Nařízení vlády Československé socialistické republiky, kterým se provádí zákoník práce

§ 1

(1) Přiměřené práce, které mohou před ukončením povinné školní docházky konat občané, kteří dosáhli 15 let věku, jsou vedle společensky prospěšné práce žáků podle školského zákona^1) další práce, které svým charakterem ani rozsahem neohrožují zdraví a vývoj žáků a nebrání jim v přípravě na povolání.

(2) Přiměřené práce, které mohou konat občané, jimž vznikla pracovněprávní způsobilost dnem ukončení povinné školní docházky v pomocné škole před dosažením 15 let věku, nejdříve však dnem dosažení 14 let věku, jsou práce, které jsou přiměřené jejich rozumové a mravní vyspělosti, tělesným schopnostem odpovídajícím jejich věku a nejsou škodlivé pro jejich zdraví a vývoj, a to za podmínky, že jejich přiměřenost byla ověřena lékařskou poradní komisí.

Vznik, změny a skončení pracovního poměru

§ 3

Pracovní poměr na dobu určitou

(1) Pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat nebo prodloužit na dobu přesahující tři roky, popřípadě sjednat opětovně s

• a) tvůrčími pracovníky vědy, výzkumu a vývoje,

• b) pracovníky k výkonu činnosti, pro kterou je předepsáno školní vzdělání uměleckého směru,

• c) učiteli vysokých škol,

• d) pracovníky dočasně uvolněnými podle § 25 odst. 2 písm. c) zákoníku pro výkon práce v zahraničí,

• e) poživateli starobního nebo invalidního důchodu a s poživatelkami vdovského důchodu, které dosáhly věku 57 let,

• f) pracovníky, o kterých tak stanoví zákon nebo mezinárodní smlouva.

(2) S pracovníky, kteří nejsou uvedeni v odstavci 1, lze sjednat pracovní poměr na dobu určitou opětovně jen v případech, kdy to vyžaduje přechodná potřeba organizace nebo kdy o to občan organizaci písemně požádá. Opětovně sjednané pracovní poměry na dobu určitou, které na sebe bezprostředně navazují a trvají celkem déle než tři roky, lze sjednat pouze dvakrát; to neplatí v případech uvedených v odstavci 1. Za opětovně sjednaný pracovní poměr na dobu určitou se považuje pracovní poměr, který má vzniknout před uplynutím doby 12 měsíců po skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky.

(3) Pracovní poměr na dobu určitou nelze sjednat s

• a) absolventy středních a vysokých škol, odborných učilišť a učilišť vstupujícími do pracovního poměru na práci odpovídající jejich kvalifikaci; absolventem se rozumí pracovník, jehož celková doba zaměstnání v pracovním nebo obdobném poměru nedosáhla po úspěšném ukončení studia (přípravy) dvou let, přičemž se do této doby nezapočítává doba vojenské základní (náhradní) služby a civilní služby nahrazující tuto službu, doba mateřské a další mateřské dovolené a doba, po kterou organizace podle § 127 odst. 2 zákoníku omluvila nepřítomnost muže v práci, protože mu příslušel rodičovský příspěvek.

• b) mladistvými,

• c) občany, které je organizace podle zváštního předpisu povinna přijmout do pracovního poměru.

Tento zákaz neplatí v případech uvedených v odstavci 1, v § 25 odst. 2 písm. d) zákoníku a v případech, kdy občan písemně požádá organizaci o sjednání pracovního poměru na dobu určitou.

§ 5

Dočasné přidělení pracovníka k výkonu práce v jiné organizaci

(1) Po dobu dočasného přidělení ukládá pracovníku jménem organizace, která pracovníka dočasně přidělila, pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci, organizace, do které byl pracovník dočasně přidělen. Její vedoucí pracovníci však nemohou vůči dočasně přidělenému pracovníku činit právní úkony jménem organizace, která pracovníka dočasně přidělila.

(2) Po dobu dočasného přidělení poskytuje pracovníku mzdu, popřípadě též náhradu cestovních výdajů organizace, která pracovníka dočasně přidělila; organizace mohou uzavřít dohodu, podle níž organizace, do které byl pracovník dočasně přidělen, uhradí organizaci, která k ní pracovníka přidělila, dohodnutou část poskytnuté mzdy, popřípadě též náhrady cestovních výdajů, odpovídající rozsahu plnění úkolů pracovníkem pro organizaci, do které byl pracovník dočasně přidělen.

(3) Jestliže organizace, která pracovníka dočasně přidělila, uhradila pracovníku škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v organizaci, do které byl dočasně přidělen, má nárok na náhradu vůči této organizaci, pokud se organizace nedohodnou jinak.

(4) Dočasné přidělení končí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno. Před uplynutím této doby končí dočasné přidělení dohodou účastníků pracovního poměru, popřípadě uplynutím doby deseti pracovních dnů ode dne, kdy byl projev vůle účastníka o skončení dočasného přidělení druhému účastníku oznámen.

§ 6

Potvrzení o zaměstnání

V potvrzení o zaměstnání vydaném organizací pracovníku při skončení pracovního poměru je třeba kromě údajů o zaměstnání, druhu konaných prací a dosažené kvalifikaci uvést

• a) dobu, která byla pracovníku započtena pro účely dovolené na zotavenou,

• b) skutečnosti rozhodné pro posouzení nároků na dávky nemocenského pojištění,

• c) údaje o započitatelné době zaměstnání v I. a II. pracovní kategorii pro účely důchodového zabezpečení,

• d) odpracovanou dobu a další skutečnosti rozhodné pro dosažení nejvýše přípustné expoziční doby,^2)

• e) zda z pracovníkovy mzdy jsou prováděny srážky, v čí prospěch, jak vysoká je pohledávka, pro kterou mají být srážky dále prováděny, jaká je výše dosud provedených srážek a jaké je pořadí pohledávky,

• f) údaje o dohodě o setrvání v organizaci v pracovním poměru po určitou dobu po vykonání závěrečné zkoušky nebo maturitní zkoušky, popřípadě po uplynutí doby studia (přípravy) včetně údaje o tom, kdy tato doba skončí (§ 227a zákoníku),

• g) údaje o výši průměrného výdělku a o dalších skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku na mzdové vyrovnání nebo na příspěvek před nástupem nového zaměstnání.^3)

Pracovní doba a doba odpočinku

§ 12

Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami

Pracovníku, který se vrátil z pracovní cesty po 24. hodině a nepoužil lůžkového (lehátkového) vozu, se poskytne nezbytný odpočinek od skončení pracovní cesty do nástupu do práce po dobu osmi hodin, a pokud tato doba spadá do pracovní doby pracovníka, i náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

Dny pracovního klidu

§ 13

(1) Není-li z provozních důvodů možné poskytnout pracovníku organizace podřízené federálnímu ústřednímu orgánu nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 32 hodiny (§ 92 zákoníku), může vedoucí organizace rozvrhnout pracovní dobu tak, že doba tohoto odpočinku bude činit nejméně 24 hodiny

• a) v případech, kdy je nutno podstatně zvýšit stav pracovníků na přechodnou dobu nepřesahující pět měsíců v kalendářním roce,

• b) při pracích v dopravě, ve spojích, v kulturních zařízeních a v nepřetržitých provozech s podmínkou, že na jednotlivé pracovníky připadne nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 32 hodiny nejméně jednou za tři týdny.

(2) Ve spojích může být nepřetržitý odpočinek v týdnu zkrácen na poštách bez turnusového provozu, při doručování tiskovin a řidičům kursovních jízd až na 18 hodin.

(3) Při pracích na určených stavbách, při určených montážních a opravářských pracích, u nichž je pracovní doba rozvržena nerovnoměrně, může vedoucí organizace rozvrhnout podle pracovněprávního předpisu nadřízeného federálního ústředního orgánu pracovní dobu tak, že na jednotlivé pracovníky připadne nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 64 hodiny jednou za dva týdny (§ 85 odst. 1 zákoníku). Práce uvedené ve větě první určuje uvedený ústřední orgán po projednání s příslušným odborovým orgánem.

(4) Vedoucí organizace může rozvrhnout výjimečně pracovní dobu za podmínek uvedených v odstavci 3 tak, že doba nepřetržitého odpočinku bude činit alespoň 48 hodin při pracích konaných

• a) k odvrácení následků živelních událostí,

• b) v důsledku havárií stavebních objektů,

• c) při technologických procesech, které nemohou být přerušeny,

s podmínkou, že na jednotlivé pracovníky připadne nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 64 hodiny nejméně jednou za čtyři týdny.

(5) Při pracích, u nichž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena na období celého kalendářního roku, a v zemědělství může vedoucí organizace rozvrhnout podle pracovněprávního předpisu nadřízeného federálního ústředního orgánu pracovní dobu tak, že nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 32 hodiny připadne na jednotlivé pracovníky jednou za dva týdny (§ 85 odst. 2 zákoníku).

§ 14

V organizacích s nočními směnami začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu směny, která v pracovním týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první.

§ 15

Práce přesčas

Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas v roce se nezahrnují práce přesčas, za které pracovník dostal náhradní volno nebo které konal

• a) při naléhavých opravných pracích,

• b) při pracích pomocných, které nutně předcházejí výrobě nebo po ní následují,

• c) při pracích nutných v souvislosti s předáváním práce další směně v nepřetržitém provozu až do osmi hodin týdně,

• d) v souvislosti se střežením objektu organizace až do osmi hodin týdně,

• e) hrozilo-li nebezpečí pro život nebo zdraví,

• f) se svým souhlasem při špičkových pracích v zemědělství.

Dovolená na zotavenou

§ 16

Za pracovníky, kteří konají práce zvlášť obtížné nebo zdraví škodlivé se pro účely dodatkové dovolené považují pracovníci, kteří

• a) trvale pracují ve zdravotnických zařízeních nebo na jejich pracovištích, kde se ošetřují nemocní s nakažlivou formou tuberkulózy, a v Bangových izolátech,

• b) jsou při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaveni přímému nebezpečí nákazy,

• c) jsou při práci vystaveni ve významné míře nepříznivým účinkům ionizujícího záření,

• d) pracují při přímém ošetřování nebo obsluze duševně chorých nebo mentálně postižených alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby,

• e) jako vychovatelé provádějí výchovu mládeže za ztížených podmínek nebo jako zdravotničtí pracovníci pracují ve zdravotnické službě sborů nápravné výchovy alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby,

• f) pracují nepřetržitě alespoň jeden rok v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech,

• g) konají mimořádně namáhavé práce, při nichž jsou vystaveni působení škodlivých fyzikálních nebo chemických vlivů v takovém rozsahu, že mohou ve významné míře působit nepříznivě na zdraví pracovníka.

§ 17

(1) Pracovník, který za podmínek uvedených v § 16 pracuje celý kalendářní rok, má nárok na dodatkovou dovolenou v délce jednoho týdne. Pracuje-li pracovník za těchto podmínek jen část kalendářního roku, přísluší mu za každých 22 takto odpracovaných dnů jedna dvanáctina dodatkové dovolené.

(2) Dodatková dovolená podle odstavce 1 přísluší pracovníku při splnění stanovených podmínek, i když má nárok na dodatkovou dovolenou podle § 105 odst. 1 zákoníku.

(3) Pracovník, který dovršil jeden rok nepřetržité práce v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech, má nárok na dodatkovou dovolenou již za tento rok.

§ 18

(1) Poměrná část dovolené za kalendářní rok přísluší v délce jedné dvanáctiny též za kalendářní měsíc, v němž pracovník změnil zaměstnání, pokud skončení pracovního poměru v dosavadní organizaci a vznik pracovního poměru v nové organizaci na sebe bezprostředně navazují; pracovníku přísluší poměrná část dovolené od organizace, u níž byl v pracovním poměru déle než polovinu měsíce. Změnil-li pracovník zaměstnání v polovině měsíce, poskytne mu poměrnou část dovolené za tento měsíc nová organizace. Jako změna zaměstnání v polovině měsíce se posuzuje též, jestliže na skončení zaměstnání před polovinou měsíce bezprostředně navazují dny pracovního klidu a na ně nástup nového zaměstnání po polovině měsíce.

(2) Byl-li pracovník dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce nebo dočasně uvolněn pro výkon práce v jiné organizaci, poskytne mu dovolenou na zotavenou (její část) organizace, pro kterou je uvolněný pracovník činný; tato organizace mu poskytne též tu část dovolené, kterou nevyčerpal před uvolněním. Nevyčerpal-li pracovník dovolenou před uplynutím doby uvolnění, poskytne mu ji uvolňující organizace. Splnění podmínek pro vznik nároku na dovolenou se přitom posuzuje vcelku u obou organizací.

§ 19

Krácení dovolené na zotavenou

(1) Nepracoval-li pracovník, který splnil podmínku stanovenou v § 101 zákoníku v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje, pro překážky v práci, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce (§ 55 odst. 2), krátí se mu dovolená za prvých 100 takto zameškaných pracovních dnů o jednu dvanáctinu a za každých dalších 22 takto zameškaných pracovních dnů rovněž o jednu dvanáctinu. Dovolenou vyčerpanou před nástupem další mateřské dovolené nelze však z tohoto důvodu krátit.

(2) Za každou neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) může organizace pracovníku krátit dovolenou na zotavenou o jeden až tři dny; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se sčítají. Dosahuje-li pracovník mimořádných pracovních výsledků, může mu organizace se souhlasem příslušného odborového orgánu krácení dovolené pro dřívější neomluvenou nepřítomnost v práci prominout.

(3) Při krácení dovolené podle odstavců 1 a 2 musí být pracovníku, jehož pracovní poměr k téže organizaci trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce jednoho týdne, a jde-li o mladistvého pracovníka, v délce dvou týdnů.

(4) Pracovníku, který zameškal práci pro výkon trestu odnětí svobody, se za každých 22 takto zameškaných pracovních dnů krátí dovolená za kalendářní rok o jednu dvanáctinu. Stejně se krátí dovolená pro vazbu, došlo-li k pravomocnému odsouzení pracovníka nebo byl-li pracovník obžaloby zproštěn, popřípadě bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno jenom proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost, anebo že trestný čin byl amnestován.

(5) Dovolená za odpracované dny, dodatková dovolená, zvláštní dodatková dovolená a další dovolená se může krátit pouze z důvodů uvedených v odstavci 2.

(6) Dovolená, na niž vznikl nárok v příslušném kalendářním roce, se krátí pouze z důvodů, které vznikly v tomto roce.

§ 20

Organizace může v dohodě s příslušným odborovým orgánem určit hromadné čerpání dovolené na zotavenou, jestliže je to nutné z provozních důvodů a slučitelné se zájmem společnosti, zejména neohrozí-li ani neztíží-li se tím plnění plánovaných úkolů; hromadné čerpání dovolené nesmí činit více než dva týdny a u uměleckých souborů z povolání čtyři týdny.

Mzda, náhrada mzdy a náhrady výdajů

§ 21

Pořadí srážek ze mzdy

(1) Ze mzdy se srazí nejprve záloha na daň z příjmů fyzických osob,^9) pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti^10) a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění.^11) Bylo-li pracovníku uloženo nápravné opatření, srazí se před provedením ostatních srážek částka připadající státu.

(2) Ostatní srážky ze mzdy dovolené zákoníkem lze provádět jen v rozsahu stanoveném v občanském soudním řádu v ustanoveních o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Podle těchto ustanovení se řídí u pohledávek, pro které byl soudem nebo správním orgánem nařízen výkon rozhodnutí, způsob provádění srážek i pořadí jednotlivých pohledávek.

(3) U peněžitých trestů (pokut) a náhrad uložených vykonatelnými rozhodnutími příslušných orgánů a u přeplatků na dávkách nemocenského pojištění, sociálního zabezpečení a rodičovského příspěvku se řídí pořadí dnem, kdy organizaci bylo doručeno vykonatelné rozhodnutí příslušného orgánu.

(4) U srážek prováděných na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené s organizací se řídí pořadí dnem, kdy byla dohoda uzavřena; u srážek prováděných na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené s jinou organizací nebo s občanem se řídí pořadí dnem, kdy organizaci, u níž je pracovník v pracovním poměru, byla tato dohoda doručena.

(5) U nevyúčtovaných záloh na náhradu cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, u náborového příspěvku a ostatních příspěvků, které byly pracovníku vyplaceny v náboru, u náhrady mzdy za dovolenou a u záloh na mzdu (její složku), které je pracovník povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro jejich přiznání, se řídí pořadí dnem, kdy bylo započato s prováděním srážek.

(6) Jestliže pracovník nastoupí do pracovního poměru u jiné organizace, zůstává pořadí, které získaly pohledávky podle odstavců 2 a 3, zachováno i u nového plátce mzdy. Povinnost provádět srážky vzniká novému plátci již dnem, kdy se od pracovníka nebo od dosavadního plátce mzdy dozví, že byly prováděny srážky ze mzdy a pro jaké pohledávky; totéž platí i o provádění srážek ze mzdy podle odstavce 4, pokud v dohodě o srážkách ze mzdy nebyl tento účinek výslovně vyloučen.

Překážky v práci z důvodu obecného zájmu

§ 22

(1) K výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu využívají pracovníci především svého volného času. Pokud je ve výjimečných případech třeba vykonávat tyto funkce, povinnosti nebo úkony v pracovní době, poskytne organizace pracovníku k tomuto účelu pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu.

(2) Výkonem veřejné funkce se rozumí například výkon povinností vyplývajících z funkce poslance Federálního shromáždění, České národní rady, Slovenské národní rady a soudce z lidu.

(3) O výkon občanských povinností jde zejména u svědků, tlumočníků a jiných osob předvolaných k jednání u soudu nebo jiného státního orgánu nebo orgánu obce, při poskytnutí první pomoci, povinných lékařských prohlídkách, opatřeních proti přenosným nemocem, jiných naléhavých opatřeních léčebně preventivní péče, izolaci z důvodů veterinárně ochranných opatření, poskytnutí osobní pomoci při požární ochraně, živelních událostech nebo v jiných obdobných mimořádných případech a dále v případech, kdy je občan povinen podle právních předpisů osobní pomoc poskytnout, a při povinné účasti pracovníků na rekondičních pobytech [§ 135 odst. 2 písm. e) zákoníku].

(4) Jinými úkony v obecném zájmu jsou úkony, o nichž to stanoví právní předpisy.

§ 23

Svědku a tlumočníku poskytne náhradu mzdy soud nebo jiný státní orgán nebo orgán obce, který jej povolal k jednání.

§ 24

(1) Pokud z povahy věci nebo z dokladů předložených pracovníkem organizaci nevyplývá, že k výkonu veřejné funkce, občanské povinnosti nebo jiného úkonu v obecném zájmu muselo dojít v pracovní době, vyžádá si o tom organizace potvrzení od orgánu, z jehož podnětu nebo v jehož zájmu bylo pracovníku pracovní volno poskytnuto.

(2) Za dobu zameškanou účastí na jednání soudu, jiného státního orgánu nebo orgánu obce, nepřísluší pracovníku náhrada mzdy od organizace, ani od tohoto orgánu, šlo-li o jednání výhradně v jeho osobním zájmu nebo dal-li k němu pracovník sám podnět svým zaviněním.

§ 24a