Zákon o zaměstnanosti

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Právo na zaměstnání

(1) Právo na zaměstnání nelze občanovi odepřít z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, členství nebo činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruženích, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, zdravotního stavu, věku, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině. Je zakázáno též takové jednání, které diskriminuje nikoliv přímo, ale až ve svých důsledcích, jakož i jednání spočívající v navádění k diskriminaci. Za diskriminaci se nepovažují případy, kdy to stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis nebo je pro to věcný důvod spočívající v povaze zaměstnání, které by měl občan vykonávat, a který je pro výkon tohoto zaměstnání nezbytný.

(2) Účastníkům právních vztahů vznikajících podle tohoto zákona není dovoleno činit nabídky zaměstnání, které jsou v rozporu s ustanovením odstavce 1.

(3) Právem na zaměstnání se rozumí právo občanů, kteří chtějí a mohou pracovat a o práci se skutečně ucházejí,

• a) na zprostředkování pracovního uplatnění ve vhodném zaměstnání,

• b) na rekvalifikaci nezbytnou k pracovnímu uplatnění,

• c) na hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání a v případě ztráty zaměstnání.

(4) Občan má právo na zabezpečení vhodného zaměstnání odpovídajícího jeho zdravotnímu stavu, s přihlédnutím k jeho věku, kvalifikaci a schopnostem, délce předchozí doby zaměstnání a možnosti ubytování (dále jen „vhodné zaměstnání“).

(5) Občan má právo svobodně si zvolit své zaměstnání a vykonávat je na celém území České republiky, nebo si může zabezpečit zaměstnání v zahraničí.

(6) Právo občana na zaměstnání se zabezpečuje především jeho pracovním uplatněním v zaměstnání umožňujícím mu výkon práce v pracovním vztahu. Právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce; to neplatí o plnění běžných úkolů, které fyzická osoba zajišťuje sama nebo s pomocí svého manžela nebo dětí nebo právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů anebo je-li plnění běžných úkolů právnickou nebo fyzickou osobou svěřeno jiné právnické nebo fyzické osobě, která je povinna toto plnění zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce. Běžnými úkoly vyplývajícími z předmětu činnosti se pro tyto účely rozumí zejména úkoly přímo související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobnou činností při podnikání podle zvláštních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro jejich výkon, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Jinou právnickou nebo fyzickou osobou se pro tyto účely rozumí pouze osoba, jejíž předmět činnosti zahrnuje i činnosti, které ve smyslu věty druhé má svými zaměstnanci v pracovních vztazích zajišťovat.

§ 2

(1) Účastníky právních vztahů vznikajících podle tohoto zákona jsou

• a) Ministerstvo práce a sociálních věcí a územní orgán práce (dále jen „úřad práce“),

• b) občané,

• c) právnické a fyzické osoby zaměstnávající občany, jakož i cizince a osoby bez státní příslušnosti (dále jen „zaměstnavatelé“); za zaměstnavatele se považují právnické osoby a fyzické osoby uvedené ve zvláštním právním předpise^31) a dále organizační složky zahraniční právnické osoby nebo zahraniční fyzické osoby oprávněné podnikat na území České republiky podle zvláštních právních předpisů,^1)

• d) právnické a fyzické osoby, které vykonávají činnosti podle tohoto zákona, zejména při zprostředkování zaměstnání, rekvalifikaci a pracovní rehabilitaci,

pokud zákon nestanoví jinak.

(2) Občané jako účastníci právních vztahů podle tohoto zákona jsou občané České republiky. Stejné právní postavení mají cizinci a osoby bez státní příslušnosti (dále jen „cizinci“); do zaměstnání mohou být přijati a zaměstnání na území České republiky však mohou cizinci vykonávat jen tehdy, jestliže jim bylo uděleno povolení k zaměstnání a povolení k pobytu,^32) pokud zákon nestanoví jinak. Udělení povolení k zaměstnání cizinci podléhá správnímu poplatku podle zvláštních právních předpisů.^33)

(3) Povolení k zaměstnání a povolení k pobytu se vyžaduje též, má-li cizinec vykonávat práci na území České republiky v pracovním vztahu k zahraničnímu zaměstnavateli, který ho k výkonu této práce vyšle na základě obchodní nebo jiné smlouvy uzavřené s tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou.

§ 2a

(1) Povolení k zaměstnání může vydat cizinci úřad práce,^2) v jehož obvodu bude zaměstnávání vykonáváno, s přihlédnutím k situaci na trhu práce a za předpokladu, že se jedná o volné pracovní místo, které s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo dočasný nedostatek volných pracovních sil nelze obsadit jinak.

(2) Povolení k zaměstnání obsahuje místo výkonu práce, druh práce, označení (jméno) a sídlo (místo pobytu) zaměstnavatele, u něhož bude cizinec vykonávat zaměstnání, a dobu, na kterou se vydává. Povolení k zaměstnání se vydává nejdéle na dobu jednoho roku. O povolení k zaměstnání je možno žádat opakovaně.

(3) Platnost povolení k zaměstnání zaniká

• a) uplynutím doby, na kterou bylo vydáno,

• b) skončením zaměstnání před uplynutím doby, na kterou bylo vydáno,

• c) uplynutím doby, na kterou bylo povolení k pobytu cizinci^32) vydáno, nebo zánikem oprávnění k pobytu z jiného důvodu.

(4) Povolení k zaměstnání může úřad práce odejmout, jestliže zaměstnání je vykonáváno v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání.

§ 2b

Povolení k zaměstnání za podmínek uvedených v § 2a může vydat úřad práce též cizinci, který bude

• a) zaměstnán v příhraniční oblasti České republiky a nejméně jednou za kalendářní týden se vrací do státu sousedícího s Českou republikou, kde má své bydliště a jehož je příslušníkem; příhraniční oblastí České republiky se rozumí území okresu přiléhajícího ke státním hranicím,

• b) sezónním zaměstnancem zaměstnávaným činnostmi závislými na střídání ročních období, avšak nejdéle na dobu šesti měsíců v kalendářním roce, pokud mezi jednotlivými zaměstnáními na území České republiky uplyne doba nejméně šesti měsíců,

• c) zaměstnán na časově vymezené období za účelem zvyšování svých dovedností a kvalifikace ve zvoleném povolání (stáž), avšak na dobu nejdéle jednoho roku; toto období zaměstnání může být prodlouženo, nejdéle však na dobu potřebnou pro získání odborné kvalifikace podle předpisů platných v České republice.

§ 2c

Bez ohledu na situaci na trhu práce úřad práce vydá povolení k zaměstnání cizinci

• a) o němž to stanoví mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů,^36)

• b) do 26 let věku zaměstnávaného příležitostnými a časově omezenými pracemi v rámci výměny mezi školami nebo v rámci odborných praxí prostřednictvím organizací akreditovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

§ 2d

Povolení k zaměstnání se nevyžaduje k zaměstnání cizince

• a) kterému byl udělen azyl,^37)

• b) kterému bylo uděleno povolení k trvalému pobytu na území České republiky,

• c) který je rodinným příslušníkem člena diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo rodinným příslušníkem zaměstnance mezinárodní vládní organizace se sídlem na území České republiky, pokud je mezinárodní smlouvou zaručena vzájemnost,

• d) jehož výkon práce na území České republiky nepřesáhne sedm po sobě jdoucích kalendářních dnů nebo celkem 30 dnů v kalendářním roce a jde-li zároveň o výkonného umělce, pedagogického pracovníka,^34) akademického pracovníka vysoké školy,^35) vědeckého pracovníka, který je účastníkem vědeckého setkání, žáka nebo studenta do 26 let věku, sportovce, osobu, která v České republice zajišťuje dodávky zboží nebo služeb nebo toto zboží dodává nebo provádí montáž na základě obchodní smlouvy, případně provádí záruční a opravářské práce,

• e) o němž to stanoví mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů,^38)

• f) který je členem záchranné jednotky a poskytuje pomoc na základě mezistátní dohody o vzájemné pomoci při odstraňování následků havárií a živelných pohrom a v případech humanitární pomoci,

• g) zaměstnávaného v mezinárodní hromadné dopravě,

• h) akreditovaného v oblasti sdělovacích prostředků,

• i) který je příslušníkem ozbrojených sil nebo civilní složky smluvní strany Severoatlantické smlouvy.

§ 2e

Povolení k zaměstnání nebude vydáno žadateli o udělení azylu po dobu 1 roku ode dne zahájení řízení o udělení azylu; nebude-li do této doby žádost o udělení azylu vyřízena, může být žadateli uděleno povolení k zaměstnání za podmínek uvedených v § 2a.

§ 3

Státní politika zaměstnanosti

(1) Státní politika zaměstnanosti směřuje k dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, produktivnímu využití zdrojů pracovních sil a k zabezpečení práva občanů na zaměstnání; zabezpečují ji Ministerstvo práce a sociálních věcí a příslušné úřady práce.^2)

(2) Zabezpečování státní politiky zaměstnanosti zahrnuje zejména

• a) soustavné sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracování prognóz a koncepcí zaměstnanosti a programů pro další pracovní uplatnění občanů,

• b) uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti,

• c) koordinaci opatření v oblasti rozvoje lidských zdrojů a zaměstnanosti s evropskou strategií zaměstnanosti,

• d) tvorbu a zapojení do mezinárodních a dvoustranných programů souvisejících s rozvojem lidských zdrojů, zaměstnaností a trhem práce,

• e) hospodaření s prostředky na politiku zaměstnanosti,

• f) poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských služeb na trhu práce,

• g) poskytování hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti,

• h) opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, s občany se změněnou pracovní schopností a s dalšími skupinami občanů, kteří mají ztížené postavení na trhu práce, pokud jde o přístup k zaměstnání, rekvalifikaci, přípravě k práci a ke specializovaným kurzům,

• i) opatření pro zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností a dalších skupin občanů, kteří mají ztížené postavení na trhu práce,

• j) usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území České republiky a z území České republiky do zahraničí.

Opatření uvedená pod písmeny h) a i) nelze považovat za diskriminaci.

(3) Aktivní politikou zaměstnanosti se rozumí souhrn opatření směřujících k zajištění rovnováhy na trhu práce. Aktivní politika zaměstnanosti je zabezpečována z prostředků účelově určených na politiku zaměstnanosti. V rámci aktivní politiky zaměstnanosti mohou ministerstvo a úřady práce přispívat na nástroje aktivní politiky zaměstnanosti upravené tímto zákonem (§ 10, 11, 20 a 22), zvláštními právními předpisy^38a) a na programy a opatření regionálního a celostátního charakteru, včetně mezinárodních programů zaměstnanosti.

ČÁST DRUHÁ

ZABEZPEČOVÁNÍ PRÁVA NA ZAMĚSTNÁNÍ

Zprostředkování zaměstnání

§ 4

(1) Zprostředkováním zaměstnání se pro účely tohoto zákona rozumí činnost zaměřená na vyhledávání vhodného zaměstnání pro občana, který se o práci uchází, a na vyhledávání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly. Součástí zprostředkování zaměstnání je též činnost informační a poradenská.

(2) Zaměstnání zprostředkovávají příslušné úřady práce; jiné právnické nebo fyzické osoby mohou zprostředkovávat zaměstnání jen za podmínek stanovených tímto zákonem.

(3) Úřady práce zprostředkovávají zaměstnání bezplatně na celém území České republiky; v případech stanovených mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, mohou zprostředkovávat zaměstnání z území České republiky do zahraničí a ze zahraničí na území České republiky.

§ 5

(1) Zprostředkování zaměstnání může provádět bezplatně i za úhradu právnická nebo fyzická osoba, jestliže má k takové činnosti povolení;^39) zprostředkování zaměstnání za úhradu lze vykonávat i za účelem dosažení zisku. Při zprostředkování zaměstnání za úhradu nemůže být úhrada požadována od občana.

(2) Za zprostředkování zaměstnání za úhradu podle odstavce 1 se nepovažuje zveřejňování nabídek zaměstnání ve sdělovacích prostředcích nebo prostřednictvím elektronických médií, kdy není prováděna přímá zprostředkovatelská činnost mezi zaměstnavateli a občany.

(3) V souvislosti se zprostředkováním zaměstnání se zakazují jakékoli srážky ze mzdy nebo jiné odměny poskytované zaměstnanci za vykonanou práci, ve prospěch jiné osoby, která zaměstnání zprostředkovala; to platí obdobně o provádění srážek ve prospěch zaměstnavatele v souvislosti s přijetím zaměstnance do zaměstnání nebo příslibem zachování jeho zaměstnání.

§ 5a

(1) Povolení ke zprostředkování zaměstnání se vydává na základě žádosti fyzické nebo právnické osoby na tři roky; povolení lze vydat opakovaně.

(2) Podmínkou udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání fyzickým osobám je jejich bezúhonnost, odborná způsobilost a trvalý pobyt na území České republiky; u právnických osob musí uvedené podmínky splňovat fyzická osoba, která plní funkci odpovědného zástupce pro účely zprostředkování zaměstnání, nebo statutární orgán nebo některý z členů statutárního orgánu odpovědný za zprostředkování zaměstnání. U zahraniční právnické osoby plní funkci odpovědného zástupce pro účely zprostředkování zaměstnání vedoucí organizační složky umístěné v České republice.

(3) Za bezúhonnou se považuje fyzická osoba, která nebyla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin nebo pro trestný čin majetkové povahy. Bezúhonnost se dokládá výpisem z Rejstříku trestů, který není starší šesti měsíců, nebo odpovídajícími doklady vydanými státem, jehož je fyzická osoba občanem, jakož i státy, ve kterých se tato osoba zdržovala v posledních třech letech nepřetržitě po dobu delší než tři měsíce.

(4) Za odborně způsobilou se považuje fyzická osoba, která má ukončené vysokoškolské vzdělání a nejméně dvouletou praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání nebo v oboru, pro který má být zprostředkování zaměstnání povoleno, anebo která má ukončené středoškolské vzdělání a nejméně pětiletou praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání nebo v oboru, pro který má být zprostředkování zaměstnání povoleno. Není-li fyzická osoba občanem České republiky, je nutno prokázat pohovorem před orgánem vydávajícím povolení ke zprostředkování zaměstnání znalost českého jazyka.

(5) Znalost českého jazyka se prokáže, jestliže fyzická osoba

• a) je schopna plynně a jazykově správně odpovídat na otázky vztahující se k běžným situacím denního života a k činnosti související se zprostředkováním zaměstnání,

• b) umí ústně sdělit obsah textu z denního tisku a obsah textu týkajícího se pracovněprávních předpisů.

(6) Právnická nebo fyzická osoba žádající o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání je povinna doložit skutečnosti uvedené v předchozích odstavcích při podání žádosti o toto povolení. Případné změny, které nastanou později, je právnická nebo fyzická osoba povinna oznamovat nejpozději do jednoho měsíce od jejich vzniku orgánu, který povolení ke zprostředkování zaměstnání vydává.

§ 5b

(1) Povolení ke zprostředkování zaměstnání musí obsahovat zejména:

• a) u fyzické osoby její jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a není-li jí uděleno, datum narození, sídlo zprostředkovatelny, územní obvod a okruh profesí, pro které bude zprostředkování povoleno, dobu, na kterou je povolení vydáno,

• b) u právnické osoby obchodní jméno, sídlo, identifikační číslo, předmět podnikání, jméno a příjmení osoby odpovědné podle § 5a odst. 2 za zprostředkování zaměstnání, sídlo zprostředkovatelny, územní obvod a okruh profesí, pro které bude zprostředkování povoleno, dobu, na kterou je povolení vydáno.

(2) Povolení ke zprostředkování zaměstnání se odejme, jestliže fyzická nebo právnická osoba

• a) přestane splňovat podmínky uvedené v § 5a odst. 2,

• b) vykonává zprostředkování zaměstnání v rozporu s podmínkami stanovenými pro zprostředkování zaměstnání v tomto zákoně nebo v rozporu s vydaným povolením ke zprostředkování zaměstnání.

§ 5c

(1) Údaje o občanech a zaměstnavatelích lze získávat, zpracovávat a sdělovat jen pro účely zprostředkování zaměstnání, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

(2) Ke zpracování osobních údajů o osobách, kterým úřad práce nebo oprávněná právnická nebo fyzická osoba zprostředkovává zaměstnání, a k předávání údajů do zahraničí za účelem zprostředkování zaměstnání se nevyžaduje souhlas osob, jichž se tyto údaje týkají, ani povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů podle zvláštního právního předpisu.^39a)

§ 6

(1) Vhodné zaměstnání si občan zabezpečuje sám nebo za pomoci příslušného úřadu práce.

(2) O zprostředkování zaměstnání se občan uchází u toho úřadu práce, v jehož obvodu má trvalý pobyt; informace o možnostech zaměstnání a o volných pracovních místech, jakož i poradenskou činnost týkající se zaměstnání, může požadovat u kteréhokoliv úřadu práce. Za tím účelem vedou úřady práce evidenci volných pracovních míst (§ 8 odst. 2).

§ 7

(1) Občan, který není v pracovním nebo obdobném vztahu, ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost ani se nepřipravuje soustavně pro povolání a osobně se u úřadu práce (§ 4 odst. 2) uchází na základě písemné žádosti o zprostředkování vhodného zaměstnání (dále jen „uchazeč o zaměstnání“), se zařadí do evidence uchazečů o zaměstnání (§ 8 odst. 1). Požádá-li občan o zprostředkování zaměstnání nejpozději do tří pracovních dnů po skončení zaměstnání, zařadí se do evidence uchazečů o zaměstnání ode dne následujícího po skončení zaměstnání.

(2) Uchazeč o zaměstnání je povinen poskytovat úřadu práce na jeho vyzvání potřebnou součinnost při zprostředkování zaměstnání. Skutečnosti rozhodné pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání osvědčuje uchazeč o zaměstnání při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání úřadu práce; změny těchto skutečností ohlašuje nejpozději do sedmi kalendářních dnů.

(3) Uchazeč o zaměstnání může být z evidence vyřazen, jestliže bez vážných důvodů odmítne nastoupit do vhodného zaměstnání nebo jestliže úmyslně maří součinnost s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání; v těchto případech bude znovu zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání nejdříve po uplynutí doby tří měsíců.

(4) Jako soustavná příprava pro povolání se pro účely tohoto zákona posuzuje i doba po skončení studia (přípravy pro povolání) na střední škole nebo vyšší odborné škole, na vysoké škole nebo jiné škole, na které se podle právních předpisů taková příprava provádí, pokud bezprostředně poté občan pokračuje v dalším studiu (přípravě pro povolání) na téže nebo jiné škole.

§ 8