Zákon, kterým se mění a doplňuje trestní řád a zákon o ochraně státního tajemství

Článek I

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákonů č. 57/1965 Sb., č. 58/1969 Sb., č. 149/1969 Sb., č. 48/1973 Sb., č. 29/1978 Sb., č. 43/1980 Sb., č. 159/1989 Sb., č. 178/1990 Sb. a č. 303/1990 Sb., se mění a doplňuje takto:

• 1. V § 2 odst. 4 na konci se připojuje věta: „K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí.“.

Odstavec 9 zní:

„(9) V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce.“.

• 1. V § 6 odst. 1 se za slova „zákazu činnosti“ vkládají slova „nebo zákazu pobytu“.

• 1. V § 8 odst. 1 se slova „orgánům Sboru národní bezpečnosti“ nahrazují slovy „policejním orgánům“.

Odstavce 2 a 3 znějí:

„(2) Údaje, které jinak jsou předmětem bankovního tajemství, smí v přípravném řízení požadovat jen prokurátor. Vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán potřebují k takovému dožádání předchozí souhlas prokurátora. V řízení před soudem může takové údaje požadovat předseda senátu.

(3) Ustanovením odstavců 1 a 2 není dotčena povinnost zachovávat státní a hospodářské tajemství ani státem uložená povinnost mlčenlivosti.“.

• 1. Za § 8 se vkládá nový § 8a, který včetně nadpisu zní:

㤠8a

Poskytování informací o trestním řízení

(1) Orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost poskytováním informací sdělovacím prostředkům. Přitom dbají toho, aby neohrožovaly objasnění skutečností důležitých pro posouzení věci, nezveřejňovaly o osobách, které mají účast v trestním řízení, údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2).

(2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 orgány činné v trestním řízení odepřou poskytnutí informací.“.

• 1. V § 9 odst. 2 druhé větě se středník za slovem „vydání“ nahrazuje tečkou a slova „není-li příslušné řízení dosud v běhu, navrhne prokurátor jeho zahájení“ se vypouštějí.

• 1. V § 12 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Policejními orgány se rozumějí orgány Federálního policejního sboru,^1) Policie České republiky^2) a Policejního sboru Slovenské republiky^3) (dále jen „policejních sborů“).“.

V odstavci 12 se vypouštějí slova „národní“ za slovy „ministerstvo“ a „ministr“.

Dosavadní odstavce 2 až 12 se označují jako odstavce 3 až 13.

• 1. V § 17 se vypouští odstavec 2 a zároveň se zrušuje číslování odstavců.

• 1. § 19 se vypouští.

• 1. Nadpis nad § 25 se vkládá pod označení tohoto paragrafu.

V odstavci 2 se na konci připojuje věta: „Tohoto souhlasu není třeba, jde-li o odnětí a přikázání věci mezi vojenskými soudy.“.

• 1. § 26 včetně nadpisu zní:

㤠26

Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení

K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný soud, v jehož obvodě je činný prokurátor, který podal příslušný návrh.“.

• 1. V § 28 se slova „neovládá-li obviněný jazyk“ nahrazují slovy „prohlásí-li obviněný, že neovládá jazyk“.

• 1. V § 29 odst. 2 se za větu prvou vkládá věta:

„Nesouhlasí-li tento orgán nebo předseda senátu s vyúčtováním náhrady a odměny tlumočníka, rozhodne o jejich výši usnesením.“.

• 1. V § 30 odst. 1 se za slovo „soudce“ vkládá slovo „přísedící“.

V odstavci 2 se za slovo „soudce“ vkládají slova „nebo přísedící“ a na konci se připojuje věta, která zní: „Po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.“.

V odstavci 3 větě první se za slovo „soudce“ vkládají slova „nebo přísedící“:

• 1. § 31 zní:

㤠31

(1) O vyloučení rozhoduje bezprostředně nadřízený orgán, a to na podkladě oznámení osoby, o jejíž vyloučení jde, nebo na podkladě námitky některé ze stran. Až do rozhodnutí těchto orgánů o vyloučení vykonávají osoby, o jejichž vyloučení jde, jen ty úkony, které nesnesou odkladu.

(2) O tom, zda je vyloučen soudce nebo přísedící, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu České republiky, Nejvyššího soudu Slovenské republiky a Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky rozhodne jiný senát téhož soudu. Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce nebo přísedící je vyloučen, určí místo něho předseda soudu jiného soudce nebo přísedícího.“.

• 1. V § 33 odst. 1 větě druhé se za slovo „podávat“ vkládají slova „žádosti a“.

V odstavci 2 se za slovo „bezplatnou“ vkládají slova „nebo na obhajobu za sníženou odměnu“.

• 1. V § 35 odst. 1 se věta druhá a třetí nahrazují větou, která zní: „Pro jednotlivé úkony trestního řízení, s výjimkou řízení před soudem, se může obhájce dát zastoupit svým koncipientem.“.

• 1. V § 36 odst. 4 na konci se za slovo „léčení“ doplňují slova „s výjimkou ochranného léčení protialkoholního“.

• 1. V § 36a odst. 1 písm. c) se vypouštějí slova „nebo ve výkonu trestu odnětí svobody“.

V odstavci 2 písm. d) na konci se tečka nahrazuje čárkou a připojuje se nové ustanovení písmene e), které zní:

• „e) jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel.“.

• 1. V § 38 odst. 1 poslední věta zní: „Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven.“.

• 1. § 39 zní:

㤠39

(1) Obhájce ustanoví, a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce.

(2) Dojde-li ke spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí a obviněnému byl v každé z těchto věcí ustanoven obhájce, předseda senátu a v přípravném řízení soudce zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni později. Došlo-li k ustanovení obhájců současně, zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni v řízení o méně závažném trestném činu.“.

• 1. V § 40 poslední věta zní: „O zproštění rozhodne v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení soudce.“.

• 1. V § 50 odst. 2 se vypouštějí slova „a která je občansky bezúhonná“.

Odstavec 3 zní:

„(3) Zmocněncem zúčastněné osoby a poškozeného v trestním řízení, ve kterém jsou probírány skutečnosti tvořící předmět státního tajemství, může být pouze advokát nebo osoba, která se může seznamovat se státním tajemstvím na příslušném úseku.“.

• 1. § 62 odst. 2 zní:

„(2) V případě potřeby, zejména při nařízeném předvedení, při neúspěšnosti pokusu doručit jiným způsobem do vlastních rukou adresáta zásilku, u níž je uložení vyloučeno, nebo při nebezpečí, že průtahem v doručování bude jednání zmařeno, lze o doručení požádat i policejní orgán.“.

V odstavci 4 se vypouštějí slova „nebo u místního národního výboru“.

• 1. V § 63 odst. 2 se vypouštějí slova „nebo u místního národního výboru“.

• 1. V § 66 odst. 1 se číslovka „1000“ nahrazuje číslovkou „2000“.

• 1. § 68 včetně nadpisu zní:

㤠68

Rozhodnutí o vazbě

Vzít do vazby lze toliko osobu, proti které bylo vzneseno obvinění (§ 163) nebo které bylo sděleno obvinění (§ 169). Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi. O vazbě rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh prokurátora soudce.“.

• 1. § 69 včetně nadpisu zní:

㤠69

Příkaz k zatčení

(1) Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67) a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh prokurátora a v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen.

(2) Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je obviněný stíhán, označení trestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a přesný popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává.

(3) Zatčení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného.

(4) Policejní orgán, který obviněného na podkladě příkazu zatkl, je povinen ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin dodat soudu, jehož soudce příkaz vydal; není-li to výjimečně možné vzhledem ke značné vzdálenosti místa zatčení od sídla soudu, jehož soudce příkaz vydal, musí být obviněný dodán nejpozději do 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému soudu. Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu.

(5) Soudce, jemuž byl obviněný dodán, musí obviněného neprodleně vyslechnout, rozhodnout o vazbě a rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin od doby, kdy mu byl obviněný dodán. Provádí-li výslech obviněného jiný věcně příslušný soudce, informuje o jeho výsledku soudce věcně příslušného soudu, který příkaz k zatčení vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své rozhodnutí oznámí prostřednictvím soudce provádějícího výslech obviněnému. Není-li obviněnému oznámeno rozhodnutí do 24 hodin od doby, kdy byl dodán soudu nebo soudci provádějícímu jeho výslech, musí být obviněný propuštěn na svobodu.

(6) V řízení před soudem rozhodne o vazbě zatčeného soudce.

(7) Obviněného, který byl vzat do vazby, dodají do místa výkonu vazby policejní orgány.“.

• 1. § 71 včetně nadpisu zní:

„Trvání vazby

§ 71

(1) Vazba v přípravném řízení může trvat jen nezbytně nutnou dobu. Jestliže by vazba přesáhla dva měsíce a hrozí nebezpečí, že by propuštěním na svobodu mohlo být zmařeno nebo ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může soudce na návrh prokurátora prodloužit tuto lhůtu nejvýše na šest měsíců. Nad tuto lhůtu může vazbu prodloužit pouze senát. Před podáním návrhu na prodloužení lhůty je prokurátor povinen učinit veškerá opatření k urychlení trestního řízení. Vazba v přípravném řízení však nesmí přesáhnout jeden rok; trvá-li jeden rok a není-li v této lhůtě podána obžaloba, prokurátor propustí obviněného na svobodu.

(2) Návrh na prodloužení lhůty podle odstavce 1 musí prokurátor podat nejméně pět dnů před skončením lhůty. Nerozhodne-li soud do skončení lhůty, musí být obviněný propuštěn prokurátorem na svobodu. Usnesení o prodloužení vazby musí být obviněnému doručeno do deseti dnů od rozhodnutí.

(3) V řízení před soudem může vazba trvat nejvýše jeden rok.

(4) Nebylo-li možné ze závažných důvodů přípravné řízení skončit ve lhůtě uvedené v odstavci 1 a řízení před soudem ve lhůtě uvedené v odstavci 3 a propuštěním obviněného na svobodu hrozí zřejmé nebezpečí životu a zdraví lidí nebo porušení jiných základních práv a svobod občanů, může nejvyšší soud vazbu na nezbytně nutnou dobu prodloužit.

(5) O prodloužení vazby podle odstavce 4 v přípravném řízení rozhoduje na návrh generálního prokurátora a v řízení před soudem na návrh předsedy senátu nejvyšší soud republiky. Jde-li o prodloužení vazby v řízení před nejvyšším soudem republiky nebo v řízení, kde o vazbě rozhodl vojenský soud, rozhoduje Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky.

(6) Lhůty uvedené v odstavcích 1 a 3 se počítají od doby, kdy došlo k zatčení (§ 69) nebo zadržení (§ 75 a 76) obviněného, anebo nepředcházelo-li zatčení nebo zadržení, od doby, kdy došlo na základě rozhodnutí o vazbě k omezení osobní svobody obviněného. Ve věci, v níž byl obviněný vzat do vazby již v přípravném řízení, se počítá lhůta podle odstavce 3 ode dne, kdy byla soudu doručena obžaloba. Při vrácení věci prokurátorovi k došetření běží lhůta uvedená v odstavci 1 ode dne, kdy byl spis doručen prokurátorovi.

(7) Do lhůt podle odstavců 1 a 3 se nazapočítává doba, po kterou se obviněný nemohl účastnit úkonů trestního řízení v důsledku toho, že na něm byla vykonávána vazba nebo zadržení v cizině nebo že si úmyslně způsobil újmu na zdraví nebo úmyslně vyvolal jinou překážku, která mu v takové účasti bránila. Rozhodnutí o tom činí soud a v přípravném řízení na návrh prokurátora soudce. Proti rozhodnutí je přípustná stížnost.

(8) Ustanovení odstavců 1 a 3 se užije přiměřeně na trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto podle § 275 odst. 3 nebo § 287; délka jejího trvání se však posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení a včetně prodloužení může činit nejvýše jeden rok.“.

• 1. § 72 zní:

㤠72

(1) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny zkoumat v každém období trestního stíhání, zda důvody vazby ještě trvají. Soudce tak činí v přípravném řízení pouze při rozhodování o návrhu prokurátora na prodloužení vazby (§ 71 odst. 1) a při rozhodování o žádosti obviněného o propuštění z vazby podle odstavce 2. Pomine-li důvod vazby, musí být obviněný ihned propuštěn na svobodu. V přípravném řízení o tom může rozhodnout též prokurátor.

(2) Obviněný má právo kdykoli žádat o propuštění na svobodu. Nevyhoví-li v přípravném řízení prokurátor takové žádosti, předloží ji neprodleně soudu. O takové žádosti musí být neodkladně rozhodnuto. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí.

(3) Souhlasí-li prokurátor s propuštěním obviněného na svobodu, může v řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout předseda senátu.“.

• 1. V § 73 odst. 1 písm. a) a b) se slovo „prokurátor“ nahrazuje slovem „soudce“.

• 1. § 73a včetně nadpisu zní:

㤠73a

Peněžitá záruka

(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může soud a v přípravném řízení soudce ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu též tehdy, jestliže obviněný složil peněžitou záruku a soud nebo soudce ji přijme (odstavec 2). Je-li však obviněný stíhán pro trestný čin teroru (§ 93 a 93a), obecného ohrožení podle § 179 odst. 2, 3, nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 3, vraždy (§ 219), ublížení na zdraví (§ 222), loupeže podle § 234 odst. 3, znásilnění podle § 241 odst. 2, 3 a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 3, 4 tr. zák. a je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se souhlasem obviněného může peněžitou záruku složit i jiná osoba, musí však být před jejím přijetím seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.

(2) S přihlédnutím k osobě a majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo za něho složení peněžité záruky nabízí, k povaze spáchaného činu a výši způsobené škody určí soud nebo soudce výši peněžité záruky v odpovídající hodnotě od 10 000 Kčs do 1 000 000 Kčs a způsob jejího složení.

(3) Soud a v přípravném řízení na návrh prokurátora soudce rozhodne, že peněžitá záruka připadá státu, jestliže obviněný

• a) uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu a znemožní tak doručení předvolání nebo jiné písemnosti soudu, prokurátora, vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu,

• b) zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízení, jehož provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno,

• c) pokračuje v trestné činnosti nebo se pokusí dokonat trestný čin, který dříve nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo

• d) se vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého trestu nebo výkonu náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest.

Na důvody, pro které peněžitá záruka může připadnout státu, musí být obviněný a osoba, která peněžitou záruku složila, předem upozorněni.

(4) Peněžitou záruku zruší na návrh obviněného nebo osoby, která ji složila, anebo i bez návrhu soud nebo soudce, který o jejím přijetí rozhodl, jestliže pominuly důvody, které k jejímu přijetí vedly. Byl-li obviněný pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo peněžitému trestu, může soud rozhodnout, že peněžitá záruka trvá do dne, kdy odsouzený nastoupí výkon trestu odnětí svobody nebo zaplatí peněžitý trest. Obviněný, který byl pravomocně odsouzen k peněžitému trestu, může též požádat, aby záruky, kterou složil, bylo použito k zaplacení peněžitého trestu.

(5) Proti rozhodnutím o peněžité záruce podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost. Odkladný účinek má pouze stížnost proti rozhodnutí o připadnutí peněžité záruky státu.“.

• 1. V § 74 odst. 2 větě prvé se vypouští slovo „soudu“.

• 1. V § 74a odst. 1 se slovo „prokurátor“ nahrazuje slovy „na návrh prokurátora soudce“.

• 1. § 75 včetně nadpisu zní:

㤠75

Zadržení obviněného vyšetřovatelem nebo vyhledávacím orgánem

Jestliže je tu některý z důvodů vazby (§ 67) a pro neodkladnost věci nelze rozhodnutí o vazbě předem opatřit, může vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán obviněného zadržet prozatím sám. Je však povinen provedené zadržení prokurátorovi bezodkladně ohlásit a předat mu opis protokolu, který sepsal při zadržení, i další materiál, který prokurátor potřebuje, aby popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí být podán tak, aby obviněný mohl být nejpozději do 24 hodin od zadržení odevzdán soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu:

• 1. V § 76 odst. 2 se slova „orgánu Sboru národní bezpečnosti“ nahrazují slovy „policejnímu orgánu“.

V odstavci 3 se za slova „orgán, který zadržení provedl,“ vkládají slova „provedené zadržení bezodkladně ohlásí prokurátorovi a“.

Odstavce 4 a 5 znějí:

„(4) Orgán, který zadržení provedl nebo kterému byla zadržená osoba odevzdána, seznámí ji bezodkladně s důvody zadržení a vyslechne ji; v případě, že bude podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou, propustí ji bezodkladně na svobodu. Nepropustí-li zadrženou osobu na svobodu, předá prokurátorovi protokol o jejím výslechu a další důkazní materiál tak, aby prokurátor popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí být podán bez odkladu, tak aby zadržená osoba mohla být odevzdána soudu nejpozději do 24 hodin od jejího zadržení nebo převzetí, jinak musí být propuštěna na svobodu.

(5) Ustanovení § 33 odst. 1, § 91, 92, 93 a 95 je třeba přiměřeně dbát i tehdy, jestliže je zadržená osoba vyslýchána v době, kdy ještě proti ní nebylo vzneseno obvinění (§ 163), ani jí nebylo sděleno obvinění (§ 169).“.

Připojuje se nový odstavec 6, který zní:

„(6) Zadržená osoba má právo zvolit si obhájce a radit se s ním již v průběhu zadržení; má též právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jejím výslechu podle odstavce 4, ledaže je obhájce ve lhůtě tam uvedené nedosažitelný.“.

• 1. § 77 včetně nadpisu zní:

㤠77