Vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky o opatřeních proti přenosným nemocem

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

(1) Základní opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí se zabezpečují vytvářením a ochranou zdravých podmínek a zdravého způsobu života a práce. Opatření k zajištění těchto podmínek jsou upravena zvláštním předpisem.^1)

(2) V zájmu účinné ochrany proti přenosným nemocem jsou organizace i občané povinni provádět všechna opatření proti jejich vzniku a šíření nebo se podrobit těmto opatřením a podle potřeby se zúčastnit jejich provádění.

(3) Přenosnou nemocí podle této vyhlášky se rozumí každé onemocnění přenosné na člověka.

§ 2

(1) Každý je povinen sdělit neprodleně ošetřujícímu lékaři nebo orgánu hygienické služby všechny okolnosti důležité v zájmu epidemiologického vyšetřování; osoba nemocná přenosnou nemocí je povinna označit lékaři na jeho vyzvání pravděpodobný zdroj nákazy a osoby, které mohla sama nakazit.

(2) Rodiče nebo jiné osoby, které mají v péči děti, jsou povinny předložit při jejich přijetí do předškolních zařízení, do odborných léčebných ústavů nebo na zotavovací akce pro děti a dorost^2) a v jiných případech, stanoví-li tak podle epidemiologické situace na návrh orgánu hygienické služby příslušný národní výbor, písemné prohlášení o tom, že orgán hygienické služby nebo ošetřující lékař nenařídil dítěti, rodičům nebo jiným osobám, které s dítětem žijí ve společné domácnosti, karanténní opatření a že jim není známo, že v posledním týdnu nebo v době stanovené orgány hygienické služby přišlo dítě, rodiče nebo jiné osoby, které s dítětem žijí ve společné domácnosti, do styku s osobami, které onemocněly přenosnou nemocí. Vzor písemného prohlášení je uveden v příloze této vyhlášky.

§ 3

(1) Opatření proti přenosným nemocem plánují, organizují, řídí, ukládají a kontrolují orgány hygienické služby. Taková opatření provádějí zpravidla organizace a zdravotnická zařízení. Zdravotnická zařízení mohou v případech stanovených touto vyhláškou uložit potřebná opatření též sama.

(2) Při provádění opatření proti nemocem přenosným ze zvířete na člověka spolupracují zdravotničtí pracovníci s odbornými pracovníky veterinární služby.

ČÁST DRUHÁ

OPATŘENÍ PROTI VZNIKU A ŠÍŘENÍ PŘENOSNÝCH NEMOCÍ

Oddíl první

Preventivní opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí

Očkování proti přenosným nemocem

§ 4

(1) K předcházení vzniku a šíření přenosných nemocí se provádí v případech stanovených ministerstvem zdravotnictví České socialistické republiky (dále jen „ministerstvo zdravotnictví“) – hlavním hygienikem České socialistické republiky (dále jen „hlavní hygienik“)^3) podle stavu odolnosti obyvatelstva proti přenosným nemocem:

• a) pravidelné očkování všech osob, které dosáhly stanoveného věku,

• b) zvláštní očkování osob, které jsou při své povinné činnosti vydány zvýšenému nebezpečí nákazy,

• c) mimořádné očkování všeho obyvatelstva nebo určité skupiny, vyžaduje-li to epidemiologická situace,

• d) očkování osob odjíždějících do ciziny a osob přijíždějících z ciziny,

• e) očkování osob při úrazech, poraněních a nehojících se ranách,

• f) očkování osob v ohnisku nákazy.

(2) Očkování uvedená v odstavci 1 jsou povinná; povinnost podrobit se očkování zahrnuje také povinnost podrobit se ve stanovené lhůtě před očkováním a po očkování proti tuberkulóze, popřípadě proti jiným přenosným nemocem, potřebným kontrolním vyšetřením.

§ 5

(1) Očkování plánuje, organizuje, řídí a kontroluje hlavní hygienik a podle jeho směrnic a pokynů nižší orgány hygienické služby. Mimořádné očkování může se souhlasem hlavního hygienika stanovit krajský hygienik.

(2) Očkování a potřebná vyšetření provádějí příslušná zdravotnická zařízení.

§ 6

U osob, jejichž zdraví by se očkováním ohrozilo, odloží příslušné zdravotnické zařízení očkování na dobu, kdy je bude možné provést bez újmy na jejich zdraví.

§ 7

(1) Každé provedené očkování se zapíše do zdravotního záznamu očkované osoby a do očkovacího průkazu. Očkovací průkaz je povinen očkovaný (jeho zákonný zástupce) uschovávat a vykázat se jím na vyzvání lékaře.

(2) Ředitelé předškolních zařízení při přijetí dítěte zařídí předložení očkovacího průkazu dětskému lékaři k provedení zdravotního záznamu. Za týmž účelem zařídí ředitelé škol na začátku školního roku, ve kterém dítě začíná plnit povinnou školní docházku, předložení očkovacího průkazu lékaři školní zdravotní služby.

(3) Osobám, jímž byl vydán občanský průkaz, se očkování proti tetanu zapisuje také do tohoto průkazu.^4)

§ 8

Evidenční podklady pro provádění očkování proti přenosným nemocem zajišťují příslušná zdravotnická zařízení především z vlastních materiálů, z materiálů jiných zdravotnických zařízení a popřípadě z materiálů škol a závodů. K řádnému doplňování evidence mohou zdravotnická zařízení požádat o poskytnutí potřebných údajů národní výbory, popřípadě útvary Sboru národní bezpečnosti.

§ 9

(1) Vedoucí organizací, ředitelé škol a jiných zařízení jsou povinni oznámit příslušným lékařům každou osobu, která se má podrobit před zahájením své činnosti podle pokynů orgánů hygienické služby zvláštnímu nebo mimořádnému očkování, a na požádání jim dodat seznamy svých pracovníků (žáků, posluchačů, chovanců apod.), kteří mají být očkováni. Stejnou povinnost mají výbory společenských organizací podílejících se na provádění tělesné výchovy. Vedoucí organizací, ředitelé škol a jiných zařízení jsou povinni na požádání vedoucího lékaře oddělení tuberkulózy a respiračních nemocí nemocnice s poliklinikou II. a III. typu předat mu seznamy svých pracovníků (žáků, posluchačů, chovanců apod.), u kterých má být provedeno očkování proti tuberkulóze.

(2) Vedoucí organizací, ředitelé škol a jiných zařízení jsou povinni zajistit účast pracovníků (žáků, posluchačů, chovanců apod.) na očkování ve stanovených lhůtách a popřípadě je o očkování včas uvědomit; jsou též povinni, je-li to třeba, poskytnout k provádění očkování vhodné místnosti.

§ 10

Očkování vojáků v činné službě, občanských pracovníků vojenské správy, příslušníků Sboru národní bezpečnosti, Sboru nápravné výchovy České socialistické republiky a pracovníků železniční dopravy je upraveno zvláštními předpisy, které stanoví též způsob převodu záznamů o očkování těchto osob při jejich převedení do péče zdravotnického zařízení v působnosti ministerstva zdravotnictví.

Opatření proti přenosným nemocem u osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné a v jiných závažných případech

§ 11

(1) Osoby, které mají být činné v potravinářství, v úpravnách vod a při obsluze vodovodních zařízení, při výrobě léčiv, kosmetických výrobků, kožních čisticích prostředků a potřeb osobní hygieny, při stravování dětí v předškolních zařízeních, v mimoškolních výchovných zařízeních nebo při zotavovacích akcích, jakož i osoby, které mají být činné při hromadném ubytování, v provozovnách holičství a kadeřnictví, péče o pleť, pěstění rukou a ošetřování nohou (manikúra, pedikúra) a očistných lázní, jsou povinny podrobit se preventivní lékařské prohlídce dříve než nastoupí práci (dále jen „vstupní lékařská prohlídka“) a osvojit si a dodržovat základní znalosti z hygienického minima.

(2) Vstupní lékařské prohlídce jsou povinny podrobit se také osoby, které mají být činné v oborech uvedených v odstavci 1 i jen krátkodobě, a osoby, které se připravují na povolání v těchto oborech (např. žáci).

(3) Osobami činnými v potravinářství jsou osoby činné ve všech odvětvích při výrobě, skladování, přepravě a prodeji poživatin, dále osoby činné při společném stravování, při hromadných akcích spojených s výrobou, podáváním nebo prodejem poživatin, osoby činné při dojení, sběru a svozu mléka, jakož i jiné osoby, které přicházejí, i když nepravidelně, při své práci do přímého styku s poživatinami.

(4) V pochybnostech, zda jde o činnost podle odstavce 1, rozhodne orgán hygienické služby.

§ 12

(1) Mimo vstupní lékařské prohlídky jsou osoby činné podle § 11 povinny podrobit se neprodleně mimořádným lékařským vyšetřením:

• a) jsou-li postiženy průjmovým, hnisavým nebo horečnatým onemocněním nebo přenosnou nemocí, anebo jsou-li podezřelé z onemocnění přenosnou nemocí,

• b) vyskytuje-li se na pracovišti nebo v domácnosti, popřípadě v místě předchozího pobytu průjmové onemocnění.

(2) Osoby činné podle § 11 jsou povinny podrobit se lékařským vyšetřením i v jiných případech, kdy to stanoví orgán hygienické služby, popřípadě ošetřující lékař.

§ 13

Orgány hygienické služby mohou nařídit také preventivní lékařské prohlídky a potřebná mikrobiologická, biochemická či jiná vyšetření nutná ke zjištění zdravotního stavu jiných osob, než které vykonávají činnost podle § 11, zejména osob hromadně ubytovaných a osob, které se mají hromadně přepravovat.

§ 14

(1) Lékařské prohlídky plánují, organizují a provádějí zařízení léčebně preventivní péče. Provádění těchto prohlídek kontrolují orgány hygienické služby.

(2) Při lékařských prohlídkách se provede podrobné klinické a anamnestické vyšetření, zejména též s ohledem na tuberkulózu.

(3) Při každé lékařské prohlídce a ošetření je osoba činná podle § 11 povinna upozornit ošetřujícího lékaře na druh, povahu, popřípadě způsob své práce.

§ 15

(1) Osoby činné podle § 11 jsou povinny mít zdravotní průkaz (dále jen „průkaz“). Průkaz vydává územní obvodní nebo závodní obvodní lékař, popřípadě dorostový lékař podle místa trvalého pobytu osoby nebo podle místa pracoviště. Jde-li jen o krátkodobou (přechodnou) činnost, vydá se průkaz s platností na dobu určitou. Při vydání průkazu poučí tento lékař osobu o jejích povinnostech podle § 12.

(2) Průkazy pracovníků se ukládají u vedoucího provozovny (zařízení), který vede soupis pracovníků. Při výkonu práce mimo provozovnu (zařízení) je pracovník činný podle § 11 povinen mít průkaz při sobě.

(3) Orgány hygienické služby ověřují u pracovníků činných podle § 11 znalosti hygienického minima.^5) O ověření těchto znalostí učiní záznam do průkazu. Orgán hygienické služby je oprávněn průkaz zadržet, zjistí-li při kontrole hygieny provozu u těchto pracovníků nedostatky v dodržování hygienického minima. Průkaz se pracovníkovi vrátí po úspěšném vykonání zkoušky před komisí stanovenou orgánem hygienické služby. Ověření znalostí hygienického minima se neprovádí u pracovníků, kterým byl vydán průkaz na dobu určitou, s výjimkou případů stanovených hlavním hygienikem, vyžaduje-li to epidemiologická situace.

§ 16

Organizace je povinna:

• a) zabezpečit, aby práce v oborech uvedených v § 11 vykonávali pouze pracovníci, kteří mají průkaz,

• b) zajistit vedení soupisu pracovníků, kteří jsou činni v oborech uvedených v § 11, s datem lékařských prohlídek a s vyznačením, zda šlo o prohlídky vstupní nebo mimořádné,

• c) organizovat školení k rozšíření znalostí hygienického minima po dohodě s orgány hygienické, popřípadě veterinární služby a zabezpečit na něm účast příslušných pracovníků.

Opatření proti šíření přenosných nemocí osobami, které vylučují choroboplodné zárodky

§ 17

(1) Osoby vylučující choroboplodné zárodky břišního tyfu a paratyfu (dále jen „choroboplodné zárodky“) se musí podrobit zvláštním opatřením nařízeným orgánem hygienické služby, zejména:

• a) podrobit se stálému lékařskému dohledu a potřebnému mikrobiologickému vyšetřování, jakož i léčení a dostavit se za tím účelem do příslušného zdravotnického zařízení,

• b) zachovávat hygienické zásady podle pokynů orgánu hygienické služby nebo obvodního lékaře,

• c) podrobit se karanténním opatřením v případech, kdy je jim to nařízeno v zájmu ochrany zdraví jiných osob (§ 26 odst. 1),

• d) provádět podle pokynů orgánu hygienické služby průběžnou ohniskovou dezinfekci,

• e) oznámit předem každou změnu pracoviště a místo pobytu (i přechodného) orgánu hygienické služby příslušnému podle dosavadního bydliště; jde-li o změnu trvalého rázu, musí ji hlásit nejméně 14 dní předem,

• f) oznámit při přijetí do zařízení ústavní péče, že vylučují choroboplodné zárodky,

• g) nevykonávat, je-li to nařízeno orgánem hygienické služby, činnost, při níž by ohrožovaly zdraví ostatních spolupracovníků nebo osob svěřených jejich péči nebo při níž přicházejí do styku s poživatinami, léčivy, anebo by jinak ohrožovaly zdraví osob.^6)

(2) Orgán hygienické služby může nařídit opatření podle odstavce 1 i osobám vylučujícím jiné choroboplodné zárodky, vyžaduje-li to epidemiologická situace.

§ 18

(1) Orgány hygienické služby a obvodní lékaři vedou v evidenci rekonvalescenty po břišním tyfu a po paratyfech (dále jen „rekonvalescenti“) a osoby vylučující zárodky těchto nemocí (dále jen „bacilonosiči“) a provádějí nad nimi lékařský dohled.

(2) Orgán hygienické služby průběžně eviduje a kontroluje přechodné změny pobytu osob vylučujících choroboplodné zárodky a oznamuje je orgánům hygienické služby místa přechodného pobytu. K nástupu do zařízení sociální péče, rekreačního, popřípadě obdobného zařízení je třeba souhlasu orgánů hygienické služby místa trvalého i přechodného pobytu, jakož i vedoucího tohoto zařízení.

§ 19

Rekonvalescenti, jsou-li podezřelí, že by mohli vylučovat choroboplodné zárodky, jsou na základě rozhodnutí orgánu hygienické služby povinni podrobit se podle povahy své nemoci opatřením uvedeným v § 17 a § 18 odst. 1.

§ 20

Rekonvalescenti jsou povinni podrobit se před propuštěním z ústavní péče předepsaným závěrečným bakteriologickým vyšetřením. Rekonvalescenti, u nichž byla tato vyšetření negativní (dále jen „rekonvalescenti s negativním nálezem“), smějí být propuštěni z ústavního léčení. Rekonvalescenti, u nichž bylo některé ze závěrečných vyšetření pozitivní (dále jen „rekonvalescenti s pozitivním nálezem“), smějí být propuštěni z ústavní péče jen se souhlasem orgánu hygienické služby.

§ 21

(1) Rekonvalescenti s negativním nálezem smějí nastoupit do práce nebo do kolektivu po propuštění z ústavní péče, jakmile to dovolí jejich celkový zdravotní stav; činnost podle § 11 smějí však vykonávat teprve za dva měsíce po propuštění z ústavní péče, byla-li stanovená vyšetření v této době negativní.^6)

(2) O nástupu do práce nebo do kolektivu u rekonvalescentů s pozitivním nálezem rozhodne z hlediska epidemiologického orgán hygienické služby. Tito rekonvalescenti, jakož i evidovaní bacilonosiči, nesmějí být ani v případě, že pozdější vyšetření jsou u nich negativní činni podle § 11, pokud orgán hygienické služby nepovolí podle povahy určitého pracoviště výjimku, ani nesmějí být začleňováni do hromadných akcí, při nichž je zvýšené riziko nákazy. Je-li zvýšené riziko nákazy, může orgán hygienické služby zakázat těmto osobám i výkon jiného povolání.^6)

§ 22

Osoby pracující na společném pracovišti nebo žijící ve společné domácnosti s rekonvalescenty s pozitivním nálezem nebo s bacilonosiči jsou povinny podrobit se dohledu orgánů hygienické služby a obvodních lékařů; obvodní lékaři provedou potřebná opatření proti šíření přenosných nemocí ještě před návratem rekonvalescentů (bacilonosičů) z ústavní péče. Tyto osoby nesmějí bez souhlasu orgánu hygienické služby vykonávat činnost podle § 11.^6)

Ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace

§ 23

(1) K zamezení vzniku přenosných nemocí a jejich hromadného výskytu je každý povinen provádět preventivní opatření k ničení choroboplodných zárodků (ochrannou dezinfekci), opatření k hubení epidemiologicky závažných nebo obtížných členovců (ochrannou dezinsekci) a opatření k hubení epidemiologicky významných nebo škodlivých myšovitých hlodavců nebo jiných zvířat (ochrannou deratizaci). V případech stanovených orgánem hygienické služby je nutno tuto činnost provádět soustavně.^7)

(2) Orgány hygienické služby mohou nařídit povinné hubení škodlivých živočichů, jestliže nepříznivě ovlivňují epidemiologickou situaci nebo způsobují hrubé hygienické závady, anebo hrozí-li jejich rozšíření.

§ 24

(1) Ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, která je součástí pravidelných pracovních (technologických) postupů nebo která má povahu čistění s použitím dezinfekčních, dezinsekčních nebo deratizačních prostředků, provádějí jednotlivé osoby a organizace vlastními silami. Ostatní ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci provádějí za úplatu organizace místního hospodářství, popřípadě jiné socialistické organizace zvláště k tomu určené příslušným ústředním orgánem v dohodě s hlavním hygienikem. K pověření konkrétní organizace je třeba souhlasu příslušného orgánu hygienické služby.

(2) Odborné orgány příslušných resortů metodicky vedou a kontrolují podle zásad schválených hlavním hygienikem činnost resortních složek určených k výkonu ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace.

§ 25

Organizace provádějící ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci jsou povinny:

• a) provádět ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci výlučně pracovníky způsobilými pro tuto činnost,^8)

• b) pracovat ve vzájemné koordinaci a podle platných technologických a pracovních postupů schválených orgány hygienické služby.

Oddíl druhý

Opatření při vzniku přenosných nemocí

Protiepidemická opatření v ohnisku nákazy, lékařská vyšetření a léčení nemocných

§ 26

(1) Osoba, která onemocněla přenosnou nemocí, osoba, která jeví příznaky onemocnění takovou nemocí (dále jen „podezřelý z onemocnění“) a osoba, která vešla přímo nebo nepřímo ve styk se zdrojem přenosné nemoci, u níž se však neprojevují příznaky onemocnění (dále jen „podezřelý z nákazy“), je povinna podrobit se ve stanovených termínech opatřením, která nařídí ošetřující lékař, popřípadě orgán hygienické služby, zejména lékařskému vyšetření, potřebným zkouškám a léčení, jakož i izolaci nebo karanténním opatřením.

(2) K osobě, která onemocněla přenosnou nemocí nebo která je podezřelá z onemocnění, musí být podle jejího zdravotního stavu neprodleně přivolán lékař anebo jí musí být jinak opatřena lékařská pomoc. Tím je povinen ten, kdo se o takové skutečnosti dověděl, zejména

• a) člen domácnosti nebo spolubydlící nemocného, popřípadě jiná osoba, která ošetřuje nemocného,

• b) ředitel školy, jiného školského zařízení nebo vedoucí skupiny osob společně ubytovaných nebo cestujících při onemocnění osoby svěřené jeho péči nebo zdržující se v kolektivu; stejnou povinnost má osoba odpovědná za vedení závodu nebo zařízení pro hromadné ubytování při onemocnění osoby tam pracující nebo tam ubytované, anebo

• c) správce nebo vlastník domu, popřípadě zástupce domovní komise (domovní důvěrník).

§ 27

(1) U osob nemocných nemocí přenosnou z člověka na člověka a u osob podezřelých z takového onemocnění nařídí z důvodů epidemiologických ošetřující lékař, popřípadě orgán hygienické služby jejich okamžitou izolaci. Orgán hygienické služby může od izolace upustit, jestliže nehrozí nebezpečí dalšího šíření nákazy.