahrazen úsťovou energií střely, se zkoušejí dvěma výstřely zkušebního střeliva z každé hlavně nebo nábojové komory, je-li od hlavně oddělena. Zkušební střelivo musí vyvíjet nejméně o 10 % větší hodnotu úsťové energie, než je přípustná střední hodnota energie spotřebního střeliva dané ráže. Funkce se ověřuje nejméně jedním výstřelem spotřebního střeliva z každé hlavně nebo nábojové komory.

• d) Napodobeniny historických zbraní určených výhradně jen na černý prach se zkoušejí dvěma výstřely se zkušební náplní na každou hlaveň, je-li nábojová komora součástí hlavně, a nejméně jedním výstřelem se zkušební náplní na každou nábojovou komoru, je-li tato od hlavně oddělena (např. u revolverů).

Zkušební náplně jsou tvořeny střelou a prachem v množství předepsaném technickou normou pro danou ráž a druh zbraně. Historické zbraně nabíjené ústím hlavně, určené výhradně jen na černý prach a vybavené pro každou hlaveň buď perkusním zámkem s komínkem (pistonem) na čepičkovou zápalku nebo křesadlovým zámkem francouzského typu, se zkoušejí dvěma výstřely se sníženou zkušební náplní černého prachu na každou hlaveň; zkušební náplň je předepsána technickou normou.

• e) Kulobrokové zbraně se zkoušejí tak, že se každá hlaveň podrobí odpovídajícímu počtu výstřelů zkušebních, popřípadě spotřebních nábojů.

• f) Balistické zbraně se zkoušejí jako jim odpovídající druh zbraně; přitom se přihlíží k tomu, že zkušební náboje pro ověřování zbraní mohou být v balistických zbraních používány jako náboje spotřební.

• g) Výměnné hlavně, vložné hlavně a vložné nábojové komory se zkoušejí pomocí svého vlastního závěru způsobem, který odpovídá danému druhu zbraně (nevztahuje se na vložné hlavně a vložné nábojové komory, homologované jako typ).

• h) Samostatně dodávané hlavně, nábojové komory, jestliže nejsou součástí hlavně (např. revolverové válce), závěry a dnové šrouby se zkoušejí jako jim odpovídající druh zbraně. Je-li závěr určen pro více různých ráží, zkouší se nejvíce namáhajícími zkušebními náboji; kritériem namáhání je zde síla působící na závěr.

• i) Plynové zbraně se zkoušejí tlakem o 30 % vyšším, než je nejvyšší tlak provozní; měřítkem zvýšení tlaku může též být zvýšení úsťové energie střely o 10 %.

• 1. Zkušební střelby se provádějí pomocí lafet, které bezpečně chrání obsluhu a v nichž jsou zbraně upnuty tak, aby to co nejvíce odpovídalo podmínkám jejich použití; u krátkých zbraní se připouští střelba s ochrannou rukavicí. Zkušební střelba se koná u vícehlavňových zbraní postupně, to je hlaveň po hlavni.

• 1. Vznikne-li podezření na snížení tlaku zkušebního náboje, např. únikem plynů, státní zkušebna uskuteční doplňkovou střelbu nad rámec předepsaného počtu zkušebních výstřelů.

• 1. V případě pochybnosti o pevnosti zbraně podrobené zkušební střelbě nebo při pochybnostech o existenci poškození nebo jiné vady zbraně anebo v případě výskytu závady na nábojnici zkušebního náboje státní zkušebna rovněž uskuteční doplňkovou střelbu zkušebními náboji.

• 1. Vznikne-li předpoklad vadné funkce zkoušené zbraně, státní zkušebna provede ověření funkce doplňkovou střelbou spotřebními náboji.

• 1. Nevyhovuje-li zbraň požadavku dostatečně vyleštěného vývrtu a povrchu nábojové komory a výrobce zjištěné vady neodstraní, státní zkušebna uskuteční zkušební střelbu s trojnásobným počtem zkušebních výstřelů.

III. Prohlídka po zkušební střelbě

Při prohlídce po zkušební střelbě jsou odmítnuty zbraně zkušební střelbou viditelně poškozené a zbraně, které vykázaly některou z těchto závad:

– selhání vinou zbraně,

– nežádoucí výstřel při nabíjení zbraně,

– nežádoucí výstřel více nábojů (jak zkušebních, tak spotřebních) najednou,

– obtížné vytažení nábojnice (jak zkušebního, tak spotřebního náboje) z nábojové komory,

– proražení zápalky (jak zkušebního, tak spotřebního náboje) vinou zbraně,

– jakákoliv deformace hlavně a nábojové komory, která by mohla snížit bezpečnost zbraně,

– jakékoliv roztažení hlavně včetně vlnovitého v nejslabších místech hlavně,

– porušení spojení háků a lišt,

– zvětšení uzamykací vůle nad dovolenou mez,

– poškození nebo deformace důležitých částí závěru nebo dnového šroubu,

– trhliny vně i uvnitř hlavně a nábojové komory a na důležitých částech závěru,

– trhliny vně hlavně a dnového šroubu u zbraní nabíjených ústím hlavně,

– zřejmá porucha ve funkci zbraně anebo nespolehlivá funkce zbraně,

– oddělení komínku (pistonu) nebo jiné části zažehovacího ústrojí u zbraní nabíjených ústím hlavně.

ODDÍL B

Ověřování zbraní z dovozu

Zbraně dovezené z ciziny, jejichž ověřovací značky nejsou v Československé socialistické republice uznávány, se ověřují podle oddílu A této přílohy s tím rozdílem, že se u zbraní se sklopnými hlavněmi:

• a) měří délka hlavní s přesností na 1 mm,

• b) měří průměr vývrtu brokové hlavně s přesností na 0,1 mm a průměr vývrtu kulové hlavně s přesností na 0,01 mm,

• c) váží hlavně bez předpažbí s přesností na 1 g,

• d) zjišťuje zkouškou tvrdosti pevnost materiálu hlavní a z této zkoušky se stanoví, zda je tloušťka hlavně vyhovující, pokud státní zkušebně není pevnost materiálu známá jinak.

ODDÍL C

Nové ověřování zbraní

Nové ověřování zbraní (§ 3 odst. 4 vyhlášky) se provádí stejně jako ověřování zbraní z dovozu (oddíl B této přílohy).

Státní zkušebna však může tolerovat:

• a) menší poškození pažby,

• b) slabou korozi vně i uvnitř zbraně,

• c) malé přestoupení rozměrů vývrtů a nábojové komory v rozsahu zkušebních směrnic státní zkušebny,

• d) spáru mezi čelem hlavní a čelem závěru u zbraní se sklopnými hlavněmi 0,1 mm a větší, nesmí však dostoupit hodnoty 0,2 mm,

• e) nepatrné deformace v horní třetině brokové hlavně při jejím ústí,

• f) menší prohnutí hlavní,

• g) proražení zápalky zkušebního náboje, nedojde-li k proražení zápalky spotřebního náboje.

^1) Československá zkušebna zbraní a střeliva pro civilní potřebu.

^2) § 12 odst. 1 zákona č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu.

^3) § 56 zákona č. 147/1983 Sb.

^4) Čl. 3 stanov Mezinárodní stálé komise pro zkoušky ručních palných zbraní zveřejněných vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 70/1975 Sb., o Úmluvě o vzájemném uznávání zkušebních značek ručních palných zbraní.

^5) § 42 odst. 3 zákona č. 147/1983 Sb.

^6) Seznam cizozemských značek vede státní zkušebna.