Vyhláška ministerstva vnitra České republiky o zvláštní odborné způsobilosti pracovníků okresních a obecních úřadů a jejím ověřování

§ 1

Základní ustanovení

(1) Vyhláška stanoví okruh pracovníků okresních úřadů, jakož i obecních úřadů v oblasti přenesené působnosti (dále jen „pracovníci“), kteří pro výkon své pracovní činnosti potřebují zvláštní odbornou způsobilost, obsah zvláštní odborné působilosti, způsob jejího ověřování a její organizační zabezpečení a formy jejího dalšího zdokonalování.

(2) Okruh pracovníků je určen a obsah zvláštní odborné způsobilosti vymezen v příloze č. 1, která je součástí této vyhlášky.

(3) Zvláštní odborná způsobilost je souhrn odborných znalostí a praktických zkušeností nezbytných pro řádný výkon činností vyplývajících z pracovní smlouvy.

§ 2

Ověřování zvláštní odborné způsobilosti

(1) Ověření zvláštní odborné způsobilosti (dále jen „ověření“) se podrobí pracovník, který ode dne účinnosti této vyhlášky vykonává nebo bude vykonávat činnost, pro kterou potřebuje zvláštní odbornou způsobilost (dále jen „činnost“).

(2) Povinnost podrobit se ověření může prominout pracovníkovi, jemuž do dvou let ode dne, do kterého je nejpozději povinen podat přihlášku ke zkoušce (§ 3 odst. 1), vznikne nárok na starobní důchod, přednosta okresního úřadu, jde-li o pracovníka okresního úřadu, a tajemník obecního úřadu, jde-li o pracovníka obecního úřadu, popřípadě starosta obce, není-li tajemník obecního úřadu ustanoven nebo má-li se ověření podrobit tajemník obecního úřadu.

(3) Pokud pracovní náplň pracovníka sestává z více činností, určí okresní úřad nebo obec, u nichž je pracovník v pracovním poměru (dále jen „příslušný úřad“), pro kterou z těchto činností bude ověření provedeno.

(4) Ověření provádí zkušební komise formou ústní nebo písemné zkoušky anebo písemného testu, popřípadě kombinací těchto norem (dále jen „zkouška“).

§ 3

Přihláška ke zkoušce

(1) Ke zkoušce se pracovník přihlašuje prostřednictvím příslušného úřadu Institutu pro místní správu ministerstva vnitra (dále jen „Institut“). Přihlášku je pracovník povinen podat nejpozději do 6 měsíců od počátku účinnosti této vyhlášky, pokud činnost již vykonává, jinak do 6 měsíců od počátku výkonu činnosti; do této doby se nezapočítávají doba mateřské dovolené, další mateřské dovolené, vojenské základní (náhradní) služby, civilní služby, ani doba uvolnění pro výkon veřejné funkce.

(2) V přihlášce uvede pracovník

• a) své jméno, příjmení, rodné číslo a bydliště,

• b) činnost, pro kterou žádá ověření,

• c) zvolenou formu přípravy (§ 5 odst. 1).

§ 4

Náplň zkoušky

(1) Ústřední orgán státní správy, který řídí výkon státní správy na úseku, do kterého činnost patří (dále jen „příslušný ústřední orgán státní správy“), vymezí problematiku, z jejíž znalosti se provede zkouška, a toto vymezení předá Institutu. Vymezení problematiky a seznam literatury zašle Institut pracovníkovi do 30 dnů ode dne doručení přihlášky ke zkoušce.

(2) Formu provádění zkoušky určí Institut po projednání s určeným pracovníkem příslušného ústředního orgánu státní správy.

§ 5

Příprava ke zkoušce

(1) Příprava ke zkoušce se uskutečňuje buď organizovaným studiem formou seminářů nebo konzultací anebo studiem individuálním. Formu přípravy, kterou si pracovník zvolí, a plán jejího provádění předem dohodne s příslušným úřadem.

(2) Organizované studium zabezpečuje ministerstvo vnitra prostřednictvím Institutu.

§ 6

Konání zkoušky

Termín zkoušky určuje Institut. Zkouška se koná zpravidla na závěr posledního semináře organizovaného studia. Současně se podrobí zkoušce i pracovníci, kteří se připravovali ke zkoušce formou konzultací nebo individuálním studiem.

§ 7

Zkušební komise

(1) Členy zkušebních komisí jmenuje ministr vnitra České republiky z řad pracovníků příslušných ústředních orgánů státní správy a z dalších odborníků z oborů činností zahrnutých do obsahu zvláštní odborné způsobilosti.

(2) Zkušební komise jednají a rozhodují nejméně v tříčlenném složení, které stanoví pro jednotlivé úseky výkonu státní správy ředitel Institutu tak, aby alespoň dvěma členy zkušební komise byli vždy odborní pracovníci navržení příslušným ústředním orgánem státní správy; přitom jednoho z členů zkušební komise pověří jejím předsednictvím. Zkušební komise se usnáší většinou hlasů; při rovnosti hlasů je rozhodující hlas jejího předsedy. Ředitel Institutu jmenuje z řad pracovníků Institutu tajemníka zkušební komise, který má hlas poradní.

(3) Práva a povinnosti zkušební komise, jakož i způsob provádění a hodnocení zkoušek, upravuje zkušební řád uvedený v příloze č. 2, která je součástí této vyhlášky.

§ 7a

Součinnost příslušných ústředních orgánů státní správy

(1) Příslušné ústřední orgány státní správy navrhují za členy zkušebních komisí své odborné pracovníky ovládající problematiku, která je předmětem ověřování; obdobně vybírají vhodné lektory pro potřeby výuky v Institutu.

(2) Nad úrovní provádění výuky a zkoušek dohlíží ministerstvo vnitra ve spolupráci s příslušnými ústředními orgány státní správy.

§ 8

Osvědčení o zvláštní odborné způsobilosti

(1) Zkušební komise oznámí výsledek zkoušky pracovníkovi v den vykonání zkoušky.

(2) Pracovníkovi, který úspěšně vykonal zkoušku, vydá zkušební komise osvědčení o zvláštní odborné způsobilosti (dále jen „osvědčení“); kopii osvědčení zašle příslušnému úřadu.

(3) Osvědčení obsahuje činnost, kterou může pracovník na základě osvědčení vykonávat, datum vydání osvědčení, razítko ministerstva vnitra a podpisy předsedy a tajemníka zkušební komise.

(4) O zkoušce a jejím výsledku pořídí tajemník zkušební komise zápis, který se ukládá u Institutu.

§ 9

Platnost osvědčení

(1) Osvědčení je platné pro výkon činnosti u všech okresních úřadů a obecních úřadů v České republice.

(2) Ministerstvo vnitra organizuje prostřednictvím Institutu doplňkové školení pracovníků, kterým bylo vydáno osvědčení; příslušný úřad může pracovníku uložit účast na tomto školení.^1)

(3) Příslušný úřad může uložit pracovníku povinnost podrobit se novému ověření, pokud došlo k zásadním změnám právní úpravy na příslušném úseku státní správy.

(4) Jestliže se pracovník bez důležitého důvodu nepodrobí ověření, které mu bylo uloženo podle odstavce 3, nebo zkoušku nevykoná úspěšně, anebo se nezúčastní doplňkového školení, pozbude osvědčení platnosti.

(5) Osvědčení nenahrazuje kvalifikační předpoklady vzdělání a praxe stanovené pro jednotlivé funkce.

§ 10

Hrazení nákladů

Náklady spojené s organizovanou přípravou pracovníků ke zkoušce a zkouškou hradí příslušný okresní úřad nebo obec.

Společná, přechodná a závěrečná ustanovení

§ 11

Příprava ke zkoušce, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, a provedení zkoušky u pracovníků, kteří se této přípravy zúčastní, se uskuteční podle dosavadního předpisu.^2)

§ 12

Osvědčení vydaná podle dosavadního předpisu^2) se uznávají za osvědčení podle této vyhlášky.

§ 13

(1) Na žádost obce se v Institutu ověřuje též zvláštní odborná způsobilost člena zvláštního orgánu, popřípadě komise, zřízené obecní radou, je-li pro výkon jeho činnosti stanovena jako nezbytný požadavek.^3)

(2) Zkouška o prokázání znalostí k vedení matrik, kterou je pracovník povinen složit podle zvláštních předpisů,^4) nahrazuje ověření zvláštní odborné způsobilosti podle části I bodu 2 přílohy č. 1 této vyhlášky.

§ 14

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1991.

Ministr:

v z. JUDr. Drbohlav v. r.

I. náměstek

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 260/1991 Sb.

Určení okruhu pracovníků a obsah zvláštní odborné způsobilosti

I. Ověřování zvláštní odborné způsobilosti se vztahuje na pracovníky uskutečňující výkon státní správy na úseku

1.	přestupkové agendy ve věcech veřejného pořádku, ve věcech občanského soužití a ve věcech majetkových,
2.	matrik a státního občanství,
3.	finančního hospodaření,
4.	místních daní a poplatků,
5.	silničního hospodářství,
6.	silniční a městské dopravy,
7.	zdravotnictví,
8.	zemědělství,
9.	myslivosti,
10.	kultury,
11.	sociální péče,
12.	územního plánování,
13.	územního řízení a stavebního řádu,
14.	vodoprávního řízení a vodohospodářského dozoru,
15.	lesního hospodářství,
16.	ochrany přírody a krajiny,
17.	ochrany zemědělského půdního fondu,
18.	ochrany ovzduší,
19.	odpadového hodpodářství,
20.	posuzování vlivů na životní prostředí,
21.	plnění funkce živnostenských úřadů,
22.	plnění funkce pozemkových úřadů,
23.	zabezpečování obrany a řešení krizových situací.

II. Pro všechny pracovníky uvedené v části I jsou obecnými předpoklady zvláštní odborné způsobilosti znalost

• právní úpravy lidských práv a svobod,^5)

• právní úpravy o obcích a okresních úřadech,^6)

• právní úpravy správního řízení,^7)

• právní úpravy projednávání přestupků,^8)

• právní úpravy vyřizování stížností, oznámení a podnětů občanů,^9)

• právní úpravy petic,^10)

• právní úpravy zabezpečování obrany a řešení krizových situací.^11)

III. Obsah zvláštní odborné způsobilosti pro výkon jednotlivých druhů pracovních činností uvedených v části II je vymezen v okruhu otázek zasílaných pracovníkovi Institutem podle § 4 této vyhlášky.

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 260/1991 Sb.

Zkušební řád pro ověřování zvláštní odborné způsobilosti pracovníků okresních úřadů

I. Práva a povinnosti zkušební komise a jejího předsedy

• 1. Zkušební komise

• a) sestaví zkušební otázky pro ústní zkoušku, popřípadě témata nebo text pro písemnou zkoušku, a to z okruhu otázek tvořících náplň zkoušky, určeného příslušným ústředním orgánem státní správy,

• b) může vyloučit ze zkoušky pracovníka, který při přípravě nebo v průběhu zkoušky použije nedovolené pomůcky nebo prostředky.

• 1. Předseda zkušební komise

• a) řídí jednání a práci zkušební komise,

• b) dbá na jednotný a správný postup zkušební komise,

• c) rozhoduje o sporných otázkách souvisejících se zkouškou.

• 1. Tajemník zkušební komise

• a) seznámí pracovníky s organizací a průběhem zkoušky, s jejich právy a povinnostmi a se způsobem hodnocení zkoušky,

• b) ověřuje totožnost pracovníků podle osobních dokladů a podle přihlášky,

• c) pořizuje zápis o průběhu a výsledku zkoušky a zabezpečuje vyhotovení osvědčení.

II. Zkoušky k ověření zvláštní odborné způsobilosti

Ústní zkouška

• 1. Pracovník odpovídá zpravidla na dvě ze zkušebních otázek sestavených zkušební komisí.

• 1. Pracovník se může připravovat na odpověď po dobu 15 minut.

• 1. Ústní zkouška nesmí trvat déle než 30 minut.

Písemná zkouška

• 1. Před započetím písemné zkoušky sdělí předseda zkušební komise pracovníkům dobu stanovenou pro vypracování písemné práce.

• 1. Písemná zkouška nesmí trvat déle než 2 hodiny.

Zkouška písemným testem

• 1. Pro vykonání zkoušky písemným testem se stanoví časový limit, který nesmí přesáhnout 1 hodinu.

• 1. Hodnocení odpovědí se provádí bodovacím systémem, s jehož pravidly musí být pracovníci seznámeni před zahájením zkoušky.

III. Hodnocení výsledků zkoušky

• 1. Zkouška se hodnotí stupněm „vyhověl“ nebo „nevyhověl“.

• 1. Klasifikačním stupněm „vyhověl“ se hodnotí pracovník, který prokázal, že ovládá v požadované míře stanovenou látku a jejímu obsahu rozumí teoreticky i prakticky.

• 1. Klasifikačním stupněm „nevyhověl“ se hodnotí pracovník, v jehož znalostech se při zkoušce projevily značné nedostatky.

• 1. Klasifikačním stupněm „nevyhověl“ se hodnotí rovněž pracovník, který byl ze zkoušky vyloučen.

• 1. Pracovníka, který byl hodnocen klasifikačním stupněm „nevyhověl“, poučí zkušební komise o možnosti a podmínkách opakování zkoušky.

IV. Opakování zkoušky a stanovení náhradního termínu

• 1. Nevyhoví-li pracovník při zkoušce, může zkoušku opakovat nejvýše dvakrát. Termín opakované zkoušky určí pracovníkovi zkušební komise tak, aby se opakovaná zkouška konala nejdříve po třech měsících a nejdéle do šesti měsíců ode dne zkoušky.

• 1. Pracovníkovi, který se ke zkoušce nebo opakování zkoušky nemohl dostavit z důležitého důvodu anebo svou neúčast řádně omluvil, stanoví zkušební komise náhradní termín.

• 1. Jestliže se pracovník ke zkoušce nebo opakování zkoušky nedostaví bez řádné omluvy nebo bez důležitého důvodu, může konat zkoušku jen na základě nové přihlášky.

^1) § 141a zákoníku práce. § 126 odst. 3 zákoníku práce.

^2) Výnos ministerstva vnitra a životního prostředí České socialistické republiky o zvláštní odborné způsobilosti pracovníků národních výborů pro výkon některých činností, č. j. LK-7696/89-529 ze dne 31. 5. 1989, uveřejněný ve Věstníku vlády ČR pro národní výbory v částce 3/1989 a oznámený ve Sbírce zákonů v částce 17/1989.

^3) § 53 odst. 5 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

^4) § 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 22/1977 Sb., kterou se vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách.

^5) Zejména ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.

^6) Zejména zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů.

^7) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

^8) Zejména zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

^9) Vládní vyhláška č. 150/1958 Ú. l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících.

^10) Zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním.

^11) Zákon č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky. Nařízení vlády ČSFR č. 284/1992 Sb., o opatřeních hospodářské mobilizace.