Vyhláška federálního ministerstva financí o kalkulaci

Oddíl I

Úvodní ustanovení

§ 1

Tato vyhláška upravuje vyčíslování výše a struktury vlastních nákladů a dalších složek ceny výkonů a jejich úhrnu na kalkulační jednici (dále jen „kalkulace“) v organizacích, které kalkulují.^1)

§ 2

(1) Kalkulace vycházejí z individuálních podmínek organizace, zejména technologie a organizace výroby nebo jiné činnosti, z úrovně nákladů na výkony nebo plánovaných (očekávaných, předvídaných) změn a slouží pro řízení úrovně a struktury nákladů na výkony uskutečňované v organizaci.

(2) Využití kalkulace jako podkladů pro tvorbu cen stanoví zvláštní předpisy.^2)

Oddíl II

Vymezení pojmů, druhy kalkulací

§ 3

Výkony

(1) Výkony se rozumějí pro účely této vyhášky výrobky, práce a služby určené k prodeji (odbytové výkony) nebo k předání uvnitř organizace (vnitropodnikové výkony).^3)

(2) V případě vývozních a dovozních výkonů jde o výkony zahraničně obchodní činnosti uskutečňované při vývozu a dovozu zboží, prací a sužeb a při ostatních zahraničně obchodních operacích.

§ 4

Kalkulační jednice

Kalkulační jednicí jsou druhy odbytových a vnitropodnikových výkonů vymezené množstvím, časem, nebo užitnými vlastnostmi. Pro skupinu příbuzných výkonů lze určit společnou kalkulační jednici. Pro příbuznost výkonů je rozhodující hledisko technologického nebo jiného procesu, výše a skladby nákladů na výkon.

§ 5

Druhy kalkulací

(1) Podle funkce, kterou předběžná kalkulace plní, se rozlišují kalkulace

• a) plánová,

• b) operativní,

• c) propočtová.

(2) Plánová kalkulace vyjadřuje průměrné předem stanovené vlastní náklady na kalkulační jednici v plánovacím období.

(3) Operativní kalkulace vyjadřuje předem stanovené vlastní náklady na kalkulační jednici v konkrétních technických, technologických, ekonomických a organizačních podmínkách určených technickou přípravou výroby pro uskutečňování výkonu počínaje datem, ke kterému byly sestaveny.

(4) Propočtová kalkulace vyjadřuje předběžně stanovené vlastní náklady kalkulační jednice v případech, kdy nejsou k dispozici dostatečně spolehlivé a podrobné podklady pro operativní nebo plánovou kalkulaci, přičemž je nutno pro potřeby rozhodování znát náklady na výkon, popřípadě další složky ceny výkonu, v časovém předstihu.

(5) Výslednou kalkulací se zjišťují skutečné vlastní náklady kalkulační jednice po jejím dokončení.

(6) Předběžná a výsledná kalkulace vlastních nákladů téže kalkulační jednice musí být srovnatelná co do vymezení kalkulační jednice, obsahu a členění položek kalkulačního vzorce a rozvrhování nepřímých nákladů.

(7) Kalkulace se sestavuje jako:

• a) průběžná, v níž se spotřebované polotovary vlastní výroby nebo jiné výkony z předchozích stupňů nebo fází výroby, či jiné činnosti, uvádějí v členění stanovených kalkulačních položek nákladů;

• b) postupná, v níž se spotřebované polotovary vlastní výroby nebo jiné výkony z předchozích stupňů nebo fází výroby, nebo jiné činnosti, uvádějí v kalkulaci dalších stupňů nebo fází v samostatné (komplexní) kalkulační položce, například v položce „Polotovary vlastní výroby“, „Výkony mechanizmů“, popřípadě „Poddodávky“ nebo „Hodinová sazba“, pro něž se sestavuje samostatná kalkulace.

Oddíl III

Kalkulace vlastních nákladů a dalších složek ceny výkonů

§ 6

Způsob vyčíslení vlastních nákladů na kalkulační jednici

(1) Náklady na kalkulační jednici se v předběžné kalkulaci stanoví a ve výsledné kalkulaci zjišťují přímo (přímé náklady) nebo nepřímo (nepřímé náklady). Přitom se vychází ze zásady, co největší objem nákladů stanovovat nebo zjišťovat na kalkulační jednici přímo.

(2) Přímé náklady se v plánové a operativní kalkulaci stanoví na kalkulační jednici podle norem zdůvodněných

• a) technicky, to je na základě příslušných podkladů pro uskutečnění výkonů, např. podkladů pro konkrétní konstrukci výrobků, technologických nebo jiných postupů, rozborů a propočtů vycházejících z výrobní, technické a jiné dokumentace;

• b) ekonomicky, to je stanovené a zdůvodněné jako ekonomicky nejvýhodnější řešení v daných provozních podmínkách.

(3) Plánová kalkulace se sestavuje podle průměrných norem na příslušné období, které vážou na úroveň plánu nákladů; nejsou-li tyto normy k dispozici, sestavuje se odvozením od výchozí kalkulace výkonu. Funkci výchozí kalkulace plní operativní kalkulace platná v době sestavování plánové kalkulace, popřípadě výsledná kalkulace.

(4) Operativní kalkulace se sestavuje podle operativních norem (podrobných nebo souhrnných). Splňuje-li operativní kalkulace požadavky kladené na plánovou kalkulaci, to je má-li vazbu na plánovou úroveň nákladů a nemění-li se během plánovacího (rozpočetního) období, plní současně funkci plánové kalkulace.

(5) Přímé náklady se v propočtové kalkulaci stanoví na kalkulační jednici

• a) na základě operativní nebo plánové kalkulace porovnatelného výkonu, od níž se odečtou (přičtou) rozdíly vyjadřující odlišnosti nového (inovovaného) výkonu od výkonu stávajícího, jakož i vývoj podmínek do doby uskutečňování nového (inovovaného) výkonu,

• b) pomocí odborných výpočtů a posudků.

(6) Přímé náklady se ve výsledné kalkulaci zjišťují na kalkulační jednici ve skutečné výši^4), ^5) z údajů v účetnictví nebo v kalkulačních podkladech, vztahujících se ke kalkulační jednici.

(7) Zásady uvedené v odstavci 2 platí přiměřeně i pro normování nepřímých nákladů, přičemž pro stanovení nepřímých nákladů se použijí i normativy, limity, odborné výpočty a zdůvodněný odhad vývoje.

(8) Nepřímé náklady se v plánové a operativní kalkulaci stanoví na kalkulační jednici pomocí rozvrhové sazby nebo přirážky, jež vycházejí z údajů v rozpočetnictví^1) a stanovené základny.

(9) Nepřímé náklady se v propočtové kalkulaci stanoví na kalkulační jednici pomocí rozvrhové sazby (přirážky) vycházející z propočtů nepřímých nákladů, založených na podmínkách, které budou platit v době, kdy se bude výkon uskutečňovat.

(10) Nepřímé náklady se ve výsledné kalkulaci zjišťují na kalkulační jednici ve skutečné výši, jež vychází z údajů v účetnictví nebo v kalkulačních podkladech a stanovené základny

• a) buď pomocí plánovaných nebo rozpočtovaných zúčtovacích sazeb nebo přirážek a jejich odchylek od skutečné výše,

• b) nebo podle skutečných zúčtovacích sazeb nebo přirážek.

§ 7

Základna pro vyčíslení nepřímých nákladů

(1) Základna pro vyčíslení nepřímých nákladů na kalkulační jednici (dále jen „rozvrhová základna“) se stanoví tak, aby její výše byla snadno zjistitelná a kontrolovatelná.

(2) Rozvrhová základna musí být shodná v plánových a operativních, jakož i ve výsledných kalkulacích. Shodná rozvrhová základna musí být dodržena též pro operativní (plánovou) a výslednou kalkulaci ve vztahu k propočtové kalkulaci výkonů, jež jsou výstupem k řešení úkolů technického rozvoje, přičemž propočtová kalkulace plní funkci nákladového limitu pro sestavení operativní (plánové) kalkulace. Vyjadřuje se veličinami

• a) peněžními (například přímé mzdy, přímý materiál, přímé náklady, zpracovací náklady),

• b) naturálními (například strojový čas, hmotnost, koeficient pracnosti).

(3) U předběžných kalkulací se prokazuje výše rozvrhové základny vazbou na podklady plánovací (u plánových a operativních kalkulací) nebo propočtové (u kalkulací propočtových).

(4) Pokud výši rozvrhové základny pro výsledné kalkulace nelze zjistit z účetnictví, zajistí se její sledování v operativní evidenci.

§ 8

Metody kalkulace

(1) Metody kalkulace vlastních nákladů představují různé způsoby používané pro vyčíslení výše a struktury vlastních nákladů kalkulační jednice. Volba metody kalkulace závisí na charakteru výkonu a na podmínkách, v nichž se výkony uskutečňují. Metoda kalkulace se stanoví v organizaci způsobem předepsaným v § 19 odst. 2 písm. c) této vyhlášky jako stálá při nezměněných podmínkách uskutečňování kalkulovaných výkonů.

(2) Kalkulace úplných nákladů se sestavuje úhrnnou metodou nebo rozdílovou metodou. Při rozdílové metodě se vychází z předem stanovené, výchozí nebo jiné úrovně nákladů na výkon, k níž se připočítávají (odečítají) rozdíly odpovídající předpokládaným nebo skutečným nákladům na výkon.

(3) Kalkulace neúplných (variabilních) nákladů, to je kalkulace přímých nákladů, popřípadě přímých nákladů zvýšených o variabilní složku režie, se sestavuje tak, že místo zisku a režijních nákladů, respektive fixních nákladů, se v kalkulaci vyjadřuje hrubé rozpětí (u kalkulace přímých nákladů) nebo příspěvek na úhradu fixních nákladů (u kalkulace variabilních nákladů).

§ 9

Náklady nezahrnované do kalkulace

(1) Do předběžné ani výsledné kalkulace vlastních nákladů se nesmí zahrnovat tyto nekalkulovatelné náklady:

• a) náklady na vyřazení základních prostředků a investic včetně zůstatkových cen vyřazených základních prostředků a investic,

• b) úroky, s výjimkou úroků z devizových bankovních úvěrů u dovozu u organizací, jejichž předmětem činnosti je zahraniční obchod,

• c) zaviněná manka a manka nad stanovenou normu,

• d) škody na hospodářských prostředcích včetně snížení cen nevyužitelných zásob a fyzické likvidace zásob,

• e) provozní náklady spojené s odstraňováním škod na hospodářských prostředcích,

• f) pokuty a penále,

• g) náklady na zastavenou nedokončenou výrobu nebo jinou činnost,

• h) nevyužité provozní náklady spojené s přípravou a zabezpečením investiční výstavby,

• ch) náklady na zastavenou přípravu a záběh výroby nebo jiné činnosti,

• i) přirážky k základním úplatám za vypouštění odpadních vod do vod povrchových,

• j) částky placené za znečištění ovzduší,

• k) náhrady škod a odškodnění včetně náhrad za ztrátu na výdělku, popřípadě na důchodu, za bolest a ztížené společenské uplatnění, za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a za věcné škody při pracovních úrazech nebo nemoci z povolání,

• l) kursové ztráty,

• m) odpisy promlčených a nedobytných pohledávek,

• n) platby na promlčené dluhy.

(2) Položky uvedené v odstavci 1 se nesmí do kalkulace zahrnovat ani v případech vyšších výnosů než jsou náklady (například u náhrad škod, penále, kursových zisků).

§ 10

Kalkulace dalších složek ceny výkonů

(1) Kalkulace vlastních nákladů se rozšiřuje o další složku ceny výkonů vyčíslením zisku nebo ztráty, jako rozdílu mezi velkoobchodní cenou stanovenou podle cenových předpisů, a úplnými vlastními náklady výkonu.

(2) Organizace může rozšířit kalkulaci vlastních nákladů i o další složky ceny výkonů podle jednotlivých konkrétních případů.

§ 11

Kalkulace v zahraničně obchodní činnosti

Organizace, jejichž předmětem činnosti je zahraniční obchod, uplatňují kalkulaci složek ceny vývozních a dovozních výkonů.

Oddíl IV

Návaznost kalkulace vlastních nákladů a dalších složek ceny výkonů na rozpočetnictví a účetnictví, oceňování v kalkulacích

§ 12

Návaznost předběžných kalkulací na rozpočetnictví

(1) Plánové kalkulace navazují na roční rozpočty nákladů na plánované výkony vnitropodnikových útvarů (hospodářských středisek), nebo na tyto rozpočty sestavované na kratší období.

(2) Operativní kalkulace navazují na čtvrtletní nebo měsíční rozpočty nákladů na plánované výkony vnitropodnikových útvarů (hospodářských středisek), nebo na roční rozpočty.

(3) Rozpočtované zúčtovací sazby nebo přirážky nepřímých nákladů v plánových a operativních kalkulacích navazují na příslušné rozpočty režie.

§ 13

Návaznost výsledné kalkulace na účetnictví

Obsah a úhrn vlastních nákladů výkonů ve výsledných kalkulacích odpovídá obsahu a úhrnu skutečných nákladů zachycených v účetnictví na účtech jednotlivých vnitropodnikových útvarů nebo na účtech výkonů.

§ 14

Oceňování v kalkulacích

(1) Oceňování v kalkulacích musí být v souladu s předpisy pro oceňování v účetnictví.^3)

(2) Ocenění v kalkulaci se prokazuje platnými vnitropodnikovými ceníky dodavatelských i vnitropodnikových výkonů, cenami podle cenových předpisů a u propočtových kalkulací i odbornými výpočty a posudky.

Oddíl V

Sestavování kalkulací, lhůty pro sestavování kalkulací

§ 15

Sestavování kalkulací

(1) Organizace sestavuje plánové nebo operativní kalkulace:

• a) na všechny odbytové výkony,

• b) na všechny vnitropodnikové výkony, které se předávají mezi jednotlivými vnitropodnikovými útvary,

• c) v případech stanovených zvláštními předpisy.^2)

(2) Organizace sestavuje propočtovou kalkulaci jako podklad pro

• a) hodnocení ekonomické efektivnosti při uskutečňování nového (inovovaného) výkonu, pro který se propočtová kalkulace sestavuje,

• b) hodnocení ekonomické efektivnosti investic vyvolaných novým (inovovaným) výkonem,

• c) hodnocení ekomické efektivnosti při zapojení do mezinárodní dělby práce,

• d) řízení technického rozvoje,

• e) výkony, jež jsou výstupem z řešení úkolů rozvoje vědy a techniky, kdy propočtová kalkulace plní funkci nákladového limitu pro běžné řízení nákladů pomocí operativní (plánové) kalkulace,

• f) stanovení ceny a cenového limitu metodou propočtové cenové kalkulace v případech stanovených zvláštními předpisy.^2)

(3) Organizace sestavuje výslednou kalkulaci

• a) nových (inovovaných) výrobků,

• b) v rozsahu potřebném pro sestavování státních výkazů,^6)

• c) v případech stanovených zvláštními předpisy.^2)

§ 16

Lhůty pro sestavování kalkulací

(1) Plánové kalkulace organizace sestavuje v takových lhůtách, jak to vyžaduje včasné sestavení plánu výkonů, nákladů a tvorby zisku a rozpočtů hospodářských středisek.

(2) Operativní kalkulace organizace sestavuje

• a) na opakované výkony nejpozději před zahájením běžného roku a v průběhu roku nejpozději před změnou výrobních nebo jiných podmínek,

• b) na neopakované výkony a na nově zahajovanou výrobu nebo jinou činnost v souladu s vnitropodnikovým předpisem; v případech, kdy je výrobek do výroby zadáván postupně podle technologického sledu, nejpozději při předání výkonu na sklad hotových výrobků.

(3) Propočtové kalkulace sestavuje organizace v takových lhůtách, aby se včas získaly podklady pro účely sledované těmito kalkulacemi.

(4) Výsledné kalkulace sestavuje organizace ve lhůtách a za období, které pro potřeby podnikového a vnitropodnikového řízení stanoví sama a pro nadpodnikové účely zvláštní předpisy.^2), ^6), ^7)

§ 17

Nahrazení kalkulace

(1) Kalkulaci lze nahradit

• a) u plánových a operativních kalkulací sestavením rozpočtů nákladů hospodářského střediska, pokud se používá kalkulace dělením, popřípadě pokud se tyto rozpočty člení podle jednotlivých výkonů, za předpokladu, že se nevyžaduje předkládání kalkulace mimo podnik;

• b) u výsledných kalkulací

• ba) zpracováním vnitropodnikového výkazu hospodářského střediska, pokud se používá kalkulace dělením, za stejného předpokladu, jako v písmenu a) tohoto odstavce,

• bb) sledováním nákladů v účetnictví zakázkovou metodou podle jednotlivých zakázek (výrobních příkazů).

(2) V podnicích, jejichž hlavní činností je restaurační stravování a ubytovací služby, nahrazuje kalkulaci vlastních nákladů a dalších složek ceny výkonů v těchto činnostech kalkulace sestavovaná v souladu s předpisy pro tvorbu cen jídel, nápojů a ubytovacích služeb.

Oddíl VI

Postup v organizaci

§ 18

Typové kalkulační vzorce

(1) Pro sestavování kalkulace se stanoví:

• a) typový kalkulační vzorec pro kalkulaci vlastních nákladů a dalších složek ceny výkonů kromě výkonů v zahraničně obchodní činnosti, který je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce;

• b) typový kalkulační vzorec pro kalkulaci složek ceny vývozních a dovozních výkonů a pokyny k němu, který je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce.

(2) Typové kalkulační vzorce určují obecné zásady pro členění nákladů v kalkulaci, jakož i pro obsah jednotlivých kalkulačních položek.

(3) Typový kalkulační vzorec pro kalkulaci složek ceny vývozních a dovozních výkonů a pokyny k němu se uplatňuje v organizacích, které uskutečňují vývozní a dovozní výkony v oborech 943.1 a 943.2 (dále jen „organizace zahraničního obchodu“). Organizace, které uskutečňují vývozní a dovozní výkony nehmotné povahy, si stanoví položkové členění složek ceny výkonů samy a stanoví obsahové vymezení složek ceny výkonů s využitím typového kalkulačního vzorce pro kalkulaci složek ceny vývozních a dovozních výkonů a pokynů k němu.

(4) Organizace stanoví na základě typového kalkulačního vzorce členění kalkulačních položek nákladů pro kalkulaci výkonů, které uskutečňuje. Zároveň zajistí převoditelnost vlastního kalkulačního členění nákladů na typový kalkulační vzorec.

(5) Organizace může při stanovení členění nákladů v kalkulaci

• a) rozdělit některé položky typového kalkulačního vzorce do samostatných kalkulačních položek, respektive podpoložek, například vyčlenit z položky přímý materiál polotovary vlastní výroby a oceňovací rozdíl k polotovarům vlastní výroby, ze správní režie režii zásobovací a režii odbytovou;

• b) nově zařadit zvláštní položky, například odpad, kooperace, vedlejší výrobky, poddodávky;

• c) sloučit položky výrobní režie a správní režie do položky režijní náklady u kalkulací výkonů nevýrobních činností s nehmotnými výstupy;

• d) vypustit položky typového kalkulačního vzorce, není-li pro ně náplň, například odbytové náklady.

§ 19

Rozpracování ustanovení vyhlášky organizací

(1) V souladu se zněním této vyhášky stanoví organizace sestavování kalkulací vnitropodnikovým předpisem pro kalkulaci, který zahrnuje:

• a) členění kalkulačních položek nákladů a jejich vazbu na typový kalkulační vzorec,

• b) náplň jednotlivých kalkulačních položek, respektive podpoložek, se zřetelem na vymezení hranice mezi náklady přímými a nepřímými,

• c) vymezení kalkulačních jednic,

• d) základny pro rozvržení nepřímých nákladů,

• e) návaznost předběžných kalkulací na rozpočetnictví,

• f) návaznost výsledných kalkulací na účetnictví,

• g) vymezení kalkulační dokumentace.

(2) Ustanovení uvedená v odstavci 1 tohoto paragrafu organizace ve svém předpisu rozpracuje tak, aby bylo zřejmé:

• a) pro které výkony uskutečňované v organizaci se kalkulace sestavují,

• b) jaké druhy kalkulací se sestavují v jednotlivých činnostech,

• c) jaké metody kalkulace se v jednotlivých činnostech uplatňují.

Oddíl VII

Kalkulační dokumentace

§ 20

Kalkulační listy

(1) Náležitosti kalkulačního listu:

• a) označení organizace,

• b) druh kalkulace,

• c) údaje o kalkulovaném výkonu, například číslo zakázky (výrobního příkazu), popis, označení, parametry a vybavení výkonu nebo jakost, recepturu, číselný znak oborového číselníku,