Vyhláška ministerstva kultury České socialistické republiky, kterou se provádí zákon České národní rady č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči

Prohlašování věcí za kulturní památky

(k § 3 zákona)

§ 1

(1) Ministerstvo kultury prohlašuje nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory za kulturní památky z vlastního nebo jiného podnětu.

(2) Před prohlášením věci za kulturní památku si ministerstvo kultury může kromě vyjádření podle § 3 odst. 1 zákona vyžádat i posudek odborných, vědeckých a uměleckých organizací.^1)

(3) Předmětem oznámení podle § 3 odst. 5 zákona jsou název, druh a popis věci, fotodokumentace, rozměry, současný stav věci (např. údaje o technickém stavu, provedené obnově), umístění věci a způsob jejího užívání a vztahy opravňující k nakládání s věcí.

(4) Pokud vlastník věci navržené k prohlášení za kulturní památku požádá ministerstvo kultury, od něhož obdržel písemné vyzvání podle § 3 odst. 5 zákona, aby údaje uvedené v odstavci 3 byly doplněny za pomoci odborné organizace státní památkové péče (dále jen „odborná organizace“), ministerstvo kultury, nejde-li o údaje o umístění věci, způsobu jejího užívání a vztazích opravňujících vlastníka k nakládání s věcí, této žádosti vlastníka vyhoví.

Památkové zóny

(k § 6 zákona)

§ 2

(1) Pro prohlášení památkové zóny podle § 6 odst. 1 zákona je určující charakteristika významných kulturních hodnot území, vymezení hranice památkové zóny, popis předmětu ochrany a péče, stanovení podmínek pro stavební a další činnosti směřující k ochraně území a zvýšení kvality životního prostředí.

(2) Území památkové zóny, popřípadě jejího ochranného pásma, je-li zřízeno, vyznačí příslušný orgán územního plánování při pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace v souladu se zvláštními předpisy.^2) Nebyla-li pro území památkové zóny zpracována potřebná územně plánovací dokumentace, nebo je-li současná územně plánovací dokumentace v rozporu se zájmy státní památkové péče na území památkové zóny, dá ministerstvo kultury podnět příslušnému orgánu územního plánování k pořízení potřebné územně plánovací dokumentace, jejímu doplnění či změně.

(3) Ministerstvo kultury oznámí prohlášení území za památkovou zónu odborné organizaci k vyznačení do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky (dále jen „Ústřední seznam“).

Evidence kulturních památek

(k § 7 zákona)

§ 3

(1) Ústřední seznam je souborem základních údajů, které určují kulturní památku, památkovou rezervaci a památkovou zónu. Tvoří jej stejnopis o prohlášení věci za kulturní památku, památkovou rezervaci a památkovou zónu, rejstřík, evidenční listy a dokumentace včetně fotografií. Do Ústředního seznamu se rovněž zapíší dotčené parcely a vykreslí se hranice v kopiích pozemkových map.

(2) V Ústředním seznamu se vyznačí prohlášení kulturní památky za národní kulturní památku a vymezení jejího ochranného pásma. Dále se vyznačí, že kulturní památka se nachází na území prohlášeném za památkovou rezervaci, památkovou zónu nebo v ochranném pásmu. Průběžně se vyznačují změny vlastnictví kulturních památek a jejich přemístění; u nemovitých kulturních památek se vyznačí také změny jejich využití. V Ústředním seznamu se vyznačí i zrušení prohlášení věci za kulturní památku.

(3) Do Ústředního seznamu zapíše odborná organizace i kulturní památky vedené v dosavadních státních seznamech podle dřívějších právních předpisů.^3)

§ 5

Ústřední seznam a seznamy kulturních památek správních obvodů krajských úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností jsou veřejně přístupné, jde-li o údaje o nemovitých kulturních památkách. V případě údajů o movitých kulturních památkách mohou do Ústředního seznamu a seznamů kulturních památek správních obvodů krajských úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností nahlížet vlastník movité kulturní památky, osoby při výkonu státní správy, pokud tyto údaje potřebují pro plnění svých úkolů, osoby pro studijní účely na základě písemného potvrzení příslušného školského zařízení nebo příslušné kulturní instituce a osoby pro vědeckovýzkumné účely na základě písemného potvrzení zadavatele výzkumného úkolu; ostatní osoby tak mohou učinit pouze s písemným souhlasem vlastníka.

§ 6

(1) Odborná organizace oznámí příslušnému katastrálnímu úřadu k vyznačení v katastru nemovitostí veškeré zápisy do Ústředního seznamu, které se týkají evidence nemovitostí. K oznámení se připojí kopie pozemkových map se zákresem průběhu hranic památkově chráněných nemovitostí a jejich ochranných pásem a listina s uvedením všech dotčených parcel podle obcí, katastrálních území a parcelních čísel podle evidence v katastru nemovitostí, včetně způsobu ochrany těchto nemovitostí.^5)

(2) Odborná organizace zašle příslušným orgánům územního plánování^5a) kopie pozemkových map se zákresem průběhu hranic památkově chráněných nemovitostí.

Zrušení prohlášení věci za kulturní památku

(k § 8 zákona)

§ 7

(1) Žádost o zrušení prohlášení věci za kulturní památku (dále jen „zrušení prohlášení“) obsahuje tyto údaje: název kulturní památky a rejstříkové číslo Ústředního seznamu, umístění a bližší určení kulturní památky, vlastnické vztahy, zdůvodnění žádosti a informativní fotografie.

(2) Ustanovení § 1 odst. 2 této vyhlášky platí obdobně i pro zrušení prohlášení.

(3) Podmínkami, na jejichž předchozí splnění může ministerstvo kultury vázat zrušení prohlášení, jsou zpracování měřické a fotografické dokumentace, stavebně historické, popřípadě archeologické průzkumy, přemístění vybraných prvků kulturní památky a úprava vzniklého prostoru.

Ochrana a užívání kulturních památek

(k § 9 a 10 zákona)

§ 8

(1) Vlastník kulturní památky je povinen se postarat o včasnou přípravu a řádné provedení všech prací a jiných opatření potřebných k zabezpečení péče o kulturní památku, zejména o zajištění:

• a) dobrého technického stavu a estetického vzhledu kulturní památky,

• b) vhodného a přiměřeného užívání kulturní památky,

• c) příznivého prostředí kulturní památky, popřípadě jejího přemístění na jiné vhodné místo,

• d) proti svévolnému poškozování, zničení nebo odcizení, nebo odcizení jejích odstranitelných součástí či příslušenství.

(2) Organizace, která kulturní památku spravuje, nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, je dále povinna zajistit:

• a) neporušené uchování a účinné uplatnění uměleckých a kulturně historických hodnot kulturní památky,

• b) potřebné technické a jiné vybavení kulturní památky v souladu s její památkovou hodnotou,

• c) ochranu movitých kulturních památek po dobu trvání stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu a válečného stavu.^6)

Obnova kulturních památek

(k § 14 zákona)

§ 9

(1) Jinou úpravou kulturní památky podle § 14 odst. 1 zákona se rozumí modernizace budovy při nezměněné funkci nebo využití kulturní památky, dále nástavba či přístavba.^7)

(2) V souvislosti s obnovou může dojít i ke změně funkce využití kulturní památky, pokud se touto změnou docílí vhodnějšího uplatnění jejích kulturně společenských hodnot.^8)

(3) Vlastník kulturní památky uvede v žádosti o vydání závazného stanoviska k její obnově, s výjimkou žádosti o restaurování, tyto údaje:

• a) název a umístění památky včetně rejstříkového čísla Ústředního seznamu,

• b) popis současného stavu památky s uvedením závad,

• c) předpokládaný rozsah obnovy,

• d) investora obnovy (organizace nebo občan),

• e) předpokládané celkové náklady a termín provedení obnovy,

• f) předpokládaný přínos obnovy pro další využití kulturní památky.

(4) V závazném stanovisku pro přípravu a realizaci obnovy podle § 14 odst. 1 a 2 zákona, s výjimkou restaurování, stanoví příslušný orgán státní památkové péče podle povahy předmětu ochrany tyto základní podmínky:

• a) zabezpečení dalšího zachování kulturní památky a její ochrany,

• b) zajištění vhodného využití kulturní památky z hlediska jejího celospolečenského přínosu,

• c) zajištění kvality a hospodárnosti všech přípravných a prováděcích prací obnovy,

• d) provedení nezbytných výzkumných a průzkumných prací,

• e) zpracování dokumentace obnovy,^9)

• f) předání materiálů a podkladů zpracovaných při přípravě a provádění obnovy (průzkumné a výzkumné práce, přípravná a projektová dokumentace, její změny a dodatky, dokumentace skutečného provedení, podklad pro závěrečné vyhodnocení atd.).

(5) V případě, že nejde o obnovu podléhající kolaudačnímu řízení,^10) zjišťuje příslušný orgán státní památkové péče, zda z hlediska státní památkové péče byly splněny požadavky jím vydaných závazných stanovisek. Při zjištění nedostatků a závad projedná příslušný orgán státní památkové péče se stavebníkem (investorem) jejich odstranění.

§ 10

(1) Obnova kulturní památky nebo její části, která je dílem výtvarného umění nebo prací uměleckých řemesel (dále jen „restaurování“), je souhrnem specifických výtvarných, umělecko-řemeslných a technických prací respektujících technickou a výtvarnou strukturu originálu.

(2) Žádost o restaurování musí obsahovat:

• a) název, umístění a popis kulturní památky včetně rejstříkového čísla Ústředního seznamu,

• b) popis současného stavu památky s uvedením závad a příčin porušení,

• c) navrhovaný způsob restaurátorského zásahu,

• d) investora (organizace nebo občan),

• e) předpokládané celkové náklady a termín provedení,

• f) předpokládaný výsledek zásahu včetně požadavků na prezentaci.

Žadatel o restaurování si může zpracování žádosti o restaurování zajistit u odborné organizace.

(3) V závazném stanovisku pro přípravu a realizaci restaurování podle § 14 odst. 1 zákona stanoví příslušný orgán státní památkové péče podle povahy kulturní památky tyto základní podmínky:

• a) zpracování záměru restaurování, technického a technologického postupu, návrhu konečného výtvarného řešení a grafické podklady,

• b) provedení průzkumných a výzkumných prací a jejich dokumentaci,

• c) vyhotovení závěrečné restaurátorské zprávy, která bude předána odborné organizaci.

(4) Pro restaurování se zpracovává závěrečná restaurátorská zpráva, která obsahuje:

• a) komplexní vyhodnocení průzkumných a výzkumných prací,

• b) dokumentaci provedeného restaurování,

• c) popis použitých technických a technologických postupů,

• d) popis použitých materiálů,

• e) nová zjištění o kulturní památce a pokyny pro další ochranný režim,

• f) fotodokumentaci jednotlivých fází restaurování a výsledného stavu,

• g) další dokumentaci podle povahy věci,

• h) předávací protokol a vyčíslení nákladů restaurování.

Příspěvek na zachování a obnovu kulturní památky

(k § 16 zákona)

§ 11

(1) K žádosti o příspěvek na zachování a obnovu kulturní památky (dále jen „příspěvek“) podle § 16 odst. 1 zákona se přikládá

• a) doklad osvědčující vlastnické právo ke kulturní památce; jde-li o nemovitost, rovněž výpis z katastru nemovitostí nebo jeho ověřená kopie, kopie snímku katastrální mapy, popřípadě geometrického plánu, které nejsou starší než šest měsíců,

• b) závazné stanovisko vydané podle § 14 odst. 1 zákona,

• c) specifikace druhu, rozsahu, způsobu, termínu provedení a sjednané nebo odborně odhadnuté ceny obnovy kulturní památky, včetně specifikace prací, ke kterým se váže žádost o příspěvek,

• d) záměr prezentace kulturní památky zpřístupněné veřejnosti pro kulturně vzdělávací účely, pokud se jedná o kulturní památku využívanou tímto způsobem anebo k tomuto využití uvažovanou,

• e) jde-li o movitou kulturní památku, specifikace způsobu její ochrany před poškozením, zničením nebo odcizením,

• f) fotodokumentace současného technického stavu kulturní památky nebo jejích částí podle druhu a rozsahu prací, ke kterým se váže žádost o příspěvek.

(2) Jde-li o případ poskytnutí přípěvku vlastníku kulturní památky, který nemůže uhradit z vlastních prostředků náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky, přikládají se k žádosti o příspěvek podle § 16 odst. 1 zákona rovněž

• a) jde-li o nemovitou kulturní památku, doklady o příjmech plynoucích z této nemovitosti za poslední tři roky, popřípadě o závazcích na ní váznoucích,

• b) notářsky ověřené čestné prohlášení vlastníka nebo vlastníků kulturní památky o jejich příjmech a případných hospodářských výsledcích za poslední tři roky a o jejich majetkových poměrech ke dni podání žádosti o příspěvek.

§ 12

(1) Za zvlášť odůvodněný případ, ve kterém může vlastníku kulturní památky na jeho žádost obec nebo kraj poskytnout příspěvek na zvýšené náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky, se považuje zejména takový případ, kdy kulturní památka, popřípadě její část

• a) je ve špatném technickém stavu, pokud tento stav nebyl zaviněn vlastníkem kulturní památky,

• b) je využívána a zpřístupněna nebo vystavena veřejnosti pro kulturně vzdělávací nebo náboženské účely,

• c) nalézá se v pohledově významné poloze, nebo

• d) je ojedinělou kulturní památkou svého druhu nacházející se v územním obvodu krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

(2) Za případ, ve kterém vlastník kulturní památky nemůže uhradit z vlastních prostředků náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky, se považuje takový případ, kdy příjmy a případné hospodářské výsledky vlastníka kulturní památky za poslední tři roky byly menší než polovina nákladů potřebných na zachování nebo obnovu kulturní památky v příslušném kalendářním roce.

§ 13

(1) K žádosti o příspěvek na obnovu kulturní památky podle § 16 odst. 2 zákona se přikládají doklady stanovené v § 11 odst. 1 a písemné vyjádření o významu a naléhavosti obnovy kulturní památky, které zpracuje odborná organizace.

(2) Za případ mimořádného společenského zájmu na zachování kulturní památky, ve kterém může na obnovu kulturní památky poskytnout příspěvek ministerstvo kultury, se považuje takový případ, kdy kulturní památka

• a) je prohlášena za národní kulturní památku,

• b) je zapsána na Seznamu světového dědictví anebo tvoří součást souboru kulturních památek a jejich dochovaného historického prostředí, který je zapsán na Seznamu světového dědictví,^13)

• c) je v havarijním technickém stavu, pokud tento stav nebyl zaviněn vlastníkem kulturní památky,

• d) je zpřístupněna nebo vystavena veřejnosti pro kulturně vzdělávací nebo náboženské účely,

• e) tvoří významnou dominantu obce nebo města, popřípadě části krajinného celku,

• f) je ojedinělou kulturní památkou svého druhu na území České republiky, nebo

• g) je zařazena do specializovaných programů ministerstva kultury na úseku státní památkové péče.^14)

(3) Při obnově národních kulturních památek, kulturních památek zapsaných na Seznamu světového dědictví anebo tvořících součást souboru kulturních památek a jejich dochovaného historického prostředí, který je zapsán na Seznamu světového dědictví, a při obnově (restaurování) kulturních památek, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, lze poskytnout příspěvek až do výše celkových nákladů spojených s obnovou v běžném kalendářním roce, přičemž do výše těchto celkových nákladů nelze zahrnout částku ve výši odpočtu, který může příjemce příspěvku uplatnit podle zvláštního právního předpisu.^15)

§ 14

(1) Příspěvek se poskytuje vlastníku kulturní památky.

(2) V rozhodnutí o poskytnutí příspěvku se stanoví v souladu se zvláštními právními předpisy^16) podmínky, za kterých je příspěvek poskytován.

(3) Obec, jakož i kraj proplatí vlastníku kulturní památky příspěvek nebo jeho část až po předložení faktury za provedené práce anebo na základě odborného posudku znalce ceny provedených prací, nestanoví-li se v rozhodnutí o poskytnutí příspěvku, že se příspěvek vyplatí žadateli se zřetelem na jeho finanční možnosti předem. Za stejných podmínek proplatí vlastníku kulturní památky příspěvek nebo jeho část ministerstvo kultury. Znalce určí ten, kdo o poskytnutí příspěvku rozhodl.

(4) Vlastník kulturní památky, nesplní-li stanovené podmínky, je povinen vrátit předem vyplacený příspěvek zpět tomu, kdo příspěvek poskytl.

(5) Poskytnutí příspěvku v běžném kalendářním roce nezakládá nárok vlastníka kulturní památky na příspěvek v následujících letech.

§ 15

(1) V případě nečerpání nebo úspory předem vyplaceného příspěvku nebo jeho části je vlastník kulturní památky povinen vrátit odpovídající finanční částku zpět tomu, kdo příspěvek poskytl.

(2) Pokud se práce na obnově kulturní památky podporované z více finančních zdrojů, z nichž jedním je příspěvek, neprovedou ve výši nákladů předpokládaných pro běžný kalendářní rok anebo ve výši smluvních nákladů sjednaných na tentýž rok se zhotovitelem díla, má se za to, že úspora vznikla z příspěvku.

Ochranné pásmo

(k § 17 zákona)

§ 17

(1) Vymezení ochranného pásma obsahuje určení předmětu ochrany, důvod vymezení, popis hranice ochranného pásma, kopii pozemkové mapy se zákresem průběhu hranic ochranného pásma a stanovení podmínek pro činnosti v ochranném pásmu.

(2) Vymezení ochranného pásma obecní úřad obce s rozšířenou působností oznámí odborné organizaci, příslušným orgánům územního plánování^5a) a příslušnému stavebnímu úřadu.

Kulturní památky ve vztahu k zahraničí

(k § 20 zákona)

§ 18

(1) Žádost o předchozí souhlas k vývozu kulturní památky se předkládá ministerstvu kultury a musí obsahovat všechny základní znaky kulturní památky vylučující její záměnu, zejména popis s fotografií, druh a název, rozměry, současný stav, údaje o provedených opravách nebo restaurování, účel, pro který se žádá o předchozí souhlas s vývozem, doba, na kterou se kulturní památka vyváží, a způsob jejího užití v zahraničí.

(2) Součástí žádosti je předepsaný formulář uvedený v příloze č. 1, který se předkládá ve čtyřech vyhotoveních. K žádosti musí být připojen též písemný souhlas vlastníka kulturní památky s vývozem a jeho účelem. V případě udělení souhlasu ministerstvo kultury formuláře potvrdí a tři vyhotovení vrátí žadateli. Žadatel si jeden potvrzený formulář ponechá, jeden odevzdá celnici, která zboží propouští do volného (vázaného) oběhu v cizině, a jeden doprovází kulturní památku do ciziny.

(3) Ministerstvo kultury může v rozhodnutí o předchozím souhlasu k vývozu kulturní památky do zahraničí stanovit požadavky na ochranu kulturní památky.

(4) Po návratu kulturní památky ze zahraničí prověří odborná organizace na požádání ministerstva kultury identitu a stav kulturní památky a podá o tom ministerstvu kultury zprávu.

Podmínky pro poskytování odměny a náhrady nálezci archeologického nálezu

(k § 23 odst. 4 zákona)

§ 19

(1) Dojde-li k archeologickému nálezu uvedenému v § 23 odst. 2 zákona, zvláště při zemních a výkopových pracích, nálezce uplatní písemně nejpozději do jednoho roku od nálezu u krajského úřadu vyplacení odměny za archeologický nález.

(2) V písemné žádosti o přiznání odměny musí nálezce uvést místo, datum a nálezové okolnosti.