Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o pružné pracovní době

§ 1

Úvodní ustanovení

(1) V zájmu dosažení lepších výsledků hospodaření, zejména zvýšení efektivnosti práce a v zájmu lepšího zabezpečení potřeb pracovníků lze v organizacích uplatňovat pružnou pracovní dobu.

(2) Při zavedení a uplatňování pružné pracovní doby platí ustanovení zákoníku práce a ostatních pracovněprávních předpisů, pokud tato vyhláška nestanoví jinak.

§ 2

Pružná pracovní doba

(1) Při uplatnění pružné pracovní doby si pracovník volí sám začátek, popřípadě i konec pracovní doby v jednotlivých dnech^1) v rámci časových úseků stanovených organizací (volitelná pracovní doba). Mezi dva úseky volitelné pracovní doby je vložen časový úsek, v němž je pracovník povinen být na pracovišti (základní pracovní doba). Pružnou pracovní dobu lze uplatňovat podle této vyhlášky jak při rovnoměrném rozvržení týdenní pracovní doby na jednotlivé týdny,^2) tak při jejím nerovnoměrném rozvržení podle pracovněprávního předpisu příslušného ústředního orgánu.^3)

(2) Začátek a konec základní pracovní doby stanoví organizace tak, aby při stanovené týdenní pracovní době 42^1/2 hodiny základní pracovní doba činila v jednotlivých pracovních dnech nejméně pět hodin.

(3) Volitelnou pracovní dobu rozvrhne organizace na začátek a konec pracovní směny tak, aby úsek volitelné pracovní doby na začátku pracovní směny činil při stanovené týdenní pracovní době 42^1/2 hodiny nejméně jednu hodinu.

(4) Obdobně podle odstavců 2 a 3 se postupuje při zkrácené pracovní době pod 42^1/2 hodiny týdně^4) a při kratší pracovní době,^5) popřípadě při rozvržení týdenní pracovní doby na jiný počet než pět dnů v týdnu s tím, že se délka úseků základní a volitelné pracovní doby stanoví v poměru k týdenní pracovní době.

(5) Základní pracovní doba spolu s úseky volitelné pracovní doby tvoří denní provozní dobu. Pracovník nesmí vykonávat práci mimo denní provozní dobu, pokud nejde o práci přesčas (§ 5).^6)

§ 3

Formy pružné pracovní doby

(1) Pružná pracovní doba se uplatní jako

• a) pružný pracovní den, při němž si pracovník sám volí začátek pracovní směny a je povinen v příslušný pracovní den odpracovat celou pracovní směnu připadající na tento den podle rozvrhu týdenní pracovní doby do pracovních směn stanoveného organizací,^2),^3)

• b) pružný pracovní týden při rovnoměrně rozvržené pracovní době,^2) při němž si pracovník sám volí začátek i konec pracovních směn a je povinen v příslušném týdnu odpracovat celou týdenní pracovní dobu;^7) přitom délka pracovní směny není omezena na devět hodin^8) a neplatí ustanovení bodu 12 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 63/1968 Sb., o zásadách pro zkracování týdenní pracovní doby a pro zavádění provozních a pracovních režimů s pětidenním pracovním týdnem, o nejkratší přípustné délce pracovní směny před volným dnem,

• c) pružné čtyřtýdenní pracovní období při nerovnoměrně rozvržené pracovní době,^3) při němž si pracovník sám volí začátek a konec pracovních směn a je povinen v období čtyř po sobě jdoucích týdnů stanoveném organizací odpracovat pracovní dobu připadající podle rozvržené týdenní pracovní doby na toto čtyřtýdenní období.^7)

(2) K případnému výkonu práce přesahujícímu při uplatnění pružného pracovního dne délku pracovní směny, při uplatnění pružného pracovního týdne délku týdenní pracovní doby a při uplatnění pružného čtyřtýdenního pracovního období čtyřtýdenní pracovní dobu [odstavec 1 písm. c)] se nepřihlíží, pokud nejde o práci přesčas (§ 5 odst. 1) nebo o napracování neodpracované části pracovní doby (§ 4 odst. 4 a § 7 odst. 2).

§ 4

Překážky v práci

(1) Překážky v práci na straně pracovníka se při uplatnění pružné pracovní doby posuzují jako výkon práce pouze v rozsahu, ve kterém nezbytně zasáhly do základní pracovní doby. V rozsahu, v němž zasáhly do volitelné pracovní doby, se posuzují jako omluvené, nikoliv však jako výkon práce, a neposkytuje se za ně náhrada mzdy.

(2) Pokud právní předpis u překážek v práci na straně pracovníka stanoví přesnou délku nezbytně nutné doby, po kterou pracovníku přísluší pracovní volno, posuzuje se jako výkon práce celá tato doba; za dobu jednoho dne se přitom považuje doba odpovídající průměrné délce pracovní směny vyplývající ze stanovené, popřípadě z kratší týdenní pracovní doby příslušného pracovníka.

(3) Překážky v práci na straně organizace se posuzují jako výkon práce, pokud zasáhly do pracovní směny pracovníka, a to za každý jednotlivý den při uplatnění

• a) pružného pracovního dne nejvýše v rozsahu délky pracovní směny připadající pracovníku za příslušný den,

• b) pružného pracovního týdne a pružného čtyřtýdenního pracovního období nejvýše v rozsahu průměrné délky pracovní směny vyplývající ze stanovené, popřípadě z kratší pracovní doby příslušného pracovníka.

Jako výkon práce se však neposuzuje přerušení práce pro nepříznivé povětrnostní vlivy.^9)

(4) Jestliže pracovník neodpracoval pro omluvené překážky v práci, uvedené v odstavci 1 věta druhá, celou denní pracovní dobu při uplatnění dne nebo celou týdenní pracovní dobu při uplatnění pružného pracovního týdne, popřípadě celou pracovní dobu připadající na čtyřtýdenní období [§ 3 odst. 1 písm. c)], protože mu v tom bránila překážka v práci na jeho straně, je povinen tuto neodpracovanou část pracovní doby napracovat v pracovních dnech nejpozději v době do konce příštího kalendářního měsíce, jestliže s organizací nedohodl jinou dobu napracování. Pokud pracovník nemohl napracovat tuto neodpracovanou část pracovní doby v době uvedené v předchozí větě pro překážky v práci na své straně, je povinen tak učinit bez zbytečného odkladu po jejich odpadnutí, jestliže s organizací nedohodl jinou dobu napracování. Napracování podle předchozích vět je možné pouze v denní provozní době (§ 2 odst. 5), jestliže nebyla dohodnuta jiná doba, a není prací přesčas.

§ 5

Práce přesčas

(1) Prací přesčas je práce konaná pracovníkem na příkaz organizace nebo s jejím souhlasem při uplatnění

• a) pružného pracovního dne nad délku pracovní směny připadající na příslušný den podle rozvrhu týdenní pracovní doby do pracovních směn stanoveného organizací,

• b) pružného pracovního týdne a pružného čtyřtýdenního pracovního období nad základní pracovní dobu stanovenou na příslušný den (§ 2 odst. 2),

pokud pracovník konal práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu a při uplatnění čtyřtýdenního pracovního období podle § 3 odst. 1 písm. c) nad stanovenou pracovní dobu připadající na toto čtyřtýdenní období.

(2) O práci přesčas nejde, pokud pracovník práci vykonanou podle odstavce 1 písm. a) nebo b) použil

• a) v rámci téhož týdne ke splnění povinnosti odpracovat stanovenou týdenní pracovní dobu,

• b) při uplatnění pružného čtyřtýdenního pracovního období podle § 3 odst. 1 písm. c) v rámci tohoto období ke splnění povinnosti odpracovat stanovenou pracovní dobu připadající na toto čtyřtýdenní období.

(3) O práci přesčas nejde ani tehdy, jestliže pracovník konal nad stanovenou týdenní pracovní dobu [nad čtyřtýdenní pracovní dobu uvedenou v § 3 odst. 1 písm. c)] práci, kterou mu organizace jako práci přesčas nenařídila, ani k ní nedala souhlas, a bez svého zavinění nemohl této práce v průběhu zbývající části týdne (čtyřtýdenního období) použít ke splnění své povinnosti odpracovat stanovenou týdenní (čtyřtýdenní) pracovní dobu, protože mu v tom neočekávaně zabránily důvody, které se posuzují jako výkon práce.^10) Organizace poskytne pracovníku za tento výkon práce mzdu a započte mu jej do odpracované doby v týdnu (čtyřtýdenním období) zpravidla bezprostředně následujícím po odpadnutí uvedených důvodů.

(4) Při postupu podle odstavce 2 a podle odstavce 3 věta druhá je pracovník povinen dodržet základní pracovní dobu stanovenou na příslušný den (§ 2 odst. 2).

§ 7

Přestávky v práci

(1) Pracovní přestávka na jídlo a oddech se poskytuje zpravidla v základní pracovní době, a to po třech hodinách od jejího začátku.

(2) Jestliže pracovník neodpracoval týdenní pracovní dobu, popřípadě čtyřtýdenní pracovní dobu [§ 3 odst. 1 písm. c)], protože mu organizace stanovila pracovní přestávky na jídlo a oddech ve větším rozsahu, než se započítává do pracovní doby,^11) je povinen tuto neodpracovanou část pracovní doby napracovat v době uvedené v § 4 odst. 4.

Společná a závěrečná ustanovení

§ 8

(1) Podle rozhodnutí vedoucího organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem lze pružnou pracovní dobu zavést, uplatňovat, zastavit nebo dočasně přerušit v celé organizaci nebo v její části, popřípadě u vybraných pracovníků; přitom se bere zřetel především na ekonomické zájmy organizace, zejména na zvýšení efektivnosti práce důslednějším využíváním pracovní doby a snížením rozsahu práce přesčas, na situaci v dopravě a energetice,^12) na oprávněné zájmy pracovníků a provozní a pracovní podmínky uvedené v odstavci 2.

(2) Pružnou pracovní dobu lze uplatňovat pouze u pracovníků, u nichž jsou vytvořeny spolehlivé podmínky pro evidenci odpracované doby, zejména o příchodu na pracoviště a odchodu z něj, o překážkách v práci a práci přesčas. Pružná pracovní doba se neuplatní zejména při vyslání pracovníka na pracovní cestu, při nutnosti zabezpečení operativního nebo naléhavého pracovního úkolu v rámci pracovní směny, jejíž začátek a konec je pevně stanoven,^1) nebo brání-li jejímu uplatnění zájem na řádném zabezpečení prodeje zboží a poskytování jiných služeb nebo jiné provozní důvody; v takových případech pro pracovníka platí předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do pracovních směn, jejichž pevný začátek a konec stanovila organizace.^1),^2),^3)

§ 9

Zavedení a konkrétní podmínky pro uplatňování, zastavení nebo dočasné přerušení pružné pracovní doby podle § 8 stanoví organizace v pracovním řádu,^13) popřípadě jiném vnitřním předpisu. Organizace je povinna pracovníka předem seznámit se zavedením, podmínkami uplatňování a se zastavením nebo dočasným přerušením pružné pracovní doby.

§ 10

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1990.

Ministr:

Miller v. r.

^1) § 87 odst. 2 zákoníku práce.

^2) § 84 zákoníku práce.

^3) § 85 zákoníku práce.

^4) § 83 odst. 3 a 4 zákoníku práce.

^5) § 86 odst. 1, § 156 odst. 2 a § 270 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

^6) § 90 a 92 zákoníku práce.

^7) § 83, § 86 odst. 1, § 156 odst. 2 a § 270 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

^8) § 84 odst. 2 zákoníku práce.

^9) § 55 odst. 1 písm. a) nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce. § 130 odst. 2 zákoníku práce.

^10) § 55 odst. 1 nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb.

^11) § 12 odst. 1 nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb.

^12) § 93 zákoníku práce.

^13) § 82 zákoníku práce.