Vyhláška ministerstva životního prostředí o způsobu zjišťování množství emisí a o technických prostředcích pro jejich měření u velkých a středních zdrojů znečišťování

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Tato vyhláška se vztahuje na provozovatele velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší (dále jen „provozovatelé“).

§ 2

Základní pojmy

(1) Měřením emisí je přímé zjišťování hodnot měřitelných veličin, které určují emise při odvádění plynů do vnějšího ovzduší (dále jen „ovzduší“) za daných termodynamických podmínek (tlak a teplota) nebo za skutečných podmínek; měření zajišťují provozovatelé sami nebo prostřednictvím oprávněných osob.^1)

(2) Kontinuálním měřením je trvalé měření emisí pomocí přístrojů pro kontinuální měření s registrací a souběžné zaznamenávání, vyhodnocování a uchovávání naměřených údajů pomocí prostředků výpočetní techniky v průběhu kalendářního roku.

(3) Přístrojem pro kontinuální měření je přístroj, který je pro účely kontinuálního měření ověřen.^2)

(4) Jednorázovým měřením je měření emisí prováděné v intervalech předepsaných touto vyhláškou způsobem dílčích krátkodobých měření.

(5) Manuálními metodami měření jsou postupy stanovení emisí manuálním způsobem s použitím chemické a fyzikálně-chemické analýzy.

(6) Výpočtem množství emisí je nepřímé zjišťování emisí. Provádí se zejména pomocí emisních faktorů dané výrobní technologie.

(7) Emisním faktorem je poměr hmotnosti znečišťující látky vypouštěné ze zdroje znečišťování do ovzduší k hmotnosti nebo výhřevnosti paliva nebo suroviny.

(8) Signálem je reálná proudová nebo napěťová hodnota v přístroji pro kontinuální měření určující měřenou hodnotu emisí.

(9) Měřením tmavosti kouře pomocí Ringelmannovy stupnice je metoda spočívající v porovnání tmavosti kouřové vlečky s odpovídajícím stupněm Ringelmannovy stupnice lidským zrakem. Tmavost zabarvení kouřové vlečky přibližně odpovídá zvýšení koncentrace sazí, popílku a jiných tuhých a kapalných částic menších než 1 mikrometr.

ČÁST DRUHÁ

ZPŮSOBY ZJIŠŤOVÁNÍ EMISÍ

§ 3

Zásady zjišťování emisí

(1) Provozovatelé zjišťují množství emisí měřením, nepřipouští-li tato vyhláška zjišťování výpočtem.

(2) Výpočtem se zjišťují emise u stacionárních zařízení pro spalování paliv o tepelném výkonu do 5 MW určených pro vytápění škol, objektů zdravotnických a sociálních služeb a objektů určených k bydlení. Pro výpočet se použijí emisní faktory uvedené v příloze č. 1.

(3) Provozovatelé, kteří zjišťují emise měřením, je prokazují jednorázovým měřením, pokud tato vyhláška nestanoví, že se zjišťují měřením kontinuálním, popřípadě u jmenovitě určených zdrojů znečišťování zvlášť upraveným způsobem (§ 15 až 18).

(4) Kontiunálním měřením se zjišťuje množství emisí u zdrojů znečišťování, u nichž jsou emise znečišťujících látek při ročním provozu vyšší než

• a) 200 t tuhých znečišťujících látek nebo

• b) 1000 t oxidu siřičitého nebo

• c) 4 t chloru a jeho sloučenin uváděných jako chlor nebo

• d) 10 t organických látek uváděných jako elementární uhlík nebo

• e) 200 t oxidů dusíku uváděných jako oxid dusičitý nebo

• f) 1 t sirovodíku nebo

• g) 2 t anorganických sloučenin fluoru uváděných jako fluor nebo

• h) 50 t oxidu uhelnatého,

pokud má být dodržování emisních limitů těchto látek dosahováno úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo závisí na funkci zařízení k odstraňování emisí; takto se zjišťuje množství emisí pouze těch znečišťujících látek, jejichž emise překračují hodnoty uvedené v písmenech a) až h). Nepřekročení ročních emisí uvedených látek se prokazuje jednorázovým měřením. Ustanovení první věty se nevztahují na jmenovitě určené zdroje znečišťování uvedené v § 15 až 18 této vyhlášky.

(5) Provozovatel zdroje znečišťování může v rámci technicko-organizačních opatření^2a)

• a) z důvodů účelnosti nebo hospodárnosti nahradit kontinuální měření emisí jiným kontinuálním způsobem sledování stálosti funkce zařízení k odstraňování emisí,^2b) nebo

• b) nahradit kontinuální měření jednorázovým měřením u zdrojů s časově omezenou dobou ročního provozu, která nepřekračuje 700 hodin.

§ 4

Způsob odběru a měření vzorků

Odběr a měření vzorků se provádí v místě vyústění odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném vhodném místě před tímto vyústěním, jestliže složení odpadního plynu je stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku. Pokud není způsob odběru vzorků a měření vzorků upraven státními normami, provádí se způsobem určeným v oprávnění k autorizovanému měření.^3)

Kontinuální měření

§ 5

Při zpracování výsledků kontinuálního měření se postupuje takto:

• a) z naměřených signálů se vypočte střední hodnota za každých 30 minut měření; za třicetiminutovou střední hodnotu se považuje průměr výsledků nejméně dvaceti platných měření vyhodnocených za uvedenou dobu v intervalech ne kratších než jedna minuta,

• b) hodnoty signálů se přepočtou na stanovené referenční podmínky,^4)

• c) přepočtené střední hodnoty se porovnají s hodnotami 1,2 násobku a dvojnásobku emisního limitu a překročení se zaznamená,

• d) hodnoty zjištěné podle písmen b) a c) se ukládají do paměti počítače s rozsahem nejméně dvaceti tříd, a to počínaje prvním dnem kalendářního roku nebo prvním dnem zahájení provozu. Údaje hodnot musí být kdykoliv vyvolatelné; tištěné výstupy se z nich zpracovávají denně a souhrnně poslední den kalendářního roku,

• e) z přepočtených středních hodnot se vypočte průměrná denní střední hodnota a porovná se s hodnotou emisního limitu; překročení se zaznamenává.

§ 6

Při použití kontinuálního měření emisí se emisní limit považuje za dodržený, jestliže jsou v průběhu kalendářního roku současně splněny tyto podmínky:

• a) průměr všech středních hodnot emisí znečišťujících látek za jeden den je nižší než hodnota emisního limitu,

• b) 95 % všech středních hodnot emisí znečišťujících látek je nižší než 120 % emisního limitu,

• c) všechny střední hodnoty emisí znečišťujících látek jsou nižší než dvojnásobek hodnoty emisního limitu.

§ 7

(1) Při použití technologií odsiřování spalin při spalování tuhých nebo kapalných paliv v zařízení o tepelném výkonu nad 50 MW se kromě emisního limitu zjišťuje kontinuálním měřením i minimální účinnost odsiřování spalin, vyjádřená jako procento snížení emisí.^5)

(2) Minimální procentní snížení emisí se zjišťuje z rozdílu koncentrací oxidu siřičitého před vstupem do odsiřovacího zařízení a za odsiřovacím zařízením, který je vztažen ke vstupní koncentraci oxidu siřičitého do zařízení po přepočtu naměřených hodnot na vztažný obsah kyslíku ve spalinách.

(3) Požadované procentní snížení emisí oxidu siřičitého je dosaženo, jestliže v průběhu kalendářního roku jsou současně splněny tyto podmínky:

• a) průměr všech středních hodnot procentního snížení emisí oxidu siřičitého za jeden den je vyšší než stanovená hodnota,

• b) 95 % všech středních hodnot procentního snížení emisí oxidu siřičitého je vyšší než 90 % stanovené hodnoty,

• c) všechny střední hodnoty procentního snížení emisí oxidu siřičitého jsou vyšší než 50 % stanovené hodnoty.

(4) Při zpracování výsledků měření procentního snížení emisí oxidu siřičitého se postupuje obdobně podle § 5 s tím, že místo emisního limitu se použije procentní snížení oxidu siřičitého.

§ 8

(1) K výpadkům kontinuálního měření se nepřihlíží, jestliže doba odstavení měření nepřekročí 5 % celkové provozní doby zdroje znečišťování v kalendářním roce.

(2) Do hodnot rozhodných pro posouzení dodržení emisního limitu (§ 6) se nezahrnují údaje zjištěné v době uvádění zařízení zdroje znečišťování do provozu nebo v době jeho odstavování z provozu nebo při odstraňování jeho poruchy, popřípadě havárie. Délka přípustné doby trvání těchto stavů se řídí návodem k obsluze zpracovaným výrobcem zařízení a musí být uvedena v místním provozním předpise.^5a)

Jednorázové měření

§ 9

Jednorázové měření se provádí manuálními metodami nebo přístroji pro kontinuální měření. Součástí manuálního měření u spalovacích procesů je měření tmavosti dýmu podle Ringelmannovy stupnice; způsob tohoto měření je uveden v příloze č. 2.

§ 10

Zjišťování emisí jednorázovým měřením se provádí

• a) jednou za kalendářní rok u velkých zdrojů znečišťování,

• b) jednou za tři kalendářní roky u středních zdrojů znečišťování;

nejdříve však 14 dnů po prokazatelném písemném oznámení termínu měření České inspekci životního prostředí; termín měření provozovatelé s Českou inspekcí životního prostředí předem dohodnou.

§ 11

(1) Při jednorázovém měření manuálními metodami se provádějí nejméně:

• a) tři dílčí krátkodobá měření u zdrojů znečišťování s neměnnými provozními podmínkami při běžném provozu a nejméně jedno další krátkodobé měření při každé změně technicko-provozních parametrů,

• b) šest dílčích krátkodobých měření u zdroje znečišťování s proměnlivými podmínkami.

(2) Při jednorázovém měření s použitím přístrojů pro kontinuální měření je minimální doba měření, pokud to provoz zdroje umožňuje

• a) u zdroje znečišťování s neměnnými provozními podmínkami šest hodin,

• b) u zdroje znečišťování s proměnlivými provozními podmínkami dvanáct hodin.

§ 12

Použijí-li se při jednorázovém měření manuální metody, považuje se emisní limit za dodržený, jestliže všechny naměřené hodnoty emisí jsou nižší než hodnota emisního limitu, popřípadě dosahuje-li překročení emisního limitu u jednoho ze tří nebo ze šesti krátkodobých měření nejvýše 10 %.

§ 13

Použije-li se pro jednorázové měření přístrojů pro kontinuální měření, pokládá se emisní limit za dodržený, jsou-li všechny střední hodnoty emisí nižší než emisní limit.

§ 14

Jednorázové měření může být nahrazeno měřením kontinuálním.

Měření u jmenovitě určených zdrojů znečišťování

§ 15

Elektrárny, teplárny a výtopny

(1) U elektráren, tepláren a výtopen s jmenovitým tepelným výkonem nad 150 MW se zjišťují údaje o množství emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého, oxidů dusíku,^6) oxidu uhelnatého a obsahu kyslíku ve spalinách kontinuálním měřením.

(2) U elektráren, tepláren a výtopen s jmenovitým tepelným výkonem do 150 MW se zjišťují emise znečišťujících látek uvedených v odstavci 1 jednorázovým měřením.

(3) U zdrojů uvedených v odstavcích 1 a 2 se neprovádí měření emisí:

• a) tuhých znečišťujících látek, jde-li o zdroje spalující výlučně plynné palivo,

• b) oxidu siřičitého, jde-li o zdroje spalující plynné nebo kapalné palivo, jestliže dodavatel paliva zaručuje stálý obsah síry v palivu na takové úrovni, aby při spalování nebyl překročen emisní limit.

(4) V případě, že tuhé znečišťující látky obsahují toxické prvky v množství překračujícím hmotové toky příslušející emisním limitům všeobecně platným,^7) zjišťuje se jednou ročně též obsah toxických prvků v prachu.

§ 16

Spalovny zvláštního a nebezpečného odpadu

(1) U spaloven zvláštního odpadu,^8) s výjimkou komunálního odpadu, a u spaloven nebezpečného odpadu^9) se zjišťují kontinuálním měřením:

• a) teplota spalin a obsah kyslíku a oxidu uhelnatého ve spalinách,

• b) emise tuhých znečišťujících látek, chlorovodíku, oxidu siřičitého a oxidů dusíku, a to u spaloven s výkonem nad 1t/h spalovaného odpadu.

(2) U spaloven zvláštního a nebezpečného odpadu o výkonu do 1t/h se zjišťuje jednorázovým měřením nejméně jednou za kalendářní rok obsah tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého, oxidů dusíku a uhlovodíků.

(3) U spaloven zvláštního a nebezpečného odpadu, bez ohledu na jejich výkon, se provádí jednou za kalendářní rok jednorázové měření (§ 10) znečišťujících látek uvedených v § 17 odst. 3, s výjimkou těch z nich, jejichž výskyt lze ve spalinách s přihlédnutím ke složení spalovaného odpadu prokazatelně vyloučit.

(4) Kontinuální měření teploty a obsah kyslíku podle odstavce 1 písm. a) se provádějí ve spalovací komoře za posledním přívodem spalovacího vzduchu. Měření obsahu kyslíku lze provádět i za spalovací komorou před místem dalšího přívodu vzduchu.

§ 17

Spalovny komunálního odpadu

(1) U spaloven komunálního odpadu označeného v katalogu odpadů jako kategorie ostatní a zvláštní^10) (dále jen „komunální odpad“) se zjišťuje kontinuálním měřením teplota a obsah kyslíku ve spalinách a

• a) emise tuhých znečišťujících látek a oxidu uhelnatého ve spalinách u spaloven o výkonu nad 1t/h spalovaného komunálního odpadu,

• b) obsah chlorovodíku, oxidu siřičitého a oxidů dusíku u spaloven o výkonu nad 3 t/h spalovaného komunálního odpadu.

(2) Kontinuální měření teploty a obsahu kyslíku podle odstavce 1 se provádí ve spalovací komoře za posledním přívodem spalovacího vzduchu. Měření obsahu vzduchu lze provádět i za spalovací komorou před místem dalšího přívodu vzduchu.

(3) U všech spaloven komunálního odpadu se zjišťuje nejméně jednou za kalendářní rok jednorázovým měřením obsah:

• a) fluorovodíku,

• b) kovů a jejich sloučenin:

• olova,

• chromu,

• mědi,

• manganu,

• thalia,

• niklu,

• arsenu,

• kadmia,

• rtuti,

• kobaltu,

• c) organických látek vyjádřených jako sumární uhlík,

• d) polychlorovaných dibenzodioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů.

(4) U spaloven komunálního odpadu do výkonu 3t/h se zjišťuje nejméně jednou za kalendářní rok jednorázovým měřením též obsah:

• a) chlorovodíku,

• b) oxidu siřičitého,

• c) oxidů dusíku.

§ 18

Výroba vápna, cementu a zpracování magnezitu

(1) U výroby vápna, cementu a zpracování magnezitu se provádí

• a) při výpalu surovin kontinuální měření obsahu tuhých znečišťujících látek, oxidů dusíku (v přepočtu na NO2) a oxidu siřičitého,

• b) u mlecích zařízení a chladičů kontinuální měření obsahu tuhých znečišťujících látek,

pokud jednotlivé hmotnostní toky emisí uvedených látek překračují 15 kg/h.

(2) Od kontinuálního měření obsahu oxidu siřičitého podle odstavce 1 písm. a) lze upustit, pokud je jeho koncentrace trvale nižší než 50 % hodnoty emisního limitu. Tento stav se prokazuje jednorázovým měřením.

(3) U šachtových vápenických pecí s vnitřním topením se provádí měření obsahu látek uvedených v odstavci 1 písm. a) tak, aby byly získány reprezentativní hodnoty ve vazbě na periodicitu zavážecího cyklu, a to buď jednorázovým měřením manuálními metodami v rozsahu podle § 11 odst. 1 písm. b), nebo jednorázovým měřením s použitím přístrojů pro kontinuální měření v rozsahu podle § 11 odst. 2 písm. b).

§ 19

Technické prostředky pro kontinuální měření

Pro kontinuální měření se používají metody a přístroje, které splňují technické požadavky uvedené v příloze č. 3.

ČÁST TŘETÍ

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 20

Přechodné ustanovení

(1) U velkých a středních zdrojů znečišťování uvedených do provozu před nabytím účinnosti této vyhlášky musí být započato s kontinuálním měřením podle této vyhlášky nejpozději do 1. ledna 1996; do této doby je přípustné nahradit tento způsob měření jednorázovým měřením nebo výpočty.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje:

• a) na zdroje znečišťování, pro něž Česká inspekce životního prostředí stanovila termín pro dosažení emisních limitů nového zdroje^12) na dobu po 1. lednu 1996; v těchto případech musí být kontinuální měření zahájeno k takto stanovenému termínu,

• b) na zdroje znečišťování, jejichž provoz bude v návaznosti na rozhodnutí České inspekce životního prostředí o emisních limitech^12) nejpozději do 31. prosince 1998 ukončen; v těchto případech se emise zjišťují jednorázovým měřením nebo výpočty.

§ 21

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:

v z. Novotný v. r.

I. náměstek

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 270/1993 Sb.

Hodnoty emisních faktorů pro stanovení množství emisí znečišťujících látek výpočtem

Emisní faktory pro obvyklé způsoby spalování paliv