Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky, kterou se vydává Řád výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech České republiky

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ ČÁST

HLAVA PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

Obecná ustanovení

§ 1

(1) Řád výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech České republiky (dále jen „Řád výkonu trestu“) podrobněji upravuje provádění nápravně výchovné činnosti a s tím spojená práva a povinnosti odsouzených.

(2) Řád výkonu trestu upravuje výkon trestu odnětí svobody (dále jen „trest“) ve všech nápravně výchovných ústavech, nápravně výchovných ústavech pro mladistvé a ústavech pro výkon vazby, pokud se v nich též vykonává trest, na území České republiky (dále jen „ústav“).

§ 2

Základním organizačním článkem, ve kterém se provádí nápravně výchovná činnost, je kolektiv odsouzených. Odsouzení jsou do kolektivů zařazováni s přihlédnutím k jejich osobnosti, zpravidla v počtu 20 až 30 odsouzených na jednoho samostatného vychovatele.

§ 3

Poradní sbor

(1) Poradní sbor je poradním orgánem ředitele ústavu. Projednává metodické a koncepční otázky penitenciární teorie a praxe a doporučuje uplatňování nových poznatků, forem a metod nápravně výchovné činnosti.

(2) Členy poradního sboru jsou zástupci ředitele ústavu, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) a jeho zástupci, psychologové, sociální pracovníci, sociolog a ústavní lékař. Podle potřeby může ředitel ústavu přizvat ostatní pracovníky ústavu a jiné osoby z občanského života, soudce, prokurátory, zástupce jiných státních orgánů a obecních úřadů.

HLAVA DRUHÁ

SPECIÁLNÍ VÝCHOVNÉ POSTUPY

§ 4

Obecné ustanovení

(1) Speciálními výchovnými postupy jsou zejména:

• a) sociální výcvik, skupinové poradenství, skupinová psychoterapie,

• b) individuální psychoterapie, individuální reedukační postupy, sociálně právní poradenství,

• c) speciálně pedagogické postupy.

(2) Speciální výchovné postupy může uplatňovat jen odborně kvalifikovaný příslušník, popřípadě občanský pracovník (dále jen „příslušník“) Sboru nápravné výchovy České republiky (dále jen „Sbor“) nebo jiný odborník.

(3) Pokud byl odsouzený vybrán do některé z forem skupinového ovlivňování uvedených v odstavci 1 písm. a), je jeho účast povinná.

HLAVA TŘETÍ

KULTURNĚ VÝCHOVNÁ PRÁCE A VZDĚLÁVÁNÍ ODSOUZENÝCH

Kulturně výchovná práce

§ 5

(1) Kulturně výchovná práce zahrnuje zejména:

• a) právní výchovu směřující k zachovávání právního řádu,

• b) zdravotní výchovu, zvláště protialkoholní a protidrogovou,

• c) přednášky a besedy, zvláště k problematice etické, k manželské a rodičovské výchově, tématům historickým, kulturním, ekologickým a ekonomickým,

• d) využívání ústavní knihovny, odběr tisku, popřípadě vydávání vlastního ústavního časopisu,

• e) zájmovou činnost odsouzených (zájmové kroužky),

• f) filmová představení, sledování rozhlasových a televizních pořadů a programů z videokazet,

• g) vlastní kulturní, vzdělávací a zábavné pořady odsouzených,

• h) další akce přispívající ke zvyšování kulturní úrovně a všeobecného vzdělání odsouzených,

• ch) sportovní a tělovýchovnou činnost, pro kterou ústav vytváří potřebné podmínky a zabezpečuje základní sportovní potřeby.

(2) Kulturně výchovné akce se konají v době osobního volna a účast na nich je dobrovolná.

§ 6

(1) Odsouzeným se na jejich objednávku a náklad zajišťuje odběr denního tisku a časopisů. Denní tisk a časopisy mohou odsouzeným předplatit nebo zasílat též příbuzní nebo jiné osoby, organizace nebo zájmová sdružení občanů.

(2) Ředitel ústavu může povolit, aby si odsouzení vydávali vlastní ústavní časopis.

(3) Ředitel ústavu nebo jím pověřený příslušník Sboru zakáže rozšiřování a přechovávání tiskovin nebo materiálů propagujících národní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, fašismus a podobná hnutí, jakož i tiskovin nebo materiálů s pornografickým obsahem nebo obsahujících popis výroby a použití psychotropních látek, jedů a výbušnin.

§ 7

Odsouzeným se umožňuje, aby v zájmových kroužcích rozvíjeli své tvůrčí schopnosti, rozšiřovali své vědomosti, popřípadě vyráběli drobné výtvarné předměty. O předmětech zhotovených z materiálu poskytnutého ústavem musí být vedena přesná a průkazná evidence. Ředitel ústavu může povolit, aby odsouzený zhotovenou věc daroval blízkým osobám nebo si ji po skončení výkonu trestu ponechal; jinak je zhotovená věc majetkem ústavu.

§ 8

(1) Odsouzeným se umožňuje sledování rozhlasového a televizního vysílání. Rozsah sledování televizních pořadů určí ředitel ústavu.

(2) Odsouzeným se v ústavu umožňuje pravidelně, nejméně jednou za dva týdny, sledování filmů, popřípadě filmů z videokazet.

§ 9

Vlastní kulturní, vzdělávací a zábavné pořady mohou odsouzení pořádat jen jsou-li v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti a po předchozím povolení ředitele ústavu.

Vzdělávání odsouzených

§ 10

Vzdělávání odsouzených ve výkonu trestu se provádí v souladu s příslušnými obecně závaznými předpisy.

§ 11

(1) Z dokladu o vzdělání nesmí být patrno že byl získán ve výkonu trestu.

(2) Je zakázáno školit odsouzené v zacházení se zbraněmi, s výbušninami, psychotropními látkami a jedy.

HLAVA ČTVRTÁ

PRACOVNÍ VÝCHOVA A ZAMĚSTNÁVÁNÍ ODSOUZENÝCH

§ 12

(1) Odsouzený je povinen ve výkonu trestu pracovat, je-li zařazen do práce rozhodnutím komise, kterou určí ředitel ústavu (dále jen „zařazovací komise“), a pokud to dovoluje jeho zdravotní stav.

(2) Povinnost pracovat se nevztahuje na odsouzeného:

• a) plně invalidního,

• b) splňujícího podmínky pro přiznání starobního důchodu,

• c) dočasně práce neschopného,

• d) pokud z povahy překážky vyplývá, že je jeho pracovní povinnost vyloučena.

(3) Odsouzenému, který s ohledem na svůj věk, zdravotní stav nebo nedostatek vhodné práce není zařazen do práce, náleží sociální kapesné.

(4) V případě svévolného a bezdůvodného odmítání práce se odsouzený umístí odděleně od ostatních odsouzených v době, kdy by jinak měl pracovat, přičemž se mu neumožní zájmová činnost, ani sledování televize; v takovém případě se odsouzenému účtuje podle zvláštního předpisu^1) náhrada nákladů výkonu trestu.

§ 13

Odsouzení jsou povinni dodržovat pracovní kázeň, zejména:

• a) pracovat svědomitě a řádně podle svých sil, znalostí a schopností, dodržovat zásady vzájemné spolupráce a plnit příkazy a pokyny příslušníků Sboru a jiných pracovníků, kteří řídí a organizují pracovní činnost odsouzených,

• b) využívat plně pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně, hospodárně a včas pracovní úkoly,

• c) dodržovat předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

• d) zacházet šetrně se svěřenými prostředky.

§ 14

(1) Ředitel ústavu je oprávněn podle pracovně právních předpisů rozvrhnout pracovní dobu odsouzených, popřípadě jim nařídit práci ve dnech pracovního volna a pracovního klidu nebo práci přesčas, a to stejně jako vedoucí organizace u ostatních pracovníků; je zejména oprávněn upravit pracovní dobu odsouzených tak, aby byla shodná s dobou pracovní činnosti pracovníků zaměstnavatele.

(2) Při nařizování práce přesčas odsouzenému ředitel ústavu přihlédne k délce trestu, který má odsouzený v kalendářním roce vykonat. Práci přesčas nelze nařídit odsouzenému, který je zařazen na rizikovém pracovišti a mladistvému odsouzenému.

§ 15

(1) Před zařazením do práce musí být odsouzený řádně seznámen se svými právy a povinnostmi, jakož i s předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat.

(2) Pokud to povaha práce vyžaduje, musí být odsouzený zaškolen k výkonu prací, které mu byly přikázány, přičemž délka a rozsah zaškolení jsou stejné jako u ostatních pracovníků.

§ 16

(1) Odsouzení zařazení do práce se zpravidla rozdělují do stálých pracovních skupin (brigád). Vedoucím pracovní skupiny (brigády) je brigadýr, kterého do funkce určuje ředitel ústavu nebo jím pověřený příslušník Sboru zařazený k výkonu služby (práce) na oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu).

(2) Zařazování odsouzených do pracovních skupin (brigád) a přeřazování do jiné pracovní skupiny (brigády) se provádí zejména v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti. O přeřazení odsouzeného do jiné pracovní skupiny (brigády) rozhoduje zařazovací komise.

§ 17

Pro odsouzené, kteří k tomu mají schopnosti, se organizuje odborné školení zaměřené na zvyšování jejich odbornosti a získávání vyšší kvalifikační třídy, popřípadě osvědčení o získané kvalifikaci, aby se mohli po propuštění z výkonu trestu úspěšně zapojit do práce.

§ 18

K řešení otázek organizace práce a plnění pracovních úkolů se s pracovními skupinami (brigádami) odsouzených mohou organizovat podle potřeby porady za účasti odpovědných řídících pracovníků zaměstnavatele.

§ 19

Z řad vybraných odsouzených, u kterých je předpoklad, že toho nezneužijí, lze vytvářet pracovní skupiny (brigády) bez přímého střežení (dále jen „brigády bez přímého střežení“). Odsouzení zařazení v brigádě bez přímého střežení pracují pod nepřímým dohledem příslušníka Sboru. Bližší podmínky pro zařazování odsouzených do brigád bez přímého střežení stanoví, s přihlédnutím k nápravně výchovné skupině a konkrétním podmínkám ústavu, jeho ředitel.

HLAVA PÁTÁ

ÚSTAVNÍ ŘÁD A DISCIPLÍNA

§ 20

(1) Odsouzení jsou povinni co nejdříve si důkladně osvojit všechna ustanovení ústavního řádu (§ 18 zákona) a chovat se podle zásad v něm stanovených.

(2) Odsouzení jsou povinni ve styku s jinými osobami dodržovat zásady slušného chování užívané v běžném společenském styku. Ve styku s příslušníkem Sboru, pracovníkem státního orgánu nebo jiným občanem odsouzení zdraví způsobem užívaným v běžném společenském styku. Odsouzení oslovují všechny osoby slovy „pane“ nebo „paní“ s připojením funkce nebo příjmení, jsou-li jim známy, a vykají jim. Při organizovaném přesunu skupiny odsouzených v uzavřeném tvaru zdraví způsobem běžně užívaným ve společenském styku odsouzený, který tvar vede.

(3) Odsouzení jsou povinni se chovat slušně též k ostatním odsouzeným a oslovovat je způsobem užívaným v běžném společenském styku.

(4) V době od večerky do budíčku jsou odsouzení na ložnicích povinni dodržovat noční klid.

§ 21

(1) V prostorách ústavu a v osobních věcech jsou odsouzení povinni udržovat pořádek a čistotu odpovídající hygienickým normám. Úklid, úpravu zařízení sloužícího ke zlepšení prostředí, výpomocné práce pro kuchyni a další práce nutné pro provoz ústavu jsou odsouzení povinni vykonávat v mimopracovní době bez nároku na pracovní odměnu. V době osobního volna a vycházek odsouzených lze takové práce nařídit jen výjimečně, vyžaduje-li je mimořádná situace.

(2) Odsouzení mohou kouřit jen na vyhrazených místech.

(3) Odsouzenému je zakázáno navazovat styky s osobami, které k tomu nejsou oprávněny, za účelem odeslání nebo přijetí dopisů nebo věcí, včetně peněz nebo získání jiných výhod.

(4) Odsouzenému je rovněž zakázáno hrát hazardní a jiné hry o peníze, věci, služby nebo jinak ohrožující fyzickou a mravní integritu odsouzených.

(5) Hromadný pohyb odsouzených (nástupy do zaměstnání, na prověrky počtu stavů odsouzených apod.) se vykonává organizovaně.

HLAVA ŠESTÁ

ÚČAST ORGÁNŮ A ORGANIZACÍ NA VÝKONU TRESTU

§ 22

Účast prokuratury a soudů

Kromě plnění úkolů vyplývajících z obecně závazných právních předpisů se prokuratura a soudy mohou po dohodě s ředitelem ústavu podílet na nápravně výchovné činnosti, a to zejména:

• a) účastí na přednáškách a besedách v rámci právní výchovy odsouzených,

• b) spoluprací, popřípadě metodickou pomocí při provádění sociálně právního poradenství pro odsouzené,

• c) přípravou odsouzených pro život na svobodě (besedami před propuštěním z výkonu trestu, informacemi o právech a povinnostech po propuštění z výkonu trestu) a pomocí při řešení individuálních právních problémů odsouzených, jejichž vyřešení by mohlo přispět k úspěšnému vstupu do života na svobodě,

• d) účastí v poradním sboru ředitele ústavu.

Účast církví a náboženských společností

§ 23

Na nápravně výchovné činnosti odsouzených se v souladu s obecně závaznými právními předpisy mohou podílet po dohodě s ředitelem Sboru nebo ředitelem ústavu i církve a náboženské společnosti poskytováním duchovní služby, a to zejména:

• a) konáním bohoslužeb pro zájemce z řad odsouzených,

• b) individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umožněním individuálního přístupu k náboženským úkonům,

• c) vedením studijních skupin k výkladu náboženských textů (biblické hodiny),

• d) zajišťováním duchovní a náboženské literatury,

• e) prováděním přednášek a besed, zejména s etickou tématikou, popřípadě koncertů hudebních skupin a jednotlivců,

• f) podílem na uplatňování speciálních výchovných postupů (§ 4 odst. 1),

• g) podílem na přípravě odsouzených k propuštění na svobodu a na sociální práci s odsouzenými,

• h) dalšími vhodnými formami přispívajícími k dosažení účelu výkonu trestu, a to po dohodě s ředitelem Sboru nebo ředitelem ústavu.

§ 24

(1) Duchovní službu v ústavu vykonávají osoby pověřené vedením příslušné církve nebo náboženské společnosti. Ústav vytváří pro duchovní péči o odsouzené co nejpříznivější podmínky. Odsouzený nesmí být k účasti na bohoslužbách a k rozhovorům s duchovním nijak nucen, v účasti mu nesmí být přímo ani nepřímo žádným způsobem bráněno.

(2) Duchovní služba v ústavu je prováděna zásadně v mimopracovní době odsouzených, v souladu s ústavním řádem, a to zpravidla v čase vymezeném časovým rozvrhem dne.

§ 25

(1) Ústav zabezpečí po dohodě s duchovními vhodné prostory pro bohoslužby, vhodné místnosti pro poskytnutí individuální duchovní služby. Ústav je povinen zabezpečit vhodné podmínky pro soukromí při poskytování individuální duchovní služby. Není přípustné, aby odsouzený byl dotazován, čeho se jeho rozhovor s duchovním týkal.

(2) Duchovní je oprávněn navštěvovat odsouzené umístěné na lůžkových částech zdravotnických zařízení Sboru jen se souhlasem příslušného lékaře.

(3) Odsouzenému, který vykonává kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení nebo samovazby, se na jeho žádost umožní individuální duchovní služba.

(4) Duchovní je povinen dodržovat právní předpisy platné pro výkon trestu a respektovat ústavní řád.

(5) Odsouzení jsou vhodným způsobem informováni o možnosti návštěvy bohoslužeb a o možnostech poskytnutí individuální duchovní služby.

(6) Požádá-li odsouzený o poskytnutí duchovní služby, informuje ústav o této žádosti neprodleně zástupce příslušné církve nebo náboženské společnosti.

(7) Odsouzený má právo mít u sebe duchovní a náboženskou literaturu podle vlastní volby.

§ 26

(1) Duchovní je oprávněn požádat ústav o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného a o umožnění nahlédnout do jeho osobního spisu; této žádosti ústav vyhoví, pokud s tím odsouzený souhlasí.

(2) Orgány církve nebo náboženské společnosti z místa bydliště odsouzeného nebo mající vztah k odsouzenému jsou oprávněny požádat o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného; této žádosti ústav vyhoví, pokud odsouzený s podáním takové zprávy souhlasí. Na požádání zašle ústav orgánu církve nebo náboženské společnosti též „Oznámení o nadcházejícím propuštění osoby z výkonu trestu odnětí svobody“.

§ 27

Účast zájmových sdružení občanů

(1) Zájmové sdružení občanů působící v souladu s obecně závaznými právními předpisy, které má vztah k odsouzenému, může pověřit své zástupce návštěvami odsouzeného. Návštěvy se uskuteční v mimopracovní době v termínu stanoveném ředitelem ústavu a nejsou započítávány do návštěv blízkých osob.

(2) Zájmová sdružení občanů z místa bydliště odsouzeného nebo mající vztah k odsouzenému jsou oprávněna požádat o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného; této žádosti ústav vyhoví, pokud odsouzený s podáním takové zprávy souhlasí. Na požádání zašle ústav zájmovému sdružení občanů též „Oznámení o nadcházejícím propuštění osoby z výkonu trestu odnětí svobody“.

(3) Zájmové sdružení občanů se může ve spolupráci s ústavem podílet na řešení sociálních problémů odsouzených a vytváření příznivých sociálních podmínek pro jejich život po propuštění z výkonu trestu.

§ 28

Účast orgánů státní správy, místní samosprávy a jiných organizací

Orgány státní správy, místní samosprávy (obecní úřady), popřípadě jiné organizace než zájmová sdružení občanů se kromě úkolů vyplývajících z obecně závazných právních předpisů mohou podílet na nápravně výchovné činnosti, a to po dohodě s ředitelem Sboru nebo ředitelem ústavu. Zejména se podporuje účast sociálních kurátorů při přípravě odsouzených pro život na svobodě.

HLAVA SEDMÁ

PŘIJÍMÁNÍ A UMÍSŤOVÁNÍ ODSOUZENÝCH VE VÝKONU TRESTU

Přijímání do výkonu trestu

§ 29

Odsouzení nastupují do výkonu trestu v určených ústavech. Přijímámí odsouzených, kteří se sami dostavili k výkonu trestu, se provádí zpravidla v pracovních dnech v době od 07.00 do 15.00 hodin.

§ 30

Podle ustanovení této hlavy se postupuje i u odsouzených, kteří nastupují výkon trestu přímo po předcházející vazbě nebo byli do výkonu trestu předvedeni.

§ 31

(1) Odsouzený může být přijat do výkonu trestu na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu a nařízení výkonu trestu nebo výzvy soudu k nastoupení výkonu trestu anebo příkazu soudu k dodání odsouzeného do výkonu trestu.

(2) Při přijímání odsouzeného do výkonu trestu se u něho provede důkladná osobní prohlídka, a to osobou stejného pohlaví.

(3) Po důkladné osobní prohlídce se u odsouzeného provedou potřebná hygienická a protiepidemická opatření. Odsouzený se podrobí vstupní lékařské prohlídce.

(4) Odsouzený si může u sebe ponechat fotografie, dopisy, písemnosti související s trestním řízením, které bylo proti němu vedeno, vlastní knihy a časopisy v množství přiměřeném možnostem jejich uložení v poskytnuté skříňce. Odsouzený může mít u sebe též vlastní bateriový radiopřijímač nebo magnetofon, kapesní nebo náramkové hodinky, elektrický holicí strojek a základní hygienické potřeby. O ponechání jiných věcí rozhoduje ředitel ústavu nebo jím pověřený příslušník Sboru. Ostatní věci se převezmou do úschovy; podrobnosti o úschově osobních věcí stanoví zvláštní předpisy.

§ 32

Odsouzený při nástupu výkonu trestu vyplní dotazník. Na odsouzeného se založí osobní spis.

§ 33

O nástupu výkonu trestu se odešle hlášení soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, okresnímu (městskému, obvodnímu) útvaru policie příslušnému podle místa pobytu odsouzeného, Ústředním službám Sboru, vojenské správě u vojáků (i v záloze) a u mužů starších 17 let, a pokud jde o důchodce, též příslušnému plátci důchodu.

Umísťování do ústavu

§ 34

Umísťování odsouzených do jednotlivých ústavů se provádí podle zásad vnitřní diferenciace stanovených v § 8 zákona, přičemž se dbá zejména na to, aby vzájemně i od ostatních odsouzených byli odděleni:

• a) více narušení odsouzení se sklony k násilnému jednání,