Nařízení vlády Československé socialistické republiky o informační soustavě organizací

Oddíl I

Úvodní ustanovení

§ 1

(1) Tímto nařízením se stanoví zásady pro vytváření a využívání informační soustavy organizací^1) (dále jen „informační soustava“).

(2) Každá socialistická a jiná organizace vytváří informační soustavu, v níž zabezpečuje sociálně ekonomické informace pro potřeby podnikového a vnitropodnikového řízení a pro potřeby orgánů státní statistiky,^2) pro federální ministerstvo financí, finanční orgány republik,^2) národní výbory, jakož i ústřední orgány^3) (dále jen „oprávněné orgány“).

§ 2

(1) Účetnictví, statistiku a operativní evidenci vedou všechny socialistické a jiné organizace.

(2) Rozpočetnictví a kalkulaci vedou státní podniky a jiné státní hospodářské organizace, podniky zahraničního obchodu, akciové společnosti pro zahraniční obchod, sdružení pro zahraniční obchod, akciové společnosti bez zahraniční majetkové účasti, družstva a družstevní podniky, podniky a hospodářská zařízení společenských organizací, podniky se zahraniční majetkovou účastí a stanoví-li tak obecně závazný právní předpis i další socialistické a jiné organizace (dále jen „organizace“).

(3) Informace ze zvlášť organizovaných evidencí, pasportů a rejstříků, popřípadě jiné informace sociálně ekonomického charakteru, zabezpečují organizace v souladu se stanovenou metodikou.^4)

§ 3

(1) Organizace vytváří informační soustavu a informace v ní vede v souladu se stanovenou metodikou;^4),^5) přitom zajišťuje zejména:

• a) vzájemnou propojenost a spjatost jejích jednotlivých oborů a okruhů,

• b) návaznost a srovnatelnost souvisejících údajů získávaných z různých podkladů a víceúčelové využívání informací,

• c) dodržování a využívání zásady jednoho čísla o týchž skutečnostech sledovaných ve více oborech nebo okruzích informační soustavy.

(2) Informace vytvářené a vedené podle odstavce 1 musí být využitelné

• a) k objektivnímu poznávání a hodnocení výsledků činnosti organizací, k vypracovávání jejich plánů hospodářského a sociálního rozvoje,

• b) ke kontrole hospodářské činnosti organizací, zejména jejich vztahů ke státním rozpočtům nebo k rozpočtům národních výborů, k ochraně socialistického celospolečenského vlastnictví a k přípravě podkladů pro konsolidační režimy,

• c) k vypracovávání podkladů pro sestavování státních plánů hospodářského a sociálního rozvoje a oblastních plánů, státních rozpočtů a rozpočtů národních výborů,

• d) k vypracovávání podkladů pro prognózování, plánování, tvorbu cen, cenových limitů a pro cenovou kontrolu.

§ 4

Třídění, seskupování a vymezení informací organizace provádí v souladu s jednotnou soustavou sociálně ekonomických klasifikací a číselníků, s jednotnou soustavou národohospodářských ukazatelů, s účtovými osnovami a rozpočtovou skladbou a v případech stanovených metodikou též s jednotným systémem popisu a kódování údajů.

§ 5

(1) Organizace zabezpečí ochranu technických nosičů dat a prostředků výpočetní a jiné techniky, programových prostředků a datových souborů použitých při vedení a poskytování sociálně ekonomických informací před zneužitím, poškozením, zničením nebo ztrátou.

(2) Organizace zpracovává data prostředky výpočetní a jiné techniky v souladu s projekčně programovou dokumentací.

(3) Písemnosti informační soustavy mohou být nahrazeny záznamy na technických nosičích dat, pokud obecně závazné právní předpisy o sociálně ekonomických informacích nestanoví jinak.

§ 6

Vedoucí organizace zabezpečí

• a) organizační, kádrové a technické podmínky pro hospodárnou a racionální funkci informační soustavy,

• b) správné, pravdivé a včasné poskytování sociálně ekonomických informací oprávněným orgánům.

Oddíl II

Účetnictví

§ 7

(1) V účetnictví se sleduje stav a pohyb hospodářských prostředků, zjišťuje se výsledek hospodaření za organizaci jako celek a v případech stanovených metodikou i v podrobnějším členění. Informací z účetnictví se využívá v rozborech, které jsou jedním z podkladů pro hodnocení hospodářské činnosti organizace.

(2) Hospodářské prostředky se v účetnictví rozlišují se zřetelem na jejich druhy (aktiva) a zdroje (pasíva).

(3) Účetnictví se vede za organizaci jako celek. Účetnictví, popřípadě jeho části lze v organizaci decentralizovat na jednotlivé vnitřní organizační jednotky; přitom musí být zajištěno, aby decentralizace umožňovala vedení účetnictví a sestavování účetních výkazů za organizaci jako celek.

§ 8

(1) Účetnictví zahrnuje účetní doklady, účetní knihy, účetní výkazy a jiné účetní písemnosti, jakož i záznamy na technických nosičích dat související s jeho vedením.

(2) Účetnictví se vede v souladu se stanovenou metodikou^5) podvojné nebo jednoduché účetní soustavy, průkazným způsobem, úplně, pravdivě a včas v zásadě v peněžních jednotkách.

§ 9

(1) Účetními doklady se ověřují uskutečněné hospodářské nebo účetní operace. Účetní doklady ověřující uskutečněné hospodářské operace nesmějí být nahrazeny záznamy na technických nosičích dat.

(2) Účetní doklady se účtují do období, s nímž ověřované operace hospodářsky souvisí (dále jen „účetní období“). Jestliže prokazatelně není možno tuto zásadu dodržet, lze zaúčtovat účetní doklady i do účetního období, s nímž ověřované operace hospodářsky nesouvisí (do účetního období, ve kterém se obstaraly účetní doklady).

(3) Základním účetním obdobím je kalendářní měsíc.

(4) Zápisy v účetních knihách (dále jen „účetní zápisy“) musí být doloženy účetními doklady, popřípadě mohou být tyto zápisy odvozeny programem jejich zpracování prostředky výpočetní a jiné techniky.

§ 10

(1) Na podkladě přezkoušených účetních zápisů se sestavují účetní výkazy.

(2) Základními účetními výkazy, které tvoří účetní závěrku v organizacích s podvojnou účetní soustavou, jsou rozvaha a výkaz o hospodářském výsledku, v rozpočtových organizacích jsou jimi rozvaha a výkazy o plnění rozpočtu; v organizacích s jednoduchou účetní soustavou je jím výkaz o majetku, příjmech a výdajích.

Prověřování správnosti účetnictví

§ 11

Prověřování správnosti účetnictví zahrnuje

• a) přezkušování věcné a formální správnosti účetních dokladů a účetních zápisů,

• b) prověřování formální a věcné správnosti roční účetní závěrky,

• c) prověřování průkaznosti účetnictví.

§ 12

(1) Při prověřování formální správnosti roční účetní závěrky se přezkušuje návaznost jejích údajů na údaje účetnictví, včasnost a správnost jejího sestavení, zejména vazby údajů jednak v rámci prověřované roční účetní závěrky a jednak na předchozí roční účetní závěrku.

(2) Při prověřování věcné správnosti roční účetní závěrky se přezkušuje správnost a pravdivost ročního hospodářského výsledku; přitom se posuzuje zejména správnost vykázaných stavů hospodářských prostředků a nákladů a výnosů se zvláštním zaměřením na položky časového rozlišení a plnění daňových a odvodových povinností a povinných minimálních přídělů do podnikových fondů.

(3) Při prověřování průkaznosti účetnictví se zjišťuje zda účetní zápisy jsou doloženy účetními doklady a účtovány včas a správně, zda účetní doklady a účetní zápisy se přezkušují a zda údaje o stavech hospodářských prostředků se ověřují jejich inventarizacemi. Prověřování průkaznosti účetnictví je možno provádět i v průběhu roku.

§ 13

(1) Organizace provádí soustavné, úplné a včasné přezkušování věcné a formální správnosti účetních dokladů a účetních zápisů a odpovídá za ně a za formální a věcnou správnost roční účetní závěrky a průkaznost účetnictví.

(2) Zakladatel, popřípadě zřizovatel nebo orgán hospodářského řízení zabezpečuje prověřování formální a věcné správnosti roční účetní závěrky a určuje způsob zabezpečení tohoto prověřování.

(3) Prověřování formální a věcné správnosti roční účetní závěrky provádí u družstev, společných podniků a družstevních podniků orgány, jejichž kontrolní funkce jsou upraveny zvláštním předpisem.^6)

(4) Přezkušování roční účetní závěrky a hospodaření podniku se zahraniční majetkovou účastí provádějí a za ně odpovídají ověřovatelé (auditoři) podle zvláštního předpisu.^7)

(5) Ustanoveními odstavců 1 až 4 není dotčeno prověřování správnosti účetnictví orgány vnější kontroly.

§ 14

Prověřená roční účetní závěrka je jedním ze základních podkladů pro hodnocení činnosti organizace.

Oddíl III

Rozpočetnictví

§ 15

Rozpočetnictví se v návaznosti na plán hospodářského a sociálního rozvoje organizace a dosaženou skutečnost využívá k řízení, kontrole a hodnocení výsledků hospodaření organizace podle vnitropodnikových hledisek.

§ 16

(1) Rozpočetnictví se organizuje v souladu s potřebami vnitropodnikového řízení a v návaznosti na účetnictví a kalkulaci.

(2) Rozpočetnictví využívá informace technické a technologické, zejména technicko-hospodářské normy vznikající v přípravě výroby, a zabezpečuje soulad s operativním plánováním.

(3) Údaje v rozpočetních písemnostech, kterými jsou základní rozpočty nákladů a výnosů a souhrnné rozpočty, se vyjadřují v peněžních jednotkách a podle potřeby i v jednotkách množství.

(4) Pro potřeby hodnocení výsledků činnosti vnitropodnikových útvarů organizace se porovnávají údaje rozpočetnictví s údaji účetnictví.

Oddíl IV

Kalkulace

§ 17

(1) V kalkulaci se vyčísluje výše a struktura vlastních nákladů a dalších složek ceny výkonů (výrobků, prací a služeb) a jejich úhrn na kalkulační jednici, kterou jsou odbytové nebo vnitropodnikové výkony vymezené množstvím, časem nebo jiným způsobem. Organizace sestavují kalkulaci v souladu se stanovenou metodikou.^5)

(2) Kalkulace slouží především k řízení a hodnocení úrovně nákladů a hospodárnosti a efektivnosti výkonů, pro stanovení vnitropodnikových cen a jako podklad pro tvorbu velkoobchodních cen.

§ 18

Kalkulace výkonů se člení do položek v návaznosti na typový kalkulační vzorec. Údaje jednotlivých kalkulačních položek se stanoví v předběžné kalkulaci nebo se zjišťují ve výsledné kalkulaci na kalkulační jednici ve výši, v jaké s ní věcně a časově souvisí.

§ 19

(1) Kalkulace se sestavuje

• a) před provedením výkonů jako předběžná kalkulace,

• b) po provedení výkonů jako výsledná kalkulace.

(2) Předběžná kalkulace vychází z technicky a ekonomicky zdůvodněných norem nebo z odborných výpočtů a posudků. Výsledná kalkulace vychází z údajů účetnictví, popřípadě operativní evidence. Předběžná a výsledná kalkulace téže kalkulační jednice musí být věcně a formálně srovnatelná.

(3) Kalkulace se sestavuje v peněžních jednotkách a podle potřeby i v jednotkách množství.

§ 20

Kalkulační listy, na kterých se sestavuje kalkulace, a veškeré podklady použité ke stanovení nebo zjištění údajů v kalkulaci tvoří kalkulační dokumentaci.

Oddíl V

Statistika

§ 21

(1) Ve statistice se s použitím statistických, popřípadě matematicko-statistických metod shromažďují a zpracovávají údaje o hromadných sociálně ekonomických jevech všeho druhu, vyhotovují se statistické sestavy, srovnatelné časové řady a bilance a jejich výsledky se hodnotí v rozborech.

(2) Statistika se v organizaci uspořádá tak, aby umožňovala racionální a víceúčelové využívání statistických údajů při současném použití prostředků výpočetní a jiné techniky.

§ 22

Pro statistiku čerpá organizace údaje

• a) z ostatních oborů a okruhů informační soustavy, především z operativní evidence a z účetnictví,

• b) z vlastních statistických zjišťování,

• c) z informací od orgánů státní statistiky nebo z jiných informací o vnějších podmínkách důležitých pro řízení organizace.

§ 23

Sociálně ekonomické jevy se sledují ve statistice z hlediska hmotného, hodnotového, časového, vynaložené práce, popřípadě z dalších hledisek a jejich kombinací určených metodikou statistiky.^4)

Oddíl VI

Operativní evidence

§ 24

(1) V operativní evidenci se plynule sledují sociálně ekonomické jevy především pro účely řízení a rozhodování. Kromě toho slouží operativní evidence ke sledování ukazatelů potřebných pro statistická zjišťování a účetní výkaznictví, není-li jejich sledování zajištěno v jiných oborech informační soustavy.

(2) Předmět operativní evidence určuje podle vlastních potřeb organizace sama. Sledování některých jevů v této evidenci může být organizaci určeno stanovenou metodikou.^4)

§ 25

(1) Zápisy v operativní evidenci se opírají o doklady nebo se provádějí na základě přímého pozorování nebo zjištění.

(2) Operativní evidence se vede v peněžních jednotkách nebo v jednotkách množství, popřípadě v obojích těchto jednotkách.

Oddíl VII

Zvlášť organizované evidence, pasporty a rejstříky sociálně ekonomických informací

§ 26

(1) Ve zvlášť organizovaných evidencích, pasportech a rejstřících sociálně ekonomických informací se účelově seskupují údaje z oborů informační soustavy nebo údaje o jevech v této soustavě jinak nesledovaných.

(2) Informace podle odstavce 1 slouží především k zjišťováním prováděným orgány státní statistiky nebo jinými k tomu oprávněnými orgány a k opatřování podkladů pro zvlášť organizované evidence, pasporty a rejstříky sociálně ekonomických informací vedené za soubory organizací.

Oddíl VIII

Oceňování hospodářských prostředků

§ 27

(1) Organizace oceňuje hospodářské prostředky v účetnictví v souladu se stanovenou metodikou takto:

• a) základní prostředky se oceňují původními pořizovacími cenami, popřípadě reprodukčními pořizovacími cenami; opotřebení základních prostředků v organizacích, v nichž se tyto prostředky odpisují, se vyjadřuje oprávkami,

• b) investice se oceňují náklady vynaloženými na jejich pořízení,

• c) předměty postupné spotřeby, materiál, zvířata a zboží se oceňují cenami pořízení nebo průměrnými cenami stanovenými na základě těchto cen; opotřebení předmětů postupné spotřeby v používání se vyjadřuje oprávkami,

• d) nedokončená výroba, polotovary vlastní výroby a výrobky se oceňují cenami stanovenými podle předběžné kalkulace v určených položkách, výjimečně skutečnými vlastními náklady nebo velkoobchodními cenami, výrobky zemědělské prvovýroby se oceňují stálými zúčtovacími cenami,

• e) valuty, devizy, zahraniční cenné papíry, ceniny, pohledávky a závazky, majetkové účasti a nemovitosti v zahraničí a jiné hodnoty, jejichž ocenění je vyjádřeno v cizí měně, se přepočítávají na československou měnu podle příslušného kursu stanoveného v kursovním lístku Státní banky československé ke dni přepočtu,

• f) peněžní prostředky, tuzemské cenné papíry, ceniny, pohledávky a závazky a ostatní aktiva a pasíva, které znějí na československou měnu, se uvádějí částkou nominále,

• g) práva k výsledkům výzkumné, vývojové, projektové a jiné obdobné činnosti a jiná majetková práva mimo pohledávky se oceňují cenami pořízení.

(2) Způsob ocenění hospodářských prostředků v účetnictví mohou organizace měnit jen k 1. lednu.

§ 28

(1) Změny v ocenění (změny způsobu ocenění nebo změny cen) hospodářských prostředků v účetnictví lze provádět jen v odůvodněných případech; odůvodněnost změn musí být vždy řádně prokázána.

(2) Není přípustné provádět v účetnictví změny v ocenění hospodářských prostředků, které by vedly ke zkreslování výsledku hospodaření mezi jednotlivými účetními obdobími.

(3) Rozdíly ze změn v ocenění hospodářských prostředků v účetnictví se zúčtují do hospodářského výsledku organizace, pokud není obecně závaznými právními předpisy stanoveno jinak.

§ 29

V rozpočetnictví, v kalkulaci, ve statistice a operativní evidenci se pro oceňování používá přiměřeně zásad stanovených v § 27 a 28 tohoto nařízení; přitom se musí zajišťovat návaznost na způsoby oceňování použité v účetnictví.

Oddíl IX

Inventarizace hospodářských prostředků

§ 30

Věcná správnost zápisů o stavech hospodářských prostředků v účetnictví a v operativní evidenci se ověřuje inventarizacemi hospodářských prostředků.

§ 31

(1) Hospodářské prostředky se inventarizují jednou za kalendářní rok, pokladní hotovosti a ceniny se inventarizují jednou za čtvrtletí.

(2) Odchylně od ustanovení odstavce 1 může vedoucí organizace

• a) jednoroční (čtvrtletní) lhůtu zkrátit a stanovit, aby se inventarizace prováděly vícekrát za rok (čtvrtletí),

• b) jednoroční lhůtu prodloužit u základních prostředků a u předmětů postupné spotřeby v používání, jejichž inventarizace je časově zvlášť náročná, až na dva roky za předpokladu, že tím nedojde k narušení ochrany národního majetku,

• c) stanovit lhůtu pro provádění inventarizací podle vlastního uvážení u hospodářských prostředků vedených v operativní evidenci.

Oddíl X

Prvotní záznamy a běžné zápisy

§ 32

Pro jednotné a racionální vedení údajů o sociálně ekonomických jevech v informační soustavě se sjednocují vzory prvotních záznamů a běžných zápisů (dále jen „vzory záznamů a zápisů“); přitom se zároveň přihlíží k potřebám podnikového a vnitropodnikového řízení.

§ 33

(1) Vzory záznamů a zápisů s rozsahem použití přesahujícím řídící působnost jednoho ústředního orgánu sjednocují

• a) Federální statistický úřad nebo federální ministerstvo financí pro vzory záznamů a zápisů, které slouží výhradně jako podklad pro informační potřeby statistických a finančních orgánů,

• b) ústřední orgány v oblastech jim svěřené působnosti v dohodě s Federálním statistickým úřadem nebo federálním ministerstvem financí.

(2) Vzory záznamů a zápisů s rozsahem použití nepřesahujícím řídící působnost jednoho ústředního orgánu federace nebo republik může sjednocovat ústřední orgán, který zajistí i jejich vyhlášení.

(3) Vzory záznamů a zápisů podle odstavce 1 písm. a) vyhlašuje Federální statistický úřad nebo federální ministerstvo financí; vzory podle odstavce 1 písm. b) vyhlašují společně Federální statistický úřad nebo federální ministerstvo financí a příslušný ústřední orgán v publikačních prostředcích ústředních orgánů.

§ 34

(1) Ústřední orgány příslušné podle § 33 odst. 1 a 2 tohoto nařízení určí při sjednocování též závaznost vzoru nebo záznamu a závaznost údajů, které obsahují, a okruh organizací, které je zavedou.

(2) Závaznost údajů, která vyplývá z jiných obecně závazných předpisů, není sjednocováním dotčena.

(3) Organizace zavedou vzory záznamů a zápisů v souladu s jejich vyhlášením (§ 33 odst. 3 tohoto nařízení).

Oddíl XI

Úschova písemností informační soustavy

§ 35

Písemnosti informační soustavy a záznamy na technických nosičích dat je nahrazující (§ 5 odst. 3 tohoto nařízení) se ukládají a uschovávají v podnikovém archivu podle zvláštních předpisů^8) po dobu dále stanovenou.

§ 36

Účetní písemnosti s výjimkou písemností uvedených v § 37 se uschovávají v podnikových archivech:

• a) mzdové listy alespoň po dobu dvaceti let následujících po roce, kterého se týkají,

• b) roční účetní závěrka a další roční státní účetní výkazy v organizaci, která je sestavila, alespoň po dobu deseti let následujících po roce, kterého se týkají,

• c) měsíční, čtvrtletní a pololetní státní účetní výkazy v organizaci, která je sestavila, dále účetní doklady, účtové rozvrhy, účetní knihy (s výjimkou mzdových listů), předvahy, inventurní soupisy, inventarizační zápisy, dohody o předávání účetních písemností uložených v podnikových archivech a výkazy o hospodaření vnitropodnikových útvarů alespoň po dobu pěti let následujících po roce, kterého se týkají,

• d) projekčně programová dokumentace pro vedení účetnictví a ostatních oborů a okruhů informační soustavy prostředky výpočetní a jiné techniky alespoň po dobu pěti let následujících po roce, ve kterém se takto vedly,

• e) seznamy účtů na volných listech, seznamy sestav, seznamy účetních knih a archivní knihy alespoň po dobu, po kterou jsou uschovány písemnosti v nich zapsané, seznamy číselných znaků nebo jiných symbolů a zkratek užívaných v účetnictví alespoň po dobu, po kterou jsou uschovány písemnosti, v nichž je těchto znaků, symbolů, popřípadě zkratek použito,

• f) pokladní bloky na tržby v hotovosti za zboží (výrobky) v maloobchodních prodejnách a obdobných provozovnách a pokladní bloky (doklady) za poskytnuté práce nebo služby nejdéle po dobu jednoho roku následujícího po roce, kterého se týkají,

• g) inventární karty základních prostředků, popřípadě písemnosti je nahrazující, nejdéle po dobu tří let následujících po vyřazení příslušných inventárních předmětů ze základních prostředků,

• h) ostatní účetní písemnosti (například kontrolní soupisky) alespoň po dobu dvou let následujících po roce, kterého se týkají.

§ 37

(1) Účetní doklady a jiné účetní písemnosti, které se týkají pohledávek a závazků, se uschovávají v podnikových archivech i přes dobu pěti let, jestliže trvá záruční lhůta, autorské právo nebo není skončeno reklamační, arbitrážní, soudní nebo jiné řízení nebo není pohledávka zaplacena či závazek splněn, a to do konce roku následujícího po roce, v němž tyto okolnosti pominuly.

(2) Knihy analytické evidence pohledávek a závazků, účetní doklady a jiné účetní písemnosti, které vyplývají z přímého styku s cizinou z doby před 1. lednem 1949, se uschovávají v podnikových archivech, dokud federální ministerstvo financí nedá samo nebo na žádost organizace souhlas k jejich vyřazení. Tyto písemnosti nesmějí být nahrazeny záznamy na technických nosičích dat.

§ 38

Kalkulační dokumentace, pokud není současně účetním dokladem, se uschovává v podnikových archivech alespoň po dobu tří let následujících po roce, kterého se týká; po stejnou dobu se uschovávají i rozpočetní písemnosti.

§ 39

Z dalších písemností informační soustavy se ukládají a uschovávají v podnikových archivech

• a) roční státní statistické výkazy a ostatní státní statistické výkazy s roční periodicitou alespoň po dobu pěti let následujících po roce, kterého se týkají,

• b) státní statistické výkazy s kratší než roční periodicitou alespoň po dobu tří let následujících po roce, kterého se týkají.

§ 40

Písemnosti, které byly podkladem pro vyhotovení písemností informační soustavy, se uschovávají podle zvláštních předpisů^8).

Oddíl XII

Společná a přechodná ustanovení

§ 41

Údaje v oborech a okruzích informační soustavy se vedou v československé měně; v případech stanovených federálním ministerstvem financí nebo Federálním statistickým úřadem též v cizích měnách.

§ 42

Zápisy v oborech a okruzích informační soustavy musí být srozumitelné a přehledné; musí být prováděny způsobem zaručujícím jejich trvanlivost.

§ 43

Při sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení organizace musí být protokolárně zajištěno předání všech písemností informační soustavy a zachována věcná kontinuita časových řad.^8),^9)

§ 44

Vzory záznamů a zápisů vyhlášené podle dosavadních předpisů zůstávají v platnosti.

Oddíl XIII

Závěrečná ustanovení

§ 45

Zrušuje se nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 153/1971 Sb., o informační soustavě organizací.

§ 46

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1990.

Adamec v. r.

^1) § 1 a 2 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací.

^2) § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 21/1971 Sb.

^3) § 16 zákona č. 21/1971 Sb., ve znění zákona č. 128/1989 Sb.

^4) § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 21/1971 Sb. § 8 zákona ČNR č. 40/1972 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v oblasti sociálně ekonomických informací. § 9 zákona SNR č. 41/1972 Sb., o působnosti orgánů Slovenské socialistické republiky v oblasti sociálně ekonomických informací.

^5) § 14 odst. 1 zákona č. 21/1971 Sb., ve znění zákona č. 128/1989 Sb.

^6) Zákon č. 90/1988 Sb., o zemědělském družstevnictví. Zákon č. 94/1988 Sb., o bytovém, spotřebním a výrobním družstevnictví.

^7) Vyhláška federálního ministerstva financí č. 63/1989 Sb., o ověřovatelích (auditorech) a jejich činnosti.

^8) Zákon ČNR č. 97/1974 Sb., o archivnictví. Zákon SNR č. 149/1975 Sb., o archivnictví.

^9) § 27d odst. 2 písm. b) hospodářského zákoníku (úplné znění č. 80/1989 Sb.).