Celní zákon

HLAVA PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

DÍL PRVNÍ

VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ

§ 1

Celní území a celní pohraniční pásmo

(1) Území České a Slovenské Federativní Republiky je jednotným celním územím.

(2) Celní pohraniční pásmo je část celního území, jehož hranice je vymezena vzdušnou čárou ve vzdálenosti do 25 km od státních hranic do vnitrozemí a kruhové území okolo celních letišť o poloměru do 25 km.

(3) Celní území, které není celním pohraničním pásmem, je celním vnitrozemím.

(4) Federální ministerstvo financí (dále jen „ministerstvo“) stanoví vyhláškou průběh hranice celního pohraničního pásma ve vnitrozemí.

§ 2

Další základní pojmy

Pro účely tohoto zákona se rozumí

• a) osobou jak fyzická tak právnická osoba, pokud ze souvislosti nevyplývá, že se jedná pouze o fyzickou osobu nebo pouze o právnickou osobu,

• b) československou osobou fyzická osoba mající bydliště a právnická osoba mající sídlo na území České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen „tuzemsko“),

• c) zahraniční osobou fyzická osoba mající bydliště a právnická osoba mající sídlo v zahraničí,

• d) zbožím veškeré hmotné věci movité a elektrická energie uvedené v kombinované nomenklatuře celního sazebníku,

• e) československým zbožím

• 1. zboží, které bylo za podmínek uvedených v § 17 zcela získáno nebo vyrobeno v tuzemsku, aniž k němu bylo přidáno zboží dovezené ze zahraničí,

• 1. zboží dovezené do tuzemska ze zahraničí, které bylo propuštěno do volného oběhu,

• 1. zboží získané nebo vyrobené v tuzemsku buď zcela ze zboží uvedeného v bodu 1. nebo ze zboží uvedeného v bodech 1. a 2.,

• f) zahraničním zbožím jiné zboží než uvedené v písmenu e). Československé zboží propuštěním do celního režimu vývozu ztrácí svůj statut; ustanovení o tranzitu zboží tím nejsou dotčena,

• g) zbožím, které nemá obchodní charakter, zboží, které je příležitostně propuštěno do navrženého celního režimu a které je vzhledem k druhu a množství určeno výlučně k osobní potřebě nebo spotřebě příjemce nebo cestujícího a členů jeho domácnosti nebo má být předáno jako dar,

• h) celním statutem postavení zboží vyjadřující, že se jedná o československé nebo zahraniční zboží,

• i) celním dluhem povinnost osoby zaplatit příslušné dovozní clo (celní dluh při dovozu) nebo příslušné vývozní clo (celní dluh při vývozu),

• j) celním dohledem souhrn úkonů a opatření, kterými se zajišťuje dodržování zákonů a dalších obecně závazných právních předpisů, jejichž provádění přísluší celním orgánům,

• k) celní kontrolou provádění zvláštních úkonů celními orgány v rámci celního dohledu, např. zjišťování a ověřování vlastností zboží, prověřování existence a pravosti dokladů a listin, kontrola účetních dokladů a jiných záznamů, kontrola dopravních prostředků, kontrola zavazadel a jiného zboží převáženého osobami jiným osobám, provádění úředních šetření, s cílem zajistit, aby byly dodržovány celní předpisy,

• l) celně schváleným určením

• 1. propuštění zboží do celního režimu,

• 1. umístění zboží do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu (§ 173),

• 1. zpětný vývoz zboží (§ 189),

• 1. zničení zboží (§ 189),

• 1. přenechání zboží ve prospěch státu,

• m) celním režimem (dále jen „režim“)

• 1. volný běh (§ 84),

• 1. tranzit (§ 95),

• 1. uskladňování v celním skladu (§ 101),

• 1. aktivní zušlechťovací styk (§ 119),

• 1. přepracování pod celním dohledem (§ 135),

• 1. dočasné použití (§ 143),

• 1. pasivní zušlechťovací styk (§ 153),

• 1. vývoz (§ 170),

• n) deklarantem osoba, která činí celní prohlášení vlastním jménem anebo osoba, jejímž jménem bylo celní prohlášení učiněno,

• o) celním prohlášením úkon učiněný ve formě stanovené celními předpisy, kterým deklarant navrhuje režim, do něhož má být zboží propuštěno, nebo navrhuje tento režim ukončit, a sděluje údaje požadované celními orgány k použití tohoto režimu v souladu s celními předpisy,

• p) propuštěním zboží úkon, kterým celní orgány dovolují individuálně určené osobě nakládat se zbožím podle podmínek režimu, do kterého je zboží navrženo,

• q) celními předpisy zákony a další právní předpisy, jejichž prováděním jsou celní orgány pověřeny,

• r) obchodně-politickým opatřením nesazební opatření stanovené právními předpisy pro dovoz a vývoz zboží, např. kontrolní a ochranná opatření, množstevní omezení, kontingenty, zákazy dovozu a vývozu ekonomické povahy.

DÍL DRUHÝ

§ 3

Informace o celních předpisech

(1) Každý může od celních orgánů požadovat informaci o celních předpisech uplatňovaných v konkrétním případě. Nevztahuje-li se žádost na skutečně zamýšlený dovoz nebo vývoz zboží, které má obchodní charakter, nemusí celní orgány informaci podat.

(2) Informace o sazebním zařazení zboží podaná písemně je závazná po dobu šesti let (dále jen „závazná informace“). Kdo obdrží závaznou informaci, má právo požadovat, aby při celním řízení bylo zboží zařazeno podle podpoložky celního sazbníku ve shodě s touto informací. Byla-li závazná informace podána na základě nepřesných nebo neúplných údajů žadatele, celní orgány ji zruší.

(3) Závazná informace přestává platit, jestliže se dostala do rozporu s celním předpisem, který nabyl účinnosti po podání této informace; celní orgány musí o této skutečnosti žadatele vyrozumět.

(4) Žádost o závaznou informaci se podává písemně; k ní se připojují potřebné vzorky, nebo, není-li to vzhledem k povaze zboží možné, vyobrazení a technický popis zboží. Každá žádost se může týkat jen jednoho druhu zboží. V žádosti je třeba uvést všechny údaje, jež mohou mít vliv na sazební zařazení zboží, zejména údaje o složení, způsobu výroby, způsobu a účelu upotřebení a o původu zboží. Vyžádá-li si příslušný celní orgán k správnému posouzení věci znalecký posudek nebo provedení analýzy zboží, hradí náklady za vyhotovení znaleckého posudku nebo provedení analýzy žadatel.

DÍL TŘETÍ

CELNÍ DOHLED A JEHO PROVÁDĚNÍ

§ 4

Celní dohled

Zboží podléhá celnímu dohledu od vstupu do tuzemska až do okamžiku zjištění jeho celního statutu a v případě zahraničního zboží, bez dotčení ustanovení § 87, do okamžiku změny jeho celního statutu nebo umístění tohoto zboží do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu anebo jeho zpětného vývozu nebo jeho zničení pod přímým dohledem celních orgánů.

§ 5

Provádění celního dohledu

(1) Kdo má, nebo je pravděpodobné, že má zboží, které podléhá celnímu dohledu, může být podroben celní kontrole.

(2) Při celním dohledu se zjišťuje druh, množství a jiné skutečnosti o zboží, potřebné k posouzení, zda se dovoz, vývoz nebo tranzit zboží uskutečňuje v souladu s celními předpisy.

(3) Při celním dohledu musí být šetřeny ústavní a jiné zákonné předpisy o ochraně osobní svobody a listovního tajemství.

(4) V rámci celního dohledu může být prováděna osobní prohlídka v případech důvodného podezření, že osoba při přestupu státních hranic ukrývá u sebe zboží, které podléhá clu.

(5) Osobní prohlídka může být provedena teprve tehdy, jestliže výzva celníků, aby podezřelá osoba vydala ukrývané zboží, je bezvýsledná. Osobní prohlídka může být na žádost kontrolované osoby provedena pouze za přítomnosti nezúčastněné osoby. O prohlídce musí být proveden záznam. Způsob provádění osobní prohlídky - přítomnost nezúčastněných osob při ní a náležitosti záznamu upraví ministerstvo vyhláškou.

(6) Celní kontrolu listovních zásilek lze provést pouze tehdy, je-li důvodné podezření, že listovní zásilky obsahují nejen písemná sdělení, ale i zboží podléhající clu. Skutečnost, že byla provedena celní kontrola, je povinen celní orgán na obalu listovní zásilky potvrdit úředně stanoveným způsobem.

(7) Celní orgány mohou při provádění celního dohledu rovněž pořizovat kopie příslušných dokladů, požadovat potřebná vysvětlení, jakož i pořizovat dokumentaci. V případě porušení celních předpisů mohou tyto doklady zadržet.

§ 6

Osvobození od celní kontroly

Celní kontrole nepodléhá

• a) zboží dovážené, vyvážené a přepravované v tranzitu jako zavazadla představitelů jiných států a ostatních osob, které požívají výsady a imunity podle mezinárodního práva,

• b) diplomatická pošta a konzulární zavazadlo a jiná pošta požívající ochrany podle mezinárodního práva,

• c) diplomatická pošta ministerstva zahraničních věcí a zastupitelských úřadů České a Slovenské Federativní Republiky.

Povinnost součinnosti

§ 7

(1) Každý, kdo má u sebe zboží podléhající celnímu dohledu, je povinen umožnit celním orgánům provádění celního dohledu v dopravních prostředcích, provozních skladech a na jiných místech, v nichž se toto zboží nachází, a předložit jim veškeré doklady vztahující se k tomuto zboží.

(2) Osoby, u nichž se provádí celní dohled, jsou povinny strpět úkony nezbytné k provedení tohoto dohledu a jsou povinny poskytovat celním orgánům při jeho provádění nezbytnou součinnost.

(3) Soudy, jiné státní orgány a notáři v případech, kdy předmět řízení před nimi podléhá podle tohoto nebo zvláštního zákona clu, daním a poplatkům vybíraným při dovozu, vývozu nebo tranzitu, jsou povinny poskytnout celním orgánům údaje potřebné pro vyměření a vymáhání tohoto cla, daní a poplatků.

(4) Státní kontrolní orgány jsou povinny sdělovat celním orgánům výsledky kontrol, pokud mají vztah k celnímu dluhu nebo daňovým povinnostem.

(5) Banky jsou povinny i bez souhlasu deklaranta sdělit na výzvu celním orgánům čísla bankovních účtů, jejich vlastníky, stavy účtů a jejich pohyb a údaje o úvěrech a vkladech.

(6) Orgány spojů jsou povinny sdělovat celním orgánům na jejich výzvu totožnost uživatelů telefonních, dálnopisných a telefaxových stanic, kteří nejsou uvedeni ve veřejně dostupných seznamech.

(7) Vydavatelé tisku jsou povinni sdělit celním orgánům na jejich výzvu jméno objednavatele inzerátu uveřejněného pod značkou.

(8) Veřejní přepravci jsou na výzvu celních orgánů povinni sdělit jim zejména odesilatele a adresáty a skutečné příjemce jimi přepravovaných nákladů, jakož i údaje o době přepravy, množství přepravovaného zboží, charakter zásilky a případné další údaje, pokud jim budou známy.

(9) Ten, kdo se přímo nebo nepřímo účastní dovozu, vývozu nebo tranzitu zboží, je povinen poskytnout celním orgánům na jejich výzvu a ve lhůtě jimi stanovené veškeré doklady a údaje, bez ohledu na prostředek, na kterém jsou vedeny, informace a jakoukoliv pomoc, které jsou potřebné k provádění celního dohledu. Celní orgány bez souhlasu této osoby nesmějí doklady předávat a údaje a informace sdělovat jiným osobám, s výjimkou případů, kdy tak mohou učinit podle zvláštních předpisů.

(10) Poskytnutí dokladů, údajů a informací může odepřít ten, kdo by tím porušil zákonem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má.

§ 8

(1) Nestanoví-li zvláštní předpis jinak, je ten, kdo má doklady a údaje týkající se dovozu, vývozu nebo tranzitu zboží, povinen uschovat tyto doklady a údaje minimálně po dobu deseti let, a to bez ohledu na prostředek, na kterém jsou vedeny.

(2) Lhůta uvedená v odstavci 1 počíná běžet

• a) od konce kalendářního roku, v němž celní úřad přijal prohlášení na propuštění zboží do volného oběhu jiného, než je uvedeno v písmenu b) nebo k vývozu, nebo

• b) od konce kalendářního roku, v němž přestalo být pod celním dohledem zboží propuštěné do volného oběhu s úplným nebo částečným osvobozením od dovozního cla v důsledku jeho konečného použití, nebo

• c) od konce kalendářního roku, v němž byl ukončen jiný režim, než je uveden v písmenech a) a b).

(3) Jestliže se při následné kontrole provedené se zaměřením na správné stanovení celního dluhu zjistí, že je nutno původní rozhodnutí změnit, lhůta podle odstavce 1 ode dne, v němž bylo toto zjištění učiněno, do dne vydání nového rozhodnutí neběží.

§ 9

(1) Je-li lhůta pro provádění celních předpisů stanovena těmito předpisy, nelze tuto lhůtu prodloužit; lhůta však neskončí dříve, než budou příslušná ustanovení celních předpisů provedena.

(2) Mělo-li by uplynutí stanovené lhůty za následek zánik práva nebo uložení sankce a žadatel prokáže, že nemohl tuto lhůtu dodržet v důsledku nehody nebo vyšší moci, může celní úřad lhůtu uvedenou v odstavci 1 prodloužit.

HLAVA DRUHÁ

CLO A CELNÍ SAZEBNÍK

DÍL PRVNÍ

CLO

§ 10

Druhy cla

(1) Dovozním clem se rozumí clo vybírané při dovozu zboží.

(2) Vývozním clem se rozumí clo vybírané při vývozu zboží.

(3) Antidumpingovým clem se rozumí clo vybírané z dováženého zboží, které je předmětem dumpingu.

(4) Vyrovnávacím clem se rozumí zvláštní clo vybírané za účelem vyrovnání prémie anebo subvence, která byla přímo nebo nepřímo poskytnuta na zhotovení, výrobu nebo vývoz zboží.

(5) Odvetným clem se rozumějí přirážky k celním sazbám, popřípadě zavedení zvláštního cla ze zboží, které podle celního sazebníku clu nepodléhá, stanovené po přechodnou dobu z důvodů hospodářské odvety na zboží dováženého ze státu, který diskriminuje Českou a Slovenskou Federativní Republiku v hospodářských vztazích.

(6) Antidumpingové clo, vyrovnávací clo a odvetné clo stanoví vláda.

§ 11

Zboží podléhající clu

(1) Dovoznímu clu podléhá všechno dovážené zboží s výjimkou zboží, které je v celním sazebníku výslovně označeno za zboží bez cla.

(2) Vývoznímu clu podléhá vyvážené zboží, jen pokud celní sazebník výslovně takové clo stanoví.

(3) Clu nepodléhá zboží, které je v mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů (dále jen „mezinárodní smlouva“), výslovně označeno za zboží bez cla.

DÍL DRUHÝ

CELNÍ SAZEBNÍK

§ 12

(1) Vznikl-li celní dluh, vyměřuje se clo podle sazeb stanovených celním sazebníkem (dále jen „celní sazba“) ze základu stanoveného tímto zákonem.

(2) Celní sazby a měrné jednotky celního sazebníku stanoví a celní sazebník vydává vláda České a Slovenské Federativní Republiky.

(3) Ze zboží, které nemá obchodní charakter, může být clo vyměřeno podle jednotné celní sazby. Ministerstvo stanoví vyhláškou, ve kterých případech se použije jednotná celní sazba pro vyměření cla a její výši.

(4) Ministerstvo po dohodě s federálním ministerstvem zahraničních věcí může vyhláškou stanovit, že se smluvní sazby použijí i u zboží pocházejícího ze státu, s nímž nebyla uzavřena smlouva o vzájemném poskytování celních výhod.

§ 13

(1) Celní sazebník obsahuje

• a) kombinovanou nomenklaturu zboží,^1)

• b) jinou nomenklaturu, která je plně nebo částečně založena na kombinované nomenklatuře, anebo která k ní přidává další třídění stanovené zvláštními předpisy, které upravují provádění celně sazebních opatření při obchodu se zbožím,

• c) všeobecné celní sazby,

• d) smluvní celní sazby,

• e) preferenční sazební opatření obsažená v mezinárodních smlouvách, které upravují poskytování celních sazebních preferencí (preferenční smluvní celní sazby),

• f) preferenční sazební opatření přijatá jednostranně vůči některým státům, skupinám států nebo území,

• g) jednostranná sazební opatření poskytující snížení dovozního cla u některého zboží,

• h) další sazební opatření vyplývající z jiných obecně závazných právních předpisů.

(2) Jsou-li splněny podmínky pro použití sazebních opatření, která jsou uvedena v odstavci 1 písm. d) až g), postupuje příslušný celní úřad, a to i bez návrhu deklaranta, nejdříve podle těchto sazebních opatření místo sazebního opatření uvedeného v odstavci 1 písm. c); ustanovení celních předpisů upravující používání jednotné celní sazby tím nejsou dotčena.

(3) Je-li použití sazebních opatření uvedených v odstavci 1 písm. d) až g) omezeno pouze na určitý objem dováženého zboží, použijí se tato opatření pouze na tento objem.

§ 14

Sazební zařazení

Sazební zařazení zboží je určeno

• a) podpoložkou kombinované nomenklatury, nebo

• b) podpoložkou jiné nomenklatury uvedené v § 13 odst. 1 písm. b), anebo

• c) podpoložkou jiné nomenklatury, která je plně nebo částečně založena na kombinované nomenklatuře, anebo která k ní přidává další třídění stanovené zvláštními předpisy, které upravují provádění nesazebních opatření při obchodu se zbožím.

HLAVA TŘETÍ

PŮVOD ZBOŽÍ A CELNÍ HODNOTA

DÍL PRVNÍ

PŮVOD ZBOŽÍ

Oddíl první

Nepreferenční původ zboží

§ 15

Ustanovení § 16 až 19 vymezují stanovení nepreferenčního původu zboží pro účely použití

• a) celního sazebníku, s výjimkou opatření uvedených v § 13 odst. 1 písm. e) a f),

• b) nesazebních opatření stanovených zvláštními předpisy při obchodu se zbožím.

§ 16

(1) Za zboží pocházející z určitého státu se považuje zboží, které bylo zcela získáno nebo vyrobeno v tomto státu.

(2) Zboží, na jehož výrobě se podílejí dva nebo více států, pochází z toho státu, kde došlo k poslednímu podstatnějšímu, ekonomicky zdůvodněnému přepracování, které bylo provedeno v podnicích pro to zřízených a které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby.

(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou pravidla pro stanovení nepreferenčního původu některých druhů zboží, na jehož výrobě se podílejí dva nebo více států, a co se považuje za podstatnější, ekonomicky zdůvodněné přepracování zboží.

§ 17

(1) Pro účely § 16 odst. 1 se zbožím získaným nebo vyrobeným v určitém státu rozumí

• a) nerostné produkty vytěžené z jeho území,

• b) rostlinné produkty sklizené v tomto státu,

• c) živá zvířata narozená, vylíhnutá a odchovaná v tomto státu,

• d) výrobky získané ze zvířat chovaných v tomto státu,

• e) produkty honby a rybolovu v tomto státu,

• f) produkty mořského rybolovu a jiné produkty vytěžené z moře mimo teritoriální vody jakéhokoliv pobřežního státu loděmi tohoto státu, jež jsou registrovány nebo přihlášeny v tomto státu a nesou vlajku tohoto státu,

• g) zboží zhotovené na palubě rybářských zpracovatelských lodí tohoto státu výhradně z produktů uvedených pod písmenem f), za předpokladu, že zpracovatelské lodě jsou registrovány nebo přihlášeny v tomto státu a nesou jeho vlajku,

• h) produkty získané z mořského dna nebo z mořského podzemí ležícího mimo teritoriální vody, za předpokladu, že tento stát má výhradní práva k využívání tohoto mořského dna nebo mořského podzemí,

• i) odpady a zbytky pocházející z výrobních operací prováděných v tomto státu,

• j) vyřazené předměty, sebrané v tomto státu a použitelné pouze k opětovnému získání surovin,

• k) zboží, v jakémkoliv výrobním stupni, získané v tomto státu výlučně z výrobků a produktů uvedených v písmenech a) až j) nebo z jejich následných výrobků nebo produktů.

(2) Pro účely odstavce 1 se státem nebo územím rozumí také teritoriální vody tohoto státu nebo území.

§ 18

Zjistí-li se, nebo na základě zjištěných skutečností je pravděpodobné, že jediným cílem přepracování zboží je snaha obejít ustanovení právních předpisů upravující obchod se zbožím s některými státy, nebude takto vyrobenému zboží přiznáno, že pochází z tohoto státu.

§ 19

(1) Ministerstvo může vyhláškou stanovit náležitosti osvědčení o původu zboží a případy, kdy musí být předloženo osvědčení o původu zboží nebo písemné prohlášení vývozce na obchodním dokladu, kterým vývozce potvrzuje, že předmětné zboží pochází ze státu, ve kterém bylo prohlášení učiněno a že vyhovuje ustanovením § 17.

(2) V jiných případech, než na které se vztahuje ustanovení odstavce 1, se původ zboží stanoví na základě údaje dovozce v celním prohlášení.

(3) V případě vážných pochybností mohou celní orgány, a to i tehdy, kdy je předloženo osvědčení o původu zboží nebo písemné prohlášení vývozce, požadovat dodatečný důkaz prokazující, že původ zboží je stanoven v souladu s celními předpisy.

Oddíl druhý

Preferenční původ zboží

§ 20

(1) Stanovení původu zboží, na které se vztahují mezinárodní smlouvy uvedené v § 13 odst. 1 písm. e), se řídí těmito smlouvami a stanovení původu zboží, na které se vztahují výhody z preferenčního sazebního opatření podle § 13 odst. 1 písm. f), se řídí podmínkami stanovenými vyhláškou ministerstva.

(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou pravidla, jimiž se řídí stanovení původu zboží, aby mohla být použita opatření uvedená v § 13 odst. 1 písm. e) nebo f), způsob prokazování původu zboží a náležitosti osvědčení o původu zboží.

DÍL DRUHÝ

CELNÍ HODNOTA

§ 21

(1) Pro účely celního hodnocení se rozumí

• a) vyrobeným zbožím také vypěstované, vypracované nebo vytěžené zboží,

• b) stejným zbožím zboží, které je stejné ve všech ohledech včetně typických znaků, jakosti a jména. Menší rozdíly ve vzhledu nevylučují, aby zboží, které jinak odpovídá definici, bylo považováno za stejné,

• c) podobným zbožím zboží, které má podobné znaky a složení, které umožňují, aby plnilo stejnou funkci a bylo komerčně zaměnitelné. Jakost zboží, jeho název a existence ochranné, výrobní nebo obchodní známky nebo obchodního jména patří mezi činitele, které je nutno vzít v úvahu při posuzování, zda jde o podobné zboží,

• d) zbožím stejné kategorie nebo druhu zboží, které patří do jedné skupiny nebo řady zboží, vyráběné zvláštním odvětvím nebo zvláštním úsekem výrobního odvětví, a zahrnuje stejné nebo podobné zboží,

• e) místem vstupu zboží do tuzemska pohraniční celní úřad, u kterého zboží vstupuje do tuzemska, a při letecké dopravě místo, kde letadlo přestoupilo státní hranici,

• f) nákupní provizí úhrady placené dovozcem jeho zástupci za zastupitelské služby v zahraničí při nákupu zboží, které má být hodnoceno.

(2) Pro účely celního hodnocení

• a) pojmy stejné zboží a podobné zboží uvedené v odstavci 1 písm. c) a d) nezahrnují případnou techniku, vývoj, uměleckou praxi, design nebo plány a náčrtky, nejde-li o případ podle § 31 odst. 1 písm. b) bod 4 tohoto zákona,

• b) se zboží neposuzuje za stejné nebo podobné, není-li vyrobeno ve stejném státě jako zboží, které má být ohodnoceno,

• c) zboží vyrobené jinou osobou může být vzato v úvahu pouze tehdy, není-li k dispozici stejné nebo podobné zboží vyrobené stejnou osobou jako zboží, které má být ohodnoceno.

(3) Pro účely celního hodnocení se má za to, že osoby jsou ve spojení, jestliže

• a) jedna z nich je členem statutárního nebo kontrolního orgánu druhé, nebo má podobné postavení, nebo

• b) jsou právně uznanými společníky, nebo

• c) jsou zaměstnavatelem a zaměstnancem, nebo

• d) jakákoliv osoba vlastní, kontroluje nebo má přímo nebo nepřímo v držení 5 % nebo více hodnoty akcií nebo podílů s hlasovacím právem jedné a druhé osoby, nebo

• e) jedna z nich přímo nebo nepřímo ovlivňuje druhou, nebo

• f) obě jsou přímo nebo nepřímo ovlivňovány třetí osobou, nebo

• g) obě společně přímo nebo nepřímo ovlivňují třetí osobu, nebo

• h) jsou členy stejné rodiny.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou, které osoby jsou považovány za členy stejné rodiny.

(5) Osoby, které jsou vzájemně sdruženy v obchodě tím, že jedna z nich je výhradním obchodním zástupcem, výhradním distributorem nebo výhradním koncesionářem druhé osoby, ať jakkoli nazvaným, jsou považovány za osoby, které jsou ve spojení, vztahuje-li se na ně některé z kritérií uvedených v odstavci 3.

§ 22

(1) Základem pro vyměření cla je celní hodnota.

(2) Celní hodnotou dováženého zboží je převodní hodnota, to je cena skutečně placená nebo která má být zaplacena za zboží prodané pro vývoz do tuzemska, upravená podle § 31 a 32, jestliže

• a) nejsou stanovena žádná omezení, pokud jde o určení nebo použití zboží kupujícím s výjimkou omezení, která

• 1. jsou uložena nebo požadována zákonem,

• 1. omezují zeměpisnou oblast, v níž zboží může být dále prodáváno, nebo

• 1. neovlivňují podstatně hodnotu zboží,

• b) prodej nebo cena nejsou podrobeny podmínkám nebo plněním, jejichž hodnota se nedá zjistit ve vztahu ke zboží, které má být hodnoceno,

• c) žádná část výtěžku jakéhokoli dalšího prodeje, postoupení nebo použití zboží kupujícím nepřipadne přímo nebo nepřímo prodávajícímu,

• d) kupující a prodávající nejsou ve spojení, nebo jsou-li kupující a prodávající ve spojení, je převodní hodnota přijatelná pro celní účely podle ustanovení odstavců 3 až 6.

(3) Skutečnost, že kupující a prodávající jsou ve spojení, není sama o sobě důvodem pro to, aby převodní hodnota byla považována za nepřijatelnou. V takovém případě celní orgány přezkoumají okolnosti, které se týkají prodeje, a převodní hodnota bude přijata, jestliže spojení neovlivnilo cenu. Mají-li celní orgány důvody pro to, aby považovaly cenu za ovlivněnou spojením, sdělí své důvody dovozci a poskytnou mu přiměřenou lhůtu k vyjádření. Požádá-li o to dovozce, budou mu důvody sděleny písemně.

(4) Při prodeji mezi osobami, které jsou ve spojení, bude převodní hodnota přijata a zboží ohodnoceno v souladu s ustanoveními odstavce 1, prokáže-li dovozce, že tato hodnota je velmi blízká některé z hodnot, uvedených v písmenech a) až c), ze stejné doby nebo ze skoro stejné doby

• a) převodní hodnotě z prodejů stejného nebo podobného zboží pro vývoz do tuzemska mezi kupujícím a prodávajícím, kteří nejsou ve spojení,

• b) celní hodnotě stejného nebo podobného zboží určeného podle § 26,

• c) celní hodnotě stejného nebo podobného zboží určeného podle § 27.

(5) Při použití kritérií uvedených v odstavci 4 je třeba přihlédnout k prokázaným rozdílům v komerčních úrovních, úrovních množství, v prvcích uvedených v § 31 a v nákladech připadajících na prodávajícího při prodejích, v nichž prodávající a kupující nejsou ve spojení, a které na prodávajícího nepřipadají v prodejích, při nichž prodávající a kupující jsou ve spojení.

(6) Ustanovení odstavců 4 a 5 se použijí pouze tehdy, jestliže o to dovozce požádá, a pouze pro účely srovnání. Náhradní hodnoty nelze podle ustanovení odstavců 4 a 5 stanovit.

§ 23

(1) Cenou skutečně placenou, nebo která má být zaplacena za zboží, se rozumí celková platba uskutečněná, nebo která má být uskutečněna mezi prodávajícím a kupujícím ve prospěch prodávajícího za dovážené zboží a zahrnuje veškeré platby uskutečněné, nebo jež se mají uskutečnit jako podmínka prodeje dováženého zboží kupujícím prodávajícímu anebo kupujícím třetí osobě k uspokojení závazku prodávajícího. Platba nemusí mít formu převodu měny. Může být uskutečněna akreditivem nebo cennými papíry a může být provedena přímo nebo nepřímo.

(2) Činnosti, včetně činností spojených s odbytem zboží, s výjimkou takových, na něž se vztahuje § 31, které podnikne kupující na svůj vlastní účet, nejsou pokládány za nepřímou platbu prodávajícímu; k tomu patří všechny činnosti spojené s reklamou, dalším prodejem a zárukami zboží. Tyto výlohy se nepřipočítávají k ceně skutečně placené nebo která má být zaplacena za zboží.

§ 24

(1) Nemůže-li být celní hodnota dováženého zboží určena podle § 22, je celní hodnotou převodní hodnota stejného zboží prodávaného pro vývoz do tuzemska a vyváženého ve stejnou nebo skoro stejnou dobu jako zboží prodaného za stejných podmínek obchodu a v podstatě ve stejném množství jako zboží, které je hodnoceno.

(2) Nezjistí-li se prodej uvedený v odstavci 1, použije se převodní hodnota zboží prodaného za odlišných podmínek obchodu a nebo v odlišném množství, upravená s ohledem na rozdíly vyplývající z podmínek obchodu nebo z množství, pokud se takovéto úpravy mohou provést na základě předložených průkazů, které jasně potvrzují, že jsou rozumné a správné, ať již vedou ke zvýšení nebo snížení převodní hodnoty.

(3) Jsou-li v převodní hodnotě podle odstavce 1 zahrnuty náklady a výlohy uvedené v § 31 odst. 1 písm. e) a f), upraví se tato hodnota tak, aby bylo přihlédnuto k význačným rozdílům těchto nákladů a výloh, vyplývajících ze vzdálenosti a způsobů dopravy mezi dováženým zbožím a stejným zbožím.

(4) Zjistí-li se při postupu podle odstavce 1 více než jedna převodní hodnota zboží, použije se k určení celní hodnoty dováženého zboží nejnižší zjištěná hodnota.

§ 25

(1) Nemůže-li být celní hodnota dováženého zboží určena podle § 22 a 24, je celní hodnotou převodní hodnota podobného zboží prodávaného pro vývoz do tuzemska a vyváženého ve stejnou nebo skoro stejnou dobu jako zboží prodaného za stejných podmínek obchodu a v podstatě ve stejném množství jako zboží, které má být ohodnoceno.

(2) Nezjistí-li se prodej uvedený v odstavci 1, použije se převodní hodnota zboží prodaného za odlišných podmínek obchodu a nebo v odlišném množství, upravená s ohledem na rozdíly vyplývající z podmínek obchodu a nebo z množství, pokud se takovéto úpravy mohou provést na základě předložených průkazů, které jasně potvrzují, že jsou rozumné a správné, ať již vedou ke zvýšení nebo snížení hodnoty.

(3) Jsou-li v převodní hodnotě podle odstavce 1 zahrnuty náklady a výlohy uvedené v § 31 odst. 1 písm. e) a f), upraví se tato hodnota tak, aby bylo přihlédnuto k význačným rozdílům těchto nákladů a výloh, vyplývajících ze vzdálenosti a způsobů dopravy mezi dováženým zbožím a podobným zbožím.

(4) Zjistí-li se při postupu podle odstavce 1 více než jedna převodní hodnota zboží, použije se k určení celní hodnoty dováženého zboží nejnižší zjištěná hodnota.

§ 26

(1) Nemůže-li být celní hodnota dováženého zboží určena podle § 22, 24 a 25, je celní hodnotou hodnota založená na jednotkové ceně, za kterou se dovážené zboží nebo stejné nebo podobné zboží takto prodává v největším úhrnném množství v době dovozu ohodnocovaného zboží nebo ve skoro stejnou dobu osobám, která nejsou ve spojení s osobami, od nichž takové zboží kupují, s výhradou srážek, týkajících se

• a) provizí všeobecně placených nebo dohodnutých, nebo přirážek všeobecně používaných pro zisk a všeobecné výlohy ve spojitosti s prodeji dovezeného zboží stejné kategorie nebo druhu ve státě, v němž má prodávající sídlo nebo bydliště,

• b) obvyklých dopravních a pojišťovacích výloh a s tím souvisících výloh vzniklých ve státě, v němž má prodávající sídlo nebo bydliště,

• c) případně nákladů a výloh uvedených v § 31 odst. 1 písm. e) a f),

• d) cel a státních daní, které mají být zaplaceny v tuzemsku z titulu dovozu nebo prodeje zboží.

(2) Neprodává-li se dovážené zboží ani stejné nebo podobné dovezené zboží v době dovozu zboží, které má být ohodnoceno, ani ve skoro stejné době, je celní hodnota založena na jednotkové ceně, za kterou se dovážené zboží nebo stejné nebo podobné zboží prodává v tuzemsku ve stavu, v jakém bylo dovezeno, nejpozději však před uplynutím 90 dnů po tomto dovozu, při zachování ustanovení odstavce 1.

(3) Není-li dovážené zboží ani stejné nebo podobné dovážené zboží prodáváno v tuzemsku ve stavu, v jakém bylo dovezeno, je celní hodnota založena, na žádost dovozce, na jednotkové ceně, za kterou se dovážené zboží prodává po dalším zpracování v největším úhrnném množství v tuzemsku osobám, které nejsou ve spojení s osobami, od nichž takové zboží kupují, s přihlédnutím k hodnotě přidané v důsledku tohoto zpracování a po srážkách uvedených v odstavci 1.

§ 27

(1) Nemůže-li být celní hodnota dováženého zboží určena podle § 22, 24, 25 a 26, je celní hodnotou hodnota vypočtená ze součtu

• a) ceny nebo hodnoty materiálu a výroby nebo jiného pracovního postupu používaného k výrobě dováženého zboží,

• b) částky pro zisk a všeobecné výlohy ve výši obvykle zahrnované do prodejů zboží stejné kategorie nebo druhu jako je ohodnocované zboží, které uplatňují výrobci v zemi vývozu pro vývoz do tuzemska,

• c) ceny nebo hodnoty všech výloh podle § 31 odst. 1 písm. e) a f).

(2) Při určování celní hodnoty podle odstavce 1 nikdo nemůže žádat zahraniční osobu, aby za účelem určování vypočtené hodnoty předložila k přezkoumání jakýkoliv účet nebo jiný záznam nebo k nim umožnila přístup. Informace, kterou poskytl výrobce zboží za účelem určení celní hodnoty podle odstavce 1, však může být s jeho souhlasem ověřována v jiném státě celními orgány, jestliže vláda tohoto státu je o této skutečnosti dostatečně předem vyrozuměna a nemá proti tomu námitek.

(3) Na žádost dovozce může být pořadí použití § 26 a 27 obráceno.

§ 28

(1) Nemůže-li být celní hodnota dováženého zboží určena podle ustanovení § 22, § 24 až 27 určí se použitím vhodných prostředků slučitelných s mezinárodními smlouvami,^2) a na základě údajů, které jsou v tuzemsku k dispozici.

(2) Celní hodnota podle odstavce 1 se nezakládá na

• a) tuzemské prodejní ceně zboží vyráběného v tuzemsku,

• b) systému, který stanoví přijímání vyšší ze dvou alternativních hodnot pro celní účely,

• c) ceně zboží na domácím trhu v zemi vývozu,

• d) výrobních nákladech jiných než na vypočtených hodnotách, které byly určeny pro stejné nebo podobné zboží v souladu s § 27,

• e) ceně zboží pro vývoz do jiné země než do tuzemska,

• f) minimálních celních hodnotách,

• g) libovolných nebo fiktivních hodnotách.

§ 29

Dovozce má právo, aby mu příslušný celní orgán na písemnou žádost sdělil, jakým způsobem a jakou metodou byla celní hodnota dovezeného zboží určena.

§ 30

(1) Jestliže je zboží navržené k propuštění do volného oběhu částí větší zásilky jedné obchodní operace, ve které bylo zakoupeno, cenou skutečně placenou, nebo která má být zaplacena za zboží ve smyslu § 68 této části celkové ceny, je cena, která odpovídá poměru navrženého množství zboží k celému zakoupenému množství zboží.

(2) Poměrné rozdělení ceny skutečně placené, nebo která má být zaplacena za zboží, se uplatní rovněž v případě částečné ztráty nebo poškození ohodnocovaného zboží během přepravy před jeho propuštěním do volného oběhu.

§ 31

(1) Při určení celní hodnoty podle § 22 se připočtou k ceně skutečně placené nebo ceně, která má být za dovezené zboží zaplacena,

• a) prvky dále uvedené, pokud jsou hrazeny kupujícím a nejsou zahrnuty v ceně skutečně placené nebo která má být zaplacena

• 1. provize a odměny za zprostředkování, s výjimkou nákupních provizí,

• 1. cena nádob, které se pro celní účely považují za celek se zbožím,

• 1. cena obalů zahrnující jak práci, tak materiál,

• b) hodnota vhodným způsobem rozvržená, dále uvedeného zboží a služeb, pokud jsou poskytovány přímo nebo nepřímo kupujícím zdarma nebo za sníženou cenu a použity při výrobě nebo prodeji k vývozu dováženého zboží, pokud tato hodnota nebyla zahrnuta do ceny skutečně placené nebo která má být zaplacena,

• 1. materiály, součástky, díly a podobné položky začleněné do dováženého zboží,

• 1. nářadí, matrice, slévačské formy a jiné předměty použité k výrobě dovezeného zboží,

• 1. materiály spotřebované k výrobě dovezeného zboží,

• 1. technika, vývoj, umělecká práce, design a plány a nákresy provedené jinde než v tuzemsku a potřebné pro výrobu dovezeného zboží,

• c) úhrada ceny licence týkající se ohodnocovaného zboží, kterou musí platit kupující, ať již přímo nebo nepřímo, jako podmínku prodeje ohodnocovaného zboží, pokud tato cena není zahrnuta v ceně skutečně placené, nebo která má být zaplacena,

• d) hodnota jakékoliv části výnosu pozdějšího prodeje, postoupení nebo pozdějšího použití dovezeného zboží, která připadne přímo nebo nepřímo prodávajícímu,

• e) náklady dopravy a náklady na pojištění dováženého zboží na místo, kde zboží vstupuje do tuzemska,

• f) výlohy za nakládání, vykládání a manipulaci spojené s dopravou dováženého zboží na místo, kde zboží vstupuje do tuzemska.

(2) Hodnotou určenou podle odstavce 1 písm. b) je kupní cena zboží daného k dispozici nebo jeho výrobní náklady, jestliže zboží vyrobil ten, kdo ho dává k dispozici, nebo jestliže zboží bylo získáno od osoby, která je s ním ve spojení.

(3) Každý dodatek, který je na základě ustanovení odstavce 1 připočten k ceně skutečně placené nebo která by měla být zaplacena, vychází z údajů, které jsou objektivní a schopné kvantifikace.

(4) Platby uskutečněné kupujícím za právo distribuovat nebo dále prodat dovezené zboží se nepřičítají k ceně skutečně placené za dovezené zboží nebo která má být zaplacena, nejsou-li podmínkou prodeje dovezeného zboží pro vývoz do tuzemska.

(5) Ministerstvo po dohodě s federálním ministerstvem dopravy stanoví vyhláškou způsob určování nákladů dopravy uvedených v odstavci 1 písm. e).

§ 32

(1) Za předpokladu, že jsou odlišeny od ceny skutečně placené nebo ceny, která by měla být za dovezené zboží zaplacena, nezapočítávají se do celní hodnoty

• a) náklady na dopravu zboží v tuzemsku po jeho příchodu na místo, kde vstoupilo do tuzemska,

• b) náklady za konstrukční práce, stavbu, instalaci, údržbu nebo technickou pomoc vynaložené po dovozu na dovezené zboží,

• c) úroky z ujednání uzavřeného kupujícím a vztahující se na nákup dováženého zboží, bez ohledu na to, zda úvěr poskytuje prodávající nebo jiná osoba, jestliže poskytnutí úvěru bylo uzavřeno písemně a jestliže kupující může prokázat, bude-li o to požádán, že zboží je prodáváno za cenu prohlašovanou jakožto cenu, která je skutečně placena anebo má být placena, anebo že požadovaná úroková sazba nepřevyšuje obvyklou úrokovou sazbu při podobných operacích v okamžiku, kdy k finanční úhradě dochází,

• d) poplatky za právo reprodukovat dovezené zboží v tuzemsku,

• e) dovozní cla, daně a poplatky splatné v tuzemsku při dovozu nebo prodeji zboží.

(2) Ministerstvo po dohodě s federálním ministerstvem dopravy stanoví vyhláškou způsob určování nákladů uvedených v odstavci 1 písm. a).

§ 33

(1) Celní hodnota nosičů informací, obsahující data nebo instrukce pro zařízení na zpracování dat (dále jen „programové vybavení“), nezahrnuje cenu nebo hodnotu programového vybavení za předpokladu, že tato cena nebo hodnota programového vybavení je odlišena od ceny nebo hodnoty média informatiky.

(2) Pro účely odstavce 1 se za nosiče informací nepovažují integrované obvody, polovodiče a podobná zařízení, ani výrobky obsahující takové obvody nebo zařízení. Za programové vybavení se nepovažují záznamy zvuku, záznamy kinematografické, ani videozáznamy.

§ 34

(1) Je-li cena nebo hodnota, která slouží jako základ pro určení celní hodnoty, vyjádřena v zahraniční měně, přepočte se tato měna na československé koruny podle prodejního kursu devizového trhu Státní banky československé platného v okamžiku přijetí celního prohlášení příslušným celním orgánem.

(2) Při zjednodušeném postupu (§ 80 a 81) se k přepočtu zahraniční měny na československé koruny použije prodejního kursu devizového trhu Státní banky československé platného v okamžiku přijetí prvního zjednodušeného celního prohlášení.

(3) V průběhu jednoho kalendářního měsíce se používá k přepočtu zahraniční měny na československé koruny prodejní kurs devizového trhu Státní banky československé stanovený druhou středu v měsíci, který předchází měsíci, v němž bylo celní prohlášení přijato.

§ 35

(1) Ustanovení § 21 až 33 se nevztahují na postup podle zvláštních předpisů týkajících se určení celní hodnoty zboží propuštěného do volného oběhu z celně schváleného určení zboží, které mu bylo předtím přiděleno.

(2) Ministerstvo může vyhláškou stanovit, odchylně od ustanovení § 22 až 28, zjednodušený postup určení celní hodnoty zboží podléhajícího rychlé zkáze obvykle dováženého na sklad.

(3) Jednotlivé údaje, podle nichž je celní hodnota určována, musí být celním orgánům prokázány a uvedeny v deklaraci údajů o celní hodnotě. Deklaraci údajů o celní hodnotě lze účinně podat jen na tiskopise vydaném nebo schváleném ministerstvem. Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob prokazování ceny zboží a případy, kdy není třeba předkládat deklaraci údajů o celní hodnotě.

HLAVA ČTVRTÁ

DOPRAVENÍ ZBOŽÍ DO TUZEMSKA

DÍL PRVNÍ

DOPRAVA ZBOŽÍ PŘES STÁTNÍ HRANICE

§ 36

(1) Osoby, které dopravují zboží přes státní hranice, jsou povinny příslušnému celnímu orgánu zboží přihlásit a předložit spolu s doklady, které se k němu vztahují.

(2) Doprava zboží přes státní hranice může být prováděna jen po celních cestách a celními přechody.

(3) Celními cestami jsou stanovené úseky železničních, silničních a vodních cest, vedoucí od celního přechodu k pohraničnímu celnímu úřadu, a při letecké dopravě, letové cesty mezi státními hranicemi a celním letištěm.

(4) Doprava zboží po celní cestě musí být provedena bez průtahů, beze změny nákladu a bez odbočení z celní cesty.

(5) Celní přechod je místo určené pro přestup osob a dopravu zboží přes státní hranice.

(6) Ministerstvo může po projednání s federálním ministerstvem vnitra povolit v jednotlivých případech dopravu zboží přes státní hranice mimo celní přechod a stanovit, ve kterých případech vydávají takové povolení celní orgány.

(7) Dopravu zboží k celnímu přechodu nebo od celního přechodu po jiných než celních cestách může povolit nejbližší pohraniční celnice.

DÍL DRUHÝ

PŘEDLOŽENÍ ZBOŽÍ K PROVEDENÍ CELNÍHO DOHLEDU

§ 37

(1) Zboží dopravené do tuzemska musí být předloženo osobou, která ho do tuzemska dopravila, bez zbytečného odkladu, s neporušenou celní závěrou v souladu s pokyny celních orgánů

• a) k příslušnému celnímu orgánu nebo na jiné místo určené nebo schválené celními orgány,

• b) do svobodného celního pásma, jestliže má být dovezeno do tohoto svobodného celního pásma přímo vzdušnou a vodní cestou nebo po zemi, aniž by prošlo jinou částí území České a Slovenské Federativní Republiky, jestliže část hranice svobodného celního pásma je totožná se státní hranicí České republiky.

(2) Celní závěrou se rozumí zajištění zboží v dopravních prostředcích, kontejnerech, obalech a v místnostech plombou, pečetí, známkou nebo jinými prostředky tak, aby z nich nebylo možno zboží vyjmout nebo do nich vložit, aniž zůstanou viditelné stopy lomu zajištěného prostoru nebo poškození celní závěry.

§ 38

(1) Každý, kdo přebírá odpovědnost za přepravu zboží po té, kdy bylo dopraveno do tuzemska, je odpovědný za dodržení povinností uvedených v § 37.

(2) Stanoví-li tak mezinárodní smlouva, podléhá zboží celnímu dohledu, i když se ještě nachází v zahraničí a bude propuštěno stejně jako zboží již dopravené do tuzemska.

(3) Ustanovení § 37 se nevztahují na zboží na palubě letadla přelétajícího vzdušný prostor České a Slovenské Federativní Republiky, jestliže místem určení není letiště umístěné v tuzemsku.

(4) Nemůže-li být povinnost uvedená v § 37 splněna z důvodu nehody nebo vyšší moci, musí osoba, která je touto povinností vázána, nebo kterákoliv jiná osoba jednající jejím jménem, bez zbytečného odkladu informovat o této skutečnosti celní orgány. Nedošlo-li v důsledku nehody nebo vyšší moci k úplnému zničení nebo ztrátě zboží, musí být celní orgány bez zbytečného odkladu informovány o místě, na kterém se zboží nachází.

(5) Jestliže bylo letadlo přelétající území České a Slovenské Federativní Republiky nuceno v důsledku nehody nebo vyšší moci dočasně přistát v tuzemsku a povinnost uvedená v § 37 nemůže být splněna, je osoba, která letadlo do tuzemska dopravila, nebo kterákoliv jiná osoba jednající jejím jménem, povinna bez zbytečného odkladu o této skutečnosti informovat celní orgány.

DÍL TŘETÍ

PŘEDLOŽENÍ ZBOŽÍ K CELNÍMU ŘÍZENÍ

§ 39

(1) Ten, kdo zboží do tuzemska dopravil, anebo ten, kdo převzal odpovědnost za přepravu zboží až v tuzemsku a dodal je na místa uvedená v § 37, je povinen předložit zboží k provedení celního řízení.

(2) Celní orgány jsou oprávněny stanovit, ve kterých případech se za předložení zboží k provedení celního řízení považuje rovněž informování celních orgánů o tom, že zboží bylo dopraveno do tuzemska, kdo a jakým způsobem musí tuto informaci podat.

§ 40

(1) Dopravci stanoví v dohodě s příslušným celním orgánem potřebnou čekací dobu dopravních prostředků pravidelné osobní a nákladní dopravy u pohraničního celního orgánu k provádění celního dohledu.

(2) Celní orgány neodpovídají za škodu, ke které došlo zdržením dopravního prostředku v důsledku provádění celního dohledu.

(3) Vyhláška ministerstva stanoví podrobnosti upravující postup osob při celním dohledu zboží dopravovaného poštou, dále podrobnosti o vybavení zařízení určených k dopravě nebo k dočasnému uskladnění zboží podléhajícího celnímu dohledu, jakož i o místnostech a prostorech potřebných k provádění celního dohledu.

§ 41

Ministerstvo může vyhláškou, odchylně od ustanovení § 39, stanovit zvláštní úpravu vztahující se na zboží

• a) dopravené cestujícími,

• b) propuštěné do příslušného režimu, ale doposud nepředložené celním orgánům,

• c) provážené tuzemskem v režimu tranzitu.

§ 42

Odebírání vzorků

Na žádost osoby, která požádala o přidělení celně schváleného určení zboží, může celní úřad udělit souhlas k tomu, aby zboží předložené k celnímu řízení bylo prohlíženo nebo z něho byly odebrány vzorky zboží, které jsou nutné k zajištění jeho totožnosti, určení sazebního zařazení a ke zjištění jeho vlastnosti. Ke stejným účelům mohou odebírat vzorky i celní orgány, a to i bez souhlasu osoby, která požádala o přidělení celně schváleného určení zboží.

DÍL ČTVRTÝ

SOUHRNNÉ CELNÍ PROHLÁŠENÍ A VYKLÁDKA ZBOŽÍ

§ 43

Současně s předložením zboží k celnímu řízení je příslušná osoba povinna podat souhrnné celní prohlášení obsahující údaje nutné k jeho identifikaci, zejména značky, čísla, počet, povaha a hrubá hmotnost jednotlivých nákladových kusů, označení zboží, identifikační znaky dopravního prostředku, kterým bylo zboží dopraveno, místo naložení zboží do dopravního prostředku a místo a datum vstupu zboží do tuzemska. Souhrnné celní prohlášení musí být podepsáno osobou, která je podává. Celní orgány mohou lhůtu k podání souhrnného celního prohlášení prodloužit; tato lhůta však skončí nejpozději první pracovní den následující po dni, kdy bylo zboží předloženo k celnímu řízení.

§ 44

Souhrnné celní prohlášení podává

• a) ten, kdo zboží dopravil do tuzemska, nebo ten, kdo převzal odpovědnost za přepravu zboží po jeho vstupu do tuzemska před jeho předložením k celnímu řízení,

• b) osoba zastoupená osobami uvedenými v písmenu a).

§ 45

Nebude-li tím ztíženo provádění celního dohledu, mohou celní orgány upustit od podání souhrnného celního prohlášení za podmínky, že ještě před uplynutím lhůty uvedené v § 43 bylo podáno celní prohlášení na propuštění zboží do příslušného režimu nebo byla podána žádost o jeho zpětný vývoz nebo jeho zničení nebo jeho přenechání ve prospěch státu nebo umístění do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu. Ustanovení upravující dovoz zboží v cestovním styku, listovních nebo balíkových poštovních zásilkách tím nejsou dotčena.

§ 46

(1) Zboží lze vykládat a překládat z dopravních prostředků, kterými se dopravuje, pouze se souhlasem celních orgánů a na místech k tomu určených celními předpisy nebo schválených celními orgány. Souhlas se nevyžaduje v případech bezprostředně hrozícího nebezpečí, které vyžaduje okamžité vyložení veškerého zboží nebo jeho části; celní orgány musí být o této skutečnosti bez zbytečného odkladu vhodným způsobem informovány.

(2) Za účelem kontroly zboží a dopravních prostředků, kterými se zboží dopravuje, jsou celní orgány oprávněny kdykoliv požadovat, aby bylo zboží vyloženo.

(3) Zbožím nesmí být bez souhlasu celních orgánů manipulováno.

DÍL PÁTÝ

POVINNOST CELNÍHO ÚŘADU PŘIDĚLIT PŘEDLOŽENÉMU ZBOŽÍ CELNĚ SCHVÁLENÉ URČENÍ

§ 47

Celní orgány přidělí zahraničnímu zboží předloženému k celnímu řízení takové celně schválené určení, které je uvedeno v povolení celních orgánů.

§ 48

Na zboží, na které bylo podáno souhrnné celní prohlášení, musí být ve lhůtě stanovené celními orgány, nepřesahující 20 dnů ode dne, kdy bylo podáno souhrnné celní prohlášení, podáno celní prohlášení na propuštění do příslušného režimu, nebo podána žádost o jeho zpětný vývoz nebo jeho zničení nebo žádost o jeho přenechání ve prospěch státu anebo umístění do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu. Celní orgány mohou z důvodů hodných zřetele tuto lhůtu prodloužit na dobu nezbytně nutnou.

DÍL ŠESTÝ

DOČASNÉ USKLADNĚNÍ

§ 49

Od okamžiku předložení zboží k celnímu řízení, do doby, než mu bude přiděleno příslušné celně schválené určení, má zboží postavení dočasně uskladněného zboží (dále jen „dočasně uskladněné zboží“). Dočasně uskladněné zboží může být skladováno pouze v místnostech a v uzavřených nebo neuzavřených prostorech schválených celními orgány a za podmínek stanovených těmito orgány; tyto místnosti a prostory se nazývají dočasný sklad. Celní orgány jsou oprávněny požadovat od držitele zboží zajištění jakéhokoliv celního dluhu, který by mohl vzniknout.

§ 50

Dočasně uskladněné zboží může být podrobeno pouze úkonům potřebným k tomu, aby zboží bylo uchováno v nezměněném stavu, aniž by se měnil jeho vzhled nebo technická charakteristika, např. čištění, klepání, oprašování, třídění, oprava nebo výměna vadných obalů, nebo úkony usnadňující jeho vyskladnění a další dopravu, např. dělení, vážení, označování a opatřování nálepkami, slučování různých zásilek za účelem jejich další dopravy. Ustanovení § 42 a 79 tím nejsou dotčena.

§ 51

(1) Nebylo-li ve lhůtě uvedené v § 48 podáno celní prohlášení na propuštění zboží do příslušného režimu nebo podána žádost na jeho umístění do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu, učiní celní orgány bez prodlení všechna opatření, která považují za potřebná, včetně prodeje zboží, aby zabránily nedovolené manipulaci se zbožím.

(2) Do okamžiku, než bude podáno celní prohlášení, mohou celní orgány na náklady a nebezpečí držitele zboží přemístit toto zboží na místo, které je pod jejich přímým dohledem.

(3) Za dočasné uskladnění zboží ve skladech celních orgánů platí osoba, která zboží k celnímu řízení předložila, skladné podle sazeb stanovených sazebníkem skladného.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou sazebník skladného u zboží dočasně uskladněného ve skladech celních orgánů.

DÍL SEDMÝ

DOPRAVA ZAHRANIČNÍHO ZBOŽÍ V REŽIMU TRANZITU

§ 52

(1) Ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) a § 38 až 51 se nevztahují na zboží propuštěné do režimu tranzitu, které již bylo dodáno do tuzemska.

(2) Od okamžiku, kdy bylo zahraniční zboží, propuštěné do režimu tranzitu, dodáno v souladu s celními předpisy upravujícími tranzit na místo svého určení v tuzemsku a předloženo k celnímu řízení, vztahují se na něj ustanovení § 43 až 51.

DÍL OSMÝ

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ

§ 53

Celní orgány mohou na náklady a nebezpečí vlastníka znehodnotit nebo zničit zboží, které je pod celním dohledem a které by mohlo vzhledem k okolnostem ohrozit život nebo zdraví osob nebo znehodnotit nebo zničit jiné zboží. Celní orgány o znehodnocení nebo zničení zboží vyrozumí jeho vlastníka.

HLAVA PÁTÁ

CELNĚ SCHVÁLENÉ URČENÍ

DÍL PRVNÍ

§ 54

Obecná ustanovení

(1) Není-li stanoveno jinak, může být zboží kdykoliv, bez ohledu na jeho povahu, množství, zemi původu nebo místo určení, za stanovených podmínek přiděleno jakékoliv celně schválené určení.

(2) Ustanovení odstavce 1 nevylučuje možnost uplatnění zákazů a omezení z důvodů veterinárních, rostlinolékařských, z důvodů ochrany veřejné mravnosti nebo veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, ochrany zdraví, ochrany životního prostředí, ochrany kulturních památek, ochrany předmětů muzejní a galerijní hodnoty, předmětů kulturní hodnoty a zákazů a omezení týkajících se ochrany duševního vlastnictví.

DÍL DRUHÝ

CELNÍ ŘÍZENÍ

§ 55

Účelem celního řízení, které se provádí v rámci celního dohledu, je rozhodnout, zda se zboží propustí do navrženého režimu.

§ 56

Zahájení celního řízení

Celní řízení se zahajuje podáním celního prohlášení, kterým se navrhuje propuštění zboží do příslušného režimu.

§ 57

Československé zboží, které bylo navrženo k propuštění do režimu vývozu, pasivního zušlechťovacího styku, tranzitu nebo uskladnění v celním skladu, je pod celním dohledem od okamžiku přijetí celního prohlášení až do okamžiku, dokud nevystoupí z tuzemska nebo není zničeno anebo dokud není platnost celního prohlášení zrušena; ustanovení § 4 a 184 tím nejsou dotčena.

§ 58

(1) Celní řízení se provádí v prostorách celních orgánů anebo v celním prostoru.

(2) Celními prostory jsou označená místa železničních nádraží, přístavů, letišť a jiné prostory určené celními orgány po dohodě s vlastníky nebo oprávněnými uživateli těchto prostor.

(3) Na žádost a náklady deklaranta může být celní řízení prováděno i mimo celní prostor.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou podmínky, za kterých se celní řízení provádí mimo celní prostor, a výši nákladů za provedení tohoto řízení.

(5) V úsecích stanovených ministerstvem po dohodě s příslušnými ústředními orgány státní správy může být celní řízení prováděno též za jízdy vlaku nebo plavby lodi.

(6) Celní řízení se provádí za účasti deklaranta.

§ 59

(1) Nestanoví-li tento zákon nebo prováděcí předpis jinak, provádí celní řízení příslušný celní orgán, kterému bylo zboží dodáno.

(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou s ohledem na povahu zboží a druh režimu, do kterého má být zboží propuštěno, místní příslušnost celních orgánů k provedení celního řízení.

§ 60

Rozhodnutí v celním řízení

(1) Základními náležitostmi rozhodnutí v celním řízení jsou

• a) označení celního orgánu, který rozhodnutí vydal,

• b) evidenční číslo rozhodnutí, datum přijetí celního prohlášení, datum vydání rozhodnutí,

• c) přesné označení deklaranta,

• d) název zboží,

• e) podpoložka celního sazebníku a celní sazba zboží,

• f) částka cla, daně a poplatku a číslo účtu příslušné banky, na nějž má být tato částka zaplacena,

• g) vlastnoruční podpis pověřeného pracovníka s uvedením jména, příjmení a funkce a otisk služebního razítka.

(2) Rozhodnutí v celním řízení, kterým se zboží propouští do navrženého režimu, neobsahuje odůvodnění a poučení o opravném prostředku.

(3) Není-li stanoveno jinak, nemusí být rozhodnutí v celním řízení vyhotoveno a oznámeno písemně.

(4) Je-li výrokem rozhodnutí v celním řízení potvrzeno celní prohlášení podané písemně, stávají se obsah tohoto prohlášení a skutečnosti, podle nichž se zboží propustí, součástí rozhodnutí.

(5) Na rozhodnutí v celním řízení vyhlášeném ústně se nevztahují ustanovení odstavce 1 a ustanovení zvláštních předpisů^3) upravující oznámení rozhodnutí a opravné prostředky.

(6) Proti rozhodnutí v celním řízení může deklarant podat odvolání ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, který následuje po jeho doručení; ustanovení odstavce 5 tím nejsou dotčena.

(7) Rozhodnutí v celním řízení, kterým se nepropouští zboží do navrženého oběhu, a rozhodnutí o řádných a mimořádných opravných prostředcích musí být vyhotovena a oznámena písemně, výrok musí být vždy řádně odůvodněn. Odůvodnění není potřeba, bylo-li v rozhodnutí plně vyhověno navrhovateli.

(8) Rozhodnutí, proti kterému nelze uplatnit řádný opravný prostředek, je v právní moci.

(9) Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže proti němu nelze podat řádný opravný prostředek a nebo jestliže jeho podání nemá odkladný účinek a uplynula-li zároveň lhůta plnění.

DÍL TŘETÍ

CELNÍ PROHLÁŠENÍ

Oddíl první

Forma a náležitosti celního prohlášení

§ 61

(1) Celní prohlášení se podává

• a) písemně, nebo

• b) prostřednictvím zařízení pro zpracování a přenos údajů na nosičích informací, jestliže to povolil příslušný celní orgán, nebo

• c) ústním prohlášením anebo jiným úkonem, jímž držitel zboží vyjádří svou vůli, aby bylo propuštěno do příslušného režimu.

(2) Písemné celní prohlášení musí být vždy podepsáno oprávněnou osobou.

(3) Celní prohlášení musí být doloženo všemi doklady potřebnými podle celních předpisů, upravujících režim, do kterého bylo zboží navrženo.

(4) Podání celního prohlášení je považováno za projev vůle deklaranta navrhnout předmětné zboží k propuštění do příslušného režimu. Podáním celního prohlášení potvrzuje deklarant správnost údajů v něm obsažených a pravost dokladů, kterými je doloženo.

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou formu, obsah a náležitosti celního prohlášení a co je považováno za úkon, jímž držitel zboží vyjadřuje svou vůli, aby zboží bylo propuštěno do příslušného režimu. Písemné celní prohlášení při dovozu, vývozu nebo tranzitu lze účinně podat jen na tiskopise vydaném nebo schváleném ministerstvem.

§ 62

(1) Je-li celní prohlášení podáno ve stanovené formě, případně na předepsaném tiskopise, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti, je doloženo všemi potřebnými doklady a je-li celnímu úřadu možno předložit i zboží, na které se celní prohlášení vztahuje, příslušný celní orgán celní prohlášení okamžitě přijme.

(2) Celní prohlášení může být přijato až po předložení zboží. Celní orgány mohou povolit, aby celní prohlášení bylo podáno ještě před tím, než mohl deklarant předložit zboží celním orgánům. V tomto případě celní orgány stanoví lhůtu pro předložení zboží. Nebude-li zboží ve stanovené lhůtě předloženo, je podané celní prohlášení neplatné.

§ 63

Deklarant

(1) Celní prohlášení může učinit každý, kdo může v souladu s celními předpisy příslušnému celnímu orgánu předložit zboží, na něž se celní prohlášení vztahuje, nebo zajistí jeho předložení, se všemi doklady stanovenými celními předpisy, které upravují režim, do kterého je zboží navrženo.

(2) Každý si může pro celní řízení stanovit zástupce. Zastoupení může být

• a) přímé, jedná-li zástupce jménem a ve prospěch zastoupené osoby, nebo

• b) nepřímé, jedná-li zástupce vlastním jménem ve prospěch zastoupené osoby.

(3) Zástupce musí prohlásit, že jedná ve prospěch zastoupené osoby, a specifikovat, zda se jedná o zastoupení přímé nebo nepřímé. Osoba, která neprohlásí, že jedná jménem nebo ve prospěch jiné osoby anebo prohlásí, že jedná jménem nebo ve prospěch jiné osoby bez zmocnění, se považuje za osobu jednající vlastním jménem a ve svůj vlastní prospěch.

(4) Vyplývají-li z přijetí celního prohlášení pro určitou osobu zvláštní povinnosti, může být celní prohlášení učiněno pouze jménem a ve prospěch této osoby.

§ 64

(1) Deklarantem může být pouze československá osoba.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na případy, kdy je podáno celní prohlášení

• a) na propuštění zboží do režimu tranzitu nebo režimu dočasného použití, nebo

• b) příležitostně, za předpokladu, že to celní orgány považují za oprávněné.

Oddíl druhý

Oprava a zrušení platnosti celního prohlášení

§ 65

(1) Celní orgány mohou na žádost povolit, aby deklarant opravil údaje uvedené v přijatém celním prohlášení; v důsledku opravy se však opravené celní prohlášení nesmí vztahovat na jiné zboží než zboží původně uvedené v celním prohlášení. Žádost o provedení opravy celního prohlášení musí být podána před propuštěním zboží do navrženého režimu. Celní orgány mohou požadovat, aby oprava byla provedena podáním nového celního prohlášení; v tomto případě se za datum přijetí celního prohlášení považuje přijetí původního chybného nebo neúplného celního prohlášení.

(2) Oprava celního prohlášení však není dovolena, jestliže o její provedení deklarant požádá poté, co celní orgány

• a) informovaly deklaranta o tom, že provedou celní kontrolu zboží, nebo

• b) zjistily nepřesnost uvedených údajů, nebo

• c) propustily zboží do navrženého režimu.

§ 66

(1) Na žádost deklaranta celní orgány zruší platnost již přijatého celního prohlášení, prokáže-li deklarant, že zboží bylo do příslušného režimu navrženo omylem nebo že vzhledem k okolnostem již nemůže být zboží do navrženého režimu propuštěno.

(2) Informovaly-li celní orgány deklaranta o svém úmyslu provést kontrolu zboží, nebude žádost o zrušení platnosti celního prohlášení přijata, dokud tato kontrola nebude provedena.

§ 67

(1) Po propuštění zboží do navrženého režimu již nemůže být platnost celního prohlášení zrušena.

(2) Celní orgány však platnost celního prohlášení zruší, jestliže bylo zboží omylem navrženo do režimu zahrnujícího platbu dovozního cla namísto do jiného režimu, bude-li žádost o zrušení platnosti celního prohlášení podána do tří měsíců ode dne přijetí celního prohlášení a za předpokladu, že

• a) jakékoliv použití zboží není v rozporu s podmínkami režimu, do něhož by mělo být propuštěno,

• b) byly splněny všechny podmínky režimu, do kterého by mělo být zboží propuštěno,

• c) současně s podáním žádosti je předloženo celní prohlášení na propuštění zboží do původně zamýšleného režimu.

(3) Okamžikem přijetí celního prohlášení, kterým se navrhuje propuštění zboží do režimu, do kterého bylo původně zamýšleno, je okamžik přijetí původního, zrušeného celního prohlášení.

(4) Celní orgány mohou výjimečně z důvodů hodných zřetele povolit prodloužení lhůty uvedené v odstavci 2.

§ 68

(1) Bylo-li zboží navrženo do režimu vývozu do pasivního zušlechťovacího styku, zruší celní orgány platnost celního prohlášení, jestliže deklarant

• a) prokáže, že zboží nevystoupilo do zahraničí,

• b) vrátí celním orgánům všechny díly celního prohlášení společně s doklady, které mu byly při přijetí celního prohlášení vydány,

• c) případně prokáže, že náhrada a jiné částky poskytnuté na základě vývozního celního prohlášení vztahujícího se na předmětné zboží, byly vráceny anebo, že byla příslušným orgánem učiněna opatření, aby nebyly vyplaceny, a

• d) ve stanovených případech, v souladu s celními předpisy, plní jiné povinnosti uložené celními orgány k úpravě postavení zboží.

(2) Jestliže musí zboží propuštěné do režimu vývozu vystoupit do zahraničí ve lhůtě stanovené celními orgány, zruší celní orgány platnost celního prohlášení, nevystoupilo-li zboží v této lhůtě.

§ 69

Bylo-li československé zboží uskladněno v celním skladu v souladu s § 101 odst. 1 písm. b), může deklarant žádat o zrušení platnosti celního prohlášení, na jehož základě bylo zboží uskladněno, a celní orgány je zruší, jestliže byla provedena opatření stanovená zvláštními předpisy, které upravují postup při nedodržení příslušného režimu.

§ 70

Není-li stanoveno jinak, použijí se při propouštění zboží do navrženého režimu předpisy platné v okamžiku, kdy příslušný celní orgán přijal celní prohlášení.

DÍL ČTVRTÝ

OVĚŘOVÁNÍ CELNÍCH PROHLÁŠENÍ A ZTOTOŽNĚNÍ ZBOŽÍ

§ 71

Celní orgány jsou oprávněny ověřovat správnost přijatých celních prohlášení. Za tímto účelem mohou

• a) kontrolovat celní prohlášení a doklady vztahující se k celnímu prohlášení a doklady, jež je doprovázejí, případně mohou požadovat, aby deklarant předložil doklady potvrzující správnost údajů uvedených v celním prohlášení,

• b) kontrolovat zboží a za účelem podrobné kontroly nebo analýzy odebírat vzorky.

§ 72

(1) Deklarant je oprávněn být přítomen při kontrole zboží a odebírání vzorků. Na žádost celních orgánů musí být deklarant nebo jeho zástupce přítomen při kontrole zboží nebo odebírání vzorků a poskytnout jim potřebnou součinnost k usnadnění kontroly zboží nebo odebrání vzorků.

(2) Deklarant zajistí na své náklady a nebezpečí dopravu zboží na místo, kde má být zboží kontrolováno nebo kde mají být odebrány vzorky.

(3) Celní orgány nejsou povinny platit deklarantovi žádnou náhradu vyplývající z kontroly zboží nebo z odebrání vzorků, s výjimkou nákladů na analýzu vzorků nebo jejich kontrolu.

§ 73

(1) Kontrolují-li celní orgány pouze část zboží, na které se vztahuje celní prohlášení, vztahuje se výsledek této částečné kontroly na veškeré zboží, na které je celní prohlášení podáno. Domnívá-li se však deklarant, že se výsledek částečné kontroly nevztahuje na ostatní, nekontrolované zboží, může požadovat provedení dodatečné kontroly ve větším rozsahu.

(2) Obsahuje-li celní prohlášení více podpoložek zboží, pokládá se pro účely odstavce 1 každá podpoložka za samostatné celní prohlášení.

§ 74

Výsledek ověření celního prohlášení se použije při uplatňování celních předpisů upravujících režim, do kterého má být zboží propuštěno. Není-li celní prohlášení celními orgány ověřováno, budou tyto předpisy uplatňovány na základě údajů uvedených v celním prohlášení.

§ 75

(1) Je-li k zajištění dodržování podmínek stanovených pro režim, do něhož bylo zboží navrženo, nutné jeho ztotožnění, učiní celní orgány příslušná opatření k jeho ztotožnění. Znaky totožnosti připevněné na zboží nebo dopravní prostředek mohou odstranit nebo zničit pouze celní orgány nebo mohou být odstraněny nebo zničeny s jejich souhlasem.

(2) Je-li k zabránění škody, která by mohla vzniknout u zboží a dopravních prostředků v důsledku nehody nebo vyšší moci, třeba znaky totožnosti zničit nebo odstranit, může tak být učiněno i bez předchozího souhlasu celních orgánů.

§ 76

(1) Jsou-li splněny podmínky stanovené pro navržený režim a na zboží se nevztahují žádné zákazy a omezení, propustí celní orgány zboží do navrženého režimu ihned po ověření údajů uvedených v celním prohlášení, nebo bylo-li celní prohlášení přijato bez ověřování údajů, ihned po přijetí celního prohlášení. Ustanovení § 77 tím nejsou dotčena.

(2) Obdobně celní orgány postupují v případech, kdy v přiměřené lhůtě nemohou ověřit údaje v celním prohlášení a zboží již není k ověření údajů uvedených v celním prohlášení třeba.

(3) Veškeré zboží, na které se vztahuje celní prohlášení, se propouští současně. Je-li v celním prohlášení uvedeno více podpoložek zboží, pokládá se pro účely tohoto odstavce každá podpoložka za samostatné celní prohlášení.

§ 77

(1) Vznikne-li přijetím celního prohlášení celní dluh, nesmí být zboží propuštěno do navrženého režimu, s výjimkou režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla, dokud nebude celní dluh zaplacen nebo zajištěn; ustanovení odstavce 2 tím nejsou dotčena.

(2) Požadují-li celní orgány podle celních předpisů upravujících režim, do kterého bylo zboží navrženo, zajištění celního dluhu, nesmí být zboží do tohoto režimu propuštěno, nebude-li celní dluh zajištěn.

§ 78

Celní orgány učiní potřebná opatření, včetně prodeje zboží, aby zabránily nedovolenému nakládání se zbožím, jestliže

• a) nemohlo být zboží propuštěno proto, že

• 1. ve lhůtě stanovené celními orgány nebylo možno provést kontrolu zboží nebo v ní pokračovat z důvodů, které lze přičítat pouze deklarantovi, nebo

• 1. doklady, které musí být předloženy před propuštěním zboží do příslušného režimu, nebyly předloženy, nebo

• 1. platby nebo zajištění celního dluhu, které měly být provedeny vzhledem k dovoznímu clu, případně vývoznímu clu, nebyly ve stanovené lhůtě provedeny, nebo

• 1. se na něj vztahují zákazy a omezení,

• b) nebylo po propuštění ve stanovené lhůtě odvezeno z místa, kam bylo dopraveno.

DÍL PÁTÝ

NAKLÁDÁNÍ SE ZBOŽÍM

§ 79

Celní orgány mohou na žádost deklaranta povolit nakládat se zbožím ještě před jeho propuštěním. Celní orgány vždy žádosti vyhoví, je-li důvodem pro nepropuštění zboží pouze nutnost určit původ zboží, místo odeslání, sazební zařazení nebo celní hodnotu zboží. Celní dluh, který vznikl nebo by mohl vzniknout, musí být zajištěn.

DÍL ŠESTÝ

ZJEDNODUŠENÝ POSTUP

§ 80

(1) Bude-li zajištěno správné provádění příslušných režimů, mohou celní orgány ke zjednodušení formalit a postupu povolit, aby

• a) v písemném celním prohlášení, podávaném na předepsaném tiskopise (§ 61 odst. 5), nebyly uváděny všechny stanovené údaje nebo nebyly připojeny nebo předloženy některé stanovené doklady, nebo

• b) bylo zboží na žádost deklaranta propuštěno do navrženého režimu na základě obchodního nebo administrativního dokladu nahrazujícího celní prohlášení.

(2) Celní prohlášení uvedené v odstavci 1 písm. a) a obchodní nebo administrativní doklad (zjednodušené celní prohlášení) musejí obsahovat údaje nutné ke ztotožnění zboží.

(3) Deklarant je povinen následně, ve lhůtě stanovené celním úřadem, doplnit chybějící údaje nebo doklady v dodatečném celním prohlášení.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou formu a obsah dodatečného celního prohlášení a podmínky, za nichž mohou celní orgány povolit zjednodušený postup. Dodatečné celní prohlášení lze účinně podat jen na tiskopise vydaném nebo schváleném ministerstvem.

§ 81

Dodatečné celní prohlášení a zjednodušené celní prohlášení uvedená v § 80 se považují za jednotný nedělitelný doklad, který platí od okamžiku přijetí prvního zjednodušeného celního prohlášení.

§ 82

Je-li celní prohlášení podáváno prostřednictvím zařízení pro zpracování a přenos údajů, ústně nebo jiným dovoleným způsobem, vyjma písemné formy, použijí se ustanovení § 61 odst. 3, § 62 až 81 přiměřeně.

DÍL SEDMÝ

KONTROLA PO PROPUŠTĚNÍ ZBOŽÍ

§ 83

(1) Následná kontrola po propuštění zboží, prováděná za účelem přesvědčení se o pravdivosti údajů uvedených v celním prohlášení, ve lhůtě stanovené pro úschovu dokladů (§ 8), se provádí podrobnou kontrolou obchodních dokladů a jiných údajů vztahujících se k dovozním nebo vývozním operacím nebo následným obchodním operacím se zbožím, na které se vztahuje toto celní prohlášení. Kontrola může být provedena v místnostech deklaranta nebo jiné osoby, která se přímo nebo nepřímo zúčastňuje na uvedených operacích, anebo jiné osoby, která má u sebe zmíněné doklady a údaje pro obchodní účely.

(2) Osoba, u které je následná kontrola po propuštění zboží prováděna, je rovněž povinna na výzvu celních orgánů předložit buď doklad osvědčující, že zboží bylo řádně dovezeno, nebo doklad o koupi, dodací list od výrobce nebo jakýkoliv důkazní prostředek, z něhož je zřejmé, že zboží pochází od osob oprávněných v tuzemsku podnikat.

(3) Nasvědčuje-li následná kontrola dokladů, údajů nebo celního prohlášení tomu, že zboží bylo propuštěno do navrženého režimu na základě nesprávných nebo neúplných údajů, učiní celní orgány opatření nezbytná k nápravě.

(4) Celní orgány mohou rovněž pořizovat kopie příslušných dokladů, požadovat potřebná vysvětlení, jakož i pořizovat dokumentaci. V případě porušení celních předpisů mohou tyto doklady zadržet.

HLAVA ŠESTÁ

CELNÍ REŽIMY

DÍL PRVNÍ

PROPUŠTĚNÍ ZBOŽÍ DO VOLNÉHO OBĚHU

§ 84

Po propuštění do volného oběhu je zahraniční zboží považováno za československé zboží. Propuštění zahrnuje jak uplatnění příslušných obchodně-politických opatření a dalších formalit stanovených na dovoz zboží, tak vybrání dlužného cla.

§ 85

(1) Dojde-li v době od přijetí celního prohlášení do propuštění zboží do volného oběhu ke snížení celních sazeb, může deklarant požádat o přiznání výhodnější sazby.

(2) Nebylo-li možno zboží propustit do volného oběhu z důvodů, které lze přičítat pouze deklarantovi, ustanovení odstavce 1 se nepoužije.

§ 86

Tvoří-li zásilku zboží, které je zařazeno do různých podpoložek celního sazebníku, a vyhotovení celního prohlášení by bylo spojeno s prací a náklady neúměrnými dovoznímu clu, může celní úřad na žádost deklaranta vyměřit a vybrat dovozní clo za celou zásilku podle sazebního zařazení s nejvyšší celní sazbou dovozního cla.

§ 87

Zboží propuštěné do volného oběhu s částečným nebo úplným osvobozením od dovozního cla v důsledku jeho konečného použití je pod celním dohledem. Budou-li stanovené podmínky podmiňující toto osvobození splněny nebo bude-li zboží vyvezeno nebo zničeno anebo bude-li zaplacena částka cla, která má být zaplacena v důsledku nesplnění některé z podmínek stanovených pro osvobození od dovozního cla, celní dohled skončí. Ustanovení § 91 a 93 se použijí přiměřeně.

§ 88

Zboží propuštěné do volného oběhu se nepovažuje za československé zboží, jestliže

• a) po propuštění zboží byla v souladu s § 66 až 69 zrušena platnost celního prohlášení na propuštění zboží do volného oběhu, nebo

• b) dovozní clo bylo vráceno nebo prominuto

• 1. při aktivním zušlechťovacím styku v systému navracení, nebo

• 1. podle § 244 proto, že zboží bylo vadné, nebo že nesplňovalo podmínky smlouvy, nebo

• 1. v případech uvedených v § 245, kdy je vrácení nebo prominutí cla podmíněno zpětným vývozem zboží nebo přidělením srovnatelného celně schváleného určení tohoto zboží.

DÍL DRUHÝ

REŽIMY S PODMÍNĚNÝM OSVOBOZENÍM OD CLA A REŽIMY S EKONOMICKÝM ÚČINKEM

Oddíl první

Společná ustanovení pro více režimů

§ 89

(1) Režimy s podmíněným osvobozením od cla se rozumějí

• a) tranzit,

• b) uskladňování v celních skladech,

• c) aktivní zušlechťovací styk v podmíněném systému,

• d) přepracování pod celním dohledem,

• e) dočasné použití.

(2) Režimy s ekonomickým účinkem se rozumějí

• a) uskladňování v celních skladech

• b) aktivní zušlechťovací styk,

• c) přepracování pod celním dohledem,

• d) dočasné použití,

• e) pasivní zušlechťovací styk.

(3) Dováženým zbožím se rozumí zboží propuštěné do režimu s podmíněným osvobozením od cla a zboží, které v rámci aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení splnilo podmínky stanovené k propuštění do volného oběhu a podmínky uvedené v § 131.

(4) Zbožím v nezměném stavu se rozumí dovážené zboží, které nebylo přepracováno v režimu aktivního zušlechťovacího styku nebo režimu přepracování pod celním dohledem.

§ 90

(1) Do režimu s ekonomickým účinkem, s výjimkou uskladňování v celním skladu, lze zboží propustit jen na základě povolení celních orgánů. Povolení však je třeba, neprovádějí-li operace v režimu uskladňování v celním skladu celní orgány.

(2) Povolení uvedené v odstavci 1 může být uděleno pouze

• a) osobám skýtajícím potřebné záruky k vlastnímu provádění operací v příslušném režimu, a

• b) tehdy, mohou-li celní orgány kontrolovat provádění příslušného režimu, aniž by musely zavádět administrativní opatření, která jsou z hlediska ekonomických požadavků nepřiměřená.

Zvláštní ustanovení upravující jednotlivé režimy tím nejsou dotčena.

§ 91

(1) Podmínky, za nichž se použije příslušný režim s ekonomickým účinkem anebo za nichž je provozován celní sklad, stanoví celní orgány v povolení.

(2) Osoba, které bylo povolení uděleno, je povinna uvědomit příslušný celní orgán o všech skutečnostech, které vznikly po jeho udělení, a které by mohly mít vliv na jeho obsah nebo platnost.

§ 92

Celní orgány mohou podmínit propuštění zboží do režimu s podmíněným osvobozením zajištěním celního dluhu, který by mohl u tohoto zboží vzniknout. Zvláštní ustanovení upravující jednotlivé režimy tím nejsou dotčena.

§ 93

(1) Režim s podmíněným osvobozením od cla je ukončen v okamžiku, kdy je zboží přiděleno jiné celně schválené určení.

(2) Celní orgány jsou oprávněny učinit všechna opatření potřebná k tomu, aby postavení zboží bylo uvedeno do souladu s podmínkami stanovenými pro příslušný režim.

§ 94

Práva a povinnosti osoby, které bylo zboží propuštěno do režimu s ekonomickým účinkem, mohou být, za podmínek stanovených celními orgány, postupně převedeny na jiné osoby, které splňují stanovené podmínky.

Oddíl druhý

Tranzit

§ 95

(1) Tranzitem se rozumí režim, kterému podléhá zboží dopravované pod celním dohledem od jednoho příslušného celního orgánu k celnímu orgánu druhému.

(2) Tranzitní operací se rozumí doprava zboží v tranzitu od celního orgánu odeslání k celnímu orgánu určení.

(3) Celním orgánem nakládky se rozumí kterýkoliv celní orgán, pod jehož dohledem jsou činěna určitá předběžná opatření za účelem usnadnění začátku tranzitní operace u celního orgánu odeslání.

(4) Celním orgánem odeslání se rozumí kterýkoliv celní úřad, u něhož začíná tranzitní operace.

(5) Celním orgánem určení se rozumí kterýkoliv celní orgán, u kterého tranzitní operace končí.

(6) Vstupním celním orgánem se rozumí pohraniční celní orgán, u kterého zboží vstupuje do tuzemska.

(7) Výstupním celním orgánem se rozumí pohraniční celní orgán, u kterého zboží vystupuje do zahraničí.

(8) Přímým tranzitem se rozumí tranzit od vstupního celního orgánu k výstupnímu celnímu orgánu.

(9) Tranzitem do vnitrozemí se rozumí tranzit od vstupního celního orgánu k vnitrozemskému celnímu orgánu.

(10) Tranzitem z vnitrozemí se rozumí tranzit od vnitrozemského celního orgánu k výstupnímu celnímu orgánu.

(11) Vnitrozemským tranzitem se rozumí tranzit od jednoho vnitrozemského celního orgánu k jinému vnitrozemskému celnímu orgánu.

§ 96

(1) Každý, kdo je oprávněn se zbožím nakládat, je oprávněn podat návrh na propuštění zboží do režimu tranzitu. Celní orgány mohou požadovat, aby deklarant prokázal, že je oprávněn se zbožím nakládat.

(2) Deklarant je celním orgánům odpovědný za splnění povinností vyplývajících z režimu tranzitu; zejména je povinen zajistit, aby zboží bylo za podmínek stanovených celním orgánem odeslání předloženo celnímu orgánu určení v nezměněném stavu, s neporušenou celní závěrou a s připojenými doklady.

§ 97

(1) Nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo tento zákon jinak, podává se u celního orgánu odeslání návrh na propuštění zboží v tranzitu písemně, ve trojím vyhotovení.

(2) Návrh obsahuje zejména

• a) jméno, příjmení, obchodní jméno (firma) a adresu odesílatele,

• b) jméno, příjmení, obchodní jméno (firma) a adresu deklaranta,

• c) jméno, příjmení, obchodní jméno (firma) a adresu příjemce,

• d) způsob dopravy,

• e) identifikační znaky dopravního prostředku,

• f) údaj o přiložených celních závěrách,

• g) místo vykládky,

• h) celní orgán určení,

• i) značky, čísla, počet a povahu nákladových kusů,

• j) označení zboží,

• k) hrubou hmotnost jednotlivých zásilek v kilogramech,

• l) při dovozu celní hodnotu a při vývozu celní hodnotu nebo cenu zboží,

• m) seznam připojených dokladů,

• n) způsob zajištění celního dluhu,

• o) místo, datum a podpis deklaranta.

(3) Návrh na propuštění zboží v tranzitu může být nahrazen obchodním nebo přepravním dokladem, který obsahuje údaje uvedené v odstavci 2.

(4) Celní orgán odeslání rozhodne, zda a za jakých podmínek propustí zboží a jak má být zajištěna jeho totožnost. Nepředloží-li deklarant návrh na způsob zajištění celního dluhu, stanoví jej celní orgán.

(5) Totožnost zboží se zajišťuje podle povahy zboží přiložením celní závěry, otiskem úředního razítka, pečetí, přesným popisem, vyobrazením, odebráním vzorků, sepsáním továrních značek a výrobních čísel nebo jiným vhodným způsobem.

(6) Celní závěra může být kusová nebo prostorová; kusová celní závěra se přikládá na zboží nebo obal, prostorová závěra např. na zařízení uzavírající prostor dopravního prostředku nebo kontejneru. Prostory dopravních prostředků nebo kontejnerů se zajišťují závěsnou závěrou. Obaly, v nichž se zboží nachází, se mohou zajistit pečetí nebo celními známkami. Přiložená celní závěra se může odstranit jen se souhlasem celních orgánů.

(7) Přiložení celních závěr na dopravní prostředky, kontejnery a na obaly nebo zboží se vyznačí v celních a jiných dokladech.

(8) Od přiložení prostorové celní závěry může být upuštěno, je-li prostor dopravního prostředku nebo kontejneru dostatečně zajištěn závěrou dopravce nebo přepravce.

(9) Nelze-li celní závěru bezpečně přiložit, musí být zajištěna totožnost zboží a její znaky náležitě popsány v celních dokladech nebo v přepravních a průvodních listinách.

(10) Zahraniční celní závěry, značky, čísla nebo jiné znaky totožnosti uvedené na zboží a v přepravních nebo průvodních listinách, potvrzených celními orgány jiných států, je možno uznat za podmínky, že pro zajištění totožnosti poskytují spolehlivou záruku.

(11) Dopravce může bez souhlasu celních orgánů, je-li to za dopravy z mimořádných důvodů třeba, přebalit některé nákladové kusy. Přebalení poznamená v přepravní listině.

§ 98

Celní orgány provedou celní řízení přednostně, a to i mimo pracovní dobu, u snadno zkazitelného zboží, živých zvířat, zboží určeného k odstranění následků havárií, přírodních katastrof a podobných událostí a u jiných druhů spěšného zboží.

§ 99

(1) Při dopravě zboží ze zahraničí nebo do zahraničí je možno používat jen dopravní prostředky, v nichž nejsou zřízeny tajné nebo nesnadno objevitelné prostory.

(2) Uzavíratelné prostory dopravních prostředků určených pro dopravu zboží pod celní závěrou musí být opatřeny zařízením umožňujícím snadné a účinné přiložení celních závěr.

(3) Dopravní prostředky musí být zařízeny tak, aby po přiložení celních závěr nebylo možno z nich zboží vyjmout ani jiné zboží do nich vložit bez zanechání patrných stop.

§ 100

(1) Před propuštěním zboží do tranzitního režimu musí deklarant zajistit celní dluh, který by mohl u tohoto zboží vzniknout.

(2) Zajištění celního dluhu se nepožaduje při

• a) dopravě po železnici,

• b) letecké dopravě,