Vyhláška federálního ministerstva dopravy, kterou se mění a doplňuje vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

Čl. I

Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, se mění a doplňuje takto:

• 1. V § 1 odst. 9 se za slovem „ministerstva“ vypouštějí slova „a na vozidla Lidových milicí Československé socialistické republiky“.

• 1. V § 3 odst. 1 zní:

„(1) Technickou způsobilost typů vozidel, která mají být hromadně podle typu vyráběna nebo hromadně podle typu dovážena, schvaluje na žádost výrobce nebo dovozce ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy České republiky^5) nebo ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy Slovenské republiky^6) (dále jen „příslušný orgán republiky“), a to podle konečného provedení prototypu nebo vozidla z ověřovací série nebo dovezených vzorkových vozidel a příslušné technické dokumentace. Podmínkou schválení typu je splnění podmínek stanovených v části druhé až páté této vyhlášky a zabezpečení náhradních dílů a servisu po dobu nejméně 10 let po dokončení výroby nebo dovozu vozidel schváleného typu. Hromadnou výrobou a hromadným dovozem se pro účely této vyhlášky rozumí výroba nebo dovoz více než 5 vozidel stejného typu a provedení celkem.“.

• 1. V § 3 odst. 3 se vkládá nové písmeno n), které zní:

• „n) v případě dovozu doklad o shodnosti se schváleným typem vydaný výrobcem vozidla (osvědčení shody).“.

• 1. V § 4 se doplňuje nový odstavec 3, který zní:

„(3) Zařízení k pohonu silničního motorového vozidla poháněného zkapalněným plynem propan-butan musí být schváleno podle zvláštního předpisu.^9a)“.

• 1. Za § 5 se vkládá nový § 5a, který zní:

㤠5a

Schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla

(1) Technickou způsobilost vozidla, které se neshoduje s typem vozidla schváleným podle § 3 této vyhlášky, schvaluje na žádost příslušný orgán státní správy.^9b) K žádosti musí být přiloženo

• a) technický popis vozidla alespoň v rozsahu technického průkazu,

• b) doklad o technické prohlídce vozidla ve stanici technické kontroly v České a Slovenské Federativní Republice, od níž při podání žádosti neuplynula doba delší než tři měsíce,

• c) návod k údržbě a obsluze vozidla (k nahlédnutí).

Je-li to nutné pro posouzení technické způsobilosti vozidla, může orgán státní správy žádat předložení další dokumentace nebo dokladů nebo provedení jízdních zkoušek vozidla a stanovit pro tyto zkoušky podmínky.

(2) Předpokladem schválení technické způsobilosti vozidla k provozu je

• a) řádný technický stav vozidla,

• b) splnění podmínek stanovených v části druhé až páté této vyhlášky s případnými odchylkami uvedenými v odstavcích 3 a 4.

(3) U nových vozidel dovezených do České a Slovenské Federativní Republiky se připouštějí tyto odchylky:

• a) symboly ovladačů a sdělovačů nemusí odpovídat ustanovení § 21 odst. 3,

• b) nouzová zásoba paliva nemusí být signalizována kontrolním světlem podle § 35 odst. 7,

• c) koncová část výfukového potrubí může směřovat dolů k vozovce,

• d) elektrická instalace nemusí odpovídat příslušné ČSN podle § 42 odst. 1,

• e) nemusí být zásuvka pro přenosnou svítilnu podle § 42 odst. 2,

• f) nemusí být boční směrové světlo podle § 48 odst. 3,

• g) rozsvícení předních a zadních světel do mlhy je možné při zapnutých obrysových, potkávacích i dálkových světlech,

• h) výrobní štítek nemusí obsahovat všechny předepsané údaje podle § 76 odst. 1,

• j) homologační štítek nemusí mít vyznačeny všechny homologace podle § 76 odst. 4.

(4) U ojetých vozidel se kromě odchylek uvedených v odstavci 3 připouštějí tyto další odchylky:

• a) zajištění dveří nemusí mít dvě jednoznačně rozlišitelné polohy podle § 33 odst. 3,

• b) šířka dveří do obytné nástavby vozidel nesmí být menší než 550 mm,

• c) nemusí být uzamykatelný uzávěr palivové nádrže podle § 35 odst. 4,

• d) výfukové potrubí vedené svisle vzhůru nad vozidlo může mít vyústění i v pravé polovině vozidla a nemusí přesahovat o více než 100 mm, přitom však musí být opatřeno klapkou nebo odvodňovacím ventilem v nejnižším místě a výfukový systém musí být těsný,

• e) u vozidel kategorie N1 nemusí být odpojovač elektrického zařízení podle § 42 odst. 4,

• f) osvětlení státní poznávací značky, zpětný světlomet a doplňková obrysová světla nemusí být homologována podle příslušného předpisu EHK a nemusí být označena homologační značkou podle § 43 odst. 1,

• g) nemusí být nastavování světlometů z místa řidiče a štítek se základním nastavením světlometů,

• h) nemusí být svítilna se zpětným světlem,

• i) přední světlomety do mlhy trvale zabudované do karoserie vozidla mohou mít žlutou barvu světla,

• j) nemusí být elektricky vyhřívané zadní sklo,

• k) větrák vytápěcího a větracího systému může být jednorychlostní,

• l) zakončení ovládací páky jednostopých motorových vozidel musí být zakončeno koulí o průměru větším než 15 mm,

• m) nemusí být homologační štítek podle § 76 odst. 4,

• n) ve výfukových plynech kontrolovaných při volnoběhu motoru nesmí objem oxidu uhelnatého (CO) překročit 3,5 % a od roku 1993 kromě toho objem nespálených uhlovodíků (HC) nesmí překročit 800 ppm.

(5) Ojetým vozidlem se pro účely této vyhlášky rozumí vozidlo, které již bylo provozováno a evidováno v České a Slovenské Federativní Republice nebo v jiném státě.“.

• 1. V § 7 odst. 1 se vypouští písmena c) a d).

• 1. V § 7 odst. 2 se na konci připojuje věta: „Při schvalování změny stávajícího druhu pohonu na pohon zkapalněným plynem propan-butan se přiměřeně použijí příslušná ustanovení zvláštního předpisu o podmínkách provozu silničních motorových vozidel poháněných stlačeným plynem.^12a)“.

• 1. § 8 se vypouští.

• 1. V § 19 se doplňují odstavce 9 a 10, které zní:

„(9) Zážehové benzinové motory vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1992 musí umožňovat trvalý provoz vozidla na bezolovnatý benzin.

(10) Zážehové motory vozidel kategorie L5 s pohotovostní hmotností vyšší než 400 kg a vozidel kategorie M a N uvedených do provozu po nabytí účinnosti této vyhlášky nesmí být mazány na principu směsi paliva s mazacím olejem.“.

• 1. V § 37 odst. 1 se vypouští poslední věta.

• 1. § 37 odst. 2 zní:

„(2) Automobilové benziny a motorové nafty určené k pohonu spalovacích motorů silničních vozidel smí obsahovat nejvýše

• a) 0,15 g olova v 1 litru olovnatého benzinu,

• b) 0,005 g olova v 1 litru bezolovnatého benzinu,

• c) 0,3 g síry v 1 kg motorové nafty.

V 1 litru olovnatého benzinu musí být nejméně 0,03 g olova.“.

• 1. V § 39 odst. 1 a 2 zní:

„(1) Vozidla se zážehovými benzinovými motory musí při schválení z hlediska emisí škodlivin výfukových plynů splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy.^75) Množství oxidu uhelnatého (CO) a množství součtu nespálených uhlovodíků a oxidů dusíku (HC+NOx) ve výfukových plynech vozidel M1 a N1 se zážehovými motory, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 10. 1992 nebo budou vyrobeny nebo dovezeny po 1. 10. 1993, nesmí být při schválení typu vyšší než 19 g/test CO a 5 g/test HC+NOx^75a) a pro kontrolu shodnosti výroby vyšší než 22 g/test CO a 6 g/test HC+NOx.

(2) Vozidla se vznětovými motory vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1976 musí z hlediska emisí škodlivin výfukových plynů splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy^76) a musí být podle nich schválena. Vozidla kategorie M2, M3, N2 a N3 vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1985 musí kromě toho splňovat další podmínky stanovené zvláštními předpisy^76) a musí být podle nich schválena. Ve výfukových plynech vozidel o celkové hmotnosti nad 3,5 t, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 10. 1992 a která budou vyráběna nebo dovážena po 1. 10. 1993, nesmí množství oxidu uhelnatého (CO) překročit 4,5 g/kWh, množství nespálených uhlovodíků (HC) 1,1 g/kWh, množství oxidů dusíku (NOx) 8,0 g/kWh; měrné množství pevných částic u těchto vozidel s motorem o výkonu do 85 kW nesmí překročit 0,63 g/kWh a u vozidel s motorem nad 85 kW nesmí překročit 0,35 g/kWh.“.

• 1. V § 39 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

„(3) Palivové vstřikovací čerpadlo smí seřizovat a opravovat jen opravna specializovaná na opravu palivových vstřikovacích čerpadel. Čerpadlo musí být plombováno proti neoprávněným zásahům.“.

Dosavadní odstavce 3, 4, 5 a 6 se označují jako odstavce 4, 5, 6 a 7.

• 1. V § 39 odst. 4 se na konec připojuje věta: „Před měřením kouřivosti musí být provedena kontrola a seřízení palivového zařízení vozidla podle dokumentace výrobce, popřípadě oprava a kontrola těsnosti a funkčnosti výfukového systému.“.

• 1. V § 39 odst. 6 zní:

„(6) Škodlivé složky ve výfukových plynech u vozidel se zážehovými motory se ověřují po záběhu motoru^79) při volnoběhu. Koncentrace oxidu uhelnatého (CO) a nespálených uhlovodíků (HC) při tomto ověřování nesmí překročit hodnoty:

• a) 6,0 % CO a 2000 ppm HC u vozidel vyrobených do konce roku 1972 včetně,

• b) 4,5 % CO a 1200 ppm HC u vozidel vyrobených od roku 1973 do konce roku 1985 včetně,

• c) 3,5 % CO a 800 ppm HC u vozidel vyrobených od roku 1986 včetně.

Před měřením koncentrace CO a HC musí být provedena kontrola a seřízení zapalovacího a palivového zařízení vozidla podle dokumentace výrobce, popřípadě i oprava a kontrola těsnosti a funkčnosti výfukového systému. Ustanovení tohoto paragrafu se nevztahuje na vozidla kategorie L1, L2, L3, L4 a L5 s pohotovostní hmotností nižší než 400 kg. U motorů mazaných směsí paliva a mazacího oleje se HC nekontrolují.“.

• 1. § 39 se doplňuje odstavci 8 a 9, které zní:

„(8) Ustanovení odstavce 2 se vztahuje i na zvláštní vozidla uvedená v § 67, 68, 69 a 70 se vznětovými motory, jejichž technická způsobilost bude schvalována po 1. 10. 1992 a na vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1994.

(9) Počínaje rokem 1992 u motorových vozidel v provozu se v pravidelných intervalech ověřuje splnění přípustných limitů škodlivých exhalací ve výfukových plynech podle odstavců 4 a 6, s výjimkou složek nespálených uhlovodíků (HC) u vozidel se zážehovými motory, jejichž ověřování bude zavedeno počínaje rokem 1993. Toto ověření se provádí u vozidel používaných k hospodářské činnosti vždy po 12 měsících, u ostatních vozidel vždy po 18 měsících. U vozidel, která podléhají pravidelným technickým prohlídkám v kratším termínu je časový interval pro ověřování škodlivých exhalací určen intervalem jednotlivých technických prohlídek. Ověření se provádí na náklad provozovatele vozidla na pracovištích k tomu určených na základě předvolání podle zvláštního předpisu.^80a)“.

• 1. V § 40 odst. 2 se na konci připojuje tato věta:

Hladina vnějšího hluku silničních motorových vozidel kategorie M a N, jejichž technická způsobilost bude schvalována po 1. 10. 1993 nebo budou vyrobena nebo dovezena po 1. 10. 1994 nesmí překročit hodnoty uvedené v příloze č. 3, která je součástí této vyhlášky.“.

• 1. V § 58 odst. 4 se druhá věta vypouští.

• 1. V § 82 se na konci připojuje tato věta: „Výjimky nelze udělit z části první a z § 14 až 18, § 39, 40 a 56.“.

• 1. V § 84 odst. 2 bod 14 zní:

• „14. převyšuje-li objemový obsah oxidu uhelnatého (CO) nebo koncentrace nespálených uhlovodíků (HC) ve výfukových plynech zážehového motoru nebo stupeň kouřivosti vznětového naftového motoru nebo vnější hluk vozidla povolenou hodnotu.“.

• 1. V § 84 se vypouští odstavec 3.

• 1. V příloze č. 1 vyhlášky č. 41/1984 Sb. v odstavci 5 ustanovení písmene a) zní:

• „a) hodnoty koncentrace oxidu uhelnatého (CO) a množství nespálených uhlovodíků (HC) ve výfukových plynech zážehových motorů;“.

• 1. Vyhláška se doplňuje přílohou č. 3, která zní:

„Nejvyšší přípustné hodnoty hladin vnějšího hluku vozidel kategorie M a N, jejichž technická způsobilost bude schvalována po 1. říjnu 1993

Kategorie vozidel	Hladina vnějšího hluku dB (A)
M1	74
M2, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3,5 t	77
M2 a M3, jejichž celková hmotnost převyšuje 3,5 t	78
M2 a M3, jejichž výkon motoru je vyšší než 147 kW	80
M2 a M3 určená pro městskou hromadnou dopravu osob	80
N1, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 2 t	76
N1, jejichž celková hmotnost převyšuje 2 t	77
N2 a N3, jejichž motor nepřevyšuje výkon 75 kW	77
N2 a N3, jejichž motor má výkon 75 kW a více, avšak nepřevyšuje 147 kW	79
N2 a N3, jejichž motor převyšuje výkon 147 kW	80.“.

Čl. II

Zrušuje se vyhláška č. 60/1981 Sb., o hospodárnosti provozu silničních vozidel pro motorovou dopravu, ve znění vyhlášky č. 104/1982 Sb.

Čl. III

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1991.

Ministr:

Ing. Nezval v. r.

^5) Zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění dalších změn a doplňků (úplné znění č. 105/1991 Sb.).

^6) Zákon SNR č. 347/1990 Sb., o organizaci ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy Slovenské republiky.

^9a) Předpis EHK č. 67.

^9b) § 74 odst. 2 vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú. l. (Ú. v.), o provozu na silnicích.

^12a) Vyhláška FMD č. 10/1991 Sb., o podmínkách provozu silničních motorových vozidel poháněných stlačeným plynem.

^75) Předpis EHK č. 40, 47, 15 a 83. Prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

^75a) Množství CO, HC a NOx se zjišťuje podle metodik předpisu EHK č. 83.

^76) Předpis EHK č. 24 a č. 49. Pokud vozidlo kategorie M1 a N1 se vznětovými motory není homologováno podle těchto předpisů, musí být homologováno podle předpisu EHK č. 83. Prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

^80a) § 83 vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú. l. (Ú. v.).