Vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu, kterou se vyhlašuje Řád Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory

§ 1

Federální ministerstvo zahraničního obchodu na návrh předsednictva Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory vyhlašuje Řád Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory. Text Řádu se vyhlašuje v příloze této vyhlášky.

§ 2

Řádu se použije na všechny spory, v nichž návrh na zahájení řízení (žaloba) byl podán počínaje dnem 1. března 1988.

Ministr:

Ing. Štěrba v. r.

Příloha k vyhlášce č. 14/1988 Sb.

ŘÁD

Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory

ČÁST PRVÁ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Základy činnosti

(1) Rozhodčí soud Československé obchodní a průmyslové komory (dále jen „Rozhodčí soud“) působí při Československé obchodní a průmyslové komoře jako stálý, nezávislý orgán pro rozhodování sporů o majetkové nároky nezávislými rozhodci podle předpisů o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku (zákon č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů).

(2) Rozhodčí soud rozhoduje spory uvedené v odstavci 1, jestliže jeho pravomoc vyplývá pro daný spor.

• a) z mezinárodní smlouvy (§ 35 zákona č. 98/1963 Sb.),

• b) z platné rozhodčí smlouvy uzavřené mezi stranami (§ 2-4 zákona č. 98/1963 Sb.),

• c) z písemných projevů stran v zahájeném rozhodčím řízení, ze kterých je patrná nepochybná vůle podřídit se pravomoci Rozhodčího soudu.

(3) Nedostatek pravomoci (příslušnosti) Rozhodčího soudu nemůže vytýkat strana, která se pustila do projednávání sporu ve věci samé, aniž nedostatek pravomoci (příslušnosti) namítla. K pozdějšímu uplatnění námitky se přihlédne jen tehdy, jde-li o věc, která svou povahou nemůže být projednávána v rozhodčím řízení.

(4) Řízení před Rozhodčím soudem je jednoinstanční.

ČÁST DRUHÁ

ORGANIZACE ROZHODČÍHO SOUDU

§ 2

Složení Rozhodčího soudu

Rozhodčí soud se skládá z předsednictva Rozhodčího soudu (dále jen „předsednictvo“), rozhodců, tajemníka a jeho stálého zástupce.

§ 3

Předsednictvo Rozhodčího soudu

(1) V čele Rozhodčího soudu je devítičlenné předsednictvo volené představenstvem Československé obchodní a průmyslové komory na dobu 3 let. Nemůže-li člen předsednictva vykonávat funkci, zvolí představenstvo Československé obchodní a průmyslové komory na zbývající část funkčního období nového člena předsednictva.

(2) Předsednictvo volí ze svého středu předsedu a dva místopředsedy. Místopředsedové zastupují předsedu ve všech jeho funkcích v době jeho nepřítomnosti, a to v pořadí, které určí předsednictvo při jejich volbě.

(3) Členové předsednictva mohou vykonávat funkce rozhodce nebo předsedy rozhodčího senátu, pokud se v téže věci nezúčastní rozhodování předsednictva podle § 24 a 25 Řádu.

(4) Předsednictvo vykonává úkony, které jsou mu svěřeny tímto Řádem a všechny jiné úkony, které patří do pravomoci Rozhodčího soudu a které nepřísluší předsedovi Rozhodčího soudu, rozhodcům ani tajemníkovi. Dohlíží na řádný chod rozhodčího řízení a prostřednictvím sekretariátu obstarává správní agendu Rozhodčího soudu. Schází se na pravidelných schůzích, které svolává předseda Rozhodčího soudu. Schůze předsednictva připravuje tajemník, který se také všech jednání předsednictva zúčastňuje s hlasem poradním.

(5) Předsednictvo je způsobilé se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jeho členů; usnáší se nadpoloviční většinou přítomných členů.

(6) Členové předsednictva jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli v souvislosti s výkonem funkce člena předsednictva.

Rozhodci

§ 4

(1) Spory rozhodují rozhodci. Při výkonu funkce jsou rozhodci nezávislí a nemají nikdy povahu zástupce kterékoliv strany.

(2) Spor rozhoduje rozhodčí senát složený ze 3 rozhodců nebo - pokud se strany o tom dohodly - jediný rozhodce. Ustavení rozhodčího senátu, nebo jmenování jediného rozhodce, se provádí podle tohoto Řádu (§ 23).

(3) Rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce.

(4) Pokud ze smyslu jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, platí vše, co je stanoveno o rozhodcích a rozhodčím senátu, také o jediném rozhodci.

§ 5

(1) Rozhodcem může být jen osoba zapsaná v listině rozhodců nebo vykonávající funkci člena předsednictva. Československé státní občanství není pro zápis do listiny rozhodců podmínkou.

(2) O zapsání do listiny rozhodců a vyškrtnutí rozhodců z této listiny rozhoduje předsednictvo. Při rozhodování o zápisech cizích státních příslušníků do listiny rozhodců se přihlíží k vzájemnosti.

(3) Listinu rozhodců vede tajemník Rozhodčího soudu.

(4) Do listiny rozhodců mohou být zapsány osoby, které si svou činností v hospodářském životě, zejména v mezinárodním obchodu, nebo jinou svou odbornou činností osvojily způsobilost pro funkci rozhodce a jejichž vědomosti a zkušenosti, včetně znalosti práva, ve spojení s jejich osobními vlastnostmi dávají záruku úspěšného vykonávání této funkce.

§ 6

Tajemník

(1) Tajemník organizuje agendu spojenou s činností Rozhodčího soudu a vykonává ostatní činnosti stanovené tímto Řádem, zejména pečuje o řádný časový průběh rozhodčího řízení, o řádné vyhotovení všech rozhodnutí Rozhodčího soudu, o úschovu veškerých písemností Rozhodčího soudu, podepisuje doložku o nabytí právní moci rozhodnutí a se souhlasem předsednictva Rozhodčího soudu uveřejňuje vhodným způsobem rozhodnutí zásadní důležitosti. Může se zúčastnit všech ústních jednání před rozhodci.

(2) Stálý zástupce tajemníka vykonává práce podle pokynů tajemníka a za jeho nepřítomnosti ho zastupuje.

ČÁST TŘETÍ

ŘÍZENÍ

• 1. Obecná ustanovení

§ 7

Sídlo Rozhodčího soudu a místo konání ústních jednání

(1) Sídlem Rozhodčího soudu je Praha.

(2) Pravidelným místem konání ústních jednání je Praha. Z podnětu rozhodčího senátu nebo na základě dohody stran lze konat ústní jednání v Bratislavě nebo na jiném místě v ČSSR nebo v zahraničí.

(3) O konání ústních jednání v zahraničí informuje rozhodčí senát předsednictvo. Má-li se konat ústní jednání v zahraničí z podnětu rozhodčího senátu, je k tomu zapotřebí souhlasu stran.

§ 8

Předkládání písemností

(1) Veškeré písemnosti týkající se zahájení a konání rozhodčího řízení musí být předloženy v takovém počtu, aby každá ze stran a všichni členové rozhodčího senátu měli po jednom vyhotovení a sekretariát rovněž jedno vyhotovení.

(2) Písemnosti, s výjimkou písemných důkazů, se předkládají v češtině či slovenštině nebo v jazyku kontraktu nebo v jazyku, ve kterém strany mezi sebou korespondovaly. Rozhodčí soud může podle vlastní úvahy nebo na návrh strany vyžádat od strany, která písemnost předložila, překlad do češtiny nebo slovenštiny, nebo zajistit takový překlad na její náklad.

§ 9

Jazyk, ve kterém se řízení koná

(1) Ústní jednání se koná a rozhodnutí se vynáší v češtině nebo slovenštině s tlumočením do jiného jazyka na žádost jedné ze stran. Rozhodčí soud na tuto žádost strany a na její účet zabezpečí službu tlumočníka, případně obstará také překlad rozhodnutí Rozhodčího soudu, jakož i jiných písemností.

(2) Se souhlasem stran může rozhodčí senát podle potřeby konat ústní jednání přímo v jiném jazyku.

§ 10

Základ řešení sporů

Rozhodčí soud řeší spory podle norem použitelného hmotného práva a v jeho rámci se řídí smlouvou uzavřenou mezi stranami s přihlédnutím k mezinárodním obchodním zvyklostem.

§ 11

Doručování

(1) Písemnosti ve sporu zasílá stranám tajemník, a to na adresu, kterou strana uvedla, nebo zvolenému právnímu zástupci.

(2) Žaloby, žalobní odpovědi, předvolání, rozhodčí nálezy a usnesení se zasílají doporučeným dopisem s potvrzením o doručení.

(3) Ostatní písemnosti se mohou zasílat doporučeným nebo obyčejným dopisem a oznámení kromě toho také telegraficky, dálnopisem nebo telefaxem.

(4) Kterákoliv z písemností výše uvedených může být doručena rovněž osobně na potvrzení.

(5) Všechna doručení Rozhodčího soudu jsou platná, byla-li učiněna podle odstavců 1-4, a to i tehdy, jestliže adresát písemnost odepřel převzít nebo přes oznámení poštovního úřadu nevyzvedl. Stačí však, bylo-li doručeno podle procesního práva státu místa doručení.

(6) Jestliže strana po zahájení rozhodčího řízení změnila adresu, aniž to oznámila Rozhodčímu soudu, je doručení platně provedeno odesláním písemností způsobem uvedeným v odstavcích 2 a 3 na její poslední známou adresu.

(7) Jestliže se nepodařilo doručit na poslední známou adresu účastníka, který nezvolil ani právního zástupce ani zmocněnce k přijímání písemností, může mu předseda Rozhodčího soudu jmenovat opatrovníka k přijímání písemností.

(8) Žádost o doručování prostřednictvím dožádaného cizího soudu nebo orgánu nebo jiné žádosti o poskytnutí právní pomoci prostřednictvím takového soudu nebo orgánu patří do působnosti předsedy Rozhodčího soudu.

§ 12

Přerušení řízení

Projednání sporu může být na žádost strany nebo z podnětu rozhodčího senátu z vážného důvodu na určitou dobu přerušeno. Usnesení o přerušení vydává předseda rozhodčího senátu a nebyl-li rozhodčí senát ještě ustaven, předseda Rozhodčího soudu. Jestliže nedojde do jednoho měsíce po uplynutí doby, na kterou bylo řízení přerušeno, k jejímu prodloužení z podnětu stran nebo rozhodčího senátu, bude v řízení pokračováno.

§ 13

Navrácení v předešlý stav

Jestliže až do vyhlášení rozhodčího nálezu, a nebyl-li vyhlášen, až do jeho doručení, se nemohla některá strana z vážných důvodů zúčastnit řízení zcela nebo zčásti, nebo nevykonala nějaký úkon potřebný k hájení svého práva, učiní rozhodčí senát, a nebyl-li ještě ustaven, předseda Rozhodčího soudu k návrhu této strany přiměřené opatření, aby mohla vykonat dodatečně to, co zameškala.

§ 14

Zajištění důkazů a předběžná opatření

(1) Po podané žalobě, avšak před ustavením rozhodčího senátu, může předseda Rozhodčího soudu v naléhavých případech na žádost obou stran nebo i jedné z nich zajistit důkaz a k tomu účelu může stanovit jednoho nebo i více znalců anebo učinit jiné vhodné opatření.

(2) Před zahájením rozhodčího řízení nebo v jeho průběhu může kterákoliv strana požádat příslušný orgán o vydání předběžného opatření. O podání takové žádosti musí strana uvědomit Rozhodčí soud.

§ 15

Vedlejší účastníci

(1) Kromě stran (žalobce a žalovaného) se může řízení účastnit jako vedlejší účastník ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Jiné osoby nemohou být účastníky řízení.

(2) V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však pouze sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům strany, ke které přistoupil, posoudí je soud po uvážení všech okolností. Ke skutkovým údajům vedlejšího účastníka však mohou rozhodci přihlédnout, i když odporují skutkovým údajům strany.

§ 16

Použití ustanovení zákona č. 98/1963 Sb.

Otázky řízení, které nejsou upraveny v tomto Řádu, se řídí ustanoveními zákona č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů.

§ 17

Platnost ustanovení o řízení

Ustanovení tohoto Řádu o řízení před rozhodčím senátem (před jediným rozhodcem) platí přiměřeně i pro úkony prováděné předsednictvem, předsedou nebo tajemníkem, pokud z tohoto Řádu nevyplývá něco jiného.

• 1. Zahájení řízení

§ 18

Podání žaloby

(1) Rozhodčí řízení se zahajuje podáním žaloby Rozhodčímu soudu. Podmínkou pro projednání žaloby je zaplacení poplatku za rozhodčí řízení.

(2) Nevyplývá-li z mezinárodní smlouvy, kterou je ČSSR vázána, něco jiného, považuje se za datum podání žaloby den, kdy byla žaloba doručena Rozhodčímu soudu.

§ 19

Obsah žaloby

(1) V žalobě musí být uvedeno:

• a) označení stran;

• b) nárok žalobce;

• c) podpis žalobce;

• d) adresy stran.

(2) Žaloba má také obsahovat:

• a) poukaz na založení pravomoci (příslušnosti) Rozhodčího soudu, pokud pravomoc (příslušnost) nevyplývá z mezinárodní smlouvy pro strany závazné;

• b) uvedení skutkových a právních okolností, na kterých žalobce zakládá své žalobní nároky, a poukaz na důkazní prostředky, jimiž lze tyto okolnosti prokázat;

• c) hodnota předmětu sporu;

• d) doklad o zaplacení poplatku za rozhodčí řízení;

• e) jméno a příjmení rozhodce, kterého jmenuje žalobce, nebo žádost, aby rozhodce byl jmenován předsedou Rozhodčího soudu; žalobce může rovněž jmenovat náhradního rozhodce.

§ 20

Hodnota předmětu sporu

(1) Žalobce je povinen uvést v žalobě hodnotu předmětu sporu také v případech, kdy jeho nárok nebo část nároku má nepeněžní povahu.

(2) Hodnota předmětu sporu se určuje zejména:

• a) vymáhanou částkou v žalobách o peněžité plnění;

• b) hodnotou vymáhaného majetku v žalobách o vydání majetku;

• c) hodnotou předmětu právních vztahů v okamžiku podání žaloby v žalobách určovacích nebo v žalobách o změnu právních vztahů;

• d) na základě údajů, které jsou k dispozici, o materiálních zájmech žalobce v případech žalob o určité konání nebo nekonání.

(3) V žalobách sestávajících z několika nároků musí být částka každého nároku stanovena samostatně; hodnota předmětu sporu se stanoví součtem všech nároků.

(4) Jestliže žalobce nestanovil hodnotu předmětu sporu nebo jestliže ji stanovil nesprávně, určí Rozhodčí soud z vlastního podnětu nebo na žádost žalovaného hodnotu předmětu sporu na základě údajů, které jsou k dispozici.

§ 21

Odstranění vad žaloby

(1) Jestliže tajemník zjistí, že žaloba byla podána tak, že nebylo přihlédnuto k požadavkům uvedeným v § 19, vyzve žalobce, aby odstranil zjištěné vady, přičemž, pokud jde o požadavky uvedené v § 19 odst. 1, nesmí lhůta k odstranění vady být delší než 2 měsíce ode dne, kdy mu byla zmíněná výzva tajemníka doručena. Budou-li tyto vady odstraněny v určené lhůtě, platí za den podání žaloby den uvedený v § 18 odst. 2. Do odstranění uvedených vad se žaloba neprojednává.

(2) V případech, kdy žalobce bez ohledu na výzvu k odstranění uvedených vad trvá na projednání sporu, bude se v řízení pokračovat, jestliže to povaha vady žaloby připouští, a bude vydán rozhodčí nález ve věci samé; jinak bude řízení zastaveno.

• 1. Příprava projednání sporu

§ 22

Odpověď na žalobu

(1) Má-li tajemník za to, že žaloba může být předmětem řízení podle tohoto Řádu, uvědomí o jejím podání žalovanou stranu a zašle jí kopii žaloby s přiloženými písemnostmi, jakož i listinu rozhodců a Řád tohoto Rozhodčího soudu.

(2) Současně tajemník vyzve žalovanou stranu, aby během 30 dnů po doručení žaloby předložila k ní své písemné vyjádření podepřené příslušnými důkazy. Na žádost žalované strany může být tato lhůta prodloužena.

(3) V téže lhůtě je žalovaná strana povinna oznámit jméno a příjmení rozhodce, kterého si zvolila, nebo požádat, aby předseda Rozhodčího soudu jmenoval rozhodce za ni; žalovaná strana může rovněž zvolit náhradního rozhodce.

§ 23

Ustavení rozhodčího senátu nebo volba (jmenování) jediného rozhodce

(1) Rozhodci jmenovaní podle § 19 a 22 stranami nebo předsedou Rozhodčího soudu zvolí z listiny rozhodců předsedu rozhodčího senátu.

(2) Jestliže strany nejmenují rozhodce ve stanovené lhůtě nebo jestliže rozhodci nezvolí předsedu rozhodčího senátu do 14 dnů ode dne oznámení o jmenování rozhodce, určí rozhodce nebo předsedu rozhodčího senátu předseda Rozhodčího soudu.

(3) Vystupuje-li ve sporu více žalobců nebo více žalovaných, je každá ze sporných stran povinna jmenovat bez ohledu na počet žalobců či žalovaných po jednom rozhodci. Jestliže by mezi žalobci nebo mezi žalovanými nedošlo k dohodě ve lhůtě stanovené tajemníkem, jmenuje rozhodce předseda Rozhodčího soudu.

(4) Jediný rozhodce se volí vzájemnou dohodou stran, a nedojde-li k dohodě, je jmenován předsedou Rozhodčího soudu.

(5) Dokud není ustaven rozhodčí senát (jediný rozhodce), je předseda Rozhodčího soudu oprávněn vykonávat všechny procesní úkony, pokud nejsou svěřeny tajemníkovi.

§ 24

Odmítnutí rozhodce, znalce a tlumočníka

(1) Každá ze stran je oprávněna odmítnout rozhodce, předsedu rozhodčího senátu nebo jediného rozhodce, jestliže se domnívá, že jsou předpojatí, zejména jestliže je možno předpokládat, že jsou osobně, ať přímo či nepřímo, zainteresováni na výsledku sporu. Rovněž rozhodce, předseda rozhodčího senátu nebo jediný rozhodce mohou prohlásit, že se vzdávají funkce. Odmítnutí musí být provedeno do zahájení ústního jednání. Jestliže k odmítnutí dojde později, rozhodne se o něm jenom v tom případě, kdy důvod, který vedl k opožděnému odmítnutí, byl uznán za závažný.

(2) O odmítnutí rozhodce rozhodují zbývající členové rozhodčího senátu. Jestliže mezi nimi nedojde k dohodě nebo jestliže odmítnutí směřuje proti dvěma rozhodcům, rozhoduje o odmítnutí předsednictvo, které také rozhodne o odmítnutí jediného rozhodce.

(3) Bude-li odmítnutí vyhověno, bude nový rozhodce, pokud jej nenahrazuje náhradní rozhodce, nový předseda rozhodčího senátu nebo nový jediný rozhodce zvolen nebo jmenován podle tohoto Řádu.

(4) Stejným způsobem bude postupováno v případě, že se rozhodce, předseda rozhodčího senátu, jediný rozhodce nebo nový rozhodce nemohou účastnit projednávání věci.

(5) V případě nutnosti může rozhodčí senát s přihlédnutím k návrhům stran znovu projednat otázky, které již byly projednány na předchozích jednáních ve věci konaných do takové změny.

(6) Z důvodů uvedených v odstavci 1 mohou být odmítnuti znalci a tlumočníci. V tomto případě rozhoduje o odmítnutí rozhodčí senát.

§ 25

Rozhodování o pravomoci (příslušnosti)

(1) O pravomoci (příslušnosti) Rozhodčího soudu rozhoduje jeho předsednictvo. Za tím účelem mu rozhodci, pokud již byli ustaveni, jinak tajemník, předloží spis se stručnou zprávou, a to v každém případě, kdy se bude rozhodovat o pravomoci (příslušnosti) Rozhodčího soudu s ohledem na námitku strany nebo s ohledem na pochybnosti rozhodců či tajemníka, případně jsou-li rozhodci či tajemník názoru, že Rozhodčí soud je nepříslušný.

(2) Předsednictvo zastaví řízení usnesením, dojde-li k názoru, že není dána pravomoc (příslušnost) Rozhodčího soudu k projednávání a rozhodování věci. Rovněž usnesením zamítne námitku nepříslušnosti, jestliže dojde k názoru, že Rozhodčí soud je příslušným.

(3) Před rozhodnutím může předsednictvo podle okolnosti nařídit ústní jednání.

(4) Rozhodčí senát, dříve než předloží předsednictvu k rozhodnutí otázku pravomoci (příslušnosti), učiní opatření, která považuje za nezbytná k odvrácení újmy pro strany nebo k zachování výsledků řízení, pokud k nim není příslušný soud nebo jiný orgán.

§ 26

Příprava projednání sporu rozhodčím senátem

Rozhodčí senát prověří stav přípravy sporu k projednání a shledá-li to nutným, učiní doplňující opatření k přípravě sporu, zejména vyžádá od stran písemná stanoviska, důkazy a další doplňující písemnosti a stanoví k tomu přiměřené lhůty.

§ 27

Předvolání k ústnímu jednání