Vyhláška federálního ministerstva financí o ověřovatelích (auditorech) a jejich činnosti

Oddíl I

Úvodní ustanovení

§ 1

Tato vyhláška upravuje činnost ověřovatelů (auditorů) při přezkušování roční účetní závěrky a hospodaření podniku se zahraniční majetkovou účastí (dále jen „podnik“) a jejich jmenování.

§ 2

(1) Činnost ověřovatelů (auditorů) mohou vykonávat československé fyzické a právnické osoby zapsané do seznamu ověřovatelů (auditorů) podle § 16 a zahraniční osoby.

(2) Zahraniční osoby mohou vykonávat činnost ověřovatelů (auditorů) podle této vyhlášky, pokud splňují podmínky stanovené v příslušném státě pro výkon této funkce.

(3) Činnost ověřovatele (auditora) je nezastupitelná.

(4) Činností ověřovatelů (auditorů) není dotčeno právo orgánů státní finanční kontroly uskutečňovat kontrolní činnost v podnicích nebo oprávnění vykonávat dohled podle zvláštních právních předpisů.

Oddíl II

Činnost ověřovatele (auditora)

§ 3

Výkon činnosti ověřovatele (auditora) zahrnuje:

• a) přezkoušení roční účetní závěrky podniku po formální a věcné stránce,

• b) přezkoušení hospodaření podniku za příslušný rok.

§ 4

Při přezkoušení roční účetní závěrky podniku po formální stránce se zjišťuje:

• a) zda je předkládána na schválených vzorech formulářů a obsahuje požadované náležitosti a zda jsou dodrženy vztahy mezi údaji roční účetní závěrky,

• b) návaznost údajů roční účetní závěrky na údaje účetnictví podniku,

• c) návaznost údajů roční účetní závěrky na údaje poslední přezkoušené účetní závěrky podniku.

§ 5

Při přezkoušení roční účetní závěrky podniku po věcné stránce se prověřuje správnost:

• a) jednotlivých položek roční účetní závěrky (vykázaných stavů aktiv, pasív, nákladů a výnosů) se zvláštním zřetelem na dodržení zásad pro oceňování hospodářských prostředků, odpisování základních prostředků a předmětů postupné spotřeby v používání a na dodržení zásad pro časové rozlišování nákladů a výnosů,

• b) vyčíslení tvorby a rozdělení hospodářského výsledku se zvláštním zaměřením na povinnosti podniku vůči státnímu rozpočtu.

§ 6

Při přezkoušení roční účetní závěrky podniku se též zjišťuje, zda

• a) účetní zápisy jsou doloženy účetními doklady,

• b) účetní doklady se soustavně přezkušují a účtují správnými částkami na správné účty a jejich strany a do příslušného účetního období,

• c) opravy účetních zápisů se provádějí v souladu s obecně závaznými právními předpisy o účetnictví,

• d) údaje o stavech hospodářských prostředků se ověřují řádnými inventarizacemi; ověřovatel (auditor) může požadovat provedení mimořádné inventarizace.

§ 7

Při přezkoušení hospodaření podniku se posuzuje, zda podnik dodržuje při svém hospodaření ustanovení zákona a jiných obecně závazných právních předpisů upravujících daňové povinnosti podniku, hospodaření s fondem kulturních a sociálních potřeb a fondem odměn.

§ 8

(1) Ověřovatelé (auditoři) určí, zda se při přezkoušení roční účetní závěrky podniku a jeho hospodaření provede podrobné prověření účetních dokladů, účetních zápisů a položek roční účetní závěrky nebo se přezkoušení provede namátkově.

(2) Ověřovatelé (auditoři) nesmí opravovat ani jinak měnit údaje v účetních dokladech, účetní zápisy v účetních knihách ani opravovat a jinak měnit zápisy v jiných účetních písemnostech.

(3) Ověřovatelé (auditoři) jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, s kterými přijdou do styku při výkonu své činnosti.

§ 9

Podnik musí ověřovatelům (auditorům) vytvořit podmínky pro řádný výkon jejich činnosti a poskytnout jim všechny potřebné informace a písemnosti, které se týkají hospodářské činnosti, zejména účetní písemnosti, smlouvy, rozpočty, plány, podnikové směrnice, s výjimkou utajované dokumentace.

§ 10

(1) Ověřovatele (auditory) si vybírá k výkonu činnosti podnik.

(2) Alespoň jeden ověřovatel (auditor) podle odstavce 1 musí být vybrán ze seznamu ověřovatelů (auditorů); druhým může být zahraniční osoba.

(3) Pokud se podniku nepodařilo vybrat ze seznamu ověřovatelů (auditorů) ověřovatele (auditora) k výkonu činnosti [pro odmítnutí ze strany ověřovatele (auditora)], stanoví podniku ověřovatele (auditora) federální ministerstvo financí.

(4) Tatáž československá fyzická osoba nebo tentýž pracovník československé právnické osoby může vykonávat činnost ověřovatele (auditora) ve stejném podniku nejdéle v období čtyř po sobě následujících let.

(5) Ověřovatelé (auditoři) se dohodnou o postupu při přezkoušení roční účetní závěrky a hospodaření podniku a o tom, který z nich je odpovědný za předložení zprávy (§ 12); zprávu vyhotoví společně a společně odpovídají za její věcnou a formální správnost. Nedojde-li k dohodě o postupu, musí podnik vybrat nové ověřovatele (auditory).

§ 11

Termín zahájení a ukončení činnosti a odevzdání zprávy a další potřebné podmínky pro výkon činnosti ověřovatele (auditora) se stanoví po vzájemné dohodě ověřovatelů (auditorů) s podnikem, přičemž přezkoušení vybraných případů podle § 5 písm. a) a prověření podle § 6 mohou ověřovatelé (auditoři) uskutečňovat i v průběhu hodnoceného roku.

§ 12

Zpráva ověřovatelů (auditorů)

(1) Po přezkoušení roční účetní závěrky a hospodaření podniku vypracují ověřovatelé (auditoři) písemnou zprávu.

(2) Zpráva musí zejména obsahovat

• a) označení podniku, období, za které se přezkoušení provedlo, datum vyhotovení, jména ověřovatelů (auditorů) a vykonává-li činnost ověřovatele (auditora) právnická osoba její název a jména pracovníků činnost provádějících, jméno ověřovatele (auditora) nebo pracovníka, který je odpovědný za předložení zprávy,

• b) stručnou charakteristiku rozsahu přezkoušení účetní závěrky podniku a jeho hospodaření,

• c) charakteristiku správnosti, pravdivosti, včasnosti a průkaznosti účetnictví a údaje o nesprávnostech zjištěných v účetnictví,

• d) názor ověřovatelů (auditorů) na účetní závěrku, hospodaření podniku, vedení jeho účetnictví a účinnost vnitřní kontroly podniku, pokud jde o účetnictví a hospodaření podniku,

• e) závěr obsahující konstatování, zda ověřovatelé (auditoři) obdrželi veškeré požadované informace, vysvětlení a písemnosti a zda podle názoru ověřovatelů (auditorů) je účetní závěrka po formální a věcné stránce správná a hospodaření podniku se uskutečňovalo v daném období v souladu s obecně závaznými právními předpisy; pokud se zjistí při přezkoušení roční účetní závěrky a hospodaření podniku nedostatky, je nutné v závěru formulovat výhrady a uvést, jaký vliv měly zjištěné nedostatky na hospodaření a na tvorbu a rozdělení hospodářského výsledku podniku a formulovat návrh na opatření k odstranění nedostatků.

(3) Přílohu zprávy tvoří

• a) účetní závěrka podniku obsahující rozvahu a výsledovku (účet zisků a ztrát),

• b) přehled rozdělení zisku.

(4) Zpráva a její přílohy musí být opatřeny podpisy obou ověřovatelů (auditorů), popř. i razítkem ověřovatele (auditora), je-li jím právnická osoba.

(5) Zpráva a její přílohy se předkládají řídícímu orgánu podniku.

Oddíl III

Jmenování a odvolávání ověřovatelů (auditorů)

§ 13

(1) Československé fyzické osoby jmenuje a československé právnické osoby určuje k výkonu činnosti ověřovatele (auditora) federální ministerstvo financí.

(2) Výběr československých fyzických a právnických osob k výkonu činnosti ověřovatele (auditora) provádí federální ministerstvo financí na základě vlastního uvážení, návrhu státního orgánu, vědecké instituce, vysoké školy, popřípadě další organizace.

§ 14

K výkonu činnosti ověřovatele (auditora) může být jmenována fyzická osoba [dále jen „jmenovaný ověřovatel (auditor)“], která:

• a) je československým státním občanem,

• b) je bezúhonná,

• c) má vysokoškolské vzdělání ekonomického, popřípadě právnického směru,

• d) má nejméně desetiletou praxi v účetnictví hospodářských organizací a dosáhla věku alespoň 35 let,

• e) prokáže potřebné znalosti a zkušenosti (§ 24),

• f) má takové osobní vlastnosti, které dávají předpoklad pro řádné a nestranné vykonávání činnosti ověřovatele (auditora).

§ 15

K výkonu činnosti ověřovatele (auditora) může být určena československá právnická osoba [dále jen „určený ověřovatel (auditor)“], je-li předmětem její podnikatelské činnosti výzkumná, poradenská či organizátorská činnost v oblasti účetnictví hospodářských organizací, má-li pracovníky pro výkon činnosti ověřovatele (auditora), kteří splňují požadavky stanovené v § 14, a s prováděním této činnosti souhlasí.

§ 16

(1) Jmenovaní a určení ověřovatelé (auditoři) se zapisují do seznamu ověřovatelů (auditorů).

(2) Seznam ověřovatelů (auditorů) vede a zveřejňuje federální ministerstvo financí.

§ 17

Jmenovaného ověřovatele (auditora) odvolává federální ministerstvo financí, jestliže ověřovatel (auditor):

• a) neplní nebo porušuje své povinnosti vyplývající z této vyhlášky,

• b) prokazatelně zneužil informace, které získal v souvislosti s výkonem své činnosti,

• c) byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo byla-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena,

• d) uvedl nepravdivé údaje, na základě kterých byl jmenován,

• e) požádá o své odvolání.

§ 18

(1) Jestliže byl jmenovaný ověřovatel (auditor) odvolán, zemřel nebo pozbyl československé státní občanství, vyškrtává se ze seznamu ověřovatelů (auditorů).

(2) Federální ministerstvo financí musí odvolanému ověřovateli (auditorovi) písemně oznámit důvod vyškrtnutí ze seznamu ověřovatelů (auditorů).

§ 19

(1) Určeného ověřovatele (auditora) vyškrtne federální ministerstvo financí ze seznamu ověřovatelů (auditorů) v případě, že porušuje povinnosti vyplývající z této vyhlášky, o vyškrtnutí sám požádá, dojde k zániku organizace, popřípadě nastanou skutečnosti, kdy československá právnická osoba nesplňuje podmínky podle § 15.

(2) Federální ministerstvo financí musí určenému ověřovateli (auditorovi) písemně oznámit důvod vyškrtnutí ze seznamu ověřovatelů (auditorů).

Oddíl IV

Odměňování a oceňování výkonu činnosti ověřovatele (auditora) a náhrada jeho výdajů

§ 20

Podnik uzavře s jmenovaným ověřovatelem (auditorem) vybraným ze seznamu ověřovatelů (auditorů) na dobu výkonu jeho činnosti v podniku, včetně doby na vypracování zprávy, dohodu o pracovní činnosti.^1) Odměna se přitom sjedná podle pracovněprávních předpisů.^2)

§ 21

Podnik je povinen poskytnout jmenovanému ověřovateli (auditorovi) cestovní náhrady jako při pracovní cestě podle zvláštního předpisu^3) a uhradit další výdaje, které jmenovaný ověřovatel (auditor) vynaložil odůvodněně v souvislosti s výkonem své činnosti v podniku (například poštovné, poplatky za telefon, platby za reprografické práce, výdaje za expertizy).

§ 22

Československá právnická osoba nebo zahraniční osoba vyúčtuje výkony související s činností ověřovatele (auditora) podle cenových předpisů.^4)

§ 23

(1) Odměnu, cestovní náhrady, další výdaje a faktury za provedené výkony podle § 20 až 22 hradí podnik.

(2) Nárok na náhradu výdajů uvedených v § 21 je jmenovaný ověřovatel (auditor) povinen vyúčtovat podniku zároveň s předložením zprávy. U určeného ověřovatele (auditora) vzniká povinnost fakturovat výkony uvedené v § 22 podle ustanovení obecně závazných právních předpisů.^5)

(3) Jmenovaný ověřovatel (auditor) má nárok na poskytnutí zálohy na náhradu výdajů uvedených v § 21, která se vypořádá při vyúčtování náhrady výdajů podle odstavce 2.

Oddíl V

Posouzení způsobilosti k výkonu činnosti ověřovatele (auditora)

§ 24

Znalosti a zkušenosti potřebné k výkonu činnosti ověřovatele (auditora) prokazuje československá fyzická osoba a pracovník československé právnické osoby před komisí.

§ 25

(1) Předsedu a ostatní členy komise jmenuje a odvolává ministr financí Československé socialistické republiky.

(2) Činnost člena komise je nezastupitelná.

§ 26

O výsledku posouzení způsobilosti uchazeče k výkonu činnosti ověřovatele (auditora) před komisí se vede záznam, z kterého musí být patrné, zda uchazeč uspěl; v tomto případě obdrží uchazeč osvědčení.

§ 27

(1) Československá fyzická osoba jmenovaná ověřovatelem (auditorem) obdrží od federálního ministerstva financí jmenovací dekret.

(2) Československá právnická osoba určená k výkonu činnosti ověřovatele (auditora) obdrží od federálního ministerstva financí pověření.

Oddíl VI

Závěrečné ustanovení

§ 28

Veškeré písemnosti týkající se jmenování, určování, posuzování způsobilosti k výkonu činnosti ověřovatele (auditora) a vyškrtnutí ze seznamu ověřovatelů (auditorů) uschovává federální ministerstvo financí.

§ 29

(1) Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1989.

(2) Podle této vyhlášky se poprvé postupuje při přezkoušení účetní závěrky a hospodaření podniků za rok 1989.

Ministr:

Ing. Stejskal v. r.

^1) Část čtvrtá zákoníku práce.

^2) § 3 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí ČSR č. 118/1981 Sb., o odměňování některých prací konaných mimo pracovní poměr. § 3 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí SSR č. 120/1981 Sb., o odměňování některých prací konaných mimo pracovní poměr.

^3) Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, ve znění vyhlášky č. 81/1988 Sb. a vyhlášky č. 241/1988 Sb.

^4) Výnos FCÚ, ČCÚ a SCÚ č. V-6/88 o cenách sjednávaných dohodou, položka č. 154.

^5) Vyhláška federálního ministerstva financí č. 154/1975 Sb., o fakturování a placení dodávek neinvestiční povahy.