Nařízení vlády Československé socialistické republiky o zvláštní dodatkové dovolené některých pracovníků organizací stavební výroby

§ 1

Pracovníci organizací stavební výroby v působnosti ministerstva stavebnictví České socialistické republiky a ministerstva stavebnictví Slovenské socialistické republiky, kteří pracují na stavbách za zvlášť ztížených pracovních podmínek a v odloučení od rodin, mají nárok na zvláštní dodatkovou dovolenou.

§ 2

(1) Pracovníky pracujícími za zvlášť ztížených pracovních podmínek se rozumějí pracovníci, kteří pracují

• a) za nepříznivých vlivů stavební technologie a pracovních postupů,

• b) za nepříznivých klimatických podmínek,

• c) s vysokou fyzickou nebo neuropsychickou námahou,

• d) při zvýšeném ohrožení pracovními úrazy.

(2) Pracovníky, kteří pracují v odloučení od rodin, se rozumějí pracovníci, kteří jsou odloučeni od místa trvalého pobytu a mají nárok na náhrady za toto odloučení podle zvláštních předpisů.^1)

(3) Dny pracovního klidu (§ 91 odst. 1 zákoníku práce) nepřerušují dobu odloučenosti od rodiny.

§ 3

(1) Zvláštní dodatková dovolená v délce jednoho kalendářního týdne přísluší pracovníkům, kteří za podmínek uvedených v § 1 pracují celý kalendářní rok.

(2) Pro účely této zvláštní dodatkové dovolené se jako výkon práce posuzuje doba

• a) pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, za které organizace odpovídá,

• b) kdy pracovník nepracuje pro překážky v práci, popřípadě byl převeden na jinou práci než uvedenou v § 2 odst. 1, pokud tato doba nepřesahuje celkově 30 pracovních dnů v kalendářním roce,

• c) dovolené na zotavenou,

• d) kdy si pracovník vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek,

• e) kdy pracovník nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho měsíční mzda (plat) nekrátí.

§ 4

(1) Pracovníkům, kteří pracují za podmínek uvedených v § 1 jen část kalendářního roku, přísluší za každých 25 takto odpracovaných dnů jedna dvanáctina zvláštní dodatkové dovolené, a to i když nesplnili podmínky pro vznik nároku na dovolenou (§ 100 zákoníku práce). To platí, i když pracovní poměr za těchto podmínek trvá celý kalendářní rok, pokud pracovník nepracoval pro překážky v práci, popřípadě byl převeden na jinou práci než uvedenou v § 2 odst. 1, celkem po více než 30 pracovních dnů v kalendářním roce.

(2) Pro účely odpracování 25 dnů se jako výkon práce posuzuje doba

• a) pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, za které organizace odpovídá,

• b) dovolené na zotavenou,

• c) kdy si pracovník vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek,

• d) kdy pracovník nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho měsíční mzda (plat) nekrátí.

§ 5

Do počtu odpracovaných dnů se pro účely této zvláštní dodatkové dovolené zahrnují dny, kdy pracovník vykonával práci za uvedených podmínek převážnou část směny.

§ 6

(1) Zvláštní dodatková dovolená přísluší pracovníku při splnění uvedených podmínek, i když má nárok na dodatkovou dovolenou podle § 105 odst. 1 a 2 zákoníku práce.

(2) Za zvláštní dodatkovou dovolenou nelze poskytnout náhradu mzdy; tato dovolená musí být vždy vyčerpána, a to přednostně.

§ 7

Pokud se v tomto nařízení nestanoví jinak, platí o této zvláštní dodatkové dovolené ustanovení o dovolené na zotavenou.

§ 8

Nárok na zvláštní dodatkovou dovolenou podle tohoto nařízení vlády vzniká poprvé za rok 1985.

§ 9

Toto nařízení vlády nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Štrougal v. r.

^1) § 22 a 23 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách.