Vyhláška federálního ministerstva financí, kterou se provádí zákon o dani z obratu

§ 1

Kdo daň odvádí

(k § 2 zákona)

Daň z obratu (dále jen „daň“) odvádějí subjekty uvedené v § 2 zákona (dále jen „podniky“).

§ 2

Předmět daně

(k § 3 zákona)

(1) Prodejem zboží se rozumí úplatné zcizení zboží, též směna zboží za jiné zboží nebo za výkon a poskytnutí zboží jako naturální plnění.

(2) O prodej zboží jde též v případech, kdy podnik fakturuje:

• a) zboží vlastní výroby nebo vlastního nákupu, které zapracoval do výrobku zhotoveného z materiálu objednavatele,

• b) opravu nebo jiný výkon, při němž zapracoval zboží vlastní výroby nebo vlastního nákupu,

• c) zboží vlastní výroby nebo vlastního nákupu zapracované do své věci, jestliže cenu tohoto zapracovaného zboží hradí jiný subjekt.

(3) Daň se neodvádí z prodeje toho zboží, které podnik oprávněně nakoupil za cenu s daní nebo z něhož byla odvedena daň při vnitropodnikovém použití zboží.

(4) Zbožím vlastní výroby se rozumějí:

• a) výrobky, které podnik získá vlastní prvovýrobou (těžbou, zpracováním, zušlechtěním (též školením vína) nebo úpravou,

• b) výrobky, které podnik jinak vyrobí z vlastních hmot ve svých provozovnách nebo které si dá z vlastních hmot vyrobit jinde,

• c) zbytky vzniklé při zpracování, opracování nebo jiném výrobním použití vlastních hmot,

• d) výrobky již používané nebo opotřebované, které podnik obnoví, upraví nebo jinak uvede do zlepšeného stavu,

• e) výrobky, které podnik získá rozložením celku na jednotlivé součásti, např. demontáží strojů, přístrojů, jiných zařízení, rozbouráním budovy nebo stavby,

• f) výrobky vzniklé stavebně montážní prací.

(5) Zbožím vlastního nákupu se rozumějí výrobky nakoupené za ceny bez daně.

(6) Z vnitropodnikového použití zboží vlastní výroby nebo vlastního nákupu se odvádí daň, jestliže je podnik použil pro svou vlastní potřebu k účelům, pro něž není podle ustanovení Sazebníku daně z obratu (dále jen „Sazebník“) nebo této vyhlášky, popř. podle zvláštní úpravy oprávněn k nákupu tohoto zboží za ceny bez daně. Použitím zboží pro vlastní potřebu se rozumí použití, které je podnik podle předpisů o účetnictví povinen účtovat v rámci tržeb a výnosů, popř. k tíži nákladů.

(7) Obdobně jako vnitropodnikové použití zboží podléhají dani náhrady škody podnikům z důvodů ztráty zboží, překročení ztrátové normy, manka, vady zboží, jeho zničení, poškození a odcizení s výjimkou náhrad a pokut vybíraných podle předpisů o hospodaření s obaly. Daň se neodvádí, nahrazuje-li zaměstnanec škodu za zmetky.

(8) Za vnitropodnikové použití zboží podléhající dani se nepovažují pouhé převody mezi vnitřními organizačními jednotkami s různými hospodářskými činnostmi, závody, provozy (cechy), provozovnami nebo jinými jednotkami téhož podniku, pokud nejde o převod do vlastní maloobchodní prodejny.

(9) Darování uskutečněné podnikem se posuzuje obdobně jako vnitropodnikové použití zboží podléhající dani bez ohledu na způsob účtování daru. O vnitropodnikové použití zboží podléhající dani nejde tehdy, je-li podnik podle příslušných předpisů povinen dodat zboží bezúplatně.

§ 3

Zdanitelný obrat

(k § 4 zákona)

(1) Zboží se prodává zásadně za ceny s daní.

(2) Za ceny bez daně se prodává zboží, stanoví-li tak Sazebník.

(3) Výrobky určené k půjčování občanům nakupují podniky za ceny s daní bez ohledu na ustanovení Sazebníku.

(4) Zdanitelný obrat vzniká:

• a) při prodeji zboží dnem, kdy byla vyhotovena faktura nebo jiný doklad o prodeji,

• b) u investic pořízených ve vlastní režii dnem vyhotovení vnitřního dokladu,

• c) u předmětů postupné spotřeby pořízených ve vlastní režii dnem převedení na sklad nebo zařazením do používání,

• d) při náhradách škody dnem, kdy nárok na náhradu škody byl uplatněn,

• e) při překročení ztrátové normy u lihu, lihových výrobků, destilátů, vín a jiných obdobných výrobků (lučebnin, léků apod.) dnem zjištění,

• f) při vnitropodnikovém použití zboží dnem, kdy došlo k převodu v rámci tržeb a výnosů nebo k tíži nákladů,

• g) při darování dnem přechodu vlastnictví k darované věci.

§ 4

Stanovení daně

(k § 6 zákona)

Daň se stanoví podle sazeb uvedených v Sazebníku, který je nedílnou součástí této vyhlášky.

§ 5

Výpočet daně

(k § 7 zákona)

(1) Daň se vypočítává:

• a) rozdílem mezi maloobchodní cenou, popř. sníženou o přípustnou obchodní srážku nebo její část (čl. 6) nebo stanovenou odbytovou přirážkou, a mezi velkoobchodní cenou. U kterých výrobků se daň podle tohoto ustanovení vypočítává, stanoví federální ministerstvo financí,

• b) rozdílem mezi velkoobchodní cenou stanovenou včetně daně podle příslušných ceníků a mezi velkoobchodní cenou bez daně,

• c) procentní sazbou podle Sazebníku (základní daň) z velkoobchodní ceny (popř. zvýšené o přirážky za jinou jakost nebo za jiné provedení) nebo nákladů a příslušné ziskové přirážky; při prodeji odběratelům, kteří nemají nárok na obchodní srážku, se použije ještě sazba dodatkové daně (sloupec 4 Sazebníku),

• d) procentní sazbou podle sloupce 3 Sazebníku z obchodní ceny při prodeji odběrateli, který má nárok na obchodní srážku,

• e) procentními sazbami podle sloupců 3 a 4 Sazebníku z obchodní ceny při prodeji odběrateli, který nemá nárok na obchodní srážku,

• f) pevnou částkou na jednotku zboží.

(2) O odbytovou přirážku se snižuje rozdílová daň [odstavec 1 písm. a)]. V případech, kdy se výrobek prodává s procentní daní, odečte se odbytová přirážka jen z dodatkové daně; není-li dodatková daň zahrnuta v prodejní ceně nebo není-li stanovena, nesmí odbytová přirážka snižovat základní daň. Odbytovou přirážkou snižující daň je pouze přirážka stanovena pro plnění skladové (základní) nebo traťové formy dodávky výrobků.

(3) Dojde-li ke změně velkoobchodní nebo maloobchodní ceny, popř. sazby daně nebo obchodní srážky (přirážky), je pro účely daně rozhodující cena, procentní sazba nebo obchodní srážka (přirážka) platná v den vyhotovení faktury nebo jiného dokladu o prodeji.

(4) Prodává-li podnik zboží s přípustnou slevou z maloobchodní ceny z důvodů jeho nižší jakosti, je zdanitelným obratem snížená maloobchodní cena jen tehdy, sníží-li podnik zároveň ve stejném poměru velkoobchodní cenu.

(5) Prodává-li podnik zboží, na něž není stanovena maloobchodní cena s přípustnou slevou z velkoobchodní ceny, je zdanitelným obratem snížená velkoobchodní cena.

(6) Daň vypočítává podnik na fakturách nebo jejich průpisech. Má-li však podnik řádné podklady pro výpočet daně u faktur vydaných za určité období, není povinen vypočítávat daň na fakturách nebo jejich průpisech. Za řádné podklady se považují sborníky, konsignace, výkazy o prodeji zboží nebo jiná sestavení jednotlivých druhů vyfakturovaného zboží, umožňující výpočet daně na celkové množství jednotlivých druhů zboží vyfakturovaných v určitém období. Tyto podklady musí navazovat na účetnictví. Finanční orgán může podniku toto oprávnění odejmout, zjistí-li, že podklady vedené v podniku neumožňují řádné provádění kontroly a nezajišťují správný odvod daně.

(7) V souladu s platnými předpisy o zavedení a využívání jednotné soustavy sociálně ekonomických klasifikací a číselníků je podnik povinen označovat na fakturách výrobky číselnými znaky podle příslušných oborových číselníků.

§ 6

Obchodní srážky

(k § 7 zákona)

(1) Odvody daně se snižují o oprávněně poskytnutou obchodní srážku. Nárok na obchodní srážku mají obchodní organizace, podniky veřejného stravování a provozovatelé zařízení závodního stravování ve výši stanovené podle místa odběru, ostatní odběratelé mají nárok na obchodní srážku nebo její část, jen stanoví-li tak federální ministerstvo financí.

(2) Nárok na obchodní srážku lze uplatnit toliko při nákupu zboží pro další prodej v nezměněném stavu nebo pro zpracování na jídla a nápoje.

(3) Obchodní podniky, podniky veřejného stravování a provozovatelé zařízení závodního stravování nemusí uplatňovat nárok na obchodní srážku u dodavatele. Při nákupu zboží pro vlastní spotřebu nemají tyto podniky nárok na obchodní srážku a jsou povinny nejpozději před fakturací písemně požádat dodavatele o fakturaci ceny včetně daně bez poskytnuté obchodní srážky nebo dodatkové daně. Ostatní odběratelé, jimž federální ministerstvo financí přiznalo nárok na obchodní srážku, jsou povinni si jej u dodavatele nejpozději před fakturací písemně zajistit.

(4) U výrobků nesmí součet odbytové přirážky k velkoobchodní ceně a obchodní srážky z maloobchodní ceny překročit částku odpovídající celkové obchodní srážce.

(5) Rozdíly mezi stanovenými a dohodnutými obchodními srážkami nesmějí být vyrovnány na vrub daně.

§ 7

Odvod daně a splatnost daně

(k § 7 zákona)

(1) Daň se odvádí:

• a) jednou částkou za čtvrtletí,

• b) jednou částkou za měsíc nebo

• c) zálohovými pevnými částkami.

(2) Jednou částkou za čtvrtletí odvádí daň podnik s čtvrtletní daňovou povinností do 100 000 Kčs nejpozději do 22. dne po uplynutí čtvrtletí. Čtvrtletní daňovou povinností se rozumí čtvrtina daňové povinnosti (kompenzované o zápornou daň) za uplynulý kalendářní rok.

(3) Jednou částkou za měsíc odvádí daň podnik s měsíční daňovou povinností do 200 000 Kčs (s výjimkou podniků uvedených v odstavci 2) nejpozději do 22. dne měsíce za předcházející měsíc. Měsíční daňovou povinností se rozumí průměr skutečné měsíční daňové povinnosti (kompenzované o zápornou daň) za bezprostředně předcházející tři kalendářní měsíce.

(4) Zálohové pevné částky daně odvádí podnik:

• a) dvakrát za měsíc u podniků s průměrnou měsíční daňovou povinností (odstavec 3) nad 200 000 Kčs do 2 000 000 Kčs,

• b) denně u podniků s průměrnou měsíční daňovou povinností (odstavec 3) nad 2 000 000 Kčs.

(5) Výši zálohových pevných částek stanoví finanční orgán po projednání s podnikem podle průměru za předcházející tři měsíce, přihlíží přitom k časovému rozložení vzniku zdanitelného obratu.

(6) Výši stanovených zálohových pevných částek daně oznámí podnik příslušné bance, spořitelně nebo jiné právnické osobě^1) před počátkem splátkového období, na které jsou zálohy stanoveny. Příkazy k úhradě označené slovem přednostně předkládá podnik příslušné bance, spořitelně nebo jiné právnické osobě^1) tak, aby je mohla zúčtovat na vrub jeho účtu nejpozději v den splatnosti. Splátkové období začíná u podniků, které odvádějí zálohové pevné částky denně [odstavec 4 písm. b)], 23. dnem měsíce a končí 22. dnem následujícího měsíce.

(7) Podnik odvádějící daň zálohovými pevnými částkami dvakrát za měsíc [odstavec 4 písm. a)] je povinen odvést zálohu do 7. dne následujícího měsíce a do 22. dne vyrovnat daňovou povinnost.

(8) Podnik odvádějící daň zálohovými pevnými částkami denně [odstavec 4 písm. b)] je povinen vyrovnat daňovou povinnost za předcházející měsíc nejpozději do 22. dne následujícího měsíce.

(9) Podnik je povinen vyrovnat samostatně bez ohledu na provedené zálohové platby nejpozději do 7 kalendářních dnů:

• a) částku daně uvedenou v dodatečném hlášení o dani z obratu (dále jen „hlášení“) ode dne jeho předložení (odevzdání příslušnému finančnímu orgánu nebo podání na poštu),

• b) dodatečně stanovenou daň ode dne, kdy o ní byl zpraven,

• c) penále a zvýšení daně ode dne doručení rozhodnutí.

(10) Nedoplatek zjištěný při ročním vyúčtování vyrovná podnik nejpozději do 31. ledna běžného roku příkazem k úhradě. Podnik je povinen vyrovnat nedoplatek do posledního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo ke sloučení s jiným podnikem, jeho rozdělení nebo zrušení.

(11) Přeplatek na dani vrátí finanční orgán podniku na jeho požádání; jinak jej použije k úhradě povinnosti na dani.

(12) V případě, že celková daňová povinnost je záporná, finanční orgán poukazuje částky ve stejných lhůtách stanovených pro odvod daně.

§ 8

Daňové hlášení

(k § 8 zákona)

(1) Podnik je povinen předkládat finančnímu orgánu hlášení ve dvojím vyhotovení na předepsaném tiskopisu nejpozději do 22. dne každého měsíce za bezprostředně předcházející měsíc. Negativní hlášení se nepředkládá.

(2) Podniky s čtvrtletní daňovou povinností do 100 000 Kčs (§ 7 odst. 2) předkládají hlášení nejpozději do 22. dne po uplynutí každého čtvrtletí.

(3) Zjistí-li podnik dodatečně, že podané hlášení je nesprávné nebo neúplné, je povinen neprodleně podat finančnímu orgánu dodatečné hlášení ve dvojím vyhotovení na předepsaném tiskopisu výrazně označeném jako hlášení dodatečné s udáním období, kterého se týká. V dodatečném hlášení se uvedou pouze rozdíly proti původně podanému hlášení.

(4) Po skončení kalendářního roku předloží podnik do 31. ledna finančnímu orgánu roční vyúčtování daně na předepsaném tiskopisu. Vyúčtování předloží i za část roku, jestliže byl během roku sloučen s jiným podnikem, rozdělen nebo zrušen. V těchto případech podnik podá vyúčtování nejpozději do posledního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém ke změnám došlo.

§ 9

Oznamovací povinnost

(k § 9 zákona)

Podnik je povinen v patnáctidenní lhůtě podat písemně oznámení finančnímu orgánu o svém zřízení, sloučení, o nově přidružených nebo zřízených závodech, pobočkách, provozovnách a jiných jednotkách, popř. o jejich delimitacích, zastavení činnosti nebo přesídlení, jakož i o změně příslušnosti k orgánu hospodářského řízení. Má-li více poboček nebo jiných provozoven, učiní oznámení o těchto skutečnostech zvlášť každému finančnímu orgánu.

§ 10

Oprava zdanitelného obratu

(k § 11 zákona)

(1) Podnik může provést opravu zdanitelného obratu v hlášení a uplatnit odpočet daně připadající:

• a) na cenu zboží vráceného odběratelem, pokud dodavatel neobdržel úplatu za toto zboží nebo pokud úplatu odběrateli vrátil,

• b) na snížení fakturované ceny nebo na zvýšení velkoobchodní ceny na správnou výši,

• c) na snížení fakturované ceny pro nižší jakost zboží, avšak jen v tom případě, jestliže se zároveň sníží i velkoobchodní cena (§ 5 odst. 4 a 5),

• d) na cenu fakturovaného zboží, které nebylo dodáno, za podmínky, že faktura byla zrušena nebo byl poskytnut dobropis,

• e) na rozdíly při přesunech zboží z tržních do mimotržních fondů předem povolené federálním ministerstvem financí.

(2) Odpočet daně lze uplatnit nejpozději v hlášení za šestý měsíc od konce kalendářního měsíce (čtvrtletí), jehož se hlášení týká.

(3) Po lhůtě uvedené v odstavci 2, avšak nejpozději ve lhůtě stanovené zákonem pro promlčení daně, může být odpočet uplatněn ještě v těchto případech:

• a) byla-li úplata za zboží, popř. část úplaty vrácena na základě vykonatelného arbitrážního nebo soudního rozhodnutí (smíru),

• b) v případě, kdy došlo ke snížení fakturované ceny nebo ke zvýšení velkoobchodní ceny fakturované dodavatelským podnikem na základě vykonatelného arbitrážního nebo soudního rozhodnutí (smíru),

• c) u výrobku vráceného na základě záručních podmínek, který byl předmětem zdanitelného obratu a na nějž byl poskytnut dobropis; u výrobku se zápornou daní je povinností podniku tuto daň odvést.

(4) Finanční orgán může povolit ve lhůtě stanovené v odstavci 2 odpočet daně u zboží oprávněně nakoupeného za ceny s daní, které bylo přesunuto v podniku do provozoven, jež zpracovávají materiál v cenách bez daně.

(5) Odpočty daně se uplatní v hlášení za kalendářní měsíc (čtvrtletí), v němž byl vydán dobropis, povolení nebo rozhodnutí. Pokud by v měsíci (čtvrtletí) nestačila daň k úhradě odpočtu, bude zbývající částka vrácena podniku na jeho účet.

(6) Podniky nemají nárok na fakturování ceny bez daně ani nemohou uplatňovat odpočet daně, koupí-li zboží za maloobchodní ceny.

(7) Dodavatel je povinen opravit zdanitelný obrat v těchto případech:

• a) jestliže proti ustanovení Sazebníku „s daní“ fakturoval zboží nesprávně za ceny bez daně,

• b) jestliže fakturoval neoprávněně zboží za ceny bez daně na základě nesprávného prohlášení odběratele, který není plátcem daně. Dodavatel je v tomto případě oprávněn požadovat na odběrateli dodatečně stanovenou daň včetně případného penále,

• c) jestliže poskytl obchodní srážku z maloobchodní ceny nebo fakturoval zboží za obchodní cenu nezvýšenou o dodatkovou daň odběrateli, který na to nemá nárok nebo který nárok řádně neuplatnil,

• d) jestliže si neoprávněně ponechal obchodní srážku nebo dodatkovou daň,

• e) jestliže odběratel vrátil zboží, u něhož došlo k úhradě záporné daně.

(8) Odběratel, který je plátcem daně, je povinen opravit zdanitelný obrat v těchto případech:

• a) jestliže si neoprávněně vyžádal zboží za ceny bez daně,

• b) jestliže výrobky nakoupené za ceny bez daně použil k účelům, pro něž je povinen nakoupit výrobky za ceny s daní,

• c) jestliže neoprávněně nakoupil za maloobchodní ceny výrobky, u nichž došlo k převýšení velkoobchodních cen nad cenami maloobchodními. V tomto případě odvede dodatečnou daň ve výši rozdílu mezi vyššími velkoobchodními a nižšími maloobchodními cenami,

• d) jestliže si neoprávněně vyžádal obchodní srážku nebo dodatkovou daň.

(9) Pokud je odpočet uplatněn u výrobku se zápornou daní, je podnik povinen tuto daň odvést.

§ 11

Penále a zvýšení daně

(k § 14 zákona)

(1) Penále za každý den prodlení činí 0,1 % z dlužné částky, nejméně však 100 Kčs. Penále finanční orgán předepíše:

• a) podniku, který odvádí daň jednou částkou, neuhradí-li daňovou povinnost do 22. dne následujícího měsíce,

• b) podniku, který odvádí daň zálohovými pevnými částkami, jestliže nedodrží stanovené splátky nebo stanovené lhůty,

• c) podniku, který odvádí daň zálohovými pevnými částkami, jestliže nevyrovná rozdíl mezi úhrnem zálohových plateb a daňovou povinností za předcházející měsíc,

• d) podniku, který neuhradí nedoplatek na dani, zjištěný při ročním vyúčtování,

• e) podniku, který neuhradí včas penále a zvýšení daně.

(2) Penále se počítá za každý den prodlení, počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne zaplacení včetně.

(3) V případech, kdy celkové penále týkající se všech plateb daně na úhradu jedné daňové povinnosti nedosahuje 100 Kčs, předepisuje se částka 100 Kčs podle odstavce 1 jen jednou.

(4) Finanční orgán je rovněž oprávněn rozhodovat o žádostech podniků ve věci prominutí penále a zvýšení daně, jestliže nečiní více než 50 000 Kčs a ministerstvo financí, cen a mezd České republiky a ministerstvo financí, cen a mezd Slovenské republiky do výše 200 000 Kčs.

§ 12

Zmocnění

(k § 19 zákona)

Federální ministerstvo financí může ze závažných důvodů povolit výjimky z této vyhlášky.

§ 13

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se vyhláška ministerstva financí č. 95/1967 Sb., kterou se provádí zákon o dani z obratu, ve znění vyhlášky č. 171/1973 Sb. a vyhlášky č. 113/1974 Sb.

§ 14

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. května 1990.

Ministr:

Ing. Klaus CSc. v. r.

^1) § 14 zákona č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách.